Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Mohu dát v podstatě v této fázi hlasovat pouze o jednom jediném návrhu, a to vašem, pane poslanče, protože vy jste jako zpravodaj navrhl, že Poslanecká sněmovna vrací předložený návrh navrhovateli k dopracování.
Druhý návrh, který zmiňujete, to jest návrh paní poslankyně Rujbrové, není v této fázi hlasovatelným návrhem. Ona se pouze přimlouvá za to, aby byl tento návrh propuštěn do druhého čtení, což vyřešíme v případě, bude-li zamítnut váš návrh tím, že propustíme tento návrh a přikážeme ho příslušnému, to je ústavně právnímu výboru. Takže nejdříve váš jako obvykle odhlásím a nechám hlasovat o návrhu pana poslance Libora Nováka - ten návrh zní: "Poslanecká sněmovna vrací předložený návrh navrhovateli k dopracování." Před hlasováním prosím, abyste se všichni laskavě přihlásili svými hlasovacími kartami, což se v této chvíli už zřetelně stalo.
Zahajuji proto hlasování - kdo je pro návrh pana poslance Libora Nováka, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 220 skončilo nepřijetím návrhu pana poslance Nováka, když ze 168 přítomných bylo 68 pro a 91 proti.
Konstatuji, že nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Má někdo jiný návrh na gesční výbor? Není tomu tak. Takže přistoupíme k hlasování.
Zahajuji hlasování, kdo je pro přikázání ústavně právnímu výboru, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 221 skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 167 přítomných bylo 139 pro a jeden proti. Znovu konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru.
Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodaji a přecházím k dalšímu bodu,což je bod
26.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa a dalších na vydání
ústavního zákona o referendu
Jedná se o sněmovní tisk 104, a to o první čtení.. Dříve než udělím slovo panu poslanci Filipovi, předložím vám procedurální návrh podle § 59 na omezení řečnické lhůty u tohoto bodu na dvakrát deset minut.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento procedurální návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování pořadové číslo 222 skončilo přijetím tohoto návrhu, když ze 167 přítomných pro něj hlasovalo 129 poslanců a proti bylo 7.
Takže přecházíme, kolegyně a kolegové ke sněmovnímu tisku 104. Stanovisko vlády znáte, jako sněmovní tisk 104/1. Prosím pana poslance Vojtěcha Filipa, aby se jako zástupce navrhovatelů ujal slova.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych s pověřením navrhovatelů vám odůvodnil text tisku 104, kterým by tato sněmovna přijala ústavní zákon o referendu. Vycházím přitom při předkládání tohoto zákona zcela jednoznačně z platné ústavní úpravy, zejména čl. 2, ústavního zákona č.. 1 z roku 1993 Sb. a jejího odstavce 1.
Dovolte mi, abych článek ocitoval: "Lid je zdrojem veškeré státní moci. Vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní." A v odstavci 2: "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo". Čili přijatá Ústava ....
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím diskutující kolegy v soudní síni, aby ji buď opustili, nebo přestali diskutovat. Promiňte, pane poslanče. Omlouvám se, nikoli v soudní síni, ale v jednací síni.
Poslanec Vojtěch Filip: Možná, že bych si tam připadal lépe jako advokát než tady při předkládání tohoto ústavního zákona.
Dovolte mi, abych v této věci připomněl, že zmíněný ústavní článek vyzývá tento zákonodárný sbor, aby svým způsobem dopracoval, nikoli detailně stanovil, ale dopracoval ústavní systém našeho státu. Jde tedy o to, že Ústava České republiky, na jejíž dodržování jsme přísahali, nás zavazuje k tomu, aby český právní řád měl všechny podmínky, které v Ústavě jsou zakotveny.
Samozřejmě kdyby v Ústavě ve zmíněném čl. 2 bylo, že zákon o referendu je zákonem obyčejným, pravděpodobně bychom dnes předkládali nebo někdo jiný, např. vláda by předkládala obyčejný zákon, který by byl mnohem podrobnější, byl by asi i technicky dopracovanější a byl by tedy normou, podle které se přímo jedná. Takový systém byl v Československém - musím říci v Československém - právním řádu zakotven a přestal platit až 1. lednem 1993, resp. přijetím zákona č. 4/93 Sb., tedy recepční normou, kdy původní ústavní zákon a zákon o referendu, které platily na území bývalé federace, pozbyly platnosti. Nezbývá tedy, pokud se chceme zhostit Ústavy, než abychom alespoň tento zákon předložili, projednali a případně schválili.
Pokud jde o samotný text tisku 104, vycházíme z toho, že součástí ústavního pořádku České republiky je i Listina základních práv a svobod, která ve svém čl. 21 odst. 1 zakotvuje právo občanů podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Proč to podotýkám? Pravděpodobně zpravodaj tohoto tisku připomene stanovisko vlády, které máte přiloženo k tomuto tisku s tím, že vláda jednoznačně nesouhlasí s tím, aby takový zákon u nás vůbec platil, protože omezuje moc zákonodárnou. Já jsem ale přesvědčen o opaku. Pokud bychom si správně vyložili - a myslím, že pro tento výklad je tady prostor - právě ustanovení čl. 2 Ústavy a čl. 21 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod, je zřejmé, že nelze onu svobodu lidu omezit právě tím, že nebude vůbec žádná norma, která bude mluvit o tom, jakým způsobem lze tu přímou demokracii, tedy jasnou, bezprostřední formu demokracie, která je uplatňována ve většině demokratických zemí světa, realizovat. Ústavní pořádek České republiky tedy zakotvuje obě formy účasti občanů na správě veřejných věcí s tím, že Listina základních práv a svobod uvádí v uvedeném ustanovení formu přímého podílu občanů na správě veřejných věcí na prvém místě.
Dovolte mi, abych v tuto chvíli připomněl, že i naše právo schvalovat zákony, schvalovat mezinárodní smlouvy, přijímat usnesení a pracovat zde jako zákonodárný sbor vychází právě z oné prvotní, prioritní moci lidu, která o tom, kdo a jak bude zastupovat v tomto parlamentu občany, rozhoduje ve volbách. Tedy oné primární a přímé formy demokracie. Práva občanů zakotvená v ústavním pořádku a v právním řádu nestačí jako existující práva pouze deklarovat, nýbrž je nezbytné vytvořit v právním řádu i podmínky pro jejich realizaci. V opačném případě by bylo nutné na taková práva pohlížet jako na práva pouze předstíraná. Je tedy nezbytné, aby k realizaci zmíněného práva občanů byl ústavní zákon o referendu skutečně přijat a ústavní pořádek České republiky v tomto smyslu dotvořen.
Já bych v tuto chvíli nechtěl dále odůvodňovat onu normu a pokusím se po proběhlé diskusi shrnout jednotlivé připomínky a vyjádřím se též detailně ke stanovisku vlády. Řada připomínek je samozřejmě možná a akceptovatelná a pravděpodobně bychom se jimi velmi detailně zabývali ve druhém čtení k tomuto zákonu. Děkuji vám.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Filipovi a dávám nyní slovo zpravodaji panu poslanci Markovi Bendovi.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, moje stanoviska k zákonu o referendu jsou dlouhodobě známa, takže je nebudu opakovat a pokusím se být stručný. Stanovisko vlády se všemi výhradami, které vláda uplatňuje, a s jejím odmítavým stanoviskem máte. Připojím k tomu jen několik poznámek.
Již jsme tady měli několik návrhů, minimálně jeden návrh z dílny komunistických poslanců, který měl upravovat referendum. Myslím, že tento návrh je snad ze všech návrhů, které zde ze všech per jednotlivých poslanců byly, tím vůbec nejhorším. Představa pět let nezměnitelného ústavního zákona vzešlého z referenda bez naprosté vazby na další právní řád je pro mě nepřijatelná. Navíc tvrdím, že návrh tak, jak je napsán - a opakuji, není to chyba, už v předchozích verzích jsem na to upozorňoval a tvrdím, že ze strany navrhovatelů to není překlep, ale zcela záměrná snaha - ten návrh má jediný cíl: zabránit přijetí České republiky do jakýchkoli evropských struktur. Možnost vypsání referenda na základě 250 000 podpisů spolu s povinností nadpoloviční většiny všech občanů republiky při hlasování je prostě jen cesta, kterou si tady menšinová komunistická opozice snaží vytvořit prostředek, jakým způsobem bojovat proti evropskému začleňování, se kterým nesouhlasí. Myslím, že je zapotřebí toto jednoznačně odmítnout.
Předseda PSP Miloš Zeman: Mohu vaše vystoupení chápat jako formální návrh na zamítnutí předloženého návrhu? Dobře, takže sdělujete, že tento návrh podáte ještě v rozpravě. Nyní otvírám obecnou rozpravu a jako první je přihlášen pan poslanec Václav Exner, jako druhý se připraví poslanec Josef Krejsa. Pan poslanec Exner není přítomen, takže uděluji slovo panu poslanci Josefu Krejsovi, který podal dvě přihlášky, takže má nárok na 20 minut.
Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedající, zároveň pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, začnu faktickou poznámkou na pana předsedu. Dovoluji si vás upozornit, že zde v této sněmovně se dnes soustavně a cílevědomě pohybuje osoba bez imunity, řečená Fejfar. Táži se vás, zda tak činí v souladu s jednacím řádem a s vaším svolením?
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Konstatuji jako odpověď na tuto otázku, že s výjimkou fotografů, kteří mají právo být přítomni první minutu našeho zasedání, nemá nikdo, a to ani člen Senátu, jak správně upozornil jeden kolega předsedající, co v této sněmovně pohledávat. Takže žádám technickou službu, aby informovala o tomto ustanovení jednacího řádu dotyčnou osobu, pokud se zde vyskytuje, ať je to kdokoli. A nyní prosím, abyste pokračoval.
Poslanec Josef Krejsa: Děkuji, pane předsedo, jsem téhož názoru. Dámy a pánové, v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky byl předložen návrh na vydání ústavního zákona o referendu a doplnění ústavního zákona č.. 1 z roku 1993 Sb., Ústavy České republiky.
Nám připadá úloha tento návrh ústavního zákona posoudit, projednat a posléze buď schválit nebo neschválit. Nepochybuji ani na okamžik, že drtivá většina, ne-li již dokonce všichni koaliční poslanci, jsou stejně jako kolega Benda rozhodnuti jak hlasovat. Jejich rozhodné ne tomuto návrhu ústavního zákona o referendu je v podstatě jasné.
Přesto si nemohu odpustit připojit k tomuto návrhu a vůbec k celé instituci referenda několik poznámek.
O tom, zda má být v ústavním pořádku České republiky zakotven systém referenda, se diskutuje a debatuje již velmi dlouho. I minulá Poslanecká sněmovna se tímto problémem zabývala. Pod taktovkou vládní koalice ovšem marně a zbytečně. Otázka referendum ano či ne se poprvé objevila v době rozdělování, přesněji řečeno rozbíjení České a Slovenské Federativní Republiky v roce 1992. Tehdy se ukázalo, že pro jisté strany a pro jisté pány jsou jejich vlastní volební programy jenom pouhými cáry papíru, který snese všechno.. Mám slušné vychování, a proto zde nebudu uvádět jména těchto pánů. Jen připomenu výrok z předvolebních šotů muže, který se posléze stal premiérem. Cituji:
"Jsme pro silnou federaci."
Návrh na rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky byl předložen poslanci, jak také jinak, tehdejší vládní koalice. Zazněly velmi kritické připomínky. Většina opozičních poslanců byla zcela proti tomuto návrhu zákona, kterým měl rozdělit, opět přesněji řečeno rozbít, společný stát. Není a nebude omluva pro lidi, kteří dne 25. listopadu 1992 zvedli ruce pro tento návrh zákona. V tehdejší napjaté politické situaci navrhovaly opoziční kluby ve Federálním shromáždění přijmout instituci referenda.
I mnoho různých společenských, vědeckých a kulturních společností podporovalo a navrhovalo tento postup. Postup čistě demokratický. Byl podán návrh, aby lid sám rozhodl o svém příštím osudu. Češi a Slováci se měli prostě rozhodnout sami buď pro jednotný stát, nebo pro dva oddělené samostatné státy. V rámci úspory bylo dále navrhováno, aby občanům v referendu byla položena prostá otázka: Ano, či ne.
U řečnického pultu ve Federálním shromáždění se tehdy střídali řečníci z řad vládní koalice a plamenně promlouvali o tom, že demokracii ano, pro tu jsou tělem i duší, ale referendum, to jaksi prosím ne, to by byl špatný signál kamsi, to by nebylo ono, vypukly by rozbroje apod. A to vše jenom proto, aby se občané sami nemohli svobodně rozhodnout.
Strašilo se i cenou referenda, k tomu se ale ještě vrátím. Opozice i mnoho jiných občanů, mezi nimiž byla velká řada vynikajících osobností našeho kulturního, společenského a vědeckého života, se však namáhali zbytečně. Strany, které rozbíjet chtěli, to také nakonec učinili. A občané - voliči? Ti je vůbec nezajímali.
I přes tuto první prohranou bitvu o referendum se domnívám, že alespoň některé strany a někteří lidé si zachovali svůj neporušený mravní kredit a čisté svědomí.
Ač jistě některým na zlost, problém referenda je tu opět. Ani tato nová Poslanecká sněmovna a ani staronová vláda se této otázce nakonec nevyhnula. Návrh ústavního zákona o referendu byl opět předložen. Velice rád bych nyní v krátkosti vysvětlil, co to vlastně je referendum, proti kterému strany vládní koalice zaujímají tak negativní postoj.
Při vysvětlování obsahu slova a významu referenda bych nerad začínal od Adama, ale asi nebudu moci jinak. Mohlo by se totiž lehce stát, že by někteří méně pozorní jedinci nakonec nepochopili, o čem je tu řeč. Demokracie, překlad z řeckého originálu říká, že to je vládu lidu. Raději pomlčím o tom, jak ji tato vláda vůči lidu v České republice uplatňuje a transformuje.
Demokracie má ale několik pák, jak sebe sama ochraňovat a prosazovat. Dejme tomu, že by to měla být vláda, parlament, soudy atd. U nás je to sice poněkud jinak, ale dejme tomu. Ovšem něco tomu chybí. To něco je podle našeho názoru systém a instituce referenda jako součást ústavního pořádku České republiky. A co to tedy referendum je?
Znamená to přímou volbu a přímé rozhodování občanů o různých aktuálních problémech společnosti. Vnějších i vnitřních. Referendum, jakožto součást ústavního demokratického právního řádu, je věc zcela kladná a pozitivní.
Mnoho se zde mluvilo o demokracii a přitom se jaksi zapomínalo, jakže má být tato demokracie rozvíjena a na jakých základech má být budována.
My se domníváme, že takovým základním prvkem demokratické lidské společnosti by mělo být právě referendum. Jistě, třeba u takových domorodců na Nové Papuy, instituce referenda není zapotřebí. Tam rozhodne náčelník a kdo má jiný názor, je záhy pozřen svými druhy jako příloha k tučnému německému turistovi. Ale tady jsme uprostřed Evropy. Neřekl bych, že systém referenda přeceňujeme. Je to skutečně základ demokracie. V referendu mohou občané rozhodovat téměř o všem, např. koho mít za prezidenta či koho mít za obecního strážníka. A o spoustě dalších věcí. Systém referenda je uplatňován téměř v celé Evropě. Někde je zavedena praxe referenda jenom celostátního, jinde vedle sebe fungují obě varianty referenda. Zatím jsem nic nezaslechl o tom, že by se někde referendum neosvědčilo. A jak by snad oponenti tohoto návrhu chtěli, instituce referenda se všude uplatňuje veskrze kladně. Opačný argument jednoduše neodpovídá pravdě.
Ale abych nemluvil jen všeobecně. Stručně uvedu jeden evropský stát jako příklad. Stát je to sice velmi malý, ale velice stabilní a s takovou mírou přímé i nepřímé demokracie, že ji můžeme jen tiše závidět a doufat, že cesty pana Klause do útulného a malebného Davosu nakonec přece jen přinesou nějaký kladný efekt. Řeč je o Švýcarsku. Zde je referendum uplatňováno skutečně velice široce a je nemožné představit si takovou situaci, že by rodilí Švýcaři někdy odmítli tento demokratický postup. To je zcela iluzorní, a pokud by jim tam nějaký český koaliční poslanec chtěl vykládat cosi o zbytečnosti o referenda, skončil by zřejmě v psychiatrickém zařízení.
Švýcarsko, nebo-li spolek lidového společenství 23 suverénních kantonů švýcarského spříseženstva, je skutečně zemí velmi demokratickou. Dokonce i hlava tohoto státu je obměňována daleko častěji ku prospěchu věci, neboť dosavadní historie nezaznamenala, že by švýcarský prezident omilostnil otcovraha.
Námitku, že Švýcarsko si takovou demokracii může dovolit, ale my ne, rozhodně odmítám. Je to námitka zcela falešná a svědčí o tom, že ten, kdo by ji chtěl vyslovit, vůbec nechápe nebo nechce pochopit skutečnou podstatu demokracie. Koaliční politici i některé noviny neustále straší cenou, jakou bychom museli zaplatit za toto referendum. Prý je to zbytečný luxus, který si nemůžeme dovolit. Jistě neřeknu žádnou novinku ani pro pana ministra Kočárníka, že když vezmou celou věc do ruky skuteční odborníci, mohou se náklady na referendum snížit na minimum.
My v našem poslaneckém klubu, se domníváme, že otázka přijetí nebo nepřijetí tohoto návrhu ústavního zákona, je také věcí především charakteru, morálky a mravní síly. Je sice velmi hezké mluvit a psát o demokracii, ale to rozhodně nestačí. Naše demokracie nezbytně potřebuje systém referenda.
Dámy a pánové, bylo to skutečně jenom velice velice stručné k tak závažnému tématu, jakým instituce referenda jistě nesporně je. Závěrem bych rád vyjádřil naději, že k otázce referenda přistoupí i poslanci stran vládní koalice s o něco serióznějším způsobem, než jak tomu bylo dosud. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Kdo se bojí referenda, bojí se demokracie a kdo se bojí demokracie, opakuji, demokracie, nikoliv anarchistické patologické humanity, která se tu rozplevelila po listopadu 1989 jako bolševník a s demokracií má asi tolik společného, jako současná hokejová reprezentace s týmem loňských mistrů světa, kdo se bojí demokracie, měl by sedět, nikoliv zde ve sněmovně, ale u nás v Plzni, na Borech. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Krejsovi. Uděluji slovo panu poslanci Rudolfu Šmucrovi, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedo, dámy a pánové, dnes projednávaný bod č. 23, a to návrh poslanců Vojtěcha Filipa a dalších na vydání ústavního zákona o referendu a o doplnění ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, sněmovní tisk 104, mě nutí položit si otázku, jak je vůbec možné v údajně demokratické České republice to, že se máme zabývat návrhem tohoto pro demokracii v zásadě nepostradatelného zákona v době, kdy od údajně sametové revoluce uběhlo více než 8 let. Jak to, že se k tomuto návrhu zákona přistupuje až teď. Po celou tuto dobu nám asi tento zákon nechyběl. Jak je možné, že ti, co se zaštiťují demokracií, nepřišli s tímto návrhem hned poté, co se ČNR určila za legitimní moc v České republice. Jistě to nebylo náhodou. Překabátění komunističtí zrádci a různí kariéristi si rozdělili funkce a dalěí výhodné posty. Fungující zákon o referendu je jistě pro samozvané politiky se zrádcovskými záměry doslova smrtelným nebezpečím. Referendum je běžným politickým nástrojem v opravdu demokratických zemích, jakými jsou Itálie, Francie a další. Chápu negativní postoj koalice a konstruktivní opozice zabývat se zákonem o referendu. Mohlo by se totiž stát to, že uplatnění tohoto zákona v politických poměrech naší země by mohlo být pro novodobou Národní frontu vlastizrádců velkým překvapením. To, že Národní fronta kolaborantů a vlastizrádců otálí či spíš nereaguje na možnost posílit neduživé nedochůdče, kterým je naše demokracie, dokazuje, že jí vůbec nejde o demokracii a její principy, ale jen o to, nedat možnost občanům České republiky vyjádřit svůj osobní názor v případech pro ně nejdůležitějších, jako je např. rozdělení republiky, česko-německá deklarace, znovuzavedení trestu smrti ve výjimečných případech apod. Použití referenda se nebáli v jelcinovském Rusku a dokonce i na Slovensku. Je-li opravdu koalice a konstruktivní opozice demokratická a státotvorná, měly by tento chybějící a demokracii nepostradatelný zákon drtivou většinou podpořit. Věřím, že se tak stane.
Přijetím zákona o referendu hned po hadrovém podvodu by se v mnohých případech mohlo předejít různým politickým přehmatům, kterých se dopustila vládnoucí garnitura za spoluúčasti vládnoucí fronty kolaborantů a vlastizrádců. Je krajně nepochopitelné, že Česká republika se snaží dostat do Evropské unie a stát po boku demokratických států, které referendum běžně používají. Vládnoucí garnitura si, jak se zdá, vůbec neuvědomuje, že členské země Evropské unie hodnotí nového adepta usilujícího o vstup do Evropské unie především podle toho, jak moc prosazuje ve své zemi demokratické principy. Česká republika je zemí, která může být příkladem pro ostatní země, jak demokracie v praxi nemá vypadat. To, že se Česká republika nachází v kritické politické a hospodářské situaci, jen dokazuje to, že nikdo nemá patent na rozum, ani ti ne, co si to o sobě mylné myslí. Míněno tím ty, kteří nesou plnou odpovědnost za katastrofální situaci v našem národním hospodářství. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Šmucrovi. Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský. Připraví se pan poslanec Libor Kudláček.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že skutečně bylo chybou, kterou jsem zmiňoval už při předchozím bodu, že při projednávání návrhu Ústavy České republiky příliš převážily určité ideologické argumenty a že institut referenda se nestal její organickou součástí, že tam je uveden jenom onou větou, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Přesto se ovšem domnívám, že z této dikce plyne jiný závěr, než je obsažen a byl obsažen i v minulém období ve stanoviscích vlády k jednotlivým návrhům ústavního zákona o referendu, totiž stanovisko, že se předpokládá, že ústavní zákon je třeba pro každé konkrétní referendum, pokud by se mělo uskutečnit.
Já si nemyslím, že tuto dikci ústavy, byť netvrdím, že je formulována dokonale, lze vykládat tak úzce. Jsem přesvědčen, že je tu třeba ústavní zákon jako doplnění ústavy v tomto bodu, že ústava připouští možnost referenda jako institutu přímé demokracie, že nevylučuje vůbec tento institut. Otázka vztahu zastupitelské a přímé demokracie je složitá. Jsou různé názory a nemyslím si, že v České republice by hrozilo nějaké nebezpečí švýcarské zkušenosti s neustálými referendy, které se konají často za velmi malé účasti občanů.
Ale zároveň si myslím, že je třeba o principu referenda jako o ústavním principu vážně přemýšlet. Sociální demokracie i v minulém období přišla s návrhem ústavního zákona o referendu. Máme k tomuto institutu pozitivní vztah. Tento pozitivní vztah je obecně vyjádřen i k tomuto předloženému návrhu, ale k jeho konkrétnímu provedení mám některé závažné připomínky, takže bych doporučoval, aby byl potom vrácen navrhovateli k dopracování ve smyslu ustanovení jednacího řádu, bude-li taková vůle sněmovny. Dovolte, abych toto své obecné tvrzení blíže konkretizoval. Myslím, že slabinou návrhu je to, že připouští referendum o jakékoliv zásadní otázce ústavního pořádku. Přijetí návrhu by tak umožnilo, aby cestou referenda mohla být omezována případně i základní práva a svobody zakotvené v Listině, která je součástí ústavního pořádku, a také měněny zásady systému voleb stanovené v článku 18, odst. 1 a 2 Ústavy.
Myslím, že předložený návrh nerespektuje důsledně zásady, že uplatnění vůle většiny musí být omezeno ochranou základních práv jedince a menšiny. Návrh neobsahuje ustanovení, která by zamezovala prosazování vůle většiny způsobem, který by mohl omezit ústavní principy chránící práva občanů a chránící menšinu.
Cestou referenda by tedy ve smyslu návrhu mohla být doplňována i Ústava.
Návrh také explicitně nevylučuje, aby tak mohly být v referendu i odhlasovány zásady týkající se státních příjmů, daní a výdajů. Rovněž nevylučuje přijmout v referendu rozhodnutí, která by byla v rozporu s mezinárodními závazky ČR.
Podle návrhu by referendum muselo být vypsáno vždy na základě petice podepsané více než 250 000 občanů.. Je otázka, zda by tento počet občanů neměl být stanoven výše, aby eventuálně nehrozilo zneužívání tohoto ústavního principu.
To jsou zásadní připomínky. Některé konkrétnější řeknu teď v obecné rozpravě, protože se týkají návrhu jako celku.
Nemyslím si, že by referendum měl vyhlašovat předseda Poslanecké sněmovny. Role předsedy Poslanecké sněmovny je ústavně koncipována jinak. Toto by znamenalo nepřiměřené rozšiřování jeho úlohy. Myslím si, že mu to nepřísluší. Referendum by měl vyhlašovat podle mého soudu prezident republiky.
Rovněž v článku 2, odst. 3, se předsedovi Poslanecké sněmovny svěřuje příliš široká pravomoc, aniž by jeho rozhodnutí bylo alespoň soudně přezkoumatelné.
Formulace článku 4, odst. 2, rovněž není uspokojivá. Mělo-li by jít o přezkoumávání ve vztahu k článku 9, odst. 2 Ústavy, bylo by vhodnější uzákonit možnost preventivního přezkoumání, to znamená zkoumání ústavnosti návrhů na vyhlášení referenda Ústavním soudem.
To jsou některé konkrétnější připomínky, které jsem vznesl v rámci obecné diskuse k odůvodnění svého návrhu, aby návrh byl vrácen navrhovateli k dopracování.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji poslanci Jičínskému. Uděluji slovo poslanci Kudláčkovi, připraví se poslanec Payne.
Poslanec Libor Kudláček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vidím dvě kategorie důvodů, pro které by komunistický návrh ústavního zákona o referendu neměl být naším Parlamentem přijat.
První z nich zmiňuje ve svém zamítavém stanovisku vláda a ty se v širším smyslu týkají povahy naší ústavy, především principu zastupitelské demokracie. Nechci opakovat všechny ústavní a věcné argumenty, které vláda ve svém stanovisku uvádí, pro které nesouhlasila se samotnou konstrukcí tohoto návrhu zákona, ale chci jen připomenout, že podle mého názoru samy o sobě stačí k odmítnutí. Připomeňme libovůli podmínek pro vyhlášení referenda, nejasné vymezení jeho předmětu, ignoraci Senátu, nejasné formulace otázky a podobně. To je vše, co vedlo vládu ke správnému závěru, že pokud by měl být přijat ústavní zákon o referendu, pak by to bylo možné pouze na základě zákona pro každý konkrétní případ k případnému referendu. To všechno si můžete přečíst v tisku 104/1.
Chci se ještě zmínit o cílech, které všechny tyto jednotlivé vady prozrazují. Myslím, že navrhovatelům jde zřetelně o narušení samotné podstaty zastupitelské demokracie, což je vyvážená dělba mocí, založená na principu rozhodování jednoho druhu moci korigované mocí jinou.
To je ta druhá kategorie důvodů, o které jsem se v úvodu zmínil. Myslím, že tady komunisté zřetelně chtějí otevřít prostor pro obchvat legitimní demokracie a tuto snahu schovávají za možná docela líbivou fasádu rozhodování všeho lidu v libovolných důležitých otázkách. Nepochybuji, že by s přiměřenou demagogií dokázali získat 250 000 lidí pro cokoliv. To ještě nemusí znamenat, že ti ostatní lidé potom nerozhodnou v samotném hlasování dobře, to jest pro veřejné blaho této země. Myslím, že už samotná série referend, atmosféra, která by je provázela, to všechno by pro tuto zemi bylo příliš velikou zátěží.
Myslím, že nejen já vidím v tomto návrhu, který projednáváme, dosti zřetelné pozadí věcné. Připomenu jen to, co jsme si prožili při rozpravě o česko-německé deklaraci. kdy komunisté, stejně jako čeští republikáni, dali zřetelně najevo, že si nepřejí, aby tato země vstoupila do Evropské unie a do Severoatlantického paktu. Myslím, že podrobit zemi všelidovému hlasování o vstupu do těchto struktur znamená těmto stranám poskytnout prostor pro další hysterii. Nechci připomínat všechny výroky, které jsme v této souvislosti slyšeti. Myslím si, že obě strany dobře vědí, že při rozhodování svobodně zvolené reprezentace, která vzchází ze svobodných voleb,nemají šanci, takže šíří strach z toho, že se naše země znovu propojuje s evropskou civilizací, že je to ku prospěchu všech, že je to ku prospěchu svobodě, bezpečí, veřejnému blahu u nás, a že pokud by se to dělo nadále, jejich snahy se stanou zcela bezvýznamnými. Není náhodou, že extrémní strany v některých jiných evropských zemích hrají podobnými kartami při svých snahách izolovat příslušné země proti světu civilizace, který se projevuje účastí na strukturách evropské integrace.
Ze všech těchto důvodů dávám návrh na zamítnutí projednávaného návrhu zákona.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kudláčkovi. Uděluji slovo panu poslanci Paynovi. Připraví se poslanec Petr Vrzáň.