Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Viděl jsem ruku místopředsedy vlády ministra spravedlnosti a poslance Jana Kalvody. Pane ministře, máte slovo. Vzápětí se hlásil pan poslanec Ivan Mašek.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Jan Kalvoda: Pane předsedající, vážení kolegové, vím, co dělám jako pamětník, když v tuto hodinu předstupuji před vás, ale několik poznámek chci k této diskusi učinit.
Popsal jsem celou jednu pozvánku pana Miloše Zemana na oběd poznámkami k právě přednesenému názoru pana kolegy Jičínského. Sobě i vám ulehčím tuto chvíli, kdy jste nuceni - alespoň někteří - mě poslouchat a řeknu, že podstatná část jeho projevu v podstatě spočívala ve výtkách minulé vládní koalici, ve výtkách ve dvou směrech.
Zaprvé, že minulá pravice, minulá vládní koalice pravicová, senát prosadila a zadruhé stejně vehementně, že senát neprosadila dost rychle. Jedná se o politické memoáry, které bychom museli rozvíjet a konstatovat, že výtky spočívající v tom, že senát nebyl včas ustanoven v podobě prozatímního senátu z poslanců Federálního shromáždění, trochu časem vyprchaly. Možná, že ne úplně, že jistou brizanci ještě mají. Chci jen konstatovat k této části svého trochu polemického projevu, že existovaly vážné a nikoliv jen nízce politické a podlé pletichářské důvody, kterými lze podpořit názor, že poslanci zákonodárného sboru zaniklého státu si nemohou v batohu na zádech odnést tuto část své legitimity, svého mandátu do sboru jiného.
Chtěl bych mluvit o jiné části toho, co pan kolega Jičínský konstatoval závěrem svého projevu. Učinil výtku minulé vládní koalici, že neučinila dost, aby dostála své politickopedagogické funkci, aby přesvědčila většinu občanů o potřebnosti senátu. Já tuto výtku přijímám. Jako polehčující okolnost bych snad jen konstatoval, že je obtížné přesvědčit průměrného občana o potřebnosti vstřikovacího čerpadla nebo karburátoru v motoru. On však očekává, že motor bude pohánět kola, jedná-li se o automobil. Kdybych se zeptal onoho průměrného občana, což říkám s ironií, nelíbí se mi tato fráze, jestli pociťuje, že naléhavě potřebuje vládu nebo parlament, natož soud, zejména některých spoluobčanů, asi by si mysleli, že nejsem při zdravém rozumu.
Chci tím říci, že dostát pedagogickopolitické funkci ohledně instituce, která u nás není v krátké historické paměti zažita, není vnímána jako realita, tváří v tvář křiklounům, kteří demagogicky pokřikují cosi o tom, co občan potřebuje a nepotřebuje, je dost obtížné. Ale už jsem konstatoval, tuto výtku přijímám. Za ony křiklouny a demagogy nyní nepovažuji příslušníky státotvorných stran v této sněmovně.
Chtěl bych se zmínit o jedné poznámce pana kolegy Jičínského. Označil minulost, myslím tím minulé volební období, za období, kdy vznikl velký dluh co do ústavnosti našeho nového politického systému a vyslovil naději, že právě teď je třeba tento dluh splatit intenzivní debatou o naší ústavě kromě jiného.
Já přijímám i tuto nabídku a chtěl bych tuto diskusi vést, ale ne o dluzích minulosti, ale o představách přítomnosti, o představách o tom, jaký ústavní systém vlastně máme a jak ho interpretujeme.
Chtěl bych jako příklad důležitosti této debaty uvést výroky, které padly na této parlamentní schůzi.
Jedním z těch výroků byl výrok navrhovatele vyšetřovací komise pro zjištění a vyšetření okolností krachu Kreditní banky, který říkal, a nebudu citovat přesně, ale myslím, že budu přesně parafrázovat, že vyšetřovací komise je potřebná a důležitá pro to, že je nástrojem kontroly vlády. Dodám do závorky koaliční vlády, tedy oné pravicové vlády, té pravice, která tak málo splnila ze svých úkolů v minulosti.
Možná je to podvědomí, ale zákon hovoří o jiném účelu této vyšetřovací komise. On hovoří o tom, že se zřizuje k objasnění okolností veřejného zájmu a ne ke kontrole vlády, versus opozice v parlamentě.
Další ilustrací, už poslední, může být také debata o kompetenčním zákoně, speciálně Úřadu pro státní informační systém. Bylo zde vznášeno mnoho argumentů pro to, proč tento úřad nemůže být v rámci exekutivy, že musí být nezávislý.
Je ale jasné, že tento úřad musí mít exekutivní povahu, exekutivní funkce. On musí mít právo rozhodovat, říkám, že ve správním řízení, ve zcela konkrétních věcech, a těmito rozhodnutími zajišťovat a vynucovat jak vůči státnímu aparátu, tak vůči nestátním subjektům, aby činily opatření, kterými bude chránit osobní integritu občanů. Chci říci, že to musí být orgán, který musí mít exekutivní funkce, a přesto se navrhuje, aby to byl orgán mimo exekutivu.
Jinými slovy, zdá se, že se představy o této parlamentní demokracii, jejíž základní definici podává naše ústava, rozbíhají, Jako by na jedné straně stála představa, že čím více parlamentních funkcí, tím více demokracie. Jako by se tu etablovala představa, že čím více exekutivních funkcí bude parlament vykonávat, tím život v této zemi bude demokratičtější. Myslím si, že je to od jakobínských dob představa překonaná a že je nebezpečná. (Potlesk)
Ani jsem nedoufal v tuto dobu. Děkuji.
Mám tedy zato, že máme-li nějaké dluhy v debatách o ústavnosti tohoto systému, pak si na ně udělejme opravdu z gruntu čas a prostor, pokusme se, aby ani jedna ani druhá strana nepropadala ideologickým schématům a pokusme se hlavně o to, abychom nepřikládali různým institucím našeho ústavního systému jiné, ryze politické a aktuálně politické role, než jaké mají skutečně plnit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru a místopředsedovi vlády Janu Kalvodovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ivan Mašek.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, já se omlouvám, že v tuto pozdní hodinu vystupuji znovu, ale potom, co promluvil pan profesor Jičínský, prostě musím.
Pan profesor kritizoval vládní vyjádření k tzv. stálé radě, která by měla v době, kdy Poslanecká sněmovna je rozpuštěna, podle navrhovatelů nahradit Senát.
Kritizoval toto vyjádření a uvedl zde příklady, které jsou samy o sobě zavádějící. Jak německý příklad, tak příklad první republiky jsou zavádějící v tom, že tehdejší stálý výbor, např. za první republiky, byl složen z obou komor parlamentu, a nikoli z komory jedné.
Pan profesor neřekl tu základní a podstatnou věc, kterou by jako znalec ústavního práva měl vědět. Co tento návrh činí, je totiž to, že základné mění charakteristiku této ústavy. Základní charakteristikou ústav je to, zda ústava je rigidní anebo flexibilní. Naše ústava byla zvolena jako ústava rigidní, tj. ústava, která jako běžně všude tam, kde ústava a ústavní zákony mají vyšší právní sílu než ostatní zákony, jsou nějakým způsobem chráněny. Obvykle alespoň tím, že se jedná o složitější přijímací proceduru či proceduru změn, a o to, že je třeba přijímat tyto změny vyšším kvórem. A návrh, který nám přichází na stůl, i návrh, který za chvíli budeme projednávat, jsou návrhy, které narušují tuto rigiditu. Je to jasný posun směrem k flexibilitě ústavy a já tvrdím, opakovaně, že obě okrajové strany politického spektra, které podávají tyto návrhy, mají právě tento úmysl, tj. narušit rigiditu ústavy, narušit ochranu ústavního pořádku této země a usnadnit změny, usnadnit to, aby v případě, že ony uchopí moc, mohly změnit základní ústavní pořádek. A to je posun k flexibilitě, posun, který je jejich skrytým důvodem, důvodem, který pan profesor Jičínský jako znalec ústavního práva jistě zná a který zde zamlčel.
Pan profesor navíc neřekl, že proti zřízení tzv. stálé rady hovoří i prostý rozum. Naše ústava má čtyři důvody, pro které může prezident rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Ve všech 4 případech se jedná o to, že politické síly zastoupené ve sněmovně, po několik měsíců a tedy dlouhodobě nejsou schopny se shodnout, a to ani na tom, že se třeba vůbec sejdou, že něco projednají, např. návrh zákona, se kterým vláda spojila otázku důvěry. Jestliže takto dlouhodobě politické síly se nemohou dohodnout a sněmovna proto nefunguje, je naprosto nesmyslné se domnívat, že politicky úplně stejně složený orgán by mohl mít nějakou překlenovací funkci. Znamenalo by to tedy, při přijetí tohoto návrhu, že bychom v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny vystavili tuto zemi na několik měsíců nepředvídatelným věcem. Nevěděli bychom, co se bude dít, protože stejné jako nefungovala Poslanecká sněmovna, tak by se vší pravděpodobností nefungovala stálá rada.
Ještě jednu poznámku. Poznámku k tomu, zda občané vědí, k čemu je Senát nebo není. Domnívám se, že kdyby ti, kteří hlasovali pro ústavu a jsou znalci ústavního práva, udělali pro tu osvětu občanů tolik, co jsme udělali my, někteří z vládní koalice, tak by tomu bylo jinak a pan profesor Jičínský, věřím, že to napraví ve svém dalším působení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ivanu Maškovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážení kolegové, budu stručný. K tomu, co říkal kolega Mašek k jeho teoretické argumentaci o působnosti Stálého výboru a o snahách změnit tímto způsobem jistý rigidní charakter české ústavy ve flexibilní, mohu říci jen jedno, že to není pravda. Stačí se podívat do návrhu ústavního zákona, který jsme dávali, abyste, pokud máte pochybnosti, si tyto pochybnosti vyvrátiti. V této souvislosti se mi nezdá vhodné citací jednotlivých ustanovení kolegu Maška korigovat.
Kromě toho si bylo možno představit, že naše ústava mohla být rigidnější, mohla se např. schválit v referendu, takovéto rigidnější systémy existují.
Ale ten návrh změny ústavy ve smyslu zavedení jednokomorového parlamentu a pro určité zvláštní situace vytvoření stálých výborů tento charakter ústavy vůbec neovlivňuje, nemění ho.
K tomu, co říkal pan místopředseda Kalvoda - jeho vyjádření vítám jako pozitivní konstatování, že je třeba o ústavních problémech pokud možno bez ideologické předpojatosti a předsudků začít vážně diskutovat. On sám jako ministr spravedlnosti ví, že v ústavě mohlo být ustanovení o soudcovské samosprávě, které bylo např. v návrhu ústavy sociální demokracie, které by vyhovovalo moderním trendům vývoje justice. Není tam. O takovýchto otázkách nepochybně je vhodné diskutovat.
Na jednu otázku však neodpověděl. Já jsem sice Prozatímní Senát zmínil, protože jsem ho nemohl nezmínit, ale v mé argumentaci vůbec nebyl podstatný. Podstatnou otázkou bylo to, proč vládní koalice, která prosadila druhou komoru do ústavního systému, která jí abstraktně přikládala takový význam, neučinila po celé volební období nic, aby tuto komoru vytvořila. Tato otázka zůstává bez odpovědi.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji poslanci Zdeňku Jičínskému. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Ullmann, ale také pan poslanec Sládek. Chci se zeptat, zdali chce využít svého přednostního práva. Nechce, takže pan poslanec Ullmann má slovo jako první.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Žádala se tady odpověď na otázku, pokusím se odpovědět. Kdyby opravdu nebylo učiněno nic, nebudeme před volbami do senátu. To si myslím, že by si legislativec měl uvědomit, že se opravdu pro to něco udělalo.
Pokud kritizuje charakter naší ústavy, připouštím, že je to možná z nedopatření, protože tehdy byl hodně zaneprázdněný tím, aby vznikl provizorní senát. Ale možná opomněl to, kdo pro tuto ústavu hlasoval. Chtěl bych to uvést na pravou míru, že to nebyla jenom vládní koalice a neměla 120 hlasů. A ústava byla přijata větším kvórem.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miroslav Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové. Pane předsedající, vaším prostřednictvím bych rád opět upozornil poslance, že pokud nechtějí poslouchat můj projev, není to samozřejmě jejich povinnost. Já se také přiznám k tomu, že pro ně nehovořím. Hovořím proto, aby toto vystoupení bylo v zápisu z jednání sněmovny, abychom se mohli po letech k našim závěrům vracet.
Nejprve faktická poznámka. Neustále jsou tady republikáni zcela otevřené napadáni jakýmsi podivným spolkem nazvaným Občanská demokratická aliance. Snášel jsem to dost dlouho, ale teď už to trochu přesáhlo všechny meze. Pokud by Republikánská strana byla nazývána stranou extrémistickou, ve veřejných sdělovacích prostředcích nařčena z toho, že vyvolává chaos apod., tak bych rád ocitoval opět názor veřejnosti. Cituji: Občanská demokratická aliance je spolek slušných zlodějů. Ale psi vyjí, karavana jde dál, myslím, že ta strana, která při každých volbách se dostává do parlamentu na poslední chvíli, vyloženě na poslední chvíli, ačkoliv celou dobu do vyhlášení výsledků oscilovala těsně pod pětiprocentní hranicí, tak ta stejně nemůže ovlivnit budoucnost vývoje naší země a v příštích parlamentních volbách definitivně zmizí z politické scény.
Dámy a pánové, k vlastnímu senátu. Senát je instituce od prvopočátku vzniklá z velmi špatných a nízkých, ba - troufám si tvrdit - těch nejnižších pohnutek. Rád bych oživil poslancům jejich paměť. Jak se zdá, u většiny poslanců alespoň vládní koalice je paměť velmi krátká a měli by s tím něco dělat Vzpomeňte si, že v roce 1992 se jednalo o rozbití Československé republiky. Vzpomeňte si, kolik práce bylo s prosazením zákona o rozpadu federace ve Federálním shromáždění. Vzpomeňte si na to, kolikrát ten návrh zákona neprošel a vzpomeňte si také na to, že ten návrh zákona prošel teprve tehdy, kdy federálním poslancům byla slíbena trafika v podobě senátu. Takže už první pohnutka byla nejubožejší z těch ubohých možných, protože zabudování senátu do ústavy bylo zcela účelově děláno jenom proto, aby se přemluvili nebo získali federální poslanci k tomu, aby odhlasovali zánik Československa, protože nebýt této trafiky, tak by se ta těsná většina, která vlastně spočívala ve třech hlasech, nikdy ve Federálním shromáždění přece nezískala. Tam byla velmi nízká, troufám si tvrdit velmi podlá pohnutka. Takže znovu opakuji, senát je instituce vzniklá z těch nejnižších možných pohnutek.
Dalším rysem, se kterým vznikal senát, byl samozřejmě překotný chvat, protože se vlastně utvářela ústava za pochodu, byly tam tlaky na schválení zákona o rozpadu federace. Tím pádem, pokud někdo z vás označuje překotný chvat za správnou pohnutku nebo správný způsob vytváření ústavy suverénního státu, já jsem opačného názoru.
Další takovou pohnutkou, která udržuje senát při životě je nechuť přiznat se k chybám. Vždyť přece by bylo zcela lidské říci "Ano, tehdy ta situace nebyla zvládnuta. Ústava byla šita horkou jehlou, k jejímu vytvoření vedly mnohdy i nízké pohnutky. Přiznejme si chybu, můžeme ústavu změnit."
K přežívání senátu vede i politická zbabělost. Dámy a pánové, bude to instituce zbytečná, bez skutečného vlivu, který nemůže zajistit ani pár tzv. osobností, i když znovu opakuji, nevím, co se v této zemi nebo v naší zemi rozumí pod pojmem osobnost. Je to snad bývalý poslanec Federálního shromáždění pan Benda, který si i tam vysloužil přezdívku spící brouk? Je to snad pan Dienstbier, který byl zatím vyhozen z každé politické strany, do které vstoupil? Je to vážený senior politické scény pan Tigrid, který si už v mnohých svých vystoupeních prakticky plete letopočet? A takto bych mohl samozřejmě ve výčtu tzv. osobností, které kandidují do senátu, pokračovat.
Jediný vliv, který bude mít tato komora, je, že to bude velmi dobře placený sbor, který bude často vystupovat ochotně ve sdělovacích prostředcích, případně na televizní obrazovce a tam komentovat probíhající události. Myslím si, že na to, aby dělali komentátory ve sdělovacích prostředcích, to budou velmi drazí komentátoři.
Dámy a pánové, bude to instituce velmi drahá, ale o tom se nemíním dále rozšiřovat, protože to už bylo probíráno a vyčísleno mnohokrát.
Dalším - já mám času také dost - argumentem, který je používán pro přežívání senátu, je podle mě také velmi nízký argument, že totiž jsou už vyhlášeny volby. Já se ptám: a co? Totiž příštím argumentem pro přežívání senátu bude, že tam už sedí 81 lidí, kteří pravděpodobně opustili nějaká zaměstnání, tak je přece nevyhodíme na ulici a budou tam přežívat jen proto, že je někomu líto vyhlášených voleb, několikerého zasedání volební komise apod. Ty argumenty, které jsou zde používány pro přežívání druhé komory parlamentu jsou velmi nízké.
Dámy a pánové, neustále je vnucována myšlenka, že se svým návrhem republikáni snad dopouštějí něčeho protizákonného, protiústavního. Není přece nic protiústavního na tom chtít změnit nebo doplnit ústavu. Na tom rozhodně nic protizákonného ani protiústavního není. naopak je to zcela oprávněná snaha, zcela legitimní úsilí každé politické strany.
To, co zároveň předvádí staronová vládní koalice - a mohli jsme si tady vyslechnout od jejího člena, že prý za to může ta dřívější, ta stará vládní koalice. Pokud mě nemýlí zrak a další, sluch, čich (Vy doplňujete čich? Že by vládní koalice zapáchala?), tak tady není přece žádná stará a nová vládní koalice, ale je pouze pořád tatáž vládní koalice. To, že má méně poslanců než měla do června letošního roku, to z ní přece nečiní jinou vládní koalici. Já nechápu, jak může člen vládní koalice z let 1992 -1996 vystupovat po červnových volbách v r. 1996 s tím, že to je věcí té staré vládní koalice. Pravděpodobně část té vládní koalice trpí schizofrenií, takže jedna část její osobnosti žila do červnových voleb 1996 a další žije po červnových volbách 1996.
To, co tedy předvádí tato staronová koalice je zbytečné zatemňování problému a odvádění pozornosti od samé podstaty problému. A já doufám, že se volby do senátu změní v referendum o senátu tak, aby si tento sbor už do vínku kromě výše zmíněných vad odnesl i nesouhlas občanů, kteří jediní by měli určovat, co je správné a co špatné, co prospěšné a co zbytečné. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Sládkovi. O slovo se přihlásil poslanec a ministr obrany Miloslav Výborný.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a pánové, budu se snažit být stručný. Pouštět se do některých polemik je ožehavé a většinou se to nevyplácí. Obávám se, že pustit se do dialogu s panem poslancem Sládkem by vskutku mohlo být ožehavé, ale on, jak pravil na začátku své řeči, nemluvil ani tak k této sněmovně jako k budoucnosti proto, aby jeho řeč byla zaznamenána ve stenozáznamech této sněmovny. Já myslím, že je to správný názor. Také proto se přednášejí poslanecké řeči, aby byly zaznamenány a potom studovány. A právě proto se cítím být povinen přistoupit k tomuto řečništi.
Pan poslanec Sládek několikrát zopakoval, že senát byl zakotven do Ústavy České republiky z pohnutek, cituji jej, špatných, nízkých, ba nejnižších. Dále uvedl, že to byla pohnutka podlá. Argumentoval tím, že touto pohnutkou bylo zaopatřit, cituji jej, trafiku pro bývalé federální poslance. Byl jsem členem České národní rady, jejím poslancem, byl jsem členem ústavně právního výboru, předsedou tohoto výboru, byl jsem také členem komise, která připravovala návrh ústavy. Účastnil jsem se mnoha jednání jak této vládní komise, tak této sněmovny, tehdy České národní rady, jejích výborů, účastnil jsem se také jednáni mezi poslanci Federálního shromáždění a tehdejší České národní rady. Se vzpomínkou na tato jednání prohlašuji, že pohnutka pro zakotvení senátu do ústavních institucí České republiky nebyla vůbec vyvolána potřebou převést poslance Federálního shromáždění do druhé komory. Ty pohnutky byly hlubší. Spíše tady hrály roli historické úvahy, totiž o tom, že by Česká republika měla nějakým vhodnějším způsobem, ale přece jen navázat na ústavu prvorepublikovou.
Dobře si vzpomínám, že první úvaha o tom, že by parlament měl být dvoukomorový, byla vedena několik měsíců před tím, než se začaly vést úvahy o tom, že by snad tehdejší poslanci Federálního shromáždění mohli být jádrem pro vytvoření prozatímního senátu. Několik měsíců před tím byla vedena úvaha, aby byla učiněna politická rozhodnutí o tom, že senát by měl vytvořit druhou komoru českého parlamentu. To tedy dodávám k tomu ničím nepodloženému a poněkud sprostému tvrzení pana poslance Sládka.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Miloslavu Výbornému. O slovo se přihlásil poslanec Pavel Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, pan dr. Sládek vždycky vystoupí v této sněmovně a vždycky uráží, vždycky nadává, zesměšňuje a kryje se citátem. Dovolte mi, abych použil také citátu. Slyšel jsem, cituji: "Víte, proč republikáni nekandidují do senátu? Protože pan Sládek nemá tolik příbuzných." (Pobavení v sále.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl Pavel Dostál a zdá se, že je to poslední přihláška do rozpravy, takže rozpravu končím. Předkladatel nechce vystoupit, takže prosím zpravodaje Marka Bendu, aby do mikrofonu řekl to, co bych mohl říci také, aby přednesl návrh na usnesení, o kterém bychom hlasovali. Máte, pane poslanče, nárok na závěrečné slovo.
Poslanec Marek Benda: Budu velmi rychlý. Bylo by možné říkat mnohé k debatě, ve které vystoupila řada lidi, ale jen jedno upozornění pro své kolegy, kteří se kryjí citáty. Vzhledem k tornu, že jsem zpravodajem mandátového a imunitního výboru k jednomu nejmenovanému poslanci, který tady už na první schůzi citoval a že jsem se věcí dost zabýval, varuji vás, nemusí vás samotné slovíčko "cituji" krýt před odpovědností za vaše slova.
Jinak můžeme hlasovat o jediném návrhu, který jsem předložil já a po mně pan poslanec Mašek, aby návrh poslance Sládka a dalších, sněmovní tisk č. 3, Poslanecká sněmovna zamítla.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já bych vás rád v této chvíli odhlásil. Ještě vyčkejte, prosím, omylem jsem spustil časomíru. Nyní se prosím přihlaste. Budeme hlasovat o usnesení.
Poslanecká sněmovna zamítá předložený návrh.
O usnesení rozhodneme v hlasování č. 71, které jsem právě zahájil.
Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Poslanec František Čech: (mimo mikrofon) Nesvítí žádná světla.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Poprosil bych paní místopředsedkyni Buzkovou, aby šla kontrolovat sem z panelu výsledek hlasování.
Pane poslanče Čechu, mám tomu rozumět tak, že to je procedurální námitka proti výsledku hlasování? Odhlásil jsem vás. Přihlašme se. Hlásí se pan poslanec Exner s faktickou poznámkou.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedající, já jsem se jenom chtěl ujistit, jestli můžeme hlasovat ve smyslu jednacího řádu. Pokud vím, dohodli jsme, že prodloužíme jednání. Nedohodli jsme se však, že budeme hlasovat po 19. a zvláště ne po 21. hodině. Obavám se, že je nutné hlasování přeložit na zítřejší ráno, pokud mne nepřesvědčíte, že tomu bylo jinak. Ale nepamatuji se na to.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Říkal jsem, že jednání ukončíme kolem 21. hodiny a že budeme hlasovat i po 19. hodině. Tak to bylo řečeno.
Nicméně v této chvíli jsme před problémem, který otevřel pan kolega Čech naprosto v souladu s jednacím řádem, čili rozhodneme o tom, zda jeho procedurální námitka je oprávněná, či nikoliv. Rozhodneme o tom v hlasování č. 72.
Kdo souhlasí s procedurální námitkou poslance Čecha? Kdo je proti? Děkuji.
Námitce poslance Čecha bylo vyhověno. (Poznámka stenografa: Výsledky hlasování předsedající neuvedl.)
Přesto pro pořádek se chci zeptat, zdali někdo má námitky proti tomu, abychom opakovali v této chvíli hlasování. Není tomu tak.
Takže v hlasování č. 73, které jsem právě zahájil, rozhodneme o usnesení, které předložil zpravodaj Marek Benda.
Kdo souhlasí s usnesením? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Čas určený pro hlasování uplynul. Pro 89, proti 43 poslanců. Konstatuji, že jsme předložený návrh zamítli.
Paní a pánové, já vám děkuji za pochopení. Děkuji vám za účast na odpoledním jednání. Zítra začínáme v 9.00 hodin dalším bodem.
(Schůze přerušena ve 21.04 hodin.)