Poslanec Dalibor Matulka: Smyslem návrhu je odstranit ze zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích protiústavní ustanovení § 17 odst. 2 a 3, které bylo do zákona zahrnuto jeho poslední novelou č. 117/1994 Sb. Tuto větu schválně opakuji, neboť jste ji možná přeslechli.
Jedná se stručně řečeno o absolutní zákaz účasti politických stran a politických hnutí na jakékoli podnikatelské činnosti na rozdíl od právního stavu před zmíněnou novelou, kdy zákaz podnikání politických stran byl omezen výjimkami v oblasti provozování rozhlasového a televizního vysílání, vydavatelství, nakladatelství a tiskáren, publikační a propagační činnosti, loterií a tombol, výroby a prodeje předmětů propagujících program a činnost příslušné strany a hnutí, pořádání kulturních, společenských, sportovních, rekreačních, vzdělávacích a politických akcí.
Jinými slovy řečeno, poslední novela zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích zakázala i ty výjimky z jinak oprávněného zákazu podnikání stran, které ke každé normální politické straně patří a které jí zaručují aspoň určitou míru nezávislosti na státu. Je absurdní, že podle poslední novely zákona nemá např. žádná politická strana v naší zemi právo vydávat a tisknout vlastní noviny.
Většině z vás je patrně známo, že na návrh skupiny poslanců se obsahem poslední novely zákona o politických stranách zabýval Ústavní soud České republiky. Jelikož z hlediska posouzení ústavnosti současného znění zákona a oprávněnosti nyní projednávaného návrhu novely je nález Ústavního soudu podstatný, dovolím si jeho určité části ocitovat. V prvé řadě Ústavní soud konstatuje, že zákaz jakékoli účasti politických stran a politických hnuti na podnikatelské činnosti nemá ani v ústavě, ani v Listině základních práv a svobod ani v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 ústavy dostatečnou oporu. Představu formulovanou ve stanovisku Poslanecké sněmovny, že státními prostředky budou strany zbaveny potřeby získávat další prostředky účastí na podnikatelské činnosti, pokládá Ústavní soud za jednostrannou.
V problematice financování politických stran v Evropě se potvrzuje, že rostoucí potřeby politických stran vedou jednotlivé strany k trvalé snaze získávat vedle státních příspěvků i pomoci darů a účasti na podnikatelské činnosti nové zdroje svého financování. Ústavní soud dále pokládá generelní zrušení účasti politických stran a politických hnutí na podnikání za zásah, který odporuje zásadě přiměřenosti práva v právním státu v tom smyslu, že není opatřením ani vhodným ani nutným k tomu, aby bylo dosaženo cílů, jež si zákonodárce od tohoto opatření slibuje. Na druhé straně však ani generelní uvolnění jakékoli podnikatelské činnosti politických stran a politických hnutí bez omezeni, což by bylo důsledkem event. zrušení celého bodu 24, čl. I zákona 117/1994 Sb., nereflektuje základní směrnice ústavy a zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, týkající se smyslu a úlohy politických stran v demokratické společnosti, ani ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod připouštějící omezení základních práv za předpokladu a také tím, že je šetřeno jejich podstaty a smyslu. Neomezená účast stran na podnikání by nevyloučila utváření politických stran, jež by se zabývaly více podnikatelskou činností než svým ústavním posláním.
Ústavní soud ve svém nálezu poukázal na skutečnost, že skupina poslanců se ve svém návrhu na zrušen? druhého a třetího odstavce § 17 citovaného zákona dovolává dřívějšího ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 424/1991 Sb. Skupina poslanců podala návrh, aby ustanovení § 17 odst. 2 a 3 byla zrušena k pozdějšímu termínu ve snaze umožnit Parlamentu České republiky, aby do té doby nově upravil hospodaření politických stran a hnutí. Také v tomto ohledu pokládá Ústavní soud návrh skupiny poslanců za opodstatněný. Okamžité zrušení zákazu podnikatelské činnosti by odporovalo principu přiměřenosti v materiálně právním státu, protože užitek plynoucí z tohoto rozhodnutí by mohl být zastíněn nežádoucími důsledky absolutního uvolnění podnikatelské činnosti politických stran a hnutí. Proto Ústavní soud rozhodl odložit účinnost zrušení § 17 odst. 2 a 3 zákona 424/1991 Sb, o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění zákona 117/1994 Sb., na dostatečně dlouhou dobu, totiž na dobu cca 14 městců od vyhlášení tohoto nálezu, aby poskytl Parlamentu České republiky čas k přiměřené úpravě rozsahu a mezí pro podnikatelskou činnost politických stran a politických hnutí.
Tolik tedy z nálezu Ústavního soudu, který je podle mého názoru z hlediska obsahu nyní projednávaného návrhu novely zákona i z hlediska předpokládaného dne její účinnosti dostatečně výmluvný. Připomínám pouze, že oněch 14 měsíců, které poskytl Ústavní soud Poslanecké sněmovně, se nezadržitelně chýlí ke svému konci spolu s koncem tohoto kalendářního roku.
V tomto úvodním slově mi bohužel nezbývá, i když to činím jen nerad, se aspoň stručně změnit i o stanovisku vlády České republiky ze dne 14. srpna 1996. Jak je vám známo, stanovisko vlády je nesouhlasné a vláda vytýká předloženému návrhu zákona některé údajné nedostatky, které pokládá za podstatné. V prvé řadě vláda považuje za podstatný nedostatek, že (cituji) "návrh je neúplný, protože neuvádí zákon o sdružování v politických stranách a politických hnutích do souladu s nálezem Ústavního soudu uveřejněným pod č. 296/95 Sb. v celém rozsahu". Konec citátu.
K tomu musím podotknout, že jednak není ambicí tohoto návrhu řešit všechny problémy, které je možná vhodné řešit a které se vládě jako vhodné zdají, jednak není pravdou, že by bylo nezbytné reagovat na celý rozsah nálezu Ústavního soudu novelou zákona. Od vlády bylo seriózní, aby k řešení problémů, které sama vidí, také sama již dávno předložila příslušný návrh. Vláda se však dosud omezovala pouze na kritiku návrhu, který vychází z nálezu Ústavního soudu, a to jak z hlediska nezbytné změny obsahu, tak i z hlediska lhůty, kterou Ústavní soud parlamentu poskytl.
Vládní návrh novely, který měl být podle mého názoru zpracován neprodleně po vyhlášení zmíněného nálezu Ústavního soudu, jsme ale obdrželi až nyní v úterý, tedy v den zahájení této schůze sněmovny. To alespoň ve mně vyvolává dojem, že vláda byla dostrkána ke zpracování vlastního návrh novely až tím, že je na schůzi sněmovny zařazen návrh poslanecký a ještě ke všemu předkládaný z klubu KSČM.
V rámci úvodního slova k tisku 16 je samozřejmě nevhodné komentovat obsah jiného tisku, v tomto případně tisku 69. Nicméně považuji za potřebné upozornit, že vládní návrh obsažený v tisku 69 se do určité míry s obsahem tisku 16 shoduje a do určité míry je obsažnější. Nevidím proto sebemenší překážku k tomu, aby ty záležitosti, které jsou ve vládním návrhu upraveny odchylně nebo navíc oproti tisku 16, byly uplatněny formou pozměňovacích návrhů v rámci druhého čtení nyní projednávaného návrhu novely. Vždyť koneckonců většina členů vlády je vlastně poslanci parlamentu.
Vláda ve svém stanovisku k tisku 16 dále konstatovala, že (cituji) "návrh zavádějícím způsobem formuluje požadavek, aby politické strany a politická hnuti byly povinny použít z celého objemu svých příjmů právě jen podíl na zisku z podnikání k naplnění svých cílů (viz § 17 odst. 4 návrhu)". Konec citátu.
Kdo si dá tu práci a skutečně si navrhované znění § 17 odst. 4 návrhu přečte, pak musí nezvratně dojít k závěru, že ve vládním stanovisku není cosi v pořádku.
V navrženém znění § 17 odst. 4 totiž není nic psáno o tom, že by k naplnění svých programových cílů měla strana a hnutí použít z celého objemu svých příjmů právě jen podíl na zisku z podnikání. Pokud by to tam psáno bylo, měla by vláda pravdu. Navrhovaný text § 17 odst. 4 však ve skutečnosti nepraví nic jiného, než k jakým účelům smí a naopak nesmí být použit podíl na zisku z podnikání a nikoliv, že k těmto účelům se smí použít jen tento podíl a nic jiného. Tento významný obsahový rozdíl musí postřehnout na prvý pohled každý, kdo umí číst a ovládá češtinu.
Zmíněné přehlédnutí či přehození slovosledu vládě odpouštím, nicméně musel jsem na tuto skutečnost upozornit, neboť je mi kladen k tíži nedostatek, který neexistuje.
Třetí výtkou vlády vůči předloženému návrhu novely je údajná možnost, aby nově navržené ustanovení § 17 odst. 5 zákona bylo obcházeno např. tím, že v zákoně vymezený předmět činnosti bude pro právnickou osobu činností pouze doplňkovou. K tomu chci podotknout, že ve skutečnosti nejde o žádné nově navržené ustanovení zákona, ale o navrácení toho textu s jedním skutečně drobným terminologickým upřesněním, který byl v zákoně před jeho poslední novelou dotčenou právě nálezem Ústavního soudu. Není mi nic známo o tom, že by před zmíněnou novelou docházelo ze strany právnických osob k takovému obcházení zákona, na jehož možnost vláda upozorňuje. Mám tedy za to, že možnost obcházení zákona je ryze teoretická a námitku možnosti obcházení zákona lze účelově uplatnit vůči jakémukoliv zákonu či jeho návrhu.
Za zcela chybnou pak musím označit poslední výtku vládního stanoviska týkající se data účinnosti novely. Aniž by mně na přesném termínu účinnosti nějak zvlášť záleželo, nemohu souhlasit s tvrzením vlády, že "nemůže být účinnost předloženého návrhu stanovena dříve, než nabude účinnosti nález Ústavního soudu, to je dnem 1. 1. 1997". Tato námitka vlády totiž svědčí o naprostém nepochopení obsahu nálezu Ústavního soudu, který ponechal Poslanecké sněmovně čas cca 14 měsíců na to, aby přijala odpovídající novelu zákona.
To přece vůbec neznamená, že by zákonodárný sbor nemohl přijmout novelu s datem nabytí účinnosti dřívějším, než je účinnost nálezu Ústavního soudu. Spíše opak je pravdou. Nicméně vzhledem k dnešnímu datu budu i po stránce věcné považovat za správné, když navrhovaná novela nabyde účinnosti skutečně dnem 1. ledna 1997 a případnému pozměňovacímu návrhu v tomto směru se nebudu bránit, případně takový návrh sám v rámci druhého čtení podám.
Je nepochybné, že pozdější datum než 1. 1. 1997 si zřejmě v této sněmovně nebude přát nikdo, neboť v takovém případě by nastal extrémní stav absolutní podnikatelské svobody politických stran, což - doufám - připustit nehodláme.
Dámy a pánové, považuji za vhodné, aby Poslanecká sněmovna rozhodla o postupu předloženého návrhu novely zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích do dalšího čtení s tím, že i členové vlády mají možnost v rámci tohoto čtení své případné náměty na doplnění či úpravy textu novely regulérně uplatnit. Dovoluji si vás tedy požádat, abyste v rámci prvého čtení tisku 16 tento návrh podpořili. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím určit zpravodajem pro prvé čtení pana poslance Jozefa Wagnera, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem povinen se vám omluvit, že jsem coby zpravodaj se nepřihlásil s procedurální námitkou k projednávání tohoto bodu a že jsem vás vlastně zdržel o výklad, který odezněl z řeči navrhovatele. Nicméně připouštím, že výklad navrhovatele byl kvalifikovaný a věcný a že s ním lze v podstatě souhlasit.
To nicméně nemá nic společného s tím, že návrh nelze projednávat proto, že byl porušen zákon, a to navrhovatelem. Zákon praví, jakým způsobem mají být návrhy předkládány, a to v § 86 odst. 5: "Jde-li o návrh novely zákona, návrh se předkládá se zněním platného zákona a nebo jeho části, jíž se novelizace týká, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění."
Podle textu, který jsme dostali v parlamentním tisku 16 a podle souhlasného sdělení ve stanovisku legislativního odboru k návrhu zákona poslance Dalibora Matulky, v odst. 4 se praví "návrh zákona není předkládán se zněním platného zákona s vyznačením navrhovaných změn a doplnění". Navrhuji proto podle § 72 jednacího řádu odročení s tím, že navrhovatel má příležitost napravit vady/, které jeho návrh měl. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan kolega Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Já ani ne do obecné rozpravy, spíše jde o procedurální záležitost na základě upozornění pana zpravodaje. Nevím, jestli se za tuto chybu mám či nemám omluvit, je to možná mou chybou, ale zároveň bych si také rád ověřil, zda se nestala chyba např. v Kanceláři, která to jako součást tisku nenamnožila. Rád bych dostal možnost toto ověřit. Samozřejmě v tom či onom případě jsem schopen takovou chybu odstranit ještě během této schůze sněmovny.
Čili rád bych dal jiný návrh, než pan zpravodaj, a to procedurální návrh na přerušení jednání o tomto bodu na závěr této schůze sněmovny, neboť je to chyba odstranitelná skutečně snadno.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále je do rozpravy přihlášen pan kolega Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Vážení, já se omlouvám, ale domnívám se, že už v návrhu, který jsem předložil, jsem šel za hranice jisté benevolence, která je nepropustná. Zákon je potřeba ctít a není úkolem ani zpravodaje, ani sněmovny zkoumat, jestli zákon porušil navrhovatel nebo Kancelář. To bude zkoumáno v dalším procesu příslušným procesem. Nám nezbývá nic jiného než o věci nejednat, protože byl porušen zákon.
Je mi líto a není tím řečeno, že po napravení chyb a po uvedení do souladu s platným zákonem o jednacím řádu nemůže kdokoli z nás předložit návrh na obnovení jednání. Ale v tuto chvíli si netroufám navrhnout nic jiného než odročení. Tím vás žádám o jistou benevolenci, protože stav, kdy byl porušen zákon, by mohl připustit i zamítnutí.
Nebudu navrhovat do kdy. Vysvětlil jsem, že nelze ve chvíli, kdy nejsou splněny okolnosti, dělat nic jiného než přerušit. Až budou chyby napraveny, může kdokoli ve sněmovně navrhnout, aby se jednání obnovilo. Domnívám se, že to je nejlepší cesta. Mohu-li říci svůj osobní názor politický, pravděpodobně v některém z výborů - nevím, jestli v ústavně právním nebo rozpočtovém - se o tom bude jednat a může se učinit dohoda, aby se nějakým způsobem obé předlohy spojily. Jedna aby byla základem věcného jednání, druhá by umožnila včasné projednání. Domnívám se, že takováto dohoda je možná a prospěje věci. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Tollner.
Poslanec Pavel Tollner: Pane předsedající, dámy a pánové, po vystoupení zpravodaje se vzdávám slova, neboť jsem chtěl dát podobný návrh na odročení.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se hlásí pan kolega Exner.
Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, pane předsedající, dovolte mí vás v této souvislosti upozornit na jednu podstatnou okolnost. Máme nějaké lhůty pro projednávání návrhů zákonů, a z těchto lhůt vyplývá následující. Pokud v této problematice, ať už u sněmovního tisku, který právě projednáváme, nebo u vládního tisku, nedojde k prvnímu čtení na této schůzi, nebude pravděpodobně možné dodržet lhůtu k projednání zákona za normálních okolností do konce tohoto roku, což je předpokladem k tomu, aby rozhodnutí Ústavního soudu nenabylo platnosti tak, jak bylo učiněno, to je zrušení celé té příslušné materie. která dosud brání politickým stranám v podnikání.
Vládní návrh zákona na této schůzi nemůže být v prvním čtení projednán z toho důvodu, že nebude splněna zákonná lhůta, pokud nebudeme jednat od úterka déle než deset dnů, zatímco tento návrh při přerušení bodu tak, aby bylo ještě možno pokračovat na této schůzi, tuto záležitost splní a bude pak možné při uplatnění lhůty 40 nebo 60 dnů dosáhnout projednání zákona na prosincové schůzi Poslanecké sněmovny.
Přimlouvám se s ohledem na tyto skutečnosti za to, abychom takovým způsobem postupovali, aby byť na krátkou dobu po 1. lednu nenastala situace, která by podle mého názoru byla zcela nežádoucí.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Holub se ujme slova.
Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení přítomní, abychom se nedostali do patové situace, pokud bychom náhodou návrh na odročení neschválili, dávám návrh podle jednacího řádu vrátit tento návrh zákona navrhovateli k dopracování.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan kolega Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane předsedající, dámy a pánové, dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu vzhledem k tomu, že do parlamentu doputoval vládní návrh zákona, o kterém jsem přesvědčen, že je lepší než návrh novely zákona, kterou předkládal pan poslanec Matulka. Jestliže vedle sebe leží dvě normy, připadá mi nelogické implantovat do té horší pasáže z té lepší. Můj osobní názor je projednávat rovnou tu lepší. Dávám návrh na zamítnutí návrhu novely zákona pana poslance Matulky a dalších. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím a ptám se, zdali chce kolega Matulka vystoupit? Nechce. Kolega Wagner? Ano, má slovo.
Poslanec Jozef Wagner: Já jsem nechtěl, ale jsem nucen poté, co padly dva návrhy, které komplikují případný další vývoj. Já se domnívám, že řešení, které jsem navrhl, umožňuje, aby čistším způsobem než řešením ve stavu legislativní nouze byla tato záležitost vyřešena včas a nenastal po 1. lednu příštího roku kritický stav.
Bylo by tedy možné jednání obnovit a domnívám se, že by bylo nejlepší zůstat u mého původního návrhu přerušit, tedy odročit jednání s tím, že všem zainteresovaným se dává možnost politicky jednat ještě v průběhu této schůze sněmovny a dojít k nějakému řešení, které bude věcné. Jakékoliv řešení, které by bylo konečné, zavírá některé cesty, a proto je nemohu doporučit.
Trvám na svém původním návrhu odročit.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Rozumím tomu a doufám, že tomu rozumíte všichni. Přednost v tomto případě má návrh pana kolegy Wagnera, protože on tvrdí (abychom si to zrekapitulovali), že se ten zákon nedá projednávat, tudíž žádá odročení. Tím pádem není naplněno a ukončeno jednání o prvním čtení. Je to tak, pane kolego Wagnere? Ano. Děkuji.
Protože to je procedurální návrh, budeme o něm hlasovat okamžitě. Odhlásil jsem vás a prosím o novou registraci s tím, že budeme okamžitě hlasovat.
Navíc podotýkám, že oba další návrhy k zamítnutí byly podmíněny tím, že by tento návrh nebyl přijat.
Zahájil jsem 79. hlasování. Kdo podporuje návrh kolegy Wagnera? Kdo je proti?
Pro tento návrh hlasovalo 147 poslanců, 12 bylo proti. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že jsme přerušili projednávání tohoto bodu, nikoli ukončili první čtení.
Dámy a pánové, protože jsem dostal požadavek klubu ODS na přerušení schůze minimálně na 45 minut před projednáváním dalšího bodu, musím tomuto požadavku vyhovět. Spojím toto přerušení s polední přestávkou. Pozor však - současně vás prosím, abychom se nyní hlasováním rozhodli o tom, že dnešní jednání prodloužíme včetně hlasování minimálně do 21.00 hodin. (Hluk v sále.) Dámy a pánové, prosím vás o klid. Kolega Filip se hlásí.
Poslanec Vojtěch Filip: Klub KSČM souhlasí s prodloužením jednání, ale ne s prodloužením lhůty k hlasování. Žádám, aby se o návrhu hlasovalo po částech, to znamená o prodloužení jednání a o hlasování také.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Je ještě jiný návrh? Není tomu tak.
Budeme nyní hlasovat o tom, že Poslanecká sněmovna souhlasí s prodloužením svého dnešního jednání do 21.00 hodin.
Zahájil jsem 80. hlasování. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 97 poslanců, 69 bylo proti.
Nyní budeme hlasovat o návrhu, že Poslanecká sněmovna souhlasí s tím, aby umožnila hlasování o zákonech nebo smlouvách po 19. hodině, nejdéle však do 21 hodin. (Hluk v sále.)
Zahájil jsem 81. hlasování. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Pro hlasovalo 68 poslanců, proti 97. Návrh nebyl přijat.
Dámy a pánové, přeji vám dobrou chuť. Konstatuji, že se sejdeme k pokračování schůze a k bodu 20 ve 14.00 hodin. Konstatuji, že jsme si schválili skutečnost, že sice budeme pokračovat po 19. hodině, ale před prvním hlasováním schůzi přerušíme.
(Schůze byla přerušena v 11.50 hodin.)
(Schůze opět zahájena ve 14.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, milí hosté, zahajuji odpovědní jednání Poslanecké sněmovny a ještě jednou vás poprosím, abyste navštívili jednací sál, abyste byli na mne při mé premiéře milí a shovívaví k možným prohřeškům. I já se pokusím být na vás milý.
K jednání, které jsem se chystal zahájit bodem 20 našeho programu, dojde až za chvíli, jelikož mě pan poslanec Matulka poprosil o možnost vystoupit s technickou informací.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, před polední přestávkou jsem tady možná byt trochu za hlupáka s tím, že neumím napsat návrh zákona a předložit ho v té podobě, v jaké ukládá jednací řád. Ověřil jsem si to. Návrh jsem v té podobě, v jaké jednací řád ukládá, předložit Kancelář Poslanecké sněmovny jak písemně, tak na technickém nosiči dat, jak ukládá jednací řád. Ověřil jsem si to, mám to v počítači, udělal jsem si kopii znovu, mám zde doplnění, které chybělo v písemné podobě i s disketou, znovu Jsem to zkopíroval. Považuji za potřebné, abych znovu nebyl za hlupáka, sdělit Poslanecké sněmovně, že předávám tuto záležitost organizačnímu odboru zřejmě k namnožení, abyste to mohli ještě dnes obdržet. Chyba se nestala u mne, chyba se nestala v našem klubu, chyba se stala v Kanceláři. Tisk byl řádně zaevidován, dostal číslo. Nebyli jsme upozorněni, že by byl nekompletní, naopak, i disketa se nám vrátila v pořádku. Chyba se stala jinde.
Omlouvám se pouze za to, že mě nenapadlo zkontrolovat to jak u sebe, tak u ostatních 199 poslanců, zda dostali z Kanceláře kompletní tisk. Děkuji za pozornost a omluvte krátké zdržení.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Vzhledem k tomu, že nezazněl žádný konkrétní návrh, beru jeho vystoupení jako doplňující vysvětlení a dovolíte-li, přistoupíme k odpolednímu programu, kdy budeme pokračovat projednáváním dalšího bodu pořadu, který je poslední z předložených poslaneckých návrhů zákonů do prvního čtení, a to
21.
Návrh poslanců Petry Buzkové a dalších na vydání zákona
o veřejném ochránci práv (sněmovní tisk 25)
Dříve než dám slovo paní místopředsedkyni Buzkové, dovolím si jenom připomenout, že budeme jednat zhruba do 15.50 hodin a po krátké přestávce zahájíme v 16.00 hodin ústní interpelace na předsedu vlády, v 17.00 hodin pak na ostatní členy vlády a po ukončení ústních interpelací, možná v 18.30, pokud se rozhodneme udělat si přestávku, tak v 19.00 hodin budeme pokračovat v projednávání dalších bodů schváleného pořadu tak, jak jsme se dopoledne rozhodli bez toho, že bychom o nich hlasovali.
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 25. Stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 25/1. Návrh uvede místopředsedkyně Poslanecké sněmovny paní Petra Buzková, kterou prosím, aby se ujala slova.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych jménem skupiny předkladatelů uvedla návrh zákona o veřejném ochránci práv.
Ve své práci jsme navázali na více než tříletou studijní a koncepční práci výboru petičního, pro lidská práva a národnosti v minulém volebním období, která vyústila v podání sněmovního tisku 2007. Tento tisk prosel prvním čtením, byl projednán ve výboru petičním, pro lidská práva a národnosti a ve výboru pro regionální rozvoj a životní prostředí. K jeho schválení sněmovnou však pro časovou tíseň a možná i z jiných důvodů bohužel nedošlo.
Skupina předkladatelů vyšla při přípravě tisku č. 25 z tisku z minulého volebního období a zapracovala do něj připomínky vzešlé ze stanoviska vlády a z projednávání ve výborech Poslanecké sněmovny. Tímto zákonem by měla být zřízena instituce, která existuje ve většině zemí, které
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Paní kolegyně, promiňte, je mi to velmi nemilé, že hned při prvním vystoupení budu muset poprosit kolegy, aby byli alespoň natolik galantní, aby buď opustili jednací síň nebo vás poslouchali. Děkuji. Můžete pokračovat.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nemusí mě ani poslouchat, hlavně když mě budou neposlouchat potichu.
Tímto zákonem by měla být zřízena instituce, která existuje ve většině zemí, které považujeme za demokratické a pracuje dnes asi ve 100 státech světa. Z 15 zemí Evropské unie je zřízena ve 12. V jejím čele bude stát nezávislý, vysoce postavený veřejný činitel odpovědný Poslanecké sněmovně, který by měl požívat všeobecnou důvěru a který bude přijímat stížnosti občanů na přesně vymezené státní orgány, úřady a úředníky, nebo bude jednat z vlastní iniciativy. Ochránce nebude nijak vstupovat do pravomoci jednotlivých ústavních orgánů ani do vazeb mezi nimi. Jediné oprávnění, které má mít, je oprávnění provádět šetření v úřadech a ty jsou povinny mu to umožnit. V žádném případě nemůže zasahovat do pravomocí soudů.
Po posouzení stížnosti proti úřadu nebo snad přesněji proti úředníkovi veřejné správy nebude mít možnost uložit žádná vynutitelná opatření ani právo přímo zasahovat či ovlivňovat činnost úřadu. Závěr, který vysloví, není příkazem nadřízeného podřízenému, ani nemá charakter soudního výroku. Je pouze vyjádřením názoru, doporučením způsobu nápravy a je na zodpovědných vedoucích úřadu, kterým je určen, jaká opatření z něho vyvodí. Je-li ochránce s provedenou nápravou nespokojen nebo nereaguje-li napadený úřad na jeho doporučení, předloží ochránce své stanovisko orgánu nadřízenému úřadu, ve kterém shledal nedostatky. Ochránce může o případech, jimiž se zabývá, informovat veřejnost a případně informovat Poslaneckou sněmovnu, jejímž je vlastně orgánem. Poslanecké sněmovně také každoročně předkládá souhrnnou zprávu o své činnosti.
V minulém volebním období jsme při návštěvách výboru petičního, pro lidská práva a národnosti v úřadech ombudsmanů ve všech zemích, které jsme navštívili, zjistiti přes dílčí rozdíly v právních úpravách jeden společný a velmi výrazný rys. Zřejmě i proto, že jde o zcela apolitický úřad perfektně vybavený odborníky a mající v čele osobnost požívající všeobecné důvěry. Je pravidlem, že vzápětí, kdy úřad ombudsmana se začne o určitý případ zajímat, učiní příslušní úředníci vše pro potřebnou nápravu chyb. Ještě dříve, než je zahájeno šetření a než by ombudsman na chyby upozornil. To platí téměř vždy, směřuje-li stížnost proti průtahům v řízení, ovšem i tehdy, stěžují-li si lidé na aroganci úředníků, to zpravidla vzápětí napraví šéf napadeného úřadu.
Fungování úřadu ombudsmana má tedy nezanedbatelný výchovný efekt ve vztahu ke státní správě a snad všichni, jak tu jsme, si přejeme, aby státní úředníci pracovali bezchybně a k občanům se chovali zdvořile.
Zřízením tohoto úřadu naplníme doporučení výboru Rady ministrů Evropy č. 85 z 23. 9. 1985.
Ochránce by měl doplňovat funkci ústavního, správního a obecného soudnictví, které poskytuje významnou, ale neúplnou ochranu práv a svobod. Měl by poskytovat ochranu i v těch případech, kdy zákon nedává nikomu aktivní legitimaci k vyvolání přezkumného řízení. Po zrušení právního institutu všeobecného dozoru prokuratury není zatím možné domáhat se ve veřejném zájmu odstranění následků a příčin porušování právních norem, upravujících práva a svobody osob.
Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych zopakovala, co jsem v této sněmovně říkala již asi před půl rokem. Jen nerada volím silná slova a nebudu je volit ani teď. To znamená, že se ode mě nedozvíte ani to, že pokud nebude přijat zákon o zřízení institutu ombudsmana, v České republice nebude demokracie, ani naopak, že v případě, že tento zákon přijat bude, vyřeší všechny problémy, které v současné době v České republice existují.
Institut ochránce práv je ale institutem nesmírně užitečným, který rozhodně může i ve fungujícím demokratickém státě mnohé zlepšit. On totiž demokracii nenastoluje, ale já si troufám říci, že demokracii upevňuje. Odstraňuje či uhlazuje totiž třecí plochy mezi státem a občanem, pomáhá především těm, kteří se před úřady těžko orientují, případně nemají peníze na advokáta.
Stejně jako lze identifikovat určité základní právní principy objektivně dané, podobně můžeme v demokratických systémech vysledovat výskyt některých institucí, jejichž existence a fungování není spojováno ani skutečně spojeno se stranou či stranami, ale tvoří běžnou integrální a osvědčenou součást ochraňujících soustav v demokratických státech. Samotná ochrana lidských práv totiž nesouvisí, respektive by v demokratickém zřízení neměla přímo souviset s politikou právě vládnoucích stran, kterýžto poměr je ostatně věc proměnlivá. Měla by autonomně existovat mimo rámec soutěže politických stran.
Zajištění ochrany lidských práv jistě není ničím cizorodým ani v systému tržního hospodářství. Znakem vyspělosti státu není jen výkonná tržní ekonomika, ale i adekvátní funkční zajištění ochrany lidských práv jako výraz existence skutečně svobodného a demokratického státu. Tyto priority si ostatně stanoví Ústava České republiky jak v preambuli, tak i ve svých základních ustanoveních.
Musím se přiznat, že jsem do jisté míry překvapena přístupem vlády ČR k tomuto návrhu zákona. Právě vláda a strany vládní koalice by měly mít prvořadý zájem na tom, aby byla posílena důvěra občanů ve státní orgány. Za skupinu předkladatelů jsem zmocněna prohlásit, že jsme otevřeni všem pozměňujícím návrhům, které by text učinily lepším.
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, doporučuji, aby tento tisk byl přikázán výboru petičnímu.