Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi také několik obecných poznámek k tisku č. 79 o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepla.
Důrazně nedoporučuji tento tisk k dalšímu projednávání a navrhuji ho k zamítnutí. Vedou mě k tomu důvody, které vám dávám na zvážení.
Návrh řeší jednu z nejdůležitějších lidských potřeb, tedy bydlení, a to způsobem, který bych krátce nazval "thatcherismem". Doporučuji všem kolegům k pozornosti třeba tabulku na straně 12 s výší příspěvků na teplo doslova pár korun, a to ještě neznáme míru inflace, růst životních nákladů ani další perspektivy (jak bylo naznačeno třeba u předřečníka) vývoje české ekonomiky v období transformace. Zákon mi připomíná a ilustruje slova emeritního amerického prezidenta Reagana: "Lidé bez domova mají výsadu žít tak jak chtějí, protože jsme svobodná demokracie".
Např. deregulace cen energií v Anglii vedla k ohromnému poklesu kupní síly občanů a ke krizi, kterou tam napravují dodnes.
Dále mi vadí, že vláda hodlá upravovat ceny energií, které občané i při nejlepším úmyslu mohou ovlivnit jen částečně a nepatrně, a to ještě většinou jen u teplé užitkové vody, prostě tam, kde se stačily namontovat tzv. poměrové vodoměry.
Úmysl vlády řešit razantně zdražení cen tepla v bytech s centrálním vytápěním se bude dotýkat (jak už tady zaznělo dvakrát) 40 % domácností, což je cca. 1,5 mil. bytů. Nejde vůbec tady v této sněmovně o úmysl nový, je tady řešen již před časem dlouhodobě, ale přes všechny dobré úmysly, které z tohoto místa zazněly, bezvýsledně.
Dovolte mi několik citací ze 17. 5. 1991, kdy zde vystoupil ministr - tehdy se jmenoval "pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky" - Karel Dyba. Jeho řeč se nazývala "Snižování spotřeby energií v budovách a bytech, zvyšování cen energií a nájemného". Z jeho řeči vyjímám následující myšlenky: Vyžádá si systémový přístup a nikoliv jednorázové kroky. Stát bude podporovat různými formami nejen bytovou výstavbu, ale i modernizací bytů a domů, odstraňování vad stávající panelové výstavby. Majitelům obytných budov a bytů a jejich uživatelům mohou být u určených peněžních ústavů poskytnuty půjčky a úvěry.
Mám tady velice výhodný návrh tak, jak to říkal pan ministr Dyba, z jakých podmínek budou tyto úvěry dávány. Urychlené zavedení regulace a měření v obytných budovách s ústředním topením. Dále řekl: Bez zateplení budov může být výraznější snižování spotřeby energie za cenu nežádoucího snižování tepelné pohody, doprovázené rizikem vzniku plísní v bytech. I příklad Německa tady už jednou zazněl. Jezdím do středního Německa, do Saska Anhaltska. Němci jeden panelák po druhém postupně nejméně pět roků systematicky zateplují. To vidím jako perspektivní cestu.
Dále řekl ministr Dyba: K provedení celého programu je uvažováno na pět, šest let, přičemž se předpokládá o 15 - 20 % nižší spotřeba tepla na otop a ohřev teplé vody a o 40 % úspory spotřeby teplé vody. Efekt pro obyvatelstvo se v navrhovaném řešení může projevit reálně až po 10 letech.
Dále řekl ministr Dyba: V rámci toho se předpokládá, že stát bude přispívat na bydlení sociálně potřebným občanům - a teď to podtrhuji - ve všech formách bydlení. V návrhu je zatím uvedeno jenom to, kde je to vytápěno centrálně.
Pan ministr Dyba dále hovořil systémově o šestnácti změnách vyhlášek a zákonů. Musím k tomu jenom dodat: Kde ty loňské sněhy jsou. V Hradci Králové - Pardubičané se nebudou zlobit, když řeknu ve východočeské metropoli - se dokončí v letošním roce 28 bytů. Ponechám stranou, že náklady na aparát okresních úřadů jsou tam opět řádově desetimiliónové. Rozuměl bych tomu, kdyby vláda nejdříve složila účty, co se udělalo ve věcech úspor tepla od doby slibů pana Dyby a pak činila další kroky. Pro pořádek uvádím, že jsem citoval z tisku 240 A ze 6. volebního období ČNR. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štraitovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Frankl a připravil se pan poslanec Bláha.
Poslanec Michal Frankl: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, jeden ze základních znaků zdravé ekonomiky jsou pravdivé ceny. Jenom nedeformovaná cena umožňuje orientaci subjektům pohybujícím se na trhu. Bylo však vždycky jasné, že není možné jednorázově napravit nevypovídající ceny deformované socialistickým ne hospodářstvím předchozích desetiletích. Proto máme za sebou deregulaci cen v rozhodující většině oblastí naší ekonomiky, ale ještě i ceny regulované či jinak usměrňované. Ceny energií a dodávám ceny některých energií, patří mezi ty, které nebyly dosud deregulovány a je zde povinností vlády pokračovat v postupné deregulaci i v této oblasti. Jde o to, že cena, která nevyjadřuje skutečnou hodnotu, brání správnému rozhodování spotřebitelů. Dotovaná cena nemotivuje dostatečně k úsporám energie a k náhradám neefektivních zdrojů vytápění či k odstranění ztrát. Myslím, že mnoho opatření, jako měření na patě domů, vodoměry a věci, které zde byly zmiňovány, nemělo efekt takový, jak se očekávalo. Byla to administrativní opatření, která pomohla, ale byla to administrativní opatření, která problém nevyřešila. Nyní k samotnému předloženému vládnímu návrhu zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie. Tento vládní návrh zákona sám o sobě cenu energie nezvedá. Tento zákon má potřebné zvýšení cen kompenzovat. Paradoxně by neschválení tohoto příspěvku mohlo právě sociálně slabé o příspěvek připravit. Proto se domnívám, že vládní návrh zákona tak, jak je předložen, si vyžaduje, abychom ho podpořili. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Franklovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Bláha a připraví se pan poslanec Smetana.
Poslanec Jan Bláha: Pane předsedající, pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, ano, je pravdou, že se projednává sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie, čili něco nám samozřejmě předjímá. Všichni asi víme, že přes veškeré privatizační kroky i v nájemním sektoru, prodej obecních bytů, do daného času je pořád větší polovina domácností, které žijí v nájemním vztahu ke konkrétnímu vlastníkovi. Zrovna tak v nedávných dnech zazněla jedna informace alespoň v tisku z titulu výzkumu STEM a IVVM, že v tuto chvíli je vnímán dnešní stav nákladů na bydlení pro třetinu domácností jako velmi vážný problém. Musím se ptát, kolik potom přibude event. k této třetině dalších rodin a kolik z této třetiny se event. může dostat na hranici pojmu bídy, který se zatím nepoužívá. Proč to říkám.
Tento zákon by měl budit dojem jistého systémového kroku. Já ho za něj nepovažuji, protože bych spíš očekával jistou provázanost s vládní bytovou politikou, kterou by tento parlament měl dost detailně znát. Řešení totiž na první pohled odbourává jednu z konkrétních dotací, možná pro nějakou úzkou skupinu lidí bydlících, ať už v nájemním poměru, nebo nyní někdy i ve vlastním, oproti ostatním. Přitom, jak sama zpráva uvádí, jedná se takřka o 40 % domácností, což není zrovna tak málo. Možná, že záměrem je, ať konečně i oni platí, my ostatní také nemáme úlevy třeba na výrobu tepla. Ale ona to není tak zcela pravda, pánové, kolegové, 40 % na rozdíl od ostatních jsou závislé přímo na mnohdy místních monopolech dodavatelů tepla a teplé vody. Na rozdíl od ostatních do dnešního dne tyto domácnosti nemají možnost volby či změny dodavatele a patrně nikdy mít nebudou. Dokonce většina do dnešního dne nemá ani možnost ovlivnit jak regulací, tak jinou formou množství, cenu, kvalitu dodávky tepla a teplé vody. Vnímal bych spíš, že nejdřív by měla být možnost - a byla tu zmíněna mými předřečníky vyhláškami, které zkraje platily a později byly zrušeny minulou vládou - i systémové řešení úspor, protože úspory v tomto smyslu by mohly přinést i úsporu celého našeho státního rozpočtu, o které mj. v tuto chvíli také jde. Možná, že bychom se nemuseli v tuto chvíli - a některý z předřečníků to naznačil a paní zpravodajka také - bavit o následném zvýšení cen tohoto tepla. Zvláště pro skupinu domácností, o kterých jsem se zmínil, které to do jisté míry samy významně nemohou ovlivnit.
Také v jedné jiné zprávě a informaci z ministerstva se říká, že je vnímán i nezájem vlastníků objektů snižovat ztráty na objektech, např. zateplením, regulací, hledáním úspor spotřeby tepla. Jakou tedy skutečnou obranu bez nedostatečné legislativy, bez zmiňované koncepce má běžný nájemník nebo domácnost, nebo i někdy vlastník bytu v domě jiného majitele. Z tohoto pohledu takřka mizivou. My ostatní totiž máme jedno právo, když mluvím o skupině, která řekněme má dost finančních prostředků a bydlí ve svém. Měli jsme právo rozhodnutí - a nebo ti co si staví - k výběru řešení, Každý totiž, kdo hodlá stavět a má na to dost finančních prostředků a nebo již dnes bydlí ve svém, měl toto právo a on se rozhodoval, kolik a za co bude platit a jak ušetří nebo ne.
O toto rozhodování je znevýhodněn ten nájemce nebo domácnosti, o kterých jsem hovořil. Pokud by však někdo namítl, že samozřejmě existují řešení, např. zavedení přímotopů, potom bych musei skutečně reagovat na svého předřečníka. Ten hovořil něco o narovnání cen, o skutečné hodnotě ceny. Pak se zeptám v této souvislosti, jaká tedy je skutečná cena např. elektrické energie, když víme, že existují dvě. Jedna pro domácnost, druhá pro podnikatele. Co to znamená, rozdíl procent v tomto rozpočtu? Proč to říkám? Ono to s tím nepřímo souvisí. Protože samozřejmě, mnozí řeknete: Ano, měli bychom to srovnat, protože podnikatel platí dnes více za kilowatt. Je to pravda. Ovšem ten podnikatel si to samozřejmě dá do nákladů a zákazník to zaplatí.
Zároveň je tu ještě jedna kuriozita. I stát ve svém rozpočtu dostane méně na daních, takže o jakou skutečnou cenu z tohoto pohledu mimo jiné jde?
Bylo tu řečeno, že zákon navrhuje skokově, podle mého soudu, již v příštím roce zvýšení o 39 %. Je to skokové řešení. Přitom otázka by musela být položena: Co je to usměrňovaná cena energií? Jak např. zabránit, a zatím jsem se to nikde nedočetl, na možném trhu spekulacím s konečnou cenou monopolního dodavatele, která je mnohdy v rozdílu 100 až 200 %, až 300 %. Má to znamenat, že např. bude mít smůlu každá z domácností podle tohoto návrhu zákona, která bude záviset na tom, kde bydlí, jaký bude dodavatel, jak drahé budou vstupy, jestliže po 30. 6. 2000, jak zákon předpokládá, tato deregulace skončí a bude jakýsi volný trh. Zaváděný sociální příspěvek může totiž být např. ještě jedním spekulativním příspěvkem, jako už jeden z nich do jisté míry existuje. Představme si situaci, kdy na jedné straně je, a to jistě nikdo nepopře, jistá povinnost dodávky tepla, na druhé straně, co se stane, když dojde k nezaplacení konkrétní domácností řekněme z titulu nedostatku finančních prostředků, řekněme i z toho titulu, že není nikterak vázána, na rozdíl od jiných dávek tím, že pokud by příspěvek získala, že ho musí tímto způsobem vydat, a když to neudělá, kdo to zaplatí? Dá se teplo ustřihnout? Ne, elektrická energie dá, to známe, u tepla to v tomto případě dost dobře nejde. Co to znamená? V koncích většinou potom bude obec, kde ten občan bydlí, která buď zajistí náhradní bydlení, nebo zaplatí v danou chvíli ze svého rozpočtu, nebo se může samozřejmě také soudit.
Dala by se najít v návrhu v této souvislosti řada dalších a dalších příměrů a problémů, které z tohoto zákona vyplývají. Ale já se domnívám v danou chvíli, nedělejme řešení nejenom skokové, nedělejme řešení, které má spíše mnoho chyb, hledejme mechanismy, které řadu připomínek předřečníků i mých dokáží odbourat, a lépe situaci řešit. V tuto chvíli se připojuji k návrhu vrátit k přepracování.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bláhovi za jeho vystoupení. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Smetana, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych řekl pár slov k předloženému návrhu zákona. Po přečtení vámi navrhovaného vládního návrhu zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie musím sdělit následující:
V § 2 podmínky nároku na příspěvky, a to odst. 1, kde se popisuje, že nárok na příspěvek má fyzická osoba, která je vlastníkem nebo nájemcem bytu nacházejícího se v nemovitosti, jejímuž vlastníku, držiteli nebo správci, který je odběratelem tepelné energie k vytápění domovních objektů, nebo ji sám vyrábí, a to podtrhuji, atd.
V důvodové zprávě je již označeno, že nárok na příspěvek budou mít pouze nájemci nebo vlastníci bytu s centrálním vytápěním.
Další připomínkou je odst. 2 písm. b), kde je psáno "oprávněná osoba a další osoby společně s ní posuzované jsou na území České republiky hlášeny k trvalému nebo dlouhodobému pobytu". Je všem jasné, že specifikace dlouhodobý pobyt se týká cizinců, což je i potvrzeno v důvodové zprávě. A dovětek, že touto úpravou se znemožní případné obcházení navrhovaného zákona tím, že by se dala sociální situace ovlivňovat pouze užíváním bytu různými osobami, si myslím, není zrovna na místě. Je zajímavé, že se navrhovatel snaží předstoupit před sněmovnu se starostí obcházení zákona, když neznám zákon schvalovaný touto sněmovnou v minulém volebním období, který by se nedal obejít.
Zvláště pak jsou známy případy, kdy osoba, která přijede na správu sociálního zabezpečení v luxusním automobilu v ceně cca 2 milióny korun, ověšená zlatem a všeobecně známá jako velice movitý občan, pro sociální dávky, příspěvky apod.
K § 13 - náležitostí, žádosti. Žádost o příspěvek musí obsahovat, jedná se o písm. a), jméno, příjmení, rodné číslo oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných a místo trvalého pobytu, k němuž jsou uvedené osoby hlášeny, si myslím, že není nutné uvádět do žádosti všechny osoby s osobními daty. Pro danou situaci by postačil počet osob trvale hlášených v daném bytě s výjimkou oprávněné osoby.
Stát přispívá na náklady bydlení domácnostem s nízkými příjmy v přijatelné míře. Co však je přijatelná míra? Je to snad příspěvek vyplácený pouze osobám s příjmem, který nedosahuje 1,6násobku životního minima? Daný vzorec k výpočtu příspěvku, který se stanoví jako polovina částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, která je přímo úměrná k příjmu rodiny v rozhodném období a nepřímo úměrná součinu životního minima a koeficientu určujícího hranici příjmů a tento zlomek se odečte od poloviny částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, je sice matematicky zvládnut s úřednickou pečlivostí, ale nic neřeší pro občany s nízkými příjmy, o čemž hovoří i tabulka uvedená v důvodové zprávě.
Ještě by bylo dobré se zmínit o tom, že příspěvek se bude vyplácet až od 1. července roku 1997, což ve srovnání s již platnými cenami tepelné energie a tepla je značně pozdě, což se dá chápat jako určitá politika státu, jak nevyplácet finanční částky občanům, které je potřebují.
Dále bych se chtěl věnovat výše zmíněné tabulce, která se týká právě budoucí vyplácené částky. Uvedu pouze jeden příklad, a to pro dvě osoby žijící v domácnosti při koeficientu 1, kde příjem v předcházejícím období činil částku 5560 Kč a průměrné náklady na teplo a teplou vodu 1076 Kč, kde podle této tabulky díky výše uvedenému vzorci dávka pokryje zvýšené výdaje na teplo pouze 92 %, což činí 278 Kč. Musím konstatovat, že takovýto příspěvek je směšný k celkové průměrné částce, protože činí pouhých 25 %, nehledě na to, že kvůli 278 Kč si daná osoba vystojí celé dopoledne v lepším případě, nebo celý den ponižující frontu na úřadě v závislosti na vyřízení žádosti.
Další nedostatek tohoto návrhu zákona vidím v tom, že rodina s měsíčním příjmem 8340 Kč dostane stejnou výši příspěvku, a to 50 Kč jako rodina s měsíčním příjmem 8840 Kč.
Další věcí je, že hodnota státního příspěvku nebude v průběhu celých tří let konstantní, což znamená, že od 1. července 1997 do 30. června 1998 to bude 100 % a od 1. 7. 1997 do 30. 6. 1999 ve výši 0,7násobku stanovené hodnoty a od 1. 7. 1999 do 30. 6. 2000, kdy se bude příspěvek vyplácet, to bude pouhých 40 % stanovené hodnoty, což se nám zdá přinejmenším nesolidní.
A poslední věc, kterou bych se chtěl zabývat, je to, že výše příspěvku závisí pouze na příjmu a na počtu členů domácnosti, ale neváže se na skutečné náklady na topení. Tento nedokonalý zákon by se dal podrobně probírat každým paragrafem, ale myslím, že špatným zákonem nemá cenu se zabývat a plýtvat cenným časem této sněmovny.
Proto Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa si je vědoma nezbytnosti a důležitosti tohoto zákona, ale z hlediska nic neřešící situace občanů s nízkými příjmy navrhuje sněmovně, aby tento zákon v prvním čtení byl vrácen vládě k dopracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Smetanovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ransdorf, připraví se pan poslanec Holub.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, chtěl bych rozdělit ve svém vystoupení dvě věci - sugestivní a přesvědčivý přednes navrhovatele pana ministra Vodičky a obsah zákona. Pokud jde o přednes, tak tady se mi vybavila píseň Osvobozeného divadla: on se dal cele do služeb lidu, on potírá bídu, dobroditel náš.
Samotný návrh zákona ovšem obsahuje řadu věcí, které jsou pochybné nejen z hlediska sociálního, ale také z hlediska realizovatelnosti a tento návrh zákona ve mně také vyvolává pochyby, pokud jde o makroekonomickou stránku věci. Protože předpokládám, že podobné návrhy zákonů se budou objevovat častěji, že deregulace bohužel bude tématem dne, tak bych chtěl tuto ctihodnou sněmovnu vést k určitému zamyšlení nad touto metodou, nad metodou deregulace jako nástroje vytváření tržního prostředí v naší zemi.
Některé věci tady už byly zmíněny. Kolega Štrait uvedl příklad Spojeného království, kdy vlna deregulace způsobila nebo spolupůsobila mj. při poklesu agregátní koupěschopné poptávky, vytáhla britským občanům z kapes peníze, které mohli použít jinak a pocítila to celá řada odvětví britského průmyslu. Podobně tomu bylo i ve Spojených státech. v nejsilnější ekonomice, kde dnes řada ekonomů právě postup deregulace v 80. letech kritizuje a ukazuje na jeho spjatost s některými problémy této jinak nejsilnější ekonomiky světa.
Uvedu některá čísla, která by měla působit po mém soudu jako námět k přemýšlení. V roce 1959 ve Spojených státech 4 % nejbohatších vyvažovala majetky 35 % nejchudších. V roce 1989 tomu bylo tak, že tato 4 % nejbohatších vyvažovala 51 % nejchudších. Došlo vlastně k erozi střední třídy, která byla tradičním pilířem americké společnosti, jejího politického zřízení a sociální struktury, došlo k nárůstu nerovnosti. V roce 1982, jestliže hovořím o tom, že došlo k odčerpání kupní síly, bylo pokryto 75 % amerických dělníků zdravotním pojištěním. V roce 1989 po té masivní vlně, o které jsem hovořil, už jen 48 %. V roce 1982 bylo 50 % rodin pokryto zdravotním pojištěním, v roce 1989 jen 31 %.
Aby nebylo pochyb o tom, že mám na mysli také situaci podnikatelů a celých odvětví průmyslu, uvedu i čísla, která se týkají bankrotů. Jestliže během 40. let bylo průměrné roční číslo bankrotů vyhlášených ve Spojených státech 5300, během 70. let 24 900, pak během 80. let, v období, o kterém hovořím, již to bylo 63 500. Ukazuje se tedy, že tato věc nemá jen sociální souvislosti, ale má také souvislosti makroekonomické.
Domnívám se, že tyto věci je třeba zvažovat i v naší zemi tím spíše, že v naší zemi stále ještě není stabilizovaná střední vrstva, že dopad na diferenciaci obyvatelstva u nás by byl daleko silnější a jestliže se negativně projevilo na stavu naší průmyslové výroby zúžení domácího trhu, tento trend by danou tendenci ještě posílil. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Holub a připraví se poslanec Vladimír Budinský.
Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, na začátek mi dovolte říci, že před tím, než jsem přišel do parlamentu, jsem rok a půl pracoval jako vedoucí tepelného hospodářství. I když v tuto chvíli si myslím, že se nejedná u mě o střet zájmů, měli byste to vědět vzhledem k tomu, co budu říkat.
Zpravodajka nám zde ve své zprávě řekla, že vyhláška 186/91 Sb. nebyla splněna. Kdo se pohybuje v tomto oboru, musí říci, že je to nepravdivé tvrzení. Všichni, od výrobců tepla přes vlastníky objektů a obce až ke konečným spotřebitelům, udělali pro realizaci této vyhlášky obrovský kus dobré práce a já z tohoto místa bych chtěl za tu práci poděkovat. Jistě nikdo rozumný nepopře, že skutečné výrobní náklady, skutečná cena tepla ze zdrojů CZT je v průměru vyšší než i ta nově navrhovaná regulovaná cena a postupná deregulace je nezbytná. Návrh zpravodajky vrátit ten tisk k přepracování povede v důsledku k tomu, že kompenzace cen nebude vůbec žádná. Rozuměl bych boji proti zvýšení cen tepelné energie, ale boji za vrácení tohoto návrhu zákona k přepracování prostě nerozumím.
Z rozpravy je myslím zřejmé, že se opozice rozhodla návrh zamítnout a nikdo jí v tom zřejmě nezabrání. Řekněme si však otevřeně, že tímto postojem do budoucna objektivně zhoršuje pozici osob, jichž se má kompenzace týkat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Holubovi a prosím, aby se slova ujal kolega Vladimír Budinský. Připraví se pan poslanec Petr Šulák, pan poslanec Špidla se hlásí do rozpravy.
Poslanec Vladimír Budinský: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, myslím si, že každý z nás, který posloucháme rozpravu, vždy uvažujeme o tom, zda-li vystoupit nebo nevystoupit. Mně se zdá, že v rozpravě, které jsme svědky, se stírá pravý význam bodu o kterém jednáme a pravý význam tohoto zákona.
Osobně jsem pro to, aby z veřejných peněz, z rozpočtu státu a z rozpočtu obcí byli hrazeny veřejné statky, jako je bezpečnost, obrana, veřejná zeleň, veřejná čistota apod. a aby soukromé statky byly hrazeny z finančních prostředků soukromých osob, které tyto statky užívají. Při takovéto úvaze je evidentní, že energie tepelná, elektrická a další jsou typickým soukromým statkem a měly by být hrazeny ceny plně z prostředků soukromých osob, které si tyto statky opatřují na trhu. Samozřejmě, že každá taková čistá a jednoduchá úvaha má své složitosti a my si musíme uvědomit, že naše společnost se vyvíjí a postupuje od výchozího stavu, který jsme zdědily v roce 1989 k cílovému řešení, které jsme všichni nebo valná většina z nás si přáli a které naši zástupci, kteří byli ve Federálním shromáždění schválili jako zásady nebo scénář ekonomické reformy.
Jedním z pilířů ekonomické reformy byla liberalizace cen. Již v tehdejším scénáři bylo jasně řečeno, že ceny některých statků, u nichž je přizpůsobivost občanů na změnu této ceny menší, omezená, limitovaná, tedy liberalizace těchto cen bude posunuta v čase. Mezi tyto ceny patří ceny telekomunikačních služeb, ceny v dopravě, ceny nájemného a také ceny energií.
Jak sami dobře víte, po celou dobu trvání ekonomické reformy byly vládou velice citlivě vytvářeny polštáře, aby u skupiny občanů, kterých se deregulační opatření dotknou, byly vytvořeny předpoklady, aby se v limitovaném čase, v jisté časovém období měli možnost změnám přizpůsobit. Velice vítám to, že v takovém předstihu, více než půl roku, je do Poslanecké sněmovny předkládám zákon, který ukazuje, že vláda pokračuje v této schválené strategii a že pro liberalizaci cen tepelné energie připravuje zákon, který dává takový sociální polštář.
Skutečné jsem váhal, zda-li mám vystoupit, ale skutečně nechápu argumentaci, která chce tento sociální polštář těm nejpotřebnějším vzít. To není argumentace lidí, kteří stojí na straně těchto lidí, ale je to argumentace spíš z toho ultrapravého spektra. Jsem přesvědčen, že ale tam patří menší část z nás. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Budinskému a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Petr Šulák.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové poslanci, o přijetí zákona o tzv. adresném sociálním zabezpečení mne předkládaný návrh zákona o příspěvcích vyrovnání zvýšených cen tepla nepřekvapuje. Stejně jako u zákona o sociálním zabezpečení, jde výrazně o zákon asociální, neboť jeho dopad zejména postihuje slabé a středně situované rodiny. Jde jen o pochybnou náplast na snahu ministerstva financí radikálně ušetřit dotace na tepelnou energii. V této snaze o radikální úspory na dotacích tepla dochází bez jakékoli vazby na možnosti realizovat úspory tepla. Mám na mysli instalaci měřicí a regulační techniky a zateplení bytů. Domnívám se, že bychom se nejen v oblasti cen tepla, ale také v jiných oblastech měli vrátit k postupné cenové deregulaci s vazbou na realizaci úsporných opatření vývoje inflace a příjmu obyvatelstva. Proto se rovněž přikláním k tomu, aby byl zákon předkladateli vrácen k přepracování.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šulákovi a prosím pana poslance Zdeňka Škromacha, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Špidla.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, myslím, že je zajímavé jaké sociální cítění mají někteří poslanci z ODS, kteří kritizují sociální demokracii, že je málo sociální, že chceme vzít polštář naším potřebným občanům. My nechceme, aby ten polštář byl vyfouknut, což je zásadní omyl, který zde vzniká. Je třeba říci, jak se věci skutečně mají, že tady jde o úsporu několika miliard ze státního rozpočtu, která by měla sloužit pro sociální účely. Jestliže tedy nebude použita na ty účely, pro které dnes je, jde o úsporu. Naším cílem je, aby skutečně ti, kteří to potřebují, tyto peníze dostávali, ale ne že se za tři roky mají o sebe postarat jak umí.
Problém je trochu složitější. Na jedné straně deregulujeme ceny, ale na druhé straně tři roky zde byly deregulovány mzdy. Samozřejmé, že to je úměrnost, která je dost podstatná, protože jestliže dnes víme, že 40 % lidí je stále ještě reálně pod úrovní mzdy v roce 1989 a porovnáme reálnou úroveň cen, které jsou dnes samozřejmě musíme i nad tím přemýšlet.
Dotace přímé i nepřímé jsou nejen do tepla, ale i do jiných energií. To je třeba v této souvislosti také zdůraznit.
V souvislosti s dalšími dávkami, které jsou zde zaváděny, je třeba vzít další věc o co nás vlastně okrádá toto opatření a celý systém sociálních dávek. To je čas. Samozřejmě, že ti nejpotřebnější jsou okrádáni o svůj čas, protože si na to musí brát dovolenou, náhradní volno apod. My to tak nevidíme, protože do těch front nechodíme. Bylo by ale vhodné, kdyby pan ministr zvážil možnost - pardon, abych neoslovoval přímo, tedy aby byla zvážena možnost, aby na vyřízení těchto sociálních dávek bylo další placené volno pro zaměstnance, aby si je mohli řádně vyřídit. Protože skutečně toho ztraceného času je daleko více než těch peněz, které člověk dostane.
Závěrem bych chtěl říci, že v žádném případě nechceme vzít těmto lidem prostředky, které jim náleží, ale myslím si také, že ani pan premiér ani nikdo jiný nepotřebuje nějaké sociální dávky, ani obecné byty. My se dokážeme o sebe postarat, protože si na to celkem vyděláme, ale skutečností je to, že je dost u nás občanů, kteří skutečně nebudou schopni zaplatit tyto náklady, které vzniknout. A berte do úvahy také jednu věc, že teplárenské společnosti, jsou jedny z nejvíce prosperujících společností u nás. I to je otázka k úvaze v této souvislosti.
Proto je nezbytně nutné, aby tento zákon byl vrácen k přepracování. Zde je ovšem jeden rozpor, který zde byl naznačen. Jednou věcí jsou sociální dávky, které z toho vyplynou a druhou věcí je deregulace. Deregulace je v rukou vlády, která rozhodne o tom, zda deregulace bude nebo nebude. Zde by mohlo dojít k tomu, že vláda rozhodne o deregulaci, aniž by byl schválen zákon o kompenzacích této deregulace. O tom zde vedeme řeč a naším problémem je, že tak, jak je zákon koncipovaný, znamená postupné vytracení několika miliard korun ze státního rozpočtu, což je pro nás nepřijatelné. Děkuji.