Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, přiznám se k jedné věci, že stále ještě předpokládám, že snad naši poslanci, funkcionáři Parlamentu skutečně znají třeba zákony, nechám se zmást. Je to lidské.
Pan poslanec Payne tady něco hovořil, že v jednacím řádu se nehovoří o projevech poslanců atd. atd. Připomněl bych § 13, kde se praví v odst. 1: Disciplinární řízení se zavede proti poslanci, který svým projevem učiněném ve sněmovně nebo v Senátu atd., dopustí jednání, pro které by mohl být jinak ...(?) Vzhledem na to tady padla výzva k tomu, aby sněmovna vydala poslance k trestnímu atd. Jenom k tomu, že tato zmínka je v jednacím řádu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji za toto upřesnění, Paní poslankyně Jana Pešková má slovo.
Poslankyně Jana Pešková: Pane předsedající, dámy a pánové, po skončení 2. světové války se naše veřejnost pochopitelně a právem domnívala, že s odstraněním příčin a zdrojů možné destabilizace střední a východní Evropy, to jest s provedením odsunu německého provinilého obyvatelstva z těchto zemí, bude možno započít uprostřed Evropy novou kapitolu, kapitolu, která by u nás už nebyla poznamenána obtížemi společného života s Němci v našem státě, nýbrž se vyznačovala dobrými sousedskými vztahy dvou národů, které chtějí nadále žít v míru jeden vedle druhého. Místo toho je však česká politika ve stále větší míře konfrontována s německými pokusy o návrat k poměrům, které považujeme za uzavřenou minulost. Naše veřejnost je na tuto konfrontaci málo připravena a namnoze si ani dostatečně neuvědomuje, co všechno je ve hře.
Teprve, uvědomíme-li si kořeny a konstanty německé politiky vůči nám a jejich vliv na německou politiku i dnes, ukáže se nám závažnost probíhajících jednání o deklaraci a nutnost věnovat jim a celé německé politice vůči nám patřičnou pozornost. Nesmíme ani na vteřinu přehlížet a zapomínat, že při každém jednání s Němci budeme vždycky v postavení partnera nepoměrně slabšího. Čím větší je mezi námi a Němci nepoměr, tím úzkostlivěji musíme my jako slabší dbát o své národní zájmy, být ve střehu a sledovat, k jakým koncům a závěrům by mohl náš věčný dialog dospět.
Zde bych citovala Alberta Camuse: Jakmile se zločin začne honosit pozůstatky nevinnosti, pak podivným zvratem, příznačným pro naši dobu, se žádá na nevinnosti, aby se ospravedlnila.
Česko-německá deklarace působí nejen mně velké obavy. Obsahuje nespravedlivé a zkreslené údaje, které zvýhodňují Němce a poškozují český národ, a která může v budoucnu způsobit větší problémy, než kdyby žádná deklarace nebyla. Už v úvodu je věta: Oceňujíce dlouhé dějiny plodného a pokojného soužití Čechů a Němců, během kterého bylo vytvořeno bohaté kulturní dědictví působící až dodnes. To je nepravdivé. Historie dokazuje, že vztahy Němců k nám nebyly plodné a pokojné, bohužel, většinou byly nepřátelské. Stačí se podívat na mapu a vidět naši republiku vklíněnou do německého území. To není tím, že jsme se do tohoto prostoru probojovali, ale proto, že Němci vybili ostatní západní Slovany, jejichž území sahala až k Hamburku a zaujímala části Bavorska a Rakouska. Posledními byli polužičtí Srbové. My jsme se zachovali na našem území díky statečnosti našich předků a prozíravostí našich panovníků a ani to by asi nepomohlo, kdyby nás nechránily naše hory.
Německo se snaží vytvářet dojem tradičné osvíceného mírotvůrce. To je falešné. Jenom v tomto století vyvolali dvě světové války, které devastovaly Evropu a způsobily smrt desítek miliónů nevinných lidí. Pouhé dějiny plodného a pokojného soužití Čechů a Němců zde nebyly, snad s výjimkou vlády Karla IV., který byl českým králem a zároveň německým císařem.
Fráze, že bylo vytvořeno bohaté kulturní dědictví, dělá dojem existence nějaké silné společné německo-české kultury. To je také, co tvrdila německá nacistická propaganda. Ta neuznávala samostatnou českou kulturu, a tím zpochybňovala nárok Čechů na samostatnou existenci. Víme, že naše kultura je nejen svébytná, ale také ve světě velice uznávaná. S kulturou německou rozhodně není nijak spojována. Vzhledem k prokázaným zločinům, kterých se Německo dopustilo na našem národě a pouhých místních incidentů, z kterých mohou snad být obviněni Češi, není možno dělat mezi těmito činy rovnítko.
Deklarace v bodě 2 - se Němcům nekladou za vinu excesy, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, tak jak se kladou za vinu Čechům v bodě 3. Poslední odstavec v bodě 2 je třeba pozměnit následovně: Německá strana si je rovněž vědoma, že německá politika násilí vůči českému lidu a velká podpora této politiky sudetskými Němci způsobila, že odsun podstatné části sudetských Němců z českého území se stal nezbytností. Bod 2 je ale nutno také rozšířit, aby bylo budoucím generacím jasné, o co šlo. Je třeba se zmínit o zrušení českých vysokých škol, odvlečení českých občanů na nucené práce do Německa, do koncentračních táborů, věznění, mučení a popravování nevinných českých občanů. Je třeba zdůraznit zločiny proti lidskosti, kterých se Němci dopustili vražděním lidí v plynových komorách, odsoudit lékařské pokusy na vězních koncentračních táborů, pochody smrti a vyhlazení několika českých vesnic i s dětmi.
Zmínit se pouze o utrpení a křivdách není dostatečné. Je také třeba vyjádřit lítost nad tím, že mnoho nacistů zůstalo v Německu nepotrestáno a že Česká republika neobdržela doposud žádné odškodnění za okupaci.
Nejednalo se o vyhánění Němců, nýbrž o organizovaný odsun podle mezinárodních dohod, které se týkaly mnoha zemí. Vítězní spojenci chtěli zabránit další válce, kterou by Němci jistě vyvolali, pokud by měli velké množství obyvatel rozptýlených po okolních zemích. Odsun z českých zemí nebyl etnickou čistkou. Byli odsunuti ti Němci, kteří zfanatizováni z Berlína zničili Československou republiku.
Téměř 300 tisícům Němců bylo povoleno zůstat. Nepostupovalo se tedy podle principu kolektivní viny, Odsun byl organizován humánně, nikoli jako pochody smrti, které mají na svědomí Němci, kdy každý člověk, který se vyčerpáním zpomalil, byl zastřelen nebo ubit. Rychlost odsunu se řídila možností přijmu Němců na německém území, čili nejednalo se o vyhánění, tak jak tomu bylo v případě českého obyvatelstva z českého pohraničí po německém záboru, kdy tito lidé byli prostě vyhnáni bez ohledu na to, že nemají kam jít. Odsun Němců byl kladně hodnocen mnoha mezinárodními pozorovateli. Bod č. 3 by proto měl tato fakta shrnout. Na konci by pak mohla být zmínka o tom, že pokud došlo k nějakým incidentům při odsunu, naše vláda nad tím vyslovuje lítost.
Chtěla bych udělat stručnou analýzu německo-českých vztahů. Když dáme na jednu misku vah to, co udělali Němci nám, a na druhou misku to, co jsme... (konec jedné strany pásky)
Tato kampaň vedla k fanatizování sudetských Němců, kteří pak začali terorizovat české obyvatelstvo. Němci si vynutili Mnichovskou dohodu o nás bez nás, což znamenalo odtržení českého historického území a připojení ho k Německu. Němci vyhnali české obyvatelstvo ze zabraného území. Jednalo se o etnickou čistku. Němci zkonfiskovali český majetek na zabraném území. Němci porušili Mnichovskou dohodu a obsadili zbytek Čech a Moravy. Němci zrušili české vysoké školy. Němci uvěznili, mučili a popravili mnoho českých obyvatel. Němci odvlekli mnoho Čechů do koncentračních táborů, politiků, studentů, kněží, důstojníků, umělců, kde většina zemřela vzhledem k nelidským podmínkám, např. spisovatel a malíř Josef Čapek. Němci vraždili Čechy v plynových komorách. Němci odvlekli mnoho Čechů na nucené práce do Německa, kde s nimi jednali jako s otroky. Němci rozkradli český státní majetek, např. roztavili zvony a sochy na výrobu zbraní. Němci vyhladili a vyvraždili několik českých vesnic, Němci odvezli české děti na popravu, seznam obsahoval pouze křestní jména a věk, jako by se jednalo o zvířata. To nebyl čin nějakého šílence, ale oficiální německá politika k českému národu.
Němci vraždili děti, jak víme z historie, a poslanec Payne nás nemusí přesvědčovat o pravém opaku. Němci...
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Upozorňuji - 10 vteřin vám zbývá. Já vás nechám ten čas přetáhnout, aby to nebylo, jako že jsem vás o něco okradl.
Poslankyně Jana Pešková: Já mám nárok na dvacet minut.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ne. Jestli se hlásíte dvakrát, tak můžete navázat. Dobře, dobře.
Poslankyně Jana Pešková: Němci věšeli české občany podél tratí a poručili, aby vlaky tam velmi pomalu projížděly. Němci připravovali vysídlení všech Čechů z českého území. Kdyby Němci neprohráli válku, dnes by na našem území žádný Čech nežil.
Po kapitulaci Německa se Němci v Čechách nevzdali a pokračovali v násilí proti českému obyvatelstvu. Němci se po válce nevyrovnali se svou fašistickou minulostí. Například ředitel pražského gestapa nebyl odsouzen a dožil se v Německu v klidu vysokého věku.
... na české misce vah. Češi nevedli žádné štvavé kampaně proti Německu, naopak snažili se vyjít vstříc německým požadavkům, které se stále stupňovaly. Češi neporušili žádnou mezinárodní dohodu. Češi si nepřivlastnili žádné německé území. Češi nezpůsobili žádné škody na lidech nebo na majetku v Německu, protože Německo neokupovali. Češi naopak pomáhali německým občanům tím, že je přijímali jako uprchlíky před nacismem, dokud české země nebyly samy okupovány.
Z uvedené analýzy vyplývá, že Němci se dopustili zločinů na českém národě, zatímco Češi se nedopustili žádných zločinů na Němcích. Pokud tedy dojde k česko-německé deklaraci, musí být vidět, že se jedná o bývalého agresora a jeho oběti a nikoliv o dva rovné viníky. V první řadě je tedy nutná omluva za německou okupaci Čech a Moravy a pak příslib náhrady škod za lidské a materiální ztráty. Tam, kde oběti již nežijí, odškodnění by se mělo zaplatit rodině, kde není ani rodina, mělo by se zaplatit českému státu.
Je také nutno zdůraznit, že bez války, kterou Němci vyvolali, by nedošlo k obsazení naší republiky Rudou armádou a následných 40 let komunismu, které přinesly i další ztráty lidské a ekonomické.
V bodě č. 8 se tvrdí, že historický vývoj vztahů mezi Čechy a Němci, zejména v první polovině 20. století, vyžaduje společné zkoumání, a proto se zasazuji za pokračování dosavadní úspěšné práce česko-německé komise historiků. Není jasné proč. Je známo, že němečtí historikové se pokoušejí předělat historii, svádět vinu Německa na jiné národy, zpochybňovat výsledky 2. světové války apod.
Jeden nedávný televizní program ukázal skupinu historiků, kteří považovali české národní obrození za kalamitu, která se neměla nikdy stát. Tvrdili, že český národ byl vymyšlen. Tato skupina měla dokonce i dekoraci, nahou rozlámanou loutku a na ní pohozenou českou vlajku. Myslím, že se obejdeme bez takových historiků. Není také jasné, co se rozumí pod péčí o kulturní dědictví, které spojuje Čechy a Němce. Nevím, o jaké kulturní dědictví jde. Část našeho dědictví, např. některé pomníky a zvony, nám Němci za okupace zcizili a nikdy nenahradili. Znovuzřízení jen jednoho takového pomníku "Praha svým věrným synům", který Němci zničili v r. 1940, by stálo 25 miliónů Kč.
Při této příležitosti by bylo užitečné se zamyslet nad odlišností českého a německého národa. My jsme používali kov na vytvoření uměleckých děl, zatímco Němci tato umělecká díla roztavili na výrobu zbraní.
Česko-německá deklarace zkresluje historickou skutečnost, je výhodná pro Němce a nás poškozuje. Není divu, že text byl před Čechy tajen do poslední chvíle, že byl vyjeven až těsně před Vánoci, jako pěkný dárek Němcům pod stromeček. Tato deklarace nepovede ke smíření, protože to se nemůže stát bez náhrady škod obětem, to je nám. Neudělá ani tečku za minulostí. Naopak se chce k minulosti vracet a všelijak ji zkoumat a - jak se obávám - i pokřivovat. Taková deklarace nám může pouze připravit nejistou budoucnost.
Kancléř Kohl se nedávno vyjádřil, že naše národy mají hrozné dějiny. To je výrok v duchu česko-německé deklarace a náš národ to uráží. My jsme byli vždy demokratickou, mírumilovnou zemí, zatímco Němci preferovali fašismus a vyvolali dvě světové války. Přirovnávat naši historii k německé je hanobením našeho národa. Byly doby, kdy jsme se museli plazit po kolenou, abychom přežili. Teď ale taková doba není a my se nemusíme nechat urážet ani vydírat. Nepíše se r. 1938.
Musím se také zmínit o výroku francouzského ministra zahraničí, který se při nedávné návštěvě naší republiky vyjádřil, že česko-německá deklarace je obrovským přínosem pro budoucnost Evropy. Je nutno říci, že Francie hrála neblahou roli v kritické situaci naší země. Přesto, že jsme měli před válkou s Francií dohodu o vzájemné pomoci v případě ohrožení, Francie svému slibu nedostála, naopak povolila Němcům, aby zabrali velkou část našeho území. Dohoda o tom byla podepsána v Mnichově v r. 1938. V naší historii se o tom vždy referovalo jako o mnichovské zradě nebo o mnichovském diktátu.
Dalšími signatáři byla Anglie, Itálie a Německo. Čechům byl k jednání vstup zakázán. Mnichovská dohoda byla iniciována britským premiérem Chamberleinem, který zajel za Hitlerem a nabídl mu část československé republiky. U nás o tom nikdo nic nevěděl. Následující Mnichovská dohoda nás připravila nejen o naše pohraniční oblasti, ale i o celé obranné zařízení, které tam republika měla postaveno a bez kterého jsme byli bezbranní.
Během šesti měsíců Hitler obsadil i zbytek českého území, a tak porušil Mnichovskou dohodu, kterou si před tím vynutil od našich spojenců pod hrozbou války. Naše bývalé spojence to sice zklamalo, ale nijak se nás nezastali.
Pokud se má tedy Evropa vyrovnat se svou minulostí, je třeba vzít v úvahu i chování Francie, Anglie a Itálie, nejen Německa. Potřebujeme deklarace od těchto zemí, které by se nám měly za svou zradu omluvit a nějak nás odškodnit. Místo toho se od nás očekává, že si budeme nasazovat psí hlavu, abychom ulehčili jejich svědomí, protože když se zradí někdo nehodný, není to takový přečin. Ublížit nevinnému dítěti je hrozný čin, ale ublížení recidivistovi by mnoho lidí považovalo dokonce za zásluhu. My jsme byli vzornými dítky Evropy, které byly zrazeny, opuštěny a ponechány na pospas velkému surovci. A dnes se nám diktuje vyjádřit lítost nad svým chováním. Když se nám povolí vejít do Evropy, pak asi jenom do koutku hanby. Jenže my jsme v Evropě byli vždycky a navíc jedním z nejmorálnějších národů kontinentu.
Nejedná se ale pouze o nás, ale také o ostatní středoevropské státy, které by byly příštím cílem německého nátlaku a jejichž bezpečnost by to ohrozilo. Je to například Polsko. S těmito zeměmi by naše vláda měla česko-německo deklaraci konzultovat. Od nás se odsunulo méně než 2 milióny Němců z celkového počtu odsunutých, kterých bylo 15 miliónů. Nejedná se tedy o žádný česko-německý problém, jak se nám Němci snaží vsugerovat. Ostatní země se nechovají k Němcům tak vstřícně až patolízalsky jako my a v důsledku toho nemají s nimi takové problémy. Naši politikové by měli změnit taktiku, jinak vejdou do dějin jako vlastizrádci.
Jsem toho názoru, že otázka Němců z českých zemí po válce odsunutých musí být vyřešena a pro obě strany spravedlivě, a to oboustranným jednáním mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. Pokud to však nevede k oboustranně uznávanému a spravedlivému výsledku, bylo by nutno, aby se do jednání v zájmu zachování své vlastní státní prestiže zapojily i státy vedoucí válku s nacistickým Německem, tj. Spojené státy americké, Anglie, Francie a Rusko, na jejichž straně občané českých zemí bojovali a desetitisíce jich obětovaly svoje životy.
Avšak otázka tzv. sudetských Němců odsunutých po 2. světové válce, kteří si toto příjmení dali teprve v tomto století, a tedy Němců českých, nesmí být řešena jen sama, separátně a izolovaně jen pro Němce, ale oboustranně a současně s odškodněním za všechny škody a utrpení, které nacisti způsobili Čechům.
Jsem přitom absolutně přesvědčena, že saldo vyjde ve prospěch Čechů, protože pro oboustranné a současně spravedlivé řešení celé věci musí být vzaty v úvahu následující nepopiratelné skutečnosti: Že Češi nenapadli Německo, ale Němci Československou republiku. Češi nezničili a neokupovali Německo, ale Němci země České republiky. Češi nezničili existenci a suverenitu Německa, nýbrž Němci zničili existenci a suverenitu zemí dnešní České republiky. My Češi i bývalí obyvatelé pohraničních území Čech, Moravy a Slezska...
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Paní kolegyně, prosím dokončete myšlenku, čas uplynul.
Poslankyně Jana Pešková: Pár řádků jenom, ano. Že bývalí obyvatelé pohraničních území Čech, Moravy a Slezska, českoslovenští občané německé národnosti, kteří si teprve v tomto století dali jméno sudetští Němci, se svého československého občanství v roce 1938 sami a dobrovolně zřekli a s velkou radostí přijali občanství německé a jsou od té doby jen německými občany.. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Janě Peškové. Dámy a pánové, teď si nejsem jist, mám dojem, že toto byla poslední písemná přihláška do všeobecné rozpravy. Chci se zeptat, jestli se do všeobecné rozpravy ještě někdo hlásí. Jestliže tomu tak není, všeobecnou rozpravu končím.
Nyní prosím, abyste mi věnovali ještě chvilku pozornosti. Chci se zeptat, zda jsem si správně zaznamenal všechny procedurální návrhy, které zazněly, tak, abych je dalšímu předsedajícímu mohl předat, aby případně mohly být předány, promiňte, podrobeny hlasování dnes po 9. hodině ráno.
Zněly zde návrhy, které jsou už podle mne bezpředmětné, na přerušení bodu do zítra, tedy teď už dodnes, do 9.00 hodin, a poté návrhy na přerušení na 114, 113, 111 a 110 dnů. Dále zde mám písemnou přihlášku pana kolegy Matulky do podrobné rozpravy. V rozpravě, různě modifikované, v té všeobecné zněly, nepletu-li se, návrhy na zamítnutí materie, kterou se právě zabýváme. Tak si pamatuji ten průběh, jak jsem ho sledoval na monitoru.
Zapomněl jsem prosím na nějaký návrh? Já si nejsem jist jestli to zaznělo na mikrofon, já vím, že jste předkládal ty návrhy jeden za druhým a nevím přesně, v kterou chvíli jste předal slovo kolegovi Filipovi. Dobře, zaznamenávám si tyto návrhy. Můžeme to poté, co bude vypracován stenozáznam, případně ověřit, pokud by byla nějaká námitka.
Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. Před chvíli jsem avizoval, že po uzavření všeobecné rozpravy otevřu rozpravu podrobnou. V tu chvíli - přiznávám se - že jsem si neuvědomil, že ve všeobecné rozpravě zazněly návrhy na zamítnutí a vlastně odmítnutí té materie, čili já považuji za lepší postup v tomto okamžiku, když si dovedu představit interpretaci usnesení sněmovny k té proceduře, takže by bylo možno pokračovat i v podrobné rozpravě, ale považuji za lepší řešení zahájit tu všeobecnou rozpravu až poté, co budou některé návrhy podrobeny hlasování.
Dámy a pánové, já vám děkuji za to, že jste vytrvali až do této pozdní hodiny, a těším se s vámi zítra, pardon dnes v 9.00 hodin ráno nashledanou. Tam budeme pokračovat.
Ještě prosím pro rekapitulaci, protože z jednacího řádu vyplývá, že musíme říct, čím budeme pokračovat. Budeme tedy pokračovat po vyřešení těch jednotlivých procedurálních návrhů. Omlouvám se, pane kolego.
Poslanec Dalibor Matulka: Zapomněl jste, pane předsedající, na můj návrh, aby rozprava byla společná s rozpravou o návrhu zákona o veřejném ochránci práv.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano, měl jsem takový dojem, že ne vše jsem nyní rekapituloval. Děkuji za tu poznámku. Faktická poznámka pana poslance Jaroslava Nováka.
Poslanec Jaroslav Novák: Pane předsedající, nevím, jak tentokrát, ale v minulém volebním období bývalo dobrým zvykem, když se schůze protáhla do takto pozdní hodiny, že předsedající schůze zajistil odvoz poslanců, kteří nebydlí přímo v této sněmovně. A protože už žádné veřejné hromadné prostředky nejezdí a auto každý zde nemá, tak jak se nyní máme dostat domů, pokud jste to nezajistil?
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Já jsem chtěl, pane kolego, nyní ještě mluvit k proceduře a - tak, jak mi ukládá jednací řádu k tomu, jak budeme zítra pokračovat. Tuto poznámku - věřím všichni slyšeli.
Já jsem chtěl ještě zrekapitulovat to, že po rozhodnutí o jednotlivých procedurálních návrzích budeme pokračovat, jak již sněmovna včera konstatovala, rozpravou podrobnou, během které bude možno předkládat návrhy na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu sněmovny, návrhy jiné předlohy, návrhy pozměňovací a návrhy eventuální, dodatečné a podmíněné. Tak přesně jednací řád.
Dámy a pánové, v tomto okamžiku slyším, že se údajně hlásí předseda klubu. Já jsem jeho přihlášku nezaznamenal. Prosím, pan poslanec Filip má slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Omlouvám se, pane předsedající, já jenom k rekapitulaci: Já jsem přednášel ve všeobecné rozpravě svůj komplexní pozměňující návrh, který měl dvě části, a to část, kterou se neschvaluje česko-německá deklarace, a pod bodem b) bylo 7 bodů, o kterých jsem žádal hlasovat jednotlivě. Byl bych rád, kdyby to v rekapitulaci zaznělo a takto bylo hlasováno na závěr všeobecné rozpravy.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano, děkuji. Na závěr určitě ne, ale po jejím skončení. Rozprava už byla skončena. Jistě toto bude předloženo zítra, pardon, dnes k hlasování - plete se mi to, omlouvám se.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám opět popřál krátkou dobrou noc.