Poslanec Zdeněk Krampera: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pane předsedo vlády, již delší dobu se dozvídáme a celá naše veřejnost ví, že je připravována česko-německá deklarace. Okolo této deklarace jsou neustále vedena vážná, většinou neveřejná a tajemná jednání. Z tisku se dovídáme, že vedení sudetoněmeckého Landsmanschaftu, ale i mnohé kruhy okolo bavorské vlády a dalších vlivných osobností Spolkové republiky Německo neustále naléhají na spolkovou vládu a snaží se o revizi Benešových dekretů. Výsledkem je, že dodnes nikdo neví, co je v deklaraci vlastně obsaženo. Všichni víme, že nehorázné požadavky sudetských Němců jsou čím dál tím více intenzivnější. V poslední době se dokonce objevily nad některými oblastmi západních Čech i balóny s letáky, které k nám po větru přišly z německé strany a obsah těchto letáků je absolutně nepřijatelný.
Proto se ptám, kdo má text deklarace k dispozici a dále, zda v textu, který jste studoval při setkání na Hradě se vyskytuje slovo odsun či vyhnání. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Kramperovi a slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: K interpelaci pana poslance Krampery bych chtěl říci asi toto. Za prvé on použil termín "tajemná jednání probíhají". Já se musím ohradit proti adjektivu "tajemná". Na těchto jednáních skutečně není nic tajemného. Prostě a jednoduše jsou to jednání odborníků Ministerstva zahraničních věcí, která byla zahájena v červenci 1995 na úrovni náměstků ministra zahraničí, resp. z naší strany náměstka, ze strany německé státního tajemníka ministra zahraničí. Od té doby probíhají řádově v období 1 měsíce konzultační schůzky, které se snaží nalézt text této společné deklarace, který by byl přijatelný pro obě strany a který by zároveň nebyl prázdný, tedy bezcenný, a bezvýznamný. Který by umožnil, abychom v česko-německých a německo-českých vztazích udělali krůček dopředu.
Já opakuji, že se jedná o deklaraci oboustrannou, nikoliv jednostrannou. Kdyby šlo o jednostranné prohlášení, tak je to velmi lehký úkol, který bychom nadiktovali my, ze strany naší a německá strana za sebe. Pak bychom mohli zjistit, že tyto texty spolu vůbec neladí.
Takže opakuji, nejedná se o jednání "tajemná", pouze o jednání, ve kterých jde o to nalézt co největší společný průnik, který by mohly podepsat obě strany. To je standardním lidským konáním a nemůže tomu být jinak.
Já myslím, pane poslanče, že chápete, že psát tuto deklaraci veřejně, to znamená opublikovat každý dosažený krok ve sdělovacích prostředcích. Na obou stranách o tom udělat celonárodní diskusi či diskusi parlamentů, což by opravdu beznadějně k ničemu nemohlo vést. Proto je třeba počkat do chvíle, kdy se zdá, že ten text je takový, že odpovídá možnému zájmu obou stran. Já věřím, že k této chvíli více méně dochází. Proto také na české straně došlo k prvnímu přesunutí diskusí o těchto věcech z roviny úřednické (já to nemyslím nijak pejorativně) na rovinu politickou nedávnou schůzkou u prezidenta republiky Václava Havla.
Já myslím, že je naprosto evidentní, že obě strany, které usilují - já myslím - v upřímném a společném zájmu o připravení smysluplné deklarace, vědí, že je nemožné, aby se do tohoto textu dostaly formulace totálně nepřijatelné pro druhou stranu, formulace, které by zavazovaly jednu stranu k něčemu, co by ta druhá strana v žádném případě nemohla přijmout, podepsat, a já vás také mohu ubezpečit, že nic takového tam není a z principu také být nemůže.
Myslím, že ta deklarace je koncipována tak, abychom získali z naší strany co největší záruku, aby minulost byla minulostí, aby minulost zůstala již definitivně za námi a abychom se mohli plně věnovat i v česko-německých vztazích přítomnosti a budoucnosti.
To je koncept celé této deklarace. Myslím, že v průběhu těchto jednání docházelo ke sbližování stanovisek i k vzájemnému vysvětlování si určitých věcí.
Já si myslím, že ten proces směřuje ke svému vyústění ve viditelné budoucnosti a také výroky hlavních německých politických představitelů to v poslední době víceméně dokumentují.
Pro mne osobně nepadá v úvahu revize jakýchkoli dokumentů minulosti, jejich rušení, nerušení, jejich přepisování, jejich nové formulování apod. To je věc, která nepadá v úvahu pro mne osobně. To je věc, která nepadá v úvahu pro jakéhokoliv delegáta z české strany, který se těchto diskusí zúčastnil a zúčastňuje. Vaše obavy z toho, že by došlo k revizi těch či oněch zákonů učiněných v minulosti, jsou liché a bezpředmětné. Opakovaně všichni říkáme, že se minulost nedá odehrát znovu, že se minulost nedá přepsat novým způsobem, že z minulosti se můžeme pouze poučit a můžeme z ní vyvodit maximum pro naši přítomnost a budoucnost.
Já se nechci specificky vyjadřovat k žádnému konkrétnímu zákonu na té či oné straně, ale opakuji, že revidování čehokoli z právního řádu té které země opravdu nikoho z vyjednavačů nikdy nenapadlo a napadnout nemohlo, takže je skoro zbytečné, abychom o něčem takovém uvažovali.
Hovoříte o nehorázných požadavcích sudetských Němců. Já myslím, že nehorázné požadavky a chování se objevují leckde, řekl bych na obou stranách, v lecčems. Právě smyslem této deklarace je to, abychom nehorázné požadavky kohokoli na kterékoli straně postavili úplně mimo základ česko-německých vztahů. Tato deklarace není o žádných nehorázných požadavcích nikoho, ale o rozumných názorech drtivé většiny občanů obou zemí, tedy Německa i České republiky.
O žádných balónech s letáky nad západočeských krajem nevím vůbec nic, nikde jsem o tom neslyšel ani si nejsem vědom, že by o tom psaly sdělovací prostředky. Nevím, jestli znáte nějaké balóny a nějaké letáky. Bylo by možná dobře říci, jaké balóny a jaké letáky to jsou. Já jsem o nich nikdy neslyšel, že by existovaly.
Předpokládám, že text má v této chvíli pouze Ministerstvo zahraničních věcí. Vzhledem k tomu, že se tento text nestal předmětem žádných standardních úniků informací, které jsou tak typické pro naši dnešní dobu. Myslím si, že se s ním pracuje skutečně seriózně a skutečně obezřetně. Jsem velmi rád, že se tento text nestal předmětem zbytečných úniků, které by vedly ke zbytečné proti reakci na druhé straně a proces dotažení této deklarace do konce by se tím neuspíšil, ale naopak.
Já bych nyní strašně nerad diskutoval o tom, jaké slovo se používá v této deklaraci. Vyčkejme si na moment publikace této deklarace. Pak bude dostatečná příležitost vyjadřovat se svými prohlášeními k tomu, jestli já nebo vy - kdybychom byli vyjednavači - bychom použili slovo jiné nebo přesně to, které je tam použito. Mohu každého ubezpečit, že jsou tam používána slova. která jsou adekvátní dané situaci a myslím, že nikdo v nich neobjeví nic, co by ho mohlo jakýmkoli zásadním způsobem zlobit či pobuřovat.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance Krampery, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Vidím, že tomu tak je. Máte možnost, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pan předseda vlády jistě dostává každý den na stůl svodky. Ty letáky, které se sem dostaly z německé strany na balónech, byly shozeny nad západočeskými městy. Vyšetřuje to Policie České republiky západočeského kraje. Bylo o tom několik relací v rozhlase v sobotu a v neděli se starosty měst Horšovský Týn apod., kde tyto letáky byly nalezeny přímo občany. Byly sesbírány na loukách a náměstích. To jen k této záležitosti, že to skutečně existuje. Spojte se se starosty západočeského kraje a s Policií západočeského kraje, která vám to potvrdí.
Pokud jde o druhou otázku, neodpověděl jste mi, zda-li je tam použito slovo vyhnání nebo odsun.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, já jsem se díval na vašeho poslance Vika, jestli o těch letácích něco neví. On mával rukama, že to výjimečně nejsou v tomto případě jeho letáky na rozdíl od těch předchozích. To je pro mne zajímavá informace. Vidím, že se nám mimoverbální komunikace s klubem republikánů v posledních hodinách a dnech velmi daň.
Já bych k tomu měl ještě malou poznámku. Pane poslanče, nejsme policejním státem. Nevím, jestli vás to těší nebo zklamává, ale jako předseda vlády nedostávám každý den ráno na svůj stůl žádné policejní svodky. Žádnou policejní svodku jsem ještě nikdy neviděl, žádnou policejní svodku jsem si ještě nikdy nevyžádal. Možná, že v jiném typu společnosti by to bylo normální. V našem typu společnosti je normální, že předseda vlády o nic takového opravdu neusiluje.
Znovu se ptáte na termíny použité v této deklaraci. Opravdu se domnívám, že není užitečné, abychom se pustili do této debaty. Já bych si dovolil dokonce předvídat, že tam není žádné slovo z těch, které vás tak moc zlobí.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi. Nyní dávám slovo panu poslanci Oldřichu Vrchovi, který byl vylosován na druhém místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády ve věci domova důchodců.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane premiére, v minulém volebním období jsem interpeloval ministra práce a sociálních věcí pana Jindřicha Vodičku ve věci machinací rekonstrukce Domova důchodců v Lukově na Zlínsku. Pro závažnost řízení zde byl odvolán šéf, ať dobrovolně či nedobrovolné, tohoto domova. O to horší machinace se dějí při rekonstrukci či přestavbě Domova důchodců v Černé Hoře na Blanensku. Bylo zjištěno, že vaše vláda dotuje a ostře sleduje přestavbu tohoto Domova důchodců v Černé Hoře. Tento domov měl být původně navrácen jisté osobě, která se hlásila k SS. To však naše zákony naštěstí nedovolují. Proto jste rozhodli, že tento objekt se nejdříve zhodnotí přestavbou, pak se převede na ministra financí Kočárníka a tím se zabezpečí majetkové restituční vyrovnání.
Pane premiére, takovýto postup považují občané za rozkrádání majetku našeho státu přímo vládními činiteli. Ptám se vás, zda předmětný případ prošetříte. Odpovězte, stačí "Ano" nebo "Ne". A zda bude ministr Kočárník za takovýto předmětný podvod odvolán. "Ano" nebo "Ne". Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan premiér se chystá odpovědět na interpelaci pana poslance Vrchy.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, musíte uznat, že je docela obtížné odhadnout, čeho se může týkat vaše interpelace "ve věci domova důchodců". To je docela zajímavá situace a já váhám, jak začít odpovídat. Ale vím dobře, že jste se už v posledních letech pokoušel interpelovat ohledně Domova důchodců Lukov.
Jsem si té věci vědom, ale opravdu, nedá se nic dělat, restituční problém je restitučním problémem této země.
Co se týče dalšího Domova důchodců Černá Hora v okrese Blansko, tak já nemám sebemenší informaci, na rozdíl od Lukova, že by šlo o případ restitučního objektu nebo restituovaného objektu. Proto vůbec netuším, koho by se to mohlo týkat. Protože to ministerstvo nepovažuje za restituční problém, tak věřím, že to ani restituční problém nebude a že tedy vaše otázka je bezpředmětná. Nejsem si vědom ničeho takového, že by to přejímal pan ministr financí. Musím se zeptat pana ministra práce a sociálních věcí, jestli by tušil to, že by to měl někdo přebírat, ale myslím, že nic takového opravdu nehrozí, takže nevidím důvod, že by bylo potřeba odvolávat ministra financí.
Nicméně mluvíme-li o těchto věcech, tak bych chtěl přece jenom k tomuto něco říci. Problém restituovaných objektů ústavů sociální péče není problém malý a vláda si ho skutečně jako velmi naléhavý a velmi vážný uvědomuje. Tento problém restituovaných objektů narůstá.
V r. 1995 se ze státního rozpočtu zaplatilo jako náhrada za restituované objekty a za výstavbu nových 198 milionů korun, v letošním roce se to zvyšuje na 290 milionů a v návrhu státního rozpočtu, který máte před sebou, se tato částka zvyšuje na 1 miliardu 260 milionů korun. Jsou to částky obrovské a jestli se podíváte na jednotlivé položky státního rozpočtu, je to skutečně tíživý problém, kterého si je vláda vědoma, a který vládu, a nejen vládu, ale i daňové poplatníky výrazným způsobem zatěžuje. My jsme si vědomi toho, že celkově tato suma se může blížit rozsahu 4 až 5 miliard korun a předpokládáme, že drtivá většina těchto prostředků bude hrazena z peněz minulosti, z Fondu národního majetku. Nicméně částky jsou to velké a já jsem si plně vědom tohoto restitučního problému a také nezbytnosti nahradit restituované objekty v momentu, až vyprší ta či ona lhůta. Je to výrazná položka.
Mohli bychom analyzovat problematiku domova důchodců. Já bych chtěl říci, že se tím vláda mimořádně zabývá. Položky, které to stojí, jsou obrovské a myslím, že je to jedna z věcí, která prostě stojí za to, aby se jí Parlament velmi pozorně věnoval.
V návrhu rozpočtu na r. 1997 máte na jedno místo v domově důchodců počítáno s částkou 50 tis. 500 Kč, což je suma skutečně na jedno lůžko obrovská, a přídavek, které k tomu ještě přidávají restituční problémy, je skutečně nemalý.
Takže já mohu ubezpečit pana poslance, že pozorně sledujeme restituční problémy těchto objektů. Vím, že v seznamu, který zde mám připravený, jakkoliv jsem nemohl přesně tušit, na co se Vy budete ptát, a že právě u objektu Lukov, o kterém mluvíme, jsme si s panem ministrem vědomi, že je to případ možné restituce. Neříkám, že jisté restituce, ale mohu ubezpečit, že ve stejném seznamu, který mám, u Domova důchodců Černá Hora žádná taková poznámka není. Proto doufám, že vaše interpelace je bezpředmětná. Ale pan ministr nás slyší a nepochybně se na to podívá a může vám říci i kuloárně, jak to skutečně je.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu předsedovi vlády a ptám se pana poslance Vrchy, má-li doplňující dotaz. Není tomu tak. Je vidět, že i specifikace může být různá. A já teď v tomto okamžiku oznamuji, že pan poslanec Zdeněk Krampera se vzdal svého práva na interpelaci ve věci podání žalob na funkcionáře Univerzitního sportovního klubu Praha, ale nevzdal se možnosti interpelovat pana předsedu vlády Václava Klause ve věci rasistického útoku v Krnově, kteroužto interpelaci máte v pořadí uvedenou po č. 4. Pan předseda vlády požádal o slovo, pan poslanec Krampera zajisté posečká pár okamžiků.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Chtěl bych se zeptat Sněmovny, jestli, když prožíváme složitý princip interpelaci a složitý princip losování interpelací, jestli je možné, aby vážně položená interpelace, a já předpokládám, že byla položena vážné, aby byla neprodleně stažena. Podle stejné logiky si můžeme vylosovat pořadí 150 interpelací a říci, že prvních 70 stahujeme a že začínáme 71. To já se musím tvářit, že kdybych chtěl zlobit, tak ať se pan poslanec Krampera zeptá na interpelaci č. 4. A já bych pak mohl s ledovým úsměvem a klidem začít tvrdošíjně odpovídat na interpelaci č. 3 a tvářit se, že jsem přeslechl Vaši úplně jinou otázku. Já myslím, že když do toho zavádět určitý princip, tak do toho zavádějme určitý princip! Pak je losování interpelací už naprosto zbytečné a musím zodpovědně prohlásit před touto Sněmovnou, že jak jste viděli na minulém případě, tato schůze nezačala v úterý, začala až ve středu. To, aby naše úřady mohly odhadnout, že pan poslanec Vrcha se bude ptát na Domov důchodců Lukov na Zlínsku nebo na jiný Domov důchodců na Blanensku. To je práce, tím se vytěžují úřady, které by mohly dělat něco úplně jiného. Jestli potom je zcela volná úvaha o tom, že se této interpelace vzdám, to souhlasíte, že bych byl raději pro pouze nespecifikované interpelace a abyste nás zkoušeli z toho, co umíme nazpaměť. Já bych doporučoval úplně opačný návrh, než před časem dal pan místopředseda Vlach: pouze zavést nespecifikované interpelace jako zkoušení bystrosti a okamžitých znalostí členů vlády. (Potlesk).
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dříve než vám udělím slovo, pane poslanče, dovolte mi krátkou poznámku. Myslím, že postřeh pana premiéra je na místě, nicméně za stávajícího stavu může sloužit pouze jako podnět pro nás pro všechny, abychom se zamysleli nad tím, jak ještě lépe upřesnit institut interpelací. Jako předsedající nemám žádný nástroj na to, kterým bych mohl vymáhat po panu poslanci Kramperovi, aby přednesl právě interpelaci ve věci podání žalob na funkcionáře univerzitního sportu klubu Praha, když sám se této možnosti vzdal.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Musím říci, že je pro nás velká práce zjistit, co je ve věci žaloby na funkcionáře univerzitního sportu. (Hovořeno mimo mikrofon.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane premiére, já s tím souhlasím, ale pan poslanec Krampera se této možnosti v tomto okamžiku vzdal. Váš postřeh je přesný, už jsem to konstatoval. Nicméně je to pouze podnět k tomu, abychom věc řešili.
Pane poslanče, mohl jsem udělit slovo členovi vlády v podstatě kdykoliv, jak mně to umožňuje jednací řád. Nejsem si zcela jist, že vám mohu k tomu udělit faktickou poznámku, pouze předsedům klubů, místopředsedům sněmovny a členům vlády.
Poslanec Jan Vik: (Hovořeno mimo mikrofon.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Uvědomujete si, že zdržujete i vy svoje kolegy. Prosím, vystupte. To nebyla faktická poznámka, to byla možnost premiéra vystoupit kdykoliv. Jako zástupce klubu v zastoupení předsedy, nechci to komplikovat. Prosím.
Poslanec Jan Vik: Chtěl bych jenom faktickou poznámku. Jde o to, že pan předseda vlády se tady rozhořčuje nad tímto, ale jednací řád nic takového nezakazuje, tzn., že kolega Krampera zřejmě usoudil, že interpelace samozřejmě má - kterou uvedl jako třetí - určitý podstatnější obsah a nelze ji v této chvíli během dvou minut vyřídit a samozřejmě bude velice rád, když mu odpověď na interpelaci, kterou jste připravil, dáte písemně. Vůbec nic se nestane. Myslím, že bude nejlepší, když budeme pokračovat dál v interpelacích.
Jinak bych chtěl říci jednu malou poznámku. Pane předsedo vlády, vy stejně neodpovídáte konkrétně na naše dotazy, stejně si povídáte, co chcete, takže je to v zásadě stejné jedno.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Velice nerad bych jako řídící schůze vstupoval do této rozpravy. Když dáváme interpelaci ve věci domova důchodců, musíme si být vědomi toho, že není jenom jeden v republice, chceme-li přesnou odpověď.
Prosím, abychom pokračovali. Myslím, že podnět - a opakuji to potřetí - je na místě. Chceme-li tento institut brát skutečně vážně, musí být brán vážně z obou stran. Mně se zdá, že z jedné strany brán vážně je a z druhé slouží trochu k legraci. Končím své extempóre a prosím pana poslance Kramperu, alby se ujal slova a interpeloval předsedu vlády Václava Klause ve věci rasistického útoku v Krnově.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji, pane předsedající,. Pane předsedo vlády, 15. 10. 1996 došlo k rasistickému útoku cikánské tlupy ve městě Krnov proti pokojné rodině Vrábelových, kteří se vraceli z návštěvy hřbitova. V domě, kde bydlí, byl jako vždy obrovský rámus, a tak byli cikáni požádáni, aby se ztišili. Ti však po chvíli začali ranami na dveře útočit na byt, ve kterém Vrábelovi bydlí, jako smyslu zbavení. Když už bylo mlácení nesnesitelné, Vrábelovi otevřeli dveře a cikáni se na ně vrhli. Paní Vrábelové se podařilo utéci a přivolat policii. Ta sice několik útočníků zadržela, ale následně okamžitě propustila. Po jejich propuštění došlo k dalšímu útoku cikánů hned poté, kdy se Vrábelovi vrátili z ošetření na chirurgii. Cikáni opilí a vyzbrojeni klacky vykopli vstupní dveře a vnikli do bytu. Syn vyskočil z okna a opět přivolal policisty. Ti pak hlídkovali před domem do rána. Zástupce policie Josef Kantor z okresního úřadu vyšetřování řekl, že k zadržení cikánů nebyl žádný důvod a policisté řeší vše jako přestupek. Podle něho nelze prokázat ani rasový motiv konfliktu. Jedna osoba byla obviněna z trestného činu porušování domovní svobody.
Proto vás, pane premiére, důrazně žádám o prošetření celého případu a o důsledné odsouzení takovýchto rasistických útoků.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Krampera skončil. Pan předseda vlády se chystá odpovědět.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Jenom slovíčkem se vrátím k minulému případu. Opakuji, že to není úplná legrace připravovat se na tyto odpovědi a zaměstnávat plno úředníků. Přiznávám se, že v předchozím případě velmi pátrali všichni, jaká to byla žaloba na funkcionáře univerzitního klubu. Objevujeme, že došlo k poškození kamery při basketbalovém zápase, že do něj vrazit jeden z funkcionářů. Pak zase žalobu na vydání 8 tenisových kurtů, pak zase žalobu o nezaplacení částky za elektrickou energii a vodu. Opakuji, že řada úřadů se vážně zabývá touto věcí. Není to úplná legrace. Není úplnou legrací položit interpelaci a pak s mávnutím ruky se zatvářit, že o interpelaci vůbec nejde.
Co se týká interpelace ohledně krnovské události. Vidím, že pan poslanec je poměrně přesně informován o této věci. Nevím, jestli je ovšem informován o celé této věci. Ano, 15.10. došlo k prvnímu kolu tohoto konfliktu. Myslím, že policejní hlídka jednala rychle a myslím, že adekvátním způsobem zareagovala. Došlo k opakovaným konfliktům, a to, co říkal pan poslanec, že tyto události byly policisty kvalifikovány jako přestupky proti občanskému soužití, je pouze půl pravdy. To je to, co se odehrálo ještě v průběhu dne 15. 10. do 8. hodiny večerní. Jelikož toto pokračovalo ve 22 hodin večer, znovu byla vyslána dvoučlenná autohlídka městské policie. Celou noc tam zůstali další policisté. Pátralo se po pachatelích a já mohu říci, že následujícího dne, tedy 16. října, ve 14.10 hodin, byl hlavní útočník Kováč Kolman zajištěn, v 19 hodin předán vyšetřovateli k zahájení trestního řízení. Na návrh vyšetřovatele bylo navrženo vzetí do vazby a toto vzetí do vazby soudce potvrdil. Dále kromě toho jsou v této věci stíháni ještě další tři pachatelé - jeden muž a dvě ženy.
Jakkoliv není na mně, abych posuzoval, co je přestupkem a co je trestným činem, jenom upřesňuji, že pouze první kolo bylo interpretováno jako přestupek a ve druhém kole došlo k přeinterpretaci této věci. Bylo zahájeno trestní řízení a útočník byl vzat do vazby.
Myslím, že je zbytečné, abych sliboval, že dojde k dalšímu vyšetření této věci, protože se mi zdá, že toto už je vyšetření přiměřené. Jsem přesvědčen, že další věci budou normálním způsobem následovat bez jakékoliv intervence předsedy vlády.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi Václavu Klausovi a ptám se pana poslance Krampery, zdali chce vznést doplňující dotaz. Nechce.
V tomto okamžiku zvu k řečništi pana poslance Milana Loukotu, který vznesl na Václava Klause interpelaci ve věci ostrahy Jaderné elektrárny Dukovany. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Loukota: Pane premiére, jaderná elektrárna Dukovany je v současné době jediné jaderné zařízení na území České republiky. Ostrahu zde vykonává jedna soukromá bezpečnostní agentura a příslušníci Policie České republiky. Pominu úlohu firmy Groupe Four Securitas, která je onou bezpečnostní agenturou pověřenou ostrahou jaderné elektrárny, a zaměřím se jen na situaci ohledně jednotky Policie.
Poměrně nedávno jsem získal informaci, že u této speciální jednotky, umístěné u nedaleké obce Kramolín, došlo k jistému úbytku policistů, což se samozřejmě odrazilo i na počtu příslušníků Policie České republiky, kteří bezprostředně vykonávají ostrahu elektrárny. Dle mé informace nyní pouze čtyři policisté v jedné směně provádějí ostrahu tohoto objektu o rozloze cca 28 ha, kde jsou umístěny nejen čtyři jaderné reaktory, ale navíc i uložiště vyhořelého paliva.
V této souvislosti se vás chci zeptat, vážený pane premiére, zda jste o této situaci, která vzbuzuje obavy nejenom obyvatel okolních obcí, informován. Pokud ano, jak ji hodlá vláda řešit. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Loukotovi a prosím pana předsedu vlády, aby se ujal slova.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Dovolil bych si říci dvě věci - jednu konkrétnější a jednu obecnou.
První věcí je, že na základě informací PČR SJK jsem přesvědčen, že není pravda to, co říká pan poslanec. Nevím, jestli nedošlo k nějakému informačnímu šumu. Nevím, jestli se jistá změna koncepce ochrany jaderných elektráren, jejíž detaily prostřednictvím televizních kamer samozřejmě nemohu vzhledem k jejich smysluplnému utajení příliš analyzovat v tomto místě. Souhlasíte, že by bylo absurdní, abych o něčem takovém hovořil. Pouze mohu ubezpečit pana poslance, že došlo v průběhu měsíce srpna k jisté změně koncepce ochrany jaderných elektráren v naší zemi s účinností od 1. října letošního roku. Díky tomu došlo ke zrušení jednoho útvaru, k založení jiného, jinak nazvaného, jinde umístěného atd. Mohu ubezpečit každého, že nic takového, co říká pan poslanec, co se týče čtyř policistů apod., není pravda. Opravdu nevidím sebemenší důvod, abych tady říkal, kolik je tabulkový stav této jednotky apod., ale mohu ubezpečit pana poslance, že toto není pravda.
Obecněji bych k tomu chtěl říci, že ostraha jaderné elektrárny Dukovany u nás odpovídá naší platné legislativě. Myslím, že je vybudována moderním způsobem a že úroveň - protože to je sdělení, které je důležité pro veřejnost - úroveň tohoto systému je srovnatelná s obdobnými systémy na jaderných elektrárnách ve Spojených státech, Francii nebo Německu. Ano, tato ostraha je kombinovaná, vedle Policie je i civilní bezpečnostní služba, ale pokud jsem informován, spolupráce těchto dvou institucí je naprosto v pořádku.
Chtěl bych ujistit každého, že systém fyzické ochrany jaderné elektrárny je kontrolován a prověřován Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a permanentně vyhodnocován. Chtěl bych opět ubezpečit naše občany, že poslední prověrka proběhla ve dnech 27. až 30. září t.r., tedy přesně před měsícem, včetně komplexního vyzkoušení automatizovaného systému bezpečnostní ochrany, a že tato prověrka je doložena protokolem Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Chtěl bych rád dodat ještě jednu jedinou věc. Tento náš systém zcela odpovídá obdobným systémům ve vyspělých - jak se říká - jaderných zemích a výsledkem je to, že Česká republika byla americkou vládou a Mezinárodní agenturou pro atomovou energii požádána, aby se podílela na organizaci výcvikového kursu o ochraně jaderných zařízení pro další země střední a východní Evropy. Tento kurs už jeden proběhl, v tomto měsíci proběhne druhý. Myslím, že i toto všechno je signálem, že tento mechanismus u nás je zajištěn kvalitním a standardním způsobem.