Místopředseda PSP Karel Ledvinka: K přednesené zprávě otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan kolega Špidla, paní kolegyně Emmerová a Fischerová.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, ministr Stráský přednesl zprávu, která je zajímavá z několika důvodů. Za prvé je zajímavá metodikou a obratností, s jakou se dají vykládat různá statistická data a s jakými se zakout. Tato obratnost vede k tomu, že tato data ztrácejí svůj význam a svůj kontext. Je to zajímavé a možná bychom se z toho mohli poučit - může se nám to hodit při parlamentní činnosti.
Je ovšem jiný problém, proč je ministrův projev zajímavý. Ukazuje se, že pohyb v českém zdravotnictví je dlouhodobý a ministr sám přiznává, že trpělivé, ba až příliš trpělivě jednali a snažili se nalézt nějaké řešení. Toto je znak selhání špičkového managementu. Přechod k mimořádným opatřením u institucí, o nichž má ministerstvo dostatek informací a u nichž má možnosti k dostatečnému zásahu, je jednoznačné selhání Ministerstva zdravotnictví. Myslím, že o tom nemůže být nejmenších pochyb.
Co je dále podstatné? Tato krize a vývoj, který probíhá v našem zdravotnictví, zjevně nutí ministerstvo již pod tlakem situace a nikoli po zralé úvaze k zásahům, které se pokoušejí situaci zvládnout. Pokud pan ministr prohlásí, že je v republice 20 000 přebytečných akutních lůžek a že je nutné ve velkém stylu přecházet na lůžka ošetřovatelská a sociální, svým způsobem mě mrazí. Takové zásadní číslo svědčí o tom, že budou následovat radikální opatření a tato opatření nebudou následovat na základě všeobecné koncepce zdravotnictví, protože jak známo koncepce zdravotnictví má poprvé v jakési rudimentální formě procházet vládou 15. března. Vůbec není vyřešena ani v nejmenším otázka sítě zdravotnických zařízení, která by jediné umožnila radikální změny v souvislosti, která by byla rozumná.
Několikrát jsem zmínil ono biblické rčení: Pane, odpusť jim, neboť oni nevědí, co činí. Toto rčení má hodnotu pro ty, kteří nevytvořili situaci, která je dovedla až do bodu, kdy jednají a nemají čas a skutečně nejsou schopni pochopit plné důsledky.
Dovolte, abych přešel ke konkrétnějším otázkám. Pan ministr se zmínil o situaci Motola, zmínil se o komplikovaném rozhodnutí zda Motol oživit nebo neoživit. I zde se projevuje naprosto zřetelný nedostatek koncepčního přístupu.
Nepolemizuji proti tomu, že myšlenka oživit Motol je zjevně správná. Vadí mi, že ačkoli bylo známo, že Motol bude dokončen, ba dokonce, že bylo možno předpokládat, ve kterém měsíci nebo alespoň ve kterém čtvrtletí bude dokončen, nebyla dokončena základní koncepce, jakým způsobem bude Motol oživen. Teď se dovídáme, že se jedná. Jestli se nemýlím, Motol byl slavnostně otevřen v září. Pan ministr se zmínil o tom, že v Motole je 1400 lůžek. V onom modrém monobloku je v současné době 90 obsazených lůžek. 3 měsíce po slavnostním otevření 90 lůžek, a odpisy v jediném dni jsou miliónové.
Myslím, že situace, která naprosto jasně ukazuje i velmi rychlou dynamiku, ona čísla pana ministra o tom svědčí, ukazuje, že skutečně již nemáme čas. Tato situace dokonce vede i k tomu, a rád bych, aby mi pan ministr na otázku odpověděl přímo, že v některých zařízeních již zcela zjevně není dodržován zákon nebo je to velmi pravděpodobné. Má informace hovoří o tom, že v Motole bylo uděláno jakési moratorium na dluhy před určitým datem. Sám jsem měl v ruce dopisy ekonomického náměstka, který různým dodavatelským formám sděloval, že uhradí dluhy přibližně v průběhu 35 let.
Pokud k tomuto rozhodnutí došlo, že určité dluhy jsou zmrazeny, chápu to jako zjevný náznak zvýhodňování věřitele. Bylo by na místě, aby ministerstvo tuto situaci prověřilo a v každém případě se k tomu vyjádřilo.
Dovolte mi, abych přešel k závěrečné úvaze. Pan ministr popisoval velmi zajímavě, jak účetní dluhy nejsou ani příliš vysoké a že situace není tak hrozná, když máme přibližně 100 miliónů korun na nemocnici. Každý, kdo se pohyboval v určité realitě ví, že poměrně významné je tok hotovosti. Tyto účetní manipulace mi neříkají, že nemůže dojít ke zhoršení péče. Pan ministr se dokonce zmínil o tom, že ke zhoršení péče např. na Vinohradech došlo vzhledem k tomu, že neexistovaly léky, které by měly být na místě.
Pan ministr se ani nezmínil o tom, co tvoří systém pohledávek, co je vlastně základem těch 4,2 mld. Kč. Protože tato suma je daná systémovým základem, je daná tím, že veřejnoprávní pojištění není důsledně kontrolováno a udržováno jako rovnovážný systém. I to je odpovědnost ministerstva.
Dovolte mi, abych své krátké vystoupení skončil a vyjádřil zcela zřetelně názor: Pokud je Ministerstvo zdravotnictví povinno přistupovat k mimořádným opatřením, u institucí, které má pod plnou kontrolou, selhalo. Pokud účetní dluhy a účetní manipulace nám naznačuje, že situace není vážná a realita nám říká, že situace vážná je, musím se přiklonit k názoru, že krize existuje a že její statistický výklad, který provedlo ministerstvo, je nekorektní (potlesk).
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Emmerová.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení přítomní, bylo zde hovořeno o dluzích některých nemocnic, některé z nich byly označovány za dlužníka č. 1, některé za dlužníky 6. 2, některé dokonce bez dluhů. Já bych si vám dovolila přečíst zápis z mimořádného zasedání rady Asociace nemocnic České republiky, tak jak si představuje nápravu zadluženosti tato instituce.
"Současná situace ve zdravotnictví - zadluženost nemocnic -vedla ke svolání mimořádné rady Asociace nemocnic České republiky. Rada konstatuje, že v obdobné situaci, v jaké se momentálně nachází FN Motol a VFN Praha - návrh na konkurzní řízení - jsou prakticky všechny nemocnice v České republice. Za nemocnice sdružené v Asociaci zdůrazňujeme, že trend vývoje za porovnatelná období 1995/1996 představuje 300%ní prohloubení ztráty hospodaření. Na tento možný negativní vývoj Asociace upozorňovala již v roce 1994 na základě vlastní analýzy předchozích období.
Naprostá většina nemocnic je v platební neschopnosti a je zřejmé, že chyba není v jejich managementu, ale především v systému.
Deficit ve zdravotnictví nebyl z počátku pro veřejnost viditelný. Probíhal ve třech etapách.
1. Vnitřní zadluženost nemocnic (údržba, mzdy, investice).
2. Přesun finanční neschopnosti nemocnic na dodavatele (prodlužování termínu úhrad).
3. Dopad na pacienty.
Poslední etapa se v současnosti projevuje tím, že z ekonomických důvodů vzniká překážka bránící poskytnout léky a léčebné postupy v rozsahu a struktuře potřebné pro udržení již dosaženého stupně kvality a úrovně poskytované zdravotní péče.
Vědomi si své odpovědnosti za chod zdravotnických zařízení vyzýváme zřizovatele ke splnění zákonné povinnosti poskytnout příspěvek na činnost v případě, že potřeby nemocnice nelze uhradit z vlastních příjmů. Rada Asociace nemocnic vidí nezbytnost vyhlášení krizové situace ve zdravotnictví a zavedení provizorního rozpočtu do doby systémového vyřešení fungujícího zdravotnictví".
Tolik citovaný dopis.
Chtěla bych se ještě zmínit o jedné z hlavních příčin, která vedla k takovému propadu a zadluženosti. Je to onen takřka pokaždé mnou zmiňovaný sazebník výkonů, Tento vedl k tomu, že ona technická revoluce, já bych spíše řekla anarchie, představovala ohromnou extenzi výkonů na jedno lůžko a čím více bodů, tím lépe. Vždyť to vlastně představuje finanční nárok. To je, pokud jde o sazebník, Ještě o tom budeme hovořit při jiné příležitosti.
Závěrem mi dovolte, abych se zmínila o ceně fakultní nemocnice. Fakultní nemocnice, jako největší a nejvýznamnější zařízení v tom kterém kraji, představuje zařízení, kde je koncentrovaná technika, a největší potenciál odborníků. Jsou to tedy zařízení, která představují metodické, odborné vedení na nejvyšší současné úrovni, a pokud budou fakultní nemocnice pojímány jinak nebo dokonce když bude tento potenciál rozdroben, dojde k selhání jejich funkce. Samozřejmě podílí se na tom i vlastní vědeckou prací, jsou tam ustaveny pevné vědecké týmy s publikační činností atd.. Nejde tedy o zařízení, které by bylo srovnatelné zcela bez výhrad s nemocnicí okresní.
Z těchto důvodů se domnívám, že je nutné vzít tuto záležitost v potaz, že nelze se vyjadřovat tak, že provoz ve fakultních nemocnicích je drahý, že jej dokonce prodražuje výuka, jak se vyjádřil jednou pan náměstek Heller. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, slyšeli jsme z úst pana ministra o největším zadlužení dvou černých ovcí. Chtěla bych zdůraznit, že je to sice prioritní, ale to, co nás daleko více tíží je skutečnost, že tento problém bude postupně vyvstávat i jinde. Ta čísla, která zde uvedl pan ministr, jsou zdánlivě ne až tak hrozná. Chtěla bych říci, že v podstatě je jedno, hovoříme-li za současné situace při projednávání tohoto problému o 2 61 4 miliardách Kč, rozhodující je ale to, bohužel, musím říci, že se systém zhroutil. To zůstává faktem. Zamyslíme-li se např. nad informacemi z tisku o prezentaci dvou zmíněných nemocnic, Motola a Fakultní nemocnice na Karlově náměstí, tak oni jednoznačně tvrdí, že nejsou schopni se zadlužeností vyrovnat. Já se musím připojit, byť to zní podivně, z úst opozičního poslance, že plně souhlasím s panem ministrem v tom, že saturovat dluh bez odpovídajících opatření, která by podmínky existence reálně řešila, by bylo přinejmenším nezodpovědné. Chci zdůraznit, že nemůžeme pominout, že určitě existují systémové vady, a to jak ve financování nemocnic, ve způsobu hospodaření, v absenci přesných pravidel, v systému správy a hlavně v kontrolních mechanismech této správy a řízení. Zůstává však skutečností, že za hospodaření, a to bych chtěla zvlášť zdůraznit, nesou odpovědnost zřizovatelé, protože zřizovatelé vybírají management, tedy státní správa měla určovat koncepci, kterou dodnes nemáme a určovat, jak jde život. Přes opakovaná upozornění, a to jak z jednotlivých fakultních nemocnic nebo Okresních úřadů či Parlamentu byla nedoceněna nutnost základního řešení.
A to především ve velkých nemocnicích. Byla zde zmíněna technická revoluce. Chtěla bych říci - ano, je to pravda. Naše republika má snad dnes tolik přístrojů, jako málokde jinde. Ale to je bumerangový efekt. Tady znovu musím říci, že to měl zřizovatel racionální investiční politikou "uřídit", protože to je jeho odpovědnost.
Chtěla bych se ještě zmínit o dalším, velmi podstatném nedostatku zřizovatele, tedy státu. Je to nepřekonatelný odpor - trvající několik let - k rozhodnutí, kolik a jaká lůžka naše republika potřebuje, a za následná nepopulární rozhodnutí nést plnou odpovědnost. Říká se tomu stanovení rozsahu sítě lůžkových zařízení - s ohledem na lidské právo na zdraví, avšak sladěné s ekonomickými možnostmi společnosti. Ministerstvo zdravotnictví si stále nechce připustit, že existuje paragraf č. 42 zákona č. 20/1996, který ukládá ministerstvu zdravotnictví odpovědnost za existenci funkční sítě zdravotnických zařízení. Já pojmu funkční síť rozumím tak, že je vyvážená i po stránce ekonomické a plně funkční co se týká odváděné práce. Pouze existence funkční sítě může být zárukou optimální nabídky a přispěje na regionální úrovni i k vícezdrojovému financování. Tyto podmínky však nelze vytvořit liberálními kroky kombinovanými s tržními mechanismy.
Zde bych se ráda ministra zdravotnictví zastala, protože jsem si plně vědoma, že je vystaven těžkým tlakům, a to především ve vlastní stáji. Já myslím, že poslanci ze zdravotního výboru velmi dobře vědí, o čem hovořím.
Nicméně bych doporučila ministerstvu zdravotnictví věnovat pozornost publikaci Krankenhausplan, která je přesným popisným soupisem lůžkových zařízení spolkových zemí Německa. Je východiskem pro racionální investiční politiku, která řeší v souladu se vznikajícími provozními náklady finanční zajištění nových investic.
Za zmínku stojí názor experta velvyslanectví SRN pro zdravotnictví, který říká, že privátní lůžková zařízení prakticky v Německu nejsou. Nemají totiž naději na ekonomické přežití. Tedy i naděje určitých nátlakových skupin, které vytvářely hypotézu, že změna vlastnictví všecko vyřeší, se ukazuje být lichá nejen u nás, ale i jinde ve světě.
Já vím, že v případě velkých nemocnic, o kterých byla řeč, ta privatizace jde mimo. Ale zřizovatelem je stát i u těch nemocnic, které jsou pod okresními úřady, a tam už tato do jisté míry zcestná snaha udělala své.
Dovolte mi říci, že přes všechny výtky k ministerstvu zdravotnictví i vládě dodávám, že svou hřivnou přispívají negativně i nezodpovědní poskytovatelé. Já k nim nepatřím, ani nejsem spojencem žádné lobbystické skupiny. Tito poskytovatelé nechtějí připustit, že jejich jednání poškodí jejich odpovědné kolegy a posléze dopadne bumerangovým efektem i na ně. Stát i pojišťovny spravující veřejné prostředky, ani náš občan sám, totiž nedisponují nevyčerpatelnými prostředky. To je to, kolem čeho se všechno točí.
Dalo by se tedy říci, že situace doslova vyhnívá. Nesmí však platit, že "čím hůře tím lépe". Protože ono jde totiž o každého z nás a je jedno, zda sedí vprostřed, vpravo či vlevo. Musí si to však uvědomit i exekutiva. Musí najít jednoznačný koncepční přístup a racionální cestu, kterou tato republika v resortu zdravotnictví půjde. Naše exekutiva se musí přestat bránit odpovídajícím koncepčním a legislativním rámcům, kterým by měl být i zákon o nemocnicích, a to o všech typech nemocnic. Zákon, který by vymezoval pravidla existence nemocnic, která jsem už zmiňovala.
Vzhledem k vážnosti celé situace připomenu ještě několik opomenutí ze strany ministra zdravotnictví i vlády. činím tak, vážení přátelé, nikoli s pocitem satisfakce, ale především proto, že jejich naplnění může přispět k řešení problémů, představujících pro naši společnost velká rizika. Myslím si totiž, že ty miliardové dluhy, ať už je hodnotíme z té či oné strany, je třeba brát vážně.
V předzvěsti skutečnosti, které právě prožíváme, jsem vládu i pana ministra formou několika usnesení sněmovny požádala o určité kroky, o nichž jsem byla a jsem přesvědčena, že přispějí k řešení problémů v resortu zdravotnictví. Dovolte mi jen stručně se zmínit, o co šlo.
Usnesením parlamentu č. 114 z 11. října 1996 sněmovna žádá vládu, aby předložila návrh zákona, který by řešil otázky hospodaření lůžkových zdravotnických zařízení, kontrolní mechanismy, rozsah a dostupnost nabídky akutní a dlouhodobé lůžkové péče. Tedy základní síť. Dodnes postrádáme.
Usnesení parlamentu č. 64 z 2. října 1996: Sněmovna žádá ministra zdravotnictví, aby do konce roku 1996 zpracoval a předložil opatření k nápravě současného zjištění stavu hospodaření s prostředky kapitoly 335 a 715 státního rozpočtu v návaznosti na závěry šetření č. 95/26, které předložil Nejvyšší kontrolní úřad.
Poslanecká sněmovna svým usnesením č. 181 z 13. 12. 1996 žádá ministra zdravotnictví, aby neprodleně Parlamentu předložil komplexní stanovisko ministerstva zdravotnictví k oprávněnosti staveb nemocnic a výši dotací uvedených ve zprávě k návrhu rozpočtu obcí a okresních úřadů a kapitoly 335 státního rozpočtu pro rok 1997.
Znovu podtrhuji - žádné ze zmíněných usnesení nebylo naplněno. Každé z nich má svůj význam, a to jak pro zákonný rámec existence nemocnic, tak i pro racionální investiční politiku s ekonomickými dopady v oblasti nemocnic, a jejich význam je nepochybný a velmi značný.
Dámy a pánové, předpokládám, že moje iniciativa i názory najdou pochopení a přispějí ke koncepčnímu rámci systémových řešení problémů našeho zdravotnictví. Děkuji vám za pozornost a za pochopení. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Krejsa. Připraví se paní kolegyně Kořínková.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dnes budu velice stručný a i státotvorný. Nejprve chci panu ministru Stráskému poděkovat za akci Modrý pavilon ve fakultní nemocnici Motol. Splnil slovo, které mi dal při mé pouhé kuloárové interpelaci.
Pan ministr Stráský zde hovořil o tom, jak je na tom naše zdravotnictví, jak krachují nemocnice apod. Včera jsem tu nabízel 270 milionů amerických dolarů, které by jeho problém, přesněji problém transformace zdravotnictví - neboť tam, kde není, ani ministr nepobere - vyřešil. Sankce proti Ubyl jste poslali do 3. čtení, tedy de fakto přijali. Nabízím proto touto cestou všem lékařům, kteří nejsou spokojeni u nás, možnost práce v perfektně vybavených nemocnicích za mimořádně slušné finanční ohodnocení v Libyi.
Další domácí možnost, jak pomoci zdravotnictví, kdy normální péče je vždy ztrátová, vidím v senátu.
V zájmu akce "Za Prahu krásnější" by se mohli naši kolegové ze Senátu v hojné míře obracet na plastické chirurgy a hromadně vylepšovat svůj vzhled, aby nestresovali předškolní mládež při přecházení křižovatky, jak se to stalo dětem z Bendovy ulice v Praze 6 po spatření nejmenované místopředsedkyně Senátu. Vkročily do vozovky nadšeně, bohužel na červenou, s výkřiky: Jé, čarodějnice! Můj řidič naštěstí zastavil včas. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Kořínková, připraví se pan kolega Janeček.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, budu se snažit být velice stručná, ale myslím si, že tato poznámka musí zde na sněmovně odeznít. Jsem velmi překvapena lehkostí, s kterou pozorujeme, jakou situaci máme ve zdravotnictví. Paní kolegyně Fischerová již zde uváděla několik usnesení sněmovny ve vztahu k vládě, které se dotýkaly zlepšení alespoň těch opatření, které jsou v naší působnosti, především v oblasti legislativy. Nestalo se tomu tak.
Chtěla bych pro vás jenom ocitovat z věstníku Nejvyššího kontrolního úřadu část závěrů, které byly projednávány také podvýborem kontroly v rámci rozpočtového výboru k prověrce, která se dotýká státního rozpočtu Kapitoly Ministerstva zdravotnictví. V závěru tohoto hodnocení - a probíhalo musím říci do března loňského roku, to znamená, že je to velice aktuální závěr - se uvádí, že při hospodaření s rozpočtovými prostředky Kapitoly Ministerstva zdravotnictví, porušovaly kontrolované osoby především postup pro poskytování záloh dodavatelům stavebních prací a dodavatelům zdravotnické přístrojové techniky.
Slyšeli jsme zde, že právě v této oblasti dochází k velkému zadlužení. Dále se zde hovoří, že v souvislosti s kontrolou výdajové části státního rozpočtu bylo zjištěno nehospodárné nakládání s finančními prostředky a majetkem státu. Jednalo se především o nedostatečnou ochranu státního majetku, nesprávné nakládání s pohledávkami státu, nedostatky při pronájmu nebytových prostor, nevymáhání nedoplatků nájemného a penále, porušování pravidel účetnictví a porušování řady dalších právních předpisů. V závěru je také uvedeno, že se doporučuje, aby k odstranění uvedených nedostatků bylo připraveno vydání zákona o majetku státu a jeho správě, vřetně dalších předpisů s tím souvisejících. Upozorňuje se rovněž na potřeby novely zákona o rozpočtových pravidlech.
Je nutno konstatovat, že usnesení sněmovny i závěry NKÚ vládu nezajímají. Protože pokud by jí zajímaly, projednávala by tyto závěry a v každém případě by již v loňském roce zařadila do svého plánu legislativních prací uvedené návrhy zákonů.
Musím tedy konstatovat jedno, že podvýbor pro kontrolu rozpočtového výboru získal začátkem ledna poměrně obsáhlé stanovisko ministra zdravotnictví, jak se s těmito kontrolními závěry nakládá. Je nutno také pozitivně hodnotit, že závěrem loňského roku zřídilo Ministerstvo zdravotnictví příslušný útvar, který se řízením a hospodařením jimi zřizovaných organizací zabývá. Upozorňuji ovšem, že to bylo poté, co byly přijaty závěry NKÚ kolegiem NKÚ, co zde odeznělo několik usnesení sněmovny ve vztahu k Ministerstvu zdravotnictví.
Ptám se tedy, proč si zřizujeme NKÚ, proč nepracujeme s jeho závěry, proč nepředcházíme situacím, které potom v některých resortech nastávají. Tady bych rovněž chtěla říci, že k těm usnesením sněmovny, o kterých hovořila kolegyně Fischerová z minulého období, přicházejí i interpelace, které se dotýkaly neutěšeného stavu ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, o které se zde hovořilo.
Na přelomu roku 1995-1996 ministr zdravotnictví, ještě pan Rubáš, řekl, že vše je v naprostém pořádku. Později, na jaře roku 1996 řekl pan ministr Stráský, že vlastně potvrzuje stanovisko pana ministra Rubáše, že je vše v pořádku. My jsme se dozvěděli, že v průběhu měsíců roku 1996 došlo k rapidnímu zadlužení této nemocnice. Ptám se tedy, potřebujeme takové kontrolní orgány? Je potřebná práce podvýboru pro kontrolu, pokud nebude vyslyšena, jak touto sněmovnou, tak vládou, tak, abychom předcházeli potom kritickým situacím? Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Janeček, připraví se pan kolega Maštálka.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, snad jenom několik slov, protože je známo, že řadu let se tady vede spor o tom, jakým způsobem máme regulovat naše zdravotnictví. Řadu let tady vedu spor o to, že je nezbytné přijmout zákon o síti zdravotnických zařízení, přijmout pravidla k akreditacím zdravotnických zařízení, přijmout pravidla týkající se doporučených léčebných postupů. Samozřejmě by bylo možné namítnout, že je to můj soukromý názor, nicméně analýzy z 11 evropských zemí jednoznačně dokazují, že síť zdravotnických zařízení je tím nejzákladnějším nástrojem k efektivnímu řízení našeho zdravotnictví. V současné době známá analýza Všeobecné zdravotní pojišťovny, která říká, že pokud bychom přistoupili k efektivní regulaci sítě zdravotnických zařízení, znamená to úsporu 6 miliard korun ročně. Jestliže uvážíme, že se o tuto myšlenku dohadujeme 4 roky, bylo by to 24 miliard. Samozřejmě víme, že nejde onu síť zregulovat ze dne na den, že je to věc na léta, takže i kdyby se to podařilo na 50 %, ušetřily by se prostředky, které by stačily k tomu, aby současné nemocnice byly bez problému. To je jedna věc.
Druhá věc je ta, a co mně mrzí možná ještě víc, že se málo zabýváme odbornou garancí pro naše pacienty. Stavíme bohužel lékaře často do velice složitých situací díky financování ve zdravotnictví v tom směru, že v nemocnicích je placen tzv. paušál na léky. To znamená, že lékař se může dostat do situace, kdy chce-li léčit lege artis, zjistí, že nemocnice na tento lék musí doplatit z provozních prostředků. To znamená, že je postaven zájem pacienta proti zájmu zdravotnického zařízení. To je velmi závažná systémová chyba a měli bychom se nad tím zamyslet. To jsou právě ty akreditace, to jsou doporučené postupy a to je také to, čemu se říká práh efektivnosti, protože to se dá spočítat, jak velké zdravotnické zařízení má být v jak velkém spádovém území.
Nerad bych dospěl k tomu, že budeme ochraňovat státní zdravotnická zařízení a když jim bude docházet dech, tak že zrušíme městská nebo soukromá zdravotnická zařízení. Domnívám se, že je nezbytné přijmout jakousi formu soutěže, které budou vyhledávat nejlepšího a nejkvalitnějšího poskytovatele zdravotnických služeb.
Jestliže neuděláme zákonnou oporu pro toto jednání, tak si bohužel život tato kritéria vytvoří sám. Tím kritériem potom nebude psané pravidlo, které bude mít oporu v zákoně, ale tímto kritériem bude úplatek, bude to známost s ředitelem zdravotní pojišťovny, bude to známost s pracovníkem Ministerstva zdravotnictví, může to být i otázka politické příslušnosti.
Jestliže někde je oblast, kde je sto miliard veřejných prostředků a tato oblast není po léta jasně regulována, tak je to špatně. A já se domnívám, že pravicová vláda a pravicová koalice by tomu měly rozumět. Děkuji. (Potlesk)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Maštálka, připraví se paní kolegyně Jirousová.
Poslanec Jiří Maštálka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, mnoho z toho, o čem jsem chtěl hovořit, bylo již řečeno, omezím se proto pouze na několik poznámek a dotazů na pana ministra.
Nejprve k dotazům.
Za prvé: Jakým způsobem zapadají vámi připravované kroky řešení situace ve jmenovaných nemocnicích do koncepce připravované reformy zdravotnictví?
Za druhé: Jakým způsobem chce Ministerstvo zdravotnictví řešit takové alarmující jevy, jako je např. redukce stravovacích dávek pacientů v nemocnicích, ke které musí některá zařízení sáhnout v rámci tzv. úspor.
Několik slov ke zprávě. Zpráva dokumentuje opět jedno. Opět pouze pohled účetního, ale není to spolehlivá analýza, jak a proč dluhy vznikaly, za co byly peníze vynaloženy, jak ministerstvo ovlivňovalo vyvíjející se nepříznivou situaci v jednotlivých zařízeních.
Nemohu přijmout argument, že za všechno může pouze technická revoluce českého zdravotnictví. Stejně jako v dokumentu v návrhu připravované reformy zdravotnictví České republiky se pomíjí v této zprávě zodpovědnost za stav ve zdravotnictví těch, kteří tento resort řídili zejména v posledních 4 až 5 letech.
Na závěr bych chtěl podotknout: myslím, že pan ministr to myslel jako odlehčení, návrh nebo konstatování, že osmidenní mzda, které by se mohli pracovníci vzdát ve zdravotnictví, by řešila zadluženost, myslím, že kdyby šli pracovníci Ministerstva zdravotnictví v tomto příkladem a vzdali se své mzdy, že by to byl akt, který by zdravotníci jistě přivítali. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Jirousová, další přihlášky do rozpravy nejsou. Připraví se paní místopředsedkyně Buzková.
Poslankyně Taťána Jirousová: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, ráda bych vás poprosila, jestli by bylo možno vámi předložené údaje nějak zpracovat písemně a aby nám mohly být rozdány.
Pak bych měla jeden dotaz. Pokud se zakládá na pravdě, jak prošel v televizi Nova a v tisku, svědčí to o špatné organizaci managementu Všeobecné fakultní nemocnice. Jak je možné, že protetické oddělení, které je součástí Všeobecné fakultní nemocnice na Jižním Městě 11, bylo pronajato se souhlasem zřizovatele, což je Ministerstvo zdravotnictví, a. s. Seniorklub za 195,- Kč na metr čtvereční. Přitom přednosta rehabilitační kliniky dr. Votava zde chtěl zřídit jakési rehabilitační centrum pro paraplegiky, což by byl jistě záslužný čin. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Buzková, jiné přihlášky do rozpravy nemám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Po prostudování všech dostupných materiálů nemohu věřit tomu, že by problém nemocnic byl pouze či v prvé řadě zaviněn chybným managementem. Přitom zadluženost nemocnic rok od roku stoupá. V dlouhodobém horizontu může tento trend pochopitelně zastavit pouze systémová změna financování zdravotnictví. Návrhy této změny nám pan ministr zdravotnictví má předložit do 15. 3. a bylo by tím pádem o nich zbytečné dnes tady diskutovat. Avšak podle shodného přiznání Ministerstva zdravotnictví i lékařů z několika významných nemocnic dluhy nemocnic dnes zatěžují jejich běžné fungování natolik, že již mají přímý dopad na kvalitu léčby. Proto je nutné stav konsolidovat neodkladně a rozhodně dříve než se mohou projevit nějaké efekty dnes se sotva rodící efektivnější formy financování zdravotnictví. Proto navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala následující usnesení:
Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby ji do 11. února 1997 informovala o krocích nezbytných k takovému ošetření současných dluhů nemocnic, které zajistí, že tyto dluhy nebudou představovat neúnosnou zátěž fungování těchto zdravotnických zařízení.
Současně navrhuji, aby v případě přijetí tohoto usnesení bylo přerušeno jednání o tomto bodu, a to právě do 11. 2. 1997, což je příští čtvrtek, kdy sněmovna bude zasedat, kdy by vláda tuto zprávu přednesla.
Tento návrh předkládám s vědomím toho, že finanční prostředky, s nimiž může vláda pro řešení krize nemocnic disponovat, jsou velmi omezené. Proto bych považovala za vhodné, aby vláda současně informovala Poslaneckou sněmovnu o tom, zda a jakými svými rozhodnutími jí v této věci v případě potřeby může vyjít vstříc.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Pan kolega Kolář.
Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, reaguji na ten poslední návrh paní kolegyně Buzkové, protože nevím, zda bude přijat či nebude přijat. Pokud by byl přijat, samozřejmě bych se vyjádřil až toho 11., ale přesto přezevšechno z těch příspěvků, které by zde zazněly, myslím si, že musíme situaci ve zdravotnictví rozdělit do dvou etap.
Jedna etapa je dlouhodobější a v té já spatřuji návrhy kolegy Janečka a dalších, které směřují k nějakým legislativním normám a k nějakým obecně platným předpisům, které budou zakotveny buďto v zákonných nebo podzákonných předpisech. Myslím si, že pro tyto kroky je dostatek času a o nich zcela určitě bude vedena diskuse jak na výborech, tak samozřejmě v parlamentu. Osobně se ale domnívám, že ten legislativní proces, zvláště v prostředí, v jakém teď ve sněmovně pracujeme, je poměrně zdlouhavý, a některé kroky, které naznačoval pan ministr, nesnesou odkladu, a sice jsou to kroky, které by měly vést k exekutivní redukci lůžkových kapacit a tím samozřejmě i lidských zdrojů těch, které jsou z pohledu poskytování zdravotní péče zbytné.
Osobně nesouhlasím s kritikou, která zaznívá, že by docházelo k nějakému rozhodování od zeleného stolu. Jsem přesvědčen o tom, alespoň ze svého okresu o tom vím, že Všeobecná zdravotní pojišťovna má dostatek informací, se kterými lze pracovat, a na základě toho lze přijmout, podle mého názoru, docela správná rozhodnutí v tom smyslu, která zdravotnická zařízení jsou z hlediska přístupu k veřejným prostředkům a tedy k prostředkům ze zdravotního pojištění z pohledu státu zbytná nebo nezbytná.
Já bych velmi apeloval na to, aby tato sněmovna tento prostor panu ministru zdravotnictví dala, protože kroky legislativní a systémové, ty když začneme dnes projednávat, tak je schválíme někdy v květnu, červnu, možná až po prázdninách a já si myslím, že to už je pozdě. Děkuji.