Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji kolegyni Buzkové. Organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení pana poslance Dušana Kulku, kterého žádám, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Dušan Kulka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, aby nedošlo u tohoto tisku k podobným problémům jako u předchozího bodu u pana poslance Matulky, mohu konstatovat, že návrh zákona o veřejném ochránci lidských práv splňuje všechny náležitosti, které vyžaduje jednací řád pro předkládání návrhů zákonů, zejména pak důvodová zpráva je rozdělena na část obecnou a část zvláštní. Důvodová zpráva obsahuje předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy. A konečně důvodová zpráva obsahuje zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami podle článku 10 ústavy a s ústavním pořádkem České republiky.
Pokud jde o vlastní návrh zákona, nedomnívám se, že bych měl zdůvodnění vyslovené zde předkladatelkou dále rozšiřovat. Chtěl bych jenom učinit několik poznámek, o kterých se domnívám, že jsou hodny zřetele.
1. Návrh sleduje zvýšení ochrany práv občanů a zlepšení jejich postavení před úřady, což je záměr velmi užitečný a zřízení instituce ombudsmana zcela jistě může k naplnění tohoto cíle přispět.
2. Vedle zřízení instituce ombudsmana existuje v konkrétních podmínkách České republiky ještě celá řada dalších opatření, která musí být učiněna pro to, aby ke zlepšení postavení občana před úřady skutečně došlo. Příkladmo uvádím - zpřehlednění a zlepšení činnosti správních úřadů, revize změti podzákonných norem, které jsou často zdrojem kolizí občanů a úřadů, úprava postavení úředníků, jejich vzdělávání a v neposlední řadě vytvoření systému správních soudů, což je velmi významná věc.
3. Pokud jde o pořadí kroků, vedoucích ke zvýšení ochrany práv občanů a zlepšení jejich postavení před úřady, domnívám se, že nejdříve je potřebné učinit ty, o kterých jsem hovořil, tedy provést reformu veřejné správy a až poté zřídit institut: ombudsmana.
A konečně musím vyslovit obavu, že pokud zasadíme ombudsmana do současného - a já se domnívám nepříliš lichotivého - stavu veřejné správy, způsobíme jeho zahlcení agendou, která by měla být správními úřady spolehlivě řešena a že naděje spojované se zřízením této instituce se záhy promění ve zklamání.
Domnívám se, že zřízení ombudsmana dnes, v této době bude v konečném důsledku v neprospěch této ctihodné a užitečné instituce. Dále navrhuji předsedajícímu, aby otevřel rozpravu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Obdržel jsem zatím šest přihlášek. Jako první vystoupí paní poslankyně Pavla Jurková. Připraví se pan poslanec Jiří Payne.
Poslankyně Pavla Jurková: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, návrh zákona o veřejném ochránci práv, jak bylo řečeno, byl předložen již v minulém volebním období. Předkladatelem zbyl tehdy předseda výboru petičního, pro lidská práva a národnosti, člen poslaneckého klubu KDU-ČSL pan Josef Pavela a někteří další poslanci. Již tenkrát jsme i v našem klubu zaznamenali dobré ohlasy z veřejnosti. Ten návrh podpořil i pan prezident.
Institut ombudsmana, jak bylo řečeno, existuje v mnoha demokratických zemích světa. Zdůrazňuji v demokratických zemích. Je pozoruhodné, že od loňského roku existuje pro země Evropské unie i společný tzv. evropský ombudsman. Já sama jsem přesvědčena o prospěšnosti zavedení tohoto institutu do našeho právního řádu.
Ochránce práv posílí důvěru ve fungování demokratických institucí, v činnost orgánů státní správy i v samosprávě. Napomůže efektivnímu využití práv občanů, ev. stanoví způsoby nápravy tam, kde jim byla jejich práva odepřena. Za stěžejní já osobně považují působnost ombudsmana právě při nečinnosti úřadů, ev. při špatném rozhodování úřadů.
Vy víte, že stížností je v té oblasti velmi mnoho. Dostáváte dopisy občanů a občané mají mnohdy oprávněný dojem, že se vlastně nemají kam odvolat. Ten institut se samozřejmě vyvíjí a my mu můžeme dát takovou podobu, která bude vyhovující pro podmínky v naší zemi i pro činnost našich orgánů.
Myslím si ledy, že dojde ke zrychlení správního řízení a můžeme předejít i některým soudním sporům, které jsou časově náročné a jsou náročné i finančně. Když už jsem i u financí: velmi citlivě vnímám ty názory, že bude zatížen státní rozpočet zřízením funkce ochránce práv. Přesto jsem přesvědčena, že lepší nebo kvalitní fungování úřadů, a zejména důvěra občanů v tyto úřady, za tyto výdaje stojí.
Závěrem bych chtěla říci nějaké výhrady mám k tomu textu, který byl předložen. Určitě by tam bylo zapotřebí učinit nějaké změny, zejména tedy v působnosti ochránce práv ve směru ke státnímu zastupitelství nebo i způsobu volby, či jmenování tohoto ochránce práv, mám další formální výhrady. Věřím ale, že ve výborech nebo ve výboru, do kterého bude tento návrh přikázán, bude možno učinit pozměňovací návrhy.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni Jurkové a prosím k řečništi pana poslance Payna. Připraví se pan poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Jiří Payne: Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, ombudsman by měl být nástrojem Parlamentu ke kontrole státní správy. Měl by být takovým univerzálním oddělením přání a stížností a zároveň informačním centrum pro občany. Tak to stojí zhruba v tom podaném poslaneckém návrhu.
Známe z literatury a z rozhovorů celou škálu možností, jak může takováto instituce vypadat. Známe skandinávský model, až k pozdějšímu dánskému modelu, známe francouzský model a víme, jak se liší od britského modelu. Mimochodem v Británii je nejúžeji spjat tento úředník s parlamentem. Problém je ovšem, že u nás prozatím neproběhla dostatečně podrobná debata o tom, jak bude vypadat naše veřejná správa a má-li institut ombudsmana dohlížet na funkčnost veřejné správy z hlediska občana, pak je potřeba, abychom napřed věděli pro jakou státní správu ten model ombudsmana budeme budovat a pak můžeme volit některý z těch modelů, který známe. A nebo také můžeme dojít k názoru, že u nás je jiná právní tradice, vycházíme z jiných kořenů než Skandinávie a že tuto věc řešíme jinými způsoby. To by mělo vyplynout z té analýzy.
Myslím si, že je chvályhodné, abychom využívali zkušeností ze zahraničí. Ovšem je potřeba jistá obezřetnost. Jestli jediný smysluplný argument pro zřízení této instituce je, že podobného úředníka mají také jinde v zahraničí, pak já se musím ptát a musím důrazně požadovat, aby byla provedena analýza kompetencí právě toho prostoru, který chceme vyplňovat. A ta v návrhu obsažena není. Podrobná analýza veřejné zprávy - a právě těch míst, kde by měla být působnost vymezena. V tom smyslu je podaný návrh svým způsobem povrchní.
A k tomu kopírování vzoru ze zahraničí uvedu příklad. Připomíná mi to situaci, kdy bych si měl kupovat boty velikosti 41, protože dobře padnou mému sousedovi, ačkoli vím, že mám velikost č. 45. Prostě to špatně dopadne, protože jsem se nezamyslel nad podmínkami, ve kterých já sám musím žít.
V návrhu, který jsme dostali předložený, stojí věta, která přiznávám se, mne trochu šokovala. "Ústavní, správní a obecné soudnictví poskytuje sice významnou, nicméně neúplnou ochranu lidských práv a základních svobod." To je odvážné tvrzení. Já sám jsem přesvědčen, že ten systém státní správy a možnosti odvolání, jak jsme ho konstruovali v ústavě s tím, že každý občan se může obracet na soudy, může se obracet po vyčerpání možností na Ústavní soud, může se obracet i na mezinárodní instituce, že je systémem, který poskytuje účinnou ochranu základních lidských práv tak, jak jsou u nás definována.
Navíc naše soudy na všech úrovních jsou povinny řídit se zákonem a mají také přesné procesní předpisy. Navržená předloha ani v jednom bodě neformuluje povinnost ombudsmana, veřejného ochránce prav, aby dodržoval platné zákony. Já to formulováno výhradné ve slibu, který má jakýsi spíš čestný charakter, není právně vymahatelný. Z tohoto hlediska je pro občana daleko jistější, když se o ochranu svých práv bude obracet na soudy, kde ví, podle jakých procesních předpisů bude řízení probíhat, než když se obrátí na úředníka, kde nemá vlastně žádné procesní záruky - objektivity a čehokoliv. Já si musím položit otázku, jak mohli být předkladatelé tak zásadně nespokojeni s dodržováním lidských práv, jestliže formulovali tu odvážnou větu.
Vysvětlení Je prosté, protože pod lidskými právy si představují něco naprosto jiného, než co je kodifikováno v našem ústavním systému.
Přečteme-li si pozorně předlohu, zjistíme, že tam jsou novinky v oblasti ústavních práv. Najdeme tam například právo na ochranu zdraví. Pokud vím, toto právo není zakotveno v našem právním systému. Přesto se předpokládá, že ombudsman bude vykonávat ochranu i v této oblasti. Najdeme tam například právo na ochranu majetku nezbytného k zabezpečení potřeb celé společnosti. To je věta jak z bývalé komunistické ústavy. Ani toto právo není zakotveno v našem právním řádu. Najdeme tam například větu, že ombudsman bude chránit právo na příznivé životní prostředí. Ani to není zakotveno v naší sbírce zákonů. Najdeme tam například právo na odškodnění obětí trestných činů. To je jistě chvályhodná myšlenka. Já sám se hlásím k tornu, jak se věnovat obětem trestných činů, ale nejsem si jist, zda ombudsman v této věci dosáhne cíle. Já bych se hlásil k tomu, že navrhneme příslušné změny zákonů tak, aby oběti trestných činů došly naplnění svých požadavků ve věci nápravy škody. Najdeme tam i podivnou formulaci - právo na katastrální věci, čemuž vůbec nerozumím. Najdeme tam například, že ombudsman bude chránit právo na nápravy omylů u úřadů. I to je zvláštní formulace. Možná je pro mne i novinkou pojetí práva na vzdělání.
Navrhovatelé slibuji, že tohoto všeobecného štěstí bude ombudsman dosahovat a já teď nevím, jakými prostředky. Možná nějakými nadpřirozenými schopnostmi a pokud by to mělo směřovat k tomu, že ombudsman skutečné v této věci něco způsobí, aniž by k tomu měl kompetence, pak to znamená směšování jednotlivých mocí našeho ústavního systému - parlamentní moci, výkonné moci a soudní mocí. A pak jo to krok k totalitnímu systému.
Vedle toho musím připomenout, že podávání informací je jistě záslužná činnost, ale například někteří starostové už zřídili informační kanceláře, které stejný servis poskytují. Myslím si, že jsou jiné cesty, jak dosáhnout informovanosti.
V zásadě však nemohu souhlasit s tím, co zaznělo v dosavadní rozpravě nebo v úvodním slově k rozpravě, že by ombudsman mohl suplovat advokáta pro ty, kdo nemají peníze na advokáta. Obávám se, že ombudsman není vázán služebním tajemstvím, říkám to v uvozovkách, jako každý advokát, že musí jednat ve prospěch svého klienta apod. To znamená, obrátí-li se někdo poškozený o pomoc ve své věci na ombudsmana a ombudsman tuto informaci předá tisku a způsobí tomu člověku ještě větší škodu, pak ombudsman nemůže být postižen, protože neporušil žádný právní předpis, jako že se to po něm ani nechce, aby dodržoval nějaké právní předpisy, a občanovi vznikla ještě větší škoda. Zatímco každý advokát je vázán mlčenlivostí o skutečnostech, které se dozvěděl od svého klienta.
Ale vrátíme se ke státní správě. Vedle informací a stížností by ombudsman především měl orientovat svoji činnost na státní správu. Zde se ovšem také odchyluje představa navrhovatelů od tradice státní správy, kterou známe v českých zemích. Státní správa demokratického systému přece musí být řízena z jednoho místa. Státní úředník, stejně jako voják nebo policista, nesmí být postaven do dvojí podřízenosti.
Pamatujeme se, jak podle komunistické ústavy byly jednotlivé části státní správy samostatně odpovědné Parlamentu. To byl příznak totalitního systému. Parlament měl například pravomoc vyjádřit nedůvěru jednotlivému ministrovi či zrušit jednotlivou vyhlášku. Komunistický stát nepotřeboval ústavní soud ani státní správu a sjednocujícím prvkem odpovědnosti byla Komunistická strana. A té se naopak hrozba odvolání jednotlivého funkcionáře či úředníka náramně hodila jako prostředek k udržování stranické kázně. To jsme naštěstí již překonali. Podle ústavy jsou jednotliví ministři součástí vlády, jsou vládě odpovědni a za vládu jako celek odpovídá Parlamentu ministerský předseda. Podobně úředníci státní správy jsou odpovědni svému ministrovi.
Podle předloženého návrhu by ovšem veřejný ochránce mohl dle vlastní úvahy vyžadovat důkazy, vést šetření, nahlížet do spisů, vyžadovat vysvětlení od jednotlivých úřadů v jím stanovených lhůtách, podtrhuji, v jím stanoveným lhůtách, klást otázky jednotlivým pracovníkům, navrhovat opatření k řešení, dávat podnět pro trestní nebo disciplinární řízení, náhradu škody či přezkoumání rozhodnutí. Měl by tedy mít pravomoce daleko větší než má současný Parlament. A toto pojetí se velmi blíží postavení Parlamentu, jak ho známe z komunistických ústav. Znovu opakuji, zde vidím nebezpečný precedens směřování k nastolení nového totalitního systému, který zastírá dělbu moci.
V podřízení ombudsmana by totiž úředník byl ve dvojí podřízenosti: vůči svému nadřízenému a veřejnému ochránci, který by mohl stanovovat lhůty. Zatímco dnes existuje nějaký správní řád, existují lhůty, úředník má pravidla pro své působení, vůči veřejnému ochránci nemá žádné zákonné ochrany, žádné záruky. Ocitá se v naprosto bezprávné pozici. Zatímco dnes je úředník odpovědný Parlamentu jedině prostřednictvím politické odpovědnosti vlády, na základě této instituce by se dostal do přímé podřízenosti Parlamentu. To je nebezpečný krok z hlediska státní správy.
V novém systému veřejné správy by měl nejvyšší správní soud občanovi garantovat kvalitu, správnost, včasnost a přesnost státní správy, jak to předpokládá ústava v čl. 91.
Bez celkového pojetí a debaty o pojetí veřejné správy je debata o ombudsmanovi především předčasná. Je pozoruhodné, že na návrhu, který jsme dostali předložený, na rozdíl od jiných zemí je ombudsman odvolatelný. Typickým atributem ombudsmana je neodvolatelnost ve všech systémech, které se mi podařilo prostudovat.
Odvolatelnost známe pouze z komunistických ústav. Zase se vracíme k té řídící úloze jedné strany. Myslím si, že pokud bychom chtěli zahájit skutečnou debatu o zřízení této instituce, museli bychom vycházet z daleko podrobnějších analýz, museli bychom vycházet z našeho ústavního systému, nejen kopírovat cizí vzory, museli bychom se shodnout na tom, ve kterých oblastech má působit, museli bychom se dohodnout na tom, že nebude překračovat pravomoce dané zákonodárnému sboru, nebude zasahovat do moci výkonné, a pak bychom mohli uvažovat o předložení nějakého návrhu. Tento návrh považuji z tohoto hlediska za značně povrchní, a proto doporučuji, aby sněmovna jej vrátila navrhovateli s doporučením, aby byl návrh přepracován. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Paynemu a prosím pana poslance Josefa Krejsu. Připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, vážený a ctihodný zákonodárný sbore, jediný druh ombudsmana, který by, dle mého názoru, mohl prospět opravdu této zemi, byl by člověk, který si v naší, dle tvrzení mých koaličních kolegů, úspěšné transformaci našetřil, opakuji našetřil, abych neměl problémy s imunitním výborem, tolik, že by mohl jezdit od vesnice k vesnici, od chalupy k chalupě a všem občanům pod hranicí oficiálního průměrného platu by osobně - a kéž tuto hranici ze své peněženky dorovnal. To bohužel v předloze postrádám.
Pokud návrh zákona, který předkládá paní kolegyně Buzková, projde, pak budu preferovat do této funkce, vzhledem k tomu, co jsem zde výše naznačil, bývalého poslance Tomáše Ježka.
Jinak k argumentům pro zřízení veřejného ochránce práv si dovolím jemně parafrázovat výrok kolegy Matulky.
Úroveň argumentů pro byla tak nízká, že nalézt stejně nízké protiargumenty není možno ani na dně Filipínského příkopu. Proto si dovoluji pouze citovat ústavu České republiky, hlava I, článek 9 odstavec 2: "Změna podstatných náležitosti demokratického právního státu je nepřípustná." Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer Děkuji panu poslanci Krejsovi, prosím pana poslance Jaroslava Nováka, připraví se pan poslanec Ivan Langer.
Než dojde pan kolega k řečništi, poprosím pana zpravodaje, pokud jsem tak neučinil, aby bedlivě zaznamenával případné návrhy.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem pověřen sdělením stanoviska poslaneckého klubu SPR-RSČ k návrhu zákona o veřejném ochránci práv.
Toto naše stanovisko je prakticky totožné se stanoviskem vlády. Domníváme se tudíž, že ochrana občanských práv v České republice je zajištěna právním mechanismem, který je zakotven v ústavě České republiky a v Listině základních lidských práv a svobod. Dodržování práv a svobod občanů a jejich ochrana jsou úkolem celého zákonodárství a dalších institucí, a i proto místo budování dalších úřadů navrhujeme posílení a zdokonalení stávajících institucí, včetně reformy správního řízení, posílení pravomoci regionů, rekordifikaci trestního práva atd. Proto poslanecký klub SPR-RSČ nepodpoří návrh zákona o veřejném ochránci práv. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. K řečništi přistoupí pan poslanec Ivan Langer, připraví se pan poslanec Petr Pleva.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane premiére, vládo, vážení kolegové a kolegyně, přiznám se již na úvod k tomu, že nepatřím k nadšeným zastáncům institutu ombudsmana neboli veřejného ochránce práv, ale z tohoto místa se musím přiznat k sympatiím, které mám k motivaci předkladatelů a k jejich nepochybně upřímné snaze zlepšit ochranu práv občanů v této zemi.
Chci z tohoto místa poděkovat za tu snahu a přihlásit se k té motivaci.
Stejně jako oni, ani já si nemyslím, že ke každodenní životní praxi patří situace, kdy občan přichází na úřad, resp. odchází z úřadu a pochvaluje si, jak na něj byli úředníci hodní, jak mu vyšli ve všem vstříc, jak dobře a rychle vyřídili jeho podání, případně stížnost.
Stejně jako předkladatelé, také já si myslím, že patří k povinnosti nás všech udělat všechno možné pro to, aby struktura a fungování všech státních institucí byla taková, která by umožnila pokud možno co nejméně problémový styk občanů s úřady.
Hovořil-li jsem v úvodu o sympatiích, které mám směrem k předkladatelům, tohoto zákona, musím ale současně vyjádřit svoji lítost nad způsobeni, jakým se rozhodli svůj bezesporu ušlechtilý záměr realizovat. Namísto namáhavého a složitého procesu odhalování existujících problémů a napravování nešvarů podlehli iluzi, že vše je možné řešit prostřednictvím jednoho zákona a dokonce snad prostřednictvím jednoho jediného člověka.
Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že jejich volba byla mylná a špatná. Namísto permanentního tlaku na zodpovědné osoby ve státní správě, směřujícího k přijetí nových, eventuálně novelizaci nevyhovujících předpisů, tak jak o nich hovořili moji předřečníci, namísto neutuchajícího tlaku na orgány, v jejichž kompetenci je kontrolní činnost, podlehli představě, že jedna moudrá, uvážlivá, všeobecně uznávaná osobnost, která je současně ztělesněním mravnosti a spravedlnosti, bude schopna účinně hájit práva občanů proti zvůli a aroganci byrokracie všech odrůd a odstínů.
Ombudsman skutečné v mnoha zemích existuje, aby myslím si, že bychom neměli vypočítávat, v kolika zemích to je, ale měli bychom se ptát, jak funguje. Ptejme se, jestli nejde o úřady, které jsou nefunkčními institucemi a které jsou zahlceny tunami popsaných papírů. Nenálepkujme, prosím, v té diskusi provázející zřízení či nezřízení institutu veřejného ochránce práv diskutující podle toho, zda jsou pro nebo proti ombudsmanovi a na zastánce nebo pošlapavatele občanských práv. Ptejme se skutečně, jak bude vypadat každodenní práce tohoto úřadu, ptejme se, zda bude skutečně schopen plnit co si jeho zastánci slibují, zda bude skutečně schopen napravit chování třeba arogantního úředníka.
Jakkoli jsem přesvědčen, že samotná všeřešící myšlenka jednoho člověka na základě jednoho zákona jo mylná, prostudoval jsem si předložený návrh zákona a domnívám se, že obsahuje natolik závažné nedostatky a věcné chyby, že není možné je pominout. Již samotný § 2 zachycující působnost veřejného ochránce práv v sobě skrývá velké nebezpečí, neboť do ní zahrnuje mimo jiné i státní zastupitelství a Policii České republiky, rozuměno tedy i úřad vyšetřování. Jde podle mého názoru o naprosto nepřípustný zásah a v podstatě ohrožení nezávislosti vyšetřovatelů a státních zástupců. Je podle mého názoru naprosto nepřijatelné, aby veřejný ochránce práv prováděl u státního zastupitelství šetření, jehož rozsah vymezuje § 18 navrhovaného zákona. Respektování těchto pravomocí, to jest oprávnění požadovat informace a vysvětlení, předkládání spisů a jiných písemností, jak o tom hovořili již předřečníci, by v případě státních zastupitelství, stejně jako vyšetřovatelů mohlo vést ve svých důsledcích k ohrožení objasnění důležitých skutečností, skutečností důležitých pro posouzení konkrétní trestní kauzy.
Situaci, která by v tomto případě nastala, šetření při kterém by bylo státní zastupitelství například povinno předkládat trestní spisy, by mohlo dokonce paradoxně vytvářet překážky, pro které by docházelo ke značným průtahům v trestním řízení a současně tak k porušování zásady rychleného projednávání trestních věcí s plným šetřením občanských práv, tak jak to upravuje čl. 138 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 4 trestního řádu. Tedy zdůrazňuji, došlo by k pravému opaku, než bylo zamýšleno.
Navrhovaný zákon dále naprosto postrádá alespoň náznak struktury úřadu veřejného ochránce práv. Vzhledem k navrhované působnosti úřadu, vzhledem k jeho styku s různými druhy utajovaných skutečností považuji za naprosto nezbytné, aby struktura úřadu veřejného ochránce práv byla součástí zákona a nebyla tak ponechána pouze na libovůli jednoho konkrétního člověka.
Stejně tak z předložené materie nevyplývá, zda na území republiky by působila pouze jedna osoba v jednom úřadu, nebo by to bylo více úřadů, difuzně rozptýlených po celé ploše republiky. Považuji to opět za závažný nedostatek a opět věc, kvůli které zde k vám hovořím a kterou zmiňuji, Domnívám se, že opět není možné ji ponechat na libovůli jedné osoby, to znamená veřejného ochránce práv.
Již jsem naznačil v úvodu, že realizace navrženého zákona by podle mého názoru znamenala zásadní průlom do existující povinnosti mlčenlivosti dotčených institucí. Tímto způsobem zcela neguje poslání těch institucí, které mají tuto povinnost mlčenlivosti vůči svému okolí danou zákonem k tomu, aby občané mohli se zárukou své zcela soukromé věci otevřeně řešit. Jsem přesvědčen, že například v případě finančních úřadů, - a teď prosím my všichni, kteří poctivě odevzdáváme daňová přiznání nebo jsou odevzdávána prostřednictvím našich zaměstnavatelů, zbystřeme pozornost: Zde zákon dává občanům v současnosti možnost bez obav uvádět veškeré skutečnosti s daňovými povinnostmi. Paragrafy předloženého návrhu 16, 18, 25, 26 znamenají podle mého názoru naprosto brutální průlom do této ochrany těchto dat.
Výčet nedostatků v předložené materii je obsáhlý a nemám v úmyslu zatěžovat toto ctihodné shromáždění jejich detailním výčtem, ale dovolím si na závěr ještě jednu důležitou připomínku. Veřejného ochránce práv, kterého lze spíše charakterizovat jako prostředníka mezi občanskou společností a státem v oblasti lidských práv, nelze podle platného ústavního pořádku zařadit pod žádnou funkci státu. Již od dob pana Montesquieau se traduje, že stát má tři funkce, tři moci - to jest zákonodárnou, výkonnou a soudní. To neříkám proto, abych někoho poučoval jen proto, že tohoto dělení používám. Poněvadž výkon pravomocí nezávislého veřejného ochránce práv se bude dotýkat činnosti orgánu výkonné moci, tedy jedné z funkcí státu, a je podle mého názoru nezbytné aby byl tento institut upraven v ústavě, neboť by jinak vybočoval z ústavního rámce. Prostým zákonem mohou být zřizována ministerstva a ostatní správní úřady, - odvolávám se na článek 79 odst. 1 Ústavy, a to protože právě Ústava zřizování těchto orgánů výkonné moci zákonu vyhrazuje. Jestliže má být konstituován zcela nový nezávislý institut, ústavou dosud nepředvídaný, pak by jeho zřízení pouze zákonem znamenalo ve svých důsledcích nepropustné doplnění ústavy. Z tohoto důvodu se domnívám, že institut veřejného ochránce práv je institutem ústavním, a proto je možné jeho zřízení jen ústavním zákonem, poněvadž podle čl. 9 odst. 1 Ústavy České republiky může být ústava doplněna či měněna pouze ústavními zákony, mohlo by jít pouze o zmínku, že se zřizuje institut veřejného ochránce práv. Výčet orgánů výkonné moci, na které by se vztahovala působnost veřejného ochránce práv, by mohl být obsažen pouze v jednotlivém zákonu, stanoviska by to ústava.
Jako poslední odstavec mého obsáhlého vystoupení jsem si napsal jedno pořekadlo, jedno úsloví, které se traduje a které si vždycky připomenu, pokud jsem střetáván s nějakým názorem na to, jak je možno býti společnosti a svým spoluobčanům prospěšný, Cesta do pekel je lemována dobrými úmysly, říká právě toto moudrosloví. Obávám se, že předložený návrh zákona je právě tím dobrým úmyslem, který ale ve svém důsledku nejen že nepřispěje k lepší ochraně práv občanů, nýbrž naopak k jejich ohrožení.
Z tohoto důvodu a z těch výše uvedených důvodů navrhuji, aby Poslanecká sněmovna v souladu s usnesením § 90 odst. 2 návrh zákona o veřejném ochránci práv zamítla a pakliže se tak nerozhodne, tak vrátila předkladateli k dopracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)