Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Předseda PSP M. Zeman, místopředseda PSP J. Vlach, místopředsedkyně PSP P. Buzková, místopředseda PSP J. Honajzer, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka a 195 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády a ministr spravedlnosti J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, místopředseda vlády a ministr zahraničí J. Zieleniec, ministr P. Bratinka, ministr hospodářství a průmyslu V. Dlouhý, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr vnitra J. Ruml, ministr dopravy M. Říman, ministr pro místní rozvoj J. Schneider, ministr životního prostředí J. Skalický, ministr zdravotnictví J. Stráský, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, ministr národní obrany M. Výborný, ministr kultury J. Talíř.

(Schůze opět zahájena v 9.05 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo a milí hosté, zahajuji třetí jednací den 5. schůze Poslanecké sněmovny a přeji vám dobré ráno.

V souladu s pozvánkou na tuto schůzi zahájíme naše jednání odpověďmi na interpelace poslanců. Poté budeme pokračovat v projednávání dalších bodů schváleného pořadu, kterými jsou zákony připravené do prvního čtení.

Paní poslankyně a páni poslanci, prosím, abyste se všichni přihlásili hlasovacími kartami a oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty, popřípadě kdo jakou náhradní kartu již dostal. Zatím zde mám pouze zprávu od pana kolegy Frankla, ovšem nevím číslo této náhradní karty.

Nyní přikročíme k bodu

Předtím se ale přihlásil předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL kolega Borák. Prosím, aby se ujal slova a vás, dámy a pánové, prosím o klid. Děkuji.

Poslanec Josef Borák: Pane předsedající, pane předsedo, milá vládo, dámy a pánové, já bych chtěl navrhnout prodloužení termínu pro registraci kandidátů na předsedu Stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu použití operativní techniky Policie České republiky. Důvod je ten, že díky nám - přiznávám - jsme obyčejným lidským selháním nezaregistrovali našeho kandidáta Chtěl bych tuto lhůtu prodloužit do desáté hodiny. Ještě jednou se omlouvám. Ještě dodávám, že termín volby nebude ohrožen. 24 hodin bude splněno, protože volba proběhne nejdříve zítra, ne-li ještě později. Děkuji za pochopení.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Jde o procedurální návrh, o kterém budeme hlasovat bez rozpravy, a to ihned. Nikdo neprotestuje.

Zahájil jsem 74. hlasování a ptám se, kdo podporuje návrh pana kolegy Boráka. Kdo je proti?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 85, proti 14 poslanců.

Upozorňuji pana kolegu Roberta Koláře, aby byl seznámen s tímto schváleným návrhem. Ještě pan kolega Borák.

Poslanec Josef Borák: Všem, kteří hlasovali pro, děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, na pořad jednání 5. schůze Poslanecké sněmovny jsou zařazeny tři odpovědi na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nejsou spokojeni, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny.

Nyní přistoupíme k projednávání jednotlivých odpovědí. Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec odpověděl na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci vízové povinnosti pro občany České republiky při všech cestách do Jihoafrické republiky. interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 75. Žádám pana kolegu Exnera, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, pane místopředsedo vlády a ministře zahraničních věcí, ve své interpelaci jsem se obrátil na pana místopředsedu vlády ve věci týkající se obnovení vízové povinnosti při cestách obchodních a turistických pro české občany do Jihoafrické republiky na základě skutečnosti, že za poměrně dlouhou dobu nereagovala česká vláda na nabídku vlády Jihoafrické republiky na případné reciproční opatření pro občany Jižní Afriky. Situace, která tím vznikla, jednak vyžaduje na našich občanech jednorázový poplatek kolem 800 Kč, jednak prokázání disponibility finančními prostředky ve směnitelné měně alespoň 300 DM na týden nebo předložení zvacího dopisu v angličtině a je to spojeno s řadou administrativních úkonů. (Hluk v sále.)

Pane předsedající, bylo by možné poněkud ztišit auditorium?

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, prosím o klid. Děkuji.

Poslanec Václav Exner: Já také děkuji. Ptal jsem se, jaké věcné, politické a případně jiné důvody vedly naše ministerstvo a českou vládu k chování, které bylo příčinou obnovení vízové povinnosti. Pan místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí mi odpovídá ve svém dopise, že prakticky jediným důvodem pro tento postup je stejný postup ostatních evropských zemí, především zemí Evropské unie, s výjimkou Rakouska. Domnívám se, že taková skutečnost není dostatečná pro objasnění tohoto postupu.

Chtěl bych se zeptat přece jen na podrobnější důvody pro takovéto chování. Je to také v souvislosti s tím, že v nedávné době, u příležitosti cesty prezidenta republiky do Jižní Ameriky, bylo oznámeno odstranění vízové povinnosti s některými zeměmi Jižní Ameriky, mezi nimi s Chile. Vzhledem k tomu, že pan místopředseda vlády mě ujišťuje, že mezi Českou republikou a Jihoafrickou republikou nejsou žádné překážky, které by bránily dobrým vztahům, že vzájemné politické, ekonomické i kulturní styky s touto zemí se rozvíjejí velmi úspěšné, pokládám faktický postup v této věci za nesprávný.

Na základě těchto skutečností navrhuji sněmovně usnesení, aby nesouhlasila s odpovědí místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece na mou interpelaci.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil místopředseda vlády a ministr zahraničí Josef Zieleniec.

Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Josef Zieleniec: Pana předsedající, dámy a pánové, chtěl bych v odpovědi na dotaz poslance Exnera říci, že vízová politika České republiky má několik dimenzí. Je to jednak dimenze politická, čili zahraničně politická, v neposlední řadě je to dimenze bezpečnostní, dimenze související s celkovou bezpečnostní politikou státu a politikou.) vůči cizincům, kteří přijíždějí do země a obsahuje v sobě vyhodnocení bezpečnostního rizika s tím spojeného.

Pokud jde o celkový způsob, jakým Česká republika uzavírá bezvízové dohody, chtěl bych říci, že obecně je v našem zájmu, aby stát byl co nejotevřenější, aby překážky při vstupu do naší země pro cizí občany a překážky pro naše občany při vstupu do jiných zemí, byly co nejmenší. Je to logické, že tímto způsobem, kdy se propojuje svět, poznávají se lidé, zvyšuje se obchod, svět se stává bezpečnějším a lepším pro život. Samozřejmě tento proces musí být založen na celkové zahraničně politické a bezpečnostní úvaze, musí být postupný a musí vycházet z dosavadních zkušeností. Neuzavíráme bezvízovou dohodu s každou zemí, která nám ji navrhne. Uzavíráme bezvízové dohody se zeměmi, u kterých se domníváme, že je to možné uzavřít. Klíčovým kritériem v této otázce je nejen obecně bezpečnostní úvaha, o které jsem se zmínil, ale i zkušenosti ostatních zemí. Dnes s každou zemí je turistická a jiná výměna tak intenzivní, že můžeme vyhodnotit zkušenost sami. Proto argument, o kterém mluvil kolega Exner, když jsem zdůvodňoval to, že ve vztazích s Jihoafrickou republikou ještě nedozrál okamžik, kdy bychom mohli podepsat bezvízovou dohodu, že ani státy Evropské unie k tomu nepřistoupily, je podle mne velmi důležitý a v této věci je relevantní.

Kromě toho bych chtěl zdůraznit, že našim cílem je stát se členskou zemí Evropské unie, to znamená, že postupně přibližujeme naše předpisy a na nezvyklosti stavu, který je v Evropské unii běžný. Díky tomu např. v této oblasti dochází ke zmírňování procedur pro naše občany uvnitř Evropské unie. Nepovažoval bych tento argument, který jsem uvedl v odpovědi, za vedlejší či za nedůležitý. Považoval bych ho v této souvislosti za klíčový, protože odráží podobný pohled na bezpečnostní otázky a podobný pohled na zahraničně politické otázky s naprostou většinou zemí Evropské unie.

Pokud jde o genezi samotného problému. V roce 1993 Jihoafrická republika jednostranným aktem zrušila vízovou povinnost pro občany 50 států. Po roce udělala vyhodnocení a teď vůči státům, které neodpověděly recipročním aktem, postupně zavádí znovu vízovou povinnost. Z 50 zemí ani jedna země Evropské unie neodpověděla zrušením vízové povinnosti. Jediná země Rakousko reagovala zrušením poplatku za víza. My jsme také reagovali zrušením poplatků za víza pro občany Jihoafrické republiky.

Závěrem. Jsem přesvědčen, že způsob, jakým jsme reagovali na tento podnět, byl adekvátní, že to byl způsob, který vzbuzuje důvěru u našich nejbližších sousedů v bezpečnost, v kontrolu nad bezpečností našeho vlastního prostoru, vzbuzuje důvěru, že postupujeme podobně jako oni a ve svých důsledcích usnadňuje i našim občanům pohyb po prostoru, o kterém mluvím, o prostoru u našich nejbližších sousedů a v zemích Evropské unie. To je politika, kterou budeme dále prosazovat a jejím cílem je v okamžiku vstupu do Evropské unie konečná harmonizace našich předpisů s předpisy Evropské unie i pokud jde o vstup cizinců na naše území.

Pokud jde o detailní bezpečnostní argumenty, chtěl bych upozornit, že vydávání víz a celková vízová politika je především v gesci ministerstva vnitra a že pokud pana poslance budou zajímat detaily těchto věcí, je připraven odpovědět ještě ministr vnitra. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dále se slova ujme pan poslanec Exner. využiji této příležitosti a oznamuji vám, že pan poslanec Frankl má náhradní kartu č. 3, paní kolegyně Röschová náhradní kartu č. 2, pan poslanec Kalvoda náhradní kartu č. 4.

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo vlády, ve své odpovědi jste v zásadě zopakoval argumenty, které jsou už v dopise. Děkuji za to. Přestože vím, že to s předmětem interpelace souvisí jen velmi volně, byl bych rád, jestli byste mohl svou odpověď doplnit také v tom smyslu, jestli právě zrušení vízové povinnosti s republikou Chile mělo stejné důvody, tzn. analogický postup, jako ostatní evropské státy, nebo jestli tam byly případně jiné důvody.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále je přihlášen pan ministr Zieleniec.

Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Josef Zieleniec: Chtěl bych zopakovat, že kritéria pro sjednávání bezvízových dohod jsou stejná a platí v obou těchto případech. Nemám po ruce statistiku, s kým má Chile uzavřenou bezvízovou dohodu, ale pošlu to panu poslanci. Jsem přesvědčen, že z této statistiky bude zjevné, že náš přístup je z tohoto hlediska konsistentní. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím a dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem usnesení, který předložil pan kolega Exner sněmovně. Upozorňuji, že zhruba za minutu budeme hlasovat. Návrh usnesení zní:

Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci vízové povinnosti pro občany České republiky při všech cestách do Jihoafrické republiky.

Zahájil jsem 75. hlasování.

Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat, pro hlasovalo 70, proti 67 poslanců, nehlasovalo 35.

Místopředseda vlády a ministr financí tvoří Kočárník odpověděl na interpelaci poslankyně Zuzky Rujbrové ve věci vymáhání státních pohledávek. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 55 a já prosím paní kolegyni, aby se ujala slova.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, ve své interpelaci jsem se dotazovala pana ministra financí, co činí jako strážce státní pokladny ve věci tzv. sponzorských darů Občanské demokratické strany. Tvrdím, že za situace, kdy dárce tzv. sponzorských darů není znám, nemohlo dojít k platnému uzavření darovací smlouvy a jde o tzv. bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 o. z. Podle této úpravy, není-li, by mělo být tedy bezdůvodné obohacení vráceno tomu, na jehož úkor bylo získáno, a v případě, že taková osoba není známa, by mělo být vydáno státu. Domnívám se, že náš státní rozpočet by částku 7 milionů ze zcela určitě potřeboval.

Pan ministr mně odpověděl v tom duchu, že nevidí důvod, proč by smlouva neměla být platná za situace, kdy dárce není znám, ale nepochybně existuje. Odpověď i mou interpelaci máte ve sněmovním tisku č. 5. Kromě této interpelace vám prostřednictvím vašich klubů bylo doručeno odborné vyjádření katedry občanského práva Právnické fakulty Masarykovy university v Brně. Podotýkám, že na této fakultě se u zkoušek v červnu letošního roku tzv. sponzorské dary ODS zkoušely jako typický případ bezdůvodného obohacení a studenti - na rozdíl od odborníků pana ministra financí - odpovídali správně. (Veselost. Potlesk.)

Jenom pro připomenutí z tohoto posudku cituji: Darovací smlouva je klasickým příkladem dvoustranného právního úkonu. Dvoustranný právní úkon vzniká ze dvou jednostranných právních úkonů dvou různých stran, přičemž oba tyto úkony musí být navzájem adresované, obsahově shodné a musí vyjadřovat smluvní konsenz. Až smluvní konsenz dotváří právní podstatu smlouvy a je jím objektivně seznatelná společná vůle obou stran, nesoucí se k uzavření smlouvy.

Závěrem se uvádí: Z výše uvedených konstatování vyplývá, že pokud jedna ze stran smlouvy, akceptant, nezná druhou stranu smlouvy, oferenta, nedošlo k uzavření smlouvy. Tento stav hodnotí právnická fakulta jako případ bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 451 o. z. shodně se mnou.

Navrhuji proto, aby sněmovna ve smyslu ustanovení § 112 odst. 5 jednacího řádu vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra financí. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předmětná interpelace je založená na tom, že byla neplatná smlouva, na základě níž došlo k darování a tím vznikl neoprávněný majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení podle § 451 o. z. Klíčová je tedy úvaha o tom, zda byla uzavřena smlouva, či nebyla uzavřena smlouva.

Já připouštím, že mohou existovat různé názory právníků na tuto věc. Nicméně ten názor, který je v odpovědi na interpelaci říká asi toto: Není v rozporu, daruje-li někdo věc jinému anonymně, bez uvedení své totožnosti nebo pod jiným jménem. Podle ustanovení § 628 o. z. existuje projev vůle směřující k uzavření darovací smlouvy, a tento projev vůle byl učiněn v souladu s § 43 a) o. z. Obdarovaný rovněž učinil projev vůle v souladu s ustanovením § 43 o. z., takže byly splněny podmínky pro uzavření darovací smlouvy. Skutečnost, že není známo, kdo návrh na uzavření smlouvy učinil, není rozhodující pro platnost smlouvy, jelikož z podání vyplývá úmysl dárce a je jeho věcí, zda chce zůstat v anonymitě. Ze smlouvy tedy plyne, že dárce existuje.

V této souvislosti podotýkám, že v případě darování věcí movitých není třeba písemné formy darovací smlouvy. Není-li dárce znám, neznamená to, že by neexistoval. A potom § 451 o. z. říká to, že bezdůvodným obohacením je podle ustanovení tohoto paragrafu majetkový prospěch získaný z neplatného právního úkonu. Byla-li však tato smlouva uzavřena, tento právní úkon je platný a nevzniklo tedy bezdůvodné obohacení. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále je přihlášen pan poslanec Grégr. Využiji příležitosti a oznamuji vám, že pan poslanec Tlustý má náhradní kartu č. 5.

Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, včera jsem zde byt dotázán ve zcela legitimní záležitosti ve všech průmyslově vyspělých státech, týkalo se to antidumpingového zákona, zda se nejedná u mé osoby o střet zájmů. Ptám se ve stejném slova smyslu pana ministra financí Kočárníka, zda v jeho odpovědi se nejedná o konflikt zájmů. (Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále se hlásí pan poslanec Vymětal. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych od tohoto pultu chtěl poděkovat panu ministru financí Kočárníkovi, že celé této republice, a nám zejména, vysvětil, jak je možno zajistit vyčištění špinavých peněz, jak je možno přes anonymní dary zajistit sponzorování politických stran, od kohokoli, dokonce i od státních podniků. Srdečně děkuji, teď už všichni víme, jak máme postupovat.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy prosím pana poslance Langera.

Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, obávám se, že kdybychom přistoupili na logiku věci, tak jak ji přednesla paní kolegyně z KSČM tak potom jako první věc, kterou budeme muset udělat, je poslat dopis na Hrad, aby už příště nedělali žádné vánoční akce, aby nedělali kasičky, kde by se vybíraly prostředky na SOS vesničky, protože jsou to stejně tak anonymní dary, jak jste uváděla vy, tzn., že pokud chceme někoho postihnout, tak budeme muset takto postihnout všechny. (Potlesk)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále se ujme slova paní kolegyně Rujbrová.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Dámy a pánové, já vám chci jen říci, že občanský zákoník přijala sněmovna v době, kdy jsem tu ještě neseděla. A doufám, že zákonodárci budou rozhodovat na základě zákona, a nikoli na základě toho, kdo na tento zákon poukazuje a kdo jej odvolává.

Pokud jde o argumentaci pana ministra Kočárníka, že dárce nemusí být znám, dárce nemusí být znám obecné, ale musí být znám tomu, kdo od něho dar přijímá. Jinak smlouva skutečné vůbec nevznikne. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím. Upozorňuji, že zhruba za minutu budeme hlasovat. Na vaši žádost jsem vás odhlásil, prosím, abyste se znovu zaregistrovali. Mezitím vám navrhnu návrh na usnesení, tak jak jej předložila paní kolegyně Rujbrová:

Poslanecká sněmovna Parlamentu nesouhlasí s odpovědí místopředsedy vlády a ministra financí Ivana Kočárníka na interpelaci poslankyně Zuzky Rujbrové ve věci vymáhání státních pohledávek.

Zahájil jsem hlasování č. 76.

Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 87 (potlesk), proti 65 poslanců.

Pan poslanec Mach má náhradní kartu č. 6.

Ministr vnitra Jan Ruml odpověděl na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci podílu počtu turistů oloupených či okradených při pobytu v České republice. interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 76 a já žádám pana poslance Exnera, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, pane ministře, obrátil jsem se na ministra vnitra s interpelací, která, jak se můžete seznámit ve sněmovním tisku č. 76, na první pohled a možná i ve skutečnosti může být spíše pomluvou České republiky, nebo naopak vylepšením image jiných zemí v oblasti zahraniční turistiky, než skutečností.

Možná, že uvedení informací, jaký je skutečný stav v České republice, by mě uspokojilo, i když si samozřejmě uvědomme, že informace, které podává ministr vnitra o trestných činech, nejsou rovnocenné tomu, co určitá tisková agentura sledovala ve svém průzkumu, neboť informace o trestných činech vycházejí z klasifikace trestného činu, zatímco informace turistů vycházejí z pocitu turisty, případně ze skutečnosti, že byl okraden, do čehož samozřejmě turisté započítávají i drobná předražení, případně neochotu, špatnou obsluhu a podobné záležitosti, tak jak při posuzování služeb je běžné.

Co mě však na odpovědi udivilo, jsou uvedená čísla v této odpovědi. Ano, myslím, že si pomalu zvykáme na to, že v naší zemi v průměru každodenně jsou přibližně 2 milióny cizinců, že tito cizinci se stávají součástí našeho života. Kromě kladných stránek pro ně i pro nás se také stávají určitým terčem trestné činnosti nebo nepoctivosti v naší zemi.

Nemohu v žádném případě souhlasit s tím, že celkový počet trestných činů spáchaných za první pololetí tohoto roku v České republice je zhruba desetinásobkem 2291, jak uvádí pan ministr ve své odpovědi. Byl by to tak nehorázný skok k větši bezpečnosti České republiky, jaký snad ve světě ještě nebyl dosažen, a myslím si, že také ostatní údaje, které máme k dispozici, o ničem takovém nenasvědčují.

Uvedu, že by to znamenalo přibližně 22.000 trestných činů v České republice za první pololetí. Pan ministr neuvádí, jestli jde o trestné činy evidované nebo vyšetřené, hovoří o tom, že byly spáchány, ale nepochybně to maximálně mohou být trestné činy evidované.

Pro srovnání s těmi zhruba 22.000, jak vychází z výpočtu podle interpelace, bych uvedl ze sněmovního tisku č. 4, který budeme projednávat na této schůzi - Zpráva o bezpečnostní situaci na území České republiky v roce 1995 - že v tomto roce bylo celkově spácháno na území České republiky evidovaných 375.630 trestných činů, tzn. za polovinu roku přibližně 180.000 až 190.000 trestných činů, a proti tomu skok na 22.000 trestných činů je prakticky nemožný.

V loňském roce z těchto trestných činů bylo celkově objasněno 151.842 podle uvedeného tisku, tzn. něco kolem 40 %.

I kdybychom se soustředili jenom na otázky loupeží a majetkové kriminality, bylo jich v roce 1995 - loupeží 3978, z toho objasněny asi tři čtvrtiny. Zde by případně přicházelo v úvahu jako desetina oněch uváděných 158 trestných přepadení cizinců za první pololetí, tady by nedošlo k žádnému vývoji, na druhé straně majetkové kriminality - bylo evidováno 289.002 trestných činů, z nich objasněna asi čtvrtina, konkrétně 76.205, z toho krádeží vloupáním 100.098, objasněno něco málo přes 26.000, a prostých krádeží 167.149, z toho objasněno necelých 37.000.

Pane ministře, doufám, že objasníte neshodu v údajích.

Na druhé straně z. počtu zahraničních turistů v České republice, který už byl uváděn, je velmi pravděpodobné, že zhruba 9,95 % trestných činů - jak je uvedeno v odpovědi - bude pácháno vůči cizincům. Chtěl bych ještě v této souvislosti upozornit na jeden problém, na to jak evidujeme trestnou činnost a jaká je trestná činnost skutečná, nebo jak se trestná činnost jeví občanům, až našim nebo zahraničním, cizincům. Pan ministr ve své odpovědi ukazuje na naprosto zanedbatelné procento cizinců, kterých se podle jeho výpočtů týká kriminalita. Na druhé straně cizinci sami - a nemůžeme samozřejmě posoudit, jestli dotazováno bylo deset, sto, nebo tisíc cizinců v takové anketě - mají pocity zcela jiné, a jestliže uvádějí 9 % okradených cizinců v České republice v době jejich pobytu, připustíme, že přehánějí a že je to jenom zhruba 5 % těchto cizinců. Potom rozdíl mezi tím, kolik je evidovaných trestných činů a kolik je skutečné spácháno trestních činů, přestupků a jiného způsobu nepoctivosti a okrádání našich hostů a samozřejmě také i našich občanů, tento poměr je zcela hrozivý a ukazuje na malou účinnost příslušných orgánů při jejich činnosti.

Především na základě uvedených údajů navrhuji vám, aby sněmovna nesouhlasila s odpovědí ministra vnitra Jana Rumla na mojí interpelaci.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí ministr vnitra Jan Ruml.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já pokud existuje nějaký institut přerušení projednávání interpelace, tak bych chtěl o to požádat. Skutečně v té odpovědi došlo k chybě v počtech, která byla zaviněna tím, že uváděných 9,95 % není z celkového počtu trestných činů, ale z počtu trestných činů spáchaných proti konkrétním fyzickým osobám, tzn., to se týká pouze loupežných přepadeních, nebo takových krádeží, kdy byla přímo atakována fyzická osoba. Požádal bych pana předsedu, jestli by mi dal prostor, abych tato čísla uvedl na pravou míru.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan poslanec s tím souhlasí. Buď využijeme možnosti dané jednacím řádem odst. 5, § 112 jednacího řádu, a nebo přerušíme projednávání tohoto bodu. Obě možnosti jsou k dispozici. Pan kolega Exner navrhuje...? To vás jenom vyzývám, abyste to řekl na mikrofon, proto vás prosím.

Poslanec Václav Exner: Souhlasím s návrhem pana ministra a poslance Rumla, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do příští schůze, aby on to mohl využít k doplnění své odpovědi.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Tím pádem je zřetelné, že jsme použili odst. 4 a nemusíme o této věci hlasovat. Děkuji. Přesto však upozorňuji členy vlády na znění jednacího řádu, že v případě nesouhlasného stanoviska, je interpelovaný člen vlády povinen vypracovat novou odpověď do 30 dní.

Tím jsme ukončili projednání odpovědí členů vlády České republiky na interpelace - bod 75 schváleného programu.

A nyní se budeme věnovat dalšímu bodu, kterým je bod 17

Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 10 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 10/1.

Prosím pověřeného zástupce navrhovatele pana poslance Smetanu, aby návrh zákona uvedl.

Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, skupina poslanců SPR-RSČ navrhuje vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, sněmovní tisk č. 10.

Jsem si plně vědom skutečnosti, že výkon poslanecké funkce vyžaduje, aby každý poslanec reprezentoval na vysoké úrovni nejen parlamentní stranu, za kterou dostal důvěru voličů, ale i celou Poslaneckou sněmovnu, která v minulém období velmi těžce bojovala za důvěru občanů této země. Náš návrh na snížení poslaneckého platu tuto nespornou skutečnost nijakým způsobem nezpochybňuje. Jeho jedinou snahou je, přiblížit poslance svým voličům a přiblížit se tak alespoň o krůček k nesmrtelnému výroku Aloise Rašína "Služba národu se neplatí".

Poslanecký klub SPR-RSČ je přesvědčen o tom, že snížení poslaneckých platů bude mít mezi občany velkou kladnou odezvu a že výrazným poměrem ovlivní nárůst důvěry novému Parlamentu. Není přece možné, aby v době, kdy řadový občan pobírá průměrný plat mezi 8 a 9 tisíci korunami měsíčně, činil plat zákonodárce včetně náhrad téměř 7x více.

Je v zásadě velice paradoxní, když náš návrh vláda neschválila, ale pan premiér se nechá slyšet, že "... by se s tím mělo něco udělat". Žádám vás tedy tímto, jestli opravdu máte chuť v tomto něco změnit, máte právě v tuto chvíli velkou možnost. Jinak výrok pana premiéra musím chápat jako obyčejnou frázi před sdělovacími prostředky, a zároveň se musím ohradit proti výroku, že náš nárok je nekoncepční. Vynechává totiž pouze snížení platů soudců.

Poslanecký klub SPR-RSČ by rád také uvěřil tvrzení předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, že současný Parlament bude jiný, než ten předchozí. Podporu našeho návrhu máte možnost na jeho slova v první významný čin. Děkuji. (Potlesk.)