Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip:
Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, opravdu velice nerad ještě nastavuji diskusi, která se tady vedla ohledně záležitosti akademických titulů, ale jako ministr školství považuji za nutné velmi krátce se vyjádřit k této věci z pohledu školské legislativy a z pohledu postavení lidí vystudovavších právnické fakulty v této zemi v posledních desetiletích.
V minulých desetiletích se totiž v České republice několikrát měnila právní úprava týkající se přidělování akademických titulů na všech vysokých školách a obměňovala se tak tradice převzatá už z první republiky, protože první udělování titulů "doktor" se řídilo v Československé republice ustanoveními přijatými z rakousko-uherských zákoníků z roku 1899. Nicméně v poválečné historii byl vývoj následující.
Od r. 1953 byl udělován akademický titul "doktor práv", ve zkratce JUDr., který mohli používat absolventi právnických a státovědných fakult, kteří své studium ukončili složením státních zkoušek a vykonali si rigorózní zkoušky. To bylo do roku 1953. Od r. 1953 do roku 1966 se dřívější akademické tituly a stavovské označení přestaly udělovat a nové označování absolventů se upravovalo dílčími vyhláškami ministra školství. Od 1. září 1953 se proto absolventi právnických fakult označovali slovem "promovaný právník". Od r. 1966, kdy vyšel nový vysokoškolský zákon, zákon o vysokých školách, byly opětně zavedeny akademické tituly a podle tohoto zákona se studium na vysokých školách ukončovalo státní závěrečnou zkouškou jako celistvé řádné studium s tím, že absolventům právnických fakult nebyl po tomto řádném absolvování studia udělován titul rovnou, ale měli možnost získat titul "doktor práv" po vykonání rigorózní zkoušky. Zároveň zákon stanovil, že je možné tuto úpravu udělat i pro absolventy, kteří studovali po r. 1953. K nové změně došlo po r. 1980, kdy nebyl vydáván žádný titul a po vykonání závěrečné rigorózní zkoušky bylo možné získat titul "doktor práv". V roce 1990 začal znovu jinak řešit tuto problematiku další vysokoškolský zákon, který po vystudování vysoké školy právnického směru dal možnost získat titul "magistr" a po vykonání zkoušek rigorózních používat titul "JUDr." nebo-li "doktor práv".
Dámy a pánové, já jsem tento krátký exkurz tady učinil proto, že z tohoto rozboru vyplývá, že absolventi právnických fakult, kteří ukončili řádné studium v každém případě řádně vystudovali právnické obory na příslušné univerzitě nebo vysoké škole. Vyplývá z toho zároveň, že případné užívání titulu "JUDr.", je dílčí chybou nebo může být chybou, ale zároveň je i určitým důsledkem tlaku jakési středoevropské tradice, která přes tyto rozdílnosti v legislativním přidělování jednotlivých titulů v průběhu těchto let stále velmi zdůrazňovala středoevropské používání titulu "doktor". Myslím si, že proto slovo "podvod", které tady bylo velmi často používáno vůči některým našim kolegům, je příliš silné, protože oni jsou řádnými absolventy právnických fakult v případě, že tuto fakultu dostudovali, a to je myslím velmi zásadní rozdíl od toho, do jaké roviny se to tady posouvá.
Zároveň mi proto dovolte osobní poznámku. Myslím si, že by se stále více v této zemi mělo stávat zvykem, že více než akademické tituly za každého z nás hovoří jeho životní postoje, jeho práce. Já osobně mohu říci, že si více vážím absolventa právnické fakulty bez titulu "JUDr." než řádně dostudovavšího držitele titulu "RSDr." či "doktor filozofie". Děkuji. (Šum a pískání v sále.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O slovo požádal předseda poslaneckého klubu pan kolega Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, na sprosté znevažování, které tady před chvílí zaznělo, nebudu samozřejmě reagovat, protože každý absolvent vysoké školy pravděpodobně zná spletité osudy akademických titulů, kterými prošla naše země prakticky s každou změnou výchovně vzdělávací soustavy. Ano, bylo to složité, ovšem každý absolvent vysoké školy je snad natolik svéprávný, aby věděl, v jaké době promoval a jak byl vyřazen ze studia nebo jakým způsobem studium ukončil. Jakékoliv omlouvání, rozmělňování, zatemňování problému, svědčí jen a jen o zbabělosti.
Právě tak jako to, že někdo nadsazuje nebo nadřazuje některé tituly nebo některé vysokoškolské obory. Asi se shodneme všichni na tom, že takovým nejvážnějším oborem studia je třeba lékařství. Shodneme se na tom, že bez ledasjakých odborníků se můžeme obejít, bez ledasjakých oborů studia se také můžeme obejít, ale bez lékaře se asi neobejdeme. Shodneme se také na tom, že i lékaři měli problémy se svými tituly a že dokonce skutečně svého času působilo veřejné mínění k tomu, že dodatečně tyto tituly lékařům udělovány byly, protože nikdo se nechtěl jít léčit k promovanému lékaři, naopak vyžadoval samozřejmě MUDr. Ale o tom nás tady nemusí poučovat ministr školství. To tady většina lidí pravděpodobně zná.
Jde mi o to, abychom se zbaběle neskrývali za problémy s udělováním titulů, za neustálé změny ve výchovně vzdělávací soustavě, jak se tomu tehdy říkalo, ale čestně se postavili k těm problémům, které máme dnes, a prohlásili, pokud nechceme dále znevažovat celý národ, celou naši zem, pokud nechceme dále znehodnocovat demokratický systém, jediná šance, jak se vyrovnat s touto aférou, je demise vlády a vypsání nových voleb do Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené kolegyně a vážení kolegové, je zde dalších několik přihlášek a já velmi váhám s tím, zda-li vám mám dát ještě slovo, protože nic mi neumožňuje dát vám slovo, pokud není rozprava k nějakému bodu, a ona není.
Proto bych vás moc prosil o to, aby, pokud někdo zneužije faktickou poznámku, což samozřejmě může, tak aby tak nečinil. Opravdu vás prosím o to, aby vystupovali pouze ti, kteří mají z jednacího řádu právo opravdu vystoupit.
S faktickou poznámkou pan kolega Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vystoupil i jménem klubu.
Nechci profitovat z této debaty. Říkám předem a říkám to na rovinu, raději bych se tu bavil o vyslání jednotek IFOR do Jugoslávie.
Mám doma už tři knížky, tři adresáře, které dostává poslanec začátkem volebního období. Doporučuji, vypůjčte si je v knihovně a porovnejte si je. Není omluvitelné, že tady má jeden, druhý, třetí titul, eventuelně bez titulu. Takových poslanců je více. Patřím mezi pamětníky. Zažil jsem tu trapnou etapu lustrování, zažil jsem tu násilníky, kteří bili své manželky a své otce, zažil jsem tu alkoholiky, kteří se v průběhu jednání složili pod lavici a spali tam čtyři hodiny. Zažil jsem tu řádění ministra Vopěnky, který bral tituly profesů a docentů mrtvým lidem, mrtvým. Poslanecká práce, dobře placená, musí mít svoji etiku, musí mít páteř a musí mít své morální dimenze. Kdo chtěl, a to říkám jako bývalý vysokoškolský učitel, kdo chtěl tituly získat po roce 1990, tak měl několik šancí, několik možností. Měl na to šest let. Děkuji. (Potlesk)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Přistoupíme nyní k projednávání bodu 32, kterým je
48.
Návrh poslanců Miroslava Sládka a dalších na vydání
zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 236/1995 Sb.,
o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem
funkce představitelů státní moci a některých státních
orgánů a soudců, podle sněmovního tisku 10, prvé čtení
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 10 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 10/1.
Připomínám, že v páté schůzi souhlasila Poslanecká sněmovna na návrh zpravodaje s odročením projednávání předloženého návrhu.
Táži se pověřeného zástupce navrhovatelů, pana poslance Martina Smeteny, zda si přeje znovu přednést úvodní slovo nebo jej doplnit. Místo pana kolegy Smetany je pověřen pan kolega Novák.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, skupina poslanců SPR-RSČ navrhuje vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, sněmovní tisk č.10.
Jsem si plně vědom skutečnosti (Předsedající: Promiňte, pane kolego, že vás ruším. Dámy a pánové, prosím o klid), že výkon poslanecké funkce vyžaduje, aby každý poslanec reprezentoval na vysoké úrovni nejen parlamentní stranu, za kterou dostal důvěru voličů, ale i celou Poslaneckou sněmovnu, která v minulém období velmi těžce bojovala za důvěru občanů této země.
Náš návrh na snížení poslaneckého platu tuto nespornou skutečnost nějakým způsobem nezpochybňuje, jeho jedinou snahou je přiblížit poslance svým voličům a přiblížit se tak alespoň o krůček k nesmrtelnému výroku Aloise Rašína "Služba národu se neplatí".
Poslanecký klub SPR-RSČ je přesvědčen o tom, že snížení poslaneckých platů bude mít mezi občany velkou kladnou odezvu a že výrazným poměrem ovlivní nárůst důvěry novému parlamentu. Není přece možné, aby v době, kdy řadový občan pobírá průměrný plat mezi 8 a 9 tisíci korunami měsíčně, činil plat zákonodárce, včetně náhrad, téměř sedmkrát více.
Je v zásadě velice paradoxní, když náš návrh vláda neschválila, ale pan premiér se nechal slyšet, že by se s tím mělo něco udělat. Žádám vás tedy tímto, jestli opravdu máte chuť v tomto něco změnit, máte právě v tuto chvíli velkou možnost. Jinak výrok pana premiéra musím chápat jako obyčejnou frázi před sdělovacími prostředky a zároveň se musím ohradit proti výroku, že náš nárok je nekoncepční. Nenechává totiž pouze snížení platů soudců.
Poslanecký klub SPR-RSČ by rád také uvěřil tvrzení předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, že současný parlament bude jiný než ten předchozí. Podporou našeho návrhu máte možnost proměnit jeho slova v první významný čin. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní dávám slovo panu poslanci Jozefu Wagnerovi, který byl určen zpravodajem pro první čtení.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, sněmovna usnesla, když se tento návrh zde projednával poprvé, že má jisté požadavky na statistiku a na získání údajů dříve, než bude věcně rozhodovat o tomto problému.
Protože do dnešního dne sněmovna neobdržela podklady, které si vyžádala, je podle platného usnesení sněmovny zřejmě nemožné, pokud toto usnesení sněmovna nezruší, tento bod projednávat. Navrhuji tedy opět odročit, až sněmovna obdrží to, co si vyžádala. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Aniž mám možnost otevřít obecnou rozpravu, musím nechat hlasovat o procedurálním návrhu pana kolegy Wagnera. Mezi tím prosím technickou správu - pan kolega Pilip má náhradní kartu č. 10.
Budeme tedy hlasovat o návrhu pana kolegy Wagnera, který navrhl sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna odročuje projednání tohoto návrhu... Pane kolego Wagnere, prosím o upřesnění.Děkuji.
Poslanec Jozef Wagner: Poslanecká sněmovna odročuje projednávání tohoto bodu do doby, než obdrží podklady, které si vyžádala od Českého statistického úřadu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji za doplnění. Zahájil jsem hlasování č. 175.
Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?
Z přítomných 178 poslanců 111 hlasovalo pro, 25 proti. Návrh byl přijat.
Tím jsme se vyrovnali s dalším bodem podle schváleného pořadu. Děkuji panu kolegovi Novákovi. Nyní přistoupíme k projednávání bodu 33, kterým je
49.
Návrh poslankyň Anny Röschové a Mileny Kolářové na
vydání zákona, kterým se mění, doplňuje a upravuje zákon
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů, mění a doplňuje zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon České národní rady č. 333/1992 Sb., o správě
daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk 34) - prvé čtení
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 24 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 24/1. Nyní se přihlásil předseda poslaneckého klubu KSČM pan kolega Filip a prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jak jsem avizoval na poradě u předsedy sněmovny, že není naším zájmem bránit novele rodinněprávních vztahů v tomto parlamentu, ale jsme přesvědčeni, že tato novela vyžaduje delší diskusi. Připravili jsme materiál, který bychom rádi předali navrhovatelkám a požádali tuto sněmovnu, resp. navrhovatelky, aby v tuto chvíli byl tento bod programu odložen do zahájení věcné diskuse k možné novele rodinněprávních vztahů.
Krátce snad jen uvedu tolik, že je možná jak novela stávajícího zákona o rodině nebo zařazení rodinněprávních vztahů do občanského práva. Otázka je řekl bych v teoretické rovině neustále diskutována. Oba názory jsou vyvážené a já bych rád naši novelu, která věcně v řadě míst souvisí s tím, co předložily obě kolegyně, tak aby se sněmovna s těmi pozměňovacími návrhy nezdržovala, doplnil.
V tuto chvíli žádám sněmovnu, aby přerušila tento bod jednání, rsp. aby vyřadila tento bod jednání z naší schůze. Pokud mi nebude vyhověno, tak podmiňuji hlasování o přerušení tohoto bodu jednání až do příští schůze sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Než předám slovo předkladateli, musím nechat hlasovat o procedurálních návrzích, které byly předloženy. První procedurální návrh pana kolegy Filipa zněl takto: Poslanecká sněmovna vyřazuje z programu 7. schůze bod č. 33. Zahájil jsem hlasování č. 176.
Kdo je pro? Kdo je proti?
Ze 170 přítomných poslanců bylo pro 125, proti 18. Návrh byl přijat.
Tím jsme se vyrovnali s dalším bodem podle schváleného programu. Přistoupíme k dalšímu bodu, a to bodu 34, kterým je
50.
Návrh poslanců Vladimíra Špidly a dalších na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění (sněmovní tisk 63) - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 63. Stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 63/1. Návrh uvede předseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pan poslanec Vladimír Špidla, kterého prosím, aby se ujal slova a vás, vážené kolegyně a kolegové, prosím o klid.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, návrh zákona, o kterém budeme hlasovat, je návrhem novely, která je velmi podstatná bez ohledu na to, že její text je stručný a krátký. Je to novela, která směřuje k dost základnímu pojetí světa, k dost základnímu pojetí sociální politiky a která - musím to přiznat je v ostrém rozporu s vládní koncepcí průběžného a celkového snižování sociálních transferů uvnitř moderního státu. Je to novela, která je v tomto smyslu skutečně hluboká a zásadní.
Jaké důvody vedou sociální demokracii k podání návrhu? Je to především to, že do důchodového věku vstupují populační ročníky narozené ve 30. a 40. letech a na začátku let padesátých, to znamená v období, které bylo pro život jednotlivce nejtěžší, období strádání po hospodářské krizi, strádání válečného i poválečného. Lidé, kteří vstupují do důchodového věku, pracovali za mimořádně těžkých podmínek, za mimořádně těžkých sociálních okolností, pracovali v provozech, které byly z našeho hlediska nepředstavitelně namáhavé a obtížné, pracovali prací, která byla v daleko větší míře devastující a ničící než práce, kterou zažívá současná generace. Prožívali své dětství a značnou část svého života v době před revolucí, kterou přineslo poválečné zdravotnictví, a proto střední délka života byla podstatně kratší.
Rozhodující zlom sociální a zdravotní nastal až v 50. letech. Tehdy se střední délka života během deseti let od r. 1947 do r. 1957 prodloužila o celých sedm let. A právě proto považujeme za správné, aby životní okolnosti, které naši spoluobčané museli přestát a zažít, byly vzaty v úvahu.
Ponechal jsem stranou a přesto si myslím, že alespoň za krátkou zmínku stojí situace žen, které měly daleko menší výhody ve vztahu k výchově dětí.
Dalším důvodem, který nás vede k podání této novely, je skutečnost, že jakkoli se střední délka života současné populace prodlužuje, stále ještě zaostává tři až čtyři roky za střední délkou, která je v Evropě obvyklá, a za extremními hodnotami, jako jsou ve Švédsku nebo ve Francii, zaostává ještě více.
Ano, zdůrazňuje se, že střední délka života se poměrně rychle prodlužuje, asi o 1,5 roku za poslední tři roky.
Chtěl bych upozornit na to, že střední délka života je velmi komplikovaný parametr, který závisí velmi na své metodice a který velmi podstatně ovlivňují některé parametry dílčí. Více než 40 % prodloužení střední délky života v poslední době lze přičítat snížení kojenecké a novorozenecké úmrtnosti. To je nejpodstatnější důvod, čili to skutečné prodloužení života je kratší. A nelze počítat s lineárním růstem tak, jak to naznačují tyto dva roky.
Další velmi podstatná věc, kterou je třeba vzít v úvahu, je populační vývoj. Jakkoli nelze popírat, že počet obyvatel ve vyšším věku bude se postupně zvyšovat a těchto obyvatel bude přibývat, je zjevné, že do roku 2005 se počet obyvatel ekonomicky aktivních bude v populaci relativně zvyšovat.
Co je ovšem zásadní pro rozhodování o důchodových zákonech je možnost financování celého systému. Chtěl bych upozornit na to, že podíl nákladů důchodového systému na hrubém domácím produktu patří v České republice k nákladům nižším. Za námi jsou Portugalsko a irsko, před námi je většina civilizovaných zemí, odhlédnu-li od prostoru asijského nebo od Austrálie a Nového Zélandu. čili tento podíl je značně nižší, než je zvykem.
Podle některých materiálů vlády, které jsem měl možnost prostudovat, při poměrně nízkém růstu hrubého domácího produktu kolem 4 % ještě v roce 2020 i při uplatnění hranice odchodu do důchodu podle návrhu Sociální demokracie zůstává tento podíl na hrubém domácím produktu přibližně zachován, tzn., že se pohybuje mezi 8,5 a 9 %. Čili žádné extrémní hranice.
Je důležité si uvědomit i další věc. Celkový podíl sociálních transferů v České republice, včetně zdravotnictví a všech dalších, je kolem 21 % hrubého domácího produktu. To není extrémní hodnota z jakéhokoli hlediska. Existují státy - uvedu stát s nejvyššími sociálními transfery, tj. Švédsko, které má 33 % hrubého domácího produktu na sociální transfery, vypadá to tam poněkud lépe, pane kolego, než v České republice, ale o tom není třeba hovořit. Tato hodnota je tedy extrémní. Velmi často ta hodnota je kolem 25 a 26 %. Čili ani celková hodnota sociálních transferů nepřekračuje míru, které je obvyklá a rozumná.
Právě to, že v důvodové zprávě k zákonu, kterým byla předkládána myšlenka zvýšení věku odchodu do důchodu v roce 1995, se tyto důvody neobjevily a neobjevily se tam ani další hlubší ekonomické rozbory, právě tato skutečnost mě vedla k několika výrokům, kde jsem zdůraznil, že vláda neuváděla a nebrala v úvahu mimodemografické faktory. Právě tyto mimodemografické faktory mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit celkovou situaci.
Samozřejmě ta nejklasičtější myšlenka říká, že nabude ekonomicky neaktivního obyvatelstva, ekonomicky aktivní je nebudou schopni uživit. To je zjednodušení, které přestává být ilustrací a přestává být v jakékoli míře pravdou. Uvedu poměrně jednoduchý příklad, který ukazuje, jak nebezpečné je využívání těchto mechanických úvah.
Ve 20. letech 20. století byl podíl zemědělského obyvatelstva kolem 10, 12 %. Znamenalo to, že na jednoho zemědělce připadalo kolem 10 obyvatel nezemědělských. V současné době je počet zemědělců pod 4 %, tzn. na jednoho zemědělce připadá přibližně 25 - 30 lidí. Čili 1 zemědělec v průběhu 70. let zvýšil svoji kapacitu uživit někoho dalšího v podstatě třikrát.
To, že systém je financovatelný, ukazoval i průběžný vývoj od roku 1990. Neexistoval rok, kdy by v důchodovém systému nebyl přebytek. A dokonce i tehdy, když vláda po mém soudu v nekorektní reakci na vytvoření samostatného fondu nebo samostatného účtu, ze kterého přebytky nelze převádět, snížila odvody na důchody na 26 %, dokonce i po té existuje na tomto účtu malý, ale přesto přebytek.
Od roku 1993 do roku 1995 představuje celkový přebytek pojistného, vybraného na sociální účely, 69,3 mld Kč, počítáno důchody, nemocenské, nezaměstnanost. V každé z těchto kapitol nebo kapitolek byl přebytek. V důchodech byl druhý největší, největší byl v nezaměstnanosti, což je zřejmě záměr vlády, protože jí to umožňuje tímto přebytkem manipulovat.
Dovolte mi, abych se zastavil u další úvahy, která je zdánlivě odtažitá, ale přesto si myslím, že má jistou souvislost.
Přebytek, o kterém jsem hovořil, vznikl z pojistného na sociální pojištění. Nechápu potom, že v podstatě definice této věci je, že pojistné je to, co se vybírá za určitým účelem. Není to částka, která je vybírána k volné dispozici kohokoli. Tento účel a tato podstata definiční byla dodržena v našem případě pouze u nemocenského a u zdravotního pojištění, kde je oddělena Všeobecná zdravotní pojišťovna a kde skutečně nedochází k přelévání prostředků. Prostředky k volné dispozici se - alespoň po mém soudu - v slušném státě a ve slušné společnosti nazývají daně. Pokud vláda považuje - a já se nepřu o to, že při gumové interpretaci našich zákonů lze usoudit, že tato věc je z legislativního hlediska v pořádku - příjmy v sociálních systémech, na sociální pojištění za normální a obyčejný příjem státního rozpočtu, uvádí občany v každém případě v omyl a postupuje způsobem, který je neetický.
Jaké je naše řešení? Naše řešení je oddělit důchodový systém od státního rozpočtu. Zoufale mě překvapuje a zaráží, když ministr Vodička prakticky v kterémkoli ze svých výroků naznačuje, že není jeho záměrem naplnit ani tu část vládního usnesení, která o tomto problému hovoří. Nemyslíme si, že oddělením důchodového systému od státního rozpočtu se nalezne kouzelný proutek, který situaci naprosto a bez problému vyřeší. Ale přesto všechno toto oddělení umožní zapojit určité dodatečné prostředky.
O jednom jsem se zmínil. Jsou to prostředky, které souvisí s přebytky, které jsou doposud vždycky vykazovány v důchodovém systému.
To je první možnost. Další možnost, byť omezená, jsou prostředky, které lze získat z Fondu národního majetku. Chtěl bych v této souvislosti upozornit ještě na jednu věc, která zřetelně ukazuje postoj vlády k celému problému. V rámci velké i malé privatizace se získaly dodatečné prostředky v hodnotě přibližně 1 biliónu korun. Tyto prostředky bylo možné využít alespoň zčásti pro systém důchodového pojištění. Náš návrh tedy vychází z reálné situace a vezmeme-li výpočet, při kterém vycházíme z představy 7% nezaměstnanosti, 60letého odchodu do důchodu, přibližně 5% růstu hrubého domácího produktu a 26% odvodu na důchodové pojištění, zjistíme, že až do roku 2006 neexistuje rok, nebo celkové saldo této doby je kladné, byť velmi málo kladné, asi kolem 5 miliard. Zvýší-li se odvody na důchody na hodnotu, která již tady byla - na 27,2, získáme v tomto systému přibližně 140 miliard přebytku. 140 použitelných miliard pro důchodový systém.
Není tedy pravdou, že návrh sociální demokracie je nefinancovatelný. Návrh sociální demokracie je financovatelný, pokud se k tomu rozhodneme. Chtěl bych upozornit na to, že příslušný návrh, který uvažuje o zvýšení odvodů na sociální pojištění ve prospěch důchodů a snížení odvodů ve prospěch politiky zaměstnanost, alespoň v nejbližší době, takže by celková hodnota zůstala zachovaná, již připravuji.
Začal jsem poměrně obecnou úvahou o problémech důchodů a dovolte mi, abych se soustředil opět na obecný názor. Prodloužení věku odchodu do důchodu neodpovídá základní sociální výzvě budoucí doby. Podle velmi věrohodných úvah futurologických musíme uvažovat o tom, že celková struktura trhu práce i celková struktura společnosti se zásadně změní. Četl jsem řadu úvah a moderních úvah, které hovoří o tom, že prodlužování věku odchodu do důchodu je slepou uličkou, že musíme uvažovat o tom, že nezaměstnanost může dosáhnout vysloveně katastrofálních hodnot - hovoří se až o 80% nezaměstnanosti, jakkoliv je samozřejmě každá z těchto věcí velmi sporná do roku 2025, že rozhodující pohled je přehodnotit názor na to, co je a co není práce. Vezmeme-li jenom trošku rozšířenou definici, která nebere práci jako něco, za co se dostává mzda, zjistíme, že zhruba 40 % hrubého domácího produktu, je tvořeno prací, nebo všech statků, které existují, je tvořeno prací, která za mzdu vykonávána není. To je další situace a další věc, kterou je třeba brát v úvahu.
Důchodce není pasivním spotřebovatelem statků, ale je a je schopen být stále člověkem, který obecně přispívá k blahu společnosti. Pohlížet na důchodce jako na jakýsi druh nákladného parazita je hluboce nesprávné.
A na závěr poslední úvaha. Náš návrh nepředpokládá, že by lidé do důchodu odcházet museli. Je to logické, protože nikdo se neodváží a nikdo by také nesáhl k názoru, že do důchodu se odcházet musí, že tady není volba. Je to zákon, který umožňuje odejít do důchodu za předpokladu, že se k tomu člověk v tom odpovídajícím roce rozhodne. Pokud budou existovat výhodné podmínky na trhu práce, je samozřejmě jasné, že lidé do důchodu odcházet nebudou.
Snad ještě jednu ilustraci. Státy, které mají důchodovou hranici obvyklou, tedy nižší, takovou jako máme my, mají reálné odchody do důchodu zaznamenané tak o dva, o tři roky později - například Francie a Belgie. Státy, které mají důchodovou hranici na úrovni 65 let, mají reálné odchody do důchodu obvykle rannější. Bývá to kolem 60 let i dříve.
A snad ještě jedna a poslední myšlenka na závěr. Norsko uvažuje o zkrácení věku do důchodu, byť z extrémně vysoké hranice 67 let na 64 let. čili pohyb, který se odehrává, je mnohosměrný a řešení, které předpokládá naše vládní koalice, je řešení, které vytváří sociální byrokracii a naprosto bez invence se snaží připravit - tak, jak se to často říká u generálů - na tu již minulou válku.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zpravodajem pro prvé čtení byl určen pan poslanec Václav Krása, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, návrh poslanců Vladimíra Špidly a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 155/1996 Sb., o důchodovém pojištění, sněmovní tisk č. 63, splňuje po formální stránce náležitosti podle § 86 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, s jednou výjimkou: V důvodové zprávě není podle § 86 odst. 3 jednacího řádu uveden předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy. Vzhledem k tomu, že návrh zákona by v případě přijetí měl zcela jistě poměrně výrazný vliv na výdajovou stránku státního rozpočtu, považuji toto opomenutí za vážný nedostatek důvodové zprávy.
Vláda České republiky na své schůzi dne 23. října 1996 projednala a posoudila návrh zákona a vyjádřila s tímto návrhem zásadní nesouhlas. Stanovisko vlády je uvedeno ve sněmovním tisku č.63/1.
To je krátká zpravodajská zpráva, pane předsedající.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili zatím tito kolegové: pan kolega Krása, paní kolegyně Plechatá, pan kolega Novák, pan kolega Štrait a další.
Prosím, aby se slova ujal pan kolega Krása, připraví se paní kolegyně Plechatá.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, máme před sebou návrh zákona, který se snaží velmi jednoduchou legislativní úpravou znehodnotit reformu důchodového systému, která postupně probíhala v letech 1990 až 1995 a byla dovršena přijetím zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který byl schválen v loňském roce a jenž účinnost nabyl 1. ledna letošního roku.
Vlastní navržená úprava není provázána na další ustanovení zákona o důchodovém pojištění a vytváří bezdůvodné nerovnosti. V předloženém návrhu chybějí především přechodná ustanovení, takže není zřejmé, zda a jak by u starobních důchodů, přiznaných v roce 1996, měla být posuzována doba rozdílu mezi stávajícím a navrhovaným důchodovým věkem. V praxi to znamená, že občané, kterým byl důchod přiznán v roce 1996, by bez změny přiznaného důchodu byli na základě posunu důchodového věku znevýhodněni.
Zároveň by došlo ke kritické situaci u plátců důchodů, protože předkladatelé návrhu předpokládají, že platnost i účinnost zákona by byly prakticky okamžitě po vyhlášení, neboť předkladatelé navrhovali účinnost od 1. ledna 1997, což samozřejmě není možné, ale s ohledem na návrh zákona lze předpokládat účinnost okamžitou.
Zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu je v zákoně č. 155/1995 Sb. zároveň provázáno se snížením věkové hranice pro možnost odchodu do předčasného důchodu a promítá se i do délky dopočtené doby pro výši plných a částečných invalidních důchodů, resp. z nich odvozených důchodů vdovských, vdoveckých a sirotčích.
S touto provázaností jednotlivých ustanovení zákona o důchodovém pojištění předkladatel vůbec neuvažuje a navržený zákon je pouze mechanická úprava věkových hranic.
V důvodové zprávě je jako jeden z hlavních argumentů uváděna skutečnost, že nárůst počtu občanů v poproduktivním věku bude vyrovnán poklesem dětí v předproduktivním věku. Tento argument je zcela chybný, neboť finančně je vztah dětí a důchodců zcela nesouměřitelný a s věkovou hranicí pro odchod do důchodu nemá žádnou souvislost. Sociální výdaje ve prospěch dětí činí přibližně 30 miliard korun ročně a výdaje ve prospěch důchodů přibližně 150 miliard ročně. Vzhledem k tomu, že počet osob do 15 let a osob starších 60 let je v současné době zhruba stejný, lze říci, že výdaje ze sociálního zabezpečení na jednoho důchodce jsou zhruba 5 x vyšší než na jedno dítě.
Další z argumentů, který navrhovatelé uvádějí, je vztah důchodů k hrubému domácímu produktu a srovnání tohoto podílu v České republice a v zahraničí. Mechanické srovnání podílu vyplácených důchodů a hrubého domácího produktu v různých zemích není samo o sobě objektivně vypovídající. Neboť v různých zemích obsahují důchodové systémy velmi široké spektrum různých dávek a především ve většině zemí jsou důchody zdaněny, čímž se část prostředků vrací do státního rozpočtu v podobě daní z příjmů. Proto je třeba dodat, že v důvodové zprávě jsou jednotlivé údaje víceméně vytrženy z kontextu a bez patřičného okomentování tak, aby účelově mohly posloužit navrhovatelům novely. Samozřejmě nejdůležitějším argumentem v důvodové zprávě je uváděný údaj o předpokládaném dožití populace České republiky ve srovnání se státy Evropy, zejména pak se státy Evropské unie.
Je třeba konstatovat, že současná průměrná délka pobírání starobních důchodů v České republice je jedna z nejdelších v Evropě a i při postupném zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu se bude doba pobírání důchodů - a to především u mužů, mírně zvyšovat. Věk odchodu do důchodu v 60 letech u mužů a především v 55 letech u žen je na nejnižší hranici v Evropě a vzhledem k dlouhé době pobírání starobních důchodů u nás vytváří neúměrné zatížení budoucích generací.
Je třeba konstatovat, že naše společnost má jedinečnou šanci dlouhodobě vyřešit svůj důchodový systém v případě, že se bude pravidelně postupně zvyšovat věk pro odchod do důchodu tak, jak předpokládá stávající legislativní úprava. Jakékoli zpochybnění zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu povede nutně buď ke stagnaci valorizací důchodů a k rozvírání nůžek mezi podílem důchodů na průměrné mzdě, anebo k vyššímu zatížení produktivních občanů k vykrytí výdajů na důchodový systém.
Předkladatelé neuvádějí žádné dopady navrhované novely na státní rozpočet. Je zcela zřejmé, že snížení věkové hranice pro odchod do důchodu by se bez dopadu do státního rozpočtu neobešlo. Je třeba si uvědomit, že v okamžiku účinnosti novely dle návrhu dojde ke snížení počtu plátců pojistného, čímž se sníží příjmy, a zároveň dojde ke zvýšení počtu příjemců důchodů a tím ke zvýšení výdajů ze státního rozpočtu.
Vláda České republiky odhaduje vliv novely na státní rozpočet v r. 1997 na částku přibližně 4 miliard Kč a v následujících letech by se výdaje způsobené přijetím návrhu v důsledku prohlubování diference mezi počtem plátců pojistného a příjemců dávek prudce zvyšovaly.
Dámy a pánové, vzhledem k výše uvedeným důvodům podávám návrh podle § 90, odst. 2. zákona č. 90/1995 Sb., o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny, na zamítnutí v prvním čtení předloženého návrhu poslanců Vladimíra Špidly a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
Ještě si dovolím říci pár poznámek ke zprávě předkladatele. Překvapilo mé, že zástupce navrhovatelů zákona svoji zdůvodňovací zprávu k zákonu pojal tak, že většina jeho argumentace spočívala v útoku na vládu, místo toho, aby věcně zdůvodňoval a přesvědčoval oponenty svého návrhu. Financovatelné je vše, ale je potřeba si uvědomit, za jakou cenu. Může to být i za cenu tak vysokou, že může dojít i k zastavení růstu příjmů současné populace.
Na závěr si ještě dovolím krátkou repliku. Zdá se mi, že futurologické vize nelze brát jako argumentaci pro zákon, který se dotýká současné generace. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)