K § 28:
Smyslem ustanovení odstavce 1 je umožnit provozovatelům plnit povinnost stanovenou v § 27 v souvislosti se zaměstnáváním osob a posuzováním jejich bezúhonnosti.
Úprava odstavce 2 je vodítkem pro posuzování spolehlivosti. Podobné řešení zná i živnostenský zákon.
V odstavci 3 je upraveno prokazování podmínky stanovené § 78.
K § 29:
Ustanovení vymezuje veřejnoprávní podmínky pro pověřování osob výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání. Stanovení věkové hranice obecně zajišťuje celkovou vyspělost osobnosti, význam má i z hlediska absolvování základní vojenské služby (u osob, které jsou touto službou povinny). Bezúhonnost má v tomto ustanovení normativní význam pouze u osob, u nichž tato podmínka nevyplývá z jiných ustanovení (např. u rodinných příslušníků podnikatele, který je fyzickou osobou, nebo u společníků obchodní společnosti). Odborná způsobilost a zdravotní způsobilost garantují řádné poskytování služeb i ochranu práv třetích osob.
K § 30:
Účelem ustanovení je zamezit, aby výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání byly pověřovány osoby, které by se zřetelem na momentální indispozici nebo z jiných příčin (např. s ohledem na dřívější porušování pracovní kázně) mohly ohrozit zájmy chráněné úpravou.
K § 31:
Ustanovení umožňuje provádět praktickou odbornou přípravu "v terénu". Požadavky na plán přípravy a stálý dohled mají zajistit ochranu před zvýšeným rizikem, které z účasti dosud odborně nezpůsobilých osob na výkonu fyzické ostrahy nebo pátrání jinak vyplývá.
K § 32:
Zárukou odborné způsobilosti je úřední ověření zkouškou. Předepsané složení zkušební komise má zajistit úroveň a objektivnost zkoušek.
Zkoušku odborné způsobilosti je třeba skládat v českém jazyce. Splněním tohoto požadavku se ověří též schopnost osob pověřených výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání komunikovat v češtině, což je významné z hlediska ochrany práv osob dotčených poskytováním bezpečnostních služeb. Praktický je tento požadavek zejména u uchazečů - cizinců.
Zvláštní akreditace osob k provádění odborné přípravy k úředním zkouškám sleduje zajištění kvalitní úrovně přípravy.
V zásadě desetiletá platnost ověření odborné způsobilosti odpovídá představám o vývoji odborných poznatků v oblastech specializace i o možném vývoji schopnosti člověka plnit na patřičné odborné úrovni úkoly spojené s výkonem fyzické ostrahy a pátrání. Zkrácení platnosti přichází do úvahy při přezkoušení (§ 69 odst. 1 písm. b) bod 1.).
Ověřování znalostí při zkoušce není rozhodováním o právech nebo právem chráněných zájmech a povinnostech v oblasti státní správy a nepodléhá procesnímu režimu podle zákona o správním řízení.
V zákoně je možné a účelné stanovit jen obecný rámec zkoušky, v podrobnostech se odkazuje na prováděcí předpis.
K § 33:
Posuzování zdravotní způsobilosti je svěřeno zdravotním ústavům Policie České republiky, které jsou nejlépe schopny posouzení činností tohoto charakteru (obdobných jako u příslušníků Policie České republiky) a mají vytvořeny i odpovídající organizační předpoklady posudkové činnosti.
Nedílnou součástí zjišťování zdravotní způsobilosti je (obdobně jako na úseku střelných zbraní) psychologické vyšetření.
Zvláštní úprava přezkoumávání rozhodnutí a jiných opatření je nutná s ohledem na § 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. O odvolání bude rozhodovat sekce zdravotnického a sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra.
Doba platnosti posouzení zdravotní způsobilosti (i její případné omezení) odpovídá lhůtám v jiných oblastech a vychází z poznatků pracovního lékařství.
Součinnost, nezbytná pro efektivní fungování úpravy, zajišťuje povinnost uložená všem lékařům a psychologům v odstavci 4.
I v tomto případě je nezbytné podrobnosti stanovit prováděcím předpisem. Jeho obsah předurčuje i příslušnost Ministerstva zdravotnictví.
K § 34:
Smyslem ustanovení je umožnit identifikaci osob pověřených výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání. To má význam především pro výkon státního dozoru. Stanovená omezení eliminují možnost záměny stejnokrojů s úředními stejnokroji. Povinnost označit
stejnokroj sleduje rovněž odstranění anonymity při poskytování služeb a zasahování do právních poměrů jiných osob, a tím i tlak na zvyšování profesionality, jakož i vědomí případné odpovědnosti.
Úprava nezaměnitelnosti identifikačních průkazů (stejně jako průkazů odborné způsobilosti) není potřebná, protože jejich vzory budou stanoveny vyhláškou.
K § 35:
Osoby, které provádějí výkon fyzické ostrahy osob nebo majetku anebo pátrání, nelze z principiálních důvodů vybavit většími oprávněními, než činí obecný standard daný občanským a trestním zákonodárstvím. Pokud by tato míra měla být překročena, lze tak učinit pouze se souhlasem těch, do jejichž práv příslušný úkon zasahuje. To se týká např. vstupu do chráněných (soukromých) objektů. V tomto případě je vlastně "vstup" zásahem do cizího práva. Podmínkou vstupu proto může být souhlas osoby, která jej hodlá uskutečnit s opatřeními "vlastníka". Obdobně lze řešit řadu jiných situací. Zvláštních oprávnění proto není ani zapotřebí. Toto řešení odpovídá standardu v zahraničí.
S ohledem na profesionální výkon fyzické ostrahy a pátrání je však důvodné uložit pověřeným pracovníkům některé zvláštní povinnosti. To obecně snižuje riziko excesu a negativní důsledky jejich činnosti, a vytváří též podmínky pro plnění povinností provozovatele vůči orgánům státního dozoru.
K § 36:
Cílem stanoveného omezení je zabránit případům, v nichž by poskytování bezpečnostních služeb mohlo ohrozit plnění úkolů veřejné správy při vyšetřování mimořádné události.
K § 37:
Uvedený zákaz slouží ochraně osob dotčených výkonem fyzické ostrahy, neboť má kromě jiného usnadnit případnou identifikaci osob pověřených výkonem fyzické ostrahy.
K § 38:
Ustanovení má čelit excesům mimo dobu plnění pracovních úkolů. Nejde přitom jen o protiprávní jednání samotných osob pověřených výkonem fyzické ostrahy (popřípadě pátrání), ale i o případy, kdy mohou být tyto osoby na veřejnosti napadány. V podmínkách, kdy nelze zajistit převlékání do stejnokroje na pracovišti, se připouští výjimka pro cestu do a ze zaměstnání. Z dikce písmene a) vyplývá, že stanovený zákaz se nevztahuje na vodění zvířat.
K § 39:
Provozovatelům i jejich zaměstnancům je uložena povinnost mlčenlivosti. Děje se tak ku prospěchu zákazníka i třetích osob dotčených poskytováním bezpečnostních služeb. Ostatní vztahy jsou ponechány soukromoprávní úpravě. Nedotčena je pochopitelně zákonem uložená oznamovací povinnost nebo povinnost vypovídat.
K § 40:
Režim nakládání s písemnostmi slouží především ochraně zájmů zákazníků a je rovněž prostředkem, který v souladu s příslušnými zákony usnadní výkon státního dozoru, činnost orgánů činných v trestním řízení a soudu. Omezení stanovené v odstavci 4 zároveň chrání před zbytečným zpřístupňováním údajů, které by mohlo poškozovat podnikatele i zákazníky.
Smlouvy uvedené v odstavci 3, jsou uzavírány na základě občanskoprávních nebo obchodněprávních předpisů.
Podrobnosti vedení evidence není možné ani účelné stanovit v textu zákona.
K § 41 až 43:
Zpráva o činnosti bezpečnostních služeb je významný prostředek parlamentní kontroly v této oblasti i pomocný instrument státního dozoru. Obdobné řešení je známo ze zahraničí a lze říci, že se tam (i když zkušenosti nejsou ani v zahraničí dlouhodobé) v praxi osvědčilo.
Právní jistotu provozovatelů má posílit stanovení náležitostí zprávy přímo zákonem. Prováděcí předpis upraví pouze otázky jejího předkládání.
K § 44:
Úprava má eliminovat rozmáhající se praxi, kdy některé soukromé podniky fakticky (obcházením § 70 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích) plní úkoly obecní policie. Tato praxe je z hlediska veřejného zájmu nežádoucí a ve svých důsledcích snižuje právní jistotu občanů. V případě, že soukromý podnikatel plní v obci úkoly veřejné správy vedle svých jiných úkolů, dochází navíc ke střetu zájmů, v jehož důsledku může být i zvýšená ochrana některých soukromých objektů zajišťována na úkor plnění povinností při ochraně veřejného pořádku.
K § 45:
Ustanovení vymezuje základní povinnosti provozovatelů hlídacích služeb. Kromě obecné povinnosti dodržovat právní předpisy a podmínky stanovené rozhodnutími, popřípadě opatřeními Ministerstva vnitra nebo orgánu dozoru, jde především o některé evidenční povinnosti, jejichž smyslem je usnadnit výkon státního dozoru. Evidenční povinnosti jsou koncipovány šířeji, než jak by vyplývalo z jiných předpisů. Oznamovací povinnost o případech činnosti při výkonu fyzické ostrahy má bezprostřední souvislost s plněním úkolů policie. Je jedním z prostředků zajištění součinnosti bezpečnostních služeb a policie. Je rovněž určitou zárukou ochrany práv třetích osob potencionálně dotčených činností bezpečnostních služeb. Vedení inspekční knihy vytvoří podmínky pro evidenci kontrolní činnosti a výkon státního dozoru.
Podrobnosti o vedení evidencí není možné ani účelné stanovit přímo v zákoně.
K § 46:
Účelem ustanovení je zabránit zneužití činnosti hlídacích služeb k politickým cílům, k řešení pracovních sporů nebo v jiných obdobných situacích. Ty mohou mít např. náboženský nebo rasový charakter. Dikce ustanovení přitom nevylučuje zásah v případech, kdy to vyžaduje ochrana osob nebo majetku. Ustanovení má postihnout především všechny případy "zastrašování" občanů hlídacími službami.
Požadavek výslovného souhlasu chráněných osob má zamezit zneužití hlídacích služeb na úkor osobní svobody občanů. Praktická potřeba navrhovaného řešení se ukazuje zejména v případě, kdy objednavatel ostrahy není totožný s chráněnou osobou. Souhlas může být dán ústně i písemně, musí však jít o souhlas výslovný. U osob, které nejsou v plném rozsahu způsobilé k právním úkonům, bude zapotřebí souhlas jejich zákonného zástupce, popřípadě opatrovníka.
K § 47:
Úprava navazuje na § 25. Výjimka je nezbytná pro provozovatele poskytující přepravní služby s ostrahou a má vazbu na živnostenský zákon a na zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě.
K § 48:
Ustanovení vymezuje základní povinnosti provozovatelů detektivních služeb. Smysl těchto povinností je obdobný jako u ustanovení § 45. Zdůrazněna je povinnost dbát při poskytování detektivních služeb stanovených zájmů, které se týkají osobnostní sféry a nakládání s informacemi.
Podrobnosti o vedení evidencí není možné ani účelné stanovit přímo v zákoně.
K § 49:
Stanovené omezení v přijímání zakázek má zabránit zneužití detektivních služeb na úkor ústavou zaručených práv a svobod jiných osob.
Nezakazuje ale zjišťování určitých skutečností v zájmu předcházení protiprávních jednání, odstraňování jejich následků, jakož i v zájmu manželství (z praktického hlediska je zejména tato oblast činnosti detektivních služeb významná).
K § 50:
Cílem tohoto ustanovení je v prvé řadě ochrana zákazníka. Nezamezuje zpracovávání průběžných nebo dílčích zpráv, jejichž zpracovávání může být upraveno ve smlouvě o poskytnutí detektivních služeb. Rovněž tak obsah závěrečné zprávy je věcí ujednání mezi provozovatelem a zákazníkem.
Přístup k závěrečným zprávám je (ve srovnání s ostatními písemnostmi) značně omezen, z důvodů veřejného zájmu jej však nelze zcela vyloučit.
K § 51:
Omezení při nakládání se zjištěnými skutečnostmi a pořízenými materiály je stanoveno jak ve prospěch zákazníka, tak ve prospěch ostatních osob dotčených provozováním detektivních služeb. Jeho výslovná úprava má význam též s ohledem na možnost uložit za takové protiprávní jednání sankci podle tohoto zákona.
Další omezení vyplývají z různých právních předpisů (např. z občanského zákoníku).
K § 52:
Výkon vlastní ochrany vykazuje řadu obdobných znaků jako provozování bezpečnostních služeb. Proto je potřebné podrobit i vlastní ochranu v základních rysech shodnému veřejnoprávnímu režimu.
Zahrnutí vlastní ochrany do kontextu úpravy odpovídá povaze věci a je známo i v zahraničí. Řešení obsažené v této části je ve srovnání s režimem bezpečnostních služeb poněkud volnější. Odstraňuje pochybnosti při realizaci úpravy, zamezuje jejímu snadnému obcházení a odpovídá potřebám se zřetelem na zájmy sledované zákonem.
K § 53:
Vlastní ochrana není podnikatelskou činností, a proto může být (v rámci výchozího přístupu - viz k § 2, 3 a 52) podrobena poněkud volnějšímu režimu spočívajícímu v jiném vymezení hmotněprávních podmínek udělení licence. Požadavek přiměřenosti vychází z účelu vlastní ochrany a má zabránit bezdůvodné kumulaci bezpečnostního rizika.
K § 54:
Ustanovení vymezuje náležitosti žádosti o licenci. Má především administrativně technickou povahu. Vytváří předpoklady pro posouzení přiměřenosti vlastní ochrany a poskytuje též určitou právní jistotu žadateli.
K § 55:
Pravidla pro rozhodování je z věcného hlediska i z hlediska účelnosti vhodné stanovit obdobně jako u bezpečnostních služeb.
K § 56:
Důvod této úpravy je podobný, jako je tomu u bezpečnostních služeb.
K § 57:
Důvody stanovení oznamovací povinnosti jsou podobné, jako je tomu u bezpečnostních služeb.
K § 58:
Taxativně uvedená ustanovení o změnách, pozastavení výkonu a zániku oprávnění podnikat platí pro vnitřní ochranu přiměřeně. Jejich vztažení je odůvodněno podobností problematiky. Věcnými důvody byl ovlivněn i výběr ustanovení.
Specifické řešení vyžaduje pouze smrt provozovatele, který je fyzickou osobou.
K § 59:
Ustanovení vymezují základní povinnosti provozovatelů vlastní ochrany. I v tomto případě byl výběr ustanovení ovlivněn věcnými důvody.
Některé povinnosti se s ohledem na účel vlastní ochrany omezují na vlastní ochranu vykonávanou na veřejně přístupných místech.
K § 60:
Požadavky na odbornou způsobilost jsou u vlastní ochrany shodné jako u soukromých bezpečnostních služeb. Právě odbornost má čelit rizikům vyplývajícím z této činnosti.
Režim posuzování zdravotní způsobilosti je pro vlastní ochranu stanoven poněkud "volněji" v tom smyslu, že tato činnost je svěřena lékařům závodní preventivní péče. Vychází se přitom z povinnosti zaměstnavatele zajistit podle příslušných právních předpisů (zdravotní řád) lékařskou závodní preventivní péči. Důvod odchylného řešení je především kapacitní povahy.
K § 61:
Ustanovení je koncipováno s ohledem na Vídeňské úmluvy o diplomatických a konzulárních stycích.
K § 62:
Jde o odkazovací ustanovení. "Technické služby k ochraně majetku a osob" se stávají koncesovanou živností (§ 92).
Zahrnutí technických služeb do kontextu úpravy bezpečnostních služeb je známo i ze zahraničí.
K § 63:
Podnikání v oboru technických služeb k ochraně majetku a osob má těsnou souvislost s bezpečností osob a majetku. Souvislost s bezpečnostní situací je ale volnější než u bezpečnostních služeb. Optimální je proto kompromisní řešení, které ponechává rozhodování o udělení oprávnění k podnikání v tomto oboru v působnosti živnostenského zákona jako živnost koncesovanou a zároveň umožňuje kvalifikovaným způsobem (formou stanoviska, které je pro živnostenský úřad závazné) vzít v úvahu požadavky veřejného zájmu, zejména bezpečnosti.
Technické služby k ochraně majetku a osob zahrnují širší okruh činností, než dosavadní koncesované živnosti "zřizování poplašných zařízení".
Ve vazbě na koncesované živnosti nenastávají zásadní problémy, neboť živnostenský zákon se stanovisky dotčených orgánů státní správy počítá. Jediným zpřísněním je možnost zrušit pravomocné živnostenské oprávnění z důvodu zrušení kladného stanoviska Ministerstva vnitra. Taková úprava je však nezbytná, neboť jinak by stanovisko ztratilo zčásti svůj smysl. Je rovněž odůvodněna povahou chráněného zájmu.
K § 64:
Obdobný význam technických služeb k ochraně majetku a osob z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem předurčuje vztažení některých povinností provozovatelů bezpečnostních služeb i na tuto oblast. Stanovené povinnosti se týkají pouze zaměstnávání osob a povinnosti mlčenlivosti.
K § 65:
Součinnost živnostenského úřadu je nezbytná pro plnění úkolů Ministerstva vnitra podle § 63.
K § 66:
Státní dozor je nezbytnou součástí každé veřejnoprávní úpravy podnikatelské činnosti, popřípadě jiné obdobné činnosti. Optimální se jeví soustředit pravomoc vykonávat komplexní dozor na úroveň Ministerstva vnitra a na Policii České republiky dekoncentrovat z důvodu efektivnosti pouze výkon dozoru vůči fyzickým osobám pověřeným výkonem fyzické ostrahy nebo pátrání. Tato kombinace zajistí potřebnou odbornost, operativnost i kapacitu dozoru. Úprava dozorčích činností prováděných na základě zvláštních zákonů (např. v oblasti ochrany spotřebitele, v oblasti daňové nebo podle zákona o střelných zbraních a střelivu) zůstává touto úpravou nedotčena.
K § 67:
Ustanovení se vztahuje na procesní aspekty nalézací fáze dozoru. Obecná právní úprava, kterou představuje zákon o státní kontrole, je pro výkon dozoru postačující. Nedotčeno zůstává postavení příslušníků Policie České republiky podle policejních předpisů.
K § 68:
Ustanovení vymezuje především nápravné prostředky státního dozoru, které mají povahu bezprostředních zásahů. Tyto prostředky jsou oprávněny uplatňovat pověřené osoby na místě na základě správního uvážení. Na ukládání těchto prostředků se nevztahuje správní řád. Ustanovení upravuje zvláštní opravný prostředek - námitky. O písemných a zdůvodněných námitkách se rozhodne ve správním řízení. Jiné řešení by umožňovalo podat přímo žalobu k soudu, bez možnosti korekce rozhodnutí nadřízeným správním orgánem. Důvodem zakotvení této skupiny nápravných prostředků je především operativnost. Tyto prostředky mají prozatímní charakter, což svým způsobem posiluje postavení kontrolovaných osob.
Dále je upraveno oprávnění provádět zápisy v inspekční knize dozoru. Provádění zápisů slouží právní jistotě při výkonu dozoru.
K § 69:
Druhá skupina nápravných prostředků státního dozoru je ukládána ve správním řízení. Závazné pokyny mohou obsahovat i konkrétní návod k odstranění zjištěných nedostatků. U odnětí průkazu odborné způsobilosti je zapotřebí řešit i jeho důsled
ky. Příslušnými správními orgány budou kromě Ministerstva vnitra též okresní ředitelství Policie České republiky.
K § 70 až 72:
Ustanovení upravují skutkové podstaty správních deliktů právnických osob a podnikatelů. Odpovědnost nezávisí na zavinění a je diferencována v závislosti na předpokládaném typovém rozdílu v závažnosti protiprávního jednání. Základní sankcí je pokuta. Velmi účinná však může být i sankce propadnutí věci, jakož i zabrání věci, které má povahu ochranného opatření.
K § 73:
Ustanovení upravuje pravidla pro ukládání sankcí a rozhodnutí o ochranném opatření, některé procesní aspekty uplatňování osobní odpovědnosti za správní delikty a určení rozpočtového výnosu pokut. Obecná úprava těchto otázek u jiných správních deliktů než přestupků v našem právním řádu neexistuje.
K § 74 a 75:
Ustanovení upravuje speciální skutkové podstaty přestupků. Vyšší typové závažnosti odpovídá i vyšší horní hranice pro ukládání pokut ve srovnání s jinými přestupky.
Příslušnost Ministerstva vnitra k projednávání přestupků je sice (v porovnání s jinými právními úpravami) ojedinělá, jeví se však efektivnější z hlediska jednotného uplatňování práva.
K § 76:
Kompromisní řešení odpovídá zájmům zainteresovaných resortů a je vcelku efektivní. Příležitost k dobrovolnému zaplacení pokuty poskytne ten, kdo pokutu uložil. Specializovaným exekučním aparátem jsou naproti tomu vybaveny územní finanční orgány, konkrétně finanční úřady.
K § 77:
Ustanovení má poskytnout vodítko pro aplikaci norem, v nichž je použito pojmu "zájem vnitřního pořádku a bezpečnosti". Jeho smyslem je posílit právní jistotu žadatelů o licenci nebo o stanovisko a provozovatelů soukromých bezpečnostních činností.
K § 78:
Podobný zákaz bývá formulován i v zahraničních právních úpravách soukromých bezpečnostních činností. Sleduje se jím zejména ochrana výkonu veřejné správy před možným zneužitím informací získaných při dřívější úřední činnosti, podpůrně též širší systémové souvislosti, jimiž je únik osob profesionálně připravených za veřejné finanční prostředky do soukromé sféry.
K § 79:
Ustanovení řeší obvyklým způsobem vztah zákona ke správnímu řádu.
K § 80:
Cílem právní úpravy je vytvořit předpoklady pro co nejkvalitnější zajištění odborné přípravy ke zkouškám z odborné způsobilosti. Obecně je k provádění jakékoli odborné přípravy v oblasti bezpečnostních služeb zapotřebí licence. Z okruhu takto oprávněných osob mohou být ty, které mají nejlepší předpoklady, autorizovány k provádění přípravy k úředním zkouškám.
Rozhodnutí ve věcech akreditace se spíše blíží delegaci státní správy (než rozhodování o subjektivních právech). Proto je vyloučeno ze soudního přezkoumávání správních rozhodnutí.
K § 81:
Ustanovení vymezuje formou taxativního výčtu působnost Ministerstva vnitra při vedení evidencí a stanoví jejich obsah. Cílem úpravy je vytvořit potřebné informační báze jako jeden z předpokladů efektivního výkonu státní správy v této oblasti.
Ochrana osobních údajů je zajištěna zvláštním zákonem.
K § 82:
Povaha bezpečnostních služeb vyžaduje vztáhnout na jejich provozovatele a zaměstnance ustanovení zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Mezi přechodná ustanovení je toto omezení zařazeno s ohledem na účinnost zákona č. 451/1991 Sb.
K § 83 až 85:
Jde o nezbytná přechodná ustanovení, která zajišťují transformaci činností, které jsou bezpečnostními službami, technickými službami nebo vlastní ochranou podle tohoto zákona. Lhůty jsou stanoveny diferencovaně ve vztahu ke kapacitním možnostem a náročnosti jednotlivých aspektů transformace.
K § 86:
Jde o přechodné ustanovení, které zajišťuje postupné ověřování odborné způsobilosti a splnění některých dalších podmínek, podle kapacitních možností Ministerstva vnitra.
K § 87:
Nezbytné přechodné ustanovení zajišťuje splnění požadavků na pracovněprávní nebo obdobné vztahy.
K § 88:
Jde o přechodné ustanovení, které posiluje právní jistotu žadatelů o vydání licence, kteří provozují jinou podnikatelskou činnost. Bez tohoto ustanovení by musela být jiná podnikatelská činnost ukončena ihned poté, co rozhodnutí o udělení licence nabyde právní moci.
K § 89:
Jistým "změkčením" omezení stanoveného v § 78 je zkrácení stanovené doby na polovinu u osob, které již jsou zaměstnanci nebo provozovateli podle tohoto zákona ke dni nabytí jeho účinnosti. Úprava má zmírnit nepříznivé důsledky na již existující právní postavení dotčených osob.
K § 90:
Termín předložení první zprávy o činnosti bezpečnostních služeb je stanoven tak, aby zpráva zahrnula všechny aktivity provozovatelů prováděné v režimu tohoto zákona.
V období transformace je zapotřebí stanovit i některé další obsahové požadavky na zprávu.
K § 91:
Jde o přechodné ustanovení, které zajišťuje realizaci omezení podle § 44. Stanovená lhůta je pro vypořádání existujících právních vztahů přiměřená.
K § 92:
Navrhovaná úprava vyžaduje novelizaci živnostenského zákona (týká se vymezení rozsahu jeho působnosti a seznamu koncesovaných živností; technickými službami k ochraně majetku a osob se ovšem stávají i některé živnosti, dosud zařazené mezi živnosti ohlašovací - např. při vývoji, výrobě a prodeji zabezpečovacích systémů).
K § 93:
Vzhledem ke složitosti a náročnosti aplikace zákona je třeba stanovit dobu účinnosti nejméně tři měsíce po době jeho platnosti (legisvakance).
V Praze dne 22. března 1995