Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předkládám jménem vlády k vašemu projednání zhodnocení zdravotně pojistného plánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky na rok 1997. Záměrem zdravotně pojistného plánu na rok 1997 u Všeobecné zdravotní pojišťovny je dosáhnout přebytku hospodaření. Přebytek bilance chce pojišťovna využít k vypořádání záporného salda závazků a pohledávek z let 1994 až 1996. Při vědomí všech okolností a případných rizik a náročnosti dosažení záměru v roce 1997 je zdravotně pojistný plán Všeobecné zdravotní pojišťovny na rok 1997 v základních ekonomických ukazatelích vyváženým ukazatelem.
Všeobecná zdravotní pojišťovna má celorepublikovou působnost. Svou činnost realizuje prostřednictvím 78 okresních poboček a dalších 137 úřadoven.
Všeobecná zdravotní pojišťovna předpokládá účinnou redukci sítě smluvních zařízení v okresích, jak ambulantních, tak některých lůžkových. Pojišťovna plánuje drobný nárůst pojištěnců, cca o 20 000, takže na konci roku 1997 má dosáhnout plánovaný poet pojištěnců 7 800 000 osob. Podle tohoto záměru by bylo pojištěno u Všeobecné zdravotní pojišťovny 74 % všech pojištěnců České republiky.
S ohledem na převis příjmů nad výdaji ze základního fondu zdravotního pojištění plánuje pojišťovna doplnění rezervního fondu v roce 1997 o 730 000 000 korun. Důvodem výrazného nárůstu přebytku hospodaření zdravotní pojišťovny, oproti plánované ztrátě v roce 1996, je především plánování nárůstu příjmů z pojistného o 17 % a nárůstu výdajů na zdravotní péči pouze o 8 %. V nárůstu příjmů se odráží značně drobný nárůst pojištěnců a částečně i plánovaný pokles pohledávek za plátci pojistného v roce 1997.
Ve výdajích se promítají očekávané úspory z akce Frekvence a dále i předpokládané úspory ve spotřebě léčiv.
Poznamenávám, že ve vyjádření vlády České republiky ze dne 23. prosince 1996 je doporučení Poslanecké sněmovně Parlamentu zdravotně pojistný plán VZP ČR na rok 1997 schválit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi a oznamuji vám, že na návrh organizačního výboru tento sněmovní tisk projednal výbor pro sociální politiku a zdravotnictví. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 113/2.
Nyní žádám, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Eduard Bureš.
Poslanec Eduard Bureš: Pane předsedající, dámy a pánové, podstatná čísla, která se týkají zdravotně pojistného plánu VZP ČR zde řekl ministr zdravotnictví, tak je zbytečné, abych je opakoval.
Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky opět ukládá v § 6, odst. 4 Poslanecké sněmovně povinnost schválit nebo neschválit pojistný plán VZP na rok 1997 po vyjádření vlády. Vyjádření vlády, ve kterém vláda doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu zdravotně pojistný plán VZP ČR na rok 1997 schválit, jste obdrželi jako sněmovní tisk č. 113/1.
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví na své jedenácté schůzi dne 22. ledna 1997 projednal zdravotně pojistný plán VZP na rok 1997, tisk č. 113. K tomuto bodu bylo přijato usnesení č. 29/97, které vám bylo rozdáno jako tisk 113/2. Toto usnesení zároveň obsahuje doporučení Poslanecké sněmovně, aby přijala následující usnesení:
Poslanecká sněmovna schvaluje zdravotně pojistný plán Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR na rok 1997.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu zpravodaji Eduardu Burešovi a zahajuji rozpravu, a to nejdříve její všeobecnou část, do které se mně přihlásil písemně pan poslanec Recman. Další přihlášky nemám.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane ministře, vážená sněmovno, chtěl bych požádat pana ministra o určité upřesnění nebo doplnění a položit mu tři kratičké dotazy. Nebudu tedy hovořit dlouho.
První otázka se týká kapitoly 2.2, ve které se hovoří o možných rizicích výběru pojistného a samozřejmě naplňování plánu předpokládaných příjmů VZP. Tam na str. 29 je určitá tabulka, která hodnotí rizika a výše finančního dopadu. Jsou to v podstatě čtyři faktory, kde např. nedovýběr pojistného má finanční dopad hodnocen od 2 do 3 miliard korun, nedostatky zákonů - dopad je hodnocen 50 až 200 milióny korun, růst počtu a délky pracovní neschopnosti mezi 200 milióny a 1 miliardou, a ztráty v důsledku zániku zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven jsou hodnoceny od 50 do 200 miliónů. Čili jestli sečtu všechny tyto částky, tak dolní hranice rizika nebo nedovýběru je 2,3 miliardy korun a horní hranice 4,4 miliardy korun. Jsou to, řekl bych, částky značně vysoké i ve vztahu k příjmům VZP. Tady bych chtěl požádat pana ministra, jestli by to bylo možno doplnit, jakým způsobem se to bude snažit eliminovat. Jestli např. Je to otázka nedostatku zákonů, jestli jsou připraveny novely těchto zákonů; zde je vzpomínán např. zákon 550/91 Sb., zákon 592/92 Sb., apod., protože se domníváme, že o to se ochuzujeme a bylo by pravděpodobně třeba snížit riziko finančního dopadu ještě pod tuto hranici.
Druhá připomínka se týká kapitoly 3.1, což jsou výdaje základního fondu zdravotního pojištění. Na str. 36 se hovoří o potřebě finančních rezerv pro případy vzniku zvláštních zdravotních rizik a pro případné výkyvy množství prováděných zdravotnických výkonů. Já při studiu tohoto materiálu v předloženém zdravotně pojistném plánu VZP na rok 1997 jsem nikde nenalezl určitou bližší specifikaci této finanční rezervy ani v absolutní částce, ani procentuelně. Chtěl bych se pana ministra zeptat, s jakou finanční částkou se počítá ve VZP na finanční rizika v letošním roce.
Za třetí, ve zdravotně pojistném plánu na rok 1997 se několikrát hovoří o nákladech na provoz VZP, několikrát se to zmiňuje a jsou tam rozdílné údaje. Např. hovoří se tam o nákladech na provoz VZP a investiční rozvoj a je tam uváděna částka 3,5 % z reálné úrovně příjmů. Je to např. na straně 2 stanoviska dozorčí rady.
V předkládací zprávě je znovu podíl provozních nákladů a investic na pří]mech pojišťovny ze VZP určen částkou 3,74 %; je to na straně 13 nebo v závěrečné tabulce na řádku 43. A rovněž i v předkládací zprávě ke zdravotnímu pojistnému plánu je, že podíl provozních nákladů na příjmech pojišťovny a VZP bude činit 3 procenta (na straně 12).
A poslední údaj, který se rozchází se všemi těmito údaji, je např. ve stanovisku vlády, v tisku 113. Je tam údaj 3,62 % z příjmů po přerozdělení.
Jsem si vědom, že samozřejmě tyto hodnoty jsou nižší, než stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 220/1996 Sb., ale přesto se domnívám a rád bych znal odpověď, proč vnitřní provozní náklady jsou v toleranci od 3 % až do 3,74 %. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Prosím, paní poslankyně Jirousová má možnost vystoupit ve všeobecné rozpravě.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já už jsem měla dotazy na našem zdravotním výboru, ale ještě mně tam něco uniklo, tak bych se ráda pana ministra zeptala.
V tabulce č. 15 na straně 73 si myslím, že počet lékařských míst na 100 tis. obyvatel v diabetické poradně, v gastroentorologii, v endokrinologii, revmatologii, onkologii, že jeden a půl lékařského místa je velice málo vzhledem k tomu, že dochází k dynamickému vývoji vědy.
Potom na straně 73, tabulka 15 odbornost 013: Jestli tam chybí ambulantní stomatochirurg anebo jestli je to úmysl, protože víme, že v republice jsou tři lůžková stomatochirurgická oddělení, takže ambulantní stomatochirurg by byl jistě zapotřebí.
Další připomínka: Na straně 75 se říká, že celostátně je o 90 % internistů více a 58 % rehabilitačních lékařů více o 52 % neurologů atd. Zajímalo by mě, z jakých se vycházelo čísel, co se bralo za průměr nebo jak se k těmto číslům dospělo.
Potom na straně 103 myslím, že je úplně zbytečné vypracovávat kritéria pro přijetí pacienta do lůžkového oddělení, protože se myslím, že by měl na příjmu být odborně erudovaný lékař, který by se měl sám rozhodnout, zda je ten pacient k přijetí nebo ne.
A další bod na straně 103 mluví o regulačních mechanismech, o krácení plateb, které by měly být smluvně dohodnuty. Myslím, že také to není správné, protože kdyby hrozila nějaká epidemie nebo nějaká vnější příčina, tak by mohlo dojít k poškození zdravotnického zařízení a víme, že smlouvy jsou uzavírány trošku jednostranně. Víme, kdo určuje pravidla hry. Není to jistě zdravotnické zařízení.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni Jirousové, další přihlášky do rozpravy nemám. Končím tudíž její všeobecnou část.. Zahajuji část podrobnou. Předpokládám, že ministr dostane šanci vyslovit se v závěrečném slově, proto jej nežádám, aby reagoval hned teď.
Do podrobné rozpravy také nemám žádnou přihlášku, ani písemnou, ani nevidím nikoho, že by se hlásil, tudíž končím i podrobnou část rozpravy. Prosím o závěrečná slova, chtějí-li je, pana ministra, případně zpravodaje. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Dámy a pánové, dovolte mi, abych nejprve řekl, že jsem nestačil zachytit všechny otázky. Pokud trváme na přesných odpovědích, musíme si domluvit postup.
Za druhé, abych řekl, že tento plán je sestavován Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, jejíž ředitel je jmenován parlamentem a přes kterého má parlament mnohem větší kontrolu, také s ním velmi spolupracuje, než ministerstvo a vláda.
Pokusím se odpovědět na otázky, které se mi podařilo zachytit, ale nepovažuji za vůbec možné, abychom teď mohli diskutovat o tom, jak byly některé otázky položeny.
Ano, Všeobecná zdravotní pojišťovna, která má dost velké zkušenosti, si takto na straně 29, oceňuje svá rizika. Nedostatky zákonů, protože na to jsem se stejně tak ptal, jako vy, poslanci, vyplývají z jejich odhadu, jak by se mohl snížit nedoplatek pojistného, kdyby vymáhání pojistného bylo podle příslušného zákona na té úrovni, jako je daň, abychom věděli, že nečekáme na žádný náš zákon. Znamenalo by to dát jiné pořadí této položce při vymáhání.
Také vidíte, že ten vliv je z celého toho rizika asi jednoprocentní. Ostatní vlivy jsou skutečně možné rozdíly rizik a jsou kryty rizikovým fondem, takže panu kolegovi odpovídám, že rizikový, nebo rezervní fond, který je na rizika, jak spojená s příslušnými epidemiemi, s větším počtem onemocnění, tak samozřejmě i s větším selháním plátců daní, nejlépe je to vidět v právě té citované tabulce, rezervní fond, podle plánu, který máme schválit, se má v roce 1997 zvýšit o 730 milionů korun, což jsem říkal v úvodním slově.
Průměry, na které jsou počítány náklady, pokud jsem stačil tak rychle registrovat, vyplývají z toho, že tatáž částka nákladů, která je samozřejmě fixní a jediná, je jednou počítána k vybranému pojištění pojišťovnou, jednak k rozdělenému pojištění, Můžeme přepočítávat, ale pravda je, že tato pojišťovna má nejnižší náklady, má náklady, které, když se počítají na přepočtené pojištění, jsou 3,62 procent z celkové částky, kterou pojišťovna nikoli vybere, ale které pojišťovně náleží, když se přerozdělí všechny platby podle skutečného počtu důchodců, které, jak víte, se mezi jednotlivými pojišťovnami přerozdělují.
Na ty ostatní drobnosti nejsem schopen nejen reagovat, ale ani jsem je nestačil zachytit.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi za závěrečné slovo a prosím pana zpravodaje, aby přednesl text usnesení, o kterém bude sněmovna za několik okamžiků hlasovat.
Poslanec Eduard Bureš: Pane předsedající, v obecné rozpravě vystoupili dva poslanci - paní poslankyně Jirousová a pan poslanec Recman. Ani jeden nepodal žádné pozměňovací návrhy, takže bych si dovolil znovu přednést usnesení, které doporučuje výbor pro sociální politiku a zdravotnictví.
Poslanecká sněmovna schvaluje zdravotně pojistný plán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky na rok 1997.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu zpravodaji poslanci Eduardu Burešovi. Požádám vás, abyste se přihlásili na hlasování. Mám tu žádost o odhlášení, takže vás napřed ještě odhlásím, požádám vás, abyste se znovu zaregistrovali. Děkuji vám.
Zahajuji hlasování, pořadové č. 383, ve kterém se vás ptám, kdo souhlasí s usnesením, tak jak ho přednesl zpravodaj Eduard Bureš, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Oznamuji vám, že v hlasování, pořadové č. 383, bylo pro 80 poslanců, proti 6. Tento bod byl schválen.
Děkuji panu ministru zdravotnictví a panu zpravodaji Burešovi.. O slovo se hlásí předseda klubu ODS pan poslanec Milan Uhde.
Poslanec Milan Uhde: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzniklá situace mne nutí k tomu, abych podal procedurální návrh na určitou úpravu našeho jednacího pořadu.
V nejbližší době bychom měli projednávat bod 53 - vládní návrh zákona o léčivech - a dále potom bod 5 - návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 138 z roku 1983 o vodách, vodní zákon, vrácený Senátem.
Chci požádat sněmovnu, aby souhlasila s přesunem těchto dvou bodů na zítřejší dopoledne, poté, co bude projednán zákon o odpadech, který jsme už schválili jako první bod zítřejšího pořadu. Děkuji za pochopení.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane předsedo, vím, že se procedurální návrh nemá komentovat, ale já jen pro pořádek, protože jste vynechal bod 54, oznámím sněmovně, že tento bod není možno dnes projednávat, protože byl dnes projednáván ve druhém čtení, čili s odvoláním na jednací řád musí být projednáván nejdříve zítra. Jedná se o ombudsmana, řečeno pracovně, ale v takovémto případě, pokud by váš návrh byl schválen, přikročili k bodu 57, což je Ústní informace vlády České republiky o předcházení krizové situaci na železnici. Jste si toho vědom?
Poslanec Milan Uhde: Já jsem si to, pane předsedající, takto představoval, ale děkuji, že jste to vyslovil na mikrofon.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji vám, pak mi nezbývá, než nechat o procedurálním návrhu, který přednesl předseda klubu ODS pan poslanec Uhde, nechat hlasovat.
Zahajuji hlasování, pořadové č. 384, a ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?
Oznamuji vám, že procedurální návrh pana poslance Uhdeho podpořilo 73 poslanců, proti hlasovalo 42, byl tedy schválen. Znamená to, že jsme tyto dva body odložili na zítřejší den.
V tomto okamžiku vyhlašuji 12 minutovou přestávku - do 16.00 hodin, kdy budeme pokračovat. V 16.00 hodin pokračujeme bodem č. 57.
Prosím všechny, kteří to mají v popisu práce, aby zabezpečili přítomnost těch, kterých se tento bod týká.
(Schůze přerušena v 15.39 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 16.01 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dámy a pánové, udeřila 16. hodina, do které jsem vyhlásil přestávku, dovolím si vás pozvat do jednací síně a oznámit, že poté, co jsme schválili procedurální návrh kolegy Uhdeho a poté co nelze jednat s odvoláním na lhůty ve třetím čtení o návrhu zákona o ombudsmanovi, jsme dospěli v programu schůze k bodu č. 57, který se nazývá
59.
Ústní informace vlády České republiky o předcházení
krizové situaci na železnici
Prosím, aby se ujal slova ministr dopravy a spojů Martin Říman. Pane ministře, máte slovo.
Ministr dopravy a spojů ČR Martin Říman: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl Zprávu o předcházení krizové situaci na železnici, jak byl tento bod nazván a dovolte, abych se v tomto bodě držel vystoupení paní poslankyně Kořínkové, která tento bod navrhla, a týká se dle textu vystoupení tří záležitostí.
1. Kontrolního závěru NKÚ č. 1995/23 o kontrole hospodaření s majetkem Českých drah v roce 1996.
2. Stav přípravy restrukturalizace státní organizace České dráhy.
3. Stav dopravní politiky České republiky harmonizovaný s principy Evropské unie a vymezující postavení drah v dopravním systému.
Nejprve tedy k bodu č. 1, tedy k závěru nezávislého kontrolního úřadu 1995/23 o kontrole hospodaření s majetkem Českých drah. Tento kontrolní závěr vydal Nejvyšší kontrolní úřad na začátku roku 1996. S tím, že cílem kontroly bylo prověřit majetkoprávní oblasti činnosti Českých drah, zejména nakládání s majetkem a jeho evidenci. Kontrolním obdobím byla léta 1993 až 1995.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Já bych poprosil sněmovní síň, aby vyslechla ministra dopravy. Ministr byl, respektive vláda byla usnesením sněmovny, aby tuto zprávu předložila, čili pan ministr dopravy tady vystupuje na naši žádost, především na žádost opozičních poslanců. Mělo by být ve vašem zájmu, dámy a pánové, abyste ministra dopravy, který přednáší informace vlády poslouchali. Pane ministře, prosím.
Ministr dopravy a spojů ČR Martin Říman: Děkuji. Kontrolní závěr NKÚ obdrželo naše ministerstvo v dubnu 1996. Ve vládě společně se stanoviskem ministerstva a se stanoviskem Českých drah a s materiálem opatření generálního ředitele Českých drah, byl tento materiál projednán na 21. schůzi vlády 12. června 1996. V současné době je tento závěr předmětem rozpravy podvýboru rozpočtového výboru, který ho projednal 29. ledna s tím, že podvýbor si vyžádal pokračování rozpravy o tomto závěru a vyžádal si písemné vyjádření k závěru kontroly Českých drah k termínu do 19. února letošního roku. Já mohu konstatovat, že tento úkol byl splněn. Zároveň bych chtěl vážené auditory informovat o tom, že Nejvyšší kontrolní úřad provádí na Českých drahách další svá šetření. Jedno z nich bude ukončeno v březnu t.r., a toto kontrolní šetření je zaměřeno zhruba do stejné oblasti jako kontrolní šetření z roku 1995 a 1996. Tedy podle vyjádření prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu pana Voleníka je dobrým podkladem pro srovnání nakládání s majetkem Českých drah za období posledních čtyř let a bude dobrým podkladem pro to, abychom se přesvědčili, zda nakládání s majetkem na základě závěrů NKÚ se zlepšilo či nikoli. Toto mohu konstatovat na základě vyjádření pana Voleníka, ke kterému došlo dnes na zasedání správní rady Českých drah, kde se vyjadřoval k tomuto závěru pro správní radu. Zároveň mohu konstatovat, že generální ředitel Českých drah k tomuto závěru přijal své opatření v dubnu 1996, které bylo průběžně kontrolováno generálním ředitelem a byla k němu i vedena rozprava ve správní radě. Z toho, myslím si, vyplývá, že jak Ministerstvo dopravy a spojů, tak i správní rada Českých drah a České dráhy samy nepodcenily tento kontrolní závěr, naopak se snaží závěry z tohoto kontrolního protokolu využívat a snaží se zlepšovat činnost tak, aby k nim už nedošlo. V tomto smyslu je informován i podvýbor parlamentu.
K otázce č. 2. Stav přípravy restrukturalizace státní organizace České dráhy. Tady bych se šířeji rozhovořil, protože je to problematika velmi komplikovaná, problematika, kterou se Ministerstvo dopravy a spojů a správní rada Českých drah zabývá již poměrné dlouhou dobu v podstatě od roku 1993. Na úvod několik obecných vět. Jak jistě víte České dráhy jsou největším podnikem v našem státě, který má 100 tis. zaměstnanců a majetek za více než 80 mld korun. V současné době České dráhy obsluhují veškerou železniční síť s výjimkou několika závodových tratí. České dráhy dosud, a tady je třeba říci bohužel, víceméně fungují podle modelu minulého období. Až do nedávna, v podstatě do předloňského roku sestavovaly svůj plán tzv. nákladovým způsobem, spoléhaly na trvalé ingerence, zejména finanční, od státu a neustále se snižuje produktivita práce. Možná pro někoho bude překvapením, když řeknu, že své účetnictví vedou podle zákona o účetnictví teprve druhým rokem a i to bylo jedním z důvodů proč auditor v roce 1994 odmítl výrok. Je reálný předpoklad, že za rok 1996 bude výrok dán. Toto konstatování mi dovolte, abych alespoň ve zkratce přiblížil hloubku problémů, ve kterých se naše dráhy nacházejí, je nade vší pochybnost, že železnice si žádá svou reformu, a to reformu velmi důkladnou a velmi hlubokou. V uplynulém období bylo předloženo několik projektů transformace Českých drah, bohužel je nutno konstatovat, že nebyly z různých důvodů realizovány. Nezakrývejme přitom, že jedním z vážných, trvale vážných oponentů transformačních kroků jsou odborové svazy, zde působící, které z logiky věci mají přirozenou snahu petrifikovat stávající stav, ať už z důvodu sociálních výdobytků nebo výhod plynoucích z přímého napojení na státní rozpočet. Jediným scénářem, jak dlouhodobě předcházet krizovým sociálním situacím na dráze je, a možná paradoxně, rychle provést reformu železnice. To znamená jasně a zřetelně definovat vztah státu a železnice, postavení drah jako podniku. Mimochodem prvním krokem by se k tomu mohlo stát právě schválení zákona o státním podniku a důsledně požadovat po této firmě racionální tržně orientované chování.
Že to nebude jednoduché, je myslím nabíledni. Stačí srovnání s dříve rovněž zcela na stát napojenými firmami. Abych jmenoval alespoň ty ze svého resortu, uvedu například Telecom či Českou poštu. Pro firmy tohoto typu, firmy velké a firmy státní nebo dnes polostátní je velmi těžké poznání, že už nejsou na trhu samy, a že musejí o svého zákazníka bojovat. Je nesmírně těžké přesvědčit o tom jejich zaměstnance. Je těžké pro ně pochopit to, co daleko snadněji chápou lidé v privátních firmách. Totiž že pokud podnik nemá peníze, nelze ani neúměrným způsobem zvyšovat mzdy a další sociální výdobytky.
Tím se dostávám k záležitostem týkajícím se sociálních požitků zaměstnanců na dráze, neboť ty jsou zcela logické a samozřejmé, přímo či nepřímo v podtextu jakékoli krizové situace, ke kterým na drahách dochází. Všichni víme, že v posledních pěti letech to nebylo ani jednou, ani dvakrát. V letech 1995 - 96 stouply mzdy na železnici v průměru celkem o 37 %, týdenní pracovní doba je pro většinu zaměstnanců 36 - 38 hodin týdně, stejnou samozřejmostí je i šestitýdenní dovolená, samozřejmostí jsou rovněž jízdní výhody. To jsou sociální výdobytky, které jsou neobvyklé ve všech jiných firmách v tomto státě. Letošní požadavek odborů na růst mezd je 25 %. Tak se mzdové náklady stávají zcela neúnosnou koulí u nohy podniku. Pro informaci, mzdové náklady činí v současné době přes 40 % nákladů podniku. Přitom, jak už bylo řečeno, produktivita práce klesla v posledních pěti letech o 30 %, jinými slovy výkony klesly na 52 % úrovně roku 1990, počet zaměstnanců jen na 72 %.
Rozpor mezi zdroji a požadavky je tak enormní a samozřejmě i ten přispívá k napětí. I zde platí, že jediným řešením je důsledné snižování nákladů cestou zvyšování produktivity práce. Nepochybně změny budou bolestné, neboť propast mezi současným stavem a žádoucí výkonností je značná a prohlubující se.
V uplynulých měsících zpracovaly České dráhy, státní organizace, několik ekonomických modelů fungování drah do roku 2005 a návrh změn reagující na neztrátovější segmenty drah. Tyto podklady, které Jsou dnes díky průkaznému účetnictví podstatně kvalitnějším podkladem, než tomu bylo v minulosti, použije naše Ministerstvo dopravy a spojů ke zpracování návrhu změn a reforem na železnici, který bude předložen vládě v tomto pololetí. Předpokládám účast odborné veřejnosti na této práci, při diskusi nad tímto úkolem, předpokládám samozřejmě, jak už jsem mnohokrát deklaroval, i zapojení odborových organizací zde působících, což bylo nabídnuto v minulosti již několikrát.
Závěrem chci konstatovat, že jsem si vědom toho - a vláda rovněž, že změny na železnici probíhají příliš pomalu, například ve srovnání s ostatními dopravními obory, či dokonce vůbec ne a že tím rovněž vzniká napětí, které je třeba řešit. Naším úkolem musí být pak jednoznačně transformace železnice v integrální součást tržní ekonomiky. Tato snaha může být krátkodobě předmětem určitého sociálního neklidu, který musíme neustále mapovat a snažit se o jeho řešení. Středně a dlouhodobě však znamená jasné definování postavení železnice a úkolů železnice na dopravním trhu naší republiky a znamená důslednou stabilitu.
Dalším bodem, na který budu reagovat, na základě vystoupení navrhovatelky paní poslankyně Kořínkové, je stav přípravy dopravní politiky České republiky. Mohu konstatovat, že v současné době probíhají na Ministerstvu dopravy a spojů práce na vypracování dopravní strategie, či dopravní politiky, chcete-li, České republiky. Tento dokument bude rovněž předložen vládě do poloviny letošního roku k projednání. Bude samozřejmě vycházet ze současného stavu dopravní soustavy a našich předpokladů jejího dalšího rozvoje v horizontu do roku 2005. Samozřejmě bude vycházet ze stávajících prací, které v této oblasti byly učiněny na Ministerstvu dopravy a spojů a které byly už projednány a schváleny vládou České republiky. Budou při tom zcela jistě a samozřejmě brány v úvahu i potřeby vyplývající z přibližování se Evropské unii, zejména v oblasti právních předpisů tak, aby slučitelnost s principy Evropské unie byla v okamžiku přijetí do Evropské unie co možná nejúplnější. Tím je dán i časový rámec tohoto materiálu, to znamená zhruba rok 2003 - 2005, kdy je předpoklad vstupu do Evropské unie nejzazší.
Samozřejmě co se týče železniční dopravy, jak už bylo řečeno, ta bude mít v této dopravní politice či strategii své nezastupitelné místo a nezastupitelnou roli a bude s ní nadále logicky počítáno jako s významným dopravním oborem v systému České republiky. Nicméně - to bylo už řečeno v mé odpovědi na druhou otázku a i to je v souladu s principy Evropské unie a s přístupy Evropské unie k železnici - je nutno si uvědomit, že železnice více než tomu bylo dosud a než tomu je dosud je povinna se zaměřit na tržní podnikání, na obchodní přístup k podnikání v dopravním sektoru, neboť pokud tomu tak nebude, bude pouze čekat na zákazníky, jak tomu bylo v minulosti, tyto obchody převezme někdo jiný. Naším cílem tedy je železnici začlenit do dopravního podnikání v České republice se vším všudy jako plnohodnotnou součást trhu.
Tolik tedy na úvod mé vystoupení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi za přednesení ústní informace vlády a k přednesené informaci otvírám rozpravu, do které se přihlásila paní poslankyně Kořínková Jako první a jako druhý pan poslanec Rudolf Tomíček. Pan ministr má možnost, možná pro lepší komunikaci, sedět u stolku navrhovatelů a zpravodajů, protože předpokládám, že v rozpravě budou předneseny ještě dotazy a umožní to snadněji reagovat. Prosím paní poslankyni Kořínkovou, aby se ujala slova.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych řekla několik slov na úvod, co jsme očekávali nebo co já osobné jsem očekávala od pana ministra dopravy a spojů v této ústní zprávě.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Paní kolegyně, poprosím vaše kolegy z vašeho poslaneckého klubu, aby vytvořili atmosféru ve sněmovně, abyste mohla skutečně vážně a seriózně vystupovat. Děkuji.