8. den schůze (14. února 1997)
Přítomni:
Předseda PSP M. Zeman, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP J. Honajzer, místopředsedkyně PSP P. Buzková, místopředseda PSP K. Ledvinka a 192 poslanců.
Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, místopředseda vlády a ministr zahraničí J. Zieleniec, ministr P. Bratinka, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministryně spravedlnosti V. Parkanová, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr vnitra J. Ruml, ministr dopravy a spojů M. Říman, ministr životního prostředí J. Skalický, ministr zdravotnictví J. Stráský, ministr kultury J. Talíř, ministr sociálních věcí J. Vodička, ministr obrany M. Výborný.
(Schůze zahájena v 9.11 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dostavte se, prosím, do sněmovny, zaregistrujte se svými registračními kartami, budeme začínat páteční jednání této schůze a pokračovat v projednávání přerušeného bodu česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji - sněmovní tisk č. 129.
Nejprve chci požádat předsedu zahraničního výboru Viléma Holáně, aby jako zpravodaj - k tomuto bodu sledoval jednání.
Dnes v časných ranních hodinách byla ukončena všeobecná rozprava. Během této rozpravy byly podány pozměňovací návrhy, o kterých budeme nyní hlasovat.
Nejdříve to jsou procedurální návrhy pana poslance Sládka na přerušení jednání podle § 21, odst. 2, a to první návrh na 114 dnů.
Já tedy v tuto chvíli zahájím hlasování č. 149 a ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu? V tuto chvíli konstatuji, že při hlasování pořadové č. 149 se vyslovilo pro 21 poslankyň a poslanců, proti 125. Tento návrh nebyl přijat.
Další procedurální návrh byl návrh poslance Sládka podle § 21, odst. 2 na přerušení jednání na 113 dnů.
Zahajuji hlasování pořadové č. 150 a ptám se kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že při hlasování pořadové č. 150 se vyslovilo pro 19 poslankyň a poslanců, proti 138. Tento návrh nebyl přijat.
Dalším návrhem je návrh poslance Sládka na přerušení jednání podle § 21, odst. 2, a to na 111 dnů.
Zahajuji hlasování pořadové č. 151. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 151 se vyslovilo pro 18 poslankyň a poslanců, proti 135. Tento návrh nebyl přijat.
Na řadě je procedurální návrh poslance Sládka na přerušení jednání podle § 21 odst. 4, a to na 110 dnů.
Zahajuji hlasování č. 152 a táži se kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 152 se pro vyslovilo 21 poslankyň a poslanců, proti 131. Tento návrh nebyl přijat.
Dále je na řadě procedurální návrh poslance Sládka na přerušení jednání podle § 21, odst. 2, a to na 109 dnů.
Pro tuto chvíli zahajuji hlasování č. 153 a ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 153 se pro vyslovilo 20 poslankyň a poslanců, proti 134, tento návrh nebyl přijat.
Jako poslední procedurální návrh poslance Sládka je návrh na přerušení jednání podle § 21, odst. 2 na 108 dnů.
Zahajuji hlasování č. 154 a ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 154 se pro vyslovilo 20 poslankyň a poslanců, proti 135. Tento návrh nebyl přijat.
Dalším procedurálním návrhem je procedurální návrh poslance Dalibora Matulky, který navrhuje podle § 54, odst. 8 spojit rozpravu k tomuto bodu s rozpravou k zákonu o veřejném ochránci práv.
S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Já tento svůj návrh stahuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Dále se hlásí pan místopředseda Vlach.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolil bych si předložit další procedurální návrh, aby sněmovna rozhodla ve smyslu § 21, že nepřerušuje své zasedání.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Padl zde návrh pana poslance Vlacha, o kterém dám hlasovat.
Ještě se hlásí předseda klubu KSČM pan poslanec Filip, kterému dávám slovo.
Prosím o klid ve sněmovně.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, mám tomu rozumět tak, že tímto usnesením změníme naše rozhodnutí, kterým jsme rozhodli, že nebudeme zasedat v neděli a v pondělí a příští týden? Pokud jde o zasedání, tj. trvalé tomu rozumím, ale jde o program této schůze a jeho naplňování. Chtěl bych to vysvětlit před hlasováním.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vysvětlí to pan místopředseda Vlach.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Omlouvám se, asi jsme tady o tom přemýšleli příliš dlouho do noci, tak jsem myslel, že je to všem jasné. Dovolte mi tedy vysvětlující větu a zdůvodnění, když jsem to navrhl: § 21 mluví o možnosti přerušit zasedání, nikoliv jednání, nikoliv schůzi jako takovou. Navrhuji, abychom jednou rozhodli o tom, že nepřerušujeme ve smyslu § 21 své zasedání, abychom se tím vyhnuli - abych to dovysvětlil - legračnímu a prestiži Parlamentu nic nepřinášejícímu hlasování o návrzích na přerušení na 107, 106, 105, 104,103, 102,101, 100, 99 atd. dnů. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu místopředsedovi Vlachovi za podání jeho návrhu a dávám o něm hlasovat.
Páni poslanci, upozorňuji, že o procedurálním návrhu se hlasuje bez rozpravy, předsedu klubu se hlásit nevidím. To je faktická poznámka, pane poslanče (k posl. Exnerovi)? Prosím, abyste se tedy hlásil o faktickou poznámku. Dávám vám slovo.
Poslanec Václav Exner: Domnívám se, že není možné hlasovat o pozměňovacích návrzích při změně jejich pořadí tak, jak byly předneseny, ale to je jen jedna technická poznámka.
Druhá technická poznámka je ta, že bych prosil předkladatele, aby event. upřesnil, na jak dlouho takovéto usnesení platí, protože přece není možné, abychom se usnesli jednou provždy nebo bez jakéhokoliv časového vymezení. Parlament má právo o takové věci se usnést, kdykoliv je to potřeba. Nejsem samozřejmě naprosto zastáncem toho, abychom hlasovali na jedné schůzi třeba 25krát o přerušení zasedání, ale na druhé straně asi se nemůžeme paušálně usnést na věky věků, že nepřerušíme zasedání.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a dávám slovo panu místopředsedovi Vlachovi.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Doplním, resp. upřesním svůj návrh. Prosím, abyste ho vnímali tak. že navrhuji, aby se sněmovna takto usnesla s platností do poloviny dubna roku 1997.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Kraus.
Poslanec Michal Kraus: Já plně chápu snahu pana místopředsedy Vlacha a také se s ní ztotožňuji, ale obávám se, že toto řešení nám nepřinese takový úspěch, jaký očekáváme, protože to, že zasedání se nepřerušuje, resp. je stálé, je zakotveno v našem jednacím řádu a pozměňovací návrhy se předkládají pouze k tomu, že se může přerušit. Čili když si teď odhlasujeme tento pozměňovací návrh, tak o každém dalším pozměňovacím návrhu musíme hlasovat podle § 2. Takže bohužel nám tu věc nevyřeší toto usnesení, protože ono v podstatě potvrzuje současné znění platného jednacího řádu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Krausovi.
Vzhledem k tomu, že se v tuto chvíli už nikdo nehlásí, zahajuji hlasování pořadové číslo 155 o procedurálním návrhu pana místopředsedy Vlacha.
Ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji. Hlasování č. 155 skončilo.
Pro hlasovalo 88 poslanců a poslankyň, proti 74. Tento návrh nebyl přijat.
Paní poslankyně, páni poslanci, konstatuji, že tím byly vyčerpány procedurální návrhy. Včera ve všeobecné rozpravě však padly i návrhy na zamítnutí a odročení tohoto bodu, chtěla bych poprosit zpravodaje pana poslance Holáně, aby tyto návrhy rekapituloval. Máte slovo, pane zpravodaji.
Poslanec Vilém Holáň: Dámy a pánové, dobrý den, návrhy na zamítnutí jsou tři. Návrh pana poslance Ransdorfa, návrh pana poslance Filipa, který je komplexní a obsahuje další body, a návrh pana poslance Vika, který je doplněn poznámkou, že dává vrácení k projednávání do výboru zahraničního, přičemž také mluví o zamítnutí, pak musíme dodatečně ujasnit, oč přesně běží.
Podle § 72 musíme tedy nejprve hlasovat o návrzích na zamítnutí. Na řadě je podle mého názoru pan Ransdorf. Musíme tedy hlasovat o návrhu na zamítnutí pana Ransdorfa.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dobře. Ještě než zahájím hlasování, dávám slovo předsedovi klubu KSČM.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já se omlouvám, já ten svůj návrh, který jsem dal, stahuji, protože bude hlasováno o zamítnutí ve druhém čtení a ty pozměňovací návrhy, které jsou v podstatě usnesením, nebudu považovat za komplexní návrh podle § 58 - dovětek, ale přednesu těch sedm bodů znovu do podrobné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji pane poslanče. Předpokládám, že vzhledem k tomu, že rozprava byla ukončena, budeme hlasovat o stažení vašeho návrhu.
Takže v tuto chvíli zahajuji hlasování o návrhu pana poslance Ransdorfa na zamítnutí.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 156.
Ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? Děkuji. Hlasování č. 156 skončilo.
Konstatuji, že pro se vyslovilo 40 poslankyň a poslanců, proti 121. Tento návrh nebyl přijat.
Poslanec Vilém Holáň: Paní místopředsedkyně, myslím, že v tomto okamžiku není zapotřebí hlasovat o dalších dvou návrzích. Nebylo to zamítnutí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane zpravodaji, ale předpokládám, že jsou ještě další návrhy kromě návrhů na zamítnutí, takže prosím, abyste je přečetl.
Poslanec Vilém Holáň: Je zde návrh pana poslance Vika, který píše, že dává návrh na zamítnutí tohoto bodu a vrácení zahraničnímu výboru. On je v sobě rozporný, takže můžeme samozřejmě hlasovat nyní o té druhé půli jeho návrhu. Hlasujme tedy o jeho návrhu na vrácení tohoto bodu zahraničnímu výboru k novému projednání.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Chce pan poslanec Vik upřesnit svůj návrh? (Posl. Vik: nikoliv.)
Dobře, budeme tedy hlasovat na vrácení zahraničnímu výboru. Je to tak..
Děkuji, v tuto chvíli zahajuji hlasování č. 157.
Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? Hlasování č. 157 skončilo.
Konstatuji, že v tomto hlasování se pro vyslovilo 54 poslankyň a poslanců, proti 110. Tento návrh nebyl přijat.
Vzhledem k tomu, že mi pan zpravodaj signalizuje, že žádné další návrhy vzneseny nebyly, dám hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby byl...
S technickou poznámkou máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Vik: Já jsem ještě navrhoval, podal návrh na odročení tohoto bodu, a o tom nebylo hlasováno. Takže prosím, aby o tom hlasováno bylo.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane zpravodaji, můžete se k tomu vyjádřit?
Poslanec Vilém Holáň: Přečtu celý odstavec pana poslance Vika.
"V rámci všeobecné rozpravy podávám podle § 58 odst. 1 návrh na odročení tohoto bodu.
b) Návrh na zamítnutí tohoto bodu a na vrácení zahraničnímu výboru..." - takže můžeme o tom hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane zpravodaji. Dám tedy hlasovat o návrhu pana poslance Vika na odročení tohoto bodu.
Zahajuji hlasování č. 158.
Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 158 se pro vyslovilo 41 poslankyň a poslanců, proti 121. Tento návrh nebyl přijat.
Vzhledem k tomu, že tím jsme již opravdu vyčerpali všechny návrhy, dám ještě hlasovat o tom, kdo z přítomných poslankyň a poslanců souhlasí se stažením návrhu pana poslance Filipa, jak to pan poslanec přednesl.
Zahajuji hlasování pořadové č. 159.
Kdo je pro? Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 159 se vyslovilo 134 poslankyň a poslanců pro, proti 5. Tento návrh byl přijat.
Paní poslankyně, páni poslanci, tím byly vyčerpány všechny návrhy vznesené ve všeobecné rozpravě a otevírám podrobnou rozpravu.
S technickou pan poslanec Grulich.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, dámy a pánové, před otevřením podrobné rozpravy žádám o 45 minut na poradu klubu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: V tuto chvíli je 9.29 hodin. Budeme pokračovat v 10.10 hodin podrobnou rozpravou.
(Schůze přerušena v 9.29 hodin.)
(Na žádost poslaneckého klubu ODS byla přestávka prodloužena do 11.00 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 11.02 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 11.00 hodin. Vypršela lhůta určená k jednání poslaneckých klubů. Dostavte se do sněmovny, budeme pokračovat v projednávání bodu.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím, abyste přerušili jednání, která vedete ve sněmovně, posadili se do svých lavic, protože se právě v tuto chvíli chystám zahájit podrobnou rozpravu. Současně prosím o klid ve sněmovně.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v tuto chvíli zahajuji podrobnou rozpravu, do které se přihlásili následující poslanci. Jako první pan poslanec Gross, dále v pořadí Exner, poslanec Matulka a poslanec Nehera.
Pan poslanec Gross má slovo. Chtěla bych poprosit paní poslankyně a pány poslance o klid ve sněmovně.
Poslanec Stanislav Gross: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, pane předsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, chtěl bych vás nyní seznámit a předložit vám návrh ČSSD, aby usnesení Poslanecké sněmovny k česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji začínalo následujícím textem:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na základě vyslechnutí stanoviska České republiky předneseného ve vystoupení předsedy vlády a ministra zahraničních věcí souhlasí s česko-německo deklarací o vzájemných vztazích a jejím budoucím rozvoji, podepsanou vládami obou zemí dne 21. ledna 1997, která vyjadřuje vůli obou států zabránit tomu, aby byla minulost zátěží společné evropské budoucnosti.
Smysl tohoto návrhu je v tom, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dala zřetelný signál o tom, jak vnímá výklad této deklarace. Je to návrh směřující ke stvrzení pozice České republiky. Pokud toto sněmovna přijme, znamená to, že si osvojuje stanovisko vlády přednesené jejím předsedou a ministrem zahraničních věcí, že deklarace není mezinárodní smlouvou, že nikterak nemění existující smluvní vztahy mezi oběma zeměmi ani jejich právními řády, že deklarace je, a to z obou stran, projevem zřetelné politické vůle a je politickým závazkem, že vzájemné budoucí vztahy nebudou zatěžovány politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Jde o potvrzení, že obě strany jsou si také vědomy závaznosti svých právních řádů. To se týká i majetkoprávních otázek, které česká strana v souladu se svou vnitrostátní úpravou s mnoha normami mezinárodního práva považuje za jednou provždy uzavřené. Jedná se o ztotožnění s tím, že základní rozhodnutí vítězných mocností po druhé světové válce včetně platnosti závěrů postupimské dohody zůstávají nedotčeny. Jedná se o jasné vyřčení toho, že deklarace respektuje kontinuitu právního řádu České republiky včetně dekretu prezidenta republiky a potvrzení jejich platnosti Ústavním soudem v roce 1995 a tím i elementární jistoty našich občanů v právní, majetkové a vlastnické oblasti.
Na závěr chci zdůraznit i to, že tento návrh k začátku usnesení Poslanecké sněmovny k projednávanému bodu vede ke konstataci toho základního, co je v návrhu obsaženo a pro Českou republiku má velký význam, čímž je potvrzení vůle zabránit tomu, aby byla minulost zátěží společné evropské budoucnosti.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Grossovi, hlásí se předseda poslaneckého klubu ODA.
Poslanec Ivan Mašek: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, já jsem velmi rád vyslechl stanovisko pana předsedy klubu sociální demokracie, přesto se domnívám, že tak jak on navrhl uvozující větu, není tak úplně přijatelná pro všechny. Chtěl bych ho požádat, zda by nebyl ochoten začátek změnit ve standardní formulaci místo "na základě vyslechnutí" - "po vyslechnutí".
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Dále jsou přihlášeni do rozpravy pan poslanec Exner, připraví se pan poslanec Matulka.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, někteří hovořili v této debatě o česko-české debatě, která zde probíhá. Přednesu jménem klubu KSČM pozměňovací návrh zaměřený jak do České republiky, tak do zahraničí. Náš návrh spočívá v tom, že Poslanecká sněmovna by vyjádřila svou vůli týkající se deklarace ve dvou bodech.
První bod: Vyslovuje nesouhlas s česko-německou deklarací o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997. Tento pozměňovací návrh chápeme jako pozměňovací návrh k návrhu zahraničního výboru, u kterého si ale nejsem jist, jestli vůbec byl platně dosud přednesen, neboť zazněl jen ve vystoupení zpravodaje zahraničního výboru mimo debatu a nebyl také rozdán jako sněmovní tisk, jak je obvyklé. Bude-li tedy uznán za základní, byl by to pozměňovací návrh klubu KSČM. Analogicky by byl tento návrh pozměňovacím návrhem k návrhu přednesenému poslancem Stanislavem Grossem.
Za druhé navrhujeme, aby Poslanecká sněmovna se usnesla, že Poslanecká sněmovna prohlašuje, že
1) dobré sousedství a společná budoucnost České republiky a SRN mohou být založeny jen na rovnoprávnosti, vzájemné úctě a pravdivém výkladu minulosti.
2) Mnichovskou dohodu z 29. září 1938 pokládá Česká republika za nulitní, tedy neplatnou a protiprávní od samého počátku, za součást postupu, který ze strany tehdejších mocenských orgánů Německa vedl k rozpoutání 2. světové války a k jejím důsledkům.
3) České oběti v důsledku uplatnění mnichovské dohody a 2. světové války až na výjimky nebyly Německem odškodněny a tato skutečnost zatěžuje vzájemné vztahy našich států.
4) Reparace, které mělo Německo vyplatit Československu podle Pařížských dohod z 21. prosince 1945, jakož i uznané mimo operační nároky, nebyly ve stanovené výši poskytnuty.
5) Důsledky 2. světové války v souladu s dohodami z Postupimi z 2. srpna 1945 jsou nezpochybnitelné a nezvratné včetně nezpochybnitelnosti územní celistvosti České republiky a jejích státních hranic.
6) Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997 není smlouvou ve smyslu Vídeňské úmluvy o smluvním právu z 23. května 1969.
Jde o body, které se podle výsledků jednání k česko-německé deklaraci, podle průběhu diskuse, a to v reakci na zástupce koalice i opozice, zdají nesporné a ukáží jasně na postoje i k problémům, o kterých se v textu deklarace záměrně nebo nezáměrně přímo nehovoří.
Pokud jde o navržený bod číslo šest v druhé části usnesení, jeho podrobné zdůvodnění provedl včera ve svém vystoupení poslanec Melčák, který také k této věci položil několik otázek ministrovi zahraničních věcí, na které však bohužel dosud neznáme odpovědi.
Předpokládám, případně navrhuji, aby všechny návrhy k usnesení byly poslancům rozdány v písemné formě dostatečně včas před hlasováním.
Dovolím si také navrhnout způsob hlasování. Navrhuji hlasování po jménech o jednotlivých částech, o bodu 1 v různých variantách, které byly předneseny, i o podbodech v rámci navržené části dvě. Navrhuji i hlasování po jménech o usnesení jako celku, bude-li, a jsem si přitom vědom, že Poslanecká sněmovna odhlasovala, že o deklaraci bez bližšího určení se po jménech hlasovat nebude.
Chtěl bych připomenout, že také ve Spolkovém sněmu proběhlo hlasování po jménech.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče. Chtěla bych poprosit paní poslankyně a pány poslance, aby případná rokování vedli v kuloárech, aby ve sněmovně bylo možno hovořit.
Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner: Dává to určitý význam česko-německé, případně německo - české deklaraci, jak je jí přikládán na německé straně, a nechápu, jaké argumenty by nás mohly odvést od toho, abychom v českém sněmu nepostupovali stejně.
Ještě několik slov k věci. Nezávidím poslancům koalice, kteří měli výhrady k česko-německé smlouvě v roce 1992, při hlasování o stanovisku ve výborech České národní rady hlasovali někteří proti. Nyní v zájmu koaliční solidarity, s níž se má dosáhnout problémového politického rozhodnutí, si nemohou troufnout postupovat podobně. Tisk i mnozí poslanci se vyjadřovali k tomu, zda je česko-německá deklarace dobrá, špatná nebo jen problémová. Výhrady uvedli i mnozí z těch, kteří se vyjádřili, že budou hlasovat pro, například poslanci Jičínský, Payne, Kalus a poslankyně Kořínková.
Kolikrát už z dílčích problémů, jejichž tolerováním jsme se vydali na určitou cestu, vyvstaly postupně problémy zásadní, bouře, převraty a ničení. Nemusí to být tento případ, ale vystoupení německých politiků, která nejsou v duchu smíření, ani v duchu společné dobré budoucnosti a která trvají i po podpisu deklarace, by nás měla varovat. Pochybuje-li poslanec, jen málokdy udělá dobře, když se rozhodne hlasovat bez ohledu na pochybnosti. Je jen chabým alibi, když své pochyby v rozpravě ventiluje. Přestože si je uvědomuje, nebere je nakonec jako významné v úvahu a dá přednost jiným zájmům.
Dovolte mi ještě využít zbývajícího času k poznámkám k průběhu rozpravy. Tento bod projednáváme naprosto nestandardně s mnohými chybami a problémy, kterých bychom se v Poslanecké sněmovně neměli dopouštět. Připomenu jen, že dříve než vůbec mohl vystoupit zpravodaj, vystoupilo pět členů vlády se stanovisky k projednávané věci a tři předsedové poslaneckých klubů, kteří už uvedli argumentaci, která naprosto nepochybně patří do obecné rozpravy. Bylo také mnoho řečeno z hlediska kladů i záporů česko-německých vztahů a též k deklaraci.
Chtěl bych jménem klubu Komunistické strany Čech a Moravy jednoznačně prohlásit, že necítíme žádnou zášť k německému národu, že je nám cizí nacionalistické hledisko, že vycházíme z principu rovnosti a spolupráce mezi národy.
Dovolte ještě, abych upozornil i na další problémy. Vlastně po většinu jednání neseděl u obvyklého stolku ani zástupce předkladatele, o kterém nakonec není jisto, kdo jím vůbec je, ani zpravodaj, který zde sedí prakticky už od včerejšího večera. Usnesení zahraničního výboru nebylo vůbec v této věci rozdáno, což je při projednání určitého sněmovního tisku podle posledních zvyklostí rarita. Vznikla velmi vážná rozprava kolem toho, zda je možné poskytnout dopisy ministru zahraničních věcí. Dokonce jeden člen vlády argumentoval jakýmsi soukromým charakterem, přičemž vážení, tyto dopisy fakticky znamenají teprve určité konkrétní závazky, které na sebe vlády přejaly a o nichž by nepochybně veřejnost měla být informována v takovém znění, jak byly přijaty.
Došlo v průběhu zasedání Poslanecké sněmovny na této schůzi k omezování práv předsedy klubu, k určování, kdy hlasovat o procedurálním návrhu proti mínění navrhujícího. Dokonce jsme odhlasovali jako možné jen jedno stanovisko klubu. Byl různý postup při udělování přestávek na jednání klubu, (Předsedající:
Pane poslanče, upozornění na čas.) dokonce došlo k jednání o chování a napomínání vlády.
Dovolte mi poslední větu. Snad by si i vláda měla uvědomit, že s Poslaneckou sněmovnou je podle zákona potřeba mít trpělivost.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Ještě než dám slovo přihlášenému poslanci Matulkovi, několik sdělení.
Za prvé chci upozornit všechny paní poslankyně a pány poslance, kteří budou teď vystupovat, že byla otevřena rozprava podrobná, tedy nikoli rozprava obecná. Jsem ve velice těžké situaci jako předsedající schůze, ale chápu, že jsem asi měla zasáhnout i do vystoupení pana poslance Exnera, jehož vystoupení do rozpravy podrobné rozhodně nepatřilo. Páni poslanci, upozorňuji na to, že pokud nyní v rozpravě podrobné budou vedeny projevy patřící do rozpravy obecné, využiji ustanovení § 59 odst. 4.
Dále upozorňuji, že jsem byla požádána o upozornění všech poslanců, kteří budou mít jakékoli návrhy, aby je předložili panu zpravodaji písemně.
Omlouvám se panu poslanci Liboru Novákovi, který mě požádal hned ráno, abych oznámila, že má náhradní kartu číslo 19.
V tuto chvíli dávám slovo panu poslanci Matulkovi.
Poslanec Dalibor Matulka: Paní předsedající, já vás potěším, nebudete mít problém, k čemu hovořím. Svou přihlášku do rozpravy v tuto chvíli stahuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Slovo má pan poslanec Nehera a to podruhé.
Poslanec Jindřich Nehera: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, dovolte, abych přednesl návrh doprovodného usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k Česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím vývoji, tisk 129.
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
1. vyjadřuje lítost nad skutečností, že v celém textu česko-německé deklarace, o níž politici tvrdí, že ještě nikdy nepřistoupil německo - český text tak jasně a odvážně ke sporným úsekům našich dějin, není ani zmínka o holocaustu českých Židů,
2. konstatuje, že opomíjení těchto skutečností je hrubým popřením historické paměti České republiky, které lze považovat za selhání českých politiků,
3. dále konstatuje, že česko-německá deklarace po více než padesáti letech od konce druhé světové války nepřinesla ani morální zadostiučinění židovským obětem protektorátu Čech a Moravy,
4. vyjadřuje přesvědčení, že dejudaizace české a německé deklarace není jen výsledkem případného právnického problému definice židovství, ale vysvítá i z projevů kancléře Kohla a premiéra Klause, přednesených 21. ledna 1997 při podpisu deklarace v Lichtenštejnském paláci v Praze.
Žádám, aby o každém bodu usnesení bylo hlasováno zvlášť a zároveň dávám procedurální návrh, aby v jednotlivých bodech usnesení bylo hlasováno po jménech. Žádám, aby o mém procedurálním návrhu bylo hlasováno ihned. Odůvodnění je následující:
Je nepochopitelné, proč česko-německá deklarace, o níž politici tvrdí, že ještě nikdy nepřistoupil německo - český text tak jasně a odvážně ke sporným úsekům našich dějin, mlčí o holocaustu českých Židů. Tito lidé trpěli a byli zabíjeni ne proto, že byli protektorátními občany, ale právě pro svůj původ. Opomíjení těchto skutečností je hrubým popřením historické paměti České republiky, které lze považovat za setkání českých politiků. Ani státnické projevy kolem deklarace, natož deklarace sama po více než 50 letech od konce druhé světové války nepřinesly morální zadostiučinění židovským obětem protektorátu Čech a Moravy.
Podle historika Ericha Kulky bylo z celkového počtu 360 tisíc československých občanů zabitých za druhé světové války přes 260 tisíc těch, kteří byli posláni na smrt jen kvůli svému židovskému původu. Dříve než byli odvlečeni do koncentračních táborů, byli oloupeni o svůj majetek, zbaveni občanských a lidských práv. Řada těch, kterým se podařilo včas uprchnout, se významnou měrou podílela na zahraničním odboji. Bez židovské účasti by nebylo možné postavit ani 1. československý samostatný polní prapor v Buzuluku ani své sbory u Sokolova. Židé tvořili významnou součást československých jednotek v Anglii, Francii a na Středním východě. Je tedy zřejmý i podíl jejich zásluh na uznání exilové vlády prezidenta Beneše spojeneckými mocnostmi, které bylo podmíněno existencí československého zahraničního vojska.
Česko-německá deklarace dnes už pouze čeká na schválení naším parlamentem, aby se mohla stát dokumentem, který významnou měrou napomůže začleňování České republiky do západoevropských struktur. Mnozí komentátoři již zdůraznili, že její těžiště je především ve snaze formovat základy pro lepší budoucí vztahy s hospodářsky a politicky nejsilnější zemí Evropy. Ve vztahu k minulosti se pak deklarace pouze snaží ji politicky zakonzervovat tak, aby nebyla zdrojem problémů pro příští jednání.
Když byl u nás v roce 1994 schválen vládní návrh zákona, na jehož základě byla z českého rozpočtu vyplácena humanitární pomoc občanům, kteří byli obětmi zločinů nacionálně socialistického Německa, bylo již jasné, že mravní nárok na přímé odškodnění našich spoluobčanů ze strany Německa bude našimi vyjednavači obětován ve prospěch principu usmíření. Avšak za daného rozložení sil, kdy výhoda zahájit jednání ještě před sjednocením Německa byla promeškána polistopadovou diplomacií, jde nejspíše o nejlepší možné řešení. Co je však na celé záležitosti kolem deklarace velmi smutné, je jakákoliv absence zmínky či alespoň náznaku toho, že německou okupací nejvýrazněji postiženou skupinou našich občanů byli Židé. Nad touto skutečností se ostatně při své nedávné návštěvě Prahy podivoval i Eli Wiesel.
To, že dejudaizace deklarace není jen výsledkem případného právnického problému definice židovství, Je patrné z projevů kancléře Kohla a premiéra Klause, přednesených 21. 1. v Lichtenštejnském paláci v Praze. Z české strany pouze zaznělo: Mrzí nás, že událostmi spojenými s druhou světovou válkou skončilo staletí trvající období soužití českého a německého, ale i židovského obyvatelstva na našem území a že se tato plodná koexistence stala nenávratnou minulostí. Zatímco kancléř Kohl jen mentorsky připomněl, že soužití Čechů, Židů a Němců bylo znakem kosmopolitního ducha Prahy, bez něhož by žádná ... (Předsedající upozorňuje na čas.) Dovolte mi, paní předsedající, už jenom jednu větu.
Musím konstatovat, že již podruhé v této sněmovně Parlamentu údajně demokratické České republiky mi nebyla dána možnost ukončit svůj projev k tak vážnému bodu, jakým česko-německá deklarace zajisté je.