Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Janu Rumlovi a konstatuji, že jsme v prvém čtení přikázali tuto normu k projednání zahraničnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 78/1. Prosím nyní, aby se slova ujal zpravodaj výboru poslanec Vilém Holáň. Ostatní prosím o klid.
Poslanec Vilém Holáň: Pane předsedo, dámy a pánové, důvody pro přijetí ústavního zákona o změnách státní hranice mezi Českou republikou a Slovenskou republikou jsem uvedl ve své zpravodajské zprávě při projednávání prvého čtení návrhu tohoto zákona.
Nyní se omezím jen na sdělení usnesení zahraničního výboru z jeho sedmé schůze, která se konala 15. ledna 1997.
Po odůvodnění náměstka ministra Martina Fendrycha a zpravodajské zprávě poslance Viléma Holáně a po rozpravě zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem ústavního zákona o změnách státních hranic se Slovenskou republikou - sněmovní tisk 78, a pověřuje zpravodaje, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vilému Holáňovi. K předloženému návrhu zákona otevírám rozpravu, nejdříve její obecnou část. O slovo se přihlásil jako první a prozatím jediný poslanec Milan Loukota.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, krátce po zahájení osmé schůze Poslanecké sněmovny České republiky jsme dostali do lavic podklady pro projednání ústavního zákona o změnách státních hranic se Slovenskem. Po detailním prostudování grafické části těchto podkladů jsem dospěl k názoru, že tento návrh ústavního zákona není pro Českou republiku tím nejideálnějším řešením a proto navrhuji, aby jej sněmovna svým hlasováním zamítla.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Loukota. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Grulich a připraví se pan poslanec Filip.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Kolem záležitosti státní hranice mezi Českou a Slovenskou republikou proběhla řada vzrušených debat. Myslím, že bude jen dobré, když se tato záležitost dostává a dostane do naprosto klidné a věcné roviny. Konec konců všechna témata nemusí být tak vzrušivá jako oceňování majetku. Víte, že jménem klubu jsem při minulém projednávání tohoto zákona v prvém čtení vystoupil, že jsem určitým způsobem zhodnotil vývoj této situace, že jsem byl nucen odmítnout určitá obvinění z nestátotvornosti, která jsou velmi často účelově využívána, z destruktivního postoje apod. To není skutečně to, oč tu běží.
Současně s panem ministrem sdílíme starost a zájem o to, aby režim na naší nové státní hranici byl co nejdříve normalizován, aby bylo možno přijmout všechny potřebné kroky k tomu, aby na jednotlivých úsecích hranice, kde pochopitelně vznikly komplikace v životě obyvatel z obou stran, mohlo být dosaženo zlepšení. Při svém vystoupení zhruba před šedesáti nebo kolika dny na předminulé schůzi jsem vyslovit dva požadavky, ke kterým jsme chtěli, aby vláda přihlédla a aby je realizovala ve vztahu k jednomu uzlu na nové státní hranici, a to je osada U Sabotů.
Jeden požadavek se týkal nejenom této osady, ale i dalších, a byl to požadavek na urychlené jednání se slovenskou stranou o přípravě zvláštního režimu tam, kde to okolnosti vyžadují. V té době byl připraven návrh jedné smlouvy, která byla ještě v té době příliš všeobecná a nezaručovala, že občané v jednotlivých úsecích, jako je například obec Sidonie, jako je úsek osady U Sabotů, jako je chatová osada Kasárna, ale jako je i oblast mezi Hodonínem a slovenskými příhraničními oblastmi, Sudoměřicemi a dalšími, že bude mít pro ně smysl.
Měli jsme setkání s panem ministrem Rumlem a jeho vysokými úředníky. Z informace, kterou nám pan ministr podal, jsme nabyli dojem a možná i přesvědčení, že jeho ministerstvo v tomto úkolu, který si zadalo a o jehož splnění jsme žádali, značně od minulé schůze, kde se tento zákon projednával, pokročilo. Pan ministr nás zhruba o těchto pokrocích v jednání informoval.
Připravuje se jedna smlouva, která bude mít charakter prezidentské smlouvy a která bude zaštitovat dílčí dohody na jednotlivých úsecích hranice. Samozřejmě, že víme, že tato záležitost nemůže mít okamžitě Konečnou platnost, že tato smlouva a dohody mohou být uzavřeny po přijetí ústavního zákona o státní hranici a můžeme se pochopitelně nadít toho, že tyto dohody budou mít zejména v prvním období svůj poměrně rychlý vývoj, protože až při jejich realizaci se přijde na to, v čem jsou dobré, v čem méně dobré, co kde chybí a nebo naopak přebývá. V tom lze tedy spatřovat pokrok a v tom lze spatřovat pozitivní snahu Ministerstva vnitra a tedy vlády o řešení situace na naší nové hranici.
Druhá záležitost se týkala přímo osady U Sabotů a jejích obyvatel. Hovořili jsme o tom, že majetek občanů, který sice zůstane jejich vlastnictvím, ale kteří se chtějí odstěhovat do České republiky, je a bude ohrožen. Pozitivně hodnotíme, že Ministerstvo vnitra se svým slovenským partnerem uzavřelo dohodu o zvláštní ochraně tohoto majetku. I když jsme si vědomi toho, že vytvořit takovou dokonalou ochranu, aby skutečně zajišťovala úplnou bezpečnost tohoto majetku, nebude asi v silách žádného Ministerstva vnitra, pokud s tím nebude ještě spojena dobrá vůle občanů, kteří tam bydlí a kterých se to týká. Ale nicméně tento krok je rovněž pozitivní.
Dále jsme požadovali, aby Ministerstvo vnitra v zastoupení vlády zahájilo individuální jednání s jednotlivými občany, především s těmi, kteří chtějí opustit osadu U Sabotů a chtějí se usídlit na území České republiky. Všichni tito občané, jak jsme s nimi jednali, mají zájem o usídlení v oblasti Moravy, většinou v oblasti okresu Hodonín, kde je obec Javorník nachází. Pan ministr Ruml nás informoval, že v minulých dnech zástupci ministerstva, jeho úředníci, opětně jednali s občany osady U Sabotů, a teď se pokusím citovat, a že zjistili, že v zájmu drtivé většiny těchto občanů není individuální odškodnění. Proto nebude navrhováno. Při podrobnějším dotazu, s kolika občany úředníci ministerstva jednali, kteří z těchto občanů se chtějí odstěhovat, kteří si chtějí stavět rodinné domky, kterým budou stačit byty, kteří mají snad zájem o jiné umístění, jsme se bohužel dozvěděli jen dvě jména a z toho jeden občan, pan Lajza, nemá v osadě U Sabotů žádný majetek, takže bohužel toto jednání nemůžeme považovat za relevantní. Jestliže v majetkoprávních záležitostech úředníci Ministerstva vnitra jednají s občany, pak jsou si určitě vědomi toho, že musí jednat buď s každým občanem přímo, nebo s jeho právním zástupcem. Žádný předseda petičního výboru, ani náhodně zvolený občan, který se prohlásí za zástupce někoho, v těchto záležitostech není oprávněn jednat za nikoho.
Když jsme byli v obci Javorník, jednali jsme se zástupci devíti rodin. Většina těchto rodin byla zastoupena dvěma občany, dvěma příslušníky. Myslím, že toto jednání bylo věcné, bylo dobré a tito lidé všichni projevili zájem zaprvé o přestěhování na území České republiky a na konkrétním individuálním jednání s pracovníky Ministerstva vnitra a také nám slíbili, že s nimi věcně a korektně budou jednat.
Pokládám za velice nešťastné, že pracovníci Ministerstva vnitra nevyužili a musím říci opět nevyužili tuto příležitost, že nenavštívili tyto lidi, takže dodnes Ministerstvo vnitra neví, kteří a kolik občanů a jakým způsobem se chtějí zachovat.
Byla tady řeč o plošném tzv. odškodnění. Plošné odškodnění je bohužel jedním z kamenů, které znesvářily obec, protože ho samozřejmě dostávají lidé, kteří čekají na státní hranici a ihned si požádají o státní občanství Slovenska. O nich se to ví a samozřejmě, že dostanou stejné odškodnění, které tady pan ministr vyjmenoval, jako lidé, kteří říkají, že tam zůstat nemohou a že se chtějí vrátit do České republiky. Pokud by totiž úředníci Ministerstva vnitra jednali jednotlivě s těmito občany, pokud by věděli, kdo se nechce odstěhovat a kdo je spokojen s tím, že zůstane U Sabotů, kdo se naopak chce odstěhovat a chce opustit svůj majetek, pak by nemuseli odškodňovat plošně, pak by milión a půl za domek u lidí, kteří chtějí zůstat na slovenské straně a mít státní občanství, vláda mohla ušetřit. Teď asi vyvolám nepřátelství u té části osady, které se to týká, ale je čas lámání chleba a je třeba nazývat věci pravým jménem. Ale za situace, že by bylo Ministerstvo vnitra udělalo přesný průzkum, individuální pohovory a vědělo, kdo co chce, jsem přesvědčen, že částku 50 miliónů korun nebylo potřeba zvyšovat ani o korunu. Dokonce si myslím, že z částky by pro potřeby na opatření veřejného zájmu okresu a obce Javorník v souvislosti se změnou státní hranice zůstalo víc prostředků, než je vyčleněno dnes. Neberte to prosím jako pokus o jakousi destrukci. To není to, o co tady běží. Od začátku tvrdím, že bylo hrubě podhodnoceno jednání s občany. To bylo to, co se nejvíc občanů dotklo, co je vyvrátilo z jejich kořenů a co nám dnes všem, jak tu sedíme, protože my všichni jsme pro ně páni z Prahy, mají za zlé. Já si myslím, že není pozdě, že Ministerstvo vnitra a vláda mají ještě pořád čas i v tuto chvíli, protože o jednotlivém odškodnění existuje pouze usnesení vlády, že pořád má vláda možnost tuto záležitost napravit.
Poslanecký klub sociální demokracie tedy hodnotí situaci tak, že v jednom bodě vláda pokročila zcela jasně a výrazně a pozitivně a považuje to za základ v jejím konání a jednání. V druhé záležitosti, která se týká občanů U Sabotů, naopak se ve vztahu vlády a ministerstva k těmto občanům nezměnilo vůbec nic. To i nadále pokládáme za hrubou chybu. Podle toho se rozhodne klub sociální demokracie ve svém hlasování. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Prosím nyní, aby se slova ujal pan poslanec Filip jako poslední z písemně přihlášených. Pak dám hlasovat o návrhu pana poslance Loukoty na zamítnutí. Ještě před tím se ale přihlásil pan ministr Jan Ruml.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k projednávanému bodu. Chtěl bych krátce bilancovat, jak předkladatelé ústavního zákona o československé hranici naložili s náměty a připomínkami z diskusí o rozhraničení mezi našimi dvěma státy. Bilance je velice jednoduchá. Problémy, které se staly úskalími při samotném projednávání, se staly úskalími i dále v následujících kolech. Vysvětlení ale je prozaické. Předkladatelé ústavního zákona vycházejí z předpokladu, že návrh tohoto zákona musí projít bez jakýchkoli změn, pokud se oponenti z opozice nechtějí před Evropou zviditelnit jako nestátotvorní a ve vztahu ke Slovensku jako protislovensky ladění nacionalisté.
Podotýkám, že jsem místopředseda České komory Československého výboru a moje maminka a velká část rodiny žije v Žilině, resp. od Žiliny až po Banskou Bystrici, takže prosím, abyste mne z tohoto neobviňovali.
Je to velmi dobře vymyšleno, neboť tím by koalice své břímě odpovědnosti za rozpad státu přeložila na bedra opozice a rozdíl od mnohých koaličních politiků by byl takový, že koalice by tady najednou hájila jednotu a byla by tu opozice, která by se musela podvolit. Byla by nakonec tou, která prohrála ten boj a nakonec by byla obviněna z rozpadu federace.
Nejvážnější problém osady U Sabotů by nemusel vůbec rozhýbat českou i slovenskou veřejnost, kdyby totiž byly uplatňovány zásady užívané v civilizovaném světě, tj. že změny hranic v zastavěných částech se neprovádějí, pane ministře. Náhrada území totiž není jediným problémem rozhraničovacího úkolu, mimo to existuje neméně závažný problém smluvní úpravy technických otázek. K bezproblémové realizaci je nutné, aby státy uzavíraly smlouvy, které vyjadřují věrné, přesně a především jasně dohodnutá ujednání. Bohužel, tyto zásady se nepodařilo bezezbytku aplikovat, zejména v čl. 8 hraniční smlouvy, v části, která se týká pohyblivosti hranic na hraničních vodních tocích. Přijatá formulace těchto ustanovení zakládá možnost vzniku územních ztrát a tedy možnost vzniku vážných mezinárodních sporů.
Věřím, že tvůrci smlouvy v dobré víře chtěli přijatým ustanovením pokrýt všechny vzniklé eventuality změn na hraničních tocích. Bohužel, nezohlednili ty okolnosti, které již v minulosti územní spory vyvolávaly. Smlouva správně stanoví, že na hraničních tocích je průběh státních hranic dán střednicí těchto toků. Zároveň je přijata zásada pohyblivosti hranic, to znamená, že hraniční čára se přizpůsobuje přirozeným změnám polohy koryta, jestliže se střednice neodchýlila od hraniční čáry o více než šířku koryta a na řece Moravě o čtvrtinu šířky koryta. Vadou předloženého návrhu jsou přípustné změny hranic. Jde o značný rozsah změny bez náhrady ztraceného území. Je z praxe známo a zkušenost ukazuje, že existuje možnost napomáhání těmto přirozeným změnám zásahy lidské ruky. Zažili jsme je na Dunajci a Popradu. Tam, kde místní občané budou aktivnější, to může vést dokonce k častým hraničním sporům. Aby se zmenšil rozsah těchto změn bez náhrady území, jsou v řadách hraničních smluv rozděleny přirozené změny na pozvolné a náhlé, resp. změny většího rozsahu.
Při náhlých přirozených změnách koryta toku, resp. přirozených změnách většího rozsahu, se oddělené území vždy územně nahrazuje. Tento způsob územního vyrovnání je pracnější, pro určení oddělených ploch se vychází ze stavu před náhlou změnou nebo z hraničního dokumentu. Ale zároveň je přesnější. Především vylučuje územní ztráty. Tato pracnost byla patrně hlavním důvodem, proč byla přijata formulace, se kterou nesouhlasím, u níž lze tyto ztráty a spory předpokládat. Náprava tohoto nedostatku je ovšem v zájmu obou stran a nevybočuje z běžné praxe tvorby uzavírání mezinárodních smluv. Jde vlastně o pouhou změnu v čl. 8 odst. 2 a) smlouvy. Podotýkám, že ještě před prvním čtením tohoto zákona se vyjádřil ministr vnitra Slovenské republiky, že je možné se vrátit k této smlouvě, že nevylučuje vůli ve slovenském Parlamentu se vrátit k tomuto dokumentu a znovu zahájit práce rozhraničovací komise.
Návrh změněného textu zmíněného článku 8 odst. 2 a) si např. představuji tak, že pozvolná přirozená změna hraničního toku se respektuje. Dále je totiž potřeba se zamyslet nad tím, že v textu současné smlouvy byla porušena zásada, že státní hranice je potřeba napřimovat. Vytvořené zuby v průběhu státních hranic, a zmínil zde kolega Grulich, které to jsou, svědčí o opaku. Počet osmnácti zásadních změn, záseků nebo zubů, chcete-li, v průběhu hranic při celkové rozloze 904 ha je na délku hranic 252 km příliš mnoho.
Pro srovnání mohu uvést z posledního období např. smlouvu z roku 1993 s Rakouskem, kdy při délce 580 km, čili více než dvojnásobku, byly změněny hranice pouze o rozloze 330 ha. Nebo v roce 1980 při smlouvě s tehdejší NDR, nyní saský díl německé hranice délka 453 km, byly změněny hranice pouze o 14 ha. Hranice se Slovenskem je v této délce poloviční a tvoří rozlohou změn s Rakouskem trojnásobek a se Saskem dokonce 24 násobek změn. Obecnou zásadou pro zaměřování hranic je vyhýbat se změnám hranic v osídlených částech, tak jak jsem to zmínil. Je neadekvátní stavět na roveň výměnu osady U Sabotů za osadu Sidonii, jak tu zmínil pan ministr. Rozlohově je zde značný nepoměr - 48 ha k 7 ha v neprospěch České republiky.
Hraniční spory je potom možné řešit jen na základě místního referenda. Z historie jsou známy případy referenda i s mezinárodní účastí. Obecná zásada mezinárodního práva, kterou je ovládána tato cese území, nemůže být platná, pokud občané tohoto území nemají možnost se k této cesi vyjádřit. Toto právo nebylo porušeno ani v r. 1975 při změně česko-polské hranice o rozloze 25 ha při neosídlené půdě polností u obce Lysé nad Dunajcem v území Slovenské republiky. Zato bylo porušeno při projednávání této smlouvy.
Mohl bych dát a také dávám dotazy na předkladatele, zda při přirozené změně hranic na řece Moravě v prostoru trojstátního bodu hranice České republiky, Slovenské republiky a Rakouska, při existenci rozdílných zásad v obou smlouvách, tzn. ve smlouvě česko-rakouské a česko-slovenské, přizpůsobování státních hranic při změně polohy toků bude podle těchto rozdílných zásad hraniční čáry na sebe navazovat nebo na sebe navazovat nebudou.
Respektive jaká bude přípustná odchylka a jakou návaznost předpokládá předkladatel. Rozdílnost jednotlivých ustanovení zde mohu ocitovat. Pro přítomné kolegy bych jenom řekl, že ten hlavní problém je takový, že např. při šířce koryta 20 m - a touto velikostí operuje jedna smlouva - by bez náhrady byla nepřípustná záměra o 5 metrů a druhá přípustná záměra by byla až od 20 metrů. V případě, že osada U Sabotů bude přidělena ke Slovenské republice, pak těm občanům, kteří odmítnou v osadě zůstat, je potřeba maximálně usnadnit bydlení v České republice. Bylo to tady komentováno. Současně Je potřeba, aby jim vláda pomohla prodat nemovitosti ve Slovenské republice.
Na závěr mi dovolte jednu poznámku. Hranice nejsou problémem česko-slovenským. Jde o problém česko-český. Proto bych rád na závěr svého vystoupení podotkl znovu, že jsem pro dobré kontakty se Slovenskem. Že jsem pro spravedlivé rozhraničení a urychlené řešení. Ale to dosud provedeno nebylo a smlouva to nezajišťuje. Proto mohu jen opakovat návrh zde vznesený, a to podle ustanovení § 93 jednacího řádu zamítnout ve druhém čtení tento ústavní zákon.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Filipovi. Jako poslední v obecné rozpravě vystoupí pan ministr Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážená sněmovno, já budu reagovat toliko na vystoupení pana poslance Grulicha, a to v otázce tzv. individuálního odškodnění, individuální finanční výpomoci či individuálního jednání. S občany osady U Sabotů se individuálně jednalo. Bylo zjištěno, že individuální finanční výpomoc je pro většinu těchto občanů nevýhodná, protože úřední odhad Jejich nemovitostí jen u mála občanů přesahuje částku jeden a půl milionu Kč, kterou vláda určila jako finanční příspěvek na bydlení. To je jedna věc.
Druhá věc je, že občané U Sabotů s námi oficiálně, úředně odmítají jednat o tom, jak se rozhodnou naložit se svým majetkem, zda se rozhodnou přejít na českou stranu po případném schválení ústavního zákona či nikoli. Protože by tímto svým stanoviskem v úředním, oficiálním jednání předjímali věci, které oni předjímat nechtějí. Ta situace - říkám neoficiálně, protože oficiálně, úředně oni jednat nechtějí - se neustále mění. To, co pan poslanec Grulich uváděl o 9 rodinách, které chtějí přejít na českou stranu, dnes již neplatí. Podle našich informací jsou to asi 3 nebo 4 rodiny a definitivně se rozhodnou občané osady U Sabotů až po ev. schválení ústavního zákona, kterým nabude platnost Smlouva o společných státních hranicích. Tudíž teprve poté bude moci být individuálně jednáno s nimi, samozřejmě v rámci platného usnesení vlády, o finanční výpomoci. Do této chvíle není možné oficiálně, úředně s nimi jednat, protože oni ta jednání odmítají. To byl také důvod, proč se nerealizoval požadavek sociální demokracie o tzv. individuálním odškodnění nebo individuální finanční výpomoci. Je to prostě prakticky v této chvíli nerealizovatelné. Budeme moci s těmi lidmi jednat teprve tehdy, až bude zcela jasné, v jaké pozici jsou, a to bude možné až po schválení ústavního zákona. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Ještě se přihlásil o slovo pan poslanec Grulich.
Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové, jsem rád, že se naplnila má naděje ve věci věcného a klidného jednání. Samozřejmě, že i v tomto tolerantním duchu mohu být s panem ministrem v určitém rozporu a nesouladu. Ale to není to podstatné. Samozřejmě, že záležitosti občanů U Sabotů a Jejich rozhodování se vyvíjejí a mění v závislosti na tom, jak se vyvíjí situace. Ale to nic nemění na faktu, že pokud by se s nimi opakovaně jednalo, naše mapa vědomostí o této situaci by byla přesnější. I já jsem odhadoval, že z těch 9 rodin jich zůstane možná 5 nebo méně, které se nakonec rozhodnou k tomu trvalému opuštění. Ale je třeba s nimi mluvit. Ono se to nestalo.
Já věřím, že ta příležitost ještě může přijít. Proto jsem vyslovil naději, že ministerstvo vnitra s vývojem situace využije i té možnosti a s určitou konstantou, s jistotou, která snad nastane, bude mít dobrou vůli, aby situaci jednotlivých občanů vyřešilo. Protože osudy lidí se nedají řešit paušálně.
Když jsem jednal s panem ministrem soukromě, měl jsem pocit, že má pochopení pro tuto situaci, že ví, oč tu běží. Doufám, že ten pocit se stane jistotou, až věci pokročí dál. Není třeba se v tuto chvíli přít o technické podrobnosti. Rozhodující je dobrá vůle. A to bylo to mé přání, aby ministerstvo v zastoupení vlády České republiky dobrou vůli vůči občanům osady U Sabotů skutečně projevilo. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Myslím, že mohu obecnou rozpravu ukončit. Konstatuji, že v obecné rozpravě zazněl v souladu s § 93 odstavec 2 návrh na zamítnutí tohoto zákona, a to z úst pana poslance Milana Loukoty a z úst pana poslance Filipa. V následujícím hlasování tedy rozhodneme o těchto návrzích.
V hlasování, které má poř. 6. 65, které jsem právě zahájil, rozhodneme ...(Hluk v sále.) Vidím, že se někteří dožadují odhlášení, takže přerušuji hlasování a všechny vás odhlásím.
Zahájil jsem hlasování č. 66 a ptám se:
Kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí, který přednesl poslanec Loukota? Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji. Hlasování skončilo.
Pro se vyslovilo 39 poslanců, proti 98. Konstatuji, že návrh nebyl přijat a že jsme skončili druhé čtení tohoto návrhu zákona.
Děkuji panu ministrovi, děkuji panu poslanci Holáňovi.
Budeme se nyní věnovat dalšímu bodu, kterým je
8.
Návrh usnesení Poslanecké sněmovny k zamýšleným
deregulačním cenovým a jiným opatřením.
(Poslanec Filip - připomínka k podrobné rozpravě.) Máte pravdu, promiňte, ale ze zákona o jednacím řádu vyplývá, že u smlouvy - u tohoto zákona se prostě neprojednává podrobná rozprava. Alespoň tak velí jednací řád. ale máte pravdu. Ano, takže se omlouvám a budeme se věnovat podrobné rozpravě. Jak už bylo konstatováno, přihlášky nemám, ale nevylučuji, že se někdo chce k podrobné rozpravě přihlásit. Je to pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, dámy a pánové, mám jedinou připomínku do podrobné rozpravy, a to tak, aby to zaznělo v této diskusi. K článku 8 odst. 2 písm. a) navrhuji původní text vypustit a nahradit ho: "Pozvolným přirozeným změnám v zájmu hraničních vodních toků". Odůvodnění jsem z části řekl v obecné rozpravě. Jde o stejný text, jako je v Česko-rakouské hraniční smlouvě z roku 1973. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Filipovi. Protože nejsou další přihlášky do podrobné rozpravy, nyní už zcela v souladu s jednacím řádem podrobnou rozpravu končím, a tím končím druhé čtení tohoto návrhu zákona. Můžeme se věnovat již avizovanému bodu návrhu usnesení Poslanecké sněmovny k zamýšleným deregulačním cenovým a jiným opařením. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miroslav Grégr a seznámil nás s návrhem na usnesení.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. V příštím bodě odsouhlasením navrženého sociálního příspěvku máme posvětit připravované zdražení tepelné energie. Už při debatě o rozpočtu na rok 1997 jsem řekl, že docela dobře chápu různé ekonomické a ekologické důvody pro tento krok. Upozorňoval jsem, že izolované zvýšení cen tepla by zhoršilo dnes už beztak deformované relace mezi cenami různých druhů energií, takže je možno odhadovat, že se dají čekat ještě změny cen dalších energií. Na splnění mojí předpovědi jsem nemusel čekat dlouho. 16. ledna tohoto roku ohlásil tisk záměr Ministerstva financí zvýšit daň z přidané hodnoty u energií a paliv v polovině letošního roku z 5 na 22 %, což způsobilo určitý rozruch. To však není zdaleka všechno. V blízké době potká občany tolik zdražení, že to jeden - spíše pravicový deník - označil za cenovou smršť. Označení vůbec není přehnané. Začalo to v lednu zdražováním vodného a stočného, zanedlouho přijde zvýšení telefonních a poštovních tarifů a pak nás čeká zdražení nájemného, elektřiny a plynu, u nichž skok cen dokonce ještě vláda nestanovila. Masivní zdražování vyvolává problémy u řady rodin. Proto jsem už v souvislosti s rozpočtem žádal přijmout usnesení, aby Česká vláda předložila nejpozději do konce I. čtvrtletí 1997 Parlamentu ČR všechna zamýšlená deregulační cenová a jiná opatření, která mohou během roku 1997 - pane předsedající, já bych poprosil ...(Hluk v sále.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, paní a pánové, věnujte pozornost vystoupení pana poslance Grégra. Prosím tedy ještě jednou o klid.
Poslanec Miroslav Grégr: Čili žádal jsem, aby Česká vláda předložila nejpozději do konce I. čtvrtletí 1997 Parlamentu ČR všechna zamýšlená deregulační cenová a jiná opatření, která mohou během roku 1997 nepříznivě ovlivnit sociální situaci občanů, spolu s kvantifikací těchto dopadů a návrhem kompenzačních sociálních opatření. Návrh byl tehdy zamítnut.
Způsob informování Poslanecké sněmovny v této oblasti je teď takový, že několik poslanců na energetické komisi 30. ledna 1997 mělo šanci vyslechnout dva návrhy změn cen energií, přednesené panem ministrem Kočárníkem a panem ministrem Dlouhým. Šlo o dva dílčí, ne zcela shodné, návrhy dvou ministerstev, neprojednané vládou. Žádné další informace poslanci nedostali.
Dnes máme schvalovat sociální opatření reagující jen na jediné zdražení, zatímco komplex všech dalších cenových opatření, jejich sociální dopad a míra případné kompenzace tonou pro Parlament v mlhách. To by bylo tápání, nikoliv kvalifikované rozhodování.
Přicházím proto jménem poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické s návrhem usnesení, které by znělo: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu České republiky, aby předložila Parlamentu ČR do její schůze v květnu t.r. zprávu o všech zamýšlených deregulačních cenových a jiných opatřeních, která mohou během roku 1997 nepříznivě ovlivnit sociální situaci občanů spolu s kvantifikací těchto dopadů a návrhem kompenzačních a sociálních opatření. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grégrovi a otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a dám hlasovat o návrhu usnesení, jak ho pan poslanec Grégr před pěti vteřinami přednesl. Vidím zase signál, který mě vyzývá k tomu, abych Vás odhlásil. Takže zahajuji hlasování, pořadové č. 67.
Ptám se, kdo je pro návrh usnesení, které přečetl před chvílí pan poslanec Grégr? Děkuji. Kdo je proti? Hlasování č. 67 skončilo.
Pro se vyslovilo 98 poslanců, proti 62. Návrh usnesení byl přijat. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu.
Takže dalším bodem, kterým se máme zabývat je
9.
Vládní návrh zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání
zvýšení cen tepelné energie
Jedná se o sněmovní tisk č. 79 a opět konstatuji, že se nacházíme ve druhém čtení. O úvodní slovo prosím pana ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičku. Prosím o klid, paní a pánové.