Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, právě dnes projednáváme obsah česko-německé deklarace týkající se vzájemných politickohospodářských vztahů. Tolik diskutovaná deklarace v masmédiích, ale i na veřejnosti, jejíž obsah se úzkostlivě tajil je nutno chápat jako mimořádnou. Toto utajování vyvolává u občanů České republiky velké obavy z budoucnosti a podezření, že bude Spolková republika Německo jednostranně zvýhodněna, což bude mít pro ně neblahé následky. Česko-německou deklaraci lze pro podbízivý obsah a jednostranné výhody chápat jako německého trojského koně. Zpochybňování a neuznávání Postupimské dohody ze strany Německa nás nutí k oprávněným obavám, že tato deklarace nebude žádným přátelským gestem. Tyto obavy podpírají fakta, že nám Spolková republika Německo neuhradila válečné škody a odškodné dosud žijícím bývalým vězňům koncentračních táborů, jakož i nuceně nasazeným občanů. Lokajské postoje našich představitelů nás jen utvrzují v našich obavách a stále hlasitější a důslednější požadavky bývalých sudetských Němců na zrušení Benešových dekretů, jakož i právo na vlast nás nutí nevěřit jak Němcům tak těm, kteří usilují o schválení této hanebné deklarace. Kdo jsou ti, kteří nás ženou do područí Německa. Je to údajně česká vláda složená z příslušníků nám cizích národností, a to Židů, Poláků a bývalých Sudeťáků a jiných národností. Tudíž je zcela pochopitelné, že taková vláda těžko bude prosazovat český zájem na zachování svrchovanosti a identity českého národa v Evropě. Rozpad východního bloku požehnaný bolševickým zrádcem a kariéristou Gorbačovem bylo jediným východiskem z nouze. Sovětský svaz ekonomicky vyčerpaný neustálým zvyšováním výdajů na zbrojení v bláhové naději udržet si výsadní postavení ve světě jako vojenská supervelmoc musel po čase dospět ke zjištění, že takováto mocenská strategie je sebezničující, což bylo cílem USA a Reaganovy politiky. Východní hliněný kolos se začal rozpadat. Porobené slovanské národy střední Evropy mylně spojovaly rozpad Sovětského svazu s rozpadem bolševického systému.
Tato chyba spočívající v politickém analfabetismu a dětinské naivitě národů Evropy, jejíž svébytnost je životně ohrožena, a to především Čechů a Moravanů, se osudově naplňuje. Německá expanzivní politika nabývá na aktuálnosti každým dnem stále více. Podceňování a bagatelizování těchto aktivit českými kolaboranty a vlastizrádci má za cíl připravit český národ do pozice německého vazala smířeného se svým osudem.
To, že Spolková republika Německo pohrdá dohodami z Postupimi, je všeobecně známá pravda. Je zarážející skutečnost, že na prosincové schůzi Poslanecké sněmovny premiér Václav Klaus vědomě nemluvil pravdu, když odpovídal na interpelaci poslance Jana Vika ve věci textu návrhu česko-německé deklarace, tvrdil, že plný text výše zmíněné deklarace není dosud dopracován. V minulých výrocích se pan premiér ohrazoval pravdivostí informací v masmédiích - v našem případě v Mladé frontě Dnes kde nedávno vyšel uveřejněný plný text česko-německé deklarace, jejíž autentičnost potvrdil i ministr zahraničí Josef Zieleniec. Kdo z těchto dvou politiků mluví pravdu a kdo ne?
Je zarážející skutečností, že v úvodní části této deklarace je cynickým způsobem zmiňováno přátelské soužití Čechů a Němců, když je historicky všeobecně známo, že nikdy po dobu zhruba tisíce let nebyli Němci nikdy naším dobrým sousedem. Byli to právě Němci, kteří vždy usilovali o porobení a zotročení českého národa. Německo se chová k České republice způsobem, jakoby druhou světovou válku vyhrálo a určovalo nyní směr toho, co kdo má dělat a co ne.
V Evropské unii, která má být založena na rovnocenném partnerství národů, si nemůže Německo osobovat právo evropského četníka, a to ani náhodou. Kdo bude přijat do Evropské unie a kdo ne, může rozhodnout pouze Evropská unie jako celek a nikdo jiný.
Česko-německá deklarace v bodě 1 uvádí, že obě strany jsou si vědomy svého závazku a odpovědnosti dále rozvíjet česko-německé vztahy v duchu dobrého sousedství a partnerství a přispívat tím k utvoření sjednocující se Evropy. Toto je možné až tehdy, až tomuto kroku bude předcházet to, co nám Německo dosud dluží, a to úhradu válečných reparací obětem nacismu, případně jejich potomkům. Vzhledem k tomu, že tyto kroky Německo dosud neučinilo, nelze tudíž očekávat z jejich strany serióznost a upřímnost.
Nevyřešené právní a majetkové spory jsou nepřekonatelnou překážkou v uskutečňování vstřícných kroků. Dokud tyto překážky nebudou překonány, nebude možné dojít k žádným reálným závěrům. Německo je jasným viníkem za rozpoutání druhé světové války, a tudíž je plně odpovědno za následky z toho vyplývající.
K bodu 2 nelze než s krajním rozhořčením konstatovat, že zapracované slovo "vyhnání lidí" nebo "vyhánění lidí" z československého pohraničí není ničím jiným než snahou revidovat výsledky druhé světové války, a to ku prospěchu bývalých sudetských Němců a Německa jako celku.
Dalším cynickým krokem Německa je ten fakt, že se snaží svalovat válečné hrůzy a odpovědnost za rozpoutání druhé světové války na nacionálně socialistické zločiny Němců. Svalovat vinu jen na NSDAP je zavádějící. Skutečnost je podstatně jiná. Viníkem v době druhé světové války bylo nacistické Německo. Fanatická oddanost Němců Hitlerovi byla všeobecná. Ti, kdo se postavili Hitlerovi a nacistické ideologii, byli fyzicky odstraňováni jako např. Ernst Thelmann a jeho skupina a účastník atentátu na Hitlera hrabě Staufenberg s celou rodinou a ostatní účastníci. Mimo tato výše uvedená fakta není znám jediný příklad, že by se našla skupina nebo větší skupina lidí jako politický oponent NSDAP.
Postupimská dohoda je nezpochybnitelným dokumentem, který je výsledkem jednání vítězných mocností nad hitlerovským Německem. Osud sudetských Němců z českého pohraničí v poválečném období byl spravedlivou odplatou za spáchané hrůzy druhé světové války. Dávat za vinu českému národu to, že při odsunu sudetských Němců z pohraničí docházelo k utrpení a křivdám na nevinných lidech, je jen záměrem svalovat vinu na poškozeného, a tím je jednoznačně český národ.
Sudetští Němci vyprovokovali druhou světovou válku ozbrojenými konflikty v pohraničních oblastech našeho státu, když došlo ke zmaření života mnohých našich občanů - jak civilistů, tak i příslušníků finanční stráže, tak i k velkým materiálním škodám. Co sudetští Němci v roce 1938 1939 a v době protektorátu Böhmen a Mähren zaseli, to v plné míře v roce 1945 a následující roky při spravedlivém odsunu sklidili. Sudetští Němci v době druhé světové války stáli na straně Hitlera a tím nesli plnou zodpovědnost za to, co v budoucnu následovalo.
Sudetský Němec K. H. Frank nechal bez milosti vyhladit pokojnou českou obec Lidice. Bez soucitu nechal vraždit naše vlastence bez ohledu na elementární a humanitní zásady podle tehdy platných právních norem. Nelítostné a bezohledné kroky tohoto sudetského Němce ve funkci obergrupenführera a státního ministra nebyly o nic lepší nežli Heidrychovy.
Německo-česká deklarace obsahuje mnoho slibů týkajících se nejrozmanitějších sfér života našich občanů od péče o staré občany po péči o stavební památky a závazkem pomoci obětem nacionálně socialistického násilí. Jsou to všechno hezká předsevzetí a sliby, ale z minulosti máme nedobré zkušenosti s Němci, že své sliby nikdy nedodrží.
Nedodělaný lidický památník je žalujícím milníkem usvědčujícím ze lži Německo, které by mělo méně slibovat, ale o to více se snažit konkrétními činy napravit v minulosti jím napáchané škody na našem národě. Plané sliby nejsou pádnými a přesvědčivými argumenty.
Ten, kdo deklaraci ve známém znění podepíše a schválí, rozhodne o mnohém. Česká republika se dostane na šikmou plochu evropské mezinárodní politiky. Fakticky se pro Českou republiku uzavře prostor pro další uplatňování své suverenity, samostatnosti a vlastního demokratického a mezinárodně právního rozhodování.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji vám za vaše vystoupení, pane poslanče.. Překročil jste už několik sekund desetiminutovou lhůtu.
Poslanec Rudolf Šmucr: Konstatuji, že mi nebylo v Poslanecké sněmovně - údajně demokratické České republiky - umožněno dokončit projev v tak významném bodu, jako je česko-německá deklarace.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Máte ještě jednu možnost, pane poslanče, podobně jako váš kolega Krampera.
S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Michal Prokop. Dále pak přistoupí k řečništi pan poslanec Štrait.
Poslanec Michal Prokop: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem vůbec nechtěl vystupovat v tomto bodu, ale vystoupení pana kolegy Šmucra mě skutečně přivedlo k tomu, abych vás všechny upozornil na fakt, že argumenty, které používá kolega Šmucr, představitel republikánské strany, která je významným oponentem česko-německé deklarace, velmi zajímavým způsobem připomínají argumenty nacistického Německa. Jeho výrok o naší vládě, o složení této vlády, která je složena z představitelů různých pronárodů, Židů, Poláků, sudeťáků, stojí za pozornost.. Myslím, že vypovídá něco o důvodech, které vedou republikány k tomu, aby česko-německou deklaraci odmítali.
Já naopak ji podporuji a hlas jí dám. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer Já jsem pravděpodobně zapomněl na pana poslance Krejsu, jehož přihlášku už jsem měl položenu bokem. Omlouvám se. Pak se připraví pan poslanec Štrait. Pane poslanče, jste na řadě.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, prosím o chvilku pozornosti, neboť hodlám přednést zásadní projev doplněný procedurálním návrhem, který po splnění určitých podmínek, přesněji jediné podmínky, zásadně - opakuji zásadně - mění postoj SPR-RSČ k česko-německé deklaraci.
Jde o stanovisko poslaneckého klubu, přesněji o změnu stanoviska v souvislosti s mezinárodními událostmi. Navrhuji a žádám pana předsedajícího, aby můj návrh zaregistroval jako procedurální, aby Česká republika podepsala deklaraci pouze s částí Německa, a to s územím bývalé NDR.
Zdůvodnění: Po včerejším výroku Theo Weigla, česky nedopalky, že deklarace neupírá sudetským Němcům právo na vlast, máme důvěru pouze v naše dlouholeté přátele. Těm věříme a věřit by jim měla i naše vláda, protože v ní jsou také převážně samí bývalí komunisté. Jsem přesvědčen, že jakékoliv obchody, a deklarace nic jiného není, by se v současné nejisté době ještě nejistější transformace, měly uzavírat pouze mezi přáteli. Žádám, aby o mém návrhu bylo hlasováno po skončení této rozpravy.
Nyní mi dovolte několik vět, které nemusíte podepsat a můžete je odsoudit, mně je to srdečně jedno, k deklaraci předložené nám touto menšinovou vládou.
V úvodu se bohužel nemohu nezmínit, že projednáváme protizákonně něco, co nemá oporu v právním řádu, přesněji jednacím řádu této sněmovny, což lze konstatovat pouhým nahlédnutím do znění § 50 odst. 1 a 2.
Projednáváme jakousi deklaraci, kterou nám podsouvá pokoutně bez možnosti občanů se vyjádřit jakýsi Saša Vondra, přesně ve stylu písně Saša jede. Nemám nic proti tomu, když disident projeví vděčnost za přísun marek v minulém režimu, ale aby o tak důležitém dokumentu rozhodoval známý anální speleolog nově vznikající velkoněmecké říše pod škraboškou Evropské unie, člověk v proněmecké vstřícnosti papežštější než sám Pavel II. - Saša Vondra.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážený pane kolego, dovolte mi, abych v tomto okamžiku aplikoval ustanovení § 19 a napomenul vás za nepřístojné chování.
Poslanec Josef Krejsa: Saša Vondra domodeloval politického bastarda, kterého se styděl ukázat národu i nám, zákonodárcům. Nebýt německých novinářů, tak dnes hlasujeme o něčem, co by nám nebylo předloženo vůbec. Nemíním se nadále vyjadřovat k předloženému prohlášení otroka klonícího se před okovanou botou potomků Adolfa Hitlera. Dovolím si přečíst deklaraci vlastní, která vychází ze zájmů českého národa, suverénního českého státu, deklaraci, za kterou se český národ opravdu nemusí stydět.
Deklarace česko-německých vztahů ze dne 27. 10. 1995 přednesená týž den v Domažlicích.
Úvod: Vlády České republiky a Spolkové republiky Německo se zavazují ve vzájemných vztazích respektovat příčiny a následky, které zasely nesmiřitelnou nenávist mezi národy obou zemí, tj. historickou skutečnost, že druhou světovou válku rozpoutalo Německo a Německo ji také prohrálo. Nikoliv Česká republika, která navíc stála na straně vítězných mocností.
Článek 1: Česká republika jednoznačně odmítá veškeré pokusy o germanizaci českého národa. Výsledky 2. světové války formulované ve znění dohod vítězných mocností z Postupimi jsou nedotknutelné a žádná ze stran je nemá právo revidovat. Všechny takovéto pokusy nutno hodnotit jako počáteční fázi obnovy velkého Německa, na které národy světa doplatily v historii už mnohokrát.
Článek 2: Česká strana jako spojenec vítězných mocností 2. světové války odmítá jednou provždy diskuse s tzv. sudetskými Němci. Tito nepřátelé státu byli odsunutí na základě rozhodnutí vítězných mocností. Majetkové vyrovnání za škody způsobené jejich odsunem bylo již po válce provedeno, a sice odečtením dohodnuté částky od válečných reparací, které měly být uhrazeny poraženým Německem. Spolková republika Německo uhradí tuto dlužnou částku ve výši 305 miliard německých marek České republice do konce roku 1997. Do doby uhrazení této částky se pozastavuje veškerý německý majetek na území České republiky.
Článek 3: Česká republika co nejrozhodněji odmítá veškeré pokusy zrádců českého národa o usmíření s Německem na principu morálního historického mostu, který by postupně nahradil historická fakta a překryl je sférou morálního odpuštění. Takovýto vývoj vzájemných vztahů směřuje ke germanizaci českého národa a tím i k revizi výsledků 2. světové války. Rovněž SRN se od těchto nebezpečných snah co nejrozhodněji distancuje.
Článek 4: Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše platí i nadále v plném rozsahu. Všechny pokusy o jejich zpochybnění, a to jak z hlediska práva, tak z hlediska morálního, budou kvalifikovány jako hrubé vměšování do vnitřních záležitostí České republiky.
Článek 5: Pravda o minulosti je a navždy zůstane pravdou obou suverénních států. Proto nelze při hodnocení minulosti používat současného pohledu ani současných kritérií. Suverénnímu státu nelze vnucovat svoji pravdu.
Článek 6: Česká republika bude i nadále slavit nikoliv ukončení 2. světové války, ale den vítězství nad hitlerovským Německem.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Zbývá vám zhruba jedna minuta, pane poslanče.
Poslanec Josef Krejsa: článek 7. Říkal Jsem, že přednáším stanovisko klubu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Stanovisko klubu přednesl pan poslanec Nehera. Nemohou být dvě stanoviska klubu.
Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedající, já jsem jasně oznámil, že přednáším stanovisko klubu. Je to změna včerejšího stanoviska. Je to ustanovení § 59 jednacího řádu, odst. 1. Odvolávám se na to a chci, aby toto bylo stanovisko našeho poslaneckého klubu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážený pane poslanče, teď vyhlašuji na váš projev stopstav. Zbývá vám zhruba jedna minuta. Oznamuji vám, že sněmovna se může k projednávanému bodu usnést bez rozpravy na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než 10 minut. Omezení řečnické doby se nevztahuje na poslance pověřeného přednést stanovisko poslaneckého klubu. Takovým poslancem byl pan poslanec Nehera. Nejsou dvě stanoviska jednoho poslaneckého klubu. O dvou stanoviscích tady není řeč. Máte minutu do konce svého vystoupení, pak dostane slovo pan poslanec Sládek. Je to v průběhu vystoupení, kdy já polemizuji s diskutujícím, pane kolego. Pak dostanete slovo vy.
Poslanec Josef Krejsa: Článek 8. Česká republika obnoví do konce roku 1997 informační suverenitu na celém svém území, tedy včetně příhraničních oblastí. Informační síť všech stupňů a všech druhů sdělovacích prostředků bude předána do rukou občanů ČR a jejich zájmům bude také sloužit. Toto převedení bude provedeno bez majetkového vyrovnání německé straně.
Článek 9. Německý kapitál se může podílet na investicích v ČR maximálně do výše 30 %. Toto opatření si česká strana vyhrazuje jako nezbytné pro zachování státní suverenity, nezávislosti a schopnosti rozhodovat o vlastním hospodářském potenciálu.
Článek 10. Česká republika bude v budoucnu neutrálním státem. Proto nebude usilovat ani o vstup do NATO ani do Evropské unie. SRN bude tento odlišný názor v plné míře respektovat.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, vaše vystoupení skončilo. Slova se ujímá předseda klubu pan poslanec Sládek.
Poslanec Josef Krejsa: Článek 11.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, odnímám vám slovo. Deset minut vašeho vystoupení uplynulo.
Poslanec Josef Krejsa: Znovu opakuji, že přednáším stanovisko klubu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Já vám oznamuji, že stanovisko klubu přednesl pan poslanec Nehera. Jedná se o jedno stanovisko klubu. Takto by mohl každý poslanec přednášet další stanoviska klubů.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, není stanoveno, že to musí být jedno stanovisko poslaneckého klubu. Nehledě k tomu, jestliže projednáváme některý bod několik dnů, pokud bychom tedy v úterý ve 14.00 hodin při zahájení projednávání bodu přednesli jedno stanovisko, tak už nemáme právo na jeho modifikaci, i kdyby se ten bod projednával třeba rok. Jestliže dochází ke změnám, jestliže některé politické strany navrhují nové postupy, např. úvodní usnesení apod., máme právo své stanovisko modifikovat a máme právo ho přednést. To je náš zcela jednoznačný výklad a pokud není shoda ve sněmovně, tak žádám, aby byla svolána opět porada u předsedy sněmovny se zástupci poslaneckých klubů, protože takto svévolně se nenecháme omezovat.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, předseda sněmovny se rozhodl - mám to tady písemně - svolat poradu s místopředsedy sněmovny a předsedy klubů na začátku polední přestávky, kterou vyhlásím já zhruba mezi 12.00 až 12.30 hodinou. O výkladu jednacího řádu, pokud tady existuje spor, rozhodne sněmovna svým hlasováním. Váš názor je jiný než názor můj. Já trvám na tom, že můj názor je správný. V tomto okamžiku požádám sněmovnu, aby rozhodla hlasováním o tom, zdali je možné vystupovat se stanoviskem klubu více než jednou v průběhu rozpravy.
Hlásí se předseda klubu ODA pan poslanec Mašek. Uděluji mu slovo.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, je smutné, že teď budeme rozhodovat hlasováním o věci, která je zcela jasná. Přece při výkladu jednacího řádu je třeba používat zdravého rozumu. Jestliže tedy existuje v jednacím řádu ustanovení, které umožňuje omezit řečnickou lhůtu a počet vystoupení, ale bylo-li by zároveň možné každé vystoupení každého poslance prohlásit za stanovisko klubu, bylo by to prostě ve zřejmém rozporu. Přijímat takovéto výklady zákonů je v zájmu jenom těch, kteří chtějí, aby zákony nefungovaly, aby pravidla respektována nebyla.
V této chvíli žádám, aby před hlasováním o této jednoduché věci byla ještě vyhlášena desetiminutová přestávka na to, aby se mohli poslanci dostavit do sněmovny.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, já se naprosto ztotožňuji s vaším výkladem, nicméně nemám v úmyslu se s panem poslancem Krejsou tady přetahovat ani verbálně, natož pak fyzicky. Vyhovuji vaší žádosti, ale ještě předtím dám šanci předsedovi klubu KSČM. (Poslanec Krejsa stále stojí u mikrofonu.) Pane poslanče Krejso, vaše vystoupení dle mého rozhodnutí skončilo. Vy nemáte u mikrofonu v tomto okamžiku co pohledávat. Můžete se k němu vrátit jedině v případě, že sněmovna rozhodne, že stanovisko klubu může být předneseno více než jednou. Já vám děkuji za vstřícnost. Slova se ujímá pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já chápu to, co říkal pan předseda Mašek. Souhlasím s tím, že je to velmi neobvyklé, ale zároveň mám jednu obavu, a tu zvažme, až se sejdeme k hlasování - jestli může sněmovna odhlasovat, že ten který klub má jen toto jako stanovisko svého klubu, že ostatní kluby budou rozhodovat o tom, co je stanoviskem jeho klubu. To je otázka druhá. (Hluk v sále, protestní výkřiky.) Pane předsedající, ať na mne pan poslanec Krása nepokřikuje, já na něj také nepokřikuji. (Smích v sále.) To je jediná věc, kterou bych dal ke zvážení. Samozřejmě respektuji usnesení o omezení diskusní doby na 10 minut, a respektoval ho každý poslanec našeho poslaneckého klubu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, každý klub má právo označit, kdykoliv to uzná za vhodné, vystoupení kteréhokoliv poslance za stanovisko klubu. V tomto okamžiku svého práva jeden klub již využil. Toto je moje interpretace.
Vyhlašuji desetiminutovou přestávku, po které budeme hlasovat (nevidím jinou možnost) o tom, zdali je možné, aby poslanci jednoho klubu vystupovali se stanoviskem klubu více než jednou. Ve sněmovně se sejdeme k hlasování v 10.56 hodin.
Poslanec Josef Krejsa: Alespoň jste mě mohl nechat dokončit myšlenku jako ty ostatní. Přečtu vám deklaraci ještě jednou.
(Schůze byla přerušena v 10.46 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 10.55 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás pozval do jednací síně. Ohlásil jsem v 10.46 hodin, že v 10.56 hodin budeme ve sněmovně pokračovat, čili v průběhu několika nejbližších desítek sekund dám šanci napřed vystoupit s faktickou poznámkou panu poslanci Matulkovi, jen ještě poprosím pana poslance, aby posečkal i on chvíli, než udeří 10.56 hodina, kdy jsem avizoval, že sněmovna bude pokračovat v jednání. Pane poslanče, máte šanci ke své faktické poznámce. Prosím sněmovnu o klid.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, mně se sice také nelíbí, co se tu děje, osobně nepřednášívám několikahodinové projevy, ale nemůžeme si dělat, co chceme, a to ani když si to odhlasujeme. Prostě zákon musíme ctít.
Jeli v paragrafu 59 Jednacího řádu řečeno, že stanovisko klubu je k věci, tak pak to není totéž, jako kdyby tam bylo napsáno, že stanovisko klubu může být k bodu. Uvnitř bodu je prostě několik věcí, o kterých je možné vznést také několik stanovisek klubu. Tudíž může vystupovat nepochybně několik poslanců se stanoviskem k jednotlivým věcem. Já se domnívám, že to je nenapadnutelné, a dokud takto jednací řád napsaný je, tak ho musíme respektovat. A nemůžeme se dopouštět anarchie, že si tady odhlasujeme, že ten zákon neplatí. Pokud se té anarchie chceme dopustit např. tím, že předsedající se rozhodne mít na celou věc jiný názor a že se schová za ustanovení jednacího řádu o tom, jak si sněmovna upravuje své vnitřní poměry usnesením, tak musím připomenout k návrhu, který předložil pan předsedající Honajzer § 71 jednacího řádu, který praví: Své vnitřní poměry a podrobnější pravidla svého jednání upravuje sněmovna usnesením. To je zřejmě to, o čem se chce pan předsedající pokusit. Ale je tady další věta: Návrh takového usnesení se doručí všem poslancům nejméně 24 hodin před hlasováním o něm. Domnívám se, že tato věta je nesporná, jestliže tedy pan předsedající hodlá navrhnout takové usnesení, nechť jej tedy doručí poslancům nejméně 24 hodin před hlasováním, a nikoli 10 minut před hlasováním.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, vy se hluboce mýlíte. Dovolte mi, pane kolego, abych zareagoval: Já jsem nenavrhoval žádné usnesení. Já jsem si dovolil jako předsedající interpretovat jednací řád, tak jak jsem jej interpretoval. Návrh na usnesení v podstatě, mám-li to tak formulovat, navrhl pan kolega Sládek. Jinak platí můj výklad o tom, že rozprava po 10 minutách nebo vystoupení v rozpravě skončilo. Já jsem odňal panu poslanci Krejsovi slovo, byl tu učiněn návrh, že můj výklad není v pořádku, pak by se o tom opravdu, pokud by měl platit váš výklad tohoto ustanovení § 1 a 71, mohlo hlasovat po 24 hodinách a v tomto okamžiku měl vystoupit pan poslanec Štrait a nebylo by o ničem jiném řeči. Nicméně místopředseda sněmovny Jiň Vlach se hlásí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, leccos už k tomu bylo řečeno. Teď budeme rozhodovat hlasováním ne o návrhu usnesení, kterým sněmovna upravuje své vnitřní poměry, ale rozhodneme o tom, jak budeme pokračovat v dalších minutách. To je běžný postup, který používáme velmi často.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer Takže v tomto okamžiku předseda klubu SPR-RSČ pan Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem musel na sebe upozornit i zvoláním, protože nestačila zvednutá ruka včas. Předseda poslaneckého klubu má právo vystoupit kdykoli. Musím se o tom ubezpečit. Platí to ještě, nebo to neplatí? Protože v této sněmovně dostoupila zvůle nebo svévole při ohýbání zákona ze strany vládní koalice takových rozměrů, že tady už neplatí nic. Co vede vládní koalici k tomu, aby tolik spěchala? Co vede k tomu, aby tak urychleně byla schválena česko-německá deklarace? Proč je nutné tak chvátat? Není to třeba i proto, že ve dvě hodiny odjíždí část poslanců vládní koalice na zahraniční cestu a chtějí to mít z krku? Buď se tady budou projednávat zákony podle zákona o jednacím řádu a důkladně, a nebo je to tady jenom předstírání demokracie.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Matulka chce upřesnit svou faktickou poznámku? Pane poslanče, i vaše vystoupení bylo jen vaším názorem, vaším výkladem. Pan poslanec Exner, jedná-li se o faktickou poznámku k diskutované procedurální záležitosti. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Exner Pane předsedající, dámy a pánové, poslední věta § 59 jednacího řádu zní: Omezení řečnické doby se nevztahuje na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu. Tím ustanovení zákona končí. Není zde nijak konstatováno, že takové stanovisko může být předneseno jen Jedno, není zde také konstatováno, že tím, kdo pověřuje toho člena přednesením stanoviska, by mohl být předsedající Jednání Poslanecké sněmovny, pověřuje prostě klub. Dostáváme se skutečně do pozice, která je nepřípustná, zákonu neodpovídá, je to poněkolikáté a jestliže bychom chtěli v tomto směru zákon upravit, potom skutečně je nutné to udělat usnesením Poslanecké sněmovny, nikoli rozhodnutím o tom, že nedáme příslušnému poslanci slovo.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer Vážený pane kolego, dříve než dám slovo panu poslanci Kužílkovi, osobně jsem hluboce přesvědčen, že kdyby měl zákonodárce na mysli více než jedno stanovisko, nebylo nic jednoduššího než tam dát množné číslo. Tam je jednoznačně jednotné číslo - stanovisko. Pane poslanče, prosím.