Poslanec Zdeněk Jičínský: Paní předsedající, vážené shromáždění, je to první věc tohoto druhu, kterou bude tato Poslanecká sněmovna posuzovat, a pokud se nemýlím, nebyla taková záležitost posuzována ani v minulém volebním období.
Je to záležitost vážná potud, že rozhodnutí, které sněmovna přijme, bude mít jistý precedenční význam právě proto, že jednací řád nemá výslovné ustanovení v této věci. Dovolím si tedy uvést několik poznámek, které podle mého soudu stojí za zvážení při tom, jak ustanovení jednacího řádu máme vykládat.
V § 9 odst. 1 se říká "Poslanec se účastní jednání sněmovny a jejích orgánů, do nichž byl zvolen nebo ustanoven." Slovo "účastní" nemá podle mého soudu pouhý konstatující význam. Znamená to, že poslanec, jestliže je zvolen, má povinnost pracovat ve sněmovně jak v plénu, tak v orgánech sněmovny. Práce ve výborech je organickou součástí povinností poslance po zvolení členem tohoto zastupitelského sboru.
§ 33 říká toto: "Kromě členství ve výboru mandátovém a imunitním, petičním a organizačním může být poslanec členem nejvýše dvou dalších výborů. Poslanec může být předsedou pouze jednoho výboru", a potom je tu negativní vymezení. "Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem výboru".
Předseda a místopředsedové sněmovny jsou členy jen organizačního výborů. Z toho vyplývá, že tu jsou určité výjimky, že někteří poslanci nemusejí být členy výboru. To jsou ti, kteří jsou zvoleni členy vlády, a potom ti, kteří zastávají vedoucí funkce v Poslanecké sněmovně. Ti mohou být členy jen výboru organizačního.
U dalších poslanců, podle mého soudu, logickým výkladem se předpokládá, že jsou členy některého z výborů, s výjimkou, o které musí parlament specielně rozhodovat, že poslanec může být členem dvou výborů. To ovšem není pravidlo, to je výjimka, ale tuto výjimku jsme uplatnili.
Bylo by asi výhodnější, kdybychom měli v jednacím řádu takové ustanovení, jako má jednací řád Spolkového sněmu SRN, který říká, že poslanec zásadné přísluší do jednoho výboru, že tedy patří k výboru, že musí být členem výboru. Ale myslím si, že logickým i systematickým výkladem jak základních ustanovení ústavy, tak jednacího řádu, povinnost poslance pracovat i ve výboru, pokud nemá onu výjimku, kterou jsem zde citoval, že je dána, byť to nebylo explicitně formulováno.
Uznávám právo poslance Sládka žádat o to, aby sněmovna souhlasila s tím, že nechce být dále členem výboru zahraničního, na to, myslím, právo má, to právo bychom mu neměli upírat, ale měl by nám pan poslanec Sládek nebo jeho klub navrhnout, v kterém jiném výboru pan poslanec Sládek chce pracovat. Zdá se mi, že to je podmínka, abychom jednali o tom, jestli dáme souhlas s rezignací na členství ve výboru zahraničním. Myslím si skutečně, že poslanec byl zvolen pro to, aby pracoval ve sněmovně. Zákonodárná činnost, na které se každý poslanec má podílet, bez ohledu na to, jestli je členem vládní koalice nebo opozice, nezahrnuje jen účast na plenárních schůzích, zahrnuje i účast na schůzích výborů, a i když je obecně zájmem klubů, aby měl maximální zastoupení ve výborech, přesto si myslím, že to je i povinnost jednotlivého poslance.
Prosím tedy, abyste tyto úvahy brali v úvahu, ať už souhlasně, nebo negativně, ale myslím, že bychom si tuto problematiku měli ujasnit, protože rozhodnutí může mít precedenční význam právě vzhledem k tomu, že jasné a explicitní ustanovení jednacího řádu není. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému, o slovo se hlásí pan poslanec Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pan kolega Jičínský nám sice přesně ocitoval, že poslanec být členem výboru může, necitoval, a ani nemohl, protože to v jednacím řádu nenajdete, že poslanec být členem výboru musí. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Ke slovu se hlásí pan poslanec Vik.
Poslanec Jan Vik: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolil bych si reagovat na vystoupení pana poslance Jičínského. Chtěl bych jen upozornit na jednu věc, která zřejmě panu poslanci Jičínskému unikla, protože tady toto uplynulé volební období nebyl. Pokud mě paměť neklame, tak tu byli dva poslanci, kteří celé období nebyli zařazeni v žádném z výborů. Když tak kolegové mě určitě doplní, kteří si to pamatují lépe. V té době jsem tomu nevěnoval příliš pozornosti, ale považuji za nezbytné, aby tato argumentace v této chvíli zazněla.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se ještě někdo ke slovu? Protože se ke slovu nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám.
Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení:
Poslanecká sněmovna bere na vědomí rezignaci poslance Miroslava Sládka na členství v zahraničním výboru Poslanecké sněmovny.
Bude se jednat o hlasování, pořadové č. 44, které zahajuji, a táži se, kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování, pořadové č. 44, z přítomných 180 poslanců bylo pro 38, proti 77. Tento návrh nebyl přijat. To znamená, že Poslanecká sněmovna rezignaci poslance Miloslava Sládka na členství v zahraničním výboru Poslanecké sněmovny na vědomí nevzala.
Ke slovu se hlásí předseda poslaneckého klubu SPR-RSČ. Dávám mu slovo.
Poslanec Miroslav Sládek: Paní předsedající, dámy a pánové, děkuji sněmovně za projevenou důvěru. Je vidět, že jsem nepostradatelný a zároveň ti mnozí poslanci přece jen v sobě asi objevili jakýsi záblesk toho, že by tu chtěli budovat politickou kulturu. Doufám, že tak jako poslanci mě podpořili a dali mi tu důvěru v otázce zahraničního výboru, doufám, že obdobnou důvěru nakonec dostanu při jmenování nebo při volbě do zahraniční delegace.
Jinak samozřejmě zde prohlašuji zcela jednoznačně - můj návrh na rezignaci byl motivován protestem proti nedemokratickým metodám, které jsou uplatňovány už od červnových voleb. A já samozřejmé ve své protestní akci, tzn. neúčast na jednání zahraničního výboru, budu pokračovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Tím jsme se vypořádali s projednávaným bodem 14 schváleného pořadu schůze a budeme pokračovat bodem 15 schváleného pořadu schůze.
Paní poslankyně, páni poslanci, ráda bych vás požádala o klid ve sněmovně v tuto chvíli.
Bodem 15 schváleného pořadu schůze je
23.
Návrh na změny ve složení organizačního výboru
Poslanecké sněmovny
Jak jsme byli v úvodu schůze informováni, pan poslanec Jiří Payne 23. října tohoto roku písemně oznámil, že rezignuje na členství v organizačním výboru Poslanecké sněmovny.
Chtěla bych se dotázat pana poslance Payna, zda hodlá tuto informaci ještě nějakým způsobem doplnit. Nevidím, že by se pan poslanec Payne hlásil, nechce doplnit. Má někdo nějaký dotaz, chce někdo vystoupit v této věci? Nechce. Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení.
Poslanecká sněmovna bere na vědomí rezignaci poslance Jiřího Payna na členství v organizačním výboru Poslanecké sněmovny.
Zahajuji hlasování, pořadové č. 45, a táži se, kdo je pro tento návrh usnesení, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování, pořadové č. 45, z přítomných 183 se pro vyslovilo 125, proti 22. Usnesení bylo schváleno.
Nyní přistoupíme k druhé části tohoto bodu, která se týká volby nového člena organizačního výboru. Prosím, aby se slova ujal předseda volební komise poslanec Robert Kolář a seznámil nás s předloženými návrhy kandidátů.
Poslanec Robert Kolář: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, volební komise obdržela ve stanoveném termínu jeden návrh, a sice návrh poslaneckého klubu ODS na pana poslance Uhdeho. Volební komise konstatuje, že volbu je možno provést okamžitě a navrhuje volbu aklamací. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kolářovi a k přednesenému návrhu otvírám rozpravu. Vzhledem k tomu, že se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a v hlasování pořadové číslo 46 dám hlasovat o tom, kdo je pro, aby pan poslanec Uhde se stal členem organizačního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Zahajuji v tuto chvíli hlasování.
Ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 bylo z přítomných 184 pro 166, proti 2. Tento návrh byl přijat, pan poslanec Uhde, kterému tímto gratuluji, byl zvolen členem organizačního výboru Poslanecké sněmovny.
Dámy a pánové, tím jsme se vyrovnali s dalšími body kromě těch, které probíhají tajnou volbou, které se týkaly voleb. Hlásí se v tuto chvíli ke slovu předseda volební komise poslanec Robert Kolář s výsledky tajných voleb, které proběhly.
17.
Návrh volební komise na volbu předsedy Vyšetřovací
komise Poslanecké sněmovny pro zjištění podmínek
privatizace a ekonomického fungování POLDI Kladno
16.
Návrh volební komise na volbu předsedy stálé komise
Poslanecké sněmovny pro kontrolu použití
operativní techniky Policie České republiky
Poslanec Robert Kolář: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledkem tajné volby při volbě předsedy vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro zjištění podmínek privatizace a ekonomického fungování Poldi Kladno. Jednalo se o třetí volbu, první kolo.
K volbě bylo vydáno 188 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo 186 platných i neplatných hlasovacích lístků, dva hlasovací lístky nebyly odevzdány. Pro poslance Jana Černého bylo odevzdáno 91 hlasů, pro poslance Václava Exnera bylo odevzdáno 62 hlasů. V prvním kole nebyl nikdo zvolen, do druhého kola postupují oba kandidáti.
Dále dovolte, abych vás seznámil s výsledkem volby předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu používání operativní techniky Policie České republiky. Jednalo se o třetí volbu, první kolo.
K volbě bylo vydáno 188 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo 186 platných i neplatných hlasovacích lístků, 2 hlasovací lístky nebyly odevzdány. Pro poslance Oldřicha Neheru bylo odevzdáno 31 hlasů, pro poslance Pavla Severu bylo odevzdáno 43 hlasů. V prvním kole nebyl nikdo zvolen, do druhého kola postupují taktéž oba kandidáti.
Současně dovolte, abych vás seznámil s tím, že volební komise pracuje na přípravě druhého kola a technicky bude možné volbu zahájit v 11 hodin, ale vím, že tady padaly nějaké návrhy na politická jednání, takže samozřejmě zařazení druhého kola těchto voleb je v režii předsedajícího. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Robertu Kolářovi. Ptám se, zda se chce někdo vyjádřit k předneseným návrhům na další postup ve druhém kole této volby? Vzhledem k tomu, že tak nikdo nečiní, budeme se nyní zabývat bodem 25 schváleného pořadu, kterým je vládní návrh zákona o opatřeních ve vztahu k Libyi a poté, co bude volební komise připravena zahájit druhé kolo voleb, navrhnu přerušení tohoto bodu a realizaci druhého kola voleb. V tuto chvíli tedy zahajuji bod
24.
Vládní návrh zákona o opatřeních ve vztahu k Libyi
(sněmovní tisk 37) - prvé čtení
Tento návrh uvede, z pověření vlády, místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec, kterého prosím, aby se ujal slova. Současné prosím všechny paní poslankyně a pány poslance, kteří se nechtějí zabývat tímto bodem, aby ze sněmovny odcházeli potichu. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Vážené poslankyně, vážení poslanci, sankce Rady bezpečnosti OSN proti Libyi představují kolektivní donucovací opatření podle kapitoly 7 Charty OSN a jsou součástí boje proti mezinárodnímu terorismu. Sankce proti Libyi uvalila Rada bezpečnosti poté, co tato země nesplnila její požadavek na vydání osob podezřelých z pumových atentátů na letadlo americké společnosti Panamerican a letadlo francouzské společnosti UTA. Vyšetřování obou katastrof přineslo podezření o účasti libyjských státních zaměstnanců na těchto teroristických aktech.
S ohledem na tyto skutečnosti Rada bezpečnosti uznala vzniklou situaci za ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti a přijala rezoluci, kterou uvalila omezené obchodní, dopravní a diplomatické sankce proti Libyi. Tyto sankce zahrnují zbrojní embargo včetně dodávek zařízení na výrobu zbraní a příbuzného materiálu, zákaz vojenské a technické pomoci, zákaz dodávek leteckých náhradních dílů a údržby a přerušení leteckého spojení.
Vzhledem k tomu, že Libye nevyhověla požadavku Rady bezpečnosti, došla Rada bezpečnosti k závěru, že předchozí opatření nebyla dostatečná. Sankce byly proto v roce 1993 dále zpřísněny příslušnou rezolucí Rady bezpečnosti. Rozhodnutí Rady bezpečnosti jsou závazná pro všechny členské státy OSN, neboť v Chartě OSN se členské země zavázaly, že přijmou a provedou rozhodnutí
Rady bezpečnosti. Tak zní čl. 25 Charty OSN. Současně se zavázaly poskytnout OSN veškerou pomoc při každé akci, kterou organizace podnikne podle Charty. Závazky podle Charty OSN mají navíc přednost před závazky podle jakékoli jiné mezinárodní dohody. Je proto povinností každého státu, aby dostál uvedeným závazkům.
Vzhledem k tomu, že zpřísněné sankce obsahují opatření omezující činnost fyzických a právnických osob ve vztahu k Libyi, je v české republice nutné přijetí zákona. Nutnost použít formy zákona vyplývá z ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy a ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Přijetí předkládaného návrhu zákona je mezinárodněprávní a politickou nutností, vyplývající z mezinárodních závazků republiky. Návrh tohoto zákona byl Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky předložen vládou již v minulém volebním období, ale nepodařilo se jej přijmout do ukončení minulého období.
Návrh zákona se proto předkládá ke schválení nově zvolené Poslanecké sněmovně znovu ve stejném znění s tím, že důvodová zpráva k němu byla v některých částech aktualizována.
Přijetí zákona nebude mít žádný přímý dopad na státní rozpočet.
Vážené paní poslankyně, páni poslanci, děkuji vám za pozornost a žádám vás o přijetí tohoto zákona.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Zieleniecovi a oznamuji, že předseda svým rozhodnutím určil zpravodajem pro první čtení pana poslance Jiřího Payna, kterého v tuto chvíli prosím, aby se ujal slova.
(Hluk v sále.)
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, vidím, že tento bod vzbuzuje "velký zájem" poslanců, proto budu stručný.
Pan ministr uvedl důvody, které jsou zahraničně politické, proč vláda předkládá tento sněmovní tisk k posouzení Poslanecké sněmovně. Vzhledem k tomu, že česká republika chce být důstojným partnerem v mezinárodním společenství, musí samozřejmě zvažovat své mezinárodní závazky. Proto doporučuji, aby tento sněmovní tisk byl přikázán zahraničnímu výboru k projednání. Zahraniční výbor pak seznámí sněmovnu se svým stanoviskem.
Doporučuji usnesení, které přikazuje tento sněmovní tisk k projednání zahraničnímu výboru. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Paynovi a otevírám obecnou rozpravu, do které se prozatím přihlásil pan poslanec Loukota.
Poslanec Milan Loukota: Paní předsedající, dámy a pánové, bod, který nyní projednáváme, se jmenuje Vládní návrh zákona o opatřeních ve vztahu k Libyi. De facto se však jedná o uvalení embarga (a musím říci, že dost tvrdého) naší republiky vůči tomuto severoafrickému státu. Chci podotknout, že toto opatření má být uplatněno proti zemi, s níž náš stát donedávna poměrně čile obchodoval, i když na druhé straně je nutno poznamenat, že nám do dnešního dne dluží zhruba 270 mil. amerických dolarů.
Toto opatření navrhuje vláda přijmout na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 883 z r. 1993. Tato rezoluce byla přijata hlavně z důvodu údajné podpory terorismu ze strany Libye a libyjských představitelů.
V této souvislosti mohu poznamenat jediné: Nejenom já mám dojem, že takřka ve všem, co se v oblasti severní Afriky a Blízkého východu odehrává a děje, potažmo tedy i v rezoluci č. 883, mají nezanedbatelný podíl Židé a Američané, kteří se v podstatě projevují stejně. Na dotvrzení svých slov uvedu jediný případ, a to případ Jásira Arafata. Současný šéf palestinské samosprávy byl za posledních 25 let všude uznávaným vůdcem palestinských teroristů. Právě jemu byla přičítána odpovědnost skoro za každý teroristický útok nejen v oblasti židovského státu. Jakmile to však Izrael a USA potřebovaly, přestal být pan Arafat najednou trejfe a nejenomže se stal rázem košer, ale dokonce získal i Nobelovu cenu míru.
Pak se ovšem divím, proč ve světě panují takové averze vůči Libyi a jejímu představiteli Kaddáfímu. Nebo to snad nebyla Libye a plukovník Kaddáfí, kdo především podporovali Palestince a Jásira Arafata? Pokud toto připustíme, potom ovšem právě oni mají nezanedbatelný a lví podíl na mírovém řešení blízkovýchodních problémů.
To byl pohled víceméně politický. Nyní ohlédnutí ekonomické.
Jak jsem již uvedl, Libye nám dluží částku zhruba 270 miliónů amerických dolarů. Mám oprávněné obavy, že pokud přijmeme navrhovaný zákon, jímž se Česká republika připojí k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 883 z r. 1993, stanou se naše pohledávky rázem nedobytné, což nakonec připouští i navrhovatel v důvodové zprávě.
Nemyslím si, že naše situace v oblasti zahraničního obchodu je až tak dobrá, aby si naše republika mohla dovolit přijít díky našemu zbrklému připojení k rezoluci - která je nakonec již tři roky stará - o tuto jistě nezanedbatelnou částku. Nebo nám ji bude OSN snad nějakým způsobem kompenzovat? Pochybuji. Netvrdím samozřejmě, že pokud tento návrh zákona nepřijmeme, Libye okamžité začne splácet svůj dluh. Opačná reakce je však skoro stoprocentní.
Místo toho, abychom se již tak dost přivřená vrátka našich vztahů k Libyi pokusili přiotevřít, tak je zabouchneme? To opravdu chcete, vážené kolegyně a vážení kolegové, učinit?
Já ani ostatní poslanci z klubu SPR-RSČ tedy rozhodně ne. Zdůrazňuji, že je mi zcela jasné, že ekonomická situace Liye je taková, že jen těžko můžeme čekat nějaký okamžitý příliv financí. Je mi však rovněž známo to, že Libye je ochotna své pohledávky splácet formou dodávek ropy a ropných produktů. Ano, připomíná to poněkud obchodní praktiky z doby prvobytně pospolné, ale myslím, že je to lepší než nic. Navíc ropa jakožto strategická surovina by jistě našemu hospodářství přišla vhod, obzvláště nyní, kdy ceny benzinu a motorové nafty rostou ze dne na den.
Proto navrhuji ve znění § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, aby sněmovna vládní návrh zákona o opatřeních k Libyi, sněmovní tisk 37, zamítla.
Vážení, nasadili jste tržní ekonomiku, tak se již konečně tržně chovejte nejen pro svoji vlastní kapsu, ale i pro dobro tohoto státu! (Potlesk z pravé strany.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní je na řadě přihlášený poslanec Miloslav Ransdorf, připraví se poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, mám obavy, že ve světle předchozího hlasování vás možná moje vystoupení povede k hlasování přesně opačnému než jak bych vám chtěl doporučit. Ale přesto jsem se přihlásil do této rozpravy, protože návrh, který tady pan ministr předložil, je už vysloveně neaktuální. Vychází ze situace, která byla před drahnou dobou, nerespektuje tu okolnost, že se mezitím situace vyvinula jinak, že došlo k určitým pohybům i v arabském světě. Říkám to, přestože nejsem žádným ctitelem plukovníka Kaddáfího ani jeho Zelené knihy. Myslím, že tento návrh je třeba vzhledem k neaktuálnosti a k odlišnému vývoji situace odmítnout a řídit se výjimečně názorem premiéra, který říká, že o peníze jde až v první řadě.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi a slovo dávám panu poslanci Krejsovi.
Poslanec Josef Krejsa: Paní předsedající, dámy a pánové, nedávno jsem zde byl svými dvěma kolegy napaden z nenávisti vůči jiným etnickým skupinám, jiným náboženstvím, jiným národům a málem i z nenávisti vůči mimozemšťanům, přestože (stenozáznamy mi dají zapravdu) jsem na půdě toto ctihodné sněmovny neřekl dodnes jediného slova proti cikánům, židům ani příslušníkům jiných ras a náboženství. Přesto jsem hrdý na to, že jsem to byl já, kdo se tak zasloužil o přijetí tohoto sice protizákonného, nicméně pro mne v tuto chvíli nepostradatelného usnesení a velmi rád bych na vás humanisty s velkým všebarevným srdcem v této chvíli v rámci zmíněného přijatého usnesení apeloval a zároveň se přesvědčil, nakolik jste svůj nesmlouvavý boj s rasismem a xenofobií mysleli vážně.
Dnes máte příležitost přesvědčit dějiny, že rasová nenávist, náboženská intolerance a patolízalství vůči mocnějšímu bratrovi již nikdy nenalezne na půdě tohoto parlamentu své místo.
Dámy a pánové, bez mučení přiznávám, že budu-li po dnešním vystoupení označován tímto ctihodným zákonodárným sborem za antisemitu, a to jen proto, že ve spravedlivém a statečném boji arabského lidu proti izraelským okupantům stojím jednoznačně a od samého začátku na arabské straně a odedneška i na straně libyjského lidu, pak je pro mne toto označení lichotkou.
Jsem skálopevně přesvědčen, že ani Libyjci, ani ostatní arabští muslimové nejsou pro naši zemi žádným, natož vážným nebezpečím. Nevidím proto sebemenší důvod pro přijetí jakýchkoli sankcí. Neboť americké firmy - embargo neembargo -s Libyí vesele obchodují. Jediným skutečným nebezpečím pro naši zem bylo, je a bude Německo a text připravované deklarace. Proto nechápu, co vedlo vládu této země k tomu, aby najednou odhodila a pošlapala nejen usnesení sněmovny, ale i tolik do světa vytrubovanou humanitu a křesťanskou lásku k trpícím, aby šmahem smetla netušené možnosti pro desítky českých podnikatelů, nemluvě o diplomatickém faux pas, které bych u pana ministra Zielenience, kterého si jako diplomata velmi vážím, nehledal.
Co tedy vedlo vládu k tomu, aby nám předložila ke schválení tento návrh, přesněji a výstižněji rasistický, antiislámský a xenofóbní provokační pamflet, zaměřený nejen proti uvedenému usnesení parlamentu, ale především proti prostým a nevinným občanům Libye, v případě jeho přijetí namířený téměř proti celému islámskému světu, který by mohl mít pro náš stát a naši zemi nedozírné, ne-li tragické následky,.
Nezodpovědné a pochybné dobrodružství, do kterého nás ženou naši protiarabští vládní rasisté a odpůrci jiného náboženského vyznání, návrhu vyrobeného na základě archaické a psychopatické objednávky jakéhosi 883. usnesení OSN, tedy usnesení starého jak sama česká republika, usnesení, kterému máme zatleskat jen proto, abychom se zavděčili zemi, ve které i ten fotbal hrají rukama. Sankce proti Libyi se budou odehrávat bez mé účasti i bez účasti mých republikánských kolegů. Protože tento vládní projev rasismu zpochybnily de facto samy Spojené Státy americké, a to svým barbarským teroristickým a ničím neodůvodnitelným leteckým útokem na Libyi, útokem vedeným cynicky proti školám, nemocnicím a obytným čtvrtím, jen proto, že Muamar Kaddáfi se zachoval tak, jak se představitel suverénního státu zachovat má, a odmítl vydat dva údajné -opakuji údajné - teroristy. Potvrdili se chybný předpoklad, popírající v civilizované zemi uznávanou presumpci neviny, že ti dva byli opravdu vinni, což nebylo nikdy prokázáno, pak o nicméně teroristický americký letecký útok to Libyi v počtu nevinných zmasakrovaných obětí mnohonásobně a mnohem krvavěji vrátil. Jakékoliv sankce, navíc s tříletým zpožděním, nelze označit jinak, než jako patolízalství nejvyššího stupně. A co je podstatně horší, i jako urážku islámu a hrdinného, nepokořeného arabského lidu.
Kde je - a to se prostřednictvím pana předsedajícího ptám vás, otrlých humanistů a příležitostných lidumilů - vaše křesťanská láska a úcta k jiným národům a k jiným náboženským přesvědčením? Kdo tedy na půdě parlamentu propaguje xenofobii, rasismus a náboženskou intoleranci? Je to - a znovu prosím, aby bylo nahlédnuto do stenozáznamu Krejsa, nebo tento parlament a tato vláda, které zvednou ruku pro sankce proti Libyi?
Dámy a pánové, mé vystoupení na podporu nejen Libye, ale celého arabského světa není podporou terorismu. Jen si nenechám - na rozdíl od této sněmovny - od nikoho diktovat, co terorismus je a co není, abychom si nakonec nedali direkt do vlastní brady. Vyhlásila nám snad Libye sankce po teroristických dodnes nevyřešených bombových atentátech na Staromětském náměstí a v Hostivaři? Vyžádal si snad Muamar Kaddáfí hlavu údajného organizátora zmíněných teroristických útoků dnes dokonce kandidáta na jednoho ze senátorů, jehož trestní stíhání nebylo dokonáno z důvodu možného ohrožení polistopadového vývoje a vyšších státních zájmů?
Dámy a pánové, vládní návrh sankcí proti Libyi je nejlepším důkazem o tom, kdo tahá za nitky polistopadového vývoje. Odmítám se, jak jsem již uvedl, zúčastnit této špinavé hry a plně se stavím na stranu Libye a libyjského lidu. Z toho důvodu navrhuji usnesení sněmovny tohoto znění: V zájmu dobrých přátelských vztahů s Libyí a ostatním arabským světem se Parlament ČR prostřednictvím diplomatického zastupitelství omlouvá Libyi za své diplomatické faux pas, do kterého se předložením a projednáváním vládního návrhu zákona o vztazích k Libyi dopustil.
Dámy a pánové, dovolte mi, jako protest proti vládnímu návrhu své vystoupení zakončit zvoláním: Aláh Agbar! Vua Muhamed Rasul Aláh! (Potlesk v části sálu.)
Dámy a pánové, pokud sněmovna mé usnesení nepřijme, potvrdí tak mé obavy, že to nejsem já a mí republikánští kolegové, kdo je v tomto parlamentu rasista a xenofobista. V tom případě se omluvím libyjskému lidu za nás všechny sám. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Krejsovi. Ještě než dám slovo dalším přihlášeným poslancům, byla jsem vyzvána panem poslancem Krejsou k tomu, že pan poslanec Krejsa se mým prostřednictvím táže, ale já se přiznám, že jsem nezachytila přesně koho - příležitostných lidumilů a ještě někoho, a nezachytila jsem ani přesně, na co se pan poslanec Krejsa táže, takže pokud pan poslanec trvá na této otázce, tak ji prosím zopakovat. Ráda ji budu tlumočit těm, kterým byla určena.
Poslanec Josef Krejsa: Paní předsedající, mně plně postačí, jestli jste si dobře zapsala návrh mého usnesení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní dávám slovo panu poslanci Prokopovi, připraví se pan poslanec Holáň.
Poslanec Michal Prokop: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já jsem vůbec k tomuto bodu vystupovat nechtěl, ale myslím, že po tom, co jsme tady teď vyslechli, se už mlčet nedá. Jsou některé věci, které otrlý humanista, za kterého se považuji, pokud nepřesně parafrázuji pana kolegu Krejsu, tak se omlouvám, by neměl přenést přes srdce. Já nevím, jestli panu poslanci Krejsovi, event. panu poslanci Ransdorfovi, abych rovnoměrně rozdělil svou přízeň oběma stranám z levého i pravého křídla, kraje této sněmovny, došlo - za prvé, že ten zákon v žádném případě nesměřuje proti arabskému lidu, ale že je namířen proti režimu, který považujeme za režim teroristický, a že tudíž o žádném rasismu a xenofobii mluvit nelze, protože je spousta jiných arabských států, s kterými máme zcela normální vztahy obchodní i jiné. To za prvé. Za druhé bych rád pana poslance Ransdorfa, ale i republikánské kolegy upozornil, že my, otrlí humanisté, ačkoliv jsme v této sněmovně i leckde jinde často napadáni za to, že prosazujeme režim bez morálky, kdy peníze jsou až v první řadě, jak tady bylo připomenuto, tak alespoň někteří z nás se domnívají, že tomu tak není a že i z důvodu určité morálky je potřeba někdy velmi otevřeně se vzdát ekonomických výhod, které navíc považuji za velmi pofidérní, protože o tom, že by Libye byla schopná splácet dluhy, velmi silně pochybuji.
Já nechci tady polemizovat s celou tou snůškou argumentů, které pan kolega Krejza zejména vznesl, ale domnívám se, že je zapotřebí, aby zde zazněl jednoznačně, že tato sněmovna a tento stát s teroristy péci nehodlá. Děkuji. (Potlesk.)