Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k oněm šesti vystoupením, která zazněla v rozpravě, a také k některým částem stanoviska vlády k návrhu, který předkládám.
Děkuji za připomínky panu profesoru Jičínskému a děkuji i za věcnou rozpravu, kterou zde vedl kolega Payne. Kolega Kudláček zde zrovna není, ale očekával jsem z jeho strany více vyargumentovaný postoj, než který zde předvedl. Např. k šíření strachu z Evropské unie, šíření strachu z NATO, ze kterého jsme podezříváni a je nám podsouváno, bych mohl argumentovat tím, že např. sousední Polsko se vůbec nebojí referenda ve věci NATO, protože více než 80 % občanů Polska je pro vstup Polska do NATO. Je otázka, jakým způsobem: jestli vláda prezidenta Walesy chtěla Polsko do NATO začlenit bez referenda, anebo jestli chce momentální levicová vláda v Polsku vstup do NATO s referendem.
Jde tedy o to, jak se vláda a parlament chovají ke svému vlastnímu národu, jde tedy o to, jakým způsobem se chová vláda a parlament k názoru lidí. Jestli je prostě čtyři roky od voleb k volbám přehlíží, anebo je ochotna nést svoji politickou kůži na trh ve věci zásadního rozhodnutí.
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím stojící poslance, aby buď usedli, anebo opustili zasedací síň. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Filip: Pokud jde o stanovisko pana kolegy Bendy, myslím si, že se tentokrát více méně prozradil, ač se považuje - a zde v Poslanecké sněmovně to prohlásil asi dvakrát - za znalce našeho volebního programu, že jej nezná. Skutečně my nejsme proti evropské integraci, ale samozřejmě máme jiný názor na způsob, formy a postupy začleňování do evropských struktur.
Pokud jde o jeho stanovisko k neměnnosti rozhodnutí otázky v referendu po dobu pěti let, myslím, že nepatří do této debaty. Stejně jako otázka, jestli 250 tisíc podpisů pod peticemi, nebo půl miliónů podpisů, nebo jenom sto tisíc. To je otázka podrobné rozpravy ve druhém čtení tohoto zákona. Nebudu se tedy v této chvíli k tomu vyjadřovat, ani co se týče stanoviska vlády k tomuto zákonu. To je samozřejmě otázkou zcela podružnou, ve věci, kterou zde nastolil pan kolega Payne. Tam jsou dvě věci, se kterými já musím polemizovat.
Pan kolega Payne prohlásil, že Ústava České republiky je naplněna tím, že existuje možnost vypsání místního referenda. Já se tedy ptám, jestli malá obec či určitý region nebo dvě obce vedle sebe mají právo toto referendum vypsat a jestli toto právo máme upírat celé voličské základně, všem občanům České republiky, tedy občanům tohoto státu obecně.
Já jsem přesvědčen, že právě kolega Payne v podstatě doporučil mou novelu právě tím, jakým způsobem poukázal na existující čl. 2 odst. 2 a článek 21 Listiny základních práv a svobod a existující jediný zákon, který referendum připouští.
Jsem přesvědčen, že jeho argumenty zde byly věcné, faktické, ale svědčily spíš v můj prospěch, resp. ve prospěch navrhovatelů než v to, pro co on tady plédoval.
Potom bych se rád omluvil panu kolegu Paynemu za to, jestli pochopil moje vystoupení tak, že přímá demokracie je lepší. Já jsem jen řekl, že primární rozhodování v jakékoli zastupitelské demokracii je právě rozhodující hlas občanů tohoto státu, protože teprve tento hlas dává mandát zvolenému parlamentu, aby tak rozhodoval. Proto také postavení priority toho rozhodnutí o referendu stavíme zcela jednoznačně na tom, že má mít sílu ústavního zákona, proto také - a zde mi dovolte, abych nesouhlasil s kolegou Vrzáněm, který se přimlouval za širší vymezení předmětu referenda.
Pan profesor Jičínský namítl, že ze zákona nevyplývá, že by nemohly být předmětem referenda jiné otázky, které by mohly jít proti ústavnímu pořádku této země. Mohl bych - kdybych trval na - řekl bych - velmi rigorózním znění tohoto zákona - jeho argument přijmout. Jsem ovšem toho názoru, že ono pozitivní vymezení, že jenom ty nejzásadnější otázky - územní celistvost, svrchovanost - patří do předmětu referenda, vylučuje možnost např. toho, co tady bylo zmíněno -referendum o placení nebo neplacení daní. Pokud by to někomu nestačilo, chtěl by ještě svázanější zákon - samozřejmě, je to možné ve druhém čtení zákona napravit.
Pokud jde o samotné věci, které tady ještě pan kolega Jičínský zmínil, tedy otázky rozpočtové, ty myslím, že jsou zcela jednoznačně z návrhu vyloučeny. Pokud jde o jeden z argumentů, kterým je třeba se vážně zabývat a opět ho tady řekl kolega Payne je, že jestli jde při vypsání referenda, o tzv. demisi parlamentu. Jsem přesvědčen, že tomu tak vůbec není. Že právě naopak jsou tady otázky, které např. v průběhu celého volebního období tohoto zákonodárného sboru nebo příštího zákonodárného sboru nebude mít ve svém volebním programu žádná politická strana, zúčastňující se na práci tohoto grémia. A řekněte mi, jakým způsobem chcete kvalifikovaně, jestliže jste požádali o mandát v této sněmovně právě svým volebním programem, ověřit platnost mandátu, když budete rozhodovat o úplně jiné otázce, než která byla v kterémkoliv volebním programu ze šesti zde zúčastněných politických stran?
Jsem tedy přesvědčen, že nejde o žádnou demisi parlamentu, ale o zcela legální a legitimní řekl bych pojistku proti předčasným volbám. V podstatě - a nezlobte se na mne, já to tak cítím - nemohu podvádět občana tím, že na základě určitého volebního programu předstoupím před lidi, dosáhnu volebního výsledku, občané dají nebo nedají důvěru těm konkrétním politickým stranám a posléze po zvolení se od svého volebního programu odpoutáme a budeme rozhodovat o zcela opačných věcech. Jsem přesvědčen, že v takovém případě je referendum, které se týká zásadních otázek ústavního pořádku - ne jiných - na místě.
Pokud jde o věci, které tady zmínil kolega Kudláček, že souhlasí s tím, co dala do svého stanoviska vláda a dále je nekomentoval, protože to jeho ostatní nebylo, myslím, příliš kvalifikované. Očekával jsem od něj skutečně lepší stanovisko, tak mi dovolte, abych se z toho vládního stanovisko, zejména zabýval tím, co je pod článkem 1b). To znamená, že návrh zákona vymezuje skutečnosti, kterých se otázka referenda měla týkat značně neurčitě.
Já jsem tady na začátku toho svého přednesu řekl, že jednáme o ústavním zákonu, který bude respektovat to, že nejen na území obce nebo několika obcí, ale i na území celého státu lze vyhlásit referendum. O tom, jakým způsobem, jak bude znít otázka, to není předmětem tohoto ústavního zákona. Je předmětem dalšího jednání, je předmětem těch argumentů, které jsou v tu chvíli k dispozici.
Jsem přesvědčen, že ono vymezení je dostatečně určité a že v tomto bodě nemohu s vládou souhlasit. S čím musím v stanovisku vlády souhlasit, že zmíněný návrh zákona neobsahuje žádné oprávnění pro Senát. To samozřejmě neobsahuje. Když jsme psali návrh zákona, který byl několikrát odložen, Senát ještě neexistoval. Jsem přesvědčen o tom, že ve druhém čtení návrhu zákona je možné tuto věc napravit a je potřeba říci, že v tomto se vláda nemýlí.
Pokud jde o protiargument, který bych mohl použít, kdybych používal demagogických argumentů, které tady ze strany některých kolegů zazněly, tak bych řekl, že Senát má zákonnou pravomoc pouze v době rozpuštění sněmovny a že tedy to oprávnění mít nemá. Ale já jsem přesvědčen, že tento argument by neobstál ze širšího ústavního pohledu a že tedy úlohu Senátu je potřeba do tohoto zákona ve druhém čtení doplnit běžným pozměňovacím návrhem, který známe z našich jednání.
Pokud jde o ostatní, řekl bych méně podstatné podle vlády podmínky, na které jsme nereagovali je, že nepočítáme s tím, jakým způsobem bude vyhlášení referenda a výsledků referenda oznamováno občanům. Nemyslím si, že ústavní zákon může nepřímo novelizovat zákon obyčejný o Sbírce zákonů, tedy tento argument vlády, nezlobte se, nemohu přijmout. Je samozřejmě otázka, že po schválení tohoto ústavního zákona by bylo předmětem práce této sněmovny přímou novelou zákon o Sbírce zákonů doplnit. Pokud jde o další argument, že návrh postrádá ekonomický rozbor, dopad tohoto zákona, jsem přesvědčen, že v tuto chvíli zákon nebude mít žádný ekonomický dopad. Ale samotné vypsání referenda, i když k tomu nejsme povinováni jako předkladatelé, k tomu je povinována pouze vláda ve svých návrzích předkládat finanční vyhodnocení, tak souhlasíme s vládou, že cca 40 % nákladu na volby by bylo těmi náklady, které by bylo potřeba počítat pro uskutečnění referenda, o té které otázce.
A naposledy mi dovolte reagovat na jednu zmínku, která tady padla. Já se neodvolávám na ústavní systém referenda ve Švýcarsku, neodvolám se ani na jiné ústavní systémy. Nečiním si ani nárok, že tento návrh je nejkvalitnější, ale jsem přesvědčen, že zahájení diskuse o potřebnosti referenda v českém ústavním pořádku je nejméně na místě a že by se mělo najít více kolegů poslanců, kteří tento návrh zákona propustí do druhého čtení, abychom mohli nad jeho kvalitou, nad jeho možnostmi dále uvažovat a tento zákon nakonec přijmout. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Filipovi jako navrhovateli. Nyní uděluji závěrečné slovo panu poslanci Bendovi, jako zpravodaji.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, po dlouhém závěrečném slovu navrhovatele, kterému ubírá na přesvědčivosti bohužel zejména dnešní datum, bych chtěl být velmi krátký.
Mám v podstatě dvě poznámky formální a pak předložím návrhy k hlasování. První poznámka je k vystoupení pana poslance Nehery, které podle mého názoru mělo být přerušeno, protože zjevně nijak nesouviselo s projednávaným bodem a já opravdu nevím, jak odstoupení paní Burlandtové souvisí s tím, jestli my tu máme nebo nemáme zákon o referendu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, ponechte laskavě na předsedajícím této schůze, aby sám posoudil, které vystoupení souvisí a které nesouvisí s projednávaným bodem. (Potlesk.) Pokračujte.
Poslanec Marek Benda: Pane předsedo, já jsem proti vašemu rozhodování nijak neprotestoval, jen jsem jako zpravodaj konstatoval, že se domnívám, že toto vystoupení nemělo s projednávaným bodem nic společného.
Poslední poznámka. Musím se osobně mírně ohradit proti tvrzení pana navrhovatele, že tady vystupuji jako znalec volebního programu komunistické strany. Nikdy jsem nic takového o sobě netvrdil. Pokud jsem někdy říkal, že vím, co jsou komunisté zač, tak to neznamená, že znám detailněji jejich volební program.
Byly předneseny dva návrhy a myslím, že v tomto pořadí lze z logiky věci o nich hlasovat. Jeden návrh byl návrh pana poslance Kudláčka, který navrhuje předložený návrh zamítnout. Druhý návrh byl pak návrh pana poslance Jičínského, který ho navrhuje vrátit k přepracování. Jestli není námitek, myslím, že je legitimní hlasovat od toho tvrdšího návrhu, ale přiznávám, že návrh pana poslance Jičínského zazněl dřív, čili se ptám, jestli není námitek proti tomuto pořadí.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Myslím, že je logické, abychom postupovali, pokud sněmovna souhlasí, od návrhu pana poslance Kudláčka, to je od návrhu na zamítnutí. Nebude-li tento návrh přijat, budeme hlasovat o návrhu pana poslance Jičínského, to znamená o návrhu na vrácení k dopracování a nebude-li ani tento návrh přijat, budeme obvyklým postupem rozhodovat o přidělení výborům. Souhlasí sněmovna s tímto postupem? (Ano.) Dobře.
V tom případě, kolegyně a kolegové, jako obvykle před každým vážnějším hlasováním si vás dovoluji odhlásit, což jsem právě učinil. Prosím, abyste se laskavě přihlásili opět svými hlasovacími kartami. Nechám nejdříve hlasovat o návrhu poslance Kudláčka na zamítnutí předloženého návrhu. Zahajuji hlasování.
Kdo je pro návrh na zamítnutí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 223 skončilo nepřijetím návrhu pana poslance Kudláčka, když ze 168 přítomných pro tento návrh hlasovalo 80, proti bylo 87.
Nyní přecházíme k hlasování o návrhu poslance Jičínského, aby Poslanecká sněmovna vrátila předložený návrh navrhovateli k dopracování. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.
Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 224 skončilo přijetím návrhu poslance Jičínského, když ze 168 přítomných 117 bylo pro a 40 proti.
Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodaji. Přecházíme k bodu 24 pořadu, ke sněmovnímu tisku 103, což je
27.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa a dalších na vydání zákona,
kterým se doplňuje zákon č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 331/1993 Sb.,
a zákona č. 236/1995 Sb. - prvé čtení
Kolegyně a kolegové, otevřel jsem tento bod, ale než udělím slovo panu poslanci Filipovi, předkládám vám podle § 59 procedurální návrh na omezení řečnické lhůty na dvakrát deset minut. Zahajuji hlasování.
Kdo souhlasí s tímto procedurálním návrhem, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 225 skončilo přijetím návrhu, když ze 169 přítomných bylo pro 146 a proti 8.
Dále konstatuji, že stanovisko vlády k sněmovnímu tisku 103 máte jako sněmovní tisk 103/1. Prosím nyní pana poslance Vojtěcha Filipa, aby jako zástupce navrhovatelů uvedl předložený návrh.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, já vás pravděpodobně nezklamu, protože očekáváte, co učiním, protože zákon, který má v našem tisku č. 103, tedy návrh na změnu zákona 182 z roku 1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, v podstatě vychází z toho, že bude přijat zákon o referendu.
Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli sněmovna odhlasovala vrácení našeho návrhu o referendu k dopracování, nemělo by v tuto chvíli smysl vést diskusi o rozšíření pravomocí Ústavního soudu. Takovou diskusi by bylo potřeba vést jedině v případě přijetí tohoto zákona a tedy mi dovolte, abych s vaším souhlasem vzal v tuto chvíli náš návrh pod číslem tisku 103 zpět. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Filipovi, konstatuji, že podle jednacího řádu v prvním čtení, na rozdíl od čtení druhého, je zpětvzetí proces, který se odehrává bez hlasování sněmovny, takže tím bod 24 je stažen z programu naší schůze a přecházíme k bodu
28.
Návrh poslanců Dalibora Matulky a dalších na vydání zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 252/1994 Sb.,
o rozhlasových a televizních poplatcích, zákon
č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní
rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové
a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk 107) - prvé čtení
Jedná se o sněmovní tisk 107 a o jeho první čtení. Jako obvykle vás asi 30 vteřin zdržím procedurálním návrhem na omezení řečnické lhůty na dobu dvakrát deset minut podle § 59 jednacího řádu.
Zahajuji hlasování.
Kdo je pro tento procedurální návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování, pořadové č. 226, skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 160 přítomných bylo pro 113 a proti 8.
Konstatuji, že stanovisko vlády ke sněmovnímu tisku 107 máte jako tisk 107/1.
Prosím nyní pana poslance Dalibora Matulku, aby se ujal slova a uvedl tento návrh za navrhovatele.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi nejprve v rámci úvodního slova, abych napravil určitou nepravdu, o kterou se zasloužila televize Nova ve svém zpravodajství a ve svém zábavném pořadu "Volejte řediteli".
Tato nepravda vyzněla v tom smyslu, že prý komunistický poslanec Matulka navrhuje zvýšení televizních a rozhlasových poplatků a ostatní poslanci se k němu ještě, kdoví proč, přidávají.
Skutečnost je však zcela jiná. Většina z vás to asi ví, ale přesto považuji za potřebné na skutečný stav věci upozornit. To, co je obsaženo v tisku 107, není výsledkem přání komunisty Matulky, ke kterému se ostatní přidávají, ale jen a pouze výslednicí toho, co bylo usneseno ve Stálé komisi Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky a navrhovateli jsou tedy poslanci různých politických stran, jak ostatně je z podpisů vidno.
Většině z vás také patrně neuniklo, že smyslem tohoto návrhu není pouze zvýšení rozhlasových a televizních poplatků, že je to návrh obsažnější, týká se např. zpřesnění definice rozhlasového a televizního přijímače, obsahuje významné rozšíření okruhu osob zcela osvobozených od placení tzv. koncesionářských poplatků, obsahuje další mechanismus úpravy těchto poplatků a rovněž i potřebné rozšíření počtu členů Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání.
V rámci úvodního slova v prvním čtení nepovažuji za nezbytné vysvětlovat důvody jednotlivých navrhovaných změn nikterak podrobně, neboť tyto důvody jsou obsaženy v důvodové zprávě a s tou jste se jistě seznámili.
Chci ale připomenout několik skutečností, které mohou mít vliv na vaše rozhodování.
Ve Stálé komisi Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky není sporu o tom, že doba je více než zralá na řešení nahromaděných problémů ve financování veřejnoprávních médií.
Různí se však názory na možnosti, jak současnou svízelnou situaci řešit: zda úpravou povoleného procenta vysílání reklamy, což je spojená nádoba s výší koncesionářských poplatků, nebo třeba ještě hledáním vnitřních rezerv v České televizi a v Českém rozhlase, pokud ještě nějaké tyto rezervy jsou, apod.
To, co je obsaženo v tisku 107 je vyjádření názoru převažujícího, a tady je navrhována cesta zvýšení koncesionářských poplatků, ovšem s příslušným ustanovením sociálního charakteru, tedy ustanovením tlumícím, resp. odstraňujícím negativní dopad tohoto zvýšení na sociálně slabé vrstvy obyvatelstva.
Za druhé je zapotřebí říci, že Stálá komise pro sdělovací prostředky si je vědoma potřeby zcela zásadnější a rozsáhlejší změny tzv. mediálních zákonů. Současně ovšem je jasné, že tyto změny nelze vypracovat tzv., na koleně formou poslaneckého návrhu. Potřeba vyřešit, alespoň dočasně, problémy financování veřejnoprávních médií však svou akutností předběhla dobu, kterou je nutno ponechat Ministerstvu kultury k navržení změn zásadnějších. Proto nyní před vámi leží návrh dílčí, zpracovaný skupinou poslanců.
Poslední mou zmínkou je drobnější reakce na stanovisko vlády obsažené v tisku 107/1. V prvé řadě se nedomnívám, že by byla v předloženém návrhu zákona, resp. v jeho důvodové zprávě, na závadu absence ekonomického rozboru. Nejen poslanci, ale i vláda a její členové totiž mají k dispozici každoroční výroční zprávy o činnosti a hospodaření jak České televize tak Českého rozhlasu, i další materiály, ze kterých docela zřetelný obrázek o ekonomice obou médií vyplývá.
Pokud jde o některé dílčí námitky další ze strany vlády, týkající se např. definice rozhlasového a televizního přijímače, bude o nich vhodné vést polemiku v rámci druhého čtení. S tím nepochybně souhlasím.
Totéž lze říci i o námitce vůči tzv. inflační doložce, kterou návrh novely obsahuje, a za navrhovatele si troufám již dnes říci, že patrně nebude příliš výrazný odpor vůči odstranění tohoto ustanovení a že patrně dáme vládě v této námitce zapravdu.
Závěrem bych rád toto úvodní slovo skončil tam, kde jsem vlastně začal. Skutečně se nejedná o návrh zákona, který by se vylíhl v komunistické hlavě poslance Matulky. Já osobně i mí ostatní kolegové z klubu poslanců KSČM máme k předloženému návrhu významné výhrady, které ovšem přednesu až v rozpravě, neboť v úvodním slovu navrhovatele tak činit ani nemohu. Zatím děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Matulkovi a prosím, aby se nyní ujal slova zpravodaj pro první čtení pan poslanec Michal Prokop.
Poslanec Michal Prokop: Děkuji, pane předsedo. Vážení kolegové, můj úkol v této chvíli je poměrně snadný, protože můj předřečník pan poslanec Matulka jménem skupiny navrhovatelů vyčerpal prakticky veškerý arzenál argumentů, který bych asi použil i já.
Já tedy jen stručně zopakuji, že to, co leží před námi jako tisk 107, je výsledek momentálního stavu účastníků jednání Stálé komise pro sdělovací prostředky, ve chvíli, kdy se definitivně rozhodla podat tento návrh, že různých typů hlasování kolem vzniku té předlohy bylo několik a že ta předloha zaznamenala řadu změn.
Nicméně ani já nepatřím mezi ty, kteří by se zcela ztotožňovali se zněním, které leží před námi v tisku 107. Mám celou řadu výhrad, považuji ten návrh za nepříliš vyvážený, zcela zásadním způsobem odmítám již zmíněnou valorizační doložku, protože považuji za neúnosné, aby zákon automaticky valorizoval výši koncesionářských poplatků. Stejně tak jsem přesvědčen, že je však nutno zvýšit koncesionářské poplatky. Méně pak už jsem přesvědčen o tom, že není třeba nějakým způsobem jinak vyvážit strukturu příjmů České televize a Českého rozhlasu, např. určitým jiným typem regulace vysílání reklam.
To ale všechno jsou, podle mého názoru, otázky, které lze vyřešit poměrně snadno a kvalifikovaně ve druhém čtení, není to pro mne důvod k tomu, abych jako zpravodaj navrhoval vrácení či zamítnutí této předlohy. Jsem přesvědčen, že lze dospět k takovému znění předlohy, které bude touto sněmovnou přijato.
Stejně tak asi by bylo dobré, i když už to opět učinil pan kolega Matulka, vyrovnat se i se stanoviskem vlády, které máte také k dispozici v tisku 107/1, ale opět ani stanovisko vlády v tuto chvíli není tak zcela jednoznačně odmítavé, jak se možná původně zdálo. I já patřím mezi ty, kteří se domnívají, že komplexní úprava mediální legislativy se musí dělat profesionálně a jsem rád, že změnou kompetenčního zákona dnes vláda má pravomoci k takovéto komplexní úpravě přikročit.
Jsem přesvědčen, že toto je poslední mediální zákon, který byl předkládán pouze z poslanecké iniciativy, nebo, lépe řečeno, poslední z těch, které byly připravovány na poslanecké půdě prostě proto, že nebyla jiná možnost.
Abych nehovořil příliš dlouho, domnívám se tedy, že bych mohl již teď navrhnout sněmovně, aby zákon propustila do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Michalu Prokopovi a nyní otevírám obecnou rozpravu, do níž je přihlášeno zhruba pět kolegů. Jako první se přihlásil pan poslanec Dalibor Matulka, připraví se pan poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, už v úvodním slově jsem avizoval, že vám v rozpravě řeknu výhrady našeho poslaneckého klubu k tomuto návrhu zákona. Chtěl bych přednést stanovisko poslaneckého klubu. Je to zároveň stanoviskem mým osobním.
Klub poslanců KSČM jednoznačně chce vyjádřit svůj zájem na zachování tzv. duálního systému televizního a rozhlasového vysílání. Jsme si vědomi, že existence veřejnoprávních médií, která mají plnit úkoly stanovené zákonem, současně od státu vyžaduje odpovědnost za zajištění provozu České televize a Českého rozhlasu. Současně si uvědomujeme, že veřejnoprávní média nemohou být financována z jiných zdrojů než především z koncesionářských poplatků a doplňkově z příjmů z reklamy. Je nám jasné, že od poslední úpravy, zejména televizních poplatků, inflace zařídila značný propad ve financování České televize. Z tohoto hlediska souhlasíme s tím, že ve financování České televize a Českého rozhlasu je na čase situaci řešit.. Hledisek pro posouzení otázky zvýšení či nezvýšení televizních a rozhlasových poplatků je však celá řada.
Za prvé je zapotřebí se zamyslet nad tím, zda oba zdroje financování, tedy poplatky na jedné straně a příjmy z reklam na straně druhé, jsou vůči sobě ve správné proporci a zda je za současné situace skutečně nezbytné zvedat poplatky a zda by nestačilo změnit zmíněnou proporci posílením příjmů z reklamy. Náš poslanecký klub se kloní k druhé verzi, neboť ji považuje za cestu menšího zla z hlediska koncesionářů. Posílení příjmů z reklamy jsme tedy také připraveni ve druhém čtení navrhnout místo zvýšení koncesionářských poplatků.
Druhým základním hlediskem je posouzení, zda v současné činnosti České televize a Českého rozhlasu jsou disponibilní finanční prostředky skutečně efektivně využívány právě k plnění těch úkolů, které od nich zákon očekává. Klub KSČM má mnoho důvodů tvrdit, že tomu tak mnohdy není. Uvedu jen dva příklady.
Na první případ si možná vzpomenete, neboť se odehrál v den zahájení této schůze sněmovny. Na Hradčanském náměstí se uskutečnila protestní demonstrace občanů proti česko-německé deklaraci. Účastníci se vydali dlouhým průvodem Nerudovou ulicí k budově parlamentu a my jsme pak tady zavírali okna. Zmíněný průvod čítal nepochybně minimálně dva tisíce osob. Česká televize měla dostatek prostředků na to, aby pořídila z této demonstrace dostatek informací. Celé akci také byla přítomna a informace po celou dobu pořizovala. Obsah zpravodajství vysílaného Českou televizí však byl zcela neadekvátní, omezený na několikavteřinové konstatování, že akce se zúčastnilo několik desítek osob. Zpravodajství České televize o této události je pouze jedním jediným, ale za to ukázkovým dokladem toho, že ačkoliv mnohdy má Česká televize dostatek finančních prostředků k pořízení objektivního a vyváženého informování občanů a také tyto prostředky průkazně vynaloží na obstarání informací, ve vlastním vysílání pak o tom svůj úkol stanovený zákonem nesplní.
Druhý příklad se týká Českého rozhlasu. Je obecně známo, že uvnitř Českého rozhlasu je provozován celoplošný kanál pod názvem ČRO 6, na kterém vysílá především rádio Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a některé další zahraniční stanice. Provoz ČTO 6 je nesporným dokladem toho, že za rozhlasové poplatky nebo-li za peníze českých rozhlasových koncesionářů vysílají rozhlasové stanice cizích států.
Již při projednávání výroční zprávy o činnosti a hospodaření Českého rozhlasu náš poslanecký klub upozorňoval na to, že tuto zpronevěru rozhlasových poplatků zohledníme při právě projednávané novele. Jsme proto připraveni ve druhém čtení podat pozměňovací návrh v tom směru, aby ke zvýšení rozhlasového poplatku nedošlo.
Dámy a pánové, ačkoliv máme své výhrady vůči České televizi i Českému rozhlasu, snažíme se pohlížet na současnou situaci obou médií pokud možno co nejobjektivněji a máme upřímnou snahu pomoci k lepšímu stavu než je ten dnešní. Jsme přesvědčeni, že existuje ještě další cesta, která by měla vést k významné úspoře nákladů jak České televize, tak Českého rozhlasu. Tuto cestu vidíme ve sloučení obou médií do jediné instituce. Není to nic objevného. Tento způsob koexistence je zcela bezproblémový např. v sousedním Německu. Výhody spočívající třeba v racionálnějším vynakládání prostředků na administrativu, na společné zpravodajství a řadu dalších záležitostí, jsou tam zcela evidentní. Je nám jasné, že sloučení obou médií nelze provést formou poslaneckého návrhu zákona, ale že musí být provedeno v rámci rozsáhlejší změny mediálních zákonů na základě návrhů vládních. Jistě si vzpomenete, že oprávněně se touto otázkou zabývala Poslanecká sněmovna při nedávné změně kompetenčního zákona v rámci které jsme tuto působnost svěřili konečně Ministerstvu kultury. Nemůžeme čekat, že by zmíněné ministerstvo příslušné návrhy připravilo do zítra nebo do měsíce. Jsme ale přesvědčeni, že cca do roka bychom mohli návrh konečně systémového řešení od ministerstva a potažmo od vlády v této sněmovně očekávat.
Dovoluji si proto nyní předložit procedurální návrh, abychom na jednání ještě této schůze sněmovny zařadili nový bod programu, kde bychom se usnesením obrátili na vládu České republiky. Usnesení přečtu ještě teď v rámci tohoto diskusního příspěvku.
Usnesení by znělo:
Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby do 25. 2.1998 v souvislosti s přípravou nové legislativy v oblasti televizního a rozhlasového vysílání předložila takový návrh zákona, který by vedl ke sloučení České televize a Českého rozhlasu.
Pane předsedo, prosím, abyste to chápal jako procedurální návrh na zařazení nového bodu. Je mi vcelku jedno, na které místo tento bod programu umístit. Měl bych sice za nejpraktičtější umístit jej hned po skončení tohoto bodu, ale najde-li se místo jiné vhodné, nebudu nic namítat.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, je tady již precedens, který bych rád zachoval. Je-li procedurální návrh na nový bod předložen v rozpravě k nějakému již schválenému bodu, hlasuje se o něm po uzavření tohoto bodu. Čili i o vašem procedurálním návrhu nechám takto hlasovat.
Děkuji vám za vaše vystoupení. Nyní je na řadě pan poslanec Krejsa a připraví se pan poslanec Skopal. Jinak prosím pana poslance Matulku, aby mně svůj návrh předal písemně.