Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, již v prvém čtení jsem hovořila o nerespektování nálezu Ústavního soudu v tomto zákoně. Jedná se o právo na bezplatnou zdravotní péči, zdravotní pomůcky a léky na základě veřejného zdravotního pojištění za podmínek blíže určených zákonem.
Nelze připustit dle výkladu nálezu Ústavní soudu, aby vymezení rozsahu poskytované zdravotní péče, ať za částečnou nebo plnou úhradu, bylo ponecháno na rozhodnutí výkonné moci.
V zákoně dále není stanoven rozsah základní sítě zdravotnických zařízení a není zde dostatečně přesně vymezen, co to je standard, hrazený ze všeobecného zdravotního pojištění. Nejsou zde obsaženy tak důležité body, jako očkování proti přenosným nemocem, poskytování plně hrazených zdravotnických pomůcek atd.
Navíc je nadále v platnosti zákon č. 86/1992 Sb., který řeší otázku zdravotní péče, v některých ustanoveních dává pravomoc výkonným orgánům a odkazuje na zákon č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, jehož některé části byly Ústavním soudem zrušeny. Není možné, aby dvě právní normy téže právní síly řešily jednu a tutéž otázku.
Ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví nebyly odstraněny pozměňovacími návrhy všechny výše uvedené nedostatky.
Proto navrhuji jménem klubu KSČM návrh zákona o všeobecném zdravotním pojištění vrátit výboru pro sociální politiku a zdravotnictví k projednání.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Maštálka, připraví se kolega Novák.
Poslanec Jiří Maštálka: Pane předsedající, dámy a pánové, mé vystoupení bude krátké a nebude tentokrát výjimečně trápit svými dotazy předkladatele, ale mám dotaz k navrhovateli pozměňovacího návrhu k projednávanému tisku, ke kolegovi Zvěřinovi. Bohužel ho nevidím, ale snad to bude registrovat.
Jeho pozměňovací návrh se týká zřízení informačního centra. Sám jsem nakloněn k vytvoření takového centra a i když dovedu pochopit důvody, proč právě Všeobecná zdravotní pojišťovna může být správcem tohoto centra, obávám se, zda to dále nepodpoří výlučné postavení Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Ptám se proto, byl-li tento návrh konzultován s představiteli ostatních zdravotních pojišťoven a v případě že ano, jaká byla stanoviska.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Předpokládám, že pan kolega vám odpoví v podrobné rozpravě, protože bude předkládat pozměňovací návrhy.
Slova se ujme pan kolega Novák.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážené dámy a pánové, domnívám se, že tento návrh zákona má podle mého mínění řadu chyb - tyto chyby zde celkem dobře vyjmenovala paní kolegyně Fischerová. Dovoluji si proto navrhnout, aby Sněmovna rozhodla svým hlasováním, aby návrh zákona o všeobecném zdravotním pojištění, sněmovní tisk č. 98, zamítla.
Pane předsedo, žádám Vás, abyste o tomto mém návrhu dal hlasovat ihned po skončení obecné rozpravy.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Šojdrová, připraví se kolega Špidla.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, obracím se na předkladatele s dotazem, který si dovolím stručně uvést:
Část 5 zákona o všeobecném zdravotním pojištění stanoví podmínky poskytování zdravotní péče a její úhrady. Domnívám se, že nestanovuje zcela jasně úhradu za poskytovanou zdravotní péči v ústavech sociální péče.
§ 15, odst. 10, stanoví jmenovitě, kdy poskytovaná zdravotní péče je hrazena zřizovatelem. Ústavy sociální péče zde nejsou jmenovány.
§ 22 odst. d) říká, že ze zdravotního pojištění je hrazena zdravotní péče v Ústavech sociální péče, pokud není hrazena zřizovatelem.
V současné době jsou ze zdravotního pojištění hrazeny částečně nebo úplně obyvatelům Ústavu sociální péče náklady na léky a pomůcky zdravotní techniky. Ze zdravotního pojištění je rovněž hrazena péče poskytovaná smluvními lékaři, event. rehabilitačními pracovnicemi.
Je všeobecně známá skutečnost, že v Ústavech sociální péče, zejména v Domovech důchodců, žijí obyvatelé, a ve většině těchto ústavů je jich až 70 %, kteří jsou těžce chronicky nemocní - diabetici, dementní, trvale upoutaní na lůžko. Že tito obyvatelé potřebují nezbytně trvalou ošetřovatelskou péče, o tom snad nikdo nepochybuje. Rovněž tak nepochybuje nikdo o tom, že má být poskytována, protože tyto ústavy se staly jejich trvalými domovy. Ostatně jiná lůžková zařízení, která by jim tuto péči mohla poskytnout, u nás prostě nejsou.
Jestliže však zákon právě projednaný neukládá zřizovateli povinnost zdravotní péči hradit a jestliže zdravotní pojišťovny odmítají s Ústavy sociální péče uzavírat smlouvy na hrazení zde nutně poskytované zdravotní péče - protože Ústavy sociální péče nejsou zdravotnickými zařízeními - ptám se, z jakých finančních zdrojů bude tato péče hrazena?
Tento problém není nový, k jeho řešení byla při výboru pro zdravotnictví a sociální politiku v minulém období ustavena komise, která požadovala jeho legislativní řešení a obrátila se tehdy s písemnou žádostí o urychlení řešení jak na Ministerstvo zdravotnictví, tak na Ministerstvo práce a soc. věcí, neboť členové této komise si byli vědomi, že k vyřešení tohoto problému je nutná spolupráce obou ministerstev. Bohužel, jak je zřejmé ze znění tohoto zákona, obě ministerstva tuto situaci zatím nevyřešila.
Prosím předkladatele o odpověď a očekávám konkrétní návrh k řešení.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Špidla. Další přihlášky do rozpravy nemám.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, zákon, který projednáváme, je zákon šitý horkou jehlou, vynucený nálezem Ústavního soudu a přitom je to zákon, který na pozadí krize ve zdravotnictví má mimořádný význam.
Paní poslankyně Fischerová hovořila o tom, jakou přijímáme odpovědnost, přijmeme-li zákon, který je nedokonalý. Tato odpovědnost je hluboká a zásadní. Bohužel, systém projednávání nás dostal do pozice, že přijímáme odpovědnost i v případě, že zákon zamítneme. Je to zvláštní situace, ale myslím, že je jasná.
To, co je dále podstatné a co dělá projednávání tohoto zákona zvlášť významné, je alespoň z mého hlediska jasná věc, že systém trhu ve zdravotnictví totálně selhal, a že v takto složitém systému nemůžeme čekat, že to jednou nastane a bude dobře. Prostě ne. Každý náš čin, každý náš krok musí směřovat k tomu, aby se systém stabilizoval, protože samo, na základě nějakých mechanismů, se to neodehraje.
Samozřejmě, trh je schopen najít rovnováhu, ale je otázka, zdali tato rovnováha je přijatelná pro civilizovanou společnost střední Evropy.
Návrh zákona, tak jak je předložen, má celou řadu podstatných slabin a celou řadu sporných míst. Za velmi spornou považuji i jeho ústavnost, protože po mém soudu dovolte mi, abych se zastavil u problému sociálních práv - zákon jde za hranici, kterou mu ústava dává. Existují práva, abych tak řekl lidská imanentní práva, o kterých není pochyb, že existují jaksi přirozeně a sama o sobě. Existují práva sociální a tato práva jsou založena zákonem, nikoliv omezována zákonem.
A v tomto pojetí zákona o všeobecném zdravotním pojištění se dochází k tomu, že zákonem definované právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění lze omezit zákonem a zavést pojem péče "hrazená a nehrazená". Po mém soudu tato interpretace není možná a zákon překračuje hranici ústavy.
Co je dál velmi podstatné a co bychom měli brát v úvahu:
Pan ministr se krátce před hodinou a půl zmínil o tom, jaká je situace nemocnic. Zmínil se vlastně o tom, že situace v celém resortu je značně nerovnovážná. Jednou z podstatných chyb je, že systém veřejného pojištění není důsledně udržován jako vyrovnaný systém, že se na pojišťovny pracující s veřejným pojištěním nahlíží jako na jakési soukromé subjekty a že se dokonce připouští situace, že tyto subjekty zkrachují a mají dluhy, které potom nejsou uhrazeny vůči poskytovatelům zdravotní péče.
Dál bych se chtěl vrátit ještě k velmi nevhodnému způsobu projednávání. Tento nevhodný způsob projednávání pod časovým tlakem se ukazuje prakticky v každé minutě a ještě i při tomto jednání sněmovny jsme se setkali s některými jeho květy. Objeví se rozsáhlý pozměňující návrh pana poslance Zvěřiny, zabývající se informačním systémem. Objeví se druhý rozsáhlý pozměňující návrh, který se týká léků a příloh k lékům. Tento pozměňující návrh byl - pokud se nemýlím - zpracován v neděli minulého týdne a přichází nám na stůl s tím, abychom o něm hlasovali. Pokud bereme v úvahu, že nejsme odborníky, nejsme schopni bez příslušného institucionálního zajištění posoudit, zda změny, které v tomto návrhu byly předloženy, jsou významné nebo nevýznamné, zda mají nějaký dalekosáhlý dosah a co vlastně znamenají.
Myslím, že v tomto okamžiku jsme na hraně odpovědnosti poslance. Protože odpovědnost poslance je zaměřena především na to, aby věc byla projednána řádně, aby proces v sobě nesl dostatečnou schopnost, aby to vůbec mohlo dobře dopadnout. Tento proces, kdy se nám předkládají takto specifické materiály v tak krátkém časovém termínu, to nezajišťuje.
Je to vůbec otázka celkové koncepce legislativní práce a já jsem přesvědčen, že je nevhodné takového detailní věci vůbec včleňovat do jednání Parlamentu, že by bylo velmi potřebné dobudovat rozsáhlejší systém vyjednávání a dohodovacího řízení a demokratických kontrolních mechanismů. Ani o to se vládní návrh zákona nepokouší. Nejen že se o rozvíjení demokratických a dohodovacích mechanismů zákon nepokouší, ale dá se konstatovat, že do jisté míry využívá i nálezu ústavního soudu, aby z dosavadních vládních předloh ještě osekal, co v nich dosud bylo. Využil právě nálezu ústavního soudu, který napadl pouze jedno ustanovení tuším z § 11 zákona č. 20, k tomu, aby úplně vypustil dohodovací řízení. Myslím, že to jsou velmi závažné a problematické věci, které bychom měli brát v úvahu.
Chtěl bych ještě, abychom vzali v úvahu jednu věc. Je to paradoxní a je to velmi obtížné k přesnému odhadu. Ale kdyby zákon byl zamítnut, pravděpodobně by došlo k nejčistšímu naplnění ústavy ze všech řešení, která přijímáme. Protože by automaticky vstoupily v platnost, respektive by z naší právní úpravy vypadly ty články, které jsou neústavní a naše právní úprava by se velmi podstatně přiblížila celkové ústavnosti.
Za druhé je nutno si uvědomit, že jakkoli zákon řeší podstatné věci, přesto by zůstával v platnosti zákon č. 20, který v zásadě dostatečně nebo ve zřejmém rozsahu určuje a zajišťuje zdravotní péči jako takovou. I to bychom měli brát v úvahu, že po případném odmítnutí tohoto zákona existuje poměrně rozsáhlý zákonný systém, který je schopen zdravotní systém, byť se značnými potížemi, udržet v chodu. To, co je doposud nejvíce diskutováno, jsou finanční důsledky. Pokud vláda není ochotna zavést intenzivní regulační mechanismy, kterými by nepochybně bylo možné ušetřit víc než oněch předpokládaných devět miliard v lécích, myslím si, že nemá ani oprávnění se finančními důsledky zabývat a používat je ve své argumentaci.
Mimochodem odkazuji na důvodovou zprávu, kde zmínka o možných ekonomických dopadech vlastně není a žádné řádné vyčíslení různých variant zde také předloženo není. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do obecné rozpravy se dále hlásí pan kolega Zajíček.
Poslanec Zdeněk Zajíček: Dámy a pánové, chtěl bych jen reagovat ve zkratce na mé některé kolegy, kteří vystoupili přede mnou v rámci obecné rozpravy. Především bych chtěl reagovat na to, že ústavně právní výbor projednával vládní návrh zákona a těžko při svém projednávání mohl reagovat na pozměňující návrhy, které byly přijaty a odsouhlaseny výborem pro sociální politiku a zdravotnictví. Domnívám se, že své vyjádření zřejmě dáme najevo v případě hlasování o návrzích v rámci podrobné rozpravy.
Chci upozornit na to, že problém ústavnosti či neústavnosti navrhované právní úpravy je problémem, ústavě právní výbor se tímto problémem zabýval a vážil v obecné rozpravě, jestli navrhovaná právní úprava splňuje požadavky, které vtisknul do svého nálezu číslo 206/1996 ústavní soud. Je možné polemizovat o některých ustanoveních zákona, které se dotýkají rozsahu hrazené zdravotní péče z veřejného pojištění. Můžeme diskutovat o termínech částečně či plně hrazené zdravotní péče. Chci upozornit na to, že pokud se ve svém nálezu ústavní soud zmiňuje o rozsahu hrazené zdravotní péče, nadále používá termín "plně či částečně hrazená zdravotní péče", a proti takovému rozlišení ústavní soud nic nenamítá.
Samozřejmě, že,ústavní soud ve svém nálezu si především všímá otázky toho, jestli rozsah a meze částečně či plně hrazené zdravotní péče - tyto základní podmínky, rozsah a meze - jsou stanoveny zákonem a nejsou upraveny či odkázány na úpravu podzákonným předpisem. Domnívám se, že vládní návrh zákona v tomto směru splňuje v rámci možností tyto podmínky stanovené ústavním soudem. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Protože se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Protože zazněly návrhy na vrácení návrhu zákona i na zamítnutí návrhu zákona, měli bychom o nich nyní hlasovat. Protože však jsou zde požadavky předsedů dvou poslaneckých klubů na vyhlášení přestávky pro jednání klubů, dovolím si vám popřát dobrou chuť, vyhlásit současně přestávku na oběd s tím, že se sejdeme k hlasování o těchto dvou návrzích ve 14.00 hodin.
(Schůze přerušena ve 12.40 hodin.)
(Schůze opět zahájena ve 14.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás pozval do jednací síně, abych vás poprosil o registraci a připomenul vám, že posledním bodem dopolední části dnešního jednání, které řídil pan kolega místopředseda Ledvinka, bylo projednávání bodu vládní návrh zákona o všeobecném zdravotním pojištění, sněmovní tisk 98 ve druhém čtení, který jsme přerušili v okamžiku, kdy byla skončena obecná rozprava.
V obecné rozpravě padl dvakrát v podstatě totožný návrh, a to návrh na zamítnutí projednávaného tisku, takže nám nezbude nic jiného, než v následujících okamžicích o tomto návrhu hlasovat. Samozřejmě je jasné, že přesto, že návrh padl dvakrát, budeme hlasovat o něm pouze jednou. Byl to návrh paní poslankyně Jirousové a pana poslance Jaroslava Nováka. Samozřejmě vím, že se jedná o odpolední začátek, tudíž dávám prostor zhruba jedné až dvou minut k tomu, abyste se usadili ve svých lavicích a zaregistrovali se. Mezi tím mě poprosil o slovo pan poslanec Špidla. Prosím, pane poslanče, přistupte k řečništi.
Poslanec Vladimír Špidla: Pokud jsem to sledoval pozorně, tak to nejsou totožné návrhy. Jeden návrh zněl na zamítnutí zákona a druhý zněl ke zpětnému přikázání do výboru. To jsou návrhy, o kterých se musí hlasovat zvlášť.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Omlouvám se. Dostal jsem zřejmě nepřesnou informaci. Děkuji vám za upřesnění, pane zpravodaji. Je vidět, že plníte vzorně svoji roli. Ještě jednou vám jako předsedající za toto děkuji.
Po upřesnění panem poslancem Špidlou, zpravodajem k tomuto tisku, oznamuji sněmovně, že budeme hlasovat napřed o návrhu na zamítnutí tohoto zákona a poté o případném vrácení návrhu zákona výboru k novému projednání.
Samozřejmě je zde ještě osm přihlášek do podrobné rozpravy, které připadají v úvahu event. poté, pokud ani jeden z těchto návrhů nebude přijat.
Zdá se, že se sněmovna dostatečně zaplnila na to, abych vás ještě jednou vyzval k registraci, pokud jste tak neučinili. Dostávám informaci, že zasedá ještě zahraniční výbor, ale to nemůže být pro mě důvodem k tomu, abych nenechal pokračovat v jednání schůzi.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 81 a ptám se, kdo je pro, aby byl tento návrh zákona v této fázi zamítnut, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Oznamuji vám, že v hlasování pořadové číslo 81 bylo 36 poslanců pro, 97 proti. Tento návrh nebyl přijat.
Budeme hlasovat o návrhu, který doporučuje vrátit po obecné rozpravě ve druhém čtení tento návrh zákona výboru k novému projednání.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Dovolte mi, abych konstatoval, že v hlasování pořadové číslo 82 hlasovalo pro 38 poslanců, 106 hlasovalo proti. Ani tento návrh nebyl přijat.
Proto zahajuji podrobnou rozpravu, do které se přihlásili následující poslanci a poslankyně. Jako první poslankyně Eva Fischerová, přihlásí se paní poslankyně Zuzka Rujbrová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové ...
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Paní kolegyně, promiňte, omlouvám se, ale právě proto, že jste začala hovořit, cítím povinnost vyzvat všechny, kdo se nechtějí účastnit rozpravy v této fázi, aby vám umožnili klid pro vaše vystoupení.
Poslankyně Eva Fischerová: V podrobné rozpravě předložím několik pozměňovacích návrhů.
K § 1 - účel zákona. Předložené znění.
Zákon upravuje všeobecné zdravotní pojištění, (dál jen zdravotní pojištění), a rozsah a podmínky, za nichž je na základě tohoto zákona zdravotní péče poskytována.
Navržená změna: Přidat odstavec č. 2.
(2) "Úkolem veřejného solidárního zdravotního pojištění je zajištění rovnoprávné dostupnosti zdravotnických služeb pro všechny pojištěnce."
Zdůvodnění: Účelem tohoto zákona je nejen přesnější vymezení rozsahu a podmínek, ale také by mělo být zdůrazněno zajištění rovnoprávné dostupnosti vymezených zdravotnických služeb na principu solidarity pro všechny pojištěnce ve stejném rozsahu resp. se stejnými právy bez ohledu na jejich vlastní příjem. Tento zákon tedy nemůže otevírat prostor pro systémy nadstardního pojištění, nebo smluvního pojištění mimo rámec cestovního zdravotního pojištění nebo smluvního pojištění, které řeší kolizní situace. To je potřebu pojištění osob, na které se tento zákon nevztahuje ve své základní části. (V částech 1 - 8).
Komplexní pozměňovací návrh k § 8,11 a 17.
Bod první. V § 11 odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní:
Písm. e): Na výdej léčivých přípravků bez přímé úhrady, jde-li o léčivé přípravky hrazené ze zdravotního pojištění a předepsané v souladu s tímto zákonem, to platí i v případech, kdy zařízení lékárenské péče nemá se zdravotní pojišťovnou pojištěnce dosud uzavřenou smlouvu.
Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno f).
Bod druhý. V § 17 odst. 1 se v poslední větě za slovem "pojištěnci" čárka nahrazuje tečkou a vypouští se slova "a při výdeji léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky".
Bod třetí. V § 17 odst. 4 písmeno a) bod 1 se před slovo "uzavřenu" vkládá slovo "dosud".
Slovem "dosud" je podle mého názoru možno vyjádřit to, že lékárna smlouvu má mít, ale je možné, že ještě všechny smlouvy uzavřít nestačila nebo že se pojištěnci některých pojišťoven nacházejí v místě, kde je lékárna vzácností a pro uzavření smlouvy se dosud nevyskytl naléhavý důvod.
Cílem tohoto pozměňovacího návrhu je docílit, aby pojištěnci byl v lékárně vždy vydán předepsaný lék, a to i tehdy, jestliže lékárna nemá dosud se zdravotní pojišťovnou pojištěnce uzavřenou smlouvu.
§40
V § 40 odst. 2 se v poslední větě vypouštějí slova: "nejdéle do 15 kalendářních dnů ode dne přijetí faktury." Nahrazují se textem: za stejných podmínek jako zdravotnickým zařízením, se kterými zdravotní pojišťovna uzavřela smlouvu podle § 17 odst. 1.
Zdůvodnění: z textu vládního návrhu v § 40 pro nesmluvní zdravotnická zařízení vyplývají výhodnější podmínky. Je to kratší termín povinné platby. Může tak dojít k finanční nerovnováze a ohrožení platební schopnosti pojišťovny. Pro lékárny a stomatology by v těchto případech, tak jak je uveden vládní návrh, bylo výhodné odstupovat ze smluvních vztahů. Měli by možnost prakticky denně odčerpávat prostředky. Text vládního návrhu § 40 je vlastně zákonem stanovené zvýhodnění ve smyslu upřednostňování věřitele. Lékárny a stomatologové jsou upřednostněni především ve srovnání s nemocnicemi. Je třeba při zvažování tohoto pozměňovacího návrhu připomenout, že lékárny a stomatologové čerpají ročně nejméně 30 miliard korun.
Cílem pozměňovacího návrhu je rovnost platebních podmínek pro zdravotnická zařízení smluvní i nesmluvní. Platební podmínky v zařízeních smluvních se vzájemně neliší, jsou dány vzorovou smlouvou.
§ 46 bod 1
V § 46 odst. 1 b) se vypouštějí slova: "přesahující rámec hrazené péče, včetně léčení." Odst. 1 b) po změně: písm. b) pojištěnce krytí zdravotní péče v cizině.
Bod2
V § 46 se doplňuje nový odstavec 3, který zní: "pro provádění smluvního pojištění podle odst. 1 nelze použít finančních prostředků zdravotního pojištění podle (§ 1), fondy smluvního pojištění musí být účetně odděleny od fondů zdravotního pojištění."
Zdůvodnění: předložený návrh § 46 v tomto zákoně jde ve vládním návrhu daleko za rámec potřebných změn souvisejících s rozhodnutím Ústavního soudu. V květnu roku 1995 bylo novelizací zákonů č. 550 z roku 1991 Sb. a č. 280 z roku 1992 Sb. a č. 551/9186, rozhodnuto, že komerční a pseudokomerční aktivity oborových a zaměstnaneckých pojišťoven již nadále povoleny podle zákona nebudou. Celý systém těchto zdravotních pojišťoven umožňuje pro pojištěnce i daňové poplatníky výrazné ztráty.
Vládou předložená formulace § 46 otevírá oborovým a zaměstnaneckým pojišťovnám, byť formou smluvního pojištění, možnost poskytovat nadstandardní péči. Ve fázi nezbytně nutné formy především pojištění veřejného, směšování komerčních a solidárních přístupů vytváří skuliny pro zneužití veřejných prostředků. Změna formulace a doplnění § 46, kterou předkládám, zaručuje větší jistotu.
§ 49 až 52
Jde o komplexní návrh, který musí být přijat nebo odmítnut jako celek. Účelem předloženého návrhu je zajistit, aby zdravotní pojišťovny používaly vybrané pojistné na všeobecné zdravotní pojištění jen k jednoznačně stanoveným konkrétním účelům a aby nebylo možno na základě nesrovnalosti v současných zákonech a prováděcích předpisech k nim vydaných, používat finanční prostředky i k účelům jiným.
Bod 1. Název zákona je třeba upravit takto: "zákon o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých zákonů."
Bod 2. Stávající text § 49 se označuje jako bod 1 a vkládají se nové body 2 a 3, které zní:
Bod 2: "zrušuje se vyhláška Ministerstva financí č. 268 z roku 1993 Sb., kterou se stanoví způsob formy a použití fondů resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťoven."
Bod 3: "zrušuje se vyhláška Ministerstva financí č. 269 z roku 1993 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky tvorby a užití rezervního fondu Všeobecné zdravotní pojišťovny."
Za § 49 se vkládá nová část 10., která včetně nadpisu zní: část 10. "Změna a doplnění souvisejících zákonů."
§ 50: zákon ČNR č. 551 z roku 1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve znění zákona ČNR č. 592 z roku 1992 Sb., zákona ČNR č. 10 z roku 1993 Sb" zákona č. 60 z roku 1995 Sb., a zákona č. 149 z roku 1996 se mění a doplňuje takto:
1. V § 7 odst. 1 a) se na konci čárka nahrazuje středníkem a připojují se slova: "ze základního fondu se dále hradí náklady na činnost pojišťovny podle § 5 d)."
2. V § 7 odst. 1 c) se na konci čárka nahrazuje středníkem a připojují se slova: "účelové fondy nelze vytvářet z prostředků základního nebo rezervního fondu."
§ 51: zákon ČNR č. 280 z roku 1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění zákona ČNR č. 10 z roku 1993 Sb., zákona ČNR č. 15 z roku 1993 Sb., zákona č. 60 z roku 1995 Sb., zákona č. 149 z roku 1996 Sb" se mění a doplňuje takto:
1. V § 13 se vypouští odstavec 2.
2. V § 16 odst. 2 se na konci připojuje věta, která zní: "účelové fondy nelze vytvářet z prostředků základního nebo rezervního fondu."
3. V § 16 se vypouští odst. 4.
4. V § 17 odst. 1 zní: "základní fond zdravotního pojištění slouží k úhradě zdravotní péče hrazené ze všeobecného zdravotního pojištění a je tvořen platbami pojistného. Ze základního fondu se dále hradí náklady na činnost Zaměstnanecké pojišťovny podle § 13 odst. 1 d)."
5. § 50 se označuje jako 52.
Zdůvodnění předloženého návrhu: hlavním cílem pozměňovacího návrhu je odpovědná správa veřejných prostředků.
To jest pojistného ze zákona. A dalším, tím nejdůležitějším cílem je zabránit zneužití těchto prostředků k experimentům bez zákonného rámce. Je jistě otázkou vývoje v čase, jaká nejvhodnější regulační opatření budou ve veřejném pojištění zvolena. Nyní však nemohou být zvolena a užívána taková opatření, která jsou v rozporu se zákonem. Opatření musí mít stejný dopad na všechny pojištěnce a pojišťovny bez upřednostňování těch pojišťoven, které ve stávajícím systému parazitují.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni Fischerové. A ještě dříve, než přijde k řečništi paní poslankyně Rujbrová, dovolte mi, abych přivítal opět mezi námi živými pana poslance Pavla Dostála, i když, jak vidím mezi dveřmi, právě teď před chvílí opustil sněmovnu a je zřejmě centrem pozornostmi tady za dveřmi. Nicméně přišel na naše odpolední jednání a já jsem tomu, věřím i jako vy ostatní, velmi rád. Vítám Pavla Dostála ve sněmovně. (Potlesk.)
Paní poslankyně Rujbrová jistě promine moje krátké extempore a ujme se slova. Připraví se pan poslanec Matulka.