Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Filipovi. Požádal bych ho o písemný návrh usnesení.
Jako další se přihlásil pan poslanec Mašek. Chci se obrátit na další přihlášené, což je pan kolega Matulka. Chtěl jsem požádat i kolegu Peyna, aby se vyjádřil, zda si přeje vystoupit teď. Následoval by pan poslanec Ransdorf.
Promiňte, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, mé vystoupení je sice vystoupením předsedy klubu, ale jde o procedurální návrh. Podle jednacího řádu jsem měl samozřejmě právo vystoupit dříve, než pan poslanec Filip, ale toto právo jsem mu přepustil. Doufám, že tuto vstřícnost alespoň uzná.
Dámy a pánové, v posledních dnech a týdnech jsme byli svědky neustálých obstrukcí zejména některých stran v tomto Parlamentu. I dnes jsme svědky toho, že při projednávání této deklarace začínají zaznívat argumenty znovu a znovu opakované. Obávám se, že takováto rozprava bude pokračovat. Kromě toho jsme svědky toho, že jsou zde podávány z části naprosto nesmyslné, z části ani vážně nemíněné procedurální návrhy, které mají jen jeden smysl - odvádět poslance od jiné užitečné práce, nahánět je do sněmovny za účelem hlasování o těchto návrzích a zdržovat tak jednání sněmovny. Domnívám se, že sněmovna má právo se těmto tendencím postavit, že demokracie nemá být tak slabá, aby vlastní slabosti podlehla, aby se nechala takto vydírat silami, které se demokraticky nechovají a jejichž cílem je demokracii jenom podrývat.
Z toho důvodu chci podat tento procedurální návrh. Navrhuji, aby dnes sněmovna jednala do 23.00 hodin. Navrhuji zároveň, aby návrhy k hlasování podané po 19. 30 hodin až do 23. hodiny byty sice předsedajícím přijaty, ale aby o nich bylo hlasováno včetně návrhů procedurálních až v 9.00 hodin ráno. Je to jeden ucelený návrh, takže o něm nelze hlasovat po částech.
Pokud by tento návrh neprošel, podávám alternativní návrh: aby sněmovna v rozpravě k tomuto bodu jednala bez přestávky až do ukončení této rozpravy, tedy tak dlouho, dokud budou přihlášení do rozpravy. Najíst se je možné mezitím, zejména když hovoří někteří. To je můj druhý procedurální návrh.
Zároveň bych chtěl požádat, aby předsedající před hlasováním o těchto procedurálních návrzích udělal krátkou přestávku, cca 10 minut. Pokud by to měla být přestávka na jednání poslaneckého klubu ODA, tak ano, je to přestávka na jednání politického klubu ODA. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan předseda Filip se hlásí o slovo. Jenom abych předešel dalším debatám: prosím pana kolegu Maška, aby mi věnoval pozornost, ne všemu jsem přesně rozuměl. Myslím slovům, ne myšlence, tu jsem, doufám, pochopil správně.
Bylo by možno pouze do 19 hodin hlasovat o změně hlasovací doby pro vyjmenované věci v zákoně o jednicím řádu, což jsou zákony, mezinárodní smlouvy atd. ve smyslu § 53. Jeho návrh, přestože padl po 19. hodině, považuji za návrh, o kterém je možno hlasovat i v 19.08. Nenavrhoval nic, co by šlo nad rámec. Takto to vnímám. Chtěl jsem to jen zrekapitulovat, abych předešel procedurálním debatám.
Slovo má pan kolega Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Nechtěl jsem znemožnit to, aby bylo možné hlasovat po 19. hodině. Chápu pana kolegu Maška, i když mám jiný názor na ten výklad, ale to nebylo mým cílem. Upozorňuji pouze na to, že pokud by se mělo jednat i po 21. hodině, zvažoval bych - budu hlasovat pro jakékoli prodloužení - když většina poslanců přijela dnes ze svých domovů, tak si myslím, že bychom mohli ukončit naše jednání ve 21 hodin - to je můj procedurální návrh - pokud se bude hlasovat o procedurálním návrhu pana kolegy Maška, abychom hlasovali tedy o tomto mém návrhu s tím, že jsme připraveni a pan předseda Sněmovny nás na to v pátek upozornil, že pravděpodobně tento jednací týden bude jinak organizován než je běžně zvykem. Tomu se nebráním, ale dnes žádám sněmovnu a všechny přítomné, abychom zvážili, zda-li má smysl vést dnes debatu po 21. hodině.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, dám hlasovat i o vašem návrhu, ale pokud neprojde, je zde návrh pana kolegy Maška. Aby bylo ale jasné: pokud neprojde takový návrh, pak platí jednací řád, kde je 21.00 h. uzákoněna. čili i bez toho hlasování by to bylo, jak navrhujete. Pan Mašek se hlásí o slovo.
Poslanec Ivan Mašek: Já bych chtěl upozornit, že o procedurálních návrzích se hlasuje bez rozpravy - to co zde podniká pan kolega Filip, byla rozprava. Za druhé jsem zapomněl zmínit, že pan kolega Filip, když hovořil o tom, že jsem neměl pravdu, když jsem mluvil o mezinárodním právu soukromém a veřejném, tak se po mém soudu mýlí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, vy mě zkoušíte zda-li náhodou já nespím. Teď dokonce zkoušíte vést rozpravu.
Poslanec Ivan Mašek: Já nyní hovořím jako předseda klubu a hovořím úplně k něčemu jinému, tedy k tomu, co zde říkal předseda klubu. Nevedu rozpravu k procedurálnímu návrhu, což by byla chyba a to bych nesměl. Mohu tedy pokračovat?
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vzhledem k tomu, co jsme zažívali v minulých dnech, tak bych doporučoval, abyste zvážil jestli budete teď ve svém vystoupení polemizovat s obsahem příspěvku, který zazněl v rozpravě, která pravděpodobně bude pokračovat.
Poslanec Ivan Mašek: Chtěl jsem jenom říci, že se pan kolega Filip mýlí v tuto hodinu, proto chápu, že zde nechce jednat tak dlouho. Děkuji za pozornost. Ještě jsem chtěl odvolat jednání klubu ODA, což už není třeba.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, zazněl zde procedurální návrh kolegy Maška. Já si vás dovolím odhlásit a požádat o novou registraci. Je to komplexní procedurální návrh, který hovoří o tom, že dnes budeme jednat do 23.00 hodin a o tom, že po 19. 30 hodině i návrhy na hlasování, které padnou, budou podrobeny hlasování zítra po 9.00 hodině.
Zrekapituloval jsem to přesně, nezapomněl jsem na nějaký podstatný bod?
Poslanec Ivan Mašek: Nezapomněl. Já upřesním: zítra po zahájení schůze budou tyto návrhy podrobeny hlasování.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: To je lepší formulace. Ještě se hlásí pan poslanec Gross jako předseda klubu.
Poslanec Stanislav Gross: Chtěl jsem poprosit pana navrhovatele, jestli by o těch dvou částech návrhu se mohlo hlasovat odděleně. Pokud ne, tak tento návrh vznáším, to jest ta část jednání do 23.00 hodin a část hlasování o návrzích.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan kolega Mašek výslovné uvedl, že to považuje za komplexní návrh, nicméně zazněli žádost, aby se hlasovalo o částech návrhu odděleně, pak je zde trochu jiná situace, než když máme jednotlivé body pozměňovacího návrhu. Domnívám se, že v tomto případě budeme muset asi respektovat stanovisko navrhovatele procedurálního návrhu.
Rozumím tomu tak, že pokud návrh neprojde, můžeme potom hlasovat samostatně o bodech, jako by o oddělených návrzích pana poslance Grosse.
Budeme tedy nyní rozhodovat o procedurálním návrhu pana poslance Maška.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Jde o hlasování číslo 125. Kdo je proti?
Návrh byl schválen poměrem hlasů 98 pro a 77 proti.
O dalších návrzích tedy již není možno hlasovat. Dámy a pánové, budeme pokračovat v rozpravě. Hlásí se s faktickou poznámkou pan kolega Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte, abych upozornil, že zatím stále nejsou k dispozici dopisy doprovázející deklaraci tak, jak si je vyměnili ministři zahraničních věcí. Na začátku se zdálo, že to je jen malý technický problém a tak prosím, aby bylo učiněno za dost slibu, že budou všem poslancům, kteří o to projeví zájem, rozdány.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vysvětlení jsem dlužný zřejmě já - této debatě Jsem rozuměl tak, že dopisy byly k dispozici při jednání zahraničního výboru. Posléze mi bylo vysvětleno, že tomu tak není a mám informaci o tom, že stanovisko pana ministra a předsedy zahraničního výboru je takové, že dopisy jsou k dispozici k nahlédnutí na zahraničním výboru.
S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Randsdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Mám pochopení, že v tuto pozdní dobu je možné, že vzájemně sobě nerozumíme. Požadavek, který jsem zde vyslovil byl jednoznačný, že ti, kteří projeví zájem o tento dokument, by ho měli dostat k dispozici, protože je velice důležitý pro pochopení diskuse, která proběhla ve Spolkovém sněmu. Diskutující, na kterých nám velice záleží, jako je například pan Steuber, ale i další, se dovolávali těchto dopisů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Já mám dojem, že nejsme v rozporu, ale já jsem ve chvíli, kdy jsme o tom diskutovali, skutečně netušil, že to je dokument, který nebyl k dispozici při jednání zahraničního výboru všem poslancům. Zřejmě jsem smísil ty informace o německé verzi deklarace i s tím dopisem. Asi bude trochu také na vůli ústavního činitele, jestli dá k dispozici orgánu korespondenci svou jako ministr. Čili já se přiznám, že jaksi tato situace je zvláštní, já jsem tady takovou ještě nezažil. Slovo má pan kolega Filip. Nicméně ta informace už tady padla, že jsou k dispozici k nahlédnutí na zahraničním výboru. Promiňte, pane kolego.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, my jsme na to upozorňovali z jednoho prostého důvodu, protože německou verzi jsme dostali a věděli jsme, že požadavek na dopisy je četnější než na německou verzi, protože tu někteří nechtěli vysloveně. Ale my jsme vznesli požadavek i na dopisy. Ten byl odsouhlasen. Šlo mi jenom o to, kdy to technicky bude pro nás zpřístupněno. Nebylo nikde řečeno, že to nebude zpřístupněno. Já myslím, že jsou součástí toho projednávaného materiálu, protože jsou nebo byly součástí projednávání tohoto bodu jednání ve výboru zahraničním.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: No a to je právě ono, pane kolego. Vy jste řekl: Byly součástí projednávání tohoto bodu. Vy jste ho měli k dispozici, ten dopis? Padl na něj odkaz, teď už tomu rozumím, ano. Já jsem před tím, protože tady zazněla podobná informace - jako: Byly k dispozici na zahraničním výboru - tak jsem si myslel, že je to otázka pouze technická.
O slovo se hlásí opět kolega Ransdorf, potom kolega Exner.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Já jsem veden ke svému požadavku tím, že se domnívám, že by tato Poslanecká sněmovna měla mít stejnou míru informovanosti a stejná práva jako poslanci Spolkového sněmu při rozhodování této záležitosti. (Potlesk v části sněmovny.). Tedy jestliže se diskutující ve Spolkovém sněmu na tento dokument odvolávali a činili z něho dalekosáhlé závěry, jak každý, kdo měl k dispozici protokol Spolkového sněmu jednání, tedy o deklaraci, tak myslím si, že je plně legitimní abychom dostali tento text do našich lavic (Potlesk v části sněmovny.).
Místopředseda PSP Jiří Vlach: O slovo k tomuto problému se dále hlásil pan poslanec Exner. Dámy a pánové, já jsem vás chtěl požádat, jestli byste mi nedali šanci, abych slyšel to, co zní na mikrofon. Není to nic jiného, co jsem řekl, než jinak formulovaná žádost o to, aby zde byl trošku větší klid. Děkuji vám za pochopení.
Poslanec Václav Exner: Uvědomuji si. že jsme stále v technických poznámkách. Přesto by mě skutečně nenapadlo, že po té diskusi, která tady byla, je to problém, že by někdo mohl nechtít ty dopisy dát k dispozici. Já jsem pokládal za naprosto samozřejmé, že podobnou doprovodnou dokumentaci, která má vliv na interpretaci minimálně v rámci státního úřadu, Ministerstva zahraničních věcí, má prosté právo vidět sněmovna, která se má vyjádřit k samotnému dokumentu. Dokonce jsem si naivně představoval, že zcela nepochybně dostaneme i český text toho nesporně německého dopisu, který poslal pan ministr Kinkel, což pravděpodobně je k dispozici aspoň v pracovně na Ministerstvu zahraničních věcí.
Domnívám se, že pokud by snad došlo k tomu, že tyto dopisy prostě se odmítají dát k dispozici poslancům pro toto jednání, bylo by potřeba rozhodnout o tomto našem požadavku hlasováním.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano, já se také domnívám, že vlastně ta situace skončí tím, že budeme nakonec rozhodovat hlasováním jako sněmovna. Pan kolega se ještě hlásil o slovo.
Poslanec Karel Vymětal: Dámy a pánové, já bych chtěl tady připomenout jenom, že důvodová zpráva předloženého sněmovního tisku se odvolává na - česká strana byla zejména vedena úmyslem zajistit, německá strana byla vedena úmyslem zajistit. A toto je potvrzeno v dopisech ministrů zahraničních věcí vyměněných v den podpisu deklarace atd. Nedivte se, ale přeci to musí být dokument tohoto sněmovního tisku, když se důvodová zpráva odvolává na dokumenty, které nemáme k dispozici. Já znovu žádám, aby tyto dokumenty byly předloženy poslancům. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Filip se hlásí o slovo. Já bych prosil i členy vlády - já nevidím na řečníka, natož, abych ho slyšel. Promiňte, pane kolego, já jsem chtěl požádat členy vlády, jestli by mi malinko nedali šanci slyšet, co říkáte. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, já mám otázku na pana ministra Zielenice, co brání tomu, abychom získali ten text. Já neznám žádnou zábranu, abychom ho získali. A prostě já chápu, že to pravděpodobně bylo delší dobu než ten první text, ale jinak nevidím žádnou zábranu, abychom ho získali. Jestli by mi na to mohl odpovědět.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan ministr Zieleniec se hlásí o slovo, poté předseda zahraničního výboru.
Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Pane předsedající, samozřejmě nic nebrání tomu, aby poslanci byli seznámeni s tím textem. Já pouze považuji za poněkud zvláštní, že exekutivní materiály máme vydávat na přání takto vyslovené. Je to k dispozici v zahraničním výboru. (Nesouhlasný šum v sále.) Ale je-li tomu tak, že to vyvolává takovéto problémy, tak samozřejmě ty dopisy dostanete ihned. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy, paní doktorky v levé části této místnosti, zvažte hlasitost svých projevů. Děkuji. O slovo se přihlásil předseda zahraničního výboru.
Poslanec Vilém Holáň: Já jen potvrzuji, že ty dopisy jsou už k nahlédnutí nějakou dobu nahoře v kanceláři zahraničního výboru.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Špidla se hlásí s faktickou poznámkou.
Poslanec Vladimír Špidla: Nehlásím se s faktickou poznámkou, ale s procedurálním návrhem na přerušení rozpravy o Česko-německé deklaraci do doby, než budou doloženy dokumenty, to jest ony dva dopisy - ony tři dopisy. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, tento návrh je dalším z návrhů, které zde padly. Před tím budu muset rozhodnout o - teď mě zkouší členové vlády, jestli si náhodou pamatuji, co jsme před chvílí odhlasovali. Ne, ještě čtyři minuty je možno rozhodovat hlasováním, je mi líto. Dámy a pánové, rozhodneme tedy hlasováním o návrhu pana poslance Filipa, aby sněmovna prostě doporučila nebo rozhodla o tom, že tyto podklady budou nejenom k dispozici v zahraničním výboru, ale že budou rozdány všem poslancům. Pan kolega Zieleniec s tím souhlasí?
Poslanec Vojtěch Filip: Byl to návrh kolegy Špidly.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ne, pan poslanec Špidla navrhoval přerušení projednávání tohoto bodu, dokud - pan ministr s tím souhlasil. Dámy a pánové, všeobecně je to známé, pane místopředsedo vlády, máte slovo. Ano, místopředseda vlády, ministr financí Ivan Kočárník. Dámy a pánové, pan ministr Zieleniec s tím rozdáním příslušných podkladů ve svém vystoupení souhlasil. Pan místopředseda vlády a ministr financí má slovo.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, žádná obstrukce z mé strany to není. Chci říci pouze jednu věc. Pokud bylo známo - a byl jsem ujištěn, že bylo známo všeobecně - že text tohoto dopisu nebo těchto dopisů byl v zahraničním výboru k dispozici, pak se divím, proč nebylo využito této možnosti jednotlivými poslanci, kteří o to měli zájem. Protože rozmnožení dnes tohoto všeho, pan ministr zahraničí souhlasí, pro všechny poslance není ničím jiným, než plýtvání penězi daňových poplatníků. (Dlouhotrvající potlesk.)
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, já sice chápu spořivost ministra financí - ostatně to má v náplni práce, a možná si chce po dalším politikovi v této zemi vysloužit epiteton constans "strýček Skrblík" - ale myslím si, že požadavek je plně legitimní. Byl vysloven už na půdě zahraničního výboru a opakuji ho zde znovu. Myslím si, že opravdu mají mít... (Ruch v sále.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím o klid. Myslím, že teď není skoro o čem hlasovat, protože bylo odsouhlaseno, že text rozdán bude se souhlasem pana ministra zahraničí.. Nevím, o čem bychom hlasovali dále. Nicméně zazněl procedurální návrh, aby sněmovna rozhodla, že máme přidělit tisky všem.
Zahajuji hlasování č. 126. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti rozdání příslušných dokumentů?
Návrh byl schválen poměrem hlasů 96 pro, 36 proti.
Tím jsme potvrdili to, co tak jako tak pan ministr odsouhlasil. Dámy a pánové, v tomto okamžiku bychom měli pokračovat v rozpravě. Nicméně se chci zeptat, jestli jsem hlasování podrobil všechny návrhy, které zde padly, protože to bylo trochu náročné. Dámy a pánové, je 19. 30 hodin. Domnívám se, že tím pro dnešek z rozhodnutí sněmovny vlastně skončilo hlasování a budeme pokračovat do 23.00 hodin rozpravou k tomuto bodu.
Pan poslanec Špidla se hlásí o slovo.
Poslanec Vladimír Špidla: Chci upozornit na to, že jsem předložil procedurální návrh, který nebyl v kolizi s procedurálním návrhem pana poslance Filipa. Tento procedurální návrh zněl - přerušit rozpravu do doby, než budou schválené materiály předloženy poslancům.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Nicméně mezi tím uplynul čas, nechci to nyní vyhrocovat. Dámy a pánové, já jsem se skutečně nehlásil s různými faktickými poznámkami. A ty zněly skutečně z opozičních lavic. Chtěl bych vás pro zklidnění atmosféry upozornit na to, že je zde ještě asi 12 příspěvků do rozpravy, že zde mám žádost, které zcela určitě jako předsedající vyhovím. Žádost předsedy poslaneckého klubu ČSSD, aby před ukončením rozpravy byla poskytnuta klubu delší přestávka na poradu klubu. Jestli se teď tváříme, že hrajeme o to, že rozprava bude dnes večer uzavřena, tak já vás ujišťuji, že to nejde díky tomu, co se odehrálo, jaké žádosti jsem zaznamenal. Jestli by toto stačilo jako informace, mohli bychom pokračovat v rozpravě.
Poslanec Mašek se hlásí o slovo.
Poslanec Ivan Mašek: Chci jenom upozornit, že mnou podaný a přijatý procedurální návrh nebrání tomu, abychom teď hlasovati o návrhu pana poslance Špidly, protože tento procedurální návrh byl podán před 19. 30 hodinou. Je možné o něm hlasovat, jestliže na něm pan poslanec trvá.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Rozuměl jsem, pane kolego Mašku, vašemu návrhu tak, že hlasovat se nebude po 19. 30 hodině, ne že se nebude hlasovat o ničem. Dobře, jestli sněmovna souhlasí, já samozřejmě nemám k dispozici stenozáznamu, pamatoval jsem si hranici 19. 30 hodin. Jestli to upřesňujete v tomto smyslu.
Poslanec Ivan Mašek: Jasně jsem řekl - o návrzích podaných od 19. 30 do 23.00 hodin se hlasuje v 9.00 hodin ráno.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pak se omlouvám i kolegovi Šidlovi, protože jsem si skutečně pamatoval procedurální návrh pana poslance Maška, jak jsem právě rekapituloval.
Chci se teď zeptat - po všem, co zaznělo - pana kolegy Špidly, zda trvá na tom, aby bylo hlasováno o přerušení rozpravy. Ano.
Dámy a pánové, odhlásím vás a požádám vás o to, abyste se znovu zaregistrovali.
Kdo je pro přijetí procedurálního návrhu pana poslance Špidly, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 128. Kdo je proti přerušení rozpravy?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 87 pro, 86 proti.
Nyní už konečně budeme pokračovat v rozpravě k tomuto bodu. Jakmile ruch ve sněmovně poněkud opadne, bude mít slovo pan kolega Matulka, připraví se pan poslanec Ransdorf. Dámy a pánové, prosím o klid.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, v první řadě bych se připojil k požadavku pana předsedajícího o klid a za druhé bych rád ocenil částečně - i když možná trochu extenzívně vyložím - slova předsedy poslaneckého klubu ODA pana poslance Ivana Maška, který hodnotil vystoupení předřečníků - a nařekl vlastně přesné kterých se to má týkat - jako terorizování sněmovny. Já si to vykládám, že hodnotil i vystoupení různých členů vlády a různých předsedů poslaneckých klubů vládní koalice, kteří zde vykládali v zájmu německém. Možná hodnotil i vystoupení předřečníků, kteří zde mluvili v zájmu českém.
Právě proto, že pan předseda poslaneckého klubu ODA pan Mašek toto označil za terorizování sněmovny, já bych docela ocenil vystoupení pana ministra Luxe, který se ve svém vystoupení zabýval i otázkou, co to vlastně deklarace je, jak si toto slovo vykládat. Mně z toho vyplynulo - a jsem tomu rád - že deklarace rozhodně není žádnou mezinárodní smlouvou tak, jak na ni náš právní řád pamatuje. Já z toho vyvozuji, že je to vlastně jakýsi pakt v našem právním řádu nedefinovaný.
Dovolte mi tedy několik slov k právní povaze deklarace a k právní stránce jejího projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu. Česko-německou deklaraci totiž můžeme chápat buď jako ryze politický dokument, který má svůj význam toliko na úrovni politické a nikoli právní, nebo jako určitý právní závazek s ohledem na skutečnost, že text byl dohodnut s vládami obou států a schvaluje se v nejvyšších zastupitelských orgánech v obou zemích.
Jsem přesvědčen, že právní charakter deklarace je prakticky vyloučen. Poslanecký klub KSČM - jak si jistě vzpomenete - již při projednávání programu této schůze upozorňoval na skutečnost, že jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu o tomto dokumentu je mimo rámec našeho právního řádu.
Pane předsedající, já bych skutečně nerad hulákal a přehulákával.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím o klid. Prosím ty z vás, kteří chtějí něco dojednat se svými kolegy, ať tak učiní případně v předsálí, bez ohledu na to, Jestli Jsou nebo nejsou předsedy klubů. Děkuji vám za pochopení.
Poslanec Dalibor Matulka: Děkuji vám, pane předsedající. Působnost Poslanecké sněmovny je dána, jak všichni víme, především Ústavou ČR, podle které sněmovně přísluší schvalování mezinárodních smluv. Z tohoto ustanovení nelze nikterak vyvozovat, že by se obdobná pravomoc vztahovala i na nějaké deklarace či jiné v našem právním řádu nespecifikované dokumenty, dojednané výkonnou mocí České republiky s představiteli cizích států.
Žádná podobná pravomoc Poslanecké sněmovny není uvedena ani v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který ve svém § 50 odst. 1 uvádí výčet věcí, které patří do působnosti Poslanecké sněmovny, s tím, že odst. 2 téhož paragrafu sice připouští, že sněmovna vykonává i další působnost, ale jen v případech, kdy tak stanoví zákon. Žádný zákon, včetně Ústavy České republiky, však nic takového nepřipouští, a z toho je jednoznačně nutno vyvodit závěr, že působnost Poslanecké sněmovny ve vztahu k předložené česko-německé deklaraci je právním řádem České republiky vyloučena.
Poslanci klubu ksčm jsou přesvědčeni, že i parlament je vázán právním řádem, a že tedy není jeho právem činit cosi, co mu právní řád neumožňuje.
Žádnému poslanci zřejmě nelze zabránit, aby hlasoval prakticky o čemkoliv, o čem si parlamentní většina přeje hlasovat. Je však zapotřebí se vyrovnat s otázkou, jaký význam a jaké důsledky takové hlasování má nebo může mít v případě, že se jedná o věc, která není v působnosti sněmovny. Na tuto otázku nelze odpovědět jinak než tak, že v takovém případě se nejedná o hlasování poslance a také o hlasování zákonodárného sboru. Mandát poslance a mandát Poslanecké sněmovny se totiž neodvíjí od žádného absolutního Boha ani od rozhodnutí nás samotných, nýbrž od pravomocí, které jsou poslancům i zákonodárnému sboru svěřeny právním pořádkem. Nikdo z nás také nebyl do poslanecké funkce občany povolán k rozhodování o čemkoliv co nás a vládu napadne, nýbrž k rozhodování toliko a výhradně o tom, o čem nám rozhodovat přísluší podle práva. Z tohoto hlediska je zcela bezvýznamné, pohlížíme-li na diskusi jako na dokument povahy právní nebo pouze politické. Poslanecké sněmovně prostě nepřísluší hlasování o takovém dokumentu a pokud se k takovému mimoprávnímu hlasování uchýlíme, bude to v každém případě exces, na který nelze pohlížet jinak než jako na exces. Na tuto skutečnost chceme upozornit především směrem do zahraničí, a to především do Spolkové republiky Německo.
Hovoříme-li o právní povaze projednávaného dokumentu a důsledcích případného hlasování o něm, je zapotřebí se zamyslet i nad situací, že deklarace byla dojednána výkonnou mocí. Ani prezident republiky, ani vláda, ani jednotliví ministři včetně ministra zahraničí nemají ústavně svěřenou kompetenci sjednávat s cizími státy a jejich představiteli jiné právně závazné dokumenty a instrumenty než mezinárodní smlouvy. Taková kompetence není založena ani v zákoně o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, čili v kompetenčním zákoně. Protože ani představitelé výkonné moci nemohou jménem státu sjednávat něco, co jim náš právní řád v současné podobě neumožňuje, je potom takové ujednání třeba chápat jen jako ujednání např. jednoho občana České republiky s jedním občanem Spolkové republiky Německo.
Mimochodem si na tomto místě dovolím oznámit, že stejně jako občan České republiky Václav Klaus podepsal s občanem Spolkové republiky Německo Helmuthem Kohlem česko-německou deklaraci, podepsali občan České republiky Dalibor Matulka s občanem Spolkové republiky Německo Richardem Pitelem moravsko-německou deklaraci a ačkoliv charakter, závaznost, nikoliv však obsah obou deklarací je zcela shodný, rozhodli se pánové Matulka a Pitele na rozdíl od pánů Klause a Mohla neobtěžovat svým ujednáním parlamenty obou zemí a nezdržovat je tedy od plnění úkolů, které jsou těmto parlamentům právními řády těchto zemí svěřeny.
Chci dále podotknout, že absenci legitimace naší výkonné moci k dojednání česko-německé deklarace nezhojí a ani nemůže zhojit hlasování v Poslanecké sněmovně, neboť ta k tomu legitimována není rovněž, ledaže by se jednalo o hlasování o změně ústavy či jiných zákonů, které by teprve vytvořily právní rámec pro dojednávání a schvalování něčeho takového jako je česko-německá deklarace. Nic takového však zatím nenastalo a v českém právním řádu tedy právní rámec prostě vytvořen není.
Bez ohledu na zmíněný přinejmenším pochybný charakter deklarace z hlediska našeho domácího právního řádu je rovněž zapotřebí se zmínit i o dalším nezanedbatelném aspektu, a o vztahu deklarace na mezinárodní právo. Podle mnohých odborníků v oblasti mezinárodního práva je deklaraci možno posuzovat maximálně jako součást tzv. měkkého mezinárodního práva, do něhož spadají různá doporučení, posudky a podobné formy, které mnohdy ani nemívají písemnou formu. Bude-li mezinárodní právo chápat deklaraci byť i jen jako jakési doporučení, je nutné upozornit na možné budoucí důsledky takového doporučení.
Deklarace hovoří mimo jiné o tom, že obě strany se řídí svým vlastním právním řádem a respektují, že druhá strana má jiný právní názor. Spory o slovíčka v souvislosti s deklarací však nelze lehkomyslné chápat jako nějakou akademickou lingvistickou hru bez valného konkrétního významu. Dvojznačné termíny v deklaraci totiž způsobují rozdílný výklad, což se může stát - a také nepochybně stane - v budoucnosti zárodkem nových sporů, a o nejen jazykových. Dovolím si osobní poznámku - možná právě o to v deklaraci jde.
Doporučující charakter deklarace nechápe náš poslanecký klub jako něco nevýznamného. Deklarace se totiž např. docela dobře může stát vodítkem pro české státní orgány, aby "se zvláštním zřetelem" vyhovovaly případným žádostem bývalých říšských Němců, dříve usídlených na území Československa, o nynější usídlení na území České republiky. Této obavě nasvědčuje pasáž deklarace, kterou cituji: "Obě strany jsou připraveny v rámci svých platných právních předpisů brát při posuzování žádostí o pobyt a přístup na trh práce zvláštní zřetel na humanitární a jiné důvody, zejména na příbuzenské vztahy a rodinné a další vazby". Víme přitom, že platný český zákon o pobytu cizinců předpokládá, že žádosti o trvalý pobyt v České republice ministerstvo vnitra vyhoví v případech, kdy je to odůvodněno tzv. zahraničně politickým zájmem. Ministerstvo vnitra by lehce mohlo vycházet z toho, že zahraničně politický zájem České republiky je vyjádřen právě v deklaraci. Přitom deklarace sama staví rodinné a další vazby na minimálně stejnou, ne-li vyšší úroveň zvláštního zřetele než zájmy vyplývající třeba z postupimské dohody či Benešových dekretů.
V této souvislosti si dovolím obrátit vaši téměř skomírající pozornost i na citaci německého spolkového Sněmu v pátém odstavci jeho prohlášení k ratifikované smlouvě z 20. června 1992:
"O vyhnaných sudetských a karpatských Němcích a jejich potomcích z jejích vlasti v Čechách, na Moravskoslezsku a Slovensku".
Domnívám se, že by bylo na výsost žádoucí a správné, aby za této situace Česká republika, nástupce Československa, učinila prohlášení, v němž by jasně a nedvojsmyslně vyjádřila svůj názor na přesídlení sudetských Němců z ČSR z hlediska mezinárodního práva. Dále je potřeba upozornit na skutečnost, že deklarace sice spočívá ve dvojím ústupku, avšak na zcela nerovnoměrné úrovni. Zatímco o jednání Německa před válkou a za války pojednává jen zcela zběžně a značně ho podceňuje, formulace popisující českou odpovědnost jsou co do tónu i co do obsahu podstatně jiné a zavádějící. Deklarace zcela účelově a evidentně úmyslně v německém zájmu nerespektuje logiku příčiny a následku. Vychází naopak ze zcela lživé a absurdní teze, že útočník i oběť se oba dopustili násilí. Je nad slunce jasnější, že pokud by nebylo násilného útoku, nebylo by třeba, aby se oběť bránila. V případě napadení a obrany je proto násilí z obou stran nutno považovat za násilí způsobené útočníkem. A jen útočník tedy může být za takové násilí odpovědný. V našem právním řádu je tato situace jasně popsána jako nutná obrana, v ústavních systémech státu se hovoří o právu na odpor.
Je dále třeba poznamenat, že nebezpečným právním instrumentem v rukou německé justice se mohou stát ustanovení o tom, že každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Jde totiž o to, že tzv. "jiný právní názor" může mít významný dopad i na konkrétní vykonatelné soudní rozhodnutí na té straně, která oním jiným právním názorem disponuje. Po schválení deklarace Parlamentem České republiky hypoteticky nikdo nebude moci zabránit Spolkovému ústavnímu soudu, aby vynesl rozhodnutí o právní neplatnosti např. Benešových dekretů právě s odvoláním na znění bodu tři, čtyři a pět deklarace. V tomto případě se může německá justice řídit i právními úvahami o tom, že česko-německá deklarace, která z již citované smlouvy mezi ČSFR a Spolkovou republikou Německo výslovně převzala v bodě 5 pouze závazky obou stran z článků 20 a 21 smlouvy, dokládá zcela odlišnou mezinárodně právní subjektivitu České republiky než měla ČSFR, u níž existovala faktická mezinárodně-právní a politická kontinuita jak s ČSFR, tak i poválečnou a předválečnou ČSR. Při této tendenci pak už stačí jen krůček k vyvození kontinuity dnešní České republiky s Protektorátem Čechy a Morava.
Opět mi dovolte osobní poznámku: Domnívám se, že i o to možná právě v této deklaraci jde.
Je také zapotřebí upozornit na riziko hraničící s jistotou, že uznání domnělých nespravedlností při odsunu může nastartovat cestu právnímu nastolení domnělých finančních nároků vůči České republice. Cynická ustanovení deklarace o společném fondu budoucnosti tomu ostatně výrazně nasvědčují. Již dnes se také nemůžeme tvářit, že by šlo o pouhé fantasmagorie nějakých českých extremistů, když na tato rizika upozorňujeme. Například nikoliv nevýznamný list Leipzieger Volkzeitung hrdě hlásá, že po deklaraci se už nikdo na české straně nemůže schovávat za pohodlné vysvětlení, že vyhnání bylo pouhým transferem nařízeným vítěznými mocnostmi v Postupimi. Je za těchto okolností možno pochybovat, že německé straně jde o stále stejné geopolitické zájmy? Domnívám se, že pochybnost v tomto směru nepřichází již zhruba tisíc let do úvahy. Nevím, proč by tomu letos mělo být zrovna jinak.
Závěrem mi dovolte připomenout známou pravdu, že pořádek dělá přátele. Deklarace do česko-německých vztahů pořádek nepřináší, nýbrž právě naopak.
Náš poslanecký klub je toho názoru, že je zájmem České republiky nastoliti do česko-německých vztahů pořádek a nikoliv - slušně řečeno - nepořádek, který právě deklarace nastoluje či pomáhá obnovovat. Považujeme tedy deklaraci jak za nepřípustnou z hlediska právního, tak za škodlivou a odporující zájmům České republiky z hlediska mezinárodně politického. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)