Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šafaříkovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan ministr Kočárník.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Pane předsedající, paní poslankyně páni poslanci, omlouvám se, nebudu komentovat jednotlivá vystoupení, nechám si to na své závěrečné slovo, ale tady se musím velmi výrazně ohradit.
Je zde nabízena myšlenka, že jsme do finančních úřadů investovali peníze a všechno možné a výsledkem je propad příjmů rozpočtu. Pane poslanče, to je absolutně jinak. Je to asi tak, že původní návrh rozpočtu, který jsem předložil vládě, počítal s příjmy 486 mld. korun. To byl reálný odhad příjmů, respektující jistá rizika. členové KDU-ČSL měli pocit ve vládě, včetně členů ODA, že rozpočet je příjmově podceněn. Taktéž tento pocit měla sněmovna a proto se zvýšily příjmy. Tyto příjmy byly do rozpočtu de facto vdemolovány. Taková je pravda a nikoliv, že se daně nevybraly. Na to je důkaz, protože materiál měla porada ministrů 25. srpna, a to byl seriozní odhad příjmů. Taková je skutečnost.
Odmítám, že došlo k nějakému velkému nevybrání daní. Že jsou problémy v legislativě a jiných věcech, jsou a budeme je řešit, ale že by byl způsoben výpadek. o kterém vy hovoříte, tímto, to ne, ten byl dán přešponovaným odhadem příjmů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Hlásí se pan předseda výboru Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Vážení, cítím za povinnost se k tomuto problému vyjádřit. V minulém rozpočtovém výboru se o těchto věcech velmi podrobné debatovalo. A o odhadu příjmů se vedly spory každý rok. Je faktem, co řekl přede mnou pan ministr Kočárník, pokud jde o čísla, ale je též faktem, že rozpočtový výbor vyslovil už v minulém funkčním období požadavek, aby se řešila problematika rozpočtové skladby, rozpočtových pravidel a nezávislého sboru pro odhad příjmů. Tyto problémy stojí před námi, vyžadují koncepčního řešení a rád bych - a proto jsem se hlavně přihlásil - abychom v této rozpočtové debatě, pokud to trochu bude možné, dostali do doprovodného usnesení z rozpočtu to, co by mělo být předmětem řešení.
Rozpočtový výbor už při projednávání rozpočtu dal nepokrytě najevo, že takovýto zájem má a že bude plnit více než v minulém období především kontrolní funkci. Možná, že není namístě před téměř prázdnou sněmovnou říci něco o samosprávě a o tom, co komplikuje řešení problémů, ale učiním to. Protože to je ten hlavní problém, proč se věci neřeší. Kdyby existoval zákon o samosprávě, samospráva druhého stupně, byla by nutnost vydat nová rozpočtová pravidla, rozpočtovou skladbu a vše ostatní. Toto je základní příčina problému. Tady je třeba hledat kompromis a mám pocit, že by se mohl najít v tom, že zákon o zřízení samosprávy a příslušný ústavní zákon by mohl být přijat tak, aby měl velký rozdíl mezi platností a účinností a aby ho bylo možno hospodárné využívat prostředky veřejných rozpočtů. A je pro daňového poplatníka úplně jedno, jestli nehospodárně hospodaří stát, nebo samospráva. Pokud bychom našli šanci vyřešit základní problém, vyřešíme i ostatní. Nikdy v životě nelze dělat druhý krok před prvním. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, hlásí se pan kolega Šafařík.
Poslanec Pavel Šafařík: Vážení kolegové, pan ministr malinko podléhá atmosféře, která zde při rozvíjení tohoto bodu je, možná by měl trochu dodržovat jednací řád - já na to nejsem citlivý, ale někteří kolegové by se ohradili výrazněji.
Pan ministr potvrdil to, o čem jsem se ve svém vystoupení zmínil. Já jsem prostě požadoval, že tyto výpadky nelze bagatelizovat či omlouvat a že je zapotřebí se jimi zabývat. Pokud má někdo sklon je bagatelizovat, mám pocit, jakoby to pan ministr svým vystoupením potvrdil.
Jako člen rozpočtového výboru mám jednoznačný zájem, abychom zhodnotili odhad příjmů atd., který byl, abychom si řekli, zda došlo nebo nedošlo k jeho podhodnocení - to je ale věcí zhodnocení a vy nám zde předkládáte už řešení předem.
Pane ministře, jistě jsou zde známy i řešení. Víme, že rozpočtová soustava není, jak už se i pan zpravodaj toho dotkl, konstruována zcela optimálně, ale že je tu otázka do budoucna, abychom se vyhnuli problémům krácení v září, v listopadu nebo v prosinci, což některá ministerstva může ohrožovat v chodu a vytvářejí nedobrou situaci i pro rok 1997. To je má krátká poznámka, jinak nechci polemizovat už dál ani s panem ministrem.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Gongol. Připraví se pan poslanec Recman.
Poslanec Jaroslav Gongol: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve vystoupení předřečníků zazněly návrhy na úpravu rozpočtu ve školství, ve vědě a podobně. Nebudu se proto těmito otázkami zabývat. Oblast, kterou zde chci řešit, asi nikdo jiný nenavrhne, protože to je oblast, která je vzdálena hlavnímu městu Praha.
Podle předloženého návrhu rozpočtu dedukuji, že se vláda rozhodla nedělat nic proti narůstající krizi. To nejsou obtíže růstu, jak se nám říká. Nazval bych to růstem obtíží.
V podmínkách slábnoucího přílivu zahraničního kapitálu pokračuje vláda v makroekonomické restriktivní politice, ale i politice rozpočtové. Nadále totiž odmítá dostatečné účinnou politiku průmyslovou i zemědělskou. Odmítá i jakoukoli intervenční politiku. Důkazem je postoj některých vládních politiků i k tomu, co proběhlo naším tiskem, i když stručně, v minulých dnech, to je jednohodinová stávka na dole Paskov v Ostravsko-karvinském revíru.
Nemohu říci, že jsem zastáncem stávek. To pokládám opravdu za krajní řešení, a to nikoli jen dnes, ale pokládal jsem to za krajní řešení i třeba v listopadu 1989. Slyšel jsem totiž, že to je místní záležitost, která nemá žádnou důležitost. Nevím, netroufám si říci, jakou důležitost budou mít tyto stávky. Vím však jedno, že totiž i ti, kteří v roce 1989 si vůbec nepřipustili, že mohou přijít o práci, dnes už začínají o tom přemýšlet. Jim totiž již dnes nejde o to, aby za každých okolností se prováděla těžba na nerentabilních dolech. O výši těžby a její potřebě do budoucna musí rozhodnout ten, kdo řídí palivoenergetický program státu. Jestliže je zpracovaný, měl by ho někdo říci, a když není, tak by z toho měl vyvodit důsledky.
Je totiž nanejvýš jasné, že se těžba v našem státě neobejde bez dotací při současných světových cenách. Ale nikdo v tomto státě nechce slyšet, že těžba uhlí je ve všech evropských státech dotována, jen u nás ne. Přitom naše důlně geologické podmínky jsou mimo snad Španělsko nejhorší. I za této situace je přece logické požadovat po vládě jasné stanovisko k tornu, kolik uhlí budeme potřebovat, s jakou dotací na to mohou počítat, neboť v případě likvidace vlastní těžby musíme počítat s tím, že cena uhlí z dovozu půjde minimálně na úroveň nákladů a přiměřeného zisku v okolních státech.
Byli jsme zemí, která měla velmi dobře zpracovaný energetický program, a to dlouhodobě. Dnes jsme zemí, která v zimních měsících kupuje až tisíc megawattů elektrické energie, kterou musíme nasmlouvat dlouhodobě a v případě, že ji nepotřebujeme,, také odebrat a zaplatit. Že to není levné, je nasnadě. O to nižší je pak státní rozpočet.
Někteří "osvícenci" předpokládají trvalý pokles elektřiny. Srovnejte si spotřebu u nás a třeba u nejvyspělejších zemí. Ve spotřebě domácností jí zdaleka nedosahujeme, i když v loňském roce se zvýšila o 5 %. Bez nadsázky je třeba říci, že se u nás elektrické energie nebude dostávat a dostatek energie je samozřejmě předpoklad pro očekávané nastartování výroby i růstu hrubého domácího produktu.
Horníci tedy v žádném případě nebojují o to, aby si mohli ničit zdraví v podzemí. Vím, o čem hovořím, pracoval jsem tam 32 let. Oni ale také nebojují jen o to, jak to vidí někteří odborářští funkcionáři, aby dostali peníze na útlum. To je spíše otázka, která zajímá management. Oni si již dnes uvědomují, a je to dobře, že jde o ryze sociální záležitost týkající se jejich rodin a jejich potomků. Oni dávají totiž signál a i nám, páni poslanci, zejména zvoleným v tomto regionu, že je skutečně situace napjatá.
Ono to totiž velmi souvisí s tímto projednávaným rozpočtem. Když tam nebude výroba, nebudou daně a musí být vypláceny sociální dávky, poroste dál v tomto regionu kriminalita apod. To přece stojí za to, abychom se nad tím společné zamysleli.
V souladu s tím proto podávám pozměňovací návrh v tomto znění:
V kapitole VPS vyčlenit 1 miliardu Kč z vládní rozpočtové rezervy a tyto prostředky převést do výdajové části VPS jako dotaci podnikatelským subjektům. Novou položku označit "OKD, tvorba nových pracovních příležitostí, částka 1 miliarda Kč".
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Gongolovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Recman. Připraví se pan poslanec Vacek.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, při prvním čtení návrhu státního rozpočtu ČR na rok 1997 jsem z tohoto místa hovořil o tom, že tak jak je státní rozpočet předložen sněmovně, nevytváří dostatečné podmínky pro avizovaný rozvoj společnosti na makroekonomické úrovni i v příslušné mikrosféře a negarantuje vládou navržený rozpočet bez výrazných restriktivních opatření na straně výdajů.
Návrh státního rozpočtu rovněž neskýtá záruku vyřešení zásadních problémů, na které klub ksčm, ale i další opoziční kluby celou dobu poukazují. Jedná se především o vytvoření potřebných podmínek pro zvýšení výkonnosti ekonomiky a tím i zvýšení příjmové stránky státního rozpočtu s cílem brzkého dosažení alespoň úrovně roku 1989.
Rozpočet je předkládán podle mého názoru s obrovským vnitřním schodkem, protože v jednotlivých rozpočtových kapitolách zdaleka nepokrývá potřeby jednotlivých resortů. Ať již jde o zdravotnictví, školství, sociální oblast, dopravu, bydlení či jednotlivé resorty, např. průmyslu, zemědělství, policie, obrany apod.
Řekl bych, že dokladem šetření na nesprávném místě je i omezení dotací na ceny tepla, s jejich deregulací v roce 1997 vláda počítá a která přinese nárůst cen o 39 %. Kromě údajné úspory v oblasti spotřeby energie je zde opět ideologický argument dokonalých cenových relací a zvýšení ekonomické motivace k úsporám energie a k energetickému chování jednotlivých podniků. Dopad tohoto regulačního opatření na domácnosti bude ovšem značný a domníváme se, že deregulace těchto sociálně citlivých cen by měla být nahrazena jiným způsobem.
V říjnu 1996 při prvním čtení návrhu státního rozpočtu na rok 1997 poslanecký klub KSČM odmítl vládní návrh. Šlo nám v té době o to, zamezit dalšímu mrhání se zdroji, zastavit další krácení veřejných rozpočtů, zabránit překročení krizové hranice v některých resortech. V takto získaném čase bylo možno lépe koncipovat celou hospodářskou politiku a připravit nový, kvalitní návrh rozpočtu na příští fiskální rok.
Náš návrh znamenal přejít od pasivního omlouvání problémů a flikování rozpočtu z jednorázových zdrojů k ozdravění tzv. příjmové báze, ke konsolidaci podnikové sféry, racionalizaci daní, transformaci finančního sektoru, ke zvýšenému tlaku na šedou a černou ekonomiku. Znamenal přejít od plýtvání na neefektivní a přebujelou správu k profinancování odvětví rozvoje člověka a posílení jeho sociálních jistot.
Nechceme jen skončit u nadlepšení příslušných rozpočtových kapitol, ale začít prosazovat alternativní koncepce ozdravění celého národního hospodářství, jejich jednotlivých příslušných odvětví. Neústupnost vlády v zásadních otázkách hospodářské politiky nás přesvědčuje o oprávněnosti zpochybnění jejího dalšího fungování. Je to i v souladu s požadavkem hlasování o důvěře vládě.
Poslanci, kteří v prvním čtení hlasovali pro rozpočet a argumentovali stabilitou země, se v tomto bodě mýlí. Skutečným nebezpečím je kumulace důsledků, pokračování dosavadní vládní politiky a získání času pro další rozkrádání majetku.
Navržený rozpočet lze při respektování strukturální vybilancovanosti, tak jak byl schválen v prvním čtení, dílčím způsobem vylepšit. Pokud ovšem nedostaneme záruky zásadnější změny hospodářské politiky, nemůžeme jako poslanecký klub v celkovém hlasování rozpočet podpořit. Proto bych chtěl navrhnout Poslanecké sněmovně v souladu s § 105 odst. 2 zákona č. 90/95 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, aby přijala následující usnesení:
Poslanecká sněmovna
1. vrací vládě České republiky návrh státního rozpočtu na rok 1997;
2. doporučuje vládě České republiky provést změny ve státním rozpočtu na rok 1997 a znovu posoudit
a) výši celkových příjmů a celkových výdajů veřejných a státního rozpočtu, zachovat minimální podíl výdajů veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu na úrovni roku 1996;
b) finanční vztahy státu k rozpočtům okresních úřadů a rozpočtům obcí a výši celkové dotace těmto rozpočtům s cílem posílit dotace státu obcím nad úroveň navrženou v návrhu státního rozpočtu na příští rok;
3. stanovit termín předložení nového návrhu státního rozpočtu na rok 1997 Poslanecké sněmovně do 10. ledna 1997.
Na závěr bych chtěl požádat pana ministra o jednu informaci. Byl tady předložen poslancům informativní materiál, který se týká delimitace podle zákona 272/96 Sb., tzv. kompetenčního zákona. Vzhledem k tomu, že se projednává státní rozpočet a týká se to finančních dopadů této delimitace, chtěl bych požádat ministra financí a místopředsedu vlády pana Kočárníka, jestli by mohl k této problematice zde něco říci, jaký je současný stav. Vím, že rozpočtový výbor a poslanci, kteří jsou jeho členy, byli informováni, ale domnívám se, že je to závažná věc a že by měla být v tomto směru průběžně informována i Poslanecká sněmovna.Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Chtěl bych i jeho požádat, aby předal své návrhy písemně zpravodajovi tak, abychom je potom mohli jako zástupci klubů nebo všichni poslanci obdržet. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Vacek. Připraví se pan poslanec Vrzáň.
Poslanec Miroslav Vacek: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, z návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 1997 se chci vyjádřit ke kapitole Ministerstva obrany.
Shodneme-li se na základním předpokladu obranyschopnosti, tj. má-li Česká republika mít svoji armádu - a já toto stanovisko podporuji - pak by pro zachování, dnes možná již pro obnovení její bojeschopnosti měly být vyděleny takové prostředky, které zlepší její funkčnost. Jestliže 32 mld korun v návrhu státního rozpočtu podle představitelů Ministerstva obrany nevytváří tyto předpoklady, je potřeba hledat další řešení.
Navrhuji proto zvýšit rozpočet Ministerstva obrany o 750 mil. z prostředků kapitoly Všeobecná pokladní správa, ale současně s tím hledat i další rezervy v samotném resortu Ministerstva obrany. Na celé záležitosti je pouze trochu smutné, že teprve výstražně zdvižený prst některých představitelů Severoatlantické aliance o nedostatečných výdajích České republiky na obranu zaktivizoval odpovědné funkcionáře Ministerstva obrany, aby se ozvali. Své požadavky bohužel ke škodě věci vznáší tak, jakoby kardinálním problémem Armády České republiky bylo pouze letectvo. Je to však spíše působení na city, protože jak je známo, havaruje-li letoun, neutají se to před veřejností a prestiži armády to určitě nepřispěje. Naproti tomu není-li pojízdný tank či jiný prostředek pozemního vojska, protože chybí náhradní díly, pohonné hmoty nebo nejsou vycvičeny osádky a obsluha této techniky, o tom se zpravidla už tolik nehovoří.
Nevím, jak dlouho ještě Ministerstvo obrany a generální štáb vydrží zdůvodňovat nedostatky v přípravě Armády ČR neustálým zdůrazňováním složitosti úkolů, které plnila při rozdělení federace či při provádění dislokačních a organizačních změn.
Sebesložitější úkoly nedávají nikomu právo mlčet nebo zatajovat skutečný stav. Málokdo si také připouští, že obrana státu vyžaduje nejen připravenou armádu, ale také prostředky na její mobilizační rozvinutí, mít silnou ekonomiku s nezbytnou skladbou vojenského průmyslu a udržení potřebných meziresortních vztahů a vazeb, které byly přechodem na tržní ekonomiku podstatně narušeny a co je horší, zatím v nové podobě neexistují. čas od času pocítí někdo potřebu prezentovat Armádu ČR před občanskou veřejností, aby zlepšil její upadající postavení ve společnosti. Z šedesátijednatisícové armády může představit prapor IFOR v počtu necelé tisícovky vojáků, některé menší jednotky z brigády rychlého nasazení, která ani není zcela naplněna a čítá zhruba 3000 vojáků. Cvičení prováděná v rámci Partnerství pro mír nemohou nikoho přesvědčit o tom, že minijednotky a štáby, které se jich zúčastní, se procvičují zrovna v tom, co představuje obranu této republiky.
Co dělá onen "zbytek" Armády ČR v počtu asi 57 000 vojáků, o tom se raději mlčí. Odchází-li po skončení vojenské základní služby mnoho vojáků do zálohy nedostatečně vycvičeno, je to špatné. Je-li k tomu navíc přijat zákon, že vojákům povolaným na cvičení ze zálohy refunduje mzdu armáda, která nemá dostatek prostředků, vyřeší to samozřejmě v mezích svých možnosti. Procvičí si jenom tolik, na kolik má. V podmínkách Armády České republiky je to tedy minimum. Všude na světě platí zásada, že armáda je mj silná připraveností velitelů, vycvičeností vojáků a dále novodobostí výcviku záloh. Opačně samozřejmě platí i to, že nejsou-li splněny tyto předpoklady, je armáda považována za nebojeschopnou.
Několik čísel k věci, o které hovořím. Ze 14 500 poddůstojníků na čas jich bylo pro základní funkce velitelů družstev a čet získáno dosud asi 500, a to ještě pro dobře placenou službu v jednotkách UNPROFOR a IFOR. Příčinou je podle mého názoru, že armáda není schopna nabídnout ani požadovanou výši platu, ani zabezpečit zájemce byty, kterých se často ukvapeně zbavila. Slabá vycvičenost vojáků základní služby není způsobena neschopností či nezájmem vojáků z povolání, ale nemožností soustředit je k výcviku pro plnění jiných úkolů, především strážní a dozorčí služby, a nedostatkem materiálních prostředků k výcviku včetně nedostatku pohonných hmot.
Při množství záloh, které byly letos povolány na cvičení by proces jejich přípravy při běžné požadované periodicitě trval asi 30 let a při jejich zdokumentované neochotě cvičení se účastňovat by se úkol plnil asi 60 let.
Přičteme-li k tomu ještě tu skutečnost, že vyčleněných 32 mld korun stačí převážně pouze na zabezpečení stávajícího stavu a zásadním způsobem nemůže řešit ani přezbrojení a modernizaci armády. dostaneme téměř úplný obraz.
Pro příklad uvedu snad pouze to, že ve stávajícím návrhu rozpočtu Ministerstva obrany na rok 1997 se počítá v roce 1997 s modernizací pouze 10 tanků T 72, takže při tomto tempu by se kdysi zmiňovaných 300 tanků modernizovalo - podle běžných kupeckých počtů - asi 30 let.
Unést všechnu tuto odpovědnost mohou podle mne pouze vyjímeční jedinci z politické strany, které byl resort Ministerstva obrany svěřen, nebo lidé, kteří armádě málo či vůbec nerozumějí, nebo si svůj podíl odpovědnosti nepřipouštějí. Jistě ne všichni jsou takoví a mnozí skutečný stav znají. Proto také jediné východisko často - kromě politické motivace - spatřují v urychleném vstupu do Severoatlantické aliance.
Podle výzkumů provedených Kongresem Spojených států Amerických bude Česká republika totiž chtě nechtě muset po přijetí vynakládat na obranu zhruba dvojnásobek současného rozpočtu, zvýšený každoročně o míru inflace. Nikoho z těch, kdo bezvýhradně usilují o přijetí do Severoatlantické aliance, však nemusí stav armády České republiky znepokojovat. Vojenská sílá aliance je totiž natolik dostatečná pro i řešení nejen evropských, ale i světových problémů, že pro ni síla armády České republiky je zanedbatelná. Přijetí do severoatlantické aliance je záležitost politická a z vojenského hlediska má Česká republika pouze význam svojí polohou, která vylepšuje v každém případě strategické záměry aliance.
Od výraznější podpory navýšení státního rozpočtu pro Ministerstvo obrany mě odrazuje skutečnost, že ani za 4 roky neexistují základní legislativní dokumenty a není vytvořen ani žádný státní orgán pro řízení obrany, což je jistě v civilizovaném světě rarita. Při neexistenci uvedeného totiž nejsou ani dostatečné záruky, že prostředky budou v resortu Ministerstva obrany opravdu účelně využívány.
O jisté nesystematičnosti a dokonce chaotičnosti totiž svědčí mnohá dosud přijatá i v současnosti přijímaná opatření. Rovněž využití jisté části finančních prostředků uvnitř resortu Ministerstva obrany se nejeví příliš účelné. Pro příklad uvádím následující.
Mnohé služby pro armádu byly a jsou předávány soukromým firmám. Mám na mysli centrální způsob vytápění vojenských objektů, úklidové služby a podobně, ačkoliv ve skutečnosti představují pro armádu dvoj až čtyrnásobně vysoké náklady. Snad jediné co lze připustit, je, že takto vykazované služby jsou hrazeny z položek pro někoho přijatelnějších.
Vyhlásí-li Ministerstvo obrany zeštíhlování centrálních orgánů k úspoře mzdových prostředků, nemělo by to podle mého názoru řešit propouštěním v průběhu jednoho roku 4,5 tisíce občanských pracovníků především z vojenských správ budov, které se nacházejí u útvarů armády ČR. Za prvé proto, že to není z centra, jak bylo hlásáno, za druhé proto, že vojenské správy budov obhospodařují stále vojenský majetek v hodnotě nejméně 70 mld korun, který podle zkušeností rychleji podlehne devastaci a úspory dosažené snížením počtu občanských pracovníků se tím stanou nepodstatné.
Dále. Jestliže Ministerstvo obrany nebere vůbec v úvahu výsledek kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu o malé výhodnosti a nedostatcích v centrálním způsobu zásobování armády ČR proviantem, jo to přinejmenším projev arogance.
Dále. Předpokládá-li Ministerstvo obrany ve svém rozpočtu vynakládat nadále 714 miliónů korun v příštích deseti letech na vývoj a nákup bezpilotních průzkumných prostředků typu Sojka, lze snadno dokázat, aniž bych vás zatěžoval technickými podrobnostmi, že jsou v armádě věci potřebnější. Snad jediné, co lze uznat, je to, že to udrží při životě jeden až dva vojenské výzkumné ústavy, které by podobně jako některé jiné zanikly.
Snad až za příliš velkorysé lze považovat také vynaložení 1,146 mld korun v průběhu asi tří let na finanční informační systém Ministerstva obrany.
Představuje-li účast našeho praporu IFOR částku okolo 1,2 mld Kč, mělo by se pečlivěji zvažovat, zda prodlužovat jeho účast v silách SFOR, protože to není podmínka přijetí do Severoatlantické aliance. Jistě nepochybujete o tom, že podobných příkladů by bylo možno uvést více.
Paní poslankyně, páni poslanci, chci vás ubezpečit, že pro doporučení navýšit státní rozpočet pro Ministerstvo obrany mé vůbec nevadlo zastrašování KDU-ČSL, že jeho poslanci jinak nepodpoří státní rozpočet ve druhém čtení. To jim pravděpodobně strach a další strany koalice nedovolí. Nečekám ani, že se mnou v názorech na potřeby a stav armády ČR budete souhlasit. Není mojí povinností, abych jako opoziční poslanec radil, kde vzít na opravdu důstojnou existenci armády další prostředky. Tuto starost nechť si připouštějí vládní činitelé, kteří jsou za obranu České republiky z Ústavy odpovědni. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vackovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Petr Vrzáň, připraví se pan poslanec Janeček.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, jménem klubu SPR-RSČ konstatuji a opakuji, že konstrukce vyrovnaného státního rozpočtu, navrženého pro rok 1997, s celkovými příjmy a výdaji v částce 549,1 mld Kč, nemá naši podporu a z tohoto hlediska navrhuji jménem klubu návrh tohoto rozpočtu zamítnout.
Vyjádřím se však k oblastem, ve kterých spatřuji základní nedostatky vystihující náš názorový postoj.
Zcela zásadním problémem pro náš klub je samotná existence kapitoly 303 - Návrh rozpočtu Senátu Parlamentu. Stanovisko jsme nezměnili, a proto akceptovat navrhované výdaje vyčleněné v této kapitole, a jsme přesvědčeni, že objem těchto finančních prostředků by mohl být mnohem lépe využit v kterémkoli resortu, v nichž panuje všeobecná a dlouhodobá finanční nedostatečnost. Každá, byť i jedna jediná koruna česká, rozpočtovaná pro tuto kapitolu, je námi považována za příliš drahou pro tento účel, neboť Senát je zbytečnou luxusní institucí, bez které by byl život v této zemi možný.
Vzhledem k tomu, že vyjadřujeme nesouhlas s tempem růstu výdajů v některých resortech, zmiňme se alespoň o některých z nich.
V posloupnosti dle jednotlivých kapitol státního rozpočtu je třeba se zmínit o kapitole 307 Ministerstvo obrany. Jsme proti navyšování jakékoliv další částky ve prospěch této kapitoly, neboť nejprve je třeba hledat rezervy uvnitř tohoto resortu. Je nutné odhalit veškeré úniky a rozkrádání materiálu, o němž panuje všeobecné povědomí. Toto musí z titulu své pravomoci učinit ministr obrany, který je za resort zodpovědný a věřme, že se mu to podaří.
Při zachování podpory letectva je možné o dalším zvyšování rozpočtu Ministerstva obrany hovořit pouze v případě, bude-li zrušen Senát. Senát je totiž zbytečný.
Nedostatečně financovaným resortem je rovněž rozpočet kapitoly 312 Ministerstvo financí. Tato kapitola je podhodnocena zvláště pak jedná-li se o tempo růstu mzdových prostředků, stanovené na úrovni, která představuje určité úskalí. Je třeba si uvědomit, že kromě pracovníků ministerstva financí tato položka zahrnuje i celníky a územní finanční orgány. Jejich odpovídající odměňování by mělo předejít zvyšování případů korupce, kdy za určité ústupky budou pracovníci finančních úřadů placeni přímo daňovými poplatníky. Je bezpodmínečně nutné realizovat model diferencovaného přístupu k odměňování s potřebnou teritoriální flexibilitou. K tomu můžeme přistoupit okamžitě poté co zrušíme Senát, zbytečnou zátěž našich daňových poplatníků.
Dalším resortem, v němž panuje dlouhodobá finanční nedostatečnost, je ministerstvo vnitra, tedy kapitola 314, opět zejména v oblasti mezd. Jde o prevenci korupce zaměstnanců na všech úrovních činnosti resortu. Jde rovněž o dynamičtější řešení katastrofální úrovně technického vybavení a prostor většiny místních oddělení Policie České republiky. Je zřejmé, že posílení nezávislosti policistů nebo zlepšení jejich pracovních podmínek bude mít vliv na zvýšení účinnosti jejich práce při lokalizaci hospodářské kriminality, ale i na poli šedé ekonomiky, se zřejmým zpětným dopadem na příjmovou složku státního rozpočtu. Řešení je prosté - zrušit Senát a prostředky směrovat do této oblasti.
Dále jde o kapitolu 327 Ministerstvo dopravy. Tato kapitola je rovněž nedostatečně rozpočtována. Navýšení rozpočtových výdajů by bylo možné řešit rovněž po zrušení kapitoly 303 Senát, který - jak jsme se již v předchozích případech bezesporu shodli - je zbytečný.
Další oprávněně velmi sledovanou oblastí je kapitola 329 ministerstvo zemědělství, rovněž nedostatečně profinancované.
Další prostředky by měly směřovat do neinvestičních dotací podnikatelským subjektům, zčásti v podobě přímých dotací a dále jako dotace Podpůrnému a garančnímu rolnickému a lesnickému fondu. Posílení rozpočtu ministerstva je to nejnutnější, co je třeba pro oživení odvětví jako celku vykonat. A opět se nabízí řešení - zrušit Senát, tuto zbytečnou komoru parlamentu.
Dalším podhodnoceným resortem je ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, kapitola 333. Práce v tomto resortu je mnohdy nemotivující pro podhodnocené odměňování ve srovnání s průměrnými platy. Protože pedagogům je svěřeno poslání podílet se významnou měrou na výchově naší budoucí generace, je třeba snažit se o docenění tohoto jejich každodenního úsilí a rozpočet zejména mzdových prostředků opět posílit. Zrušme Senát, neboť je zbytečný.
Totéž platí i pro kapitolu 335 ministerstvo zdravotnictví. Poslední oblastí, která by si bezesporu zasloužila podle možnosti zvýšeni rozpočtu a věnování soustavné pozornosti, je kapitola 381 Nejvyšší kontrolní úřad. Podle mého názoru musí patřit kontrola a její nezávislost k základním postulátům naší ekonomiky a její efektivní činnost má opět příznivý dopad na příjmovou část státního rozpočtu. Domnívám se proto, že by v případě zrušení Senátu a investování do této kapitoly byly finanční prostředky opět mnohem lépe využity. Děkuji za pozornost.