Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, od hektické doby vzniku prvního zákona o rozhlasovém a televizním vysílání neuteklo tak mnoho času, přesto, jak v technologiích vysílacích a přijímacích zařízení, tak i ve skladbě vlastních rozhlasových a hlavně televizních programů došlo k obrovskému posunu. Převážná část podnikatelů z oblasti rozhlasového a televizního vysílání si na vlastní kůži ověřila, že vysílat znamená velké náklady a minimální zisky. Tato pravda se týká především lokálních a regionálních televizních stanic. U komerčních celoplošných je tomu však trochu jinak. CET 21, potažmo televize Nova, dostala do vínku zavedenou celoplošnou síť budovanou od roku 1953 z peněz koncesionářů a daňových poplatníků.
Tato síť měla na přijímací straně 100 % přijímačů a dodnes je má, protože do roku 1970 to byla jediná televizní síť ve státě. To si doufám uvědomuje i generální ředitel, i když to v sobotních hovorech "Ž" nepřiznal, Ono totiž nejde jen o pokrytí daného území kvalitním televizním signálem, ale také o vybavenost na straně diváků, která je dnes velmi různorodá, hlavně v menších městech a vesnicích. Nemají ještě z ekonomických důvodů instalovány antény na příjem ČT 2, Primy a někde dokonce na ČT 1, i když v daném místě televizní signál je. Praktickou ukázkou různého vybavení přijímacích stran je samotná Praha. Zde při přechodu na nový vysílač Žižkov v roce 1991 bylo investováno do přestavby společných antén 97 miliónů korun ze státního rozpočtu. V této době se vysílaly programy na F1, ČTV a OK3. Po dokončení přestavby společných antén na tyto programy byla udělena licence TV Premiéra, tentokrát jako regionální stanici pro Prahu a okolí. Příjem jejího signálu však přestavěné antény nedovolovaly, musely se na náklady majitelů nemovitostí rozšířit o možnost příjmu TV Premiéra. Mnozí majitelé domů z finančních důvodů odmítli zaplatit rozšíření přijmu a tak dodnes nelze přijímat dnes již Primu asi ve 30 % pražských domech. To vidíme jako hlavní důvod toho, že nelze v současné době postavit TV Nova konkurenci, i kdyby vysílala sebelepší programy. Jasně to ví i Česká televize, která - kdyby měla žít pouze z dosavadního podílu na koláči reklamy - zanikla by.
Proto naše návrhy na úpravy zákonů souvisejících s poplatky za koncesi a související zákony o rozhlasovém a televizním vysílání směřují právě k nápravě dnes již nevyhovujících předpisů ve prospěch veřejnoprávní televize.
Dámy a pánové, protože jde o první čtení, na samotný závěr si dovolím shrnout pozměňovací návrhy, než je přečtu v podrobné rozpravě při druhém čtení, do tří holých vět oznamovacích s laskavým svolením pana předsedy.
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče, prosím bavící se poslance u pravých vchodových dveří, aby buď opustili zasedací sál, nebo se přestali bavit. Prosím, pokračujte.
1. Nesouhlasíme a nepodpoříme zvýšení koncesionářských poplatků.
2. Navrhujeme zvýšení podílu reklamy na vysílacím čase u České televize z dosavadního 1 % na 3 %.
3. Podpoříme návrh na sloučení České televize a Českého rozhlasu, pokud bude přijat jako nový bod schůze.
Proto podporuji návrh propustit tento návrh zákona do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Krejsovi. Uděluji slovo panu poslanci Skopalovi, připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.
Poslanec Ladislav Skopal: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych jako člen parlamentní komise pro sdělovací prostředky, pozorně sledující ostrou konfrontaci různých názorů v oblasti televizního vysílání, přestože jsem ekonom a má hlavní odbornost je zemědělství, přednesl svůj názor z trochu nezávislého selského rozumu. Pokusím se být věcný a stručný.
Úvodem mi dovolte krátké konstatování mého pohledu. Nejde o nic menšího či většího v tomto problému vnímáno z úhlu pohledu než o peníze, respektive o miliardy.
Za druhé. Spor vzniká o systémové nedořešené značně komplikované skutečnosti v oblasti televizního vysílání, a to o výši koncesionářských poplatků České televize, což se týká nás všech, o to, zda vůbec, když ano, tak v jaké výši má mít Česká televize příjmy z reklamy.
Za třetí. Kdo a jak může využívat obrazně řečeno vzdušný prostor České republiky, tedy frekvence a kmitočty pro televizní vysílání.
Nedělám si ambice, že takto formulované problémy lze vyřešit v několika větách. Tento úkol by nemohla mít ani podrobná analytická zpráva. Dříve než jsem si dovolil formulovat své názory, pozorně jsem vyslechl argumenty všech stran. Můj obecný závěr je pak výsledkem prosté analýzy a generalizace získaných zkušeností.
Jsem hluboce přesvědčen, že Česká televize prokázala svou potřebnost být protiváhou komerčním stanicím, splnila a plní poslání a úkoly, které jí byly Parlamentem uloženy formou zákona, dále zkvalitňuje své vysílání, organizaci a vůbec činnost. Z tohoto faktu jí náleží také ekonomické zajištění, které jí umožní tuto náročnou cestu absolvovat.
Proto, ač je to nepopulární, budu podporovat zvýšení poplatků na navrhovanou úroveň, včetně inflačního koeficientu. Své tvrzení opírám o posouzení ekonomiky České televize, kterou jsem v rámci svých možností provedl.
Bylo nezodpovědností minulého Parlamentu nechat Českou televizi existovat v provizoriu a zároveň na ni klást značné nároky, a to již proto, že Česká televize hospodaří s koncesionářskými poplatky, řádově s miliardami korun. Vysílání není levnou záležitostí, není to ani čistě ekonomická či technická záležitost, je v tom kousek umění. Jen si uvědomme, že rozhodčím a kritikem je každý z nás.
Všude tam, kde nelze exaktně měřit, vážit, či počítat, vznikají subjektivní dojmy. K tomu, aby tato neměřitelnost mohla být posouzena, si Parlament volí Radu České televize a ta svého profesionála - generálního ředitele. Tam je první kontrolní mechanismus.
Jsem přesvědčen, že Česká televize si zaslouží důvěru, uznání a náležitou podporu, a to i přes chyby a nedostatky, které mohou být vyčítány a kde nejsou. Osobně bych zastával názor, že financování České televize z koncesionářských poplatků po úplném odbourání reklamy může být tehdy, pokud dojde ke konkurenci v komerčních televizích. Zatím tady máme z hlediska komerčních televizí pouze jedinou celoplošnou Novu. Televize Prima zatím nedosahuje plné celoplošnosti.
V otázce reklamy podporuji vznik konkurenčního prostředí, a to jak zatímním zachováním reklamy u České televize, tak posilováním u televize Prima, případně dalších, protože zde máme rovněž ještě i lokální televize.
Pokud bude během času vytvořeno konkurenční prostředí stanice Nova, jinými televizními stanicemi, pak se přikláním k vyjmutí reklamy z České televize a plné financování České televize z koncesionářských poplatků.
3. podporuji volbu nových členů Rady České televize, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, včetně rozšíření členů té poslední, v rámci rozpočtu bez zvýšení nároků na státní rozpočet.
Můj názor se opírá o logickou odpověď na otázku: "Kdo a jak může využívat éter". Necítím se odborníkem, který by měl přerozdělit frekvence a kmitočty tak, aby byli všichni spokojeni. To je v kompetenci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta má svůj úřad a ne špatně placené odborníky. Proto se opět domnívám, jakou volbu poslanci udělali v rámci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, takový efekt dnes sklízíme. Chtěl bych zdůraznit, že stanovisko vlády č. 107/1 k návrhu poslanců na vydání a změnu zákonů týkajících se mediální oblasti považuji osobně za velmi fundované. V otázce působnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání však podporuji zvýšení členů Rady právě proto, že stávající členové nejsou schopni ve svém počtu devíti osob zajistit jak kvalifikovaná rozhodnutí v otázkách licencí, tak ekonomickou, administrativní, natož kontrolní funkci. Souhlasím však s vládou, aby toto zvýšení bylo řešeno bez nároků na státní rozpočet. Osobně jsem ochoten tomuto problému věnovat svůj čas a úsilí.
Doporučuji tento návrh propustit do druhého čtení. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Jaroslav Novák, který se přihlásil na dvakrát deset minut. Jako poslední písemně přihlášení je pan poslanec Pavel Maixner.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce vyjádřil názor svůj i názor celé SPR-RSČ na velmi závažnou problematiku, která zahrnuje nejen vlastní rozhlasové a televizní vysílání, ale která obsahuje v sobě i otázku nejsilnějšího vpravdě masového ovlivňování obyvatelstva.
Zdá se mi, že předkladatelé tohoto návrhu se zaměřili příliš jednostranně na otázku financování rozhlasových a televizních stanic, což jistě není zanedbatelné, neboť ne nadarmo se říká, že za vším je potřeba hledat peníze, podobně jako je třeba ukázat, že za vším je také nutné hledat čerta.
Jistě vás, vážené dámy a pánové, nemusím přesvědčovat, že otázka tzv. masové kultury, masové informovanosti a masové propagandy je otázkou zásadního ovlivňování, myšlení, chování, jednání a v neposlední řadě i způsobu rozhodování občanů při volbách do zastupitelských orgánů této země. Není také tajemstvím, že zhruba 95 - 98 % dospělého obyvatelstva prakticky denně sleduje televizi, nebo alespoň poslouchá rádiové vysílání. Značná část vědomě dokonce s výběrem stanic, nebo programů, ale snad ještě větší část obyvatelstva podvědomě a bez výběru programu, tak i konkrétní stanice. I ta malá část obyvatel, kteří se vědomě vyhýbají sledování těchto medií je jimi ovlivněna. Toto ovlivňování je prakticky každodenní a záplavy informací, názorů a pohledů, které jsou někdy více, někdy méně šikovně předestírány obyvatelstvu, jsou rozhodující silou, která vytváří veřejné mínění.
Vlastní otázka financování je v podstatě až druhořadá. Prvořadé je to, že je nutné se zamyslet nad tím, kdo vysílání vlastní, řídí a ovlivňuje a případně i jak. U televizního vysílání máme dnes v České republice jednu stanici se dvěma programy, které jsou ve vlastnictví státu, tedy jde o tzv. veřejně-právní televizi, a taktéž u rozhlasového vysílání existuje veřejno-právní rozhlas. Ty jsou financovány jednak z tzv. koncesionářských poplatků, jednak z reklamy. Je nutné souhlasit s navrhovateli zákona, že je nutné upravit příjem koncesionářských poplatků a vytvořit automatický vzestup těchto poplatků v návaznosti na roční míru inflace v České republice. Rovněž je nutné souhlasit s tím, že doplňkový zdroj příjmů z povolených časů pro televizní reklamu je nutné nejen zachovat, ale i rozšířit, aby opravdu bylo možno v televizi dát prostor pro vytváření vlastních televizních programů.
Veškerá kritika z řad představitelů soukromých televizních stanic v otázce vysílání reklamy, nebo v rozsahu povoleného času pro vysílání této reklamy je v současné době mylná.
Mylná především proto, že veřejnoprávní televize plní, resp. má plnit významné úkoly, které by jinak nemohla za žádných okolností zajistit bez možnosti mít vyšší příjem vedle dotací ze státního rozpočtu. To vše je jasné a přirozené a dále bychom se v souladu s návrhem předkladatelů návrhu mohli bavit pouze o výši těchto příspěvků a o otázkách technického rázu. Jenže zde je merito věci. Ono nejde o otázku financování, jako o otázku řízení této veřejno-právní televize, o otázku jejího zajištění a cílů, které má spolu s předkladateli, ale mohu doplnit, že otázka zvýšení počtu členů Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání z dnešních 9 na 13 i 15 členů je nutná i aktuální. Co je však ještě více důležité, je to, aby tato rada byla obsazována proporcionálně vzhledem k vůli a přání rozhodující části obyvatelstva. To je možné pouze tak, že zákonem stanovený počet členů rady bude proporcionálně obsazován podle získaných hlasů ve volbách, neboť není v této zemi jiný způsob jak zjistit náladu, přesvědčení a vůli lidu. A vůle lidu nám všem musí být jediným a zásadním kritériem pro veškeré dění.
I při zachování nebo ještě lépe řečeno zvýšení stupně odbornosti členů rady, je nutné, aby toto proporcionální zastoupení bylo zakotveno v zákoně. V zákoně musí být ovšem také zakotveno ještě něco jiného, co dosud zákon ještě zcela jasně postrádá, totiž aby i při tvorbě pořadů, a to jak zábavných, odborných, vědeckých, kulturních a politických se přihlíželo k zájmu obyvatel, diváků této televize, u rozhlasu pak posluchačů.
Není nadále únosné, aby český divák byl od rána do večera zahrnován pouze např. zahraniční tvorbou, ať již kulturní nebo zábavnou. Musí se vytvořit proporcionální systém, podobně jako musí být vytvořen profesionální systém ve zpravodajství. Nadále není únosné, aby obyvatelstvo bylo nepřetržitě zpracováváno a vychováváno v duchu jedněch idejí a názorů. Je sice pravdou, že český divák, vychovaný předchozím režimem, je velmi kritický a opatrný při přijímaní informací, nedůvěřuje tak zcela všemu, co na něj masové sdělovací prostředky neustále hrnou, ale musíme být objektivní a připustit, že pokud se cílově hrne množství jednostranných informací, polopravd a lží každý den, musí nakonec průměrný divák a posluchač podlehnout dojmu, že tyto polopravdy a vyslovené lži jsou obrazem skutečnosti. Zde platí dvojnásob známé Goebelsovské, že tisíckrát opakovaná lež se stává nakonec pravdou.
Proto je zcela nezbytné vtělit do zákona proporcionalitu všech názorů a politických směrů podobně jako je nutné dávat prostor všem uměleckým směrům podle jejich hloubky, kterou ovlivňují zájem obyvatel. Není již nadále přijatelný způsob převýchovy českého diváka na diváka s pohledem zahraničním nebo dokonce zvráceným. Dovolím si uvést příklad.
V této zemi prokazatelně požaduje obnovu trestu smrti přes 80 % obyvatel a tento trend je stále silnější na vzdory šíření nesmyslných prohlášení úzké vrstvy pseudohumanistů. Za této situace je nutné, aby zákon umožňoval opravdu otevřenou demokratickou výměnu názorů a umožnil vystupovat na obrazovce nejen odpůrcům trestu smrti, ale i jeho zastáncům. Totéž se týká diskusí nad dalšími nejdůležitějšími otázkami naší současnosti. Ať již jde o diskuse o vstupu do NATO, EU, diskuse nad otázkou kriminality, korupce, otázky cikánské, drog atd.
Všude je nutné dát proporcionální prostor jak jedněm, tak i druhým názorům, aby si divák nebo posluchač mohl sám udělat svůj názor, aby měl pluralitu názorů a možností, z nichž si vytvoří svůj vlastní názor na daný problém.
Taktéž v zájmu objektivnosti a pravdy je nezbytné, aby ve zhruba stejných časových úsecích vystupovali jak zástupci vládní koalice, tak opozice, a to celé opozice. Není nadále únosné, aby představitelé vlády měli dvojnásobné i trojnásobné časové prostory pro své názory než zástupci opozice. To by měla přísně střežit rada pro vysílání. Tím by se konečně prohloubila demokratičnost a tolerance v naší společnosti, po které tak usilovně a neustále volají představitelé státu, ale i dalších institucí.
Ovšem, vedle veřejnoprávní televize a veřejnoprávního rozhlasového vysílání existuje celá škála soukromých televizních a především rozhlasových vysílačů. Na jedné straně se může zdát, že jde o jasný úspěch daný tím, že byl zlomen monopol státního vlastnictví, a tím i vysílání, ale na druhé straně nemůžeme nevidět, že především u soukromých televizních stanic nám vyrostla konkurence, ale do jisté míry nedobrá konkurence. Je nesmysl se domnívat, že věc, co je soukromé, je zásadně lepší než to, co je státní. Navíc nejde o běžnou výrobní nebo ekonomickou konkurenci, která pomáhá rozvoji a zvyšuje produktivitu, ale jde o velmi citlivou oblast informační, které se ne nadarmo říká sedmá velmoc.
Jsou v Evropě státy, jako je Francie, kde veškeré televizní celostátní vysílání je v rukou státu. Má to svůj význam, i když není možno jednoznačně říci, že pouze státní televize je nejvhodnějším řešením. Jde však o to, aby si stát zachoval i v situaci, kdy existují soukromé vysílače, určitý přehled nad touto oblastí, neboť nejde a nemůže jít o čistou komerci, která nemá jiný význam nežli ekonomický.
Naopak, dá se říci, že právě komerce by měla být korigována a řízena státem. Není tajemstvím, že všude na světě soukromý sektor se neohlíží na nic jiného než na svůj zisk, i kdyby měl zničit celou zemi nebo dokonce celou naši planetu. Dnes a denně se s tím setkáváme a musíme tomu čelit.
Náš bezbřehý liberalismus, na kterém Je postavena celá ekonomická reforma, má svá negativa. Ta dnes vystupují stále více a více do popředí. Není pravda to, co se nám snaží dnešní vláda namluvit, že trh je vždy a za všech okolností nejlepším regulátorem všeho, od hospodaření až po výchovu a kulturu. Vždyť každý extrém - a zde jde o prokazatelný extrém - se dříve či později prozradí svojí přehnaností a škodami, které nutně způsobil. Jenže zatímco některé škody ve výrobě je možné odstranit za několik měsíců nebo snad pár let, škody, které vzniknou (a u nás opravdu vznikají v souvislosti s výchovou, kulturou a celkovou vzdělaností, které se promítají do morálky, se budou odstraňovat po celá desetiletí nebo dokonce po celé generace.
Ale nejde a nemůže jít pouze o odstraňování chyb, ale o jejich následky. Ty jsou hrozivé a nikdo a nic je nemůže přehlušit. Všichni víme, že prudký nárůst zločinnosti, který tak citlivě zachycujeme, je způsoben především úpadkem morálky a naprostou tolerancí k těmto projevům v celé společnosti. Je přirozené, že soukromé vysílání zde není postavené na ničem jiném než na dosažení zisku. Je všeobecně známo, že zisk se dosahuje v této oblasti především a jedině tím, že televize místo umění slouží nižším nebo ještě lépe řečeno těm nejnižším požadavkům zákazníků, které jsou v lidské přirozenosti, tedy pasivnímu přijímání pokleslé americké kultury, velkolepým šou, podívaným, ale také filmům, kde teče krev proudem a kde kult násilí je nejvyšším kultem.
Prokazuje to nejen výběr filmů, které především mládež hltá a učí se podle tohoto pokřiveného zrcadla žít a navíc i jednat, ale ukazuje se to i ve zpravodajství. Zpravodajství je tím více zaměřeno na zločiny, nepravosti, senzace a zvrácenosti, čím více chce připoutat pozornost a zvýšit tzv. sledovanost. Sledovanost jen a jen proto, aby bylo více reklam na sebenesmyslnější produkty, za které je ovšem více a více peněz.
Co je platné, že rada kontroluje to, aby nejhorší filmy, plné násilí, vražd, sexu a pohrdání lidskou důstojností, byly vysílány až po dvaadvacáté hodině, kdy snad - alespoň podle našich představ - se již nezletilí na televizi nedívají.
Musíme být ovšem realisté, a proto si musíme otevřeně přiznat, že značná část rodin je dnes v důsledku právě této masové kultury, v důsledku neustálé honby za ziskem za každou cenu natolik rozvrácena, že děti si dělají co chtějí, neboť na ně nikdo nemá čas. Nejsnadnější forma, jak děti zabavit, je totiž posadit je od útlého věku k televizní obrazovce a nechat je sledovat bez výběru vše co tato televize produkuje. Nejde jen o umrtvování představivosti, rozvoje duševních vlastností, ale doslova o vymývání mozků těch nejvnímavějších, těch, které bychom měli před tím vším chránit a do nichž bychom měli vkládat své naděje. A tak konzumují i v těch rodinách, kde jde ještě o výchovu, dříve či později vše negativní, co nám soukromá televize v zájmu výdělku produkuje, a to doslova bez omezení.
S tím se ovšem nemůžeme smířit, neboť jinak vědomě připravujeme konec naší tisícileté vyspělé kultury a vytváříme kulturní katastrofu. Nezbývá - ač se to některým liberálům bude zdát neuvěřitelné - nežli v rámci novel zákonů navrhnout zpřísnění vysílání. Rada nemůže nadále pouze kontrolovat časy, ale musí také chtě nechtě kontrolovat obsah vysílaných děl. Musí dojít k vyváženosti nejen zpravodajství, ale i kultury. Tento krok, za který jistě sklidím kritiku a odmítání, se přijal již i ve Francii, kde dochází k podpoře domácí produkce na jisté umělecké bázi. Je jisté, že se vždy všechno nezdaří, ale musí jít o to, dát prostor, a to jak finanční, tak časový, pro tento trend.
Nezbývá nežli v rámci grantů, daní a kontroly začít korigovat bezbřehý rozklad, který u nás nastává. Vždy je vhodnější dát prostor pro pozitivní vstup do oblasti umělecké tvorby finanční podporou, ale také - pokud to nestačí a pokud to v plné míře nejde - je nutné zaujmout mnohem pevnější postoj proti produkci zvrhlostí, násilí a pornografie.
Vždyť pokud bychom zaujali stejný postoj, jaký je v těchto soukromých vysílačích, tedy co vynáší peníze a co chtějí především mladí lidé, neznalí světa a důsledků svého jednání, pak bychom museli podle této filozofie povolit veřejný prodej drog, pro uspokojení tužeb a zájmů povolit sex bez věkového omezení, bez zábran, dát herny do školních učeben atd.
Kritéria omezení rozkladné a zvrácené kultury, která ve skutečnosti kulturou není, je nutné vypracovat zde a dát Jasná a přesná pravidla pro omezení této katastrofy.
Vedle toho ovšem je nutné prosadit…
Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegové a kolegyně, prosím vás o klid. Ujišťuji vás, že je to poslední bod našeho programu. Prosím, soustřeďte se a zachovejte klid.
Poslanec Jaroslav Novák: Děkuji vám, pane předsedo. Vedle toho je ovšem nutné prosadit vůli i v tom, že podle mého názoru by i soukromé vysílače měly být navázány a vysílat určité mimořádně důležité nebo výchovné programy. Nejde o to je zaplevelit nějakými neatraktivními programy, ale mít možnost přimět i soukromý sektor k tomu, že bude do své vysílací skladby zahrnovat nejzákladnější informace a zprávy, které jsou důležité pro celý národ a stát. Takové vysílání by měla schválit a rozhodnout o něm právě ona Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, kde by bylo poměrné zastoupení všech základních politických proudů.
Ale nejde pouze o vysílání některých významných informací a zpráv ohledně politické situace, ale i možnost prostřednictvím všech vysílačů oznámit např. zahájení a ukončení stávky v nejvýznamnějších odvětvích, možnost odvysílání varování o nenadálé kalamitě, živelné katastrofě nebo ohrožení bezpečnosti atd.
Pokud si stát neponechá takovouto možnost, stává se bezzubým nástrojem moci a práva. A tak daleko to nechce dopracovat ani největší liberál, největší propagátor soukromé iniciativy.
Jde tedy o jednoznačné prosazení větších zásahů i do soukromého vysílání a ještě více o korigování skladby vysílaných programů. Nejde o cenzuru nebo o přímé řízení soukromé televize a rozhlasového vysílání, ale pouze o zcela legální a nezbytné ovlivňování výchovy celé budoucí generace a řízení státu. Jsem přesvědčen, že tyto změny jsou integrální součástí všech změn, které jsou navrhovány, a teprve na druhém místě jde o finanční naplnění - pouze veřejné vysílání.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, máte poslední minutu.
Poslanec Jaroslav Novák: Ano, mám asi ještě dvě věty. Vždyť konec konců všechny vysílače jsou povoleny jen na základě udělené licence. Pokud se tato licence zpřísní v duchu těchto zásad, pak porušování obsahu skladby a zaměření slíbeného vysílání nutně musí vést k odejmutí této licence. Protože Jde v každém případě o mimořádně atraktivní oblast podnikání i při dodržení všech základních etických zásad, nemáme se čeho bát a na zpřísnění udělování licence a zpřísnění kontroly můžeme pouze vydělat - ne finančně, ale mnohem více, postupnou změnou morálky v této zemi. A to si jistě přejí všichni rozumní lidé.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Poslední přihlášený je pan poslanec Pavel Maixner, uděluji mu slovo.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedo, dámy a pánové, vážení hosté. Dostáváme se k projednávání zákonu poslanců, kterým se mění doplněk zákona č.. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání ve znění pozdějších předpisů a zákona ČNR č. 103/1992 Sb., o Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 107.
Tento více méně doplněk daných zákonů ukazuje nedokonalost a nepřipravenost dané novely zákona a i samotné stanovisko vlády je negativní a nedoporučuje sněmovně, aby se tento návrh zákona schválil. Jsou zde tak rozsáhlé nedostatky, které ukazují na celkovou nepřipravenost změny tohoto zákona a přitom jsme si všichni vědomi, že i tento zákon by se měl co nejdříve změnit. Já osobně nebudu asi hlasovat pro přijetí tohoto zákona a tím pro zvýšení koncesionářských poplatků veřejnoprávní televize a Českého rozhlasu.
K tomuto rozhodnutí mě vede hned několik věcí: Za prvé do návrhu zákona se nedostaly takové základní normy, které se uplatňují v daleko zaběhlejších demokraciích, než je ta naše, a to je návrh, aby politické strany měly ve veřejnoprávní televizi a rozhlase v publicistických a diskusních pořadech politického zaměření vysílací čas, který odpovídá poměnému zastoupení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Dále zákon neřeší jeden ze základních problémů televize veřejnoprávní a komerční, a to je podíl zisku finančních zdrojů na reklamě. Samotná stálá komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky si je vědoma, že i tento návrh zákona je šitý velmi narychlo, neřeší skutečné problémy a přesto pod jakýmsi tlakem vytvořila zákon, který je stejně špatný a splňuje jen podmínky zvýšení koncesionářských poplatků.
Dámy a pánové, do budoucna by mělo být podmínkou a mělo by se stát stálou zvyklostí, že nám budou předkládány zákony, které budou kvalitní, budou splňovat to, co daná problematika splňovat má. Jelikož jde o první čtení tohoto zákona, budu zvažovat, jestli budu hlasovat pro přijetí a vpuštění zákona do dalšího čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci. Uzavírám obecnou rozpravu a táži se navrhovatele a zpravodaje, zda si přejí ještě vystoupit. Konstatuji, že v rozpravě nezazněl ani návrh na vrácení k dopracování, ani návrh na zamítnutí.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, velice stručně. V té rozpravě, jak jste si nepochybně všimli, zazněly i protichůdné názory - ve prospěch, v neprospěch zvýšení poplatků, ve prospěch, v neprospěch inflační doložky. Já si myslím, že tak to má být a jsem docela rád, že nezazněl návrh na zamítnutí či vrácení k přepracování. Zřejmě většina členů Poslanecké sněmovny pochopila, že utkání o jednotlivých problémech je potřeba svádět v rámci druhého čtení.
Některé názory, které zde zaznívaly zejména od kolegy Nováka i teď v posledním vystoupení kolegy Maixnera, spíše se týkaly věcí, které skutečně lze očekávat až od zásadnějších legislativních změn, které doufejme navrhne v nějaké stravitelné době vláda. V této chvíli jsme si vědomi toho, že je to řešení pouze dílčí, jako takové samozřejmě nemůže být dokonalé a komplexní. Přimlouvám se, aby tento návrh zákona byl propuštěn do druhého čtení.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Matulkovi a dávám slovo panu poslanci Prokopovi.
Poslanec Michal Prokop: Děkuji, pane předsedo. Z debaty, které se zúčastnilo 5 debatujících, jak už bylo řečeno, nevyplynul žádný konkrétní návrh, který by směřoval buď k vrácení, či zamítnutí. Některé z návrhů nebo některé z diskusních příspěvků v sobě obsahovaly jistou míru názorů, které spíše směřovaly k pozměňovacím návrhům ve druhém čtení..
Já v tuto chvíli asi bych nepovažoval za nutné s nimi polemizovat, jakkoliv některé polemické rozhodně jsou. Např. návrh kolegy Matulky, který ho předložil v rozpravě, nikoliv jako předkladatel, na zvýšení podílu vysílání reklamy pro veřejnoprávní televizi, stejně jako kolegy Krejsy, který tento návrh podpořil. Samozřejmě tyto návrhy jsou možné, jsou legitimní, ale znamenají tak značný zvrat na trhu reklamy, že asi v tuto chvíli bych je sám podpořit nemohl. Ale znovu opakuji, jde o druhé čtení..
Předseda PSP Miloš Zeman: Kolegové, prosím o klid. Vyzývám všechny stojící, aby usedli. Platí to i pro pana poslance Uhdeho, pana poslance Orla a další. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Michal Prokop: Jediný konkrétní procedurální návrh, který padl, předložil kolega Matulka, a to jménem svého poslaneckého klubu. Je to tedy návrh, který sám o sobě není nebo netýká se přímo předkládaného návrhu tisku 107, ale týká se té materie a navrhuje rozšíření toho bodu.
Musím říci, že jakkoliv věcně s mnoha argumenty, které zazněly ve vystoupení kolegy Matulky, souhlasím, obávám se, že pro návrh rozšíření programu k takovému usnesení, které by směřovalo jednoznačně ke sloučení České televize a Českého rozhlasu, jakkoliv znovu opakuji - ta myšlenka je mi velmi blízká - v tuto chvíli bych doporučit nemohl, i když budeme o tom hlasovat jako o procedurálním návrhu až za chvíli.
Pokud se týče vystoupení kolegy Nováka a vystoupení kolegy Maixnera, nezazněl v nich žádný konkrétní návrh, a tudíž já dávám jediný konkrétní návrh, a to sice, aby zákon byl ve druhém čtení přikázán výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče. Chtěl bych konstatovat, že váš návrh je totožný s návrhem organizačního výboru, který toto přikázání navrhl.
Má někdo jiný návrh? Není tomu tak, takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o tom, aby tento návrh byl propuštěn do dalšího čtení a přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Zahajuji hlasování.
Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 227 skončilo přijetím tohoto návrhu, když z přítomných 162 poslanců 121 bylo pro a 3 byli proti.
Kolegyně a kolegové, než ukončím toto jednání, jsem povinen nechat ještě hlasovat - ale neobávejte se, pokud rozhodneme o zařazení tohoto bodu, nebudeme ho dnes projednávat - o procedurálním návrhu pana poslance Matulky na zařazení nového bodu. K tomu se hlásí pan poslanec Uhde.
Poslanec Milan Uhde: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, sděluji, že spolu s klubem KDU-ČSL máme zásadní námitky proti zařazení nového bodu. V souladu s jednacím řádem se domáháme toho, aby o tom nebylo hlasováno a jednáno.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu předsedovi Uhdemu. Podle jednacího řádu je tento návrh tímto prohlášením nehlasovatelný, takže ukončuji dnešní jednání. Přeji vám hezký večer a zítra v 9 hodin ráno nashledanou.
(Schůze přerušena v 19.02 hodin.)