Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře, pane poslanče. Doufám však, že faktických poznámek nebude zneužíváno. K témuž se přihlásil řádným způsobem pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Nechci zdržovat hlasování, ctihodnou sněmovnu, ale připomenu věc nedávné minulosti. Víte, že vznikla řada států po roce 1989 rozkladem federativních útvarů a víte, že za základ státních hranic byly brány administrativní hranice. Bylo tomu tak v případě Jugoslávské federace, v případě Sovětského svazu a z naší strany nebyl problém uznávat tyto státy v jejich existujících administrativních hranicích.
Proč se v případě našeho vlastního státu chováme jinak, proč si vyrábíme problémy tam, kde nejsou.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, ctěné dámy, vážení pánové. Byl jsem účasten debaty o osadě U Sabotů v minulém volebním období a rovněž jsem účasten této debaty. Domníval jsem se v celé této při, že jde o to, jakým způsobem jedná demokratická vláda a jakými způsoby jedná demokratický parlament o takovýchto zásadních otázkách. Z řeči pana předsedy sněmovny jsem se dověděl, že jde především o peníze. Já se domnívám, že nejde o peníze, ale jde o způsoby, jakými bude jednat demokratická vláda a demokratický parlament.
Také jsem to v minulém volebním období při této debatě řekl. Bohužel vzhledem k tomu, co jsem slyšel, tak se domnívám, že není dobré, aby předsedou demokratického parlamentu byli předsedové politických stran, předsedové velikých politických stran, protože zde jde o způsoby, jakými bude demokratická vláda a demokratický parlament jednat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Panu poslanci Grulichovi bych doporučil, aby si prostudoval § 60, odstavec 2. Pro ostatní, kteří nemají jednací řád po ruce, to přečtu: Přednesení faktické poznámky, ani případná odpověď na faktickou poznámku jiného poslance nesmí překročit 2 minuty. Takže abychom v tomto měli jasno. Pokud se nikdo nehlásí ani k faktické, ani k jiné poznámce, rozpravu končím. Pan ministr nechce vystoupit. Pan zpravodaj nechce vystoupit. Takže vám oznamuji, že pan poslanec Gross jako předseda klubu sociální demokracie požádal o 30 minutovou přestávku, takže se sejdeme v 16.10 hodin.
(Schůze přerušena v 15.43 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 16.11 hod.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, čas, který byl určen pro jednání poslanců klubu ČSSD, skončil, takže přistoupíme k závěru, kterým bude hlasování.
Odhlásím všechny a požádám o novou registraci.
Pan poslanec Klanica navrhl vrátit předložený návrh zákona navrhovateli k dopracování, pan poslanec Krejza navrhl předložený vládní návrh zamítnout.
Pan poslanec Gross žádá, aby mohl hovořit, má k tomu samozřejmě plné právo a možnost. Promiňte, že jsem nerozuměl vašim gestům.
Poslanec Stanislav Gross: Omlouvám se, možná, že má gestikulace nebyla zcela srozumitelná a běžná ve zdejším pořádku.
Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, chtěl bych v tuto chvíli Poslaneckou sněmovnu a členy vlády seznámit se stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD.
Chci zdůraznit, že náš poslanecký klub si velice dobře uvědomuje význam tohoto ústavního zákona a jsem v tuto chvíli zmocněn vám sdělit stanovisko tohoto poslaneckého klubu. Chci ale ještě v úvodu zdůraznit, že toto stanovisko jsme přijali i přes, podle našeho názoru urážlivé a dokonce i politicky naprosto neodpovědné vystoupení poslance Payna, který velice zbytečně politizoval situaci kolem tohoto zákona. Poslanecký klub ČSSD se rozhodl při hlasování, které je před námi, ponechat vládě prostor pro další jednání o tomto zákoně a dopadech tohoto zákona tak, aby se zvýšila šance, že státní zájem bude v tomto okamžiku naplněn a zároveň se zmenší oprávněný pocit křivdy dotčených občanů české republiky.
Náš poslanecký klub tedy v tuto chvíli bude hlasovat pro postoupení tohoto ústavního zákona do druhého čtení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Takže, paní a pánové, určitě jste zaregistrovali, že jsem vás odhlásil, proto prosím, abyste se pomocí karet přihlásili.
Budeme nejprve hlasovat o návrhu pana poslance Klanicy.
V hlasování, které má pořadové číslo 20, rozhodneme o tom, kdo souhlasí s tím, že sněmovna vrací předložený vládní návrh navrhovateli k dopracování.
Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování skončilo výsledkem pro 40, proti 114, tento návrh nebyl přijat.
Nyní rozhodneme v hlasování č. 21 o návrhu na zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona tak, jak jej předložil pan poslanec Krejza.
Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro návrh pana poslance Krejzy? Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování pořadového čísla 21 skončilo pro 34, proti 124, návrh nebyl přijat.
Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výboru k projednání.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený vládní návrh k projednání zahraničnímu výboru. Táži se, zdali je někdo, kdo má nějaký jiný návrh? Protože tomu tak není, přistoupíme k hlasování.
Zahájil jsem hlasování pořadového čísla 22 a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti?
Hlasování skončilo. Pro bylo 144, proti 17 hlasů, konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru zahraničnímu.
Děkuji panu ministru Rumlovi a panu poslanci Holáňovi a můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je
6.
Vládní návrh zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání
zvýšení cen tepelné energie
Jedná se o prvé čtení, vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk č. 79.
Předložený návrh uvede z pověření vlády ministr práce a sociálních věcí pan Jindřich Vodička, prosím ho, aby se ujal slova.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička:Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vláda mě pověřila, abych odůvodnil návrh zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie.
Návrh zákona navazuje na navrhované snížení objemu dotací na teplo ze státního rozpočtu. S tímto záměrem jste byli seznámeni v návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1997, stejně jako s důvody, které vedou vládu k urychlení deregulace cen tepelné energie dodávané z centralizovaných zdrojů blokových nebo domovních kotelen vytápěných domovních objektů.
Dnes je na dálkové vytápění napojeno o něco méně než 40 % domácností, pro které urychlená deregulace tepla bude znamenat zvýšení výdajů. Tak, jako vždy v minulosti, i nyní vláda současně s návrhem na deregulaci předkládá i návrh na sociální kompenzaci rodinám s nižšími příjmy.
Příspěvek se navrhuje poskytovat osobám žijícím v domácnostech s příjmem 1,6 životního minima po dobu 3 let s tím, že rozsah kompenzace v absolutním i relativním vyjádření se bude postupně snižovat a v roce 2000 zanikne. Tímto opatřením bude zmírněn dopad na skupinu rodin, pro které by bylo skokové zvýšení výdajů na teplo neúměrným zásahem do jejich rodinného rozpočtu. Dopad rychlého zvýšení cen tepla bude navrhovaným příspěvkem v průběhu 3 let utlumen a další vývoj cen tepla po roce 2000 bude zohledňován běžnými valorizačními mechanismy, kterými se budou zvyšovat důchody, životní minimum a dávky sociální podpory.
Rodinám s příjmem na úrovni životního minima bude zvýšení nákladů na teplo v prvním roce kompenzováno v celém rozsahu a s rostoucím příjmem se bude míra kompenzace zvýšení postupně snižovat. Např. pro domácnost s příjmem na úrovni 1,3násobku životního minima bude zvýšení kompenzováno cca z jedné poloviny.
Zvýšení cen tepelné energie se stejně jako nájemné a ostatní služby související s bydlením promítne do růstu indexu životních nákladů a projeví se tedy i ve valorizaci životního minima a tím i ve valorizaci všech dávek státní sociální podpory, včetně příspěvku na bydlení a důchodů.
Znamená to, že většině důchodců a rodinám s dětmi, které nebudou mít v důsledku vyšších příjmů nárok na příspěvek na teplo podle tohoto zákona, budou dopady zvýšení cen tepla částečně kompenzovány.
Vedle toho se i v konstrukci sociálního příspěvku na teplo používá životní minimum, které se bude valorizovat a tím se bude zvyšovat i tato dávka.
Konstrukce sociálního příspěvku k vyrovnání zvýšení ceny tepelné energie je obdobná příspěvku na bydlení, poskytovaného ze systému státní sociální podpory. Přestože jde o příbuzné dávky, nenavrhujeme zahrnout sociální příspěvek mezi dávky státní sociální podpory. Důvodem takového postupu je skutečnost, že sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie má specifický charakter cenového vyrovnání, který bude náležet po přechodnou dobu tří let. Bylo by proto neúčelné začleňovat do systémů státní sociální podpory dávku, která postupně zanikne.
Obdobně jako u dávek státní sociální podpory se při konstrukci výše dávky nevychází ze skutečných individuálních výdajů na teplo. Polovina částek valorizovaného životního minima na domácnost k 1. 7. 1997, která je určujícím parametrem pro stanovení výše dávky, odpovídá celostátním průměrným výdajům na teplo podle počtu osob v rodině před jeho zvýšením k 1. 7. 1997. Příspěvek nelze vázat na skutečné výdaje zejména proto, že výše příspěvku by byla přímo úměrná ceně tepla, kterou by stanovil dodavatel a celkové spotřebě tepla v domácnosti, takže by stimuloval růst cen a spotřebu tepla. Kromě toho by takový postup byl pro občana i okresní úřady neúměrně administrativně i finančně náročný a přitom neefektivní.
Podobnosti sociálního příspěvku s dávkami státní sociální podpory bylo využito pro zajištěni administrativní jednoduchosti při poskytování příspěvku. Řešení v tomto směru spočívá v tom, že o příspěvku budou rozhodovat a také jej vyplácet okresní úřady, kontaktní místa, způsobem zavedeným pro dávky státní sociální podpory a pro tento účel bude využito i stávajícího technického vybavení. V souladu s realizací tohoto záměru předložený vládní návrh zákona odkazuje, pokud jde o otázky řízení sociálního příspěvku, jeho výplatu, povinnosti oprávněných osob, prokazování skutečností rozhodných pro jeho přiznání a další obecné otázky na zákon o státní sociální podpoře.
Na příspěvek bude mít nárok zhruba 240 000 domácností. V r. 1997 lze odhadnout náklady na výplatu této dávky za 5 měsíců na zhruba 275 milionů korun, což v celoročním přepočtu představuje částku 660 milionů korun.
Žádám Vás, vážené dámy a pánové, abyste tento vládní návrh zákona postoupili do druhého čtení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Vodičkovi. Prosím, aby se ujala slova paní poslankyně Jana Gavlasová, která je zpravodajkou pro první čtení.
Poslankyně Jana Gavlasová: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, v tisku č. 79 předkládá vláda Poslanecké sněmovně návrh zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání cen tepelné energie. Z důvodové zprávy je zřejmé, že vláda zamýšlí k 1. 7. 1997 zvýšit maximální ceny tepla, dodávaného z centralizovaných zdrojů o 39 %, tj. ze 180 Kč na 250 Kč na GJ. Toto zvýšení se bude týkat 40 % domácností a promítne se i ve státním rozpočtu, kde v r. 1996 byla dotace na teplo 6,9 miliardy korun, v r. 1997 se počítá s dotací 4,5 miliardy korun, což je snížení o 2,4 miliardy korun. Z této částky se v r. 1997 použije 275 milionů korun na nově zaváděný příspěvek.
Z doplňující informace Ministerstva financí vyplývá, že v r. 1998 bude dotace k cenám tepla poskytována do 30. 6. ve výši 1,2 miliardy korun, čímž se ušetří 3,3 miliardy korun ze státního rozpočtu proti roku předchozímu. K 1. 7. 1998 má dojít ke zrušení maximální ceny tepla a domácnosti začnou platit věcně usměrňované ceny.
V druhé polovině r. 1998 a v r. 1999 bude přímá dotace poskytována jen tam, kde cena tepla přesáhne 360 korun na GJ. Jde tedy o další podstatné zvýšení již po jednom roce.
S takovýmto způsobem skokové deregulace cen tepla nelze souhlasit. Vláda místo toho, aby podpořila program vedoucí k úsporám tepla pro domácnosti, přenáší tyto problémy přímo na občany. Argument, že uživatelé centrálně vytápěných bytů budou motivováni k úsporám tepla neobstojí, protože za stávajících technických a legislativních podmínek mají minimální možnost ovlivnit svým chováním jeho spotřebu. K tomu, aby bylo teplo opravdu hospodárně využíváno, musí mít spotřebitel možnost regulovat a měřit množství spotřebovaného tepla. To předpokládá vybavení soustav měřící a regulační technikou. Vyhláška č. 186 z r. 1991 ukládá zavést vodoměry na teplou vodu do září 1993, fakturační měřidla na patě domu do konce r. 1992, termostatické ventily a poměrová měřidla do září 1994. Zařízení většinou instalována nebyla a z nesplnění termínů nebyly vyvozeny sankční závěry. Místo toho byla v r. 1995 zrušena tato vyhláška.
Ústředně vytápěno je jeden milion 200 tisíc bytů. Ty mají asi 3 miliony 600 tisíc topných těles, průměr na byt je asi 3. Instalace termostatických ventilů a poměrových měřidel stojí 1 tisíc korun na topné těleso. Celková částka na instalaci měřidel by byla 3,6 miliardy korun. Uvážíme-li, že průměrná spotřeba na byt a rok je 60 GJ, při úspoře pouhých 15 % tepla a při navrhované ceně 250 Kč na GJ by úspora na byt činila 9 GJ, tj. 2500 Kč za rok. V celostátním měřítku jde o 2,7 miliardy korun. Investice 3,6 miliardy korun by se vrátila za 16 měsíců. Je proto zcela nepochopitelné, proč bylo toto nařízení zrušeno. V současné době je tepelná energie dodávána v rozmezí 100 - 700 Kč za GJ. Za 100 Kč dodávají především elektrárny. Problém je v tom, že jde o síťová zařízení a ve většině domů zřejmě nebude technicky možné volit levnějšího výrobce.
Zvýšením cen tepelné energie dojde k neúměrnému zatížení části obyvatelstva. Vláda chce tento fakt řešit sociálním příspěvkem k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie. Už název příspěvku je zavádějící, protože ve skutečnosti o žádné vyrovnání nejde. Ve skutečnosti jde o sociální dávku. Dopad zvýšení cen je rozložen mezi občana a stát a jen příjmově nejslabší budou mít kompenzaci výraznější. Příspěvek má význam pro rodiny s příjmy těsně nad hranicí životního minima. Rodiny s dětmi a příjmem nad 1,5násobku životního minima se díky dětským přídavkům dostanou na hranici 1,6násobku životního minima, zvýšením cen tepla se jim životní úroveň sníží, ale kompenzaci od státu nedostanou. Výše příspěvku nebude vázána na skutečné výdaje na teplo, ale na příjem a počet členů domácnosti. Tzn., že občanům na úrovni životního minima někde pokryje zvýšení, ale jinde ne. Příspěvek bude mít klesající tendenci a po 30. 6. 2000 se už vyplácet nebude, což je zdůvodněno tím, že dopad rychlého zvýšení cen bude v průběhu let utlumen a další vývoj cen bude zohledňován běžnými valorizačními mechanismy. To by v důvodové zprávě jistě vyžadovalo podrobnějšího zdůvodnění.
Podle informací Ministerstva financí již 1. 7. 1997 dojde ke zrušení maximální ceny 250 korun za GJ, domácnosti začnou platit věcně usměrňované ceny a v r. 1999 bude přímá dotace poskytována jen tam, kde cena přesáhne 350 Kč za GJ.
Náklady na teplo budou pravděpodobně v příštích letech stoupat a příspěvek zcela jistě klesat. Stoupne buď počet neplatičů, ale většina slušných lidí po zaplacení nájmu bude šetřit na dalších životních potřebách. Třeba na jídle. Současně se střední vrstva obyvatelstva, která nedostane žádný příspěvek a náklady na teplo se jí výrazně zvýší, opět přiblíží k hranici sociální potřebnosti.
Považuji za nezbytně nutné, aby před deregulací provedly příslušné orgány důsledné kontroly kalkulace cen dodavatelů tepla a učinily opatření k zavedení měřicí a regulační techniky do bytů.
Nelze popírat nutnost postupné deregulace cen energií. Dle názoru odborníků je však nutné, aby tyto úpravy probíhaly ve vzájemné vazbě mezi cenou tepla, elektřiny a plynu. Bez současného a jasně definovaného pozdějšího růstu cen zemního plynu a elektrické energie pro domácnosti se budou obyvatelé nesprávně rozhodovat, jaký způsob vytápění zvolí. Je příkazem zdravého rozumu, aby deregulace byla prováděna postupně v souvislosti s růstem reálné mzdy, protože jistě nemůže být cílem žádné vlády, aby stále více občanů padalo do sociální sítě.
Jestliže se vláda přesto rozhodne deregulovat tímto způsobem ceny tepla - v čemž jí přímo nemůže nikdo zabránit - doporučuji, aby byl příspěvek vyplácen do výše 2,5násobku životního minima, aby nebyly postiženy rodiny s více dětmi, a dále aby šlo o dávku stálou, bez degrese.
Vzhledem k tomu, že důvody vedoucí k vypracování předkládaného návrhu zákona jsou v mnoha směrech kontroverzní a kompenzace nedostatečné, navrhuji Poslanecké sněmovně vrátit tisk č. 79 vládě k přepracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Gavlasové a otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan poslanec Vladimír Špidla, Josef Hojdar, Jaroslav Štrait, poslanec Frankl a poslanec Bláha. Jako první vystoupí pan poslanec Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené poslankyně, vážení poslanci, předložený vládní návrh je něco, co bylo šito neobyčejně povrchně a horkou jehlou. Chybí věrohodné zdůvodnění, proč vláda opouští dosavadní princip postupné deregulace, která dokázala sledovat růst životní úrovně a která po několik let způsobovala, že podíl nákladů ve spotřebním koši na teplo rodiny příliš nevzrůstal.
Není uveden jediný věrohodný důvod, proč se tak děje, kromě velmi povrchně zdůrazněného nárůstu spotřeby tepelné energie a velmi zkratkovitého názoru o tom, že toto skokové zvýšení energie nějakým způsobem přiměje lidi, na které dopadlo, aby energií šetřili. To je velmi málo.
Po mém soudu je velmi podstatnou povinností sněmovny a všech poslanců, aby v okamžiku svého rozhodování věděli, co vlastně činí. Zdůvodnění, které vláda předložila ve své důvodové zprávě, takovéto rozhodnutí neumožňuje. Tato důvodová zpráva se vůbec nezabývá tím, jak vypadá bytový fond, jaká je jeho velikost, jaké je vlastnictví, jaká je vazba na domácnosti, jaké bude mít zvýšení cen tepla dopad do spotřebního koše které rodiny, jaký je vztah mezi životním minimem a počtem lidí, kteří ho pobírají. Není proveden výpočet pro tři osoby, což je velmi často mladá rodina. čili z hlediska sociálního naprosto nevíme, co děláme. Naprosto není jasné, jaký to bude mít dopad.
Podkladový materiál naprosto neposkytuje zdůvodnění, proč byla zvolena metoda, která byla zvolena. Není naznačena jediná varianta, není naznačeno v podstatě nic.
Co považuji za přímo zavrženíhodné je, že k tomuto tisku je přiložena důvodová zpráva a k jinému sněmovnímu tisku - to je zpráva k návrhu státního rozpočtu - je přiložena jiná důvodová zpráva. Tyto důvodové zprávy se v číslech neshodují. Takovýto nedostatek koordinace mezi dvěma ministerstvy považuji za pohrdání parlamentem a považuji to za signál, jak velmi povrchně byl materiál zpracován.
Tento materiál ve své koncepci není ničím jiným než materiálem, který by zpracovalo oddělení Ministerstva financí, protože jediné, co je na něm zřejmé, je, jaký bude mít dopad do státního rozpočtu. Je to typický materiál, který neslouží k tomu investovat do lidí a zvládnout jejich problém, ale je to materiál, který slouží k investici do klidu. Možná, že stojí za to, abychom se zamysleli nad čísly, která uvádí. 1,6násobku životního minima je pořád ještě méně než 80 % přijmu průměrné české rodiny. To je dost málo. Je otřesné, jestliže si uvědomíme, že v materiálu je uvedeno, že pod touto úrovní žije 40 % rodin. Po pěti letech úspěchů 40 % rodin pod úrovní 80 % čistého příjmu je opravdu velmi málo. Toto není prostě sociální politika.
Podíváme-li se na čísla, která jsou uváděna zejména u hraničních hodnot životního minima, tj. ony částky, které bych nazval přímo groteskními - 50 korun na rodinu, to znamená kolem 15 korun na jednu osobu - tak si znovu uvědomíme, že to je zákon, který byl formulován technokraticky, bez nejmenší představy, jak může působit v sociálním prostředí. Bez nejmenší představy o tom, jak je ponižující jít na nějaký úřad a žádat o 12 korun na dítě. Je to pochopitelné, protože ponížení do žádné bilance nevstupuje.
Celková koncepce, která končí u onoho 1,6násobku životního minima, je pouze jedním jediným krokem na cestě, kterou vláda už před dlouhou dobou nastoupila. Je to cesta, která bezohledně a nelítostně podrývá postavení střední vrstvy, protože to je výnosné a je to bez rizika.
Z důvodů, které jsem uvedl, také já předkládám návrh, aby materiál byl vládě vrácen k přepracování, aby doplnila podstatné údaje, vyjádřila velmi přesně dopad do sociální situace a aby zpracovala i jiné varianty řešení, než které jsou nám předkládány. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Špidlovi. Jako další se ujme slova pan poslanec Josef Hojdar a připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Josef Hojdar: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, nejprve se musím omluvit za to, že se nebudu detailně zabývat návrhem zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie, a to z pouhého jednoduchého důvodu. Tento návrh je natolik špatný, a to nejen systémově, ale ve svém celku jako komplex, ale i v jednotlivých paragrafech, takže nestojí za to takto se jím zabývat.
Protože jsme osobně přesvědčeni, že nedostatečný návrh zákona jako celku se bude vyjadřovat k obecnému záměru, musíme vycházet ze základního principu, a to že vláda se globální dlouhodobou energetickou politikou zabývá jenom okrajově nebo jen aktuálními problémy, často jen náhodně vyvolanými.
Jeden z těchto náhodně vyvolaných vlivů je i deregulace cen tepelné energie. Musíme pojmout záležitost deregulace cen komplexně. tzn. energie, ale veškeré, nájemné, zdravotnictví a další věci.
Proč najednou vyvstává otázka tepelné energie? Zřejmě proto, že odstranění dotace přímo sníží vydání ze státní pokladny. Ostatní regulované ceny by při regulaci ovlivnily státní rozpočet až postupně a s postupnými časovými rozklady.
Před dvěma lety se řada občanů, ale i podnikatelských subjektů rozhodla po masivní kampani - podporované i vyjádřením vedoucích činitelů ministerstva průmyslu a obchodu - pro elektrické vytápění, tzv. přímotopy. Dnes jsou nešťastni nejen tito občané a podnikatelé, ale je zapotřebí říci, že jsou problémy i z hlediska energetického zásobování, protože víme, že převážná část nově budované atomové elektrárny Temelín by zásobovala pouze tyto přímotopy. Proto tito nešťastníci hledají možnosti jak přejít na plyn nebo další energetické zdroje. Co ale bude s cenou za plyn, jak dlouho bude vláda ukazovat jednou doprava a podruhé doleva?
Energetická politika vyžaduje přípravu dlouhodobých výhledů, a to jak z hlediska odběratelů, tak dodavatelů energie. Neexistuje žádný univerzální optimální scénář pro energetickou politiku vyspělého státu. Každý vyspělý stát orientuje svoji energetickou politiku tak, aby účelně využíval vlastní zdroje. nebyl zcela závislý na dovozu a zajistil si spolehlivost zásobování.
Současná energetická politika našeho státu a často zkreslený a zjednodušený názor veřejnosti vycházejí z mylné představy, že energie je u nás přebytek a případný nákup za volné měny je velmi snadný. Řekl bych, že opak je pravdou a je nutné to říci veřejně a nahlas.
Citlivost tohoto problému se v poslední době projevuje v zajišťování zemního plynu a po úspěšném útlumovém programu vlády v hornictví i v zásobování uhlím, a tak je rozhodnuto o léčbě těchto problémů deregulací bez toho, aby obyvatelé měli možnost ovlivnit jak množství tepla, ale i bez toho, aby věděli, že toto teplo skutečně spotřebovali. V prvé řadě je nutné spotřebitele zainteresovat na hospodárném využívání tepla. Je třeba připomenout, že ústředně vytápěno je dnes zhruba 1,2 mil. bytů, tzn., že těchto výhod využívají zhruba 4 milióny občanů. Tito občané musí mít možnost ovlivnit spotřebu, jinak bude stále docházet k nadměrné spotřebě a plýtvání. Není nic horšího než anonymita, a tu současná energetická politika plně podporuje.
Místo toho, aby se vláda snažila usměrnit dění v oblasti energií cílevědomou politikou, ponechává v platnosti zmatky v cenách různých forem energie, regulované ceny tepla, křížové dotace v cenách elektřiny, plynu apod.
Nemá-li nesmyslné plýtvání energií pokračovat, musí se vláda zcela jasně a zodpovědně přihlásit k zodpovědnosti za energetickou, surovinovou a ekologickou politiku s tím, že tato precizovaná politika bude mít oporu v jasné legislativě. To není nic, co by se dalo prohlásit za plánované hospodářství, jak je zde jako argument dost často s oblibou uváděno. To je zodpovědné vedení státu, které je uplatňováno ve všech rozumných státech. Např. ve Spolkové republice Německo je energetická politika i s dopady na občana zpracována do roku 2020 a každým rokem je upřesňována podle výkyvů na trhu energetických surovin.
Jestliže chceme rozvíjet bytovou výstavbu, musíme říci, jaké energetické zdroje jsou k dispozici. Není možné vystavit nové stavebníky - ať už soukromníky nebo města a obce - nejistotě.
Energie je pouze jedna. Lišit se mohou formy, lišit se mohou primární energetické zdroje. Všechna rozhodnutí musí být komplexní, zákony musí být kompatibilní se zákony Evropské unie, kam chceme směřovat. Neprojednávejme zákony, které jsou špatné i z hlediska koncepce. Neztrácejme čas, který je drahý, a to doslova a do písmene jak nám, tak občanům, vždy když se jedná o energii. Nestavme města a obce do neřešitelných situací s placením za neplatiče. Bavme se o komplexu otázek, jako jsou úplné odstranění dotací v cenách energií, konverze dotací na teplo na dotace na úspory, zkrácení odpisové doby pro zařízení na úsporu energie, daňové úlevy pro investice do obnovitelných zdrojů, podpora hypoték pro energeticky úsporné domy nebo státní podpoře či přípravě energeticky úsporných projektů financovaných z komerčních zdrojů a mnoha dalších problémech. Pouze tehdy je reálné celý systém rozjet.
Energie je drahá a bude ještě dražší. Celý civilizovaný svět se zabývá úsporami energií, pouze my začínáme se sociálními příspěvky. Řekl bych, že toto je základní ostuda ministerstva průmyslu a obchodu.
Na závěr chci jen říci, že tento zákon má platit od 1. 7. 1997, proto navrhuji - protože je ještě čas na jeho platnost - aby návrh zákona byl vrácen a vláda byla požádána o zpracování celého komplexu řešení energetické politiky tak jak to má naplánováno na první čtvrtletí příštího roku, ale včetně dopadů na občany a řešení těchto dopadů.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hojdarovi. Pane poslanče, vy jste na začátku svého vystoupení řekl, že nebudete hovořit o návrhu. V tu chvíli jsem vám asi měl odebrat slovo, protože první čtení je o návrhu zákona. Neučinil jsem tak a udělal jsem dobře, protože podle mého názoru jste o návrhu hovořil. Příště bych ale prosil, abych nebyl vystavován pokušení. Promiňte.
Nyní bude hovořit pan poslanec Štrait a připraví se pan poslanec Frankl.