Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Maixner, připraví se pan kolega Václavek.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, projednáváme velmi důležitý bod - návrh rozpočtu na rok 1997, který vláda předložila jako vyrovnaný ve výši 549,1 mld Kč. V celém návrhu rozpočtu nacházíme mnoho věcných chyb, které provázejí jednotlivé kapitoly, tak jak nám byly předloženy. Podrobně se zmíním jen o jediné kapitole, kapitole 329, což je rozpočet pro Ministerstvo zemědělství.
Ještě než podrobím kritice tuto kapitolu, nemohu se ubránit alespoň částečnému srovnání jednotlivých výdajů ministerstev, které nám předložila vláda. Naše dnes koaliční menšinová vláda usiluje již celá léta o vstup do Evropské unie, i když pan premiér Klaus tvrdí, že jen proto, abychom následovně navrhli jejich rozpuštění. Při této snaze by měla vláda, pokud svůj úmysl o vstup do Evropské unie myslí vážně, postupně alespoň částečně přizpůsobovat svůj rozpočet rok od roku Evropské unii, ale opak je pravdou.
Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa je jednoznačně proti vstupu našeho státu do Evropské unie a jednou z mnoha otázek proti jsou ekonomické podmínky. Faktem je, že v jednom bodu se Evropské unii přibližujeme, a to je rozpočet naší armády, který se stále zvyšuje a je 32 mld na tento rok a do budoucna by měl vzrůst na 2% z hrubého domácího produktu, což by pro srovnání letos byla částka 46 mld Kč, jak nám na tiskové konferenci o koncepci naší armády sdělil pan premiér s panem ministrem Výborným.
Jestliže do budoucna naši vládní kormidelníci uvažují tímto směrem, tak je jasné, že je tento trend katastrofální a budeme nutit naše obyvatelstvo k tomu, aby své daně věnovalo Ministerstvu obrany a ne těm ministerstvům, která přinášejí zlepšení životní úrovně a standardu v našem státě. Přitom jasně obrácený trend proti Evropské unii je právě u oné kapitoly 329 - Ministerstvo zemědělství. Výdaje Ministerstva zemědělství jsou plánovány na 15,7 mld Kč, což v žádném případě neodpovídá potřebám tohoto státu a zákonité nemůže tento rozpočet zabezpečit ani základní výrobu potravin. Vlivem takto koncipovaného rozpočtu, který provázel i bývalou vládu a je nám předkládán i dnes, je vidět koncepční destrukce celého našeho zemědělství a stálá potravinová závislost na přebytcích Evropské unie a zámoří. Přitom základní komodity jsme byli schopni produkovat vždy sami a nebyli jsme závislí na dovozu z okolních států. Přitom si myslíme, že výdaje věnované na dotace podnikatelským subjektům by měly být značně vyšší než oněch 8 mld Kč, je příliš malá částka na to, aby zlepšila naši situaci na poli obnovy nových technologií, a to jak v rostlinné, tak v živočišné výrobě.
Snad jen žertem se zmiňuje Ministerstvo zemědělství, že podpoří export našich komodit. Jsme přesvědčeni, že s tímto objemem finančních zdrojů se nemusí ani zvažovat podpora našeho exportu, protože nebude z 90% všech komodit ani možný.
Dalším příkladem, který jednoznačně podporuje destrukční politiku v našem zemědělství, jsou výdaje věnované na výzkum a vývoj. Jen v porovnání: na rok 1995 byly tyto výdaje 502 miliónů, na rok 1996 jen 376 miliónů Kč a na rok 1997 má být věnováno 460 miliónů Kč, což v porovnání s růstem cen a inflací je částka značně malá a vědomě se tato činnost omezuje nebo jen drží na potřebné hranici funkčnosti těchto oborů, ale v žádném případě nebudou tyto subjekty produkovat stoprocentní výkon a přínos pro naše zemědělství, který bude mizivý.
Daly by se dlouze rozebírat všechny složky rozpočtu Ministerstva zemědělství, ale tento rozbor si ponecháme na návrh nově zpracovaného rozpočtu na rok 1997. Na rozdíl od zpravodaje ke státnímu rozpočtu si myslím, že není a ani nemůže být žádná tragédie, když rozpočet neprojde prvním čtením a vláda si tak uvědomí svoji skutečnou roli v tomto novém rozložení sil na politické scéně a bude se s plnou vážností tímto rozpočtem zabývat.
Proto navrhujeme vrátit vládě tento návrh rozpočtu k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Václavek, připraví se pan kolega Ransdorf.
Poslanec Jiří Václavek: Pane předsedající, dámy a pánové, v rámci projednávání prvního čtení rozpočtu bych chtěl vznést dotaz na pana ministra financí, kdy by se v závěrečné řeči o tom mohl zmínit, jestli se případně uvažuje - a v případě, že ano, od kdy - o zavedení něčeho jako je klouzavé plánování ve státním rozpočtu. To znamená hrnout neustále před sebou alespoň dva roky s tím, že ten druhý rok je v hrubých rysech jasný a nemusí být takový souboj při prvním čtení zákona, a následující období se potom už jen upřesňuje rozpočet, který byl předem víceméně odsouhlasen. Tolik k takovémuto dotazu.
K vlastnímu projednávání prvního čtení nechci obecné opakovat to, co už tady zaznělo o příjmech státního rozpočtu a o únicích daní, o nepřiměřeném malém podílu veřejných rozpočtů na hrubém domácích produktu vzhledem k velké vnitřní zadluženosti infrastruktury, o potřebné změně rozpočtových pravidel a jednacího řádu o způsobu projednávání rozpočtu, respektive o obsahu kapitol, ale ty jsou naštěstí otázkou druhého čtení a k tomu se dostaneme později.
Chtěl bych se ale zmínit o dvou věcech, které jsou každopádně otázkou prvního čtení. Jsou to především příjmy okresních úřadů a obcí. Podle dosavadního vývoje z podkladů a tabulek, které máme, vyplývá, že v roce 1996 je očekávaná skutečnost plnění příjmů státního rozpočtu proti roku 1995 111%, zatímco u měst a obcí pouze 104%. To znamená, že tato 4%, o která vzrostou příjmy v roce 1996, oproti roku 1995 ani zdaleka nepokrývají inflaci, natož zvýšené výdaje, které města a obce mají s tím, co na ně postupně stát přehazuje, ať už se to týká oblasti dopravy nebo školství. Vezměte si třeba jen to školství, že se přidává 30 Kč za poslední dva roky na jednoho žáka, což vychází na 1,4% v protikladu proti růstu cen energie apod.
Proto si myslím, že by prvé čtení mělo odmítnout relaci celkového vztahu ke státnímu rozpočtu pokud jde o obce a měla by nastat taková úprava, která reálné příjmy měst a obcí dá do souladu s tím, co se na ně klade, do souladu s inflací a event. se změnou na příjmech na daních.
Snad ještě jedna maličkost u tohoto § 1 odst. 2 - hovoří se o celkové dotaci ve výši 18,5 mld. Jednací řád ovšem hovoří o tom, že by měl být odsouhlasen celkový vztah k rozpočtu vyšších územně správních celků a ten zahrnuje ještě další miliardy, mimo jiné 10,5 mld z prostředků Všeobecné pokladní správy a některé další položky.
Druhá záležitost se týká toho, co zde již bylo řečeno, a také panem ministrem Kočárníkem bylo již dneska zmíněno - § 3 zmíněného zákona o státním rozpočtu. Zde lze souhlasit se zmocněním vlády k tomu, aby přeházela metodicky a v duchu reorganizací ministerstev všechno tak, aby suma příjmů a výdajů zůstala zachována a zůstal zachován účel schválený Poslaneckou sněmovnou na jednotlivé akce. Nelíbí se mi ovšem příslib pana ministra financí k tomu, že v duchu § 13 odst. 4 rozpočtových pravidel potřebuje toleranci 5 %. Tolerance 2 % si myslím, že by bohatě stačila z toho důvodu, že letos, kdy se tyto problémy vyskytly, to dělalo zhruba 1,7 %. Myslím si, že to způsobilo dost problémů, když se v průběhu roku rozpočet měnil. Připočteme-li k tomu zmocnění k vydání dluhopisů za 21 mld, dostáváme se k tomu, že vláda má nebo si vyžaduje toleranci zhruba 50 mld korun, a to považuji za příliš velkou toleranci z hlediska toho, že o rozpočtu má rozhodovat parlament. Děkuji za pozornost..
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Ransdorf. Není. V souladu s jednacím řádem zařazuji přihlášku pana kolegy Ransdorfa na poslední místo. Slova se ujme paní kolegyně Kořínková a připraví se pan kolega Tlustý.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně a jen několika slovy vyjádřila svůj názor na předložený vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1997. Úvodem bych chtěla trochu připomenout, z jakého pohledu bychom se my poslanci měli na tento velice vážný dokument dívat. Myslím si, že bychom si měli trochu zopakovat, jaká je ekonomická funkce vlády a jakým způsobem se vykonává. Vytváří právní rámec tržní ekonomiky, stanoví makroekonomickou stabilizační politiku a ovlivňuje alokaci zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost našeho hospodářství. Zajišťuje samozřejmě programy, které ovlivňují rozdělování důchodů. A jestliže spolu s manželi Musgrafovými si uvědomíme, že rozpočet se stává věrným obrazem vládní politiky a ekonomickým plánem v té míře, v jaké jí to umožňuje legislativa, musíme se ptát, jestli stávající legislativa, a to až po jednací pořádek, to znamená zákon o jednacím řádu naší sněmovny, dává všechny nejlepší předpoklady pro to, aby o tomto velmi vážném dokumentu mohl být veden seriozní dialog zde ve sněmovně.
Ještě na úvod bych chtěla jenom poznamenat, co jsme slyšeli např. od předsedkyně britského parlamentu při setkání s ní, od paní Betty Boothroydové, která hovoří asi o tom: Demokratická opozice, ať s ní jakkoli kdokoli ideologicky nesouhlasí, není nutné zlo, ale cosi, co chceme, neboť bez silné opozice vláda a demokracie jsou v nebezpečí degenerace. Myslím si, že to je ta pravda, na kterou jsme zapomněli.
Bylo by vhodné si v každém případě uvědomit, jaké možnosti nám dává předložený návrh vládního zákona o rozpočtu na rok 1997. Jsem nucena se připojit k těm připomínkám a stanoviskům, které zde již byly předneseny. Byly ve velké míře velmi pravdivé. Ráda bych se však obrátila ještě k nám všem, jakou úlohu má Poslanecká sněmovna při schvalování tohoto rozpočtu.
Poslanecká sněmovna má dbát na přípravu potřebných legislativních norem, které umožňují připravit návrh zákona o státním rozpočtu v takové podobě, která odpovídá potřebám, o kterých jsme zde hovořili. Ptám se, zda v současné době všechny tyto zákony jsou již schváleny a zda je možné, aby vláda mohla v tomto směru připravovat materiály, které bychom my rádi viděli. Vzpomínám na vzrušenou debatu na přelomu roku 1990/91 a potom znovu na rok 1991/92, kdy jsme požadovali po ministru financí nový návrh zákona o rozpočtových pravidlech. Popravdě řečeno, stále ho novelizujeme a stabilní pravidla pro veřejné rozpočty máme stále jenom před sebou. Pravděpodobně, kdyby tento zákon byl schválen, chovali bychom se zde ve sněmovna možná trochu jinak.
Dále bych chtěla říci, že mne dnes překvapilo stanovisko jednoho mého kolegy, že pokud není úprava zákona o okresních úřadech, tak samozřejmě musíme vzít na vědomí, že příslušná položka v čl. 1 návrhu zákona o státním rozpočtu kumuluje údaje, které se dotýkají jak obcí, tak státní administrativy, to znamená také okresních úřadů. Je to velice zajímavé a zajímavější o to, že zároveň také nemáme zákon o vyšších územních samosprávných celcích, kterým bychom mohli vlastně vymezit pravomoce hospodaření v rámci regionů a nemuseli bychom potom dělat tyto kroky, které v tomto rozpočtu, ale už i v minulém, byly tímto způsobem realizovány.
Samozřejmě, že zde zazněla i potřeba např. nového zákona o hlavním městě Praze. Je to jasné, protože tak, jak tento zákon zní, nedává pro Prahu dostatečné možnosti v rozpočtové politice. Chtěla bych znovu konstatovat, že jako zastupitel hlavního města Prahy s tím máme mnoho problémů. To nemluvím o novelách daňových zákonů, které nám způsobily velké problémy finanční v rámci hospodaření, a je nutné konstatovat, že předpovědi Ministerstva financí, že jsou to špatné propočty tohoto zastupitelstva, lépe řečeno Magistrátu, se nevyplnily, a situace vypadá tak, jak jsme předpokládali my jako zastupitelé.
V neposlední řadě bych ráda hovořila o novele zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu. Mě velice překvapuje, že ze zákona tak důležitého nevyplývá, že zde při tomto projednávání bude také přítomen prezident Nejvyššího kontrolního úřadu a bylo pro mě pouze smutné, že při projednávání státního závěrečného účtu, kde by měl být dominantní osobou, jsme jako parlament museli schvalovat možnost jeho účasti, případného vystoupení, zde ve sněmovně. Nebudu hovořit o tom, jaké informace dává tento výsostný orgán vládě a parlamentu. Nebudu hovořit o tom, jak poslední čtyři roky tyto informace byly využívány. Zazněla zde myšlenka, že Nejvyšší kontrolní úřad potřebuje navýšit rozpočet o 100 mil. korun. Chtěla bych jenom podotknout, že je to možné, pokud se má přestěhovat, ale také bych velmi ráda viděla dobré výsledky práce, které ovlivní chování vlády a ovlivní chování parlamentu. Přečetla jsem si jenom, že za uplynulý rok vláda bere kontrolní závěry tohoto Nejvyššího kontrolního úřadu na vědomí jako informaci, nevyvozuje z nich pravděpodobně vůči svým ministerstvům závěry, a my se teď pokoušíme v kontrolním podvýboru poprvé v rámci českého parlamentu zajistit projednávání kontrolních závěrů za účasti kontrolované osoby, což ani na NKÚ, ani ve vládě není zvykem, tak, abychom dospěli k závěru, zda informace, které jsou tam předkládány NKÚ, kolik peněz se ušetří jejich činností, jsou pravdivé a zda ty miliardy, o kterých se tam hovoří, jsme našli v rozpočtu a můžeme s nimi počítat.
Myslím si, že v tom směru je zapotřebí také hledat nápravu. Možná, že náprava by mohla přijít zákonem o finanční prokuratuře, ale byla to tato vláda, která zákon o finanční prokuratuře prozatím nepropustila do tohoto parlamentu.
Když to tak shrneme, a to bylo jenom namátkou několik zákonů, které nevytváří dost dobré předpoklady pro seriozní zpracování, realizaci, a kontrolu státního rozpočtu, tak dospíváme k závěru, že doopravdy není vše v naprostém pořádku a že jsou tedy problémy pouze valeny před námi a to již dlouhou dobu, nikoliv jenom z pozice české vlády.
Na závěr tohoto krátkého vystoupení bych chtěla říci jedno: pokud existuje jednací řád, jako zákon, podle kterého je nutno, aby se Poslanecká sněmovna vyjádřila buď pouze souhlasem a nebo ve skutečnosti v prvním čtení s tím, že má jisté menší a spíše metodické připomínky, vyplývající z těch zákonů, o kterých jsem hovořila a z jejich nedostatečnosti, musí vrátit vládě tento dokument k dopracování, potom to není chyba opozice, ale je to především chyba tohoto zákona a poslanců, kteří ho schválili.
Chtěla bych jako poslední ve svém vystoupení poděkovat panu ministru Kočárníkovi za vstřícné vyjádření k té části návrhu vládního zákona, k § 3, která se dotýká zmocnění vlády pro změny v rámci schváleného státního rozpočtu. Myslím si, že to je gesto, které bychom měli dělat častěji, ale zároveň bych také chtěla říci, že kdysi dávno, když jsme spolu více komunikovali, ta působnost pro vládu byla podstatně nižší než 5 %. Ale myslím si, že i opozice se s těmi 5 % smíří. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Tlustý, připraví se pan kolega Šmucr.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, od přijetí nového jednacího řádu hledá tato sněmovna znění otázky, na kterou vlastně odpovídáme při hlasování o návrzích v prvním čtení. Někdy hlasujeme o tom, zda předložený návrh úspěšně řeší významný společenský problém, jindy hlasujeme jenom o tom, zda předložený návrh je vhodným výchozím materiálem pro zahájení diskuse o takovém problému a někdy dokonce jsme v historii hlasovali při schvalování návrhu v prvním čtení jenom o tom, zda návrh řeší významný společenský problém.
Používání těchto variant položené otázky je velmi rozmanité, a to v zásadě v závislosti na tom, jaký je účel takového hlasování a jaké jsou politické souvislosti. Všem těmto modifikacím je ale společné její jádro a tím je hlasování o ochotě sněmovny zahájit o předloženém návrhu věcnou diskusi, zahájit jeho skutečné věcné projednávání.
Položíme-li si kteroukoliv z variant této otázky v případě státního rozpočtu, jen těžko odpovíme jinak než že ano. Státní rozpočet je nepochybně zákonem zákonů, je to nepochybně velmi významné společenské téma a je nepochybné, že předložený návrh je při nejhorším dobrým východiskem pro zahájení věcné diskuse o jeho konečné podobě, podobě, která by byla akceptovatelná pro většinu této sněmovny. Pokud přesto někteří z nás vyjadřují odhodlání zabránit zahájení projednávání státního rozpočtu ve druhém a třetím čtení, těžko jim může jít o skutečné hledání jeho věcné podoby, a já se nechci zabývat tím, o co jim ve skutečnosti může jít. Nicméně je dobré si uvědomit, jaká rizika pro tuto společnost vyplývají ze situace, kdyby nebyl státní rozpočet schválen v řádném termínu, kdyby v roce 1997 na rozdíl od předchozích let se nemohl tento stát opírat o schválený státní rozpočet.
Řádně schválený státní rozpočet je v každé zemí velmi výrazným indikátorem stability finančního prostředí, které ovlivňuje například rozhodování zahraničních investorů pro umísťování svých investic.
Jeden z nejčastěji diskutovaných současných ekonomických problémů - rostoucí negativní saldo obchodní bilance je přece v současné době kompenzováno právě přílivem zahraničních investic. Jakékoliv znejistění finančního prostředí v České republice, kterým by nepochybně bylo neschválení státního rozpočtu, by nutně vedlo ke snížení tohoto přílivu, vedlo by k porušení rovnováhy salda platební bilance České republiky a to by se nepochybně mohlo promítnout v dalších souvislostech do stability české koruny, do míry inflace a tím i do hodnoty úspor našich obyvatel.
Nepochybuji, že mezi těmi z nás, kteří jsou již teď odhodláni zvednout ruku proti schválení návrhu rozpočtu v prvním čtení, je řada těch, kteří jsou si vědomi těchto rizik a kteří dokonce s těmito riziky ve svých politických plánech kalkulují. Stejně tak jsem ale přesvědčen o tom, že je mezi nimi řada těch druhých, kteří nechtějí Českou republiku těmto rizikům vystavovat a k těm se pokouším promluvit a oslovit je.
Obušek neschváleného návrhu rozpočtu v prvním čtení, jehož vypuštění tu někteří reálně navrhují a zvažují, by totiž nepostihlo jenom vládní koalici ani její voliče. ale postihlo by bez rozdílu všechny občany tohoto státu.
Neočekávám, že tímto svým vystoupením zásadně změním očekávaný výsledek hlasování o návrhu státního rozpočtu v prvním čtení, očekávám ale, že bude veřejnosti alespoň o trochu zřejmější, že toto hlasování nerozdělí sněmovnu na ty, kteří návrh státního rozpočtu bezvýhradně podporují a na ty, kteří k němu mají větší či menší výhrady, ale hlasování o návrhu rozpočtu v prvním čtení rozdělí sněmovnu na ty, kteří chtějí konečnou podobu státního rozpočtu hledat a na ty, kteří nejsou ochotni toto hledání podstoupit. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Šmucr, připraví se pan kolega Ransdorf.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych ve svém vystoupení vyslovil jak svůj názor, tak názor strany Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1997. Tento důležitý návrh zákona, který se začal projednávat již včera, mne velmi zaujal nejen pro svoji společensko-politickou důležitost, a to na rozdíl od jiných poslanců, kteří byli k poslednímu řečníkovi tak nezdvořilí, že si krátili dlouhou chvíli vzájemnými hlučnými hovory a nápadnou netrpělivostí prchnout domů. V té chvíli jsem nabyl přesvědčení, že mnozí z těchto neukázněných poslanců, jsou ve sněmovně asi omylem.
Ale k věci. Přednesený návrh zákona o státním rozpočtu České republiky ministrem financí Ivanem Kočárníkem působí na laika bez snahy o srovnávání a bilancování minulého volebního období velmi přesvědčivým dojmem. Něco jiného je však skutečnost. Líbivé teorie pana ministra jsou pro praktické použití velmi neduživé. Rád bych doporučil panu ministrovi, aby se přesvědčil na vlastní oči, jakou životní úroveň mají řadoví občané našeho státu. Věřím, že po tomto poznání by se musel okamžitě vzdát své funkce. Toto však vyžaduje člověka s vysokými morálními hodnotami. Ve vyspělých západních zemích je běžným zvykem, že zkorumpovaný nebo neschopný ministr skládá funkci, což je známkou toho, že čest a duševní hodnoty mají v zahraničí ještě určitou cenu.
Marný boj s inflací, který vede pan ministr, je jen ztrátou času. Neustálý nárůst inflace je toho nezvratným důkazem. Velká drahota sužuje i řadové občany, kteří s důvěrou odevzdali své hlasy koaličním stranám v naději, že splní své sliby. Ale nestalo se tak. Všeobecné zklamání většiny občanů z toho, že byli znovu obelháni, je povolebním jevem. Vláda sestavená z bývalých ovčáků, námořníků, supermanů, schopných řídit cokoli i za cenu stávek, i takových, kteří si přinesli do funkce ministra vizitku nedůvěryhodný. S takovýmto ministerským konglomerátem se dostaneme nikoliv do Evropské unie, ale do hlubokého úpadku.
Dámy a pánové, musím se vám přiznat, že ve mně vzklíčila naděje, že čssd má z minulosti výčitky svědomí, neboť tak to vypadalo při maratónském projevu poslance Wagnera. Jeho projev obsahoval dosti moudra a mnoho faktů. Ale slova jsou jenom slova, což se potvrdilo v závěru vystoupení pana řečníka, kdy dal jasně najevo podporu pro schválení návrhu státního rozpočtu České republiky. Celkový obsah vystoupení pana poslance Wagnera mi připomněl středověké kajícníky, sebemrskače, kteří konali sebetrýzeň, aby se vykoupili z hříchů. Středověk je chválabohu za námi.
Když se vrátím k návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1997, který se právě projednává, mohu za sebe říci, že jej svým hlasem nepodpořím pro jeho nekvalitní zpracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Ransdorf, připraví se pan kolega Gross.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, domnívám se, že projednávání státního rozpočtu není jenom záležitostí, která je nejdůležitější v životě parlamentu, ale myslím si, že je to pro nás, pro všechny, i příležitost, abychom se společně bez jakýchkoli předsudků zamysleli nad dobou, kterou tato země v transformaci ekonomiky prošla. Nemá smysl vyčítat vládě věci, které nemohla ovlivnit. Je nepochybně pravdou, že řada negativních jevů ve vývoji podnikové sféry i sféry finanční je spojena s tím, že v západní Evropě, a zejména v Německu, které je naším nejvýznamnějším ekonomickým partnerem, dochází k recesi. Ale jsou věci, které po mém soudu vláda registrovat mohla a kterým mohla čelit.
Je to např. věc, která se projevila už v tomto roce jako - dá se říci - nový fenomén, že došlo k prudkému poklesu kapitálového účtu. Když bychom porovnali obě pololetí - první pololetí 1995 a první pololetí 1996 - zjistíme, že dojde ke zhoršení o 60 mld. Kč. Dá se říci, že se ztrácí právě dlouhodobý kapitál a nastává růst podílu krátkodobého a spekulačního kapitálu na kapitálovém účtu. Myslím si, že se začíná projevovat okolnost, že příznivá konjunkturní situace z roku 1995 odešla a v dohledné době se asi bohužel opakovat nebude.
Důležitá okolnost je také to, že podniky v rostoucí míře - díky tomu, že mají nedostatek přístupu k úvěrům - získávají úvěry od zahraničních bank. Toto zapojení do mezinárodních hospodářských vztahů také se stává věcí naší ekonomiku významně zasahující.
Myslím si, že bilance služeb, která mírně korigovala, mírně zmírňovala deficit obchodní bilance, také vyčerpává svoje možnosti. V tomto ohledu na ni nelze do budoucna příliš spoléhat.
Dalším faktorem, který bych chtěl zmínit, který vláda po mém soudu podcenila od samého počátku, je to. že příliš rychle otevírala naši ekonomiku ve věci kapitálových toků. Úspěšné ekonomiky Dálného Východu s tímto otevřením kapitálových toků příliš nespěchaly. U nás se tato věc stává rizikovým faktorem.
Myslím si, že alarmující vývoj také zaznamenává hrubá zadluženost, především to, že se zhoršila struktura této hrubé zadluženosti. Podíl krátkodobých závazků vzrostl na 31 %. Myslím si, že to je právě záležitost, nad kterou bychom se měli zamyslet. V roce 1996 bylo nutné zaplatit 4,3 mld. dolarů z celkové sumy, která vycházela z dlouhodobých závazků roku 1995, tj.11,3 mld. dolarů.
Důležitým signálem pro tuto sněmovnu - po mém soudu - pro vládu je pokles devizových rezerv v prvním pololetí 1996 o 0,7 mld. dolarů. Vím, že mi můžete namítnout, že tyto rezervy byly vysoké, možná až neúměrně vysoké, ale jde mi o to, že takovýto pohyb představuje významný signál daný tímto poklesem pro zahraničí.
Soudím také, že takovým negativním signálem je zhoršující se vztah mezi přímým kapitálem a saldem běžného účtu. Nedaří se držet předchozí vztah v této oblasti a vzniká deficit jedné miliardy dolarů.
Stále reálnější je nebezpečí odchodu kapitálu v případě malé finanční krize, která může nastat na konci roku, kdyby se pro investory stalo signálem právě prohlubování schodku zahraničně obchodní bilance. Víme právě, že v ekonomikách v Latinské Ameriky - s výjimkou Chile - došlo vlastně k vývoji, který byl dán tím, že investoři sledují především běžný účet platební bilance, přestože bylo pozitivní hodnocení mexické ekonomiky v případě Mezinárodního měnového fondu i Světové banky ještě týden před propuknutím finanční krize, a tato reakce pak zasáhla i řadu latinskoamerických ekonomik s výjimkou Chile, které podniklo příslušná preventivní opatření.
Myslím si, že dalším faktorem, kterému bychom mohli věnovat pozornost při zvažování rozpočtu, do jaké míry rozpočet napomáhá ekonomickému oživení v naší zemi, ekonomickému růstu, je ta okolnost, že máme zde fluktuaci naší měny, fluktuaci plus minus 7,5 %, ale spíše v současné době vidíme tendenci posunu směrem nahoru, revalvační tendenci, která v případě jejího vyčerpání by mohla vést k výraznému pohybu směrem dolů, a to by byl opět signál, který by mohl vyvolat onu mírnou finanční krizi, která by byla tak nepříznivá.
Sama fluktuace znejišťuje a prodražuje naše vývozy. Znejišťuje postavení vývozců a je jistě v zájmu této země, aby právě vývozci cítili co nejlepší klima pro svou aktivitu.
Vidíme také, že došlo k omezení přílivu kapitálu, ke zpomalení růstu peněžní zásoby, a to také komplikuje růst objemu úvěrů. Zdá se, že konjunkturní situace se začíná obracet, že je dnes za zenitem a můžeme spíše očekávat zpomalení dynamiky našeho hospodářství. Po mém soudu toto by měla konstrukce rozpočtu brát v úvahu.
Zhoršení konjunkturních podmínek nepochybně dopadne na firmy a zejména na firmy malé. Jsou signály poklesu poptávky v naší ekonomice. 26 % firem v této zemi (podle průzkumu, který byl učiněn v srpnu 1996) je toho názoru, že poptávka po jejich zboží se zmenšuje. Nad tím bychom neměli mávat rukou, protože je to více než čtvrtina produkční kapacity v této zemi. 16 % průmyslových podniků pociťuje přebytek svých kapacit. Blížíme se tedy okamžiku, kdy můžeme předvídat zhoršení odbytových podmínek, a této věci je třeba po mém soudu vycházet vstříc a čelit právě tomuto nebezpečí.
Před koncem roku se zdá evidentní, že může dojít k nebezpečné situaci kolem měnových spekulací a z tohoto místa bych chtěl vyjádřit své přesvědčení, že tím, že se Česká národní banka omezovala pouze na sledování měnového vývoje a nezasahovala ve výraznější míře do toho, jak se pohybuje koruna kolem oné stanovené parity, přispívala k vytvoření této nebezpečné situace.
To, že se zhorší konjunkturní situace, že se pociťuje pokles poptávky a zhorší se situace odbytová stejně jako přístup k úvěrům pro podnikovou sféru, bude nepochybně znamenat, že vláda bude nucena - ať se vyjadřuje v k této věci jakkoliv - provést restrukturalizační opatření. Restrukturalizace se stane nezbytností. Tato věc se samozřejmě nezastaví u povrchních zásahů, ale promítne se do situace kolem produktivity práce a také do zaměstnanosti. Jsou signály, které byly také registrovány a diskutovány i v českém tisku, že velké podniky by mohly před koncem tohoto roku začít propouštět.
Dalším signálem, který je zneklidňující, je zneklidnění peněžního trhu. To, že se objevují devalvační expektace, bylo koneckonců nejdříve odmítáno, dnes se o této věci běžně mluví. Např. pan Švejnar, renomovaný ekonom z Pensylvánské univerzity, se k této věci vyjadřoval. Devalvačním expektacím bude nepochybně třeba čelit, ať se ta věc odmítá nebo neodmítá, silnou proexportní politikou.
Ze všech těchto věcí pro mne vyplývá jedno - že spor, který se tu odehrává a který pan premiér shrnul do teze, že je to spor mezi těmi, kteří chtějí více a těmi, kteří chtějí méně státu, probíhá spíše mezi těmi, kteří trvají na pokračování dosavadní liberální ekonomické politiky a těmi, kteří vidí její současné překonání, hrozby, které z ní plynou a kteří chtějí, aby stát sloužil občanům a aby napomáhal také větší výkonnosti ekonomických subjektů. Děkuji.