Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Ano, pane poslanče, děkuji vám. K faktické poznámce se přihlásil pan poslanec Prokop.
Poslanec Michal Prokop: Paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych faktickou poznámkou reagoval na vystoupení svého předřečníka. Patřím mezi ty, jejichž rodina prošla peklem holocaustu. Nepoznal jsem své prarodiče a oba moji rodiče prošli koncentračními tábory. Dámy a pánové, já se nikdy nemohu smířit s tím, aby se práv obětí holocaustu tady v této sněmovně ujímali reprezentanti strany, jejíž tiskový orgán Republika je plný antisemitských výroků celá léta, jejichž vystupování včera v této sněmovně napadlo mj. i antisemitskými výroky vládu tohoto státu. Já bych byl také raději, kdyby deklarace obsahovala např. fyzické odškodnění obětí holocaustu, ale za daleko přednější považuji to, abychom se snažili se svými německými sousedy hledět do budoucnosti. Proto také budu deklaraci podporovat.
Jen na závěr volám vás všechny, kteří jste proti deklaraci, abyste si uvědomili, s jakými lidmi se svým eventuálním hlasem proti deklaraci spojujete. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Prokopovi a ještě než dám slovo panu poslanci Filipovi, přihlásil se zpravodaj pan poslanec Holáň.
Poslanec Vilém Holáň: Jen pro pořádek sděluji, že usnesení zahraničního výboru č. 57 je k dispozici pod č. 129/1 a bylo k dispozici už dříve.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Grégr.
Poslanec Miroslav Grégr: Chtěl bych jen k předřečníkovi říci, že ve svém hlasování vyjádřím svůj osobní názor, své přesvědčení. Budu hlasovat podle svého svědomí a nebudu se v tomto hlasování spojovat s nikým a s kýmkoliv. Budu vyjadřovat svůj osobní názor a svoje přesvědčení.. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Filip. Ještě před tím faktická poznámka pana poslance Sládka.
Poslanec Miroslav Sládek: Paní předsedající, dámy a pánové, je skutečně pozoruhodné, že část poslanců už by ráda určovala nejen to, kdy smí poslanec mluvit, jak dlouho smí mluvit, ale dokonce by rádi i určovali to, na jaké téma má hovořit. Omezování práv a svobod občanů už skutečně dosáhlo vrcholu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má už konečně pan poslanec Filip. Připraví se pan poslanec Zajíc.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážená paní předsedající, pane premiére, paní a pánové, dovolte mi, abych ještě před tím, než vznesu onen zmíněný pozměňovací návrh, řekl na adresu pana ministra vnitra Jana Rumla jednu věc. Je mi lhostejné, když na mě někdo útočí a zpochybňuje rozhodnutí nezávislých soudů, ale není mi lhostejné, že někdo vyhrožuje mé dceři, které ještě není 12 let.
V této diskusi o česko-německé deklaraci....
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče.. Chtěla bych poprosit paní poslankyně a pány poslance alespoň o takový klid v jednacím sále, aby bylo slyšet řečníka.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji vám. V této diskusi zatím nikdo neuplatnil námitku, že Mnichovská dohoda, vítězství spojenců nad Německem a odsun Němců se týkaly Československa. Je nápadné, že slovenská diplomacie k česko-německé deklaraci, vztahující se evidentně a výlučně jen k Československu, mlčí. Česká republika je pouze jedním ze sukcesorů bývalého Československa. Obsah deklarace však zasahuje události, skutkové okolnosti a právní režim, který platil na území celého Československa, tedy i dnešní Slovenské republiky. Dekrety a zákony, na které se odkazuje v deklaraci, ostatně platí a jsou účinné i v současné době, a to jak v České, tak ve Slovenské republice.
Proto doporučuji pečlivě zvážit to, co nyní navrhnu do usnesení, abychom nebyli v budoucnu obviňováni, že se vměšujeme do vnitřních záležitostí Slovenské republiky, anebo abychom nebyli podezíráni z nedostatku právního vědomí a politické prozíravosti.
Proto navrhuji, aby v textu usnesení, kterým bude přijímána nebo nepřijímána česko-německá deklarace, byly tyto body:
Za prvé, resp. za ten bod, který bude, tak jak bude hlasováno: Poslanecká sněmovna České republiky trvá na tom, že dekrety prezidenta Beneše jsou nedílnou součástí českého právního řádu.
Za druhé, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky trvá na tom, že k revizi Postupimské dohody není oprávněno ani Německo, ani Česká republika, která je pouze jedním ze skutečných sukcesorů Československa jako Jednoho ze signatářů dohod o poválečného uspořádání v Evropě po porážce nacistického Německa.
A třetí bod mého usnesení, protože ostatní by byly nadbytečné vzhledem k tomu, že je tady už přednesl pan poslanec Exner, by zněl takto: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby jednak uplatnila válečné reparace podle Pařížských dohod a aby zajistila v souladu s příslušnými pravidly mezinárodního smluvního práva přístup České republiky k ujednání o německých zahraničních dluzích uzavřeném v Londýně dne 27. 2. 1953 k vyrovnání českých nároků nereparační povahy. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Slovo má pan poslanec Petr Zajíc.
Poslanec Petr Zajíc: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, podle § 58 dávám návrh
1. na odložení projednávaného bodu,
2. na jeho zamítnutí,
3. na odkázání výboru zahraničnímu a ústavně právnímu. Krátké zdůvodnění. V Naxem případě Je vyloučeno, aby navržená deklarace bez ohledu na svůj obsah vytvářela v česko-německých vztazích nějakou novou právní situaci jednak proto, že to deklaraci jako takové zásadně nepřísluší a jednak proto, že všechny důležité právní skutečnosti již byly mezi Českou republikou a Německem vyřešeny předchozími česko-německými smlouvami. Dále proto, že takovéto právní aspekty byly výrazně vyřešeny mezinárodními smlouvami, jejichž signatáři jsou vítězné mocnosti. Bez jejich souhlasu a spoluúčasti Česká republika nemá právo sama tyto společně přijaté smlouvy jednostranně měnit nebo rušit, ať už jde o odsun, zabavení nepřátelského majetku nebo cokoli jiného.
Tato deklarace se zdánlivě omezuje na oboustranný výraz politické vůle, na vyjádření úmyslu obou stran naplňovat smlouvu o dobrých sousedských vztazích a přátelské spolupráci, aniž by naplňování bylo rušeno nějakými novými požadavky nebo otevíráním minulosti.
Jenže podíváme-li se na znění deklarace, porovnáme ji s tím, co opravdové zachování dosavadních víceméně vyvážených smluv předpokládá, docházíme ke zdrcujícím závěrům. Z tohoto důvodu podávám svůj návrh.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zajícovi. Jako poslední je zatím přihlášen do rozpravy pan poslanec Melčák..
Poslanec Miloš Melčák: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, původně jsem neměl v úmyslu vystupovat v podrobné rozpravě. Položil jsem včera v obecné rozpravě tři otázky panu ministru zahraničí. Vzhledem k tomu, že do konce podrobné rozpravy tyto otázky nebyly zodpovězeny, dovoluji si vám navrhnout následující usnesení.
Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby ještě před ukončením rozpravy o textu česko-německé deklarace předložila jednoznačnou odpověď na následující otázky:
1. Je česko-německá deklarace mezinárodní smlouvou nebo dohodou podle vídeňské úmluvy z roku 1969?
2. Jaké negativní dopady z titulu přijímané deklarace předpokládá naše diplomacie v případě nepříznivého vývoje vzájemných vztahů?
3. Které mezinárodní úmluvy, smlouvy a dohody byly našimi vyjednávači především vzaty v úvahu při sjednávání česko-německé deklarace?
Žádám, aby se o každém bodu hlasovalo zvláště a aby do odpovědí vlády byla přerušena podrobná rozprava. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Paní a pánové, já jen upřesňuji - stejně jako to učinil pan kolega Exner - že všechny tři body, které jsem navrhl, jsou na sobě nezávislé, a žádám tedy, aby o nich bylo hlasováno jednotlivě tak jak jsem je předal panu zpravodaji Holáňovi.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Ke slovu se hlásí pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, návrh usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje,že
1. Mnichovská dohoda z 30. 9.1938 je nulitní od samého počátku, a vyzývá vládu SRN, aby tuto nulitu také uznala v zájmu budoucích vztahů,
2. dekrety prezidenta Beneše jsou nedílnou součástí českého právního řádu a jsou nedotknutelné,
3. SRN je povinna
a) vyplatit České republice válečné reparace podle pařížských dohod,
b) urychleně individuálně odškodnit české oběti nacistické krutovlády,
4. projednání česko-německé deklarace bylo provázeno hrubým porušováním zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a jejích vlastních usnesení.
Žádám, aby o každém bodu usnesení bylo hlasováno zvláště a zároveň dávám procedurální návrh, aby o jednotlivých bodech usnesení bylo hlasováno po jménech.
Žádám, aby o mém procedurálním návrhu bylo hlasováno ihned.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Sládkovi. Upozorňuji ještě jednou na to, že jsem žádala všechny poslankyně a poslance, aby předali veškeré své návrhy písemně panu zpravodaji, ale musím upozornit pana poslance Vika, že pan poslanec Sládek žádal, aby se o jeho procedurálním návrhu hlasovalo ihned, takže Já o něm dám hlasovat ihned. Potom dám slovo panu poslanci Vikovi.
Ptám se pana poslance Sládka, zda jsem správně rozuměla, že jeho procedurální návrh zní, aby o jednotlivých bodech návrhu usnesení, který předložil a o kterém se bude hlasovat po ukončení rozpravy, bylo hlasováno po jménech. Je to tak? Dobře.
Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu pana poslance Sládka. V hlasování pořadové číslo 160 se v tuto chvíli ptám, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
V tuto chvíli konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 160 se pro vyslovilo 56 poslankyň a poslanců, proti 95. Tento návrh nebyl přijat.
Hlásil se pan poslanec Vik, ale já panu poslanci Vikovi slovo neudělím vzhledem k tomu, že pan poslanec Vik již hovořil dvakrát.
V tuto chvíli není již nikdo přihlášen do rozpravy. Byla jsem požádána předsedou poslaneckého klubu ODA, aby před uzavřením rozpravy byla vyhlášena hodinová přestávka na poradu klubu ODA. Vzhledem k tomu, že je tři čtvrtě na dvanáct, spojím tuto žádost s pauzou na oběd. V tuto chvíli vyhlašuji polední přestávku do 13.30 hodin.
(Schůze byla přerušena v 11.47 hodin.)
(Schůze opět zahájena ve 13.34 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat v projednávání podrobné rozpravy bodu česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji.
Paní poslankyně, páni poslanci, dostavte se do svých poslaneckých lavic, přihlaste se svými kartami, budeme v projednávání pokračovat.
Do podrobné rozpravy se hlásí pan poslanec Gross, dávám mu slovo.
Poslanec Stanislav Gross: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, omlouvám se, že jsem nucen přednést návrh na to, aby byla vyhlášena hodinová pauza na poradu klubu České strany sociálně demokratické.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: V tuto chvíli vyhlašuji přestávku do 14.35 minut.
(Schůze přerušena ve 13.36 hodin.)
(Schůze opět zahájena ve 14.37 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dostavte se prosím do sněmovní síně k pokračování podrobné rozpravy k bodu česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji.
Jako první se hlásí o slovo předseda klubu KDUČSL pan poslanec Borák.
Poslanec Josef Borák: Paní předsedající, já bych chtěl ještě přestávku pro jednání klubu tři čtvrtě hodiny. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dobře, pane předsedo. Vyhovuji této žádosti a budeme pokračovat v 15.15 hodin.
Ještě před přerušením bych se ráda zeptala pana poslance Sládka, jehož přihlášku jsem dostala, zda chápu dobře, že chce vystoupit až po ukončení rozpravy před konečným hlasováním. Je tomu tak? Dobře. Děkuji.
Přerušuji jednání do 15.15 hodin.
(Schůze přerušena ve 14.39 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 15.15 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím, abyste zaujali svá místa ve sněmovně, abychom mohli pokračovat v projednávání přerušeného bodu - k česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji.
Před tím, než byla vyhlášena přestávka, byla přerušena podrobná rozprava k projednávanému bodu česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Musím konstatovat, že v tuto chvíli zde nemám další přihlášku do podrobné rozpravy. Hlásí se pan poslanec Zaorálek.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, přednáším podmíněné usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dle § 63, odst. 1, bodu 6, písm. a) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dle § 63 odst. 1 bodu 6, písm. a) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny podmiňuje platnost usnesení Poslanecké sněmovny k Česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji splněním bodu 4 deklarace, podle kterého česko-německé vztahy nebudou zatěžovány politickými a majetkoprávními otázkami pocházejícími z minulosti ve smyslu stanoviska vlády České republiky. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zaorálkovi. Hlásí se pan poslanec Vlach.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, dovolte mi, abych navrhl, když se zde bavíme o větě, kterou bude vysloven souhlas, abych navrhl velice stručnou a jednoduchou variantu:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s česko-německou deklarací o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji podepsanou vládami obou zemí dne 21. 1. 1997.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Vlachovi. Slovo má pan poslanec Frankl.
Poslanec Michal Frankl: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, vážená sněmovno, navrhuji, aby byla Česko-německá deklarace přijata tímto usnesením:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky po vyslechnutí předsedy vlády a ministra zahraničních věcí souhlasí s česko-německou deklarací o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, podepsanou vládami obou zemí dne 21. 1. 1997.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Ke slovu se přihlásil pan poslanec Gross.
Poslanec Stanislav Gross: Paní předsedající, dámy a pánové, já si v tuto chvíli v rámci probíhající podrobné rozpravy dovolím stáhnout svůj původní návrh, který jsem zde přednášel, a přednést návrh nový.
"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR po vyslechnutí předsedy vlády ČR a ministra zahraničních věcí a na základě tohoto vládního odůvodnění souhlasí s Česko-německou deklarací o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, podepsanou vládami obou zemí dne 21. ledna 1997, která vyjadřuje vůli obou států zabránit tomu, aby byla minulost zátěží společné evropské budoucnosti."
Omlouvám se za nepřesnost úvodu - není to stažení toho původního návrhu, je to alternativní návrh vůči původnímu návrhu, který platí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Grossovi. Hlásí se pan poslanec Exner.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, dovoluji si vás upozornit...
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Omlouvám se, pane poslanče, chtěla bych v tuto chvíli požádat vážené paní poslankyně a pány poslance o klid v sále. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner: Chtěl bych upozornit na vystoupení pana poslance Miloše Melčáka, který přednesl určitý návrh a jeho poslední slova byla, aby do odpovědi vlády byla přerušena podrobná rozprava. Pokud se nějakým způsobem nevypořádáme s jeho návrhem, není možné uzavřít podrobnou rozpravu, podle mého názoru.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane poslanče.
Omlouvám se panu poslanci Melčákovi, že jsem nezaznamenala jeho návrh. Chtěla bych se v tuto chvíli zeptat pana ministra zahraničních věcí, zda by byl ochoten v rámci podrobné rozpravy odpovědět na otázky, které zde padly.
Pan ministr je připraven odpovědět v závěrečném slově. Vyhovuje to panu poslanci, nebo trvá na tom, aby byla přerušena rozprava?
Pan poslanec na tom trvá, aby byla přerušena podrobná rozprava. Slovo má pan místopředseda Vlach.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Když jsem si studoval záznam všech návrhů, u tohoto bodu jsem si udělal poznámku "zařazení nového bodu". Ten návrh správně procedurálně musí znít "návrh na přerušení projednávání tohoto bodu, zařazení nového bodu, kterým bude informace vlády k" - raz, dva, tři, to jsou ty otázky, které jsou tam uvedeny, abych to dále nečetl - a o tomto pak můžeme hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Musím v tuto chvíli upozornit pana poslance Melčáka, že jeho návrh tak, jak byl přednesen, skutečně hlasovatelný není. Takže pan poslanec má možnost svůj návrh nějakým způsobem upřesnit takovým způsobem, aby o něm bylo možno hlasovat.
Pan předseda klubu sociální demokracie má slovo.
Poslanec Stanislav Gross: Chci jen oznámit, že po vzájemné dohodě pan poslanec Melčák a kolegové, kteří tento návrh vlastně spolutvořili, souhlasí s tím, aby odpověď zazněla v závěrečném slově ministra zahraničních věcí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji pánům poslancům a v tuto chvíli vzhledem k tomu, že se už opravdu do podrobné rozpravy nikdo nehlásí, uzavírám podrobnou rozpravu. (Potlesk poslanců klubů koaličních stran.)
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v tuto chvíli se chci zeptat pana ministra zahraničních věcí a pana zpravodaje, zda přednesou závěrečná slova.
Pan ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec má slovo.
Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Pane předsedo, paní předsedající, vážená sněmovno!
Rozprava o česko-německé deklaraci byla velmi dlouhá. Zaznělo zde mnoho názorů. Pokusím se vyjádřit - jistě v blocích k těm názorům, které zde zazněly.
Chtěl bych v úvodu zdůraznit, že v mnoha vystoupeních padla slova o historickém charakteru důležitosti dokumentu, který projednáváme. Ano, je tomu tak, je to důležitý dokument, dokument, který nám umožní pootočit česko-německé vztahy směrem k budoucnosti, který umožní, aby minulost tyto vztahy nezatěžovala politicky, nezatěžovala právně, nezatěžovala také ve vztazích mezi lidmi.
Je samozřejmé, že od minulosti se nelze odříznout, na minulosti stavíme budoucnost, ale je také důležité, aby zejména teď, kdy se blížíme k členství v Evropské unii, blížíme se k tomu, že s ostatními národy, které tvoří evropskou integraci, budeme sdílet společný osud, abychom v těchto věcech zde, v České republice, měli jasné.
Samozřejmě je to dokument, který neřeší všechno, neřeší všechno, co bychom si přáli. Žádný dokument nikdy neřeší všechno a zejména neřeší složité dějiny, jako v tomto případě.
Ale je to dokument, který nám umožní překonat problémy, které vyplývají z rozdílné právní doktríny, která platí v obou našich zemích, umožní elementární jistotu nejenom politickou, ale zejména našich občanů, a umožní také to, že česko-německé vztahy nebudou už nadále politickým nástrojem pro rozehrávání těch či oněch politických cílů. Zejména bych chtěl zdůraznit, že v politické diskusi byly nejčastěji používány v souvislosti právě s evropskou integrací, v souvislosti s naším úsilím o vstup do aliance a myslím, že tento typ argumentů v souvislosti s těmito velmi důležitými kroky České republiky už budeme mít za sebou.
Rozdělil bych moje vystoupení do tří tématických skupin. Jednak bych okomentoval výroky a diskusní příspěvky, které souvisely s majetkoprávními otázkami. Ty tady byly velmi často zmiňovány. Potom bych se chtěl vyjádřit k diskusi, která se týkala hodnocení minulosti v této deklaraci a obecně. Chtěl bych zmínit otázky odškodnění a samozřejmě bych se chtěl věnovat problematice, která byla zmiňována před chvílí o povaze tohoto dokumentu z mezinárodně právního hlediska a v rámci tohoto bodu odpovím také jmenovitě na otázky pana poslance Melčáka.
Pokud jde o majetkoprávní otázky, otázky, které jsou tak citlivé a které zajímají nás všechny, myslím, že je důležité zdůraznit to, co padlo zde nejen z úst vládních představitelů, kteří odůvodňovali deklaraci, mluvil o tom také kolega Jičínský, že těžiště deklarace je v bodě 4, který hovoří o tom, že obě strany chtějí dávat při další spolupráci přednost dorozumění a vzájemné shodě a že tuto spolupráci nechtějí zatěžovat politickými a právními problémy minulosti.
V této souvislosti nemohu souhlasit s tím, že otázka majetkových nároků sudetských Němců je v textu řešena, jak řekl pan předseda Zeman, neuspokojivou a polovičatou formou. Chtěl bych zdůraznit, že z důvodů, které jsou obecně známé, právní názor v České republice a ve Spolkové republice Německo je odlišný. Hmotně právně je obtížné a myslím, že nemožné najít řešení formou mezinárodní smlouvy. Pokoušeli se o to moji předchůdci při sjednávání smlouvy v roce 1992, byl to cíl, o který usilovala česká a předtím československá diplomacie dlouhodobě. Nepodařilo se toho dosáhnout ani dalším zemím, které mají podobnou situaci - myslím Polsko - z hlediska tzv. majetkoprávních nároků. Právní pozice Polska a Spolkové republiky je identická jako naše.
Co deklarace se snaží řešit. Snaží se řešit v rovině politické to, co nejde a nikomu se nepovedlo a nemyslím jenom v Československu či v České republice v rovině právní, čili vyřešit v rovině politické tento problém, aby zde byla zásadní jistota, že tyto problémy, domnělé nároky sudetských Němců, že nebudou s pomocí německé vlády zatěžovat naše vzájemné vztahy. Myslím, že toto, a bylo to cílem přípravy deklarace, se podařilo naplnit. Text, který leží před vámi, dává politické garance, které jsou pro náš stát nesmírně důležité.
Chtěl bych zdůraznit, že jsme významně zlepšili z tohoto hlediska pozici České republiky. Pan kolega Zaorálek ve svém vystoupení zdůrazňoval a dokonce vyzýval vládu, aby Česká republika zastávala pevnou pozici. Jsem přesvědčen, že jednání o tomto textu, výsledek, kterého jsme dosáhli, ohlasy na tento výsledek, jak v české veřejnosti, tak z jistého hlediska v německé veřejnosti, dokazují zřetelně, že jsme zastávali pevnou pozici a že úspěch se dostavil.
často se v diskusi vracelo téma právo na vlast pro sudetské Němce. Víte dobře, že je to problém často nastolovaný právě vedením sudetoněmeckých landsmanschaftů a chtěl bych zdůraznit, že přesto, že v některých i seriózních přípěvcích k této diskusi padlo, že tento dokument jakoby naznačuje cestu k otevření práva na vlast. Zmínil se o tom dokonce pan předseda Zeman. Myslím, že Je zřetelné, že nic takového v textu není. Nejenže nic takového v textu není, text také zdůrazňuje respekt vůči našemu právnímu řádu včetně všech dokumentů, které zakotvily změny, ke kterým došlo po válce, včetně mezinárodně právních aktů, které jsou také základem našeho práva.
Domnívám se, že v těchto tak citlivých otázkách, které se tak často vracely v naší diskusi, deklarace dosáhla skutečně velkého pokroku v naší právní a politické pozici, nejen vůči Spolkové republice, ale také v Evropě jako celku.
Chtěl bych se v dalším bloku odpovědí zabývat problémy, které tady byly často diskutovány, a sice otázka vyváženosti pasáží, které diskutují minulost. Pasáží, které obsahují vyjádření Spolkové republiky a české strany k tragickým událostem našich společných dějin. Mám pocit, že přes složitou diskusi o těchto věcech je třeba zdůraznit, že samé rozlišení příčin a následků, které je zřetelně zakotveno do tohoto textu, je zásadní, je velmi silné a jednoznačné. Je použito samozřejmě jiných slov. Při popisu těchto věcí je také zřetelné, že vyjádření české strany se netýká událostí spojených s nuceným vysídlením sudetských Němců jako takových, ale týká se především utrpení a křivd, které byly způsobeny nevinným lidem.
Je nesmírně obtížné společně hodnotit dějiny. Téměř není možné najít slova, která uspokojí všechny. Na druhé straně se domnívám, že je důležité 50 let po velkém válečném konfliktu, po apokalypse, která postihla celou Evropu a celé lidstvo, říci slovo lítosti o nevinných obětech. Mám pocit, že je zde velmi obtížné trvat na algebře, na přesném vyvažování počtu písmenek a počtu slov. Myslím, že je důležité, když k jevům, ke kterým došlo po válce, které nepatří k nejsvětlejším bodům našich dějin - to si uvědomujeme všichni, i když rozumíme historickým důvodům a příčinám těchto jevů - řekneme slovíčko "litujeme", pokud jde o křivdy, které byly spáchány na nevinných lidech.
Myslím, že požadavek, aby rovnice byla přesná, abychom diskutovali o každém písmenku, tady není možné splnit, a myslím, že by nebylo ani správné, kdybychom do tohoto problému se teď ponořili s takovou intenzitou a s takovým úsilím.
Chtěl bych zdůraznit to, co jsem řekl ve svém úvodním slově. Týká se to zákona č. 115/1946, zákona - tedy nikoliv dekretu o amnestii. Zdůrazňuji - deklaraci máte všichni před sebou - že v tomuto dokumentu není vyjádřena lítost nad zákonem č. 115 jako takovým, ale lítost nad tím, že formulace použité v tomto zákoně umožnily i jeho zneužití. Zneužití pro nepotrestání pachatelů některých excesů. Je to důležité si uvědomit v kontextu s diskusí o tom, zda tento dokument, byť nemá právní povahu, nezpochybňuje český právní řád. Ani v tomto bodě, bodě tak citlivém, nezpochybňuje. Jeto dokument, jehož význam je především mravní, nikoliv právní.
Pokud jde o otázky odškodnění českých obětí nacistických persekucí, vždy jsme si uvědomovali, jak je důležité, aby bylo kromě satisfakce morální dosaženo také satisfakce materiální. Chtěl bych připomenout, že právě tato sněmovna schválila zákon č. 217/1994 o vyplácení jednorázové částky obětem nacistické persekuce. Byl to zákon, který byl schválen na návrh této vlády, tedy předchozí vlády a jeho smyslem bylo poskytnout českým obětem nacistických persekucí jakési humanitární gesto, samozřejmě ne odškodnění, ten zákon vysloveně zmiňoval, že není odškodnění. Odškodnění může přijít pouze od toho, kdo zavinil utrpení těchto lidí.
Nepřímá forma odškodnění tak, jak ji řeší deklarace, tzn. formou jakéhosi fondu, je věc, která byla diskutována dlouho předtím, než začala Jednání o česko-německé deklaraci. V zásadě shody bylo dosaženo už v roce 1992, tehdy za souhlasu Svazu bojovníků za svobodu. Toto řešení vlastně vstoupilo do celkového rámce této deklarace. Chtěl bych zdůraznit, že to neznamená, jak to tady bylo interpretováno, že preferujeme výstavbu sanatorií či penzionů. Je samozřejmé, že tento fond bude mít jakousi správní radu a že se bude hledat forma co nejadresnější pomoci obětem nacistické persekuce, co nejadresnější a co nejrychlejší pomoci tak, aby jim byl co nejvíce usnadněn život vzhledem k jejich věku. Domnívám se, že takovýto řídící výbor za spoluúčasti těch, o které jde, nakonec najde cesty, které budou důstojným a praktickým gestem vůči těmto lidem.
Pokud jde o mezinárodně právní povahu tohoto dokumentu, v intencích obou stran bylo - jak už jsem řekl - koncipovat politický dokument. Tedy dokument, který nemá povahu právního dokumentu a samozřejmě nemá žádné mezinárodně právní důsledky. To jsme deklarovali mnohokrát a ten dokument, který před vámi leží, naplňuje tento záměr. Tento dokument také nemá žádné vnitrostátní právní důsledky, je to gesto usmíření, gesto důvěry, gesto společné vůle pootočit naše vztahy směrem k budoucnosti a v žádném případě se česká strana nezříká ani své právní doktríny, nezpochybňuje své právní předpisy či stávající závazky či práva podle mezinárodního práva. Nezpochybňuje také ani legitimitu mezinárodně právních aktů přijatých v zájmu mezinárodního společenství. Deklarace nezakládá, nemění ani neruší žádné právní vztahy a nejde tak nad rámec současné právní úpravy, jak jsem zdůraznil, ani vnitrostátní ani mezinárodní. Tomuto záměru odpovídá nejenom obsah, ale i struktura a Jazyk deklarace. To jsou kritéria, která jsou obecně nejspolehlivější pro určení povahy mezinárodního dokumentu. Deklarace neobsahuje závazky, např. slovní spojení "obě strany se zavazují", ustanovení o vstupu v platnost, o jazycích úmluvy a další znaky a formulace typické pro mezinárodní smlouvy.
Jednotlivé body mají povahu proklamativních prohlášení a projevu o odhodlání v budoucnu cosi činit, respektive nečinit.
Z tohoto hlediska Je zjevné, Jaká je odpověď na otázky pana poslance Melčáka.. Není mezinárodní úmluvou ani dohodou podle Vídeňské úmluvy.
Pokud jde o mezinárodní úmluvy, které byly vzaty v úvahu při sjednávání deklarace, to byla druhá otázka pana kolegy Melčáka. Z toho, co jsem řekl, vyplývá, že nebyly zpochybněny žádné mezinárodně právní dokumenty, ale samozřejmě jsme brali do úvahy celou mezinárodně právní pozici České republiky včetně všech smluv, které souvisí s problémem, který je v deklaraci popisován či řešen, počínaje protokoly z Postupimské konference v roce 1945, když vezmeme multilaterální dokumenty až po Asociační dohodu České republiky s Evropskou unií, která je také relevantní vzhledem k obsahu tohoto dokumentu.
Tedy teď už bych opakoval to, co jsem řekl předtím, při odpovědi na třetí otázku, že z mezinárodně právního hlediska toto je politický, nikoliv právní dokument.
Vážená sněmovno, padlo v diskusi také několik připomínek, pokud Jde o proceduru dojednávání deklarace, pokud Jde o úlohu sněmovny a debatu v politických kruzích, která se v souvislosti s tímto dojednáváním vedla.
Dovolil bych si polemizovat s tvrzením kolegy Jičínského, že na začátku procesu vyjednávání o deklaraci a v jeho průběhu se nevedla diskuse v Poslanecké sněmovně. Probíhaly debaty, probíhaly debaty na zahraničním výboru, probíhaly debaty mezi demokratickou částí politického spektra. Debaty důkladné, debaty zásadní.
To, že teď se můžeme připravovat na hlasování o tomto dokumentu, to, že všichni doufáme, že dokument bude podpořen velkou částí této sněmovny je dokladem toho, že tento proces nejenom probíhal, ale byl politicky efektivní. Je samozřejmé pro každého, kdo se zabývá praxí mezinárodních vztahů, že dokumenty tohoto typu nemohou dojednávat kolektivní tělesa, že to musí dojednat exekutiva. Ale samozřejmě s uznáním role zákonodárného sboru, s předložením toho dokumentu nejen k formální diskusi v parlamentu, ale také s příslušnou politickou debatou, která současně s procesem jednání probíhala.
Chtěl bych ocenit tuto diskusi a chtěl bych zdůraznit, že přes vypjatou atmosféru dnešního dne ten celý proces byl nesmírně důležitý nejenom pro česko-německé vztahy. Ty téměř dva roky diskusí byly velmi důležité také pro formování odpovědného přístupu k mezinárodním otázkám v naší zahraniční politice. Já jsem přesvědčen, že toto je počátek jiné komunikace o klíčových zahraničně politických problémech, že jednání o deklaraci, komunikace našeho politického spektra o této věci je signálem o tom, že v důležitých zahraničně politických otázkách budeme umět postupovat nadstranicky a že budeme schopni najít nadstranický konsensus. Je to zásadní, protože věc se týká vitálních zájmů republiky, zájmů, které jsou v těch klíčových záležitostech určitě mimo ideologie, které jsou v základech politiky jednotlivých stran.
čekají nás další kroky. Vstup do Evropské unie, rozšíření Severoatlantické aliance. Já věřím, že i tyto vážné mezinárodní kroky České republiky budeme moci udělat podobně, Jak jsme přistupovali - zdůrazňuji přes vypjatost dnešních dnů a dnešní debaty k problému česko-německých vztahů.
To, že se tyto problémy nestaly předmětem volebního střetu ani ve volbách do Poslanecké sněmovny, ani ve volbách do Senátu, považuji za naši společnou výhru. Jsem přesvědčen, že k tomu přispěly i naše společné diskuse o tomto dokumentu, o jeho významu a o způsobu, jakým má být zpracován.
Dámy a pánové, máte před sebou důležitý dokument a za několik okamžiků budeme o něm hlasovat. Všechny argumenty padly. Vyjádřili se předkladatelé, vyjádřila se opozice. Chtěl bych, abyste vzali v úvahu ještě jeden argument, a to způsob projednávání tohoto dokumentu zde v Poslanecké sněmovně. Myslím, že právě proto, že část této diskuse, vedena některými politickými subjekty, vytvořila atmosféru napětí, často nenávisti, atmosféru vypjatého šovinismu, myslím, že právě proto na tuto diskusi by státotvorná část sněmovny měla odpovědět jednoznačně. Měla by odpovědět tím, že budeme pro tento dokument pokud možno hlasovat společně. Já jsem přesvědčen, že jsme i v posledních hodinách udělali mnoho, aby k tomu mohlo dojít.
Přeji nám všem, aby se to povedlo. Žádám vás, abyste schválili česko-německou deklaraci. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)