Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, já se omlouvám, ale v souladu s jednacím řádem musím upozornit, že uplynul čas, který je dán jednacím řádem pro vyslovení faktické poznámky.
Nyní je přihlášen pan profesor Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, jak už víte z tisku a i z televize, mám smutný primát, že jsem nejstarší mezi vámi. Z toho samozřejmě plyne, že jestliže jsem nejstarší, mám také asi nejdelší život, v němž jsem něco dělal, a protože jsem byl vždycky svým způsobem veřejně činný, samozřejmě i moje činnost se vyznačuje jistým vývojem.
Nechci podrobně hovořit o vývoji Československa po r. 1945, s nímž jsem jistým způsobem spojen. Jenom bych chtěl říci jednu věc. Myslím, že k právu člověka na život patří i právo na to, aby se měnil, aby se vyrovnával s tím, co může považovat v určité době za omyly nebo hříchy mládí.
Možná, že tu jsou někteří kolegové, kteří patří v současné době k vládní garnituře a jsou ve věku, v němž jsem psal onu knížku, kterou kolega Payne citoval a možná, že po dvaceti nebo třiceti letech, až se podívají na svou činnost v této době, také jim některé věci přijdou podivné.
Já jsem během té doby od názorů, které kolega Payne citoval, udělal jistý myšlenkový i politický vývoj, který má svou logiku. Myslím, že nebyl neorganický. Napsal jsem o tom i v knize Právní myšlení v šedesátých letech a za normalizace, která je sebekritickým vyrovnáním s tímto obdobím. Pro ty, kdo nejsou informováni, bych chtěl říci, že jsem se dostal do rozporů s tehdejší politickou mocí už v první polovině šedesátých let, kdy jsem prosazoval rehabilitace politických obětí a že v sedmdesátých letech po podpisu Charty 77 jsem byl objektem dosti intenzivní represe ze strany StB. Od roku 1981 do r. 1990 bylo proti mně vedeno trestní řízení pro rozvracení republiky. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Grégr s faktickou poznámkou.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, nevím, kolik bylo poslanci Paynovi v padesátých letech roků, jaký měl věk. V padesátých letech byl můj otec jako vysoký zahraniční důstojník zavřen a já jsem byl vyloučen z vysokého školství. Přestože se k těmto věcem velice nerad vracím, chtěl bych říci, že následně v sedmdesátých letech, na rozdíl od mnohých, kteří tady zasedají jsem byl zavřen opět, za své postoje v době na začátku nebo vrcholící normalizace.
Prosím vás, pokud se tady budeme věnovat citaci děl, pak samozřejmě bychom mohli citovat různé básně, vědecké a kandidátské práce, různé zprávy ze zahraničních cest a zahraničních kongresů. Myslím si, že by vyzněly možná ne tak příkře, ale v každém případě ve stejném duchu, čili pokud navodíme tuto atmosféru, já si napříště připravím výtahy z těchto děl. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grégrovi. K odpovědi na faktické poznámky se přihlásil pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Chtěl bych poděkovat panu profesoru Jičínskému, že se tady distancoval od některých svých názorů. Slyším to od něj poprvé. Jakkoli jsem pročítal jeho knihy, tak jsem tam nenašel jasné vyjádření k této kapitole jeho života. Přesto si myslím, že k životu politika patří také jistý druh pokory a schopnost vyvodit z některých věcí určité závěry. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Paynovi a nyní dostává slovo paní poslankyně Květoslava Čelišová a připraví se pan poslanec Karel Vymětal.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Pane předsedající, dámy a pánové, také já si dovolím citaci z jednoho díla. Toto dílo bylo přijímáno v této sněmovně 13. Července 1992 a mělo název "Programové prohlášení vlády". Té vlády, která nám dnes předkládá další programové prohlášení, které nevíme, jak máme dát důvěru, když nic z toho, co v této publikaci citovala, není pravdivého.
Dovolila bych se dotknout oblasti školství a kultury. Bylo zde řečeno mnohé. Je však s podivem, že lidé, kteří způsobili to, v jakém stavu se dnes školství ocitá, si troufnou znovu kandidovat na post ministra. Myslím si, a bylo by rozumné, aby pan ministr Pilip zvážil svoji kandidaturu na ministra školství. Možná, že by mu lépe svědčilo pracovat v ústředí své politické strany.
Nyní k vlastní citaci. Vláda si je vědoma významu vzdělání pro každého jednotlivce pro ekonomický i kulturní rozvoj společnosti a pro celkový charakter budoucího státu. Vláda vypracuje moderní strategii vzdělávací a školské politiky otevřené světovému vývoji a směřující mezi tradiční západoevropské demokracie. Zároveň s posílením školství budou činěny kroky k posílení role rodiny, obce a dalších součástí občanské společnosti na výchově a trvalém procesu vzdělávání občanů.
Mohla bych samozřejmě pokračovat. Je to dáno. Existuje stenozáznam. Materiál mám před sebou. Není to tedy nic z výmyslů poslanců KSČM.
O čem jsme se přesvědčili za uplynulé čtyři roky? K jakým důsledkům v praxí docházelo? Řada nesmyslných bezkoncepčních a škodlivých transformačních kroků vzdělanostní a zejména školské politiky české pravice mohla být včas zažehnána, kdyby jejich autoři v čele s panem ministrem byli ochotni diskutovat s odborníky a kdyby byla vůle řešit celou problematiku v souladu s vědou a zkušenostmi odjinud.
Zamýšlíme-li se nad školními roky do roku 1996, pak ze všeho nejvíce je třeba poděkovat ne panu ministrovi, ne ministerstvu školství, ale za odvedenou práci všem poctivým učitelům a pedagogickým pracovníkům. Jenom díky jejich úsilí a nezměrné obětavosti je české školství stále ještě funkční. Naproti tomu je třeba otevřeně říci, že pokračuje rozvrat všeho pozitivního, čeho v minulosti na úseku školství bylo dosaženo. Práce ministerstva charakterizuje živelnost a neschopnost zformovat alespoň v hlavních rysech směry a cíle českého školství. Celková úroveň naší vzdělanosti se stává plytkou a povrchní a přibližuje se tak západním standardům. Ty jsou v mnoha směrech, jak je nám všem známo, nižší než naše.
Negativní je vliv nepromyšlených nápadů verbálně se projevujících v různých heslech např. o svobodě rozvoje dítěte na školách apod. Na rozdíl od vládnoucí pravice, která nekoncepčnost školské politiky hodnotí jako znak pedagogické svobody, podle našeho názoru jde o chaotická opatření, jejichž negativní účinek je prohlouben nedostatkem především kvalitních učebnic. Někdy je to tak, že na nové učebnice škola prostě nemá, a tak se nepoužívají učebnice žádné.
Mnohokrát jsme kritizovali i záležitosti spojené s prosazováním ekonomické samostatnosti škol. Ukazuje se, že ředitelé se musí zabývat více ekonomickými problémy školy a na zvyšování kvality pedagogického procesu nemají ani čas ani sílu. Nejzávažnějším problémem je kvalita učitelů. S tím velice úzce souvisí především společenské a finanční ocenění práce učitelů a pedagogických pracovníků. To má rozhodující vliv na prestiž učitelského povolání. Není náhodou, že stále roste nespokojenost učitelů s nedostatečnými příjmy i s tím, že česká vláda v tomto směru neplní své sliby. Velmi varovným signálem je skutečnost, že v důsledku vládní politiky stále roste počet nekvalifikovaných učitelů, což bude mít nedozírné následky. Ředitel školy často přijme raději nekvalifikovanou maturantku, která pak učí, vše co je zrovna potřeba, bez ohledu na své zkušenosti a vědomosti. Pro ředitele je to leckdy lepší než přijetí kvalifikované učitelky, na jejíž finanční ohodnocení nemá bohužel dostatek finančních prostředků. Kvalifikovaní učitelé pak odcházejí za lepším výdělkem do sféry služeb i jinam. Máme informace, že ředitelé už dostali pokyn snižovat počty učitelů podle počtu žáků, což znamená další negativní zásah do kvality výuky.
Školská politika české vlády zanedbává vzdělanost národa. Elitní výběrové školy pro děti zbohatlíků nic nevyřeší. Proto potřebujeme moderní program vzdělávací politiky, jak nám bylo slibováno, aby mládež měla široké možnosti uplatnění a důstojnou perspektivu života. Politiku, která bude vycházet z hlubokého přesvědčení, že vzdělání patří k nezadatelným lidským právům a že je společným zájmem nás všech. Nesmíme dopustit další podceňování vzdělání, které je nejen nezbytným prostředkem k uchování národní identity, ale také naší kulturní svébytnosti a v neposlední řadě i hospodářské konkurenceschopnosti.
Nemohu souhlasit ani s pasáží programového prohlášení vlády ke kultuře, kde se vláda domnívá, že - a budu to zde opakovaně citovat - jedním z trvalých úkolů vlády je rovněž péče o zachování a rozvíjení kulturního bohatství, že jasně definuje svou politiku v oblasti kultury. Víme velice dobře, že tomu tak není. Téměř se stejnými formulacemi jsme se opět setkali v minulém vládním prohlášení. I ono uvádělo pokračovat v procesu odstátňování kultury, vytvářet podmínky pro efektivní pluralitu zdrojů plynoucích do této sféry, řešit zákonné úpravy kulturního dědictví, podporovat síť veřejných knihoven, muzeí, galerií, prosadit pluralitu v oblasti sdělovacích prostředků. Spíš bychom se měli zeptat, co a jak se řešilo v uplynulých čtyřech letech.
Slíbená novelizace památkového zákona nebyla parlamentu předložena, velký krach znamenalo plnění či spíše neplnění zákona o vývozu předmětů kulturních hodnot, více než složitou situaci zaznamenává řada knihoven v regionech, městech a obcích, zanikla četná kulturní zařízení, o mnohém mobiliáři z restituovaných památkových objektů se nám může jenom zdát. Pluralita v oblasti sdělovacích prostředků vůbec ještě neznamená jejich objektivitu a proklamovaná svoboda umělecké tvorby s možností jejich zveřejnění zdaleka se netýká každého tvůrce, nemluvě o řadě ministerských průšvihů včetně tahanic o samotnou existenci ministerského úřadu a raději ani nepřipomínejme, že vláda během celého svého funkčního období nenalezla chuť nebo odvahu zabývat se plněním svého programového prohlášení v kultuře a předložit je parlamentní rozpravě.
Nejde mi o rozměr toho, o čem současné programové prohlášení vypovídá. Jde mi především o celkový přístup ke kultuře. Nepokládat ji pouze za trvalý, ale za jeden z prioritních úkolů. Z této odpovědnosti se ani stát ani vláda vyvázat nemohou. Tomu by také strategie v kultuře měla odpovídat včetně poskytování potřebných dotací z veřejných zdrojů včetně státního rozpočtu, a to i vzhledem k potřebám regionů, měst a obcí.
Součástí vládní strategie v kultuře by mělo být její docenění v přístupu k mládeži. Vytvořit dostupnost kulturních hodnot pro všechny finančně dostupné příležitosti pro mládež k zájmové, vzdělávací, tělovýchovné, turistické a umělecké činnosti ve volném čase, včetně podpory činnosti dětských a mládežnických organizací, domů dětí a mládeže, center volného času. U rizikových kategorií mladých lidí, tzn. pokládat je za jednu z možných prevencí proti působení drog, porna, alkoholu a trestných činů.
Kdo tohle nevidí, nevidí. Aktivně působit proti průniku domácího a zahraničního kýče a braku, proti mravní kultuře propagující násilí a sobecký individualismus znamená omezit mimo jiné násilí na televizní obrazovce i filmových plátnech. Že to nelze? Ale ano. Příklad si můžeme vzít v té zemi, která je dnes, bohužel, pro nás jediným vzorem a konečně i ve Spojených státech.
I když se v programovém prohlášení vlády hovoří o kultuře více než ve společné dohodě, kde se odbyla dvěma větami, přesto mám dojem, že bylo ušito rychlou jehlou a že mi v této vládní strategií ještě mnoho chybí. To především proto, že přes hlasné proklamace o jejím významu je ve skutečnosti podceněna. Záleží nyní na nás, všech poslancích, zda se spokojíme s tímto programovým prohlášením v očekávání, že toto vládní prohlášení si vyslechneme zřejmě až za další čtyři roky, pokud nebudou volby dříve anebo budeme na svoji kontrolní funkci rezignovat. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Čelišové. Nyní vystoupí pan poslanec Karel Vymětal a připraví se pan poslanec Ivan Langer.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedo sněmovny, pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, bylo zde již řečeno tolik mouder, že člověk přemýšlí nad tím, jestli je možné ještě vůbec něco říci, o moudrech ani nemluvě. Přece bych si vás dovolil zdržet v rozsahu asi 10 minut a chtěl bych se podívat na přednesené programové prohlášení vlády z hlediska podnikatelské sféry a z hlediska hospodářství.
Zaujalo mne, že celým programem se jako červená nit táhne přístup vlády, která preferuje ve všech oblastech individuální odpovědnost občana, jeho svobodné rozhodování a tuto individuální odpovědnost i v oblasti hospodářské při jednoznačné preferenci soukromého vlastnictví. Tato vládní tendence mne uvádí v úžas, a to proto, že naposledy v dějinách lidstva v prvobytně pospolné společnosti byli lidé, kteří byli individuální, univerzální a tedy byli schopni nést za své činy individuální odpovědnost. Vývojem ale brzy pochopili, že to tak nejde, že je mnohem výhodnější pro všechny, aby ten dělal to a tamten tohle a když se budou takto specializovat a každý bude dělat to, co nejlépe umí. Nastala tedy dělba práce a také dělba odpovědnosti. Domnívám se, že dnes jsme na poněkud vyšším stupni vývoje člověka a že dělba práce je taktéž na jiné úrovni. Nemohu proto pochopit, jak vláda může chtít do naší současné společnosti implantovat odpovědnost prvobytně pospolné společnosti. Chce snad tvrdit, že každý občan našeho státu rozumí všemu, že dovede posoudit, jestli lékař léčí jeho nemoc správnou metodou, že rozumí technologii výroby potravin a tedy si sám rozhodne, zda potravina je vhodná a nezávadná k jeho konzumaci. Že rozumí výrobě tepla a posoudí, zda se vyrábí racionálně, že každý je obchodník, ekonom, projektant atd.?
Sám neznám tak univerzálního člověka - snad jen předseda vlády je takový člověk, protože ten řídí všechny resorty. Jsem přesvědčen, že tento základní přístup vlády je naprosto mylný. Lidé vytvořili vládu v této zemi a platí si ji proto, aby vytvářela systémy dělby práce a chránila své občany. Místo toho ale vláda ve svém programu prosazuje tendenci, aby neodpovídala postupně za nic. Vzniká právem otázka na co potom taková vláda je a odpověď si dávají naši občané denně.
V hospodářské oblasti si vláda proklamuje soukromé vlastnictví a tím omezuje rovnost dalších forem vlastnictví jako státní, samosprávné, družstevní a další formy. V programu vláda uvádí záměr na další snižování vlastnického podílu státu. Vzniká tak monopol soukromého vlastnictví se všemi dopady na život společnosti. Tuto tendenci je třeba jednoznačně odmítnout. Vývoj ve světě by měla vláda lépe analyzovat a poučit se v prosperujících hospodářství včetně jejich promyšlené státní regulace tržních vztahů.
Vláda hodnotí, dámy a pánové, že se hospodářství úspěšně rozvíjí a chce udržet vysoké tempo hospodářského růstu. Myslím, že o tomto tvrzení Lze diskutovat, protože má jednu vadu. Nejdříve totiž došlo k velkému hospodářskému krachu -objemy výroby průmyslu klesly v průměru na 60% oproti roku 1989, v řadě podniků na 40%, mnohé podniky dříve prosperující dnes neexistují a řada podniku je k likvidaci vedena jako Poldi Kladno. Tatra Kopřivnice, v poslední době Zbrojovka Vsetín a řada dalších. Pokud budou dodržena současná tempa meziročního růstu hrubého domácího produktu 4-5%, tak se naše republika dostane na úroveň roku 1989 v příštím tisíciletí. Pokud jde o vyrovnání se zeměmi Evropské unie, které se rovněž vyvíjejí, tak mi to připadá, že to bude jako s tím obzorem - čím více se k němu blížím, tak tím více se mi vzdaluje.
Došlo k jedné hrubé chybě podle mého názoru v roce 1990, kdy se s vaničkou vylilo i dítě. Vývoj nebyl postaven na stavu roku 1989, aby byl rozvíjen, ale rozbily se základy a ten zbyteček se teď rozvíjí při statickém sledování vlády. Považuji za chybné, že vláda není v ovlivňování hospodářství pozitivně aktivní, ale je buď pasivní nebo aktivní negativně. Lze to dokumentovat i na vývoji výsledků zahraničního obchodu. Sto miliard korun pasivní bilance našeho zahraničního obchodu za loňský rok bylo vládou sledováno, okomentováno, ale neovlivňováno. V letošním roce vývoj ukazuje na ještě horší výsledek. Opět je vládou sledován a ve svém programu vláda uvádí, že zesílí podporu našeho exportu ze strany zastupitelských orgánů v zahraničí. Nevím co to je "zesílení podpory", když není téměř žádná. Mohu jen připomenout, že jsme měli vybudována u zastupitelských úřadů v zahraničí obchodní oddělení, která se starala o zahraniční obchod s konkrétními úkoly, že jsme měli v Československu ministerstvo zahraničního obchodu a že byl ucelený systém zahraničního obchodu. To vše bylo rozmetáno na kusy a není nic. Vláda říká, že je každý individuálně odpovědný, ale měla by pochopit, že to není možné. Zájmy podnikatelských subjektů může a má organizovat a naplňovat vláda a její orgány byť i za úplatu. Neměl by být žádný problém, aby byla opět zřízena obchodní oddělení v různých částech světa, jejichž pracovníci by plnili úkoly českých podnikatelů v dané zemi i za úplatu. Byli by to profesionálové, kteří by byli k dispozici jako služba státu pro každého podnikatele. Rovněž by neměl být problém završit tento systém podpory exportu českých výrobků zřízením ministerstva zahraničního obchodu. Pro potřebu naplnění potřebného počtu koaličních míst ve vládě se zřizují i jiná ministerstva - máme i ministra bez ministerstva a proto si myslím, že prostor je. Musela by ale vláda chtít pracovat ve prospěch našich podnikatelů a mít program pro oblast zahraničního obchodu. To ale, bohužel, není a není ani snaha.
Dámy a pánové, ve vládním prohlášení mi chybí řešení naprostého chaosu a nepořádku v ekonomických vztazích mezi podnikatelskými subjekty. Vzájemné pohledávky přesahují 200 mld. Kč. Stav je takový, že dlužníci se smějí věřitelům, dluhy neplatí a někteří nechávají své věřitele i zabít. Je to ostuda našeho státu a chápu podnikatele, že v takovém prostředí pracovat je o život.
Vláda ve svém programu se nezavazuje k ničemu, pouze uvádí, že budou vytvářeny podmínky pro to, aby byly pružněji řešeny oprávněné nároky firem ve věřitelské pozici.
Z tohoto citátu ovšem nevyplývá, kdo bude situaci řešit. Zřejmě nikdo. Jde pouze o proklamaci. Takové řešení je pro podnikatele k ničemu, a přitom situace je přímo havarijní. Mohl bych zde hovořit i o dalších oblastech, například daňových únicích, a zeptat se vlády, jak si představuje prohloubit profesní a etickou úroveň pracovníků zabezpečujících daňovou službu. Jestli - jak prohlašuje v programu - to bude formou, že provede školení o morálce, či má jinou představu, ale zavazuje se k tomu. Nebo jak si představuje tvorbu zábran proti monopolním a kartelovým dohodám a tendencím, když souběžně navrhuje zrušit Ministerstvo pro hospodářskou soutěž a nahradit je vládním úřadem pro ochranu konkurence, kterému ovšem nenavrhuje žádné pravomoce.
Mohl bych hovořit o dopravě, která byla v minulosti vybudována a zajišťovala dopravní obslužnost. Ta byla systémově rozbita a nyní se má podle vládního programu zlepšovat, aby ne zajistila, ale usnadnila dopravu do zaměstnání, škol, zdravotnických zařízení a úřadů, jak se uvádí v programu. Zřejmě si vláda neuvědomuje, že ne každý má auto a odpověď, že taxíky jezdí, není řešením pro mnoho občanů a pracovníků. Je to i problematika bydlení ve vazbě na možnosti rozvoje podnikatelské sféry a mnoho dalších oblastí.
S lítostí musím konstatovat, že z uvedených důvodů mně nepřesvědčila vláda svým programovým prohlášením, že je ochotna a schopna pracovat v zájmu většiny občanů naší země, a proto jí nemohu vyslovit důvěru.
Děkuji za vaši pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Karlu Vymětalovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ivan Langer a připraví se pan poslanec Michal Frankl.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, jako člen politické strany, která je součástí koalice, jejíž vláda v souvislosti s předložením vládního prohlášení žádá o důvěru, se přiznám k tomu, že v průběhu dnešní rozpravy se mně zmocnily jisté rozpaky. Ty nepramení ani tak z přehršle vystoupení, která přímo přetékají slovy arogance, ignorance a zvůle, už vůbec nepramení z toho, že jsme byli svědky důkazů naprosté absence alespoň elementárního pocitu studu od představitelů té politické strany, která v minulosti tak dlouho rozvíjela tuto zem, až se z ní stala prakticky rozvojová země, která na rozdíl od Hondurasu neměla ani ty banány na prodej.
Mé překvapení a rozpaky pramení spíše z toho, že z projevů mých kolegů ze sociální demokracie vyplývá, že prakticky celé pasáže vládního prohlášení jsou kopií volebního programu sociální demokracie. Byl jsem skutečně tak rozpačitý, že jsem si rychle nalistoval tento materiál, který se nazývá "Programové prohlášení vlády české republiky" a uklidnil jsem se. V tomto materiálu se skutečně totiž počítá nebo předpokládá se zavedením školného na vysokých školách, neboť vláda je přesvědčena, že přiměřená míra spoluúčasti studentů na studiích, která se odrazí v rozpočtu vysoké školy, přispívá nejen vysokým školám samotným, ale i zvyšuje motivaci studentů na studiu samotném.
Toto vládní prohlášení uvažuje s posílením postavení občana - pacienta v systému zdravotnické péče, se změnou financování zdravotnictví, neboť ví, že všechna krásná slova o bezplatné zdravotnické péči jsou přinejmenším nepravdivá.
Toto vládní prohlášení počítá s pokračováním privatizace státního majetku, neboť tato vláda je si vědoma, že tím nejhorším hospodářem, který existuje, je sám stát. Je to tato vláda, která ve svém prohlášení předpokládá udržení adresnosti systému sociálních dávek, neboť považuje tento systém ve svém důsledku za mnohem efektivnější, ba dokonce i sociálnější než plošné mrhání veřejnými statky.
Je to tato vláda a toto vládní prohlášení, které předkládá jasnou zahraničně bezpečnostní orientaci této republiky, a to je urychlený vstup do NATO.
Dámy a pánové, skutečně po přečtení a prolistování tohoto programového prohlášení mě opustily rozpaky, protože to je vládní prohlášení, které sice respektuje povolební situaci, která nastala po těchto volbách, je to však vládní prohlášení pravicové koaliční vlády, nikoliv volební program sociální demokracie, a proto pro ně mohu hlasovat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji poslanci Ivanu Langerovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Michal Frankl a připravil se pan poslanec Petr Zajíc.
Poslanec Michal Frankl: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, po více než šesti hodinách rozpravy na téma důvěra vládě, by mohl posluchač mít dojem a dojít k názoru, že by od vlády a od některého z ministrů pes nevzal onu kost.
Poslanecké sněmovně podle mého názoru byla představena vláda kompetentních ministrů v čele s premiérem, který se těší podpoře nejen voličů koalice, ale i určité podpoře voličů opozice. Vláda předložila vyvážené programové prohlášení, které dává jasnou a nedvojznačnou představu o dalším postupu kabinetu. Toto prohlášení obsahuje principy politiky, kterou koalice přislíbila svým voličům a navazuje na politiku předchozí vlády. Nově jsou tam zmíněna a reaguje na témata, kterým voliči svým hlasováním ve volbách přisoudili prioritu.
Vyslechli jsme tu řadu detailů vytržených ze souvislostí. Vyslechli jsme si i jednoznačné demagogie. Po některých hodnoceních hospodářské situace by se chtělo vyhlásit přestávku, aby poslanci a členové vlády mohli vyrazit do obchodů a ještě naposled si nakoupit, než se naše ekonomika s konečnou platností zřítí. Všichni víme, že tak to není, že není potřeba obchodů pro poslance a pro vládu, že již není potřeba přídělu mandarinek a banánů pro nikoho. To na adresu rovnosti, která byla zpochybňována ze strany komunistických poslanců. To jsou relikty minulosti.
Ozývalo se tu volání po neziskových organizacích. Zkusme přeložit slovo "neziskových" jako ztrátových organizací a asi toto volání ustane, protože nepotřebujeme ztrátové organizace.
Ale odhlédněme od těchto dílčích pohledů a vnímejme celek. Vláda, která předstoupila před Poslaneckou sněmovnu, je bezpochyby kompetentním kabinetem a prezentuje se prohlášením, které je v mnoha bodech přijatelné, až, jak bylo řečeno líbivé, i pro hlavní opoziční stranu. Podpořme proto vládu vyslovením důvěry a nespekulujme teď o tom, zda vláda bude chtít, či zda bude moci své vládní prohlášení splnit. To bude tématem až později.
Já sám vládě důvěru vyslovím, k vládě důvěru mám a jsem si jist, že se najde dalších sto poslanců, kteří dají vládě příležitost vládnout. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Franklovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Petr Zajíc, připraví se pan poslanec Martin Smetana.