Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Zdeněk Krampera. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miloslav Ransdorf. Přihlásila se paní poslankyně Alena Svobodová jako další.
Poslanec Miloslav Ransdorf; Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, kdysi spisovatel Robert Musil si položil otázku, jak se vyrovnat se světem, z něhož zmizely všechny pevné body. V posledních dnech se zdá, že takový pevný bod tady je, a sice neuhasitelná touha špiček katolického kléru po církevním majetku.
Já nechci samozřejmě přednášet z tohoto místa nějaké paličské řeči. Chtěl bych pouze vést racionální dialog se svými kolegy v Poslanecké sněmovně, abych je přesvědčil, aby od záměru prosazovat tyto restituce upustili. Mám na myslí tu část poslanců, kteří jsou k dialogu ochotni, možná by mi rozuměli terminologií, kterou užívá katolická církev. Jde o pars senior.
Myslím si, že si koaliční strana KDU-ČSL významně škodí u české veřejnosti tím, že tento požadavek do koaličních jednání umístila. Proč? Protože je velice podstatný rozdíl mezi tím, kolik je v naší společnosti věřících. Daleko méně lidí je těch, kteří jsou nábožensky aktivní, a ještě méně je lidí, pro které církve představují, dá se říci, cennou životní hodnotu. Těch je podle sociologických průzkumů jen 5 procent. Všech lidí, pro které všechny církve dohromady představují základní životní hodnotu.
Vycházíme-li z toho, že jenom část z nich se vztahuje ke katolické církvi, domnívám se, že skutečně musí počítat stoupenci tohoto návrhu s tím, že drtivá většina občanů a dokonce i hluboce založených věřících je proti požadavku, který zde byl nastolen.
Jak vlastně vznikla tato problematika? Každý, kdo je obeznámen s českou historií, ví, jen když si zběžně prolistuje Bílkovy publikace o pobělohorských konfiskacích, že tento majetek nevznikl nějakou ekonomickou činností, nevznikl rozumným nakládáním s hodnotami, které by byly církvi svěřeny, ale konfiskacemi na základě politického, ekonomického i ideologického násilí, kterému byl český národ vystaven.
Myslím si, že je třeba také v této souvislosti vzít v úvahu i polistopadový vývoj této problematiky. Vy, kteří jste seděli ve Federálním shromáždění, a řada pamětníků těchto dob tady sedí, víte, že jsme byli ujišťováni Biskupskou konferencí v případě navrácení 74 objektů řeholním kongregacím, že se jedná o poslední majetko-právní požadavek katolické církve a také záznamy o tomto vyjádření jsou v protokolech federálního shromáždění. Stačí jenom nalistovat. Nechtěl bych se domnívat, že zde šlo o postup, který by byl srovnatelný s oněmi jezinkami ze známé české pohádky.
Myslím si, že také bylo velmi pochybné z hlediska právní čistoty celé věci to, že při samém zahájení těchto restitučních procesů byl ponechán v platnosti zákon 218/1949 Sb., přes upozornění, že tak vlastně budou stát proti sobě dvě právní normy se stejnou silou, se stejnou účinností. Důvodem bylo to, že kdyby by! zrušen zákon 218 už tehdy, tak by vlastně připadly všechny objekty, všechen majetek ex lege církvi, ale ta si byla velice dobře vědoma, že tento požadavek je v české veřejnosti silně nepopulární, a také neměla dostatek lidí, aby především budovy, které byly s tímto požadavkem spojeny, mohla spravovat.
Soudím, že je velice důležitým důvodem pro odmítnutí tohoto požadavku také to, jestliže nahlédneme do posledního svodu kanonického práva. V oddíle, který se jmenuje O světském majetku, je jasně uvedeno, že ve smyslu správním přísluší tento majetek pod svatou stolici a osobně pod papeže. Myslím si, že toto je nejenom pro KDU-ČSL, ale i pro další koaliční strany důvodem k zamyšlení, protože stále platí u nás norma, že půda by neměla spadnout pod cizí právní subjekt.
Chtěl bych také říci, že dochází v této souvislosti k prolomení restituční hranice, na které byla obecná shoda, a byli jsme opakovaně ujišťování, že k prolomení této hranice nedojde. Chci připomenout, že ve hře je zákon 215/1919 Sb., podle kterého došlo vlastně k vynětí velkého množství půdy, o kterou právě jde, a také zákon 142 z roku 1947 Sb., a v podstatě tedy to je důkaz, pohlédneme-li na tyto zákony, že skutečně k prolomení restituční hranice dochází.
Proč tehdy vlastně agrární strana v průběhu 20. a 30, let vyjímala pozemky, o které jde, proč je vyjímala z onoho fondu? Vyjímala je z tohoto fondu, jak diskuse a záznamy z té doby ukazují, protože velice zvažovala významný konzervativní potenciál lidové strany za první republiky.
Domnívám se, že je nebezpečí, že se ocitne v podobné roli, roli agrárníků z první republiky, také nejsilnější koaliční strana ODS, která doposud odolávala těmto tlakům, protože i ona - jak se zdá - zvažuje významný konzervativní potenciál, nebo jak se dnes říká koaliční potenciál, KDU-ČSL.
Chtěl bych říci, že je zde ještě jeden významný důvod, a sice důvod ekonomický a ekologický, který nás vede k odmítnutí tohoto požadavku. V 80. letech řada analýz zpracovaných na nejrůznějších ekonomických ústavech, ústavech ekologických atd. signalizovala, že v 90. letech bude lesní hospodářství ztrátové, že bude třeba do něj umísťovat významné finanční injekce. Domnívám se, že toto je třeba také vzít v úvahu - kultivaci lesního fondu, i když připouštím, že značná část majetku, o který jde, je v dobrém stavu, především lesy na severní Moravě, které mají patrně z hlediska lesního fondu snad nejvyšší kvalitu. Výnos, se kterým se tedy kalkuluje - 50 miliónů korun ročně - zdaleka nestačí pokrýt potřeby. Uvádí se, že katolická církev potřebuje ke svému provozu asi miliardu korun ročně. Myslím si, že je zbytečné z tohoto pohledu jít na konflikt s převažující částí veřejného mínění a - dá se říci - riskovat další zhoršení lesního fondu v naší zemi.
Chtěl bych říci, že mou úlohou na tomto místě je požádat své kolegy v Poslanecké sněmovně z koaličních řad, aby zvážili svůj postup, argumenty, které jsou ve hře, a tento požadavek stáhli. Myslím si, že i ve významné části katolických věřících tento požadavek bude přijímán minimálně se silnými rozpaky.
Myslím si, že tato věc je pouze jednou - dá se říci - z částí, nicméně významnou částí celého kontextu vládního prohlášení. Vládní prohlášení, jak už zde říkali mnozí mluvčí, budí značné rozpaky. Připomíná onoho pohádkového krále, který slibuje, co slíbil, a odvolává, co odvolal. Myslím si, že ale i tuto zkoušku naše země vydrží, že náš národ přežije i tuto zatěžkávací zkoušku. Konec konců o jeho síle a životaschopnosti svědčí i to, že byl schopen se adaptovat na prudce se měnící podmínky. A to, že věci fungují, to není zásluha vlády a ministrů, ale je to zásluha obyčejných lidí této země, schopných podnikatelů, manažerů, řadových pracujících.
Čtyřicet procent občanů tohoto státu pracuje v jiném povolání než v roce 1989. Nenajdete jinou zemi v zemích, které procházejí reformními procesy, kde by se něco podobného stalo. A tomu je třeba vyjádřit obdiv, dík. Skutečně věřím v tuto zemi a v tvořivé síly tohoto národa.
Myslím si, že panu premiérovi není co závidět. Jeho úloha je nezáviděníhodná, ale konec konců každý premiér si zaslouží takovou vládu, jakou má. Na rozdíl od amerických basketbalistů se panu premiérovi bohužel nepodařil sestavit tým snů. Pokud ano, tak snad jedině v tom smyslu, že se jedná o sny, ze kterých člověk s úlevou ráno procitne. Doufám, že čas takového probuzení se blíží.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Miroslav Ransdorf. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Ctěné dámy, vážení pánové, bohužel vás trochu zdržuji, ale doporučoval bych ctihodnému.
džentlmenovi, který mluvil přede mnou, aby lépe četl. Když hovořil o nejlepším stavu lesů na severní Moravě, tak bohužel tam hrozí rozvrat lesních porostů. Lépe čtěte, pane kolego.
Poslanec Miloslav Ransdorf: (mimo mikrofon) Mohu technickou poznámku, pane předsedající?
Místopředseda PSP Jan Kasal: Samozřejmě můžete, ale doufám, že tím etapa technických poznámek skončí.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Pane kolego, v této zemi lidé 200 let umí číst a psát. Já si troufám se zařazovat mezi ně. Mohu vás informovat o tom, že byly také už v minulosti - a tradice díky bohu pokračuje dál - smíšené komise česko-německé, které se zabývaly stavem lesů v této oblasti. Mohu vám říci, že severomoravské oblasti, jako jsou např. Beskydy, byly hodnoceny z hlediska ekologického režimu a stavu lesního fondu jako jedny z nejlepších v Evropě. To je třeba říci pro vaši informaci.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Věřím, že pan poslanec Hofhanzl zváží, zdali chce ještě reagovat. Ale je to nová faktická poznámka, protože replika na jeho už odezněla.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Ctěné dámy, vážení pánové, nezlobte se na mě. Já tyto blbosti tu poslouchám šest let. Teď je slyším znovu odsud.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Takže pan poslanec Ransdorf samozřejmě má v souladu s jednacím řádem právo odpovědět.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Aby pan poslanec Hofhanzl nemusel už s podobnými - řekl bych na hranici parlamentního uzu se pohybujícími - výroky vystupovat nadále, dám mu -zavazuji se k tomu - xerokopii některých materiálů, které se této věci týkají.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec Hofhanzl má evidentně radost. Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Miroslav Sládek. (Šum v sále.)
Dámy a pánové, prosím o klid.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, jak zde řekl jeden poslanec za ODA, že zde poslouchá tyto věci šest let, na jeho adresu bych použil jeden historický výrok: Jste tady už moc dlouho, jděte. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Nemohu odepřít panu poslanci Hofhanzlovi příležitost reagovat na tuto faktickou poznámku, ale paní a pánové, přesto mi dovolte, abych vás vyzval k tomu, abychom se faktických poznámek pokud možno vyvarovali.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Ctěné dámy, vážení pánové, bohužel si myslím, že by měl odejít ten ctihodný seladon, který kazí značku "republikánská strana".
Místopředseda PSP Jan Kasal: Takže vystoupí opět pan Poslanec Miroslav Sládek. Ne, vzdává se slova. Já mu děkuji. Prosím, aby paní poslankyně Alena Svobodová se ujala slova. Připraví se paní poslankyně Taťána Jirousová.
Poslankyně Alena Svobodová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Mnoho let se věnuji pedagogické činnosti a pracuji mezi mládeží různých věkových skupin. Proto mi dovolte, abych se právě o této problematice, to znamená o problematice mládeže, zmínila, a to ve vztahu k programovému prohlášení.
Všichni víme, že platí, že stát, kterému není lhostejná budoucnost vlastního národa, se stará a pečuje o mládež a vytváří optimální podmínky pro její zdravý vývoj. Domnívám se, že vzhledem k významnému postavení mládeže ve společnosti i vzhledem k problémům, které dnes před mládeží stojí, by měla být věnována větší pozornost právě této otázce. Už několik předřečníků se tady věnovalo této problematice a jeden z nich také řekl, že vlastně otázka mládeže jakoby vymizela z tohoto programového prohlášení. Já jsem dosti pozorně četla tento dokument a pokud bych šla po slovíčcích, tak pojem "děti a mládež" se objevuje v programovém prohlášení pouze jednou, a to v souvislosti s prevencí kriminality. Navíc tedy jde pouze o ohrožené skupiny mládeže.
Domnívám se, že vzhledem k velké důležitosti této otázky by mohla být problematice mládeže věnována i celá kapitola tohoto programového prohlášení. V každém případě se domnívám, že tady chybí jasně formulovaný záměr jak čelit těm negativním jevům, se kterými je mládež nucena se ve společnosti dnes potýkat.
Bylo tady už mnohé řečeno o kriminalitě mládeže, o růstu brutality trestných činů, o snižování věkové hranice delikventů, právě těch mladistvých. Můžeme k tomu přičíst i růst toxikománie, která se objevuje i na základních školách.
Toto všechno by mělo vést k zamyšlení nad tím, zda není třeba vytvořit dobré podmínky pro zdravý vývoj dětí a mládeže. O co mi tedy jde? Domnívám se, že nejde pouze o výchovně vzdělávací proces ve školách nebo o vytváření dobrých podmínek sociálních, ale také kulturních nebo o podporu rodiny. Myslím, že je potřebná a nezbytná také legislativní ochrana mládeže, která zde v mnohém chybí. Myslím legislativní ochranu právě před škodlivými vlivy, které na mládež působí. Mělo by jít o kvalitní zajištění zájmové činnosti mládeže především ve volném čase. Tuto institucionální pomoc potřebují všechny rodiny, i rodiny, které jsou funkční, a to proto, že vlastně takové instituce pro volný čas dětí a mládeže vytvářejí svou šíří i kvalifikovaností takové možnosti, které překračují rámec nebo možnosti rodiny.
Jde tedy především abych byla ještě konkrétnější - o dostatečnou síť mateřských škol. Víme, že jsou rušeny. Jde o zachování družin a klubů, kde by mohly děti trávit čas po vyučování. Dále jde o to, aby instituce, které by sloužily mládeži ve volném čase, byly hmotně a personálně zajištěny.
Chtěla bych tady jenom připomenout (znám to z vlastní zkušenosti), že byly neuváženě rušeny domy dětí a mládeže a na mnoha místech nebyly nahrazeny žádnou jinou alternativní činností. Domnívám se také, že dobrovolná činnost nadšenců, kteří pracují mezi mládeží, nemůže toto všechno nahradit, jestliže tito lidé věnují mnoho času sháněním sponzorských příspěvků pro zajištění dětských aktivit.
Za druhé se domnívám, že by mělo být důrazně postupováno proti těm organizacím a jednotlivcům, kteří ohrožují mravní vývoj dětí a mládeže (a to by také mělo v programovém prohlášení zaznít), a to pod pláštíkem svobody podnikání nebo svobody projevu. Navádějí tím k činnostem a aktivitám, které ve svých důsledcích vedou k ohrožení duševního i fyzického zdraví dětí a mládeže. Měl by být odmítnut kult sexu a násilí, jak jej demonstrují některé sdělovací prostředky. Měla by být omezena i činnost heren, různých automatů a zábavních parků, kde děti tráví bohužel často svůj volný čas. Legislativa a následně i výkonná moc by k tomu měly přijmout účinná opatření. V řadě západoevropských zemí je ochrana mládeže před nežádoucími jevy institucionalizována a je ošetřena právními normami.
Dámy a pánové, nedomníváte se také spolu se mnou, že problém zdravé výchovy naší mládeže je tak závažný, že by neviditelná ruka trhu, komercionalizace a fetišizace tzv. svobody podnikání především v oblastech, které ovlivňují duševní vývoj mládeže a vůbec duševní vývoj občanů, neměly být preferovány a měly by ustoupit právě před řešením této závažné problematiky? Já se domnívám, že pro budoucnost našeho národa by to určitě bylo velmi užitečné.
Dovolte mi, abych skončila slovy Jana Ámose Komenského, která určitě nejsou nadnesená. Tento velký pedagog řekl, že zkáze lidstva Lze předejít obezřetnou péčí o mládež a její výchovu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z levé strany.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Svobodové. Nyní se ujme slova paní poslankyně Taťána Jirousová a připraví se pan poslanec Jiří Payne.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v úvodu svého vystoupení bych chtěla říci, že jsem lékař z terénu. Pracuji jako praktik a internista v malém městě na jihu Čech.
Se zájmem jsem si přečetla programové prohlášení vlády týkající se zdravotnictví. Některé konkrétní problémy, které je třeba urychleně řešit, mi připadají bohužel uměle zamlžené, málo srozumitelné a jasné, Např. finanční spoluúčast pacienta se zřejmě skrývá pod slovy "vláda vytváří systém zainteresovanosti občana na úsporném a racionálním rozsahu čerpání zdravotní péče". Přitom jde z hlediska pacienta o problém č. 1, jak jsem se přesvědčila při včerejší rozmluvě se zástupci organizace důchodců a zdravotně postižených.
S rozdělením pacientů na ty, co mohou a na ty, co nemohou zaplatit své lékařské ošetření, nelze souhlasit. Jsem pro přesné vymezení takové dostupné standardní zdravotní péče, která zabezpečí každému pacientovi potřebné lékařské vyšetření a léčbu. O tom, co je standard, musí ovšem rozhodnout příslušné odborné společnosti, ne ministerští úředníci.
K vládnímu prohlášení o rozhodování pacienta o léčbě podotýkám, že to trochu zavání diletantismem. V souvislosti s tím mi další návrh z programového prohlášení vlády, zabývající se podporou celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků, připadá zbytečný. Pacient by se pak mohl léčit sám.
Další závažný problém vidím ve finančním ohodnocení zdravotnického personálu. Jsem přesvědčena, že v tomto bodě mohu mluvit i za své kolegy lékaře. Jestli se tento problém nebude rychle řešit, bude to jedna z hlavních příčin, vedoucích ke kolapsu zdravotnictví.
Pan ministr Stráský by mi jistě odpověděl na otázku, jak jsou platově ohodnoceni úředníci na Ministerstvu zdravotnictví. Domnívám se, že lépe než moji kolegové, přestože jejich pracovní odpovědnost je při vší úctě k vládním úředníkům neporovnatelná.
Dalším závažným problémem je léková politika státu. Tato otázka velmi znepokojuje moje pacienty zvláště z vyšších věkových skupin, kteří některé léky nezbytně potřebují a měli by vážné finanční problémy s jejich hrazením, pokud by si je měli doplácet nebo plně platit. Musí být přesně vymezeno, co zdravotní pojišťovna bude hradit. Preferovala bych léky domácí výroby a ty zahraniční, které se u nás nevyrábějí a jsou kvalitní.
Dále mi dovolte se vyjádřit k prohlášení, jakým je rychlé dokončení privatizačního procesu, protože souvisí s chodem celého zdravotnictví. Pokud tím vláda myslí další privatizaci velkých zdravotnických celků, nemohu s tím souhlasit. Obávám se, že by tím byla omezena dostupnost standardní i preventivní péče o občany.
Znám případy, kdy tomu tak skutečně už je, kdy budova polikliniky nakonec slouží k jiným účelům, než je zdravotnictví. Všichni si uvědomujeme, že je potřeba nalézt finanční zdroje, které naše zdravotnictví nutně potřebuje, ale i v tomto případě mi termíny nabídka - poptávka nepřipadají vhodné.
Nechci říci, že vláda udělala v minulém období úplně všechno špatně, ale dnešní neutěšený stav zdravotnictví zavinila především neuvážená decentralizace a bezhlavá privatizace zdravotnictví. Proto by se stát měl nyní postarat o nápravu vzniklé situace, ale ne na úkor pacienta nebo zdravotníka. Jsou přece i jiné zdroje, odkud při lepším hospodaření Lze získat pro zdravotnictví prostředky, např. snížením počtu zdravotních pojišťoven, a jejich důslednou kontrolou, již uvedenou úspornou lékovou politikou, včetně snížení rabatu v distribuci léčiv, nebo ponecháním DPH ve zdravotnictví. Dosud je odváděno do státní pokladny.
Ve vládním prohlášení postrádám i státem garantovanou kontrolu kvality lékařské péče. Ta byla zlikvidována zrušením okresních a krajských odborníků a lékařské komory zatím tuto funkci zcela neplní. Věřte mi, že mám zájem o aktivní spolupráci při řešení problému ve zdravotnictví, ale obávám se, že programové prohlášení nedává záruku, že další transformace zdravotnictví negativně nepostihne především sociálně slabší skupiny obyvatelstva a s tím nemohu souhlasit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Taťáně Jirousové a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jiří Payne a aby se připravila paní poslankyně Květoslava Čelišová.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážení ministři, v dnešní dopolední rozpravě v jednom z prvních příspěvků zazněla kritika minulé vlády s tím, že se zde jednalo o jakýsi demokratický deficit. Nesouhlasím s tímto označením. Dovolte, abych na několika citátech dokumentoval deficit, který chvála bohu je již dnes za námi. Zároveň si uděláme obrázek o tom, odkud a z jakých pozic vychází kritika vlády.
Cituji z knihy Základy teorie státu a práva, vydané v roce 1954. Autorem je Zdeněk Jičínský. Kapitola 6 - mechanismus socialistického státu: "Základní rozdíl v třídní podstatě buržoazního státu povolaného k udržování panství buržoazie, k potlačování dělnické třídy a pracujících mas a státu socialistického, jehož činnost směřuje k likvidaci vykořisťovatelských tříd, určuje i zcela jiný vztah proletariátu k existujícímu státnímu aparátu. Buržoazie v buržoazní revoluci neničí starý státní aparát, ale přejímá jej, přizpůsobuje novým cílům a úkolům a dále jej posiluje. Proletariát nemůže převzít buržoazní státní aparát, ale musí jej rozbít, zničit a na jeho troskách vybudovat státní aparát zcela nový."
Dále cituji z knihy Socialistické právo a zákonnost v lidově demokratickém Československu, vydalo Rudé právo v roce 1956, autorem kapitoly "socialistické právo a jeho hlavní rysy" je opět Zdeněk Jičínský: "Proletariát, který svrhuje politickou moc buržoazie, který v revoluci rozbíjí starou státní mašinérii, aby na jejích ruinách vybudoval proletářský státní aparát, odstraňuje zároveň staré buržoazní právo. To je přímo historická nutnost socialistické revoluce. Vždyť buržoazní právo vyjadřovalo vůli kapitalistů, sloužilo jim v ochraně jejich soukromého vlastnictví výrobních prostředků, k potlačování a vykořisťování pracujících. Proto musí dělnická třída zrušit buržoazní právo a vytvořit vlastní socialistické právo.
Dále cituji opět z knihy Základy teorie státu a práva z roku 1954: "Pravicoví socialisté typu Bernsteina, Kauckého tyto důležité pomůcky marxismu překrucovali a falšovali ve snaze oklamat proletariát, namluvit mu, že může dospět k socialismu v rámci buržoazní demokracie a parlamentarismu, že nemusí ničit buržoazní parlamentarismus a s ním spojenou soustavu podvodů a lži, ale že si může ve státním aparátu postupně vybudovat jednotlivé pozice a ovládnout tak celý stát."
Dále cituji opět z této knihy Základy teorie státu a práva:
"Úkolem Národní fronty, když pokusy o kontrarevoluční zvrat byly zmařeny, a buržoazie byla zbavena veškeré politické moci, bylo a je znemožnit jakékoliv pokusy o obnovení kapitalismu a vést pracující k budování socialismu. Má zabránit, aby do žádné organizace nepronikly nepřátelské reakční živly a zajistit, že všechny organizace se budou aktivně podílet na uskutečňování politiky stanovené vedoucí silou Národní fronty komunistickou stranou ve výstavbě socialismu."
Opět z této knihy: "Soud potlačuje nepřátele lidu, přísně trestá v prvé řadě ty, kdož se pokoušejí rozvracet sovětské státní a společenské zřízení, socialistické vlastnictví, socialistický hospodářský systém. Aby soud plnil správně své úkoly, aby spravedlivě rozhodoval, musí soudcové být nejen čestní, ale musí být prodchnuti socialistickým právním vědomím. Buržoazní právo zvláště v buržoazně demokratických státech pro svou třídní podstatu, je nutně pokrytecké. Tomu je uzpůsobena lživá licoměrná forma právních předpisů."
Cituji z knihy Socialistické právo a zákonnost v lidově demokratickém Československu, tak i další citát: "Buržoazní právo a s ním i licoměrná zvětšelá buržoazní ideologie o nadtřídním právu je odklizena na smetiště dějin proletářskou revolucí, v níž se vytváří nové revoluční proletářské právo, které otevřeně prohlašuje, že je právem proletářským usilujícím o likvidaci nepřátelských tříd."
Opět z knihy Socialistické právo a zákonnost v lidově demokratickém Československu: "Vládnoucí dělnická třída odnímá pomocí socialistického práva nepřátelským elementům různá politická práva a svobody, kterých by mohly využívat k působení na pracující vrstvy, k boji proti socialismu." (Hluk v sále, bouchání do lavic.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, promiňte. Dámy a pánové, vy víte a nabádáte mě, abych pana poslance měl k tomu, aby hovořil k věci. Víte, že jsme tady během dnešního dopoledne i odpoledne vyslechli celou řadu příspěvků, kde by podobná výtka byla rovněž namístě. Ani jeden z předsedajících tuto výtku nezvedl. Dámy a pánové, já vás prosím o to, abychom tento režim dodrželi až do konce rozpravy. (Potlesk).
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedající. Jen zopakuji - šlo o to, že mohou být potlačena lidská práva, politická práva a svobody, kterých by mohly ty elementy využívat k působení na pracující vrstvy a k boji proti socialismu. To napsal prof. Jičínský v roce 1956. Pokračuji dál v citátu: "Zbytky svržené buržoazie jsou zbaveny možnosti legálně politicky působit, je jím zakázáno se politicky organizovat, konat schůze, vydávat vlastní tisk, apod. Socialistické právo otevřeně prohlašuje, že politická práva a svobody slouží pracujícím a nikoliv buržoazii. Dodává, že nikdo nesmí zneužívat občanských práv ke škodě celku."
Dokonce k tomu připisuje citát z publikace Marx-Engels:
Německá ideologie, kterou vydalo nakladatelství Svoboda v roce 1952, na str. 66 cituje: "Marx a Engels již ve čtyřicátých letech minulého století ukazovali, že soukromé vlastnictví, kolem kterého se točí celé buržoazní právo, brání dalšímu rozvoji výrobních sil, že je jejich okovem."
Dále také cituje Lenina z publikace Lenin, Spisy, svazek 39 vydáno rusky, třetí vydání, str. 419: "Lenin říká: My nic soukromého neuznáváme, pro nás vše v oblasti hospodářství je veřejnoprávní a ne soukromé. Z toho vyplývá nutnost rozšířit používání státního zásahu do soukromoprávních vztahů, rozšířit právo státu, rušit soukromé smlouvy, používat na občansko právní poměry nikoliv corpus iuris romanies, nýbrž naše revoluční právní vědomí.
Profesor Jičínský k tomuto citátu Lenina dodává: Tyto důležité Leninovy pokyny byly vodítkem při vytváření sovětského práva, zvláště občanského zákoníku a nutně jsou obsaženy také v našem právu.
Dále cituje opět z knihy Socialistické právo a zákonnost:
Rovněž v ČSR banda zrádců seskupená kolem Slánského, i když si celkem nevytvořila zvláštní teoretické odůvodnění, pěstovala nihilistický postoj k socialistickému právu, k zákonům lidově demokratického státu.
Poslední citát opět z knihy Socialistické právo a zákonnost:
Pokrytecký buržoazní filantropismus, který je druhou stránkou buržoazního amoralismu ospravedlňujícího ožebračování a vykořisťování pracujících kapitálem, jímž hýří všichni buržoazní moralisté oplývající falešným soucitem nad lidskou bídou a neštěstím, je nepřijatelný pro dělnickou třídu. Vždyť tento filantropismus, planné měšťácké humanitářství tak typické např. pro Masaryka, Beneše a jim podobné apologety buržoazního panství sloužil jen k zvěčnění námezdního otroctví kapitálu a s ním spojené bídy a útisku. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Paynovi. Paní a pánové, během řeči pana poslance Payna jsem zaregistroval dvě přihlášky k faktickým poznámkám. Jako první se přihlásil pan poslanec Miloslav Ransdorf, jako druhý pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Kdybych chtěl být ironickým, tak bych mohl poslanci Paynovi poděkovat za teplé lidské slovo, jaké tady dlouho už nezaznělo. (Smích v sále. Potlesk.)
Protože chci ale mluvit k věci, na rozdíl od něho, a myslím si, že v projevu profesora Jičínského šlo o mechanismy moci, mechanismy vládnutí, tak bych chtěl připomenout toto. Jedna z funkcí opozice je být nastaveným zrcadlem. Být nastaveným zrcadlem.
Známý osvícenec Lichtenberg říká: Když se do zrcadla dívá opice, nemůže z něj arci vyhlížet apoštol.
Nezlobte se tedy na zrcadlo, jestliže vám opozice poukazuje na to, jaké byly mechanismy moci. Chtěl bych připomenout panu kolegovi Paynovi, že když měl tedy tyto výhrady vůči profesoru Jičínskému, se kterým ostatně já vedu tvrdou polemiku na stránkách tisku, ale v rámci fair play, a toto byl myslím úder pod pás, tak proč nevyslovil tyto výhrady v době, kdy opozice jako celek užívala, disent užíval, právních služeb profesora Jičínského, jeho právních analýz. Mohli jste tedy v době, kdy šlo o obhajobu lidských práv mu také vmést do tváře, jakým právem vám tedy poskytuje ony právní expertizy.
Myslím si, že je to skutečně otázka, která tady byla nastolena ráno v jeho projevu naprosto konkrétní, naprosto legitimní. Je to otázka fungování moci, určitých struktur moci, kontrolních mechanismů a nikdo by se jí neměl bránit, právě proto, že lidé mají právo na názorový vývoj, na to, aby se poučili i ze svých vlastních dějin, vlastní minulosti. Koneckonců bych chtěl připomenout, že v řadách vládní koalice se objevoval velice často ten vztah k právu, který tady byl kritizován ve vystoupení právě poslance Payna, tj. instrumentální vztah k právu. Vzpomeňte si, jak šéf Úřadu vlády, pan Kovář, kdysi řekl, že vládnoucí strana si přizpůsobí právo podle svého - to je právě instrumentální vztah k právu, který by už nikdy neměl být připuštěn.