Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Předseda Poslanecké sněmovny určil svým rozhodnutím zpravodajem pro 1. čtení pana poslance Jozefa Wagnera, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, problém, který navrhovatelé hodlají řešit, je nesporně problémem vážným a je jej potřeba řešit. Otázka je, jestli jsme připraveni a jestli mám všechny informace, abychom tento problém mohli řešit v tuto chvíli. Domnívám se souhlasně se stanoviskem rozpočtového výboru, že nikoliv.
Rozpočtový výbor požádal předsedu Statistického úřadu, aby dal k dispozici taková statistická data, aby bylo možno porovnat příjmy podle různých profesí, podle všech profesí co jich je, a aby bylo jasné, jak v této hierarchii příjmů jsou zařazeni ústavní činitelé a státní zaměstnanci. Až bude k dispozici tento přehled, bude k dispozici první část toho, co potřebujeme, abychom mohli rozhodovat.
Druhou částí téhož jsou předpoklady, které vzniknou poté, co projednáme státní rozpočet a posoudíme možnosti, zdali systém, který jsme zvolili a má vazbu na financování mezd ve státní správě, je funkční, zdali jsme schopni jej patřičným způsobem zajistit, zdali je funkční i z druhého hlediska.
Zdali garantuje ve státní správě nikoliv tím, že mzdy by byly malé, ale tím, zda jsou dostatečně velké, abychom mohli zajistit, že státní správa bude mít kvalifikované lidi a že budou kvalifikovaně sloužit občanům. To je jeden okruh problémů.
Druhý okruh problémů plyne z toho, co je povinností rozpočtového výboru na základě usnesení 783 Poslanecké sněmovny z 36. schůze, konané dne 1. listopadu 1995. Rozpočtový výbor této sněmovny nepovažoval za vhodné, aby bez toho, že bude tato sněmovna oslovena a že bude mít možnost případně vyjádřit svým usnesením jiný názor, aby toto usnesení prováděl. Sděluji vám tedy, že rozpočtový výbor po tomto sdělení se ujme svých povinností za předpokladu, že sněmovna nebude chtít a nezmění usnesení minulé sněmovny, která ukládá rozpočtovému výboru povinnost konat některé povinnosti jménem sněmovny v souvislosti právě s platy ústavních činitelů.
S ohledem na všechno, co jsem řekl v úvodu, doporučuji, aby podle § 72 a již s ohledem na to, že se připravují jiné normy, měnící dosavadní stav, abych mohl navrhnout odročení tohoto bodu, a to bez rozpravy, jako procedurální návrh podaný v tuto chvíli.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a otvírám obecnou rozpravu.
Přihlášky nemám. Obecnou rozpravu tudíž končím.
Protože zazněl návrh na odročení, jiný návrh nezazněl v obecné rozpravě, budeme o tomto návrhu hlasovat.
Je zde zájem, abych vás odhlásit, což jsem učinil. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali, budeme hlasovat.
Kdo podporuje návrh pana kolegy Wagnera na odročení projednávání tohoto bodu, ať dá souhlas v 77. hlasování. Kdo je proti?
Pro hlasovalo 108 poslanců, proti 35. Návrh byl přijat.
Děkuji zástupci předkladatelů, děkuji panu kolegovi Wagnerovi. Tím jsme se vyrovnali s bodem 17 a můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je
19.
Návrh poslanců Dalibora Matulky a dalších na vydání
ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon
ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (prvé čtení)
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 15 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 15/1. Návrh uvede pověřený zástupce navrhovatelů pan poslanec Dalibor Matulka, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, jak na to již v případě návrhu poslance Sládka kdosi upozornil, zdá se možná někomu absurdní, že dnes, několik málo týdnů před senátními volbami, přichází ještě náš poslanecký klub s návrhem novely ústavy, znamenající odstranění Senátu jako druhé komory Parlamentu z našeho ústavního systému.
Všichni víme, že to není návrh nikterak objevný, podobné návrhy projednávala a odmítla Poslanecká sněmovna již v minulém volebním období. Skutečnost, že i poslanecký klub KSČM dnes navrhuje odstranění Senátu z ústavy, neznamená žádnou nedostatečností reflexi poměru sil ve sněmovně, ale naopak je výsledkem přesvědčeni, že převažující veřejné mínění i dosavadní tahanice o existenci či neexistenci Senátu svědčí ve prospěch jednokomorového Parlamentu.
Ve svém úvodním slovu nechci opakovat a komentovat veškeré argumenty -
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego.
Dámy a pánové, celkem beru na vědomí, že vás zajímají noční či večerní události, které si sdělujete, ale prosím, abyste si je sdělovali opravdu mimo tuto sněmovnu.
Prosím.
Poslanec Dalibor Matulka: Nechci opakovat a komentovat veškeré argumenty pro a proti Senátu, které jsou v poslední době dostatečně frekventovány ve sdělovacích prostředcích, zejména v České televizi, a které zde byly uváděny v rozpravě k návrhu SPR-RSČ. Chci vás však požádat přece jen ještě o zamyšlení nad otázkou, která byla v úvahách o podobě Parlamentu České republiky neprávem opomenuta.
Posluchači právnických fakult se již během prvních studijních semestrů učí, že ideální vývoj právního řádu má včas reagovat na vývoj společenských poměrů, že právo jako normativní systém má nastupovat tam a tehdy, když společenské poměry po právní úpravě volají. Z tohoto pohledu je přinejmenším diskutabilní, zda poměry v naší zemi skutečně vyžadují faktický vznik druhé komory Parlamentu nebo nevyžadují. Zdůrazňuji, že v daném případě jde o faktický vznik komory, která je v ústavě od samého počátku, ale příslušná ustanovení jsou doposud mrtvá. Je nám jistě známo, že popularita Poslanecké sněmovny se dlouhodobě drží na velice nízké úrovni a bylo by tedy velice jednoduché konstatovat, že z tohoto důvodu je třeba zřídit druhou komoru, protože ta první nestojí za nic. Na druhé straně však jistě vnímáme, do jaké míry se na nízké popularitě Poslanecká sněmovna podílí sama, jaký je podíl sdělovacích prostředků a jaký je také podíl právního vědomí občanů. Mohli bychom na toto téma dlouho diskutovat.
Pozoruhodné však je, že ačkoliv doposud jediná komora Parlamentu, ať již zaslouženě nebo nezaslouženě, nesklízí mezi obyvatelstvem nadšené ovace, nechuť vůči zřízení druhé komory je ještě větší. Nesdílím názor těch, kteří v této věci veřejné mínění zlehčují. V současné diskusi o tom, jaké vůbec jsou pravomoci Senátu podle ústavy, či jaké postavení si fakticky vydobudou jednotlivé věhlasné osobnosti ve funkcích senátorů, dávají spíše za pravdu názoru, že Senát je skutečně institucí zbytečnou a pro naši zemi luxusní.
Nelze si nepovšimnout, v čem vidí výhody Senátu jeho příznivci. Za prvé v něm vidí tzv. pojistku stability pro případ, že by volby do Poslanecké sněmovny měly někdy v budoucnu znamenat změnu poměru politických sil. Ačkoliv slova o potřebě tzv. stability se poslouchají velice hezky a stejně hezky znějí slova o tom, jaké že extrémní či nestátotvorné politické síly si stabilitu nepřejí, a proto usilují o zrušení Senátu, skutečnost je taková, že prostřednictvím Senátu má být utlumena případná vůle občanů po změně, pokud ji projeví ve volbách do Poslanecké sněmovny. Od takovéto - v uvozovkách - stability chybí již jen krůček k požadavku nějaké vedoucí úlohy nějaké stabilní strany.
Druhým vážným argumentem příznivců senátu je systém voleb senátorů. Pamatujeme si, jaké spory se v této sněmovně v otázce voleb do senátu odehrály, jednoznačný nebyl ani názor všech stran vládní koalice. Tzv. většinový volební systém prý má vhodným způsobem doplnit systém poměrného zastoupení pro volby do Poslanecké sněmovny. To se aspoň tvrdí občanům voličům. Pokud se skutečně volby do senátu uskuteční, vrátíme se k této otázce na základě výsledků těchto voleb. Jsem přesvědčen, že při dvoukolovém systému volby nakonec senát obsadí z drtivé části ti kandidáti, kteří vůbec většinu voličských hlasů ve volebním obvodu nezískají, neboli senát bude plný těch, které většina nechce.
Ačkoli je dnes módou i v části právnické obce uctívat tzv. většinový volební systém, jsem přesvědčen, že ve srovnání se systémem poměrného zastoupení je tento systém - prvenství na pásce a vítěz bere všechno - systémem zastaralým a daleko méně demokratickým. Uskutečněním senátních voleb podle stávajícího ústavního pořádku tedy poklesne v naší zemi míra reprezentativnosti zákonodárného sboru pod dosud několik málo let existující standard.
Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jste nepochybně náš návrh novely ústavy četli a také projednávali ve svých poslaneckých klubech, nebudu nikterak podrobně vysvětlovat, v čem náš návrh spočívá. Jen stručně připomenu, že smyslem návrhu je odstranění senátu a jeho nahrazení tzv. Parlamentní radou volenou z řad poslanců Poslanecké sněmovny. Tato Parlamentní rada má mít pravomoc přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona, stejně jako je tato pravomoc doposud svěřena Senátu.
Nedávno jsem se dočkal od odborového předáka pana Falbra v televizní Debatě výtky, že komunisté svým návrhem už zase chtějí zřizovat nějaká předsednictva zákonodárného sboru jako kdysi s tím, že by takové předsednictvo mělo obdobné pravomoci jako kdysi. Chci na tuto výtku úmyslně poukázat z toho důvodu, že nic takového v našem návrhu obsaženo není, což zjistí vcelku bez obtíží každý, kdo si tento návrh pročte. Parlamentní rada je totiž podle našeho návrhu orgánem, který má pravomoc vydávat zákonná opatření toliko v době od případného rozpuštění parlamentu nebo po uplynutí jeho volebního období do zahájení stálého zasedání parlamentu nově zvoleného. Jedná se tedy prakticky o velice krátkou dobu několika dní, maximálně týdnů.
Domníváme se, že pouhé vypuštění Senátu z ústavy, což už bylo v této sněmovně také navrhováno, by bylo zásahem do ústavy skutečně nešťastným, neboť by z hlediska fungování zákonodárného sboru mohly nastat neřešitelné situace. Zavedením námi navrhované Parlamentní rady, která by pro určité situace převzala některé nynější úkoly Senátu, je však tato záležitost odpovídajícím způsobem řešena.
Zbývá mi zmínit se o stanovisku vlády České republiky k našemu návrhu ústavního zákona. Nikterak nepřekvapuje, že toto stanovisko je nesouhlasné. Jde o vládu, která je svým politickým složením totožná s vládou minulého funkčního období a je tedy jasné, že bude myšlenku Senátu i dnes hájit. Proti tomu nic nemám. Vláda však ve svém stanovisku uvádí určité věcné argumenty, které bych rád aspoň stručně komentoval.
První námitkou vlády je, že zrušením Senátu by podle názoru vlády nastala neúměrná koncentrace moci do jediné komory parlamentu. Zde bych rád upozornil, že ve skutečnosti se nejedná o žádnou nepřiměřenou koncentraci moci, nýbrž o soustředění práce v rámci jediného zákonodárného sboru místo do dvou jeho komor pouze do jedné. Na rozsahu a povaze moci zákonodárného sboru se naším návrhem zhola nic nemění.
Vážnější charakter má druhá námitka vlády, a to námitka ústavního charakteru. Vláda poukazuje na údajný rozpor našeho návrhu s principem přímosti voleb do zákonodárného orgánu vyjádřeného v čl. 18 ústavy. Musím přiznat, že tento argument vlády pokládám za velice závažný a pokud bych shledal, že vláda má v tomto ohledu pravdu, byl bych sám usiloval o zpětvzetí našeho návrhu. Po opětovném vlastním posouzení návrhu z uvedeného hlediska i po konzultacích v odborných kruzích jsem však nadále přesvědčen, že i tato námitka vlády je lichá a že princip přímosti voleb do zákonodárného sboru není naším návrhem narušen. Parlamentní rada ve smyslu našeho návrhu má být složena z poslanců zvolených do parlamentu na základě přímého volebního práva. To, že výběr těchto poslanců do Parlamentní rady již v rámci parlamentu provádějí nikoliv občané sami, ale zákonodárný orgán, nikterak princip přímosti volby oněch poslanců nenarušuje. Námi navrhovaný text čl. 29 a 33 je v této souvislosti nutno chápat jako speciální ustanovení k ustanovením týkajícím se délky volebního období a ustanovením týkajícím se rozpuštění sněmovny, rozhodně však nikoli jako ustanovení dopadající proti principu přímosti volebního práva.
Kromě toho připomínám, že k této věci se vyjádřil v návrhu rozpravy k návrhu SPR-RSČ dostatečně výmluvným způsobem i kolega poslanec Jičínský a námitku vlády v tomto směru rovněž zcela bez problémů vyvrátil.
O třetí námitce vlády, tj. o poukazu na domnělé výhody tzv. většinového systému voleb do senátu, jsem se již zmínil a další komentář k této věci si tedy už odpustím. Téměř také ani nemusím komentovat tvrzení vlády, že ústava by měla být měněna jen ve zcela nezbytných případech, aby nebyla vnášena nestabilita do právního řádu. To je věc názoru. Osobně jsem přesvědčen, že - mj. i s ohledem na stabilitu právního řádu - je k provedení námi navrhované změny ústavy nejvyšší a možná i poslední možný čas.
Závěrem svého stanoviska vláda upozorňuje na některé dílčí legislativní nedostatky, které tisk č. 15 obsahuje. Těchto spíše technických nedostatků jsem si vědom a velice se vám za ně omlouvám. Bohužel se mi nepodařilo prostřednictvím Kanceláře sněmovny včas zajistit potřebné opravy. Jsem připraven na tyto nedostatky včas upozornit a napravit je v rámci druhého čtení.
Kolegyně a kolegové, ačkoli chápu, že většina politických stran zastoupených v této sněmovně již dnes žije přípravami na senátní volby, přesto vás žádám, abyste se pokusiti spíše než propukajícím předvolebním náladám ve svých stranách podlehnout názoru většiny občanské veřejnosti a nalezli odvahu k provedení námi navrhované ústavní změny. Podporou našeho návrhu nebudete petrifikovat současný stav, ale také současně zabráníte existenci takové podoby parlamentu, která naší zemi a jejím občanům podle mého nejhlubšího přesvědčení vyhovovat ani slušet nebude. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Předseda Poslanecké sněmovny určil svým rozhodnutím zpravodajkou pro první čtení paní poslankyni Annu Röschovou, kterou prosím, aby se ujala slova.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, k tématu, který je obsažen v návrhu poslance Dalibora Matulky a dalších se v této sněmovně řeklo mnoho mouder i nemouder nejen včera ve večerních a podvečerních hodinách, ale i v průběhu minulého volebního období.
Podle mého názoru je zcela legitimní, že levicové síly, levicové strany běduji a chtějí jednokomorový parlament a vlastně od přijetí ústavy se o toto snaží. Na druhé straně je samozřejmě zcela legitimní, že ty politické síly na opačné straně politického spektra chtějí dvoukomorový parlament možná i z těch důvodů, o kterých tady pan poslanec Matulka mluvil. Takže já se nebudu pouštět do úvah tohoto typu. Snad jen bych si dovolila polemizovat s tím, co pan předkladatel řekl, a to pouhým konstatováním - já se opravdu nedomnívám, že změnu parlamentu z dvoukomorového na jednokomorový lze dosáhnout novelou ústavy. Myslím, že v takovém případě by bylo zapotřebí pracovat na ústavě jiné, aby byla vyvážená a aby byla možnost o ní široce diskutovat.
To je jedna věc.
Druhá věc, proč budu navrhovat v obecné rozpravě zamítnutí předkládaného návrhu zákona poslanců Dalibora Matulky a dalších, je i ta skutečnost, že v případě, že tento návrh přijde do druhého čtení - druhé čtení se bude pravděpodobně odehrávat někdy v listopadu a prosinci a jako ústavní zákon musí být postoupen již vzniklému Senátu, protože podle zákona se volby do Senátu konat budou - myslím si, že bychom zbytečně prodělávali kolečko, které by nebylo důstojné Parlamentu České republiky.
Pane předsedající, v obecné rozpravě jako zpravodaj budu navrhovat zamítnutí návrhu poslanců Dalibora Matulky a dalších. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a otevírám obecnou rozpravu a žádám paní kolegyni Röschovou, aby se jako první ujala slova.
Poslankyně Anna Röschová: Pro pořádek a pro stenozáznam navrhuji usnesení, aby Poslanecká sněmovna zamítla návrh ústavního zákona podaného poslanci Daliborem Matulkou a dalšími.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Jičínský. Další přihlášky do rozpravy nemám.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, své argumenty ve věci návrhu ústavního zákona o vypuštění Senátu jsem uvedl včera, nebudu je opakovat. Trvám na nich i po vystoupení zpravodajky. Myslím si, že bude vhodné, aby časem se sněmovna vážně zabývala základními ústavními problémy, včetně toho, jaké jsou nosné linie naší ústavy. Ale to je problém, o kterém nyní nechci hovořit.
Nechci také své vystoupení opakovat, chci v něm jen reagovat na jednu věc, kterou jsem včera neučinil. Když pan poslanec Sládek hovořil o tom, že Senát na podzim roku 1992 vzniká) z důvodů nízkých, nečestných atd., pan kolega poslanec a ministr Výborný na něj reagoval způsobem, k němuž se chci nyní připojit potud, že diskuse o účelnosti nebo o tom, zda parlament má být, nebo nemá být jednokomorový, probíhala na podzim roku 1992 jako legitimní součást politické diskuse o ústavní struktuře budoucí České republiky. Motivy, které byly potom spojovány s tím, zda přejdou nebo nepřejdou federální poslanci do případného nového Parlamentu České republiky, zda se stanou součástí prozatímního parlamentu, to byly motivy, které se objevily až později. Pokud v tom byly shledávány motivy nečestné, je třeba je připsat především žurnalistům, kteří samozřejmě nacházejí v určitých politických procesech především orientací tohoto druhu.
Čili diskuse o tom, jaký má být parlament, byla z ústavně politického hlediska legitimní. Dopadla způsobem, kterým dopadla. Myslím si, že výsledek není šťastný, že se s jeho nepříznivými důsledky budeme dlouho potýkat, ale to už je problém jiný.
K paní kolegyni Röschové, která říkala, že levicové strany vždy chtějí jednokomorový parlament, pravicové jsou pro dvoukomorový, myslím, že to je jisté zjednodušení. V poválečném vývoji došlo v některých zemích k zjednodušení této parlamentní struktury a domyslím si, že to bylo prosté vítězství levicových stran. Bylo to v těchto unitárních státech, kde k tomu došlo, vítězství zdravého rozumu a poznání, že pro chod legislativy i pro chod kontrolní funkce parlamentu jedna komora zcela stačí. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Hofhanzl, připraví se pan kolega Kroupa.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedající, ctěné dámy a vážení pánové, jsem potěšen, ač nejsem právník, právním názorem pana poslance Matulky. On totiž zcela jasně definuje svůj názor na to, jakým způsobem má být řízen stát, jak se má zpětné obnovit centrální moc jedné skupiny a jednoho názoru. On - jak říká, že právní systém má reagovat na vývoj vědomí společnosti - má jistým způsobem pravdu. Má pravdu v tom, že naše společnost se zase vrací ke svým původním zvykům. V tomto případě on vyhovuje právnímu cítění společnosti,
Já se ale domnívám, že my jsme šli po roce 1989 do politiky proto, abychom tuto zemi a její lidi postavili na nohy. Jestli něco naše společnost potřebuje, potřebuje především svéprávné lidi. Domnívám se, že každá instituce, kterou my ustavíme k tomu, abychom stavěli lidi na své nohy, aby zde rostly osobnosti, tak bude tomuto státu jenom ku prospěchu.
To, co se odehrává kolem Senátu nyní, je zase produktem vědomí společnosti. Senát bude vypadat tak, jaké je vědomí naší společnosti. Lidé, kteří do Senátu půjdou, budou odrazem politického chápání a jisté morální úrovně naší společnosti. Byl bych velice rád, aby Senát byl ustaven a aby politické strany, lidé, kteří kandidují do Senátu, kandidovali skutečně s rozmyslem, že to osobnosti jsou. Sněmovna bude vždy místem, kde se budou dělat politické kšefty. V Senátu máme naději, že se tam mohou vyprofilovat lidé, kteří přece jenom do jisté míry budou mít svůj názor. Jestli něco tato země potřebuje, potřebuje dle mého mínění toto. Vymazáním Senátu z našeho ústavního systému bychom skutečně petrifikovali naši společnost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kroupa. Další přihlášky nemám.
Poslanec Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, velmi jsem zvažoval, zda je vhodné znovu vystoupit k otázce Senátu. Zdá se, že v této sněmovně zazněly všechny potřebné argumenty. Ale myslím, že máme poslední příležitost se nad některými z těchto argumentů znovu zamyslet a že máme jednu z posledních příležitostí některé námitky proti ustavení Senátu znovu vyvrátit.
Chtěl bych poděkovat předkladatelům obou návrhů zákona na vypuštění Senátu za to, že tak učinili. Jestliže totiž přijímáme ústavu - nejvyšší zákon země, pravidlo, jímž se na dlouhá léta život naší země má řídit - stojí v pozadí především teoretické úvahy. Není to nic špatného. Tyto teoretické úvahy se mohou opírat o praktické zkušenosti, ale zůstávají jen teorií.
Je velmi obtížné nalézt nějaký praktický argument na podporu určitých stanovisek. Děkuji předkladatelům těchto zákonů. že nám - i když nepřímý - ale přece jen argument pro Senát poskytli. Není zajisté náhoda, že v době, kdy příprava senátních voleb je v plném proudu, kdy ustavení Senátu je již prostým faktem, vystupují představitelé sil, proti nimž tento Senát byl koncipován se snahou znovu revidovat náš ústavní systém.
Tím vážným argumentem je samozřejmě překážka nástupu sil, které neuznávají základní principy našeho ústavního systému. Na jedné straně stojí ti, kteří nepovažují za správný ústavní princip, aby občané v naší zemi si byli rovni před zákonem.
(Předsedající vyzývá poslance ke klidu.)
Na druhé straně stojí ti, kterým nevyhovuje společenský vývoj radikálně se distancující od totalitních režimů minulosti. Obě tyto síly spatřují v Senátu překážku svých budoucích šancí ústavním způsobem převzít moc v naší zemi. Toto mělo být dokázáno.
Vím, že je to důkaz pouze nepřímý a slabý, ale myslím si, že nám pomůže.
Chtěl bych také ve svém vystoupení reagovat na některé připomínky pana profesora Jičínského. Děkuji mu za to, že připomněl, že ústava připravená pro tuto sněmovnu a schválená na podzim 1992 nekoncipovala Senát z nějakých temných pohnutek, ale že navazovala na úvahy, které na převod poslanců z federálního parlamentu do českého parlamentu vůbec nepomýšlely.
Chtěl bych připomenout, že ústavní principy nebyly připravovány horkou jehlou, ale činnost vládní komise, která připravovala základní návrh ústavy, navazovala na činnost komise, která promýšlela ústavu pro naši federaci. Není tedy pravda, že to byla ústava šitá horkou jehlou. Je to pomluva a nepravda. Ústava byla v definitivní podobě samozřejmě připravena v krátké době, ale opírala se o úvahy a myšlenky, které byly otevřeně diskutovány bez ideologických předpojatostí.
Pan profesor Jičínský hovořil právě o ideologii. Nevím, který z významů tohoto slova má na mysli. Jenom u Marxe někteří historikové konstatují, že používá tento výraz zhruba v pěti významech. Pokud však má na mysli, že ti, kteří připravovali ústavu, byli hluší k argumentům, že byli uzavřeni diskusi, pak musím říci, že se mýlí. Úvaha o tom, že Senát může zabránit ústavnímu nástupu antidemokratických sil, je úvaha, která samozřejmé může být podpořena některými argumenty a mohou být formulovány i argumenty proti. Ale já se domnívám, že při přípravě naší ústavy ty argumenty proti byly vyvráceny. Nové argumenty nebyly předloženy.
Jestliže si totiž představíme, že by některá z extrémních sil zvítězila v Poslanecké sněmovně a možnost přijetí nové ústavy, odbourávající základní práva a svobody našich občanů byla pouze v jejich rukou, pak se mi zdá být evidentní, že by tento ústavní systém a tato práva mohly antidemokratické síly snadno odbourat.
Budeme-li mít Senát složený na základě jiného volebního systému než je systém založený na volbě politických stran a bude-li změna ústavy a změna Listiny základních práv a svobod možná pouze se souhlasem Senátu, prosím, aby mi vysvětlil odpůrce tohoto argumentu, jak toho může dosáhnout. Snad může předpokládat, že takové síly se uchýlí k násilí. Ale dovolte, to už je další stupeň, jemuž žádná ústava není schopna zabránit.
Domnívám se, že Ústava České republiky, o jejíž naplnění dnes usilujeme, je dobrým pravidlem pro budoucí život naší země. A jsem přesvědčen, že dosud nezazněl žádný argument a nestala se žádná událost, která by toto vyvracela. Pak - dovolte mi -nerozumím snahám stran, které hlasovaly pro tuto ústavu, ji zpochybnit. Troufám si říci, že kdyby zvítězil jiný ústavní systém než ten, který jsme prosazovali my, a byl schválen i za pomoci našich hlasů, neodvážil bych se proti němu vystoupit do doby, kdyby se nestala událost, která by jeho fungování zpochybnila. Tvrdím, že taková událost se zatím nestala.
Zazněla zde ještě námitka, že Senát nebude plnit svou funkci při zlepšování a zkvalitňování legislativní činnosti. Musím říci, že tato námitka je nízká a podlá, protože předpokládá, že naši občané nebudou schopni nejen v těchto volbách, ale ve všech volbách následujících zvolit do Senátu takové osobnosti, které by byly schopny vnést do legislativní činnosti jiné hledisko než je hledisko stranicky politické.
Já, dovolte mi, svému národu věřím natolik, že očekávám, že ne možná v jedněch či druhých volbách, ale že ve volbách dalších se činnost zákonodárného sboru přestane řídit alespoň v oblasti soukromého práva úzkými mocenskými zájmy. Věřím, že tomu bude Senát sloužit.
Je zde ještě jedna námitka proti Senátu, která zde zaznívá, totiž že veřejné mínění dnes se staví proti Senátu, že lidé nevědí, k čemu Senát vlastně máme. Dámy a pánové, velmi se obávám, že nějaká agentura položí občanům otázku, k čemu vlastně máme parlament a velmi se obávám, že odpověď na tuto otázku u mnohých občanů bude "nevím".
Jestliže jsme my, představitelé vládní koalice, zanedbali propagaci myšlenek našeho ústavního systému, je to výtka, kterou přijímám pro nás jako celek. Ale ta výtka padá na hlavu těch, kteří pro tuto ústavu rovněž hlasovali. I jejich povinností bylo propagovat náš ústavní systém. Patří k dobrému zvyku politických stran uznat, že zvítězil jiný princip, než který jsme prosazovali ve svých počátcích. I já bych nalezl v Listině základních práv a svobod ustanovení, která bych dokázal formulovat jinak a jsem přesvědčen, že lépe. I dnes naše zkušenosti jsou jiné. Přesto bych bránil jakékoliv snaze nezodpovědně měnit tuto listinu, a to i v těch pasážích, které nevyhovují mým politickým záměrům. Hodnota, aby tato listina platila nezměněna, aby tyto zákony trvaly, je vyšší než pochybný politický zisk z uplatnění vlastního názoru.
Je to Aristoteles, který říká, že zákony působí jedinou silou - silou zvyku. Pokud se nám nepodaří prosadit náš ústavní systém pravě jako dlouhodobý zvyk naší společnosti, nemáme šanci. Prosím, nenechme se znervózňovat tím, že mnozí občané nechápou účel Senátu. Senát jim byl prezentován jako druhý parlament. Tím ale nikdy nebyl. Byl pouze druhou komorou jednoho parlamentu. Nenechme se znervózňovat tím, že mnozí lidé se vyjadřují proti Senátu.
Nejsou to všichni ti, jichž se dobrodiní senátu bude dotýkat. Možná, že v oblasti životního prostředí by snadnou většinu získalo opatření, které by posílilo blahobyt a požitek současné generace z likvidace určitých přírodních zdrojů, přesto tak ale odpovědná politická síla nebude činit prostě proto, že myslí i na další generace.
Posláním senátu je vytvořit v naší zemi stabilní demokratický řád založený na úctě k důstojnosti a právům každého člověka a toto požehnání přinese senát až budoucím generacím.
Milé dámy, vážení pánové, věřím a jsem přesvědčen, že tento návrh stejně jako návrh včerejší bude zamítnut. Chci vás ale poprosit, i ty, kteří se plně neztotožňují s myšlenkou senátu, ctěme jej jako ústavní princip naší země a snažme se, aby - bude-li už ustaven - byl ustaven v podobě co nejdůstojnější a aby možnosti, které mu ústava dává, dokázal naplnit.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk.)