Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se již nikdo nehlásí. Rozpravu tedy končím. Promiňte, ještě se hlásí pan kolega Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, v proslovu ministra zdravotnictví tady zaznělo něco o trestání, výchovném působení apod. To jaksi naznačuje, že vládní koalice pravděpodobně předpokládá, že nemocnice buď špatně hospodaří anebo že se tam krade. Jestliže pomineme třeba takové výstřelky, jako je exministr zdravotnictví pan Rubáš, pan Macek apod., dá se spíše předpokládat, a já jsem toho názoru, že zdravotnictví, lékařská péče, léky jsou vždy drahá záležitost. Pravděpodobně to vždy bude i ztrátová záležitost. Takže se asi budeme muset smířit s tím, že se na tento resort bude doplácet.
Vláda má velké starosti o to, jak ten dluh zlikvidovat nebo co s tím dluhem dělat, jakým způsobem postupovat vůči nemocnicím, které se k tomu dluhu propracovaly. Je pravda, že ne každá nemocnice má stejný dluh, jsou nemocnice více zadlužené, jsou nemocnice méně zadlužené, ale je také pravda to, že menší zadlužení některých nemocnic je způsobeno nebo zaviněno, jak bych to řekl, třeba i personálem, protože přednostové menších oddělení cestují po zahraničí a tam žebrají o peníze. To potom samozřejmě znamená trochu lepší hospodaření jim svěřeného úseku, takže to není všechno tak jednoduché, jak to tady předkládal ministr zdravotnictví ve své zprávě.
Já sice chápu vládu, že ta částka se jí zdá vysoká, ale zároveň nechápu, proč si vláda s tou částkou, která představuje zadlužení nemocnic, dělá takovou hlavu, když se vláda na začátku tohoto roku zavázala přispět půl miliardou na jakýsi německo-český nebo česko-německý fond a vůbec si nedělala starosti, kde na to peníze vezme. Jestliže si vláda nedělá starosti s půlmiliardou, proč nám tady předkládá nějakých tragických 800 mil.? Pokud by letos vláda nepřispěla na ten česko-německý nebo německo-český fond půlmiliardou, tak má okamžitě volných 500 mil. k tomu, aby oddlužila nemocnice. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Rozpravu tedy končím a prosím, aby se závěrečného slova ujal ministr zdravotnictví Jan Stráský.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Pane předsedající, dámy a pánové, já mám vždycky pocit u závěrečných slov, že budu obviněn z toho, že vybírám některá vyjádření, některé otázky, protože řečeno toho bylo hodně. Přesto považuji za nutné říci, že jsem zprávu pro sněmovnu dělal tím nejkorektnějším způsobem, jak umím. Budu tedy pokračovat pokud možno korektně v jednotlivých připomínkách, které zde byly řečeny.
Poněvadž zde zazněly údaje o oživení modrého pavilonu, dovolte mi, abych vás zdržel s podrobnou informací. V okamžiku, kdy byl modrý pavilon otevírán, byla už sestavena komise s mou přímou účastí, která připravovala první ze tří etap oživení tohoto pavilonu. Tato první etapa znamenala rozhodnout o tom, které objekty, které jsou dnes uvnitř Fakultní nemocnice Motol, se budou, a hlavně bez náhrady, stěhovat do modrého pavilonu. Tato komise byla složena tak, aby podle mého názoru mohla o této věci velmi kvalifikovaně rozhodnout. Tato etapa se také realizuje.
Posléze byla komise rozšířena o představitele, kteří mají co mluvit do toho, pokud jde o další oživení modrého pavilonu, poněvadž je oživován stěhováním z jiných nemocnic. Protože třetí etapa bude znamenat posoudit závěrečná stěhování z hlediska přinejmenším celopražského zdravotnictví, v některých případech i zdravotnictví celých středních Čech, bude tato komise pro třetí etapu takto rozšířena.
Chci tedy říci, že absolutně nepřijímám, že by oživení Motola probíhalo způsobem, který by nebyl aspoň po formální stránce, po stránce odpovědnosti a kvality práce jednotlivých účastníků těchto Jednání veden a připravován řádně. Je dnes ve fakultní nemocnici v tomto modrém pavilonu takový rozsah, na kterém jsme se zatím dohodli. Jen připomínám, že se v něm už narodila první pražská trojčata.
K dalším poznámkám, které zde byly řečeny, si musím dovolit zdržet Poslaneckou sněmovnu tím, že ji seznámím s některými částmi - abych nezdržoval příliš - svého metodického pokynu, který jsem vydal předevčírem a který reaguje právě na ty věci, že je nutno z hlediska ministerstva maximálně zabránit tomu, že chování některých představitelů managementu by ve svých důsledcích mohlo vést případně i k ohrožení pacienta. Tento pokyn v podstatě spočívá v tom, že ukládám všem ředitelům zdravotnických zařízení, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví, aby zajistili i za nepříznivé finanční situace takové personální, technické a lékové vybavení, které je nezbytné pro zajištění neodkladné akutní i chronické péče o pacienty spádové oblasti. Aby to neznělo jako heslo, je to doplněno druhým rozhodnutím: zároveň ředitelé těchto nemocnic budou řídit příjem pacientů v odkladných situacích tak, aby v případě jejich přijetí - i druhý případ, jejich odmítnutí - do zdravotnického zařízení se jim dostalo odpovídající zdravotní péče.
Dále ukládám všem ředitelům zdravotnických zařízení, aby v případě existujících nastalých nebo očekávaných finančních potíží za prvé zpracovali a předložili zřizovateli a realizovali úsporný plán provozu zdravotnického zařízení respektující výše uvedené povinnosti podle několikastránkového metodického pokynu, který je součástí tohoto mého rozhodnutí, který už odešel na vedení všech zdravotnických zařízení, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví a které ještě dnes odejde jako doporučení i ostatním zřizovatelům zdravotnických zařízení, především přednostům okresních úřadů a starostům tam, kde nemocnice jsou řízeny obcí.
Považuji to za dílčí odpověď na to, o čem zde bylo hovořeno, že by vláda měla předložit 11. 2., a jsem připraven tyto informace doplnit.
Zároveň upozorňuji, že jsme se asi neposlouchali, pokud znovu v diskusi zaznělo, že není zpracována koncepce o rozsahu sítě. Znovu opakuji, že od června minulého roku je zpracována přesná tabulka - nejde o koncepci jako obecné slovo - přesná tabulka, kolik a jakých lůžek akutní péče podle 17 oborů má být v jednotlivém okrese. Poněvadž se ukazuje, a tím navazuji do jisté míry na slova pana poslance Janečka, že realizace této tabulky, resp. tohoto záměru probíhá pomalu, byť i v minulém roce klesl počet lůžek zhruba o 7 % podle předběžných odhadů, skutečně dokončujeme i jmenovitou síť, tzn. přiřazujeme k těmto okresním číslům a nadokresním číslům jednotlivých typů lůžek chronické a akutní péče i jednotlivá zařízení. Zároveň probíhá proces, který zde byl popisován, proces řešení jednotlivých případů tam, kde jak pojišťovna, tak i Ministerstvo zdravotnictví dochází k závěru, že některá zdravotnická zařízení jsou zbytná.
Pokud jde o slova týkající se působení lékařů v Libyi, chci s plnou vážností říci, že skutečně je české zdravotnictví vybaveno lékaři tak, že by mohlo stejně jako před 10-20 lety posílit rozvojové země ve zdravotnictví a nemusela by to být pouze Libye.
Pokud jde o Roztyly, nechci zjednodušovat celou záležitost. Tato záležitost Je v řešení. Informace, kterou mám z jednání před příchodem dnes na toto zasedání, je, že nemocnice je připravena tuto smlouvu měnit. Pokud Poslanecká sněmovna jakoukoli formou bude považovat za nutné dostat tyto informace v jejich konečné a definitivní podobě, určitě to udělám.
K poznámce o tom, že by ministerstvo mohlo jít jaksi příkladem, znovu podotýkám, že mi šlo o obrazné spočítání přínosu mezd ve srovnání s velikostí zadluženosti. Doufám, že můj výklad nevyzněl tak, že bych bagatelizoval tuto záležitost. Jenom mohu stejně vážně odpovědět, že kdyby ministerstvo zdravotnictví osm dní pracovalo zadarmo, neznamenalo by to pro české zdravotnictví vůbec nic. Jedná se o 200 pracovníků, což se dá lehko spočítat.
Na závěr bych chtěl říci, že ministerstvo zdravotnictví má údaje o darech, které se dostávají do českých nemocnic. Tento rozsah všech darů, dotací, nadačních podpor atd. dělá zhruba 1 % příjmů českého zdravotnictví.
V závěru podotýkám, že jsem přesvědčen, že jsem podal všechny informace, které by mohla i v termínu do pěti dnů podat vláda České republiky, že jsem připraven případně je doplnit i na další konkrétní dotazy, ale nepokládám za účelné, aby vláda za několik málo dnů tuto informaci nějakým specifickým způsobem doplňovala. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Grégr.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážení kolegové, omlouvám se panu ministrovi, ale je to jen dotaz. Možná jsem špatně slyšel, nebo špatně pochopil. Prosím pana ministra, aby mi znovu zopakoval bod, který přijal jako opatření, že i při nedostatku finančních prostředků za úkoloval vedení nemocnic, aby poskytla odpovídající péči, a aby to ještě trochu upřesnil. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Rozumím, že to je upřesnění otázky, která padla v rozpravě, nikoli nyní? Ano. Takže se ptám pana ministra, zda chce doplnit.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Znovu tedy přečtu a případně vysvětlím. Možná bude lépe to přímo vysvětlit. Je to reakce na to, co jsem uváděl ve své úvodní zprávě.
Nemocnice, které mají finanční potíže a které nemají - v případě všeobecné fakultní jsme to zjistili jmenovitě - některé základní léky, mají velký přebytek léků daleko méně potřebných, s daleko větší zásobou, a mají i léky, které mají prošlou dodací lhůtu. Tam budeme samozřejmě žádat náhradu od těch pracovníků, kteří to způsobili.
Záměr tohoto opatření je, aby ředitelé nemocnic - i v případě, kdy se dostávají do dílčích finančních potíží - nejprve a především bezvýhradně zajistili akutní i chronickou péči a v druhé řadě mohli odmítnout pacienty v případě, že nejde o akutní a chronickou objednanou péči, a nikoli aby docházelo k situaci, že pacient je sice velkoryse přijat, ale pak se argumentuje tím, že nejsou prostředky k jeho ošetření. Je to tedy jakési rozdělení zdravotní péče na péči, která je akutní a neodkladná, a ředitelé nemocnic ji musí zajistit i v případě, že jsou v tíživější finanční situaci. Zároveň v jiném bodě o tom musí informovat zřizovatele. Zmocňuje zároveň ředitele nemocnic, že mohou odkázat pacienta na pozdější dobu v případech neakutní situace, pokud jsou ve finančních potížích.
Text mám k dispozici a komukoli ho půjčím.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu ministrovi. Nyní na základě požadavku poslaneckého klubu ODS vyhlašuji 15 minut přestávku pro jednání klubů s tím, že se sejdeme v 11.55 hodin a budeme hlasovat o návrhu usnesení, který navrhla paní kolegyně Buzková.
(Schůze přerušena v 11.35 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 11.55 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, zahajuji další část jednání. Odhlásil jsem vás a prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak je předložila paní kolegyně Buzková. Protože mám žádosti některých poslanců, prosím paní kolegyni Buzkovou, aby návrh znovu přednesla. (Hluk v sále.)
Vás, dámy a pánové, prosím o klid.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane předsedající, dámy a pánové, můj návrh usnesení zní: Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby ji do 11.2.1997 informovala o krocích nezbytných k takovému ošetření současných dluhů nemocnic, které zajistí, že tyto dluhy nebudou představovat neúnosnou zátěž fungování těchto zdravotnických zařízení.
Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že v tomto návrhu usnesení navrhuji, aby tato informace byla učiněna 11. 2., žádám současně, aby součástí tohoto usnesení, o kterém se bude hlasovat, bylo i to, že v případě jeho přijetí bude projednávání tohoto bodu přerušeno, a to právě do 11. 2., kdy by tento bod pokračoval.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Budeme nyní hlasovat.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 80. Ptám se, kdo tento návrh podporuje. Kdo je proti tomuto návrhu?
Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 94, proti 76 poslanců, 16 poslanců nehlasovalo.
Tím jsme projednali bod 11 podle schváleného programu. (Hluk v sále.)
Budeme se věnovat dalšímu bodu, kterým je
12.
Vládní návrh zákona o všeobecném zdravotním pojištění
(sněmovní tisk 98) - druhé čtení
Upozorňuji, že se jedná podle § 92 - 94 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Úvodní slovo přednese pověřený člen vlády, ministr zdravotnictví Jan Stráský. Pane ministře, prosím, ujměte se slova. Vás, dámy a pánové, prosím o klid.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dámy a pánové, máme zahájit druhé čtení návrhu zákona o zdravotním pojištění. Já chci být velmi úsporný v úvodním slově. Chci v něm pouze zdůraznit, že doby mezi prvním a druhým čtením bylo využito k celé řadě velmi konstruktivních jednání a chci vyjádřit své přesvědčení, že sněmovna tyto mezikroky, tyto pozměňovací návrhy, tyto změny, ke kterým jsme dospěli, odpovědně posoudí i ve smyslu předchozího bodu, který byl právě teď přerušen. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Tento návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a ústavně právnímu výboru. Usnesení výborů jsou rozdána jako sněmovní tisky 98/1 a 98/2. Nyní prosím, aby se slova postupně ujali zpravodajové obou výborů, nejprve pan poslanec Vladimír Špidla, poté pan poslanec Zdeněk Zajíček.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, vládní návrh zákona o všeobecném zdravotním pojištění byl přikázán výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V tomto výboru byla podána celá řada pozměňovacích návrhů. Výsledek o tomto jednání výboru máte v usnesení č. 30/1997. Před jednáním výboru proběhlo několik neoficiálních jednání a otevřených seminářů, kterými jsme se snažili získat co nejrychlejší a co nejpřesnější přehled o důsledcích a souvislostech této novely. Po jednání výboru se ještě objevila celá řada pozměňovacích návrhů a myslím, že bychom to měli v této situaci vzít v úvahu.
Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru, přičemž nepovažuji za nutné, abych citoval jednotlivé přijaté pozměňovací návrhy.
Usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví č. 30 z r. 1997 k vládnímu návrhu zákona o všeobecném zdravotním pojištění (tisk č. 98): Po odůvodnění ministrem zdravotnictví Janem Stráským, zpravodajské zprávě poslance Vladimíra Špidly a po rozpravě, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví doporučuje sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona o všeobecném zdravotním pojištění (tisk 98) s těmito připomínkami.
Znovu odkazuji na to, že nepovažuji za nutné, abych citoval celé usnesení vzhledem k tomu, že jste je dostali písemně. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Zdeněk Zajíček.
Poslanec Zdeněk Zajíček: Vážený pane předsedající, vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením ústavně právního výboru k projednávanému tisku 98, tj. k vládnímu návrhu zákona o všeobecném zdravotním pojištění.
Ústavné právní výbor se zabýval uvedeným návrhem zákona z toho důvodu, že Ústavním nálezem č. 206 z minulého roku byla zrušena některá ustanovení zákonů, které se bezprostředně dotýkají projednávaného návrhu zákona. Ústavně právní výbor provedl obecnou rozpravu a podrobnou rozpravu pouze k části páté, návrhu zákona, která mu připadala jako zásadní právě z důvodů srovnání závěrů nálezu Ústavního soudu. Nyní vás seznámím s usnesením ústavně právního výboru:
Po odůvodnění náměstka ministra zdravotnictví dr. Aleše Dvouletého, zpravodajské zprávě poslance Zdeňka Zajíčka, po obecné rozpravě a po podrobné rozpravě k části páté, ústavně právní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vládní návrh schválila.
Zároveň doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala k tomuto vládnímu návrhu zákona tuto změnu: v § 15 odst. 10 vypustit slova "v léčebnách pro dlouhodobě nemocné".
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. K předloženému návrhu zákona otevírám rozpravu, a to nejdříve její obecnou část. O slovo se dosud přihlásili v tomto pořadí paní kolegyně Fischerová, paní kolegyně Emmerová, paní kolegyně Jirousová, pan kolega Maštálka a pan kolega Jaroslav Novák. Jako šestý pan kolega Špidla.
Vážení kolegové, poprosil bych vás, pokud potřebujete nutně něco projednat, kdybyste opustili jednací síň. Paní kolegyně by měla mít dostatek klidu k tomu, aby mohla přednést svůj názor. Prosím, paní kolegyně.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, předkládaný návrh zákona podle mého názoru neřeší vyčerpávajícím způsobem problém vzniklý na základě rozhodnutí Ústavního soudu, ale zejména neřeší příčiny současných hlavních problémů v systému veřejného pojištění v České republice, jimiž jsou především všeobecně dostatečně známé "finanční ztráty, které Jsou většinou zcela zbytečné a jsem přesvědčena, že bylo možné jim předejít. Zatím se nikdo vážněji nezabývá otázkou kvality poskytovaných služeb a jejich výsledků ve vztahu ke zdravotnímu stavu a potřebě péče. Tato druhá stránka věci je podstatně složitější a působení efektů má daleko delší časový interval do jejich projevu.
Stávající úpravy také plně nerespektují občanská práva, vedou často k právní a ekonomické nejistotě, možnému uplatnění libovůle jednotlivců a prosazení úzkých zájmů - chtěla bych upozornit, že to se týká především lékové politiky a farmaceutických firem. Navrhovaná úprava tento nepřijatelný stav v plném rozsahu bohužel neřeší.
Návrh zákona zcela pomíjí hlavní příčiny současného krizového stavu zdravotnictví. Poslanci svým rozhodnutím přistoupili na variantu druhého čtení předloženého vládního návrhu a tak na sebe vzali navíc v časové tísni zkráceného projednávání dosti obtížně proveditelný úkol pokusit se formou korekcí a doplnění aspoň částečné řešit některé naléhavé okruhy. Bohužel diskuse nad nimi je stále ještě předmětem sporů. V případě schválení předloženého návrhu zákona na sebe poslanci berou politickou odpovědnost. Politickou odpovědnost za všechny přetrvávající negativní dopady a vláda by poté velmi snadno mohla na neodpovědný postoj parlamentu ihned po přijetí zákona - pokud by byl nekvalitní -poukazovat. Bohužel by to nebylo poprvé, často jsme to slýchávali v souvislosti se zákonem č. 280.
Problémem posledních let transformace a reformních změn našeho zdravotnictví je, že předkládané návrhy právních norem ve zdravotnictví jsou z hlediska politické odpovědnosti parlamentu a zejména jejich společenských efektů dosti těžko akceptovatelné. Poslanci se tak musí před veřejností a hlavně před svým svědomím obhájit. Za normálních okolností by obrana spočívala v odmítnutí předloženého návrhu zákona a jeho vrácení. Vládní představitelé ztratili totiž příliš mnoho času a svých tvůrčích kapacit neproduktivními diskusemi nad vějířem privatizačních metod, různých forem individuálních účtů, odmítáním správy a kontroly celého systému veřejného pojištění, spoléháním na vize pseudotržních mechanismů ovlivňujících poptávku péče, aniž by se zabývali analýzou příčin současných kolosálních finančních ztrát, které mohou mít ve své podstatě někde až kriminální charakter.
Bohužel stávající právní úprava je nedostačující a navíc některá ustanovení nejsou patřičně interpretována a nenutí aktéry v systému zdravotnictví v potřebné míře k odpovědnosti. Přijetím zákona č. 280/1992 Sb. se na celé věci také přímo spolupodílí poslanci bývalé České národní rady. Tento chybný krok bychom měli za své kolegy korigovat sloučením zákonů 551/1991 Sb. se zákonem č. 280/1992 Sb.
Snažíme-li se konečně zákonem definovat všeobecné zdravotní pojištění jako veřejné a solidární, pak sloučení těchto dvou právních norem by mělo být naprostou samozřejmostí.
Položme si, vážené dámy a pánové, otázku, jak nyní vypadá předložený návrh zákona po jeho druhém čtení ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Podle mého názoru se podařilo provést jen některé drobné úpravy, které zdaleka nejsou zárukou, že se tento zákon nedostane do rozporu s ústavností a nestane se tak předmětem nové možné ústavní stížnosti. Jde o problém stanovení mezí poskytovaných zdravotnických služeb formou podzákonné normy, t. j. zmocněním exekutivy k tvorbě vyhlášek, které definují meze služeb. Touto oblastí se zabývá celá pátá část zákona. Ta také byla jedinou částí, kterou se ústavné právní výbor Poslanecké sněmovny zabýval podrobně, jak vyplývá z usnesení ústavně právního výboru 6. 26 z roku 1997. V ústavně právním výboru nebyly podrobně projednány zbývající části, a sice např. účel zákona a velmi diskutabilní § 46, který se oproti předchozí právní úpravě do jisté míry změnil a zakládá nyní možnost komercionalizace veřejného zdravotního pojištění v mnohem širším rozsahu než dosud. To všechno má významné dopady na meze poskytovaných služeb ve vztahu k občanovi, a tedy je podle mého názoru v přímém vztahu k Ústavě a Listině práv a svobod,
Předložený návrh zákona zachovává celou řadu negativních jevů. Jde např. o problém zneužívání fondů zdravotních pojišťoven pro výplatu bonusu a obcházení stávajícího právního uspořádání podivným odvoláváním se na vyhlášky Ministerstva financí o fondech zdravotních pojišťoven, které se po novelizacích zákonů dostaly do rozporu se změněnou právní normou vyšší účinnosti a nebyly dosud upraveny. Formou tzv. bonusů je vraceno vybrané pojistné určité skupině pacientů, kteří čerpali méně zdravotnických služeb na úkor pojištěnců ostatních. Dochází tak k nezákonné manipulaci s veřejnými prostředky.
Domnívám se, že slibovaná doba omezené působnosti tohoto zákona do června příštího roku není dostačující a že by měla být kratší a že realita ukáže potřebu mnohem rychlejší reakce na problémy našeho zdravotního pojištění formou novel tohoto zákona a především sloučením zákonů č. 280 z roku 1992 Sb. a 551 z roku 1991 Sb. V této alternativě spatřuji jedinou možnost, jak si poslanci před veřejností mohou napravit svoji pověst, která vyplývá z průzkumů veřejného mínění o naší práci.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Emmerová, Připraví se paní kolegyně Rousová.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení přítomní, předložený návrh zákona byl a je předmětem kritiky a pozměňovacích návrhů ze všech možných aspektů. Předpoklad, že jeho platnost je časově limitována vedl i k tomu, že jsme nuceni akceptovat znovu sazebník výkonů, onen "bodník", který je jednou z hlavních příčin krize našeho zdravotnictví. Jeho historické místo v transformaci našeho zdravotnictví už pominulo a mělo dojít v rámci systémového přístupu k zavedení jiných norem, které by byly založeny na zcela jiných principech, t. j. např. platba za diagnózu, kaptační platba, agregovaná atd., a "bodník" by tuto základní normu doplňoval. Mělo už dávno dojít ke stanovení standardů, resp. k zavedení doporučených diagnostických a léčebných postupů, které by se staly i normou pro exaktní činnost kontrolní, a to jak po stránce odborné, tak i administrativní. Tím bychom také konečně věděli, co vlastně chceme prostřednictvím pojištění zaplatit.
Ale zpátky k "bodníku". Jeho zkostnatělé přetrvávání, vylepšené nyní některými další atributy jako je časový rozsah jednotlivých výkonů, představuje mj. dopady zcela nenadálé, jako je dokonce administrativní likvidace medicínských oborů. Navíc vede ke zbytečné expanzi výkonů, ať už fakticky, či jen papírově. Tam, kde chybí individuální zájem a profesionální poctivost, není "bodník" ani využíván dokonale a je základem části finančních ztrát pro dané zařízení. Nelze jej tedy bez předsudků a výhrad využít ani jako výchozí materiál k následným bilancím a odvozeným výpočtům.
Ráda bych nyní uvedla jeden z odstrašujících příkladů, který má onen kritizovaný "bodník" na svědomí.
I když kožní lékařství není mým vlastním medicínským oborem, přesto je mi Již od studentských let známo, a často jsem si to ověřila v medicínské praxi, že je tzv. interdisciplinárním oborem. Je to dáno především tím, že např. choroby vnitřní, infekční, chirurgické atd. mívají projevy na kůži, naopak vysloveně choroby kůže mohou být provázeny i symptomy postižení orgánů jiných. Kožní lékař tedy není jakýmsi "mastičkářem", jak bylo na něj dříve nazíráno, dokud nebyla propracována diagnostika na moderní úrovni a léčebná praxe byla spíše empirická. Naopak jeho vzdělání musí být velmi široké, aby příznaky na kůži dokázal v rámci diferenciální diagnostiky zhodnotit v celém kontextu a rozpoznat např. onemocnění systémové, nádorové apod.
Ze stejných důvodů musí mít i přístup k moderním lékům bez zpochybňování jejich správného využití.
Dermatovenerologové provádějí od nepaměti veškeré výkony, které do koncepce oboru spadají, tj. např. i výkony chirurgické, laboratorní apod., které ovšem dnes nejsou zařazené zásluhou "bodníku" do tohoto oboru, nýbrž do oborů jiných. Lze sice chápat, že při přípravě sazebníku výkonů muselo dojít ke schematizaci, k zjednodušení, ale tyto procesy nemohou mít za následek zrušení základního lékařského oboru, tzn. dermatovenerologie, což se bohužel postupně stává. Došlo k paradoxní situaci, kdy podle navržených bodů výkonu je sice možno ránu zašít, ale nelze vyjmout žádný útvar, nelze diagnostikovat choroby pohlavní, plísňová kožní onemocnění, je ohrožena existence Národní referenční laboratoře pro syfilis apod. Dermatolog sice může pokračovat v duchu koncepce oboru ve všech činnostech, ale nikdo mu je nezaplatí, neboť jeho odbornost není uvedena jako rovnocenná např. vedle odbornosti urologa, gynekologa, chirurga, mikrobiologa atd. Přitom jeho výkon představuje nižší finanční náklady s ohledem na nižší režii celého pracoviště.
Těmito administrativními zákroky dochází mj. také k tomu, že dermatovenerologie České republiky v současné době nemá nárok na srovnání k běžnému standardu Evropské unie. Je tedy třeba, aby bylo znovu a s konečnou platností přihlédnuto k oprávněným připomínkám dermatovenerologů, ale i jiných oborů, a aby byly dohodnuté změny zabudovány do nového sazebníku.
I já se k tomuto kroku chystám.
Takřka třicet roků pracuji v interdisciplinárním oboru - léčba kyslíkem v přetlaku. Přestože jde o specifickou problematiku, nebylo zatím dosaženo toho, aby se hyperbaroxie stala samostatným oborem. V sazebníku nebyla přiznaná ani tzv. autorská odbornost, ačkoli jsou barokomory většinou samostatná a izolovaná zařízení, kde však musí působit lékaři se širokým medicínským vzděláním včetně potápěčské medicíny.
Tady by naopak sazebník měl přispět ke konstituování oboru. Vždyť v indikacích vyjmenovává explicitně ty chorobné stavy, které jsou způsobeny nebo zhoršovány nedostatkem kyslíku. Pocházejí přirozené ze všech medicínských oborů. Důvod jejich četnosti je jednoduchý: vždyť každá živá buňka v našem těle potřebuje ke svému životu dostatek kyslíku.
Závěrem: Věřím, že budou všechny tyto námitky Ministerstvem zdravotnictví pochopeny, poněvadž bohužel při izolované existenci sazebníku výkonů by jejich úprava měla alespoň částečné zmínit závažné dopady, bohužel na samotnou zdravotní péči a její úroveň. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Jirousová.