Na můj interpelační dotaz ještě v minulé sněmovně pan ministr zahraničí přednesl skvělou přednášku o tom, jak komunisté zneužívali obchodních zastoupení. Na podstatu problému nereagoval. Nevzal na vědomí, že všechny průmyslové země světa velmi intenzívně používají těchto instrumentů k podpoře svého zahraničního obchodu.
Liberalizace zahraničního obchodu a otevření domácího trhu dobře organizovaným obchodním řetězcům zahraničních firem znemožnily konkurovat značné části českých výrobců a obchodníků. Dodatečně se dostavil další následek, a to v podoba omezování českého zboží na trhu, neboť zahraniční obchodníci preferují své dodavatele. Obyvatelstvo krátkodobě muselo uvítat nový dosud neznámý sortiment výrobků na svém trhu. Z krátkodobé, politicky využité či zneužité výhody se stala dlouhodobá nevýhoda ztráty konkurenceschopnosti domácích výrobců i obchodníků na jejich vlastním trhu a její důsledek na obchodní bilanci jo možno jen odhadovat.
Princip, že nelze restrukturalizovat staré podniky, neboť by se obnovovalo staré, ražený tehdejším ministrem financí federace a nynějším předsedou české vlády, způsobil s jinými destruktivními znaky téže politiky rozpad podnikových struktur, zejména nesmírného bohatství, které je těžko obnovitelné v potřebném čase, to je zkušených podnikových kolektivů.
Příklad, jak Británie za konzervativní vlády nejdříve restrukturalizovala ocelárny a poté je privatizovala, byl odmítnut, neboť to nebyl tak velký rozsah privatizace. Opět politicky nevěcná argumentace. Nebylo třeba všechno privatizovat těmito postupy, ale např. letecký průmysl a zbrojní průmysl ať z logiky konverze či nikoliv jistě ano. Stát, který se neumí postarat o budoucnost svého leteckého strojírenství, vrcholu kvalifikační pyramidy průmyslu, riskuje všeobecný úpadek technologické úrovně v zemi.
Privatizace celých velkých systémů zahraničnímu zájemci otevřela český trh značnému tlaku zahraničních cen. Některé zboží, např. stavebniny včetně cementu, podstatně prodražují domácí spotřebu. To nebude jednoduchý problém při případném masivním startu bytové výstavby.
To byl jen stručný výčet příčin, které působí nepříznivě jak na zahraničně obchodní bilanci, tak tlakem na zvyšování cen a narušují tolik chtěnou rovnováhu české ekonomiky. Nepříznivý vývoj byl založen nedomyšlenými kroky pravicové politiky. Nadkritický deficit běžného účtu platební bilance není přirozeným průvodním jevem růstu ekonomiky, ale je akcelerován strukturálním defektem nabídky. Ekonomika s tímto defektem se zejména ve fázi růstu neobejde bez dalšího nástroje obchodní a platební rovnováhy ve vztahu k zahraničí, bez intervenční, strukturální a zejména průmyslové politiky. V opačném případě může rozpor mezi rovnováhou a růstem této ekonomiky přerůstat až v opětné ohrožení růstu. Dodatečným faktorem ohrožení tohoto růstu je ekonomická recese ve vyspělých zemích. Obojí má ještě větší rizika, zvláště pro českou ekonomiku. Může to vést k opětné divergenci od trhů vyspělých zemí.
Liberalizaci mezinárodního obchodu je proto možné uskutečňovat jen jako postupný dlouhodobější proces s uplatněním asymetrie ve prospěch méně vyvinutých zemí. Nejdříve a nejrychleji se musí otevírat právě vyspělé země, jinak by to byl protekcionismus v jejich prospěch. Zatím je pro méně vyspělé transformující se země uplatňována asymetrie opačná a naše vláda jí ze své vlastní vůle nesmírné ke škodě České republiky pomáhá.
Dosavadní zmírnění ve prospěch méně vyspělých zemí (dočasné úlevy pro rozvojové a transformující se země v dohodách Světové obchodní organizace a pomalejší omezování intervencí v dohodách o přidružení k Evropské unii) jen oslabují trvající asymetrickou převahu vyspělých zemí. Měřítkem je pokračující nerovnováha zahraničního obchodu a běžného účtu v neprospěch méně vyspělých a méně vyvinutých zemí, v tom i transformujících se zemí. Roční vícenáklady exportu do vyspělých zemí se odhadují přibližně na 15 % - 17 % hrubého domácího produktu. To jsou ty peníze, které nám částečně scházejí v rozpočtu.
Příklady, že postupné otevírání ekonomiky je vhodnější, byly nedělitelnou součástí argumentace všech oponentních názorů k pravicové variantě reformy. Argumentace podpořená příklady úspěšných rozvojových ekonomik, např. Japonska (avšak i evropských), nebyla vyslyšena.
Národní hospodářství je pravděpodobnostním systémem s cílovým chováním. Je zde průkazně možný více variantní vývoj. Tím se ekonomika liší od systémů s předurčeným chováním. Pravicová politická rétorika na pozadí pádu takzvaně levicové komunistické vlády přesvědčila veřejnost o správnosti své jediné varianty. Proti jejich jediné variantě byla postavena nová jediná varianta. Politické vítězství bylo zaplaceno nesmírnými hospodářskými komplikacemi, o nichž je právě řeč. Cesta k nápravě, cesta k nadějím, musí být novým impulsem, novou aktivitou. Politicky protichůdné strany se obtížně shodnou na míře zavinění a jen velmi obtížně na řešeních. O to první nemám ambice usilovat, to druhé je povinností vůči české zemi a jejím dětem.
Od "Pojednání o podstatě a původu bohatství národů" hledají ekonomové cesty k budoucnosti, oslovují odbornou a zprostředkovaně celou veřejnost vždy novými a novými vizemi. Potřebu oslovit odpovědné tohoto světa cítil i současný americký ministr práce Robert Reich. Učinil tak prací se symbolickým názvem "Dík národů - kapitalismus 21. století". Již na prvních stránkách akcentuje to, co cítíme my již nyní, co se prolíná našimi dnešními starostmi. Cituji: "Prvořadým politickým úkolem každého státu bude vyrovnat se s odstředivými silami globální ekonomiky, které budou ohrožovat vzájemné vazby občanů: těm kvalifikovanějším a chápavějším dá ještě větší bohatství, zatímco těm méně kvalifikovaným nabídne jen klesající životní úroveň. Hranice budou ztrácet ekonomický smysl a ti občané, kteří budou mít nejlepší šance na prosperitu na světovém trhu, budou v pokušení odhodit pouta národní příslušnosti a odpoutat se tak od svých méně šťastných spoluobčanů".
Současná ekonomická politika věnuje hlavní pozornost makroekonomickým opatřením. Tato však samotná nevytvářejí podmínky pro fungování subjektů mikroekonomiky. Z těchto i z řady jiných důvodů nefungují podniky dobře, a proto je ohrožena prostřednictvím nízké tvorby produktu pro nedostatek zdrojů i řada funkcí státu a celého veřejného sektoru.
Hlavním problémem českého hospodářství je nízká aktivita podniků, projevující se nízkou produktivitou práce, nízkými zisky a nízkými přírůstky výroby. Tato nízká aktivita je způsobena zadlužeností podniků, nevýhodnou strukturou české ekonomiky, která je prohlubována neschopností nalézt nové atraktivní programy a pro případně výjimečně nalezené získat disponibilni finanční zdroje za přiměřenou cenu. K nízké aktivitě též přispívá nesprávné stejný přístup ke všem velikostním kategoriím podniků, neschopnost nalézt trhy, nízká vnitřní výkonnost, velmi omezené nebo žádné prostředky na vývoj a výzkum včetně prostředků na zvyšování kvalifikace pracovníků včetně řídících atd.
I vládní ekonomové si často naříkají na nekompetentní chování podnikatelských subjektů. Co je jeho hlavní příčinou? Důsledky kupónové privatizace jsou zřetelné, zejména v propletenci vlastnických vztahů. Jen málo vlastníků má smysl pro něco jiného než mimořádné zisky, které se dají ždímat a ždímají za procesu hluboké dekapitalizace podniků. Nemluvě o tom, že velké banky mají značný podíl nejen na financování prostřednictvím úvěrů, ale též na vlastnictví podniků, jakož i na obchodech kapitálového trhu. Je jejich přirozeným zájmem usilovat o vysoký zisk plynoucí z úvěrové marže. Nemají zájem o to, aby podniky tvořily zdroje svého rozvoje, např. emisí cenných papírů. A to mluvím jen o té lepší části, která se jen chová tržně. Ta horší část, to je zbídačování podniku, kterého jsou vedoucími pracovníky, různými formami přelévání kapitálu do vlastních firem. Za tohoto procesu dochází souběžně k procesům rozpadu dříve fungujících průmyslových celků. Jen velký výrobce má nárok investovat do rozvoje, do nalézání trhů apod. To hlavní zlo se děje před tváří konsternované veřejnosti. Vzniká vlastnictví, o kterém lze říci bez obalu s klasikem: "Je-li toto vlastnictví, pak je to zlodějství."
A to zatím nebyla řeč o tom, že se zdá, jakoby vláda neuznávala, jak říká jeden náš poslanecký kolega, že zákon o zachování hmoty a energie platí i v Čechách. Miliardy a desítky miliard mizí z veřejné sféry a vláda se tváří jakoby to bylo normální, aniž to říká výlučně, lze slyšet ozvěnu, takový tvrdý je kapitalizmus. Svobodný občane, postarej se o sebe!
Na rozpočtový výbor docházejí podání občanů i korporací se žádostí o řešení i jen k informaci. často stojím před otázkou, jaké těšínské jablíčko mám poslat upracované babičce, která přišla o své úspory ve zkrachovalé České bance. Pro tento úpadek se nenašla varianta k uspokojení obelhaných klientů. Co mám napsat jinému postiženému, kterého obelhal jakýsi fond, jemuž svěřil nejen své kupóny, ale i své úspory. Jaké řešení mám nabídnout slovenské akciové společnosti, která přišla o stamiliónové hodnoty podvodníkovou úspěšnou operací v registru Střediska cenných papírů. Ti poslední čekají, až žaloba přijde na pořad u soudu. Zatím ztrácejí jen výnos z jistiny. Ta by se jim měla vrátit. Stát garantuje činnost Střediska cenných papírů. A kdo je zaplatí? Daňový poplatník. Kdysi dávno na počátcích reformních změn jsme ve federální sněmovně doporučovali odložit projednání návrhů zákonů a zdůvodňovali, nejsou dobře připraveny. Ministr financí nás bez uzardění označil za zpátečníky, kteří nechtějí reformu. My jsme jen chtěli trochu více jistoty i pro tu babičku, co přišla o úspory, i pro ty podvedené firmy, i pro občana, daňového poplatníka. A ten tehdejší ministr mlčí. Aby nemlčel, postoupím vám, pane předsedo vlády, ty smutné dopisy, vyřiďte je, to bude alespoň kousek odpovědi. Ale vraťme se k tváři restaurovaného kapitalizmu.
Své je třeba si hájit. Nikoliv. Takový možná byl svět ranných věků kapitalizmu. Takový není v demokratických krajinách a nebyl ani za první republiky československé. Lapidárně o potřebě zisku píše právě již zmíněný francouzský klasik, když vysvětluje: "Madame, víte kdo byl můj otec? Byl to poctivý sládek, jemuž nebylo možno vštípiti do hlavy, že má-li zbohatnouti, musí prodávat dráže, než co ho zboží stojí. Tvrdil vždy, že by to byl statek nepoctivě získaný. Mé pivo, "vždy opakoval", mne stojí tolik a tolik i s mojí mzdou, nemohu jej prodávati dráže. Jaký to mělo následek?" Táže se autor a odpovídá: "Můj dobrý otec žil chud, zemřel chud a zanechal své dítky chudými."
Tento názor a zlatokopecká nenasytnost, to jsou dva extrémy téhož jevu. Někde mezi nimi je pravá morálka počítající s přiměřeným ziskem. Ne, nemluvím nyní v ekonomických kategoriích, a přesto ano. A to do té míry, do jaké uznáváme, že rozvoj je o tu větší, o co více lidí z vlastní vůle na něm usilovně spolupracuje. Nám hrozí opak, kterého nebezpečí bylo známo na počátku reformy. Cituji tehdejší vládu:
"Volit optimální tempo reformních kroků tak, aby se zabránilo destabilizaci ekonomiky a ztrátě důvěryhodnosti reformních procesů v nejširší veřejnosti."
Jeden z našich kolegů, pan poslanec Ransdorf, upozornil při projednávání zákona o bankách ve Federálním shromáždění dne 12. prosince 1991 na způsob, jak upravovala první republika poměry bank. Cituji:
"Tyto zákony za prvé upravovaly základní otázky hospodaření bank, ... dále ochranu vkladatelů, ... dále bankovní obchody, vnitřní organizaci bank a potom kontrolu bank, jejíž nezbytnost se právě díky sérii krachů v roce 1922 ukázala jako nezbytná."
Symptomatické je, jak shrnul debatu tehdejší ministr financí:
"Myslím, že poslanci neočekávají závěrečné slovo, protože připomínky byly dílčího, technického rázu, které skutečně měly být připomínkami na výborech."
Ponechávám, dámy a pánové, vašemu úsudku, jak relevantní připomínky byly vyřčeny a jak lze na vše pohlížet po zkušenostech, kterých se nám, žel, dostalo.
Zmínil jsem se již nikoliv o okrajové tématice loterií. Tato tématika plus všechno to, o čem jsem hovořil před chvílí, o kapitálovém trhu, o problémech v bankovním sektoru, to je odpovědnost jednoho z náměstků ministra financí. Je to vlastně téměř celý jeho úsek. Ptám se pana ministra financí, zda ví o tom, že příslušný náměstek používá služeb muže, který musel opustit své vysoké postavení na stejném ministerstvu v souvislosti s činností Komise 17. listopadu a po druhé opět v souvislosti s lustračním zákonem. Předseda vlády nemůže o tom nevědět, protože ještě jako ministr financí byl informován interpelací poslanců Zemana a Wagnera.
Je obecně známo, že pan Dušan Tříska má mnohé aktivity komerční, které jsou evidentním střetem zájmů s pracemi na legislativě. Přesto je panem náměstkem Rudlovčákem zván k legislativní tvorbě a dokonce pověřován řízením porad. Je na místě toto řádně a poctivě posoudit. Omlouvám se, ale je to možná téma pro jiný orgán, pro vyšetřovací komisi.
Končím toto téma řečnickou otázkou, zda potřeba předkládat některé normy ochrany finančních trhů iniciativními poslaneckými návrhy nevznikla jen proto, že byla zdržována jejich tvorba v odpovědnosti výkonné moci. A tato moc nese hlavní odpovědnost za důsledky nečinnosti, za poškození trhu, za ztrátu důvěry v instituce finančních trhů a za celkový stav českého hospodářství.
Jak pomáhá či nepomáhá rozpočet k řešení problémů české ekonomiky?
Ekonomika jsou též expektace, dobrá či špatná očekávám. Zastírat skutečný stav je navádění ke špatným očekáváním. Vláda předkládá rozpočet, o kterém tvrdí, že je vyrovnaný. Tvrdí, že z logiky makroekonomických parametrů je třeba dokonce přebytkového rozpočtu. V tom mohu souhlasit. Nicméně věc je zcela jiná. Byl předložen rozpočet, který je vyrovnán jen číselně, ekonomicky, podle všech kritérií je schodkový, a to výrazně. 21,5 miliardy státních dluhopisů k úhradě státního dluhu je položkou, která bude hrazena na účet budoucnosti. A 5,2 miliardy za prodej majetku je položka, která je na účet minulosti. Mimo jiné vláda nesplnila již citované vládní usnesení a nezřídila Fond zaměstnanosti. S vybranými prostředky hospodaří v rámci rozpočtu. To je letité používání zdrojů, které do rozpočtu nepatří. Teoreticky je podle ekonomických zásad vyrovnán jen takový rozpočet, který využívá pouze příjmů vytvořených jako přidaná hodnota v běžném roce. To vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1997 bohužel není.
Považuji za potřebné sdělit, že vláda akceptovala naše rozpočtové priority v míře, která může být předmětem diskuse. Zejména u bytové výstavby je problém jednoznačný. Zvýšení dotací na stavební spoření je spíše pomocí specializovaným bankám než stavění, neboť právě tyto banky povolují z těchto peněz financovat mnoho jiného než právě bytovou výstavbu, a tak peníze i chudých daňových poplatníků jsou užívány nikoliv k bytové výstavbě, ale ke spotřebě. Budeme trvat na podmínění těchto výdajů úpravou příslušných právních norem.
Jedním z rozhodujících opatření doprovázejících rozpočet je opět souvislost s bydlením.
Deregulace cen dálkového tepla.
Vláda navrhuje jen to, co jí ušetří peníze ve státním rozpočtu. Vůbec neuvažuje o potřebě spravedlnosti jako základního kategorického imperativu chování demokratické vlády. Zhoršuje pozici jedněch spotřebitelů a nekoná nic v oblasti elektrické energie a plynu. Není to jen proto, že právě v těchto oblastech nižší maloobchodní ceny nefinancuje přímo rozpočet, ale dodavatele. Z důvodů ekologických je nezbytné ceny energií učinit takovými, aby tlak na úspory a citlivé chování k životnímu prostředí byl účinný. Hovořit o deregulaci je však absolutně nepřípustné. V těchto případech se jedná o dodávky monopolů a jejich ceny musí být pod kontrolou a dozorem státu. Je třeba též před jakýmkoli rozhodnutím vědět, které skupiny obyvatel a jak budou dotčeny. K tomu musí být hodnověrné podklady, zejména přehled o příjmech podle profesí, průkazné rodinné účty, a to vše i regionálně. Dokud je neposoudíme a v souladu se závěry, které z toho učiníme, neprojednáme vládní návrh státní bytové politiky v souladu se zásadami bytové politiky Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů a neschválíme ji, nelze deregulovat nic, co by zatížilo významné skupiny našich spoluobčanů.
Zneprofungování trhu. Avšak musí být vytvořeny podmínky, aby trh fungovat mohl. Nezbytnou podmínkou je i schopnost občanů mít poptávku a též ji platit. Až doposud byla tíha mnoha věcných nákladů přenesena ze státu na obce a občany. Stát musí zákonem chránit svůj rozpočet. Obce a občané mohou jen omezit spotřebu, pokud tím neomezují základní životní funkce, anebo dělat dluhy. A to zejména obce v minulém období byly nuceny dělat v míře až moc hojné. Takovýto tlak lze vyvíjet jen do jistých mezí, za nimi je prostor k neodpovědnosti.
Významné velké systémy, jako silniční a železniční doprava, potřebují velké a silné finanční injekce. U železnic i pro důsledky naprosto nevhodné privatizace, která nesmírně a zbytečně prodražila zejména jejich opravárenskou činnost. Hledat tyto prostředky lze jen škrtáním jiných výdajů. O tom bude muset být řeč. Je otázka, co nás více poškodí - rozpad infrastruktury či neuplatnění výdajů ve prospěch mnoha menších položek u řady subjektů v mnoha rozpočtových kapitolách.
Základním kamenem vládní politiky v oblasti bezpečnosti státu je s podporou České strany sociálně demokratické účast na západních obranných systémech, především na NATO. Prostředky, které dáváme do armády skutečně, když je oprostíme od výdajů, které tam nepatří, představují pouhých 1,7 procenta hrubého domácího produktu. To je pod úrovní, která je obvyklá a žádaná. Mám za to, že je nezbytnou podmínkou tyto věci řešit.
Uvítal jsem úsilí ministra obrany pana Výborného a doporučuji jej podpořit s hledáním prostředků na výplatu odstupného pro nadbytečné tisíce vojáků z povolání, které je třeba poslat do výslužby. Armáda musí zeštíhlet, ale také musí mít prostředky k výcviku. Očekávám, že ministr obrany předloží sněmovně nejen vojenskou doktrínu, ale v souvislosti s tím i program kompetenčních změn k bojeschopné armádě, a to po období průkazné nekompetentnosti.
Armáda uvolnila řadu objektů, Mnohé z nich chátrají a jsou rozkrádány. Jiné resorty uvolňují státní majetek i prodávají. A jiní kupují. Můj předchůdce, předseda rozpočtového výboru minulé sněmovny, učinil před časem pokus získat přehled o nadbytečném státním majetku a disponování s ním. Nebyl zcela úspěšný. Budu iniciovat v rozpočtovém výboru pokračování v jeho práci a důsledností učiníme pokus o větší míru úspěchu. Některé jiné rozpočtové subjekty hodlají nemovitosti nakupovat. Mohou být případy, že se tomu nevyhneme. Je však jistě řada jiných lidí, kde by se odpovědné státní orgány či osoby měly dohodnout a najít levnější řešení.
Je třeba učinit neprodleně opatření, aby předmětný státní majetek byl náležitě pasportován a aby tyto pasporty byly přístupné k posouzení a kontrole. To vše souvisí s absencí zákona o státním majetku. Ten musí jednoznačně stanovit, co je v demokratické společnosti obvyklé, že výkonná moc nemůže disponovat majetkem svévolně, že k opodstatněným zásahům potřebuje souhlas sněmovny. Je trapné, že to musíme vymáhat v zemi, kde to byla obvyklá praxe za první československé republiky.
Jsem nezdolné přesvědčen, že dosud platná vyhláška z roku 1988, podle které vláda postupuje, je v rozporu s ústavním pořádkem a že lze žádat výrok Ústavního soudu.
Vyzývám vládu, aby neprodleně příslušný návrh zákona dala vypracovat a poslala do legislativního procesu. Domnívám se, že je tak možno a třeba učinit urychleně ve stavu legislativní nouze.
Jedním ze zvláště ohrožených systémů, nikoli jen u nás, ale v celém světě, je systém sociálního a zdravotního pojištění. Světová banka v publikaci Krize ze stáří, kterou jsem měl k dispozici díky laskavosti pana ministra práce a sociálních věcí, doporučuje pro transformující se země řešení, které jsem před časem navrhl ještě ve federálním parlamentě a které se stalo organickou součástí zákona o podmínkách převodu státního majetku na jiné osoby, a to jako § 12 odst. 2 d). Zní takto: Majetek fondu se může použít v souladu se schválenými projekty na převod privatizovaného majetku, na účely nemocenského a důchodového pojištění. Navrhneme, aby takovéto fondy byly zřízeny a aby místo rozpočtu garantovaly našim důchodcům bezpečné důchody a aby též posílily zdravotní pojištění, avšak až po opatřeních, o nichž budu mluvit následně.
Fondy na stáří v Americe vlastní více než polovinu akciového kapitálu. Prozatím u nás je třeba zřídit fond veřejný. Bude hospodařit s majetkem tak, aby vložený majetek tvořil jistinu a byl pokud možno převáděn do bonitnější podoby a pro účely, k nimž fond byl zřízen, byly využívány jen výnosy z tohoto majetku. Tyto kroky musí být učiněny v přiměřeném časovém intervalu, aby bylo možno splnit základní požadavek - oddělit financování důchodů od rozpočtu.
Zdravotnictví vyžaduje především zásah do nadměrných výdajů plynoucích jednak z nadměrných kapacit. jednak z přemíry subjektů, zejména pojišťoven, které se na tom přiživují, a též nezbytnou, v Evropě obvyklou přísnější regulaci trhu s léčivy. Součástí těchto kroků musí být obnovená diskuse bez ideologických klišé o výhodnosti systému veřejného či pojišťovacího.
Popelkou zatím byla česká věda i kultura - to jsou dva problémy v jednom - úcta k minulosti a péče o budoucnost. Alespoň jeden z velkých dluhů polistopadové politické reprezentace se zdá být na dobré cestě k řešení. Masarykův odkaz, knihovna a archiv, zřejmě zaujal několik našich kolegů natolik, že uzřel světlo světa návrh zákona, který může dát prospěšné perspektivní řešení.
Důrazně upozorňuji, že v sociálních otázkách českých občanů, zaměstnanců veřejného i soukromého sektoru plně respektuji souhlasně se svou stranou stanoviska Českomoravské komory odborových svazů. Stejně cítíme potřeby a zájmy českého podnikatelského sektoru, živnostníků i právnických osob, neboť jen prosperující ekonomika otevře prostor pro splnění přirozené touhy občanstva po lepším a bohatším životě. Gesta vede jen nasloucháním jednoho druhému, hledáním a nalézáním těch nejlepších přijatelných a konsensuálních řešení. Jen ta zaručují to správné klima pro úspěšné pokračování v reformních krocích a jejich tak potřebné završení.
Dámy a pánové, rozpočet byl především příležitostí bilancovat. Učinil jsem tak v dobrém úmyslu, abychom znali svá stanoviska a věděli o svých názorech i úmyslech. Lituji, že vláda předložila sněmovně zmocňovací návrh, který by popudil všechny sněmovny světa, co jich je. To je hlavní příčinou, proč velmi a velmi uvažuji, jakým způsobem se k předloženému návrhu zachovat. Logika našeho špatného zákona o jednacím řádu nedovoluje totiž navrhnout žádný pozměňovací návrh k tomu, co vláda předložila. Považoval bych za nejvhodnější, kdyby předseda vlády dal příslib, abych mohl doporučit postoupení do druhého čtení, k tomu, že bez ohledu na proceduru vláda přijme doprovodné usnesení sněmovny, které bude regulovat to, co musí rozčílit každého poslance, ať je vládní, koaliční, opoziční, jakýkoli - nadbytečnou pravomoc vlády, kterou si vláda v tomto návrhu rozpočtu osobuje.
Druhou a vážnou připomínku mám k tomu, jakým způsobem je již po několik let používáno to, co zákon explicitně připisuje veřejným rozpočtům, tedy druhému stupni samosprávy a obcím, jako rozpočty okresních úřadů a obcí. Toto je velký a vážný právní problém. Domnívám se, že před hlasováním by se měl ústavně právní výbor vyjádřit, jak nahlíží na tuto otázku a zda tato otázka nebrání tomu, aby bylo možno zodpovědně hlasovat.
Opakuji - uznávám obtížnou situaci, za níž při nedostatečném výkonu ekonomiky byl sestavován rozpočet. Nebudeme moci vyhovět mnoha oprávněným požadavkům na financování potřeb obcí a resortů. Vnitřní dluh, to, co musíme odložit a mělo by být - a víme to - financováno, bude velmi objemné. I proto a v zájmu vytvoření potřebných vhodných očekávání jsem kategoricky odmítal a odmítám jakékoli riskantní kroky včetně navyšování příjmů. Považuji však za důležité ještě před závěrečným stanoviskem říci jednu věc.
Vážený pane předsedo vlády - není přítomen, to je škoda, raději bych mu to říkal do očí - tedy zopakuji pro protokol: vážený pane předsedo vlády, to, co jsem přednesl, by mohlo být vyřčeno státním zástupcem u soudu jako obžaloba, obžaloba toho, kdo chtěl nesmírně prospět české zemi a nesmírně ji poškodil. Stojím tedy před rozhodnutím, zda přes všechno toto mám též poškodit českou zemi tím, že jen proto, abych vyjádřil kategorický nesouhlas s vládní politikou posledních 4 let i s vládní politikou dnešní koalice, abych jen proto nedoporučil rozpočet do druhého čtení. Nikoliv. Jsme povinováni všichni v této sněmovně ctít potřebu této země. Potřebou této země je politická i hospodářská stabilita Pomůžeme jí pouze tím, že se budeme chovat jako kompetentní, překonáme své city, svá dlouhodobá zaměření, svá nepřátelství a pokusíme se najít řešení, která pomohou více občanům této země než velká gesta, která pomohou více této zemi v zahraničí, protože vyšlou signál, že do české země přišla stabilita nikoli proto, že Česká strana sociálně demokratická získala pozici v této sněmovně, ale právě proto, že Česká strana sociálně demokratická tu pozici má, že je zde stabilita a že se zvyšující se pozicí sociální demokracie může hospodářský svět spoléhat na stabilitu České republiky více než dosud, a to i proto, že v ní máme více než jiní, více než koalice i rozvojové potřeby a odpovědnost vůči pokroku v této zemi.
Nyní jsem povinován předložit formální návrh. Navrhuji Poslanecké sněmovně jako zpravodaj podle svého vlastního rozhodnutí, jako svůj návrh poslance této sněmovny, který shodou okolností byl určen zpravodajem, aby sněmovna postoupila návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1997 do druhého čtení a současně doporučuji, aby jej přikázala k projednání výborům tak, jak zní usnesení, které máte písemně k dispozici. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi rozpočtového výboru poslanci Jozefu Wagnerovi. Dámy a pánové, čas, který byl dohodnut a vymezen pro dnešní jednání, uplynul. Jsem povinen v souladu se zákonem o jednacím řádu v tomto okamžiku oznámit čas, kdy budeme pokračovat a také čím budeme pokračovat.
Tedy oznamuji, že začátek zítřejšího jednání bude v 9.00 hodin, jak je obvyklé. Začneme jednání v souladu s usnesením této sněmovny bodem 77, čili usnesením k ústním interpelacím, pak vyslechneme informaci (dámy a pánové, ještě vteřinku, prosím) pana kolegy Koláře o výsledku voleb, čímž uzavřeme bod 57 a bod 62. Pak budeme pokračovat v projednávání státního rozpočtu, což je bod, jehož projednávání v tomto okamžiku přerušuji.
Do rozpravy anebo ještě před rozpravou, do které se přihlásili kolegové Šafařík, Recman, Páv, Gongol, Krejsa, Zaorálek a Mašek, požádal o slovo předseda vlády České republiky. To jsou všechna sdělení, která pro vás mám.
Připomínám ještě, že porada u pana předsedy se koná zítra v 8.45 a poslední osobní sdělení - ještě jednou se omlouvám za některé přehmaty v řízení i vyjádření k zákonům, která mohla být interpretována nebo vnímána poněkud jinak, než byla míněna. Přeji příjemný večer.
(Schůze přerušena v 19.10 hodin.)