Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickými poznámkami se přihlásil nejprve pan kolega Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pochybný filozofický traktát, co tady přednesl kolega předřečník, zvlášť sedí od místopředsedy strany, která bojovala za rozbití Československa jen pro to, že se v roce 1992 nedostala do Federálního shromáždění. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se k faktické poznámce ujme pan kolega Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, domnívám se, že zákon přežívá nikoliv silou zvyku, jak tady uvedl kolega Kroupa, ale v souladu s moderní právní tradicí by měl především přežívat díky síle rozumu. Měl by být nástrojem racionalizace společnosti.
Potom bych se chtěl zeptat kolegů pana Kroupy, jestliže jsou skutečně pro princip legitimity, proč trpěli celé čtyři roky v České republice krizi legitimity, která nastala po rozdělení státu.
Za třetí bych chtěl z tohoto místa rozhodně prohlásit, že nevidím žádnou možnost zvratu k nedemokratickým poměrem. Tento zvrat je zcela vyloučen mj. i proto, že všechny politické síly v této zemi přijaly a opakovaně se přihlásily k této zásadě, že mezinárodní standardy lidských práv jsou nadřazeny nad právo domácí. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, já vás opravdu upřímně prosím, abyste nezneužívali faktické poznámky. Cituji § 60 jednacího řádu.
Nelze ve faktické poznámce uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Konec citátu.
Slova se ujme pan kolega Jičínský, který se řádně přihlásil, po něm se připraví pan kolega Wagner.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené shromáždění, kolega Kroupa tady začal diskusi, která nás svým způsobem vrací na podzim 1992. Nechci diskusi vést podrobně, ale určité otázky je nutno zodpovědět, protože by nebylo dobře, kdybychom setrvávali v omylech.
Kolega Kroupa má zásadu, možná, že se mu osvědčuje - věř a víra tvá tě uzdraví. Uvidíme, zda jeho víra v Senát bude pro naši demokracii ozdravná. To je věc, kterou prokáže praxe. Já v tomto směru jeho optimismus nesdílím, ale uznávám, to je můj osobní názor. Považuji ovšem za nutné kategoricky se ohradit proti jeho formulacím, které s návrhy na vypuštění Senátu spojuje snahy sil snažících se o event. ohrožení demokracie v této zemi. Pan kolega Kroupa ví, že to byla sociální demokracie, kritizovala rozpor mezi ústavou psanou a ústavou faktickou, vytýkala to, že vládní koalice, která prosadila do ústavy Senát - přiznávám, že za podpory části opozice v tehdejší Poslanecké sněmovně, ale k tomu se ještě vrátím - chtěla Senát, ale nedělala nic, a to déle než dva roky, aby Senát byl zvolen. Převážily velmi úzké politické důvody pro to, že nebyl vytvořen Prozatímní Senát, ale nebyly žádné ústavní ani politické důvody, aby nemohl být Senát zvolen řádně v roce 1994. Na základě tohoto rozporu ústavního a faktického stavu jsme přišli s návrhem, který odůvodněn, který odpovídá všem demokratickým ústavním principům, na vypuštění Senátu z ústavy. Proto se ohrazuji proti takovýmto insinuacím, které bych mohl označit jedině jeho adjektivem, které užil v jiné souvislosti, že to je podlé, protože nic takového sociální demokracie nesledovala.
I jeho označení kritik, že Senát nemusí vůbec být výhodný z hlediska zkvalitnění legislativy, že to jsou námitky podlé, musím zásadné odmítnout. Jeden z nejvýznamnějších evropských konstitucionalistů, emeritní profesor pařížské Sorbonny M. Duvergér píše o tom, že druhá, komora velmi ztěžuje legislativní proces a že hlavním problémem zákonodárství v současné společnosti je pomalost zákonodárného procesu. Tento problém si začínáme uvědomovat i teď, protože teprve po těchto volbách začíná v této zemi normální parlamentní vývoj.
Pokud jde o ústavně politický systém. Ústavně politický systém není v této zemi spojen s tím, jestli bude nebo nebude dvoukomorový parlament. To z tohoto hlediska není klíčová otázka. To lze dovodit rozborem ústavy. Nezaměňujme pojmy.
Já jsem se v této souvislosti ztotožnil s kolegou Výborným, když jsem odmítl stanovisko poslance Sládka, o nízkých a nečestných úmyslech, které byly při jednání a prosazování dvoukomorového parlamentu v Ústavě ČR, ale nemohu přijmout argument poslance Kroupy, že ústava nebyla šita horkou jehlou. Ústava byla šita velmi horkou jehlou za zvláštních politických poměrů, za poměrů, kdy vládní koalice zdecimovala pocit občanství tím, že odmítla občanům právo vyslovit se v referendu o otázce rozdělení státu. (Potlesk.)
Za této z ústavně politického hlediska velmi podivné situace byla přijata ústava orgánem, jehož legitimita k přijetí ústavy byla problematická.
Nechci tento problém teď tady oživovat. Vztahuje se k tomu, co významný právník a politolog Jellinek označil normativní sílou fakticity. Čili ten vývoj nastal tak, jak nastal. Nechci se k těmto problémům vracet. Ale z právního hlediska to, co se stalo, bylo tehdy revoluce, protože Česká národní rada nebyla nikterak kvalifikována, legitimována přijímat ústavu. Tyto momenty mějme na zřeteli, když hovoříme o tom, co je nebo co není normální standardní politický systém. Jestliže kolega Kroupa nám tady přednesl kázání o tom, co je ústavně politický systém v České republice, pak mějme na zřeteli tyto jeho determinanty. A jestliže jsem mluvil o ideologickém vnímání určitých věcí, pak právě v onom základním Marxově pojetí ideologie jako falešného vědomí, které se projevilo ve stanoviscích kolegy Kroupy. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, velmi děkuji navrhovatelům obou předloh, že je předložili. Protože umožnili mně a možná mnohým z nás, abychom si uvědomili, že k nápravě špatných poměrů, špatných činů a špatných rozhodnutí není nikdy pozdě. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, kolega Kroupa zde hovořil o tom, že pokud by se měl měnit ústavní zákon, ústava této republiky, je k tomu třeba, aby se něco významného stalo. Já k tomu mám dost krátký názor. Ono se stalo. Čtyři roky Senát neexistuje a nic se nestalo. Já si myslím, že to je dost, co se stalo. A k jeho dalšímu názoru bych chtěl jenom říci, že pokud má někdo názor v této sněmovně, že zde zasedají extrémistické politické strany, jsem hluboce přesvědčen, že je sám extrémista V žádném případě není demokrat, i když to o sobě může prohlašovat či přednášet hodinové moralizující projevy o demokracii a sbírat různá vyznamenání a medaile po světě. Slova se rozcházejí s činy, když je někdo schopen označit jeden milion sto tisíc občanů a voličů naší republiky za extrémisty. I když v tomto nazírání na občany již existuje precedens této sněmovny, když svou rozradostněnou většinou v zákoně označila milion sedm set tisíc dospělých občanů Československa za zločince. K pobavení publika tak označili někteří dokonce sami sebe.
Naopak naší zvláštní současností jsou někteří zločinci a vrahové glorifikováni jako hrdinové a málem jsou navrhováni na státní vyznamenání.
Domnívám se, že u těchto jedinců demokratů dochází k rozdvojení osobnosti a že to je třeba léčit. Pokud by se v naší Poslanecké sněmovně tyto názory začaly objevovat častěji, pak bych si dovolil doporučit vedoucímu Kanceláře sněmovny, aby zvážil přijetí do pracovního poměru příslušného množství psychiatrů, protože si myslím, že to je práce pro ně a nikoliv pro politiky. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Grégr.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, prožil jsem velice tvrdě na vlastní kůži potlačování demokratických práv za 2. světové války v letech padesátých i v letech normalizace. Když jsem si vyslechl v prvé části projevu pana poslance Daniela Kroupy jeho pojetí demokracie, mohu mu jenom za to poděkovat, protože mě nasměroval, jakým způsobem budu hlasovat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Ullmann. Do rozpravy jsou dále přihlášeni pan kolega Kalvoda a pan kolega Mašek. Jiné přihlášky nemám.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, velmi se omlouvám zejména těm, kteří tu byli v minulém období, protože to, co řeknu, jsem říkal už tenkrát. Nicméně průběh rozpravy, zejména některé závěrečné příspěvky, které jsem vyslechl, mi znovu připomněly, tak jako tenkrát v obdobné situaci, mou už dávno zesnulou babičku, která podobné situace popisovala sloganem: Čert o morálce káže a ohonem na mši zvoní. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan místopředseda vlády a poslanec Jan Kalvoda. Připraví se pan poslanec Mašek. Jiné přihlášky nemám.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Jan Kalvoda: Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že diskutuji k tématu již podruhé, ne k bodu, ala k tématu, budu docela stručný. Tak jak se odvíjely příspěvky v této diskusi, některé si samy na sebe odpovídaly. Kdybych chtěl použít laciného grifu, pak řeknu, že to rozhorlení nad tím, že se v této zemi označují některé politické síly, možná spíše jen síly, za extrémistické, toto divadelní rozhorlení z tohoto místa, abych opisoval, je dost silným argumentem pro všechny, kteří váhají a kteří vědí, jak je důležitá politická stabilita, která může být ohrožena kromě jiného také těmito silami. Ale o tom jsem mluvit skutečně nechtěl.
Chtěl jsem se zabývat něčím jiným, a to ani legitimitou České národní rady přijímat ústavu, podle které jsme tady zvoleni, podle které politická síla v této zemi vládne, myslím, že tyto reminiscence mohou být jenom reminiscencemi pamětníka a různými resentimenty, ale ne legitimní námitkou. Chtěl jsem se zabývat něčím úplně jiným, a to jednou jedinou poznámkou.
Tady padla slova, která budu možná dokonce i citovat. Ta mě přiměla k vystoupení. Zákon má být nástrojem racionalizace a organizace společnosti. Proboha! To je snad nějaký výron podvědomí. Nebo si někdo skutečně myslí, že je možno koncem druhého tisíciletí tohoto letopočtu považovat zákon za instrument nějaké vůle? Vůle k racionalizaci a organizaci společnosti někým z jejího středu? Tento názor nemůže být opřen o nic, co se v něm blíží české ústavě. Což není žádný odsudek. To je možné. Já to ale jen konstatuji. To jsou prostě jen jiná slova pro jinou definici, že totiž zákon není ničím než vůlí vládnoucí třídy povýšenou na zákon. Já se obávám, že parlament, tato komora, horní komora bude mít ještě hodně práce, aby dostála oné - já si neodpustím ten citát - pedagogickopolitické roli, aby rozptýlila obavy veřejnosti, tak zvyklé na instrumentální používání práva, že právo tu není pro to, aby ji organizovalo a ji racionalizovalo z hlediska nějakého ideologického racia. Že tomu tak není.
Víte, když se hovořilo o smyslu senátu v těch debatách počínaje rokem 1991, tak se mluvilo o něčem málo vnímaném, a to je jakási pojistka stability politického systému. V dobách poměrně zřetelně politicky profilovaných a docela ideologických se hledat pojistku pro stabilitu systému, kdy zlo bylo poraženo a dobro zvítězilo, zdálo leckomu jako velmi naivní a koneckonců kometa také ještě nespadla. Ale myslím, že tato parlamentní diskuse i váhajícím a málo imaginativním z nás dává dost důvodů pro to, aby usoudili, že nejen menšinová vláda v této zemi, ale takhle ostře formulované názory, které nemají s demokratismem nic společného, jsou důvodem pro to, abychom byli předvídavější a soudili, že tato země pojistku pro případ destabilizace politického systému, politické a možná i ústavní krize, potřebuje.
Chtěl bych vám říci, že tak hluboce nesouhlasím s účelovým instrumentálním použitím zákona, práva a ústavy, že bych chtěl udělat jeden špatný bonmot. Zákon a ústava tady není pro to, aby se jakékoliv vládě dobře vládlo, ale aby se jí špatně vládlo. Moc totiž musí být tímto zákonem omezena a nesmí být jejím nástrojem či instrumentem.
Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Mašek, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Pan poslanec Jičínský s faktickou poznámkou má přednost.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Jen chci říci, že s tak instrumentálním užíváním ústavy, jako projevila minulá vládní koalice ve vztahu k Senátu, s takovým se málokdy setkáme. Děkuji. (Potlesk)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan poslanec Mašek.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, souhlasím s tím, co tu řekl pan profesor Jičínský, souhlasím s tím, že samotná víra nás k dobrému Senátu nedostane. Ano, jen víra a spousta drobné malé práce ve správném směru. Jen tak je to možné.
Bylo tu opakováno, že jednokomorový parlament je věcí rozumu, dvoukomorový nikoli. Nejde prý o ideologii, byl odmítnut názor paní zpravodajky, že proti Senátu stála obvykle levice a pro druhou komoru hlasovala a bojovala za ni pravice.
V takovém případě se musím obrátit k našim vlastním dějinám a podívat se, jak tomu bylo nejen v roce 1992, ale jak tomu bylo v roce 1919.
Budu citovat z Ferdinanda Peroutky, z knihy "Budování státu".
Cituji: Nebylo větší příčiny, jež od samého začátku pracovala k tomu, aby se Senát stal sborem bezvýznamným, nad prudký a nezdolatelný odpor sociální demokracie.
Jako v četných jiných věcech také v této byla sociální demokracie poháněna svou radikální levicí. Veřejný boj o Senát se vedl od léta 1919. Levice se obávala, že druhá komora bude konservativně složena a znemožní každou pronikavou sociální reformu. Viděla v Senátu zchytralý prostředek, jak zbavit proletariát ovoce vítězství, brzdu, pro třídní boj proletariátu, a volala na Tusara a jeho ministry: "Proklínat budou dělníci tento zákon a každého, kdo na něm spolupracoval!" Konec citátu.
Musíme si uvědomit, kdo byla radikální část sociální demokracie v letech 1919 a 1920. Byli to ti lidé, kteří v roce 1921 založili Komunistickou stranu Československa, byli to předchůdci dnešních navrhovatelů zákona. Tomu se nedivím. Divím se tomu, že se jich zastávají lidé, kteří zde nedávno tvrdili, že se s touto stranou a s tímto politickým směrem již dávno i vnitřně i veřejně vyrovnali. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Ransdorf. Další přihlášky do rozpravy nemám.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, samozřejmě netvrdím, že bych byl specialista na právo, ale přece jen leccos jsem z oboru právní literatury přečetl, a proto vím, že počínaje římským právem skutečně právo mělo i funkci racionalizace.
Ostatně, řada autorů z této doby říkala, že nic nemůže trvat, pokud není přítomna síla rozumu.
Myslím si, že tutéž myšlenku by našel po celou dobu pan kolega Kalvoda, po celou dobu existence moderního právního myšlení. A jestliže se mu tedy pojem racionalizace nelíbí, ať si vybaví myšlenku, která je obsažena v Goethově Faustovi, kde Mefisto říká: "Jen shrdej rozumem a věděním, darem člověka největším, a bez podmínky mám tě hned".
Myslím si, že ovšem v současném právním stavu v naší zemi toho nerozumu je hodně. Do parlamentních voleb bylo přijato od listopadu 1989 1271 nových zákonů. A koherence právního systému se prakticky ztratila. Nedá se hovořit mnohdy o systému, jsou to častokrát, jak se říká, roztroušené části. Musím říci, že velký díl viny má na tom také ten, který stál v čele legislativní rady, tj. místopředseda vlády Jan Kalvoda.
Je tu obrovská přemíra zákonů, takže se naplňuje myšlenka římského historika Tacita, že čím zkorumpovanější stát, tím více zákonů. Konkrétně citace z § 75, že neřiditelnost státu pochází z toho, že vrchnost je příliš činorodá.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, aby se slova ujal pan kolega Holáň.
Poslanec Vilém Holáň: Pane předsedající, dámy a pánové, nerad rozmnožuji diskuse tohoto typu. Nicméně když slyším poslední vstupy, musím říci to, že se vzájemně neposloucháte, že se tu snášejí argumenty, každý přináší jen ty své argumenty a na argumenty toho druhého nereaguje. Musím říci, že když se vymění násilnický politický režim, vždy vzniká složitá psychologická situace. Jak mají žít ti bývalí násilníci s těmi, které tehdy utlačovali. Jak mají ti, kteří byli utlačováni, žít s násilníky. My jsme v té situaci. Já si prostě myslím, že komunisté by měli projevit obrovskou trpělivost a obrovskou pokoru, než budou znovu přijati. Je to velice podobné tomu dávnému utlačování černých lidí. Ti černí lidé, byť nabyli znovu svých svobod, byli dlouhou dobu nedůvěřiví k čemukoliv, co udělali bílí a ti se museli hodně snažit o to, aby získali znovu důvěru.
Z toho důvodu, vždycky, když slyším komunistický návrh, jsem prostě neklidný, co za tím je, a bude to dlouho trvat, než získají znovu důvěru. (Potlesk)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vik.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedající, dámy a pánové, musím technicky reagovat, v zásadě souhlasím s tím, co řekl kolega poslanec Holáň, o té pokoře komunistické strany, ale já si myslím, že i trocha té pokory by slušela partnerům komunistické strany z Národní fronty. Děkuji. (Potlesk)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Nejsem neklidný, ať se setkávám s návrhem ze kterékoli politické strany, ale stávám se neklidným, kdykoli se ve sněmovně střetávám s neprofesionalitou.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, ctěné dámy, vážení pánové. Mám malou faktickou poznámku. Mrzí mé, že tu není kolega Wagner. Kolega Wagner řekl, že nikdy není pozdě. Já bohužel říkám, - tak jak historie mluví, i to co vidím kolem sebe, - že často bývá velmi pozdě.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Končím rozpravu. (Smích, potlesk.)
V obecné rozpravě zazněl pouze jeden návrh, a to paní kolegyně Röschové. Mimo rozpravu se hlásí předseda poslaneckého klubu pan poslanec Gross.
Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, já se omlouvám, ale před hlasováním o jediném návrhu, který zazněl v obecné rozpravě, bych poprosil o desetiminutovou přestávku.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vyhlašuji desetiminutovou přestávku, ovšem s tím, že se sejdeme v 11.10 hodin.
(Schůze přerušena v 11.02 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 11.10 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Je 11 hodin 10 minut, budeme pokračovat v přerušeném jednání, budeme hlasovat. Nejdříve ale poprosím o závěrečné slovo zástupce předkladatelů poslance Dalibora Matulku.
Dámy a pánové, prosím o klid.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, byl jsem již v minulém funkčním období - tak jako nyní - členem ústavné právního výboru, čili byl jsem u přípravy a schvalování Ústavy České republiky, tedy vím, jak Ústava vznikala a mám svůj názor na to, zda je Ústava České republiky výsledkem nějakého překotného spěchu, nebo není. Přestože na to svůj názor mám, možná odlišný než někteří z vás. Nechápu, proč se vůbec v rozpravě mluvilo na toto téma, stejně jako nechápu, proč se mluvilo v rozpravě o legitimitě či nelegitimitě České národní rady, která ústavní schvalovala. Domnívám se že s projednávaným tématem toto až tak dalece nesouvisí.
Navrhovatelé přece vůbec netvrdí - a neřekl jsem to ani já v úvodním slovu - že Senát je v ústavě v důsledku nějaké chyby nebo v důsledku nějakého překotného přijímání ústavy. Takové tvrzení bych musel sám odmítnout, neboť se domnívám, že Senát je v ústavě proto, že v ústavě byly prostě přijaty leckteré kompromisy politické i právní a dvoukomorový Parlament je výsledkem toho, že se prostě prosadil jeden ze dvou stejné možných, ale i stejné legitimních názorů na povahu zákonodárného sboru. Legitimita jednoho a nelegitimita druhého názoru neodvisí od toho, jak statečné si tady budeme v rozpravě vzájemně spílat, ba dokonce nezávisí ani od toho, co zvítězí v našem hlasování. Oba dva tyto názory jsou naprosto legitimní a spory o to, zda Parlament má mít jednu komoru nebo dvě, se vedou nejenom letos a tady, vedly se nejenom v roce 1992 a tady, ale vedou se desítky a možná i stovky let i v jiných zemích. Jsou to dva modely.
S vědomím toho, že oba názory jsou stejně legitimní a náš poslanecký klub se prostě přiklání k jednomu z nich, přistupuji k obsahu rozpravy, která proběhla. Značná část rozpravy byla bohužel vedena emotivně v reakci na vystoupení pana poslance Kroupy. Mnozí poslanci se podle mého názoru nechali zbytečně vyprovokovat. Já osobně na slova, týkající se nálepkování politických sil v souvislosti s tím, který z obou legitimních názorů hájím, na slova obviňující z vyvolávání nestability apod., prostě reagovat nechci. Úroveň argumentů pana Kroupy v toto souvislosti byla podle mého názoru natolik nízká, že nenacházím argumenty odpovídající této úrovni. Jen snad bych rád podotknul, že člověka, který takové argumenty na této úrovni snáší, je mi hluboce lidsky líto.
Dámy a pánové, jsem stále pevně přesvědčen, že v této věci je již rozhodnuto, neboť bylo rozhodnuto ve vašich politických stranách. Zároveň bych vám rád sdělil své přesvědčení, že pokud by neexistovala rozhodnutí stranická, že věřím tomu, že mnozí z vás by lidsky metodou selského rozumu náš návrh podpořili. Ale nehraji si na věštce, přenechme to hlasování.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám se paní kolegyně Röschové, jestli chce využít svého práva vystoupit? Prosím.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, dámy a pánové, rovněž tak, jako pan předkladatel považuji za legitimní vést diskuse o tom, zda Parlament má být jednokomorový či dvoukomorový. To už jsem ostatně řekla ve svém úvodním slově. Ale přesto, že v mnoha. vystoupeních, která zazněla v rozpravě, byla častokrát vzývána bohyně rozumu francouzské revoluce, považuji podání návrhu v této době - dovolte mi můj názor říci - za nerozumný. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Odhlásil jsem vás, za chvíli budeme hlasovat. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Přednesu váš návrh na usnesení:
Poslanecká sněmovna zamítá návrh poslanců Dalibora Matulky a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon čnr č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
Zahájil jsem 78. hlasování. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Pro hlasovalo 107 poslanců, proti 59. Konstatuji, že tento návrh byl přijat.
Děkuji předkladateli, děkuji společné zpravodajce. Tím jsme se vyrovnali s bodem 18 programu a budeme se věnovat bodu 19, kterým je
20.
Návrh poslance Dalibora Matulky na vydání zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon 424/1991 Sb., o sdružo-
vání v politických stranách a v politických hnutích,
ve znění zákona č. 117/1994 Sb. (prvé čtení)
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 16 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 16/1.
Návrh uvede pan poslanec Matulka, kterého prosím, aby se ujal slova. Předtím vás, dámy a pánové, opět žádám, abyste mu umožnili, aby mohl mluvit v klidu.
Poslanec Dalibor Matulka: Děkuji.
Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové, návrh novely zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích není návrhem novým. Mnozí z vás tento návrh znají ze závěru minulého funkčního období Poslanecké sněmovny. Totožný návrh prošel prvním čtením, nicméně z časových důvodů již nebyl do voleb projednán a nyní je tedy podáván znovu. Smyslem návrhu je odstranit ze zákona o sdružování v politických stranách, v politických hnutích protiústavní ustanovení § 17 odst. 2 a 3, které bylo do zákona zahrnuto jeho poslední novelou č. 117/1994 Sb.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové. opravdu připomínám, že jistě mezi vámi je určité pnuti, ale přesto se domnívám, že kdo nechce poslouchat, může opustit tuto sněmovnu. To je korektní vůči tomu, kdo mluvil. Děkuji za pochopení. Prosím, pane kolego.