Protokol schválilo VS OSN dne 16. prosince 1966, v ČSSR
vstoupil Protokol v platnost 12. června 1991 a byl vyhlášen
pod číslem 169/1991 Sb.
Článek 1. Stát, smluvní strana
Paktu, který se stane smluvní stranou tohoto protokolu,
uznává příslušnost Výboru
dostávat a posuzovat oznámení od jednotlivců,
podléhajících jeho jurisdikci, kteří
si stěžují, že se stali oběťmi
porušení některého z práv stanovených
v Paktu. Výbor nepřijme oznámení,
jestliže se týká státu, smluvní
strany Paktu, který není smluvní stranou
tohoto protokolu.
Článek 2. Jednotlivci, s výhradou
ustanovení článku 1, kteří
si stěžují, že některé z
jejich práv, uvedených v Paktu, bylo porušeno
a kteří vyčerpali všechny dostupné
vnitrostátní opravné prostředky, mohou
předložit Výboru k posouzení písemnou
stížnost.
Článek 3. Výbor považuje oznámení,
učiněné na základě tohoto protokolu,
za nepřijatelné, jestliže je anonymní,
považuje-li je za zneužití práva nebo
je-li oznámení neslučitelné s ustanoveními
Paktu.
Alespoň nějaký nástroj pro oběti
zločinů současného režimu.
Úmluvu schválilo VS OSN dne 20. listopadu 1989,
v ČSSR vstoupila v platnost 6. února 1991 a byla
vyhlášena pod číslem 104/1991 Sb.
Článek 7.
(1) Každé dítě se ihned po narození
zapisuje do matriky a má od narození právo
na jména, právo nabýt státní
příslušnost, a je-li to možné,
právo znát své rodiče a být
v jejich péči.
(2) Smluvní strany budou zabezpečovat uplatnění
těchto práv v souladu se svým vnitrostátním
právem a v souladu se svými závazky podle
příslušných mezinárodních
dokumentů v této oblasti, zejména pak v případech,
kdy dítě jinak nemělo státní
příslušnost.
Je s těmito zásadami v souladu osud tzv. dětí
silnice E55? Chápu, že se jedná o citlivý
problém, jehož řešení není
jednoduché, ale zaslouží si určitě
zvýšenou pozornost.
Článek 19.
(1) Smluvní strany učiní všechna potřebná
zákonodárná, administrativní, sociální
a výchovná opatření k ochraně
dětí před fyzickým a psychickým
násilím, bezprávím nebo týráním,
zanedbáváním nebo nedbalým zacházením,
trýzněním nebo využíváním,
včetně sexuálního zneužívání
během doby, kdy jsou v péči rodičů,
zákonných zástupců nebo jiných
osob majících dítě v péči.
(2) Takováto ochranná opatření budou,
kde to odpovídá povaze věci, zahrnovat účinné
postupy k tvorbě sociálních programů
k poskytnutí potřebné podpory dítěte
a těm, kteří mají dítě
v péči, jakož i jiným formám
předcházení a zajišťování,
oznamování, vyšetřování,
a řešení důsledků případů
špatného zacházení s dětmi, popsaného
výše, včetně případného
uplatnění soudních prostředků.
18. prosince 1992 jsem podával interpelaci ve věci
týrání mentálně postiženého
16-letého chovance Ústavu sociální
péče v Lochovicích Víta Kopeckého
dne 5. června 1991, který byl ředitelem PaeDr.
Milanem Juříčkem (nar. 3. listopadu 1945
v Opavě) přivázán ke stromu a tam
ponechán pod dozorem nekvalifikované osoby, jeho
syna, po několik hodin. Na interpelaci jsem dostal zcela
nevyhovující odpověď, pan ministr ing.
Jindřich vodička se právům mentálně
postižených dětí prostě odmítl
věnovat, Sněmovna tuto jeho odpověď
bez problémů schválila. Překrásný
obraz skutečné humanity našeho nového
státu!
Celou záležitost jsem předal Centru lidských
práv OSN v Ženevě, kromě toho je mi
známo, že případ vyšetřovala
policie, s berounským vyšetřovatelem jsem osobně
jednal. Přesto ředitel ústavu dr. Juříček
byl ještě nedávno ve funkci, protože se
iniciativně zbavil jednoho z bývalých místních
republikánů. Že by v rámci represivní
akce BIS? Spolupracovník této represivní
složky zřejmě může páchat
beztrestně i takové zločiny, jako je týrání
mentálně postižených dětí,
stejně jako dříve spolupracovníci
Gestapa a StB.
Článek 23.
(1) Smluvní strany uznávají, že mentálně
nebo fyzicky postižené dítě má
požívat plného a řádného
života v podmínkách zabezpečujících
důstojnost, podporují soběstačnost
a umožňují aktivní účast
dítěte ve společnosti.
I tohoto článku se dotýká případ
zmíněný u článku 19.
Článek 33. Smluvní strany přijmou
všechna potřebná opatření zákonodárných,
administrativních, sociálních a kulturních
k ochraně dětí před nedovoleným
užíváním narkotických drog a
psychotropních látek definovaných příslušnými
mezinárodními smlouvami a k zabránění
použití dětí při nedovolené
výrobě a obchodování s takovými
látkami.
Kromě krásných deklarací se pro
ochranu dětí před vlivem drog neděje
prakticky nic. Kdo bude tento feťácký dorost
živit v dospělosti, když naše společnost
je i tak v populační krizi a má zásadní
problémy uživit i své důchodce?
Článek 34. Smluvní strany budou chránit
dítě před všemi formami sexuálního
využívání a sexuálního
zneužívání. Za tím účelem
státy zejména povedou potřebná vnitrostátní,
dvoustranná a mnohostranná opatření
k odstranění:
a) podněcování nebo nucení dětí
k jakýmkoliv nezákonným sexuálním
aktivitám:
b) využívání dětí k prostituci
nebo k nezákonným sexuálním praktikám:
c) využívání dětí k pornografickým
představením a k výrobě pornografických
materiálů.
Jak je při současném výbuchu sexuality
ve sdělovacích prostředcích zabráněno
podněcování dětí k nežádoucím
sexuálním aktivitám? Jak je bráněno
(např. na E55) zneužívání dětí
(tj. do 18 let) k prostituci?
Úmluvu schválilo VS OSN dne 18. prosince 1979, v
ČSSR vstoupila v platnost 18. března 1982 a byla
vyhlášena pod číslem 62/1987 Sb.
Článek 6. Státy, smluvní strany,
přijmou veškerá příslušná
opatření , včetně opatření
legislativních, k potlačování všech
vorem obchodu se ženami a vykořisťování
prostituce žen.
Jaká jsou účinná opatření
v této oblasti? Zatím je systém pasáků
a jiné formy kuplířství tiše
tolerováno. Kdy budou přijaty odpovídající
legislativní normy? Nebo snad dodržování
tohoto závazku není žádoucí?
Úmluvu schválilo VS OSN dne 29. ledna 1957, v ČSSR
vstoupila v platnost 4. července 1962 a byla vyhlášena
pod číslem 72/1962 Sb.
Jedna z mála úmluv, kde si nejsem vědom
jejího porušování.
Úmluvu schválilo VS OSN dne 7. listopadu 1962, v
ČSSR vstoupila v platnost 3. června 1965 a byla
vyhlášena pod číslem 124/1968 Sb.
Další úmluva, kde si nejsem vědom
jejího porušování.
Úmluvu schválilo VS OSN dne 20. prosince 1952, v
ČSSR vstoupila v platnost 5. července 1955 a byla
vyhlášena pod číslem 46/1955 Sb.
Další úmluva, kde si nejsem vědom
jejího porušování, i když mezinárodní
instituce konstatují nízké zastoupení
žen v politických funkcích. Ale Úmluva
snad požaduje rovnost v přístupu k těmto
funkcím, ne procentuální zastoupení.
Úmluvu schválilo VS OSN dne 25. září
1926, v ČSSR vstoupila v platnost 10. října
1930 a byla vyhlášena pod číslem 165/1930
Sb. Dodatková úmluva z 7. září
1956 byla ratifikována 13. října 1958 ale
nebyla vyhlášena.
Viz Mezinárodní pakt o občanských
a politických právech, článek 8 v
kapitole 5.5.2.
Úmluvu schválilo VS OSN dne 9. prosince 1948, v
ČSSR vstoupila v platnost 12. ledna 1951 a byla vyhlášena
pod číslem 32/1955 Sb.
Článek II. V této úmluvě
se genocidiem rozumí kterékoliv z níže
uvedených činů, spáchaných
v úmyslu zničit úplně nebo částečně
některou národní, etnickou, rasovou nebo
náboženskou skupinu jako takovou:
.....
c) úmyslné uvedení kterékoliv skupiny
do takových životních podmínek, které
mají přivodit její úplné nebo
částečné fyzické zničení:
d) opatření směřující
k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození
dětí:
.....
Je otázkou, zda současná forma vlády
není formou genocidia českého národa.
Zejména vzhledem ke stimulující propopulační
politice. Současná porodnost je nejnižší
od doby, kdy je statisticky sledována. Že by tichá
likvidace nižší slovanské rasy?
Za zmínku také stojí glorifikace hrdinů
násilné rekatolizace českého národa
v 17. století, která byla zjevným genocidiem
protestantské náboženské skupiny. Je
to tak dávno, že nějaké volání
k zodpovědnosti či hledání viníků
nemá smysl (i když se u mne hlásil potomek
rodu Smiřických o restituce), ale glorifikace pachatelů
zločinů proti lidskosti asi není tou pravou
cestou. Napřed Pinochet, potom Schindler, Sarkander, kdo
asi přijde po nich?
Úmluvu schválilo VS OSN dne 26. listopadu 1968,
v ČSSR vstoupila v platnost 11. listopadu 1970 a byla vyhlášena
pod číslem 53/1974 Sb.
Článek I. Promlčení se nebude
vztahovat na následující zločiny,
bez ohledu na dobu jejich spáchání:
a) válečné zločiny, jak jsou definovány
ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského
dvora z 8. srpna 1945 a potvrzený rezolucemi Valného
shromáždění Organizace spojených
národů 3(I) z 13. února 1946 a 95(I) z 11.
prosince 1946, zvláště "vážná
porušení" vyjmenovaná v ženevských
úmluvách z 12. srpna 1949 o ochraně obětí
války.
b) zločiny proti lidskosti, ať byly spáchány
v době války nebo míru, jak jsou definovány
ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského
dvora z 8. srpna 1945 a potvrzený rezolucemi valného
shromáždění Organizace spojených
národů 3(I) z 13. února 1946 a 95(I) z 11.
prosince 1946, vyhnání obyvatelstva z půdy,
kterou má v držbě, způsobené
ozbrojeným útokem nebo okupací, nelidské
činy, které jsou důsledkem politiky apartheidu,
a zločin genocidia, jak je definován v Úmluvě
o zabránění a trestání zločinu
genocidia z roku 1948, a to i v případě,
že tyto činy nejsou porušením vnitřního
práva země, v níž byly spáchány.
Článek II. Jestliže dojde ke spáchání
kteréhokoliv zločiny, daného v článku
I, vztahují se ustanovení této Úmluvy
na představitele státní moci a soukromé
osoby, kteří se jako přímí
pachatelé nebo účastníci podílejí
na spáchání kteréhokoliv z těchto
zločinů nebo přímo podněcují
jiné k jejich spáchání, nebo se k
jejich spáchání spolčují, a
to bez ohledu na stupeň dovršení, a na představitele
státní moci, kteří jejich páchání
tolerují.
Článek IV. Státy, které jsou
stranami této úmluvy, se zavazují přijmout
v souladu se svým ústavním zřízením
všechny legislativní nebo jiná opatření
nutná k zajištění toho, aby se promlčení
stanovené zákonem nebo jinak nevztahovalo na stíhání
a trestání zločinů uvedených
v článcích I a II této Úmluvy,
a aby takové promlčení tam, kde existuje,
bylo zrušeno.
S touto úmluvou je v příkrém rozporu
článek 65 odstavec 3 Ústavy ČR.
Úmluvu schválilo VS OSN dne 21. prosince 1965, v
ČSSR vstoupila v platnost 4. ledna 1969 a byla vyhlášena
pod číslem 95/1974 Sb.
Článek 1.
(1) Výraz "rasová diskriminace" v této
Úmluvě znamená jakékoliv rozlišování,
vylučování, omezování
nebo zvýhodňování založené
na rase, barvě pleti, rodovém nebo národnostním
nebo etnickém původu, jehož cílem
nebo následkem je znemožnění nebo omezení
uznání, užívání nebo uskutečňování
lidských práv a základních svobod
na základě rovnosti politické, hospodářské,
sociální, kulturní nebo v kterékoliv
jiné oblasti veřejného života.
Článek 4. Smluvní státy odsuzují
veškerou propagandu a všechny organizace, které
jsou založeny na myšlenkách nebo teoriích
o nadřazenosti jedné rasy nebo skupiny osob jedné
barvy pleti nebo etnického původu, které
se pokoušení ospravedlňovat nebo povzbuzovat
jakoukoliv formu rasové nenávisti a diskriminace,
a zavazují se, že přijmou bezodkladná
a pozitivní opatření k vymýcení
jakéhokoliv podněcování k rasové
diskriminaci nebo činů rasové diskriminace,
a k tomuto cíli, s náležitým zřetelem
na zásady zakotvené ve Všeobecné deklaraci
lidských práv a na práva výslovně
uvedená v článku 5 této Úmluvy,
se zavazují zejména:
a) prohlásit za činy trestné podle zákona:
jakékoliv rozšiřování idejí
založených na rasové nadřazenosti nebo
nenávisti, jakékoliv podněcování
k rasové diskriminaci, jakéž i veškeré
násilné činy nebo podněcování
k takovým činům proti kterékoliv rase
nebo kterékoliv skupině osob jiné barvy pleti
nebo etnického původu, jakož i poskytování
jakékoli podpory rasistické činnosti včetně
jejího financování:
b) prohlásit za nezákonné organizace a rovněž
i organizovanou a jakoukoliv jinou propagandistickou činnost
podporující a povzbuzující rasovou
diskriminaci a prohlásit účast v takových
organizacích nebo na takové činnosti za trestnou
podle zákona:
c) nedovolit celostátním ani místním
veřejným orgánům nebo institucím
podporovat nebo podněcovat rasovou diskriminaci.
Článek 5. V souladu se základními
povinnostmi vyhlášenými v článku
2 této Úmluvy se smluvní státy zavazují,
že zakáží a odstraní rasovou diskriminaci
ve všech jejích formách a že zaručí
právo každého na rovnost před zákonem
bez rozlišování podle rasy, barvy pleti, národnostního
nebo etnického původu, zvláště
při užívání těchto práv:
a) práva na rovné zacházení před
soudy a před všemi ostatními orgány,
které vykonávají soudnictví,
b) práva na osobní bezpečnost a ochranu státem
proti násilí a újmě na zdraví,
ať jsou způsobeny vládními úředníky
nebo kteroukoliv osobu, skupinou nebo institucí,
c) politických práv, zejména práva
zúčastnit se voleb - volit a být volen -
na základě všeobecného a rovného
volebního práva, práva účasti
ve vládě, jakož i účastnit se
správy veřejných záležitostí
na všech stupních, a práva vstupu za rovných
podmínek do veřejných služeb,
d) dalších občanských práv, zejména:
I) práva svobodného pohybu a výběru
bydliště uvnitř hranic státu,
II) práva opustit kteroukoliv zemi, i svou vlastní,
a vrátit se do své země,
III) práva na státní občanství,
IV) práva uzavřít sňatek a zvolit
si manžela,
V) právo každého vlastnit majetek jak sám,
tak spolu s jinými,
VI) práva nabývat dědictví,
VII) práva na svobodu myšlení, svědomí
a náboženství,
VIII) práva na svobodu přesvědčení
a projevu,
IX) práva na svobodu shromažďování
a sdružování,
e) hospodářských, sociálních
a kulturních práv, zejména:
I) práva na práci, na svobodnou volbu zaměstnání,
na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky,
ochranu proti nezaměstnanosti, na stejný plat, za
stejnou práci a na spravedlivou a uspokojivou odměnu
za práci,
II) práva zakládat odborové organizace a
stát se jejím členem,
III) práva na bydlení,
IV) práva na ochranu zdraví, léčebnou
péči, sociální zabezpečení
a sociální služby,
V) práva na vzdělání a školení,
VI) práva na rovnou účast v kulturních
dění,
f) práva přístupu na všechny místa
a na používání všech služeb
určených pro veřejnost, jako jsou dopravní
prostředky, hotely, restaurace, kavárny, divadla,
parky.
Na jedné straně jsou jakákoliv veřejná
prohlášení k sionismu a židovské
otázce automaticky prohlašovány za rasismus,
viz kapitola 2.2 , a to bez ohledu na to, zda skutečně
chtějí omezovat něčí občanská
práva. Na druhé straně projevy, které
prosazují jejich přednostní přístup
k některým právům jsou velmi ceněny.
Například nedávno jsem na půdě
Parlamentu slyšel výrok o obcích (autor měl
zřejmě na mysli židovské obce), jejichž
právo na restituce je více morální
než u jiných. Zde je zřejmá snaha o
zvýhodnění určité rasové,
národnostní či etické skupiny při
přístupu k občanským právům,
tedy o zřejmé naplnění článků
1 a 4 této Úmluvy, nehledě na reminiscence
na Orwellovu "Farmu zvířat".
Nelze samozřejmě tolerovat projevy diskriminace
či naopak rasové nadřazenosti založené
na skutečném rasovém původu, anatomických
rysech, barvě pleti apod., jako to činily například
nacistické norimberské zákony. Ať už
jsou založeny na hypotetické arijské rase (podobný
pojem snad měl oprávnění někdy
ve druhém tisíciletí př. n. l. v Indii,
ale v dnešní Evropě je zcela umělou
a účelovou konstrukcí) nebo na rodu a potomcích
proroka Abrahama (Genesis 11 - 25).
Někdy je ovšem situace složitá. Nelze
snad pokládat za rasisty příslušníky
Církve Ježíše Krista svatých posledních
dnů, když ve své Knize Mormon dokazují,
že původní obyvatelé Ameriky jsou potomci
Abrahamovi. Prvek výlučnosti tohoto rodu v ní
lze najít, na druhé straně chybí motiv
diskriminace jiných lidí. Navíc nejde
o občanská práva, ale o možnost
spasení. Kromě toho tato církev přijímá
i členy jiného původu.
Mnohá náboženství přejala
ideu "synů Abrahamových", ale jsou tolerantní
i k lidem jiného původu, např. křesťanství
či islám. Samotné židovské náboženství
sice bere tuto ideu doslovně a princip rodové pospolitosti
je jeho základním principem, ale pokud nepopírá
stejná občanská práva lidem
jiné víry a původu, lze takové tradice
tolerovat. Pokud se ovšem některé židovské
komunity snaží přenášet podobné
principy i do občanského života, potom je pochopitelná
obrana ostatních občanů před těmito
projevy hegemonie. Obrana ne před všemi příslušníky
rodu či rasy, ale před hegemonismem těchto
specifických komunit: onen rodový či rasový
prvek sem přinesly ony hegemonistické snahy.
Obecně pokud někdo kritizuje některé
typické projevy příslušníků
určité rodové, etnické či rasové
skupiny aniž je automaticky přenáší
na všechny její příslušníky
a aniž se snaží omezit jejich lidská
práva, nelze ho obecně označit za rasistu.
Samozřejmě podobné projevy mohou snadno sklouznout
k ryzímu rasismu a takové projevy je nutno v souhlase
s probíranou Úmluvou potlačit.
Úmluvu schválilo VS OSN dne 30. listopadu 1973,
v ČSSR vstoupila v platnost 18. července 1976 a
byla vyhlášena pod číslem 116/1976 Sb.
Další úmluva, kde si nejsem vědom
jejího porušování.
Úmluvu schválilo VS OSN dne 10. prosince 1985, v
ČSSR vstoupila v platnost 3. dubna 1988 a byla vyhlášena
pod číslem 84/1988 Sb.
Další úmluva, kde si nejsem vědom
jejího porušování.
Úmluvu schválilo VS OSN dne 10. prosince 1984, v
ČSSR vstoupila v platnost 6. srpna 1984 a byla vyhlášena
pod číslem 143/1988 Sb.
Článek 1.
(1) Pro účely této Úmluvy výraz
"mučení" znamená jakékoliv
jednání, jímž je člověku
úmyslně působena silná bolest nebo
tělesné či duševní utrpení
s cílem získat od něho nebo od třetí
osoby informace nebo přiznání, potrestat
jej za jednání, jehož se dopustil on nebo
třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí,
nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej
nebo třetí osobu nebo z jakéhokoliv důvodu
založeného na diskriminaci jakéhokoliv druhu,
když taková bolest nebo utrpení jsou působeny
veřejným činitelem nebo jinou osobou
jednající z úředního pověření
nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným
nebo tichým souhlasem.Toto vymezení nezahrnuje
bolest nebo utrpení, které vznikají pouze
v důsledku zákonných sankcí, jsou
od těchto sankcí neoddělitelné nebo
jsou jimi vyvolány náhodou.
Článek 2.
(2) Žádné výjimečné
okolnosti, ať jsou jakéhokoliv druhu, buď
válečný stav nebo hrozba války, vnitropolitická
nestabilita nebo jakákoliv mimořádná
situace, nemohou sloužit k ospravedlnění mučení.
(3) Nařízení nadřízeného
činitele nebo orgánu státní moci nemůže
sloužit k ospravedlnění mučení.
Článek 4.
(1) Každý stát, který je smluvní
stranou této Úmluvy, zajistí, aby všechny
akty mučení byly trestnými činy podle
jeho trestního zákona. Totéž platí
pro pokus mučení a pro jednání kterékoliv
osoby, které představuje spolupachatelství
nebo účastenství na mučení.
Všechny uvedené články lze aplikovat
na případ Bartončík, uvedený
v kapitole 1.2.1.
Článek 5.
(1) Každý stát, který je smluvní
stranou této Úmluvy, přijme taková
opatření, jež mohou být nutná
k založení jeho soudní pravomoci nad trestnými
činy uvedenými v článku 4, v následujících
případech:
a) jsou-li trestné činy spáchány na
území pod jeho jurisdikcí nebo na palubě
lodi nebo letadla registrovaného v tomto státě:
b) je-li domnělý pachatel státním
příslušníkem tohoto státu:
c) je-li oběť státním příslušníkem
tohoto státu a tento stát to považuje za vhodné.
S tímto i minulým článkem úmluvy
je v příkrém rozporu článek
65 odstavec 3 Ústavy ČR.
Mezinárodní organizace práce (MOP) vznikla
v roce 1919 za účasti Československa jako
součást Společnosti národů
a v roce 1946 stala první mezinárodní odbornou
organizací OSN. Přijaté a ratifikované
úmluvy jsou orientovány na pracovně právní
vztahy a zásady odborové svobody. Ústava
MOP byla publikována jako součást Versailleských
dohod pod číslem 217/1921 Sb., její změny
pod číslem 98/1947 Sb.
Shromáždění MOP se schází
každý rok a zpravidla přijímá
nějaká doporučení nebo dohody. Podle
článku 19 odst. 5 Ústavy Mezinárodní
organizace práce (článek 405 Versailleských
dohod) "každý člen se zavazuje předložiti
do roka od konce zasedání Shromáždění
(anebo bylo-li následkem mimořádných
okolností nemožno učiniti tak během
roku, ihned, jakmile to bude možno, ale nikdy později
než osmnáct měsíců po konci zasedání
Shromáždění) doporučení
nebo návrh úmluvy činiteli nebo činitelům,
do jejichž příslušnosti věc patří,
aby byla uzákoněna aneb jinak uvedena v platnost."
Jsem poslancem parlamentu již přes dva roky, ale
žádná taková smlouva nám předložena
nebyla. Proč?
Protože podrobný rozbor všech úmluv by
si vyžádal zvláštní rozsáhlou
studii, uvedu zde pouze jejich výčet a údaje
o platnosti.
- Úmluva o odškodňování pracovních
úrazů v zemědělství (č.
12). Úmluva byla přijata 12. listopadu 1921,
v ČSR vstoupila v platnost 12. června 1950 a byla
vyhlášena pod číslem 437/1990 Sb.
- Úmluva o odškodnění pracovních
úrazů (č. 17). Úmluvu byla přijata
12. listopadu 1921, pro ČSR vstoupila v platnost 12. června
1950 a byla vyhlášena pod číslem 437/1990
Sb.
- Úmluva o zavedení metod stanovení minimálních
mezd (č. 26). Úmluvu byla schválena 16.
června 1928, pro ČSR vstoupila v platnost 12. června
1951 a byla vyhlášena pod číslem 439/1990
Sb.
- Úmluva o nucené nebo povinné práci
(č. 29). Úmluva byla přijata 28. června
1930, v ČSSR vstoupila v platnost 30. října
1958 a byla vyhlášena pod číslem 506/1990
Sb.
-Úmluva o placených zprostředkovatelnách
práce (č. 34). Úmluva byla přijata
29. června 1933, pro ČSR vstoupila v platnost 12.
června 1951 a byla vyhlášena pod číslem
440/1990 Sb.
- Úmluva o povinném invalidním pojištění
zaměstnanců v průmyslových a obchodních
podnicích a ve svobodných povoláních,
jakož i domáckých dělníků
a osob zaměstnaných v domácnosti (č.
37). Úmluva byla přijata 29. června 1933,
pro ČSR vstoupila v platnost 1. července 1950 a
byla vyhlášena pod číslem 469/1990.
- Úmluva o povinném invalidním pojištění
zaměstnanců v zemědělských
podnicích (č. 38). Úmluva byla přijata
29. června 1933, pro ČSR vstoupila v platnost 1.
července 1950 a byla vyhlášena pod číslem
469/1990.
- Úmluva o povinném pojištění
pro případ smrti zaměstnanců v průmyslových
a obchodních podnicích a ve svobodných povoláních,
jakož i dělníků a osob zaměstnaných
v domácnosti (č. 39). Úmluva byla přijata
29. června 1933, pro ČSR vstoupila v platnost 1.
července 1950 a byla vyhlášena pod číslem
469/1990.
- Úmluva o povinném pojištění
pro případ smrti zaměstnanců v zemědělských
podnicích (č. 40). Úmluva byla přijata
29. června 1933, pro ČSR vstoupila v platnost 1.
července 1950 a byla vyhlášena pod číslem
469/1990.
- Úmluva o odškodnění nemocí
z povolání (revidovaná) (č. 42).
Úmluva byla přijata 21. června 1934, pro
ČSR vstoupila v platnost 1. července 1950 a byla
vyhlášena pod číslem 438/1990 Sb.
- Úmluva o zaměstnávání
žen podzemními pracemi v podzemí a dolech všech
druhů (č. 45). Úmluva byla přijata
21. června 1935, pro ČSR vstoupila v platnost 12.
června 1951 a byla vyhlášena pod číslem
441/1990 Sb.
- Úmluva o každoroční placené
dovolené (č. 52). Úmluva byla přijata
9. června 1946, pro ČSR vstoupila v platnost 12.
června 1951 a byla vyhlášena pod číslem
442/1990 Sb.
-Úmluva o lékařském vyšetření
způsobilosti dětí a mladistvých k
zaměstnání v průmyslu (č. 77).
Úmluva byla přijata 9. října 1946,
v ČSSR vstoupila v platnost 23. dubna 1981 a byla vyhlášena
pod číslem 23/1981 Sb.
- Úmluva o lékařském vyšetření
způsobilosti dětí a mladistvých k
zaměstnání neprůmyslovými pracemi
(č. 78). Úmluva byla přijata 9. října
1946, v ČSSR vstoupila v platnost 23. dubna 1981 a byla
vyhlášena pod číslem 24/1981 Sb.
- Úmluva o svobodě sdružování
a ochraně práva se odborově organizovat (č.
87). Úmluva byla přijata 9. července
1948, v ČSSR vstoupila v platnost 21. ledna 1965 a byla
vyhlášena pod číslem 489/1990 Sb.
- Úmluva o organizaci služeb pro zprostředkování
práce (č. 88). Úmluva byla přijata
17. července 1948, v ČSSR vstoupila v platnost 12.
června 1951 a byla vyhlášena pod číslem
17/1991 Sb.
- Úmluva o noční práci žen
zaměstnaných v průmyslu (č. 89).
Úmluva byla přijata v roce 1919, revidovaná
v roce 1934 a 9. července 1948. Smlouva byla původně
vyhlášena pod číslem 81/1922 Sb., poslední
verze vstoupila v platnost 12. června 1951 a byla vyhlášena
pod číslem 17/1991 Sb.
- Úmluva o noční práci mladistvých
a zaměstnaných v průmyslu (revidovaná)
(č. 90). Úmluva byla přijata 10. července
1948, v ČSR vstoupila v platnost 12. června 1951
a byla vyhlášena pod číslem 460/1990
Sb.
- Úmluva o ochraně mzdy (č. 95). Úmluva
byla přijata 1. července 1949, v ČSSR vstoupila
v platnost 21. ledna 1965 a byla vyhlášena pod číslem
470/1990 Sb.
- Úmluva o provádění zásad
práva se organizovat a kolektivně vyjednávat
(č. 98). Úmluva byla přijata 1. července
1949, v ČSSR vstoupila v platnost 21. ledna 1965 a byla
vyhlášena pod číslem 470/1990 Sb.
- Úmluva o metodách stanovení minimálních
mezd v zemědělství (č. 99). Úmluva
byla přijata 1. července 1949, v ČSSR vstoupila
v platnost 21. ledna 1965 a byla vyhlášena pod číslem
470/1990 Sb.
- Úmluva o stejném odměňování
pracujících mužů a žen za práci
stejné hodnoty (č. 100). Úmluva byla
přijata 29. června 1951, v ČSSR vstoupila
v platnost 30. října 1958 a byla vyhlášena
pod číslem 450/1990 Sb.
- Úmluva o minimální normě sociálního
zabezpečení (č. 102). Úmluva byla
přijata 28. června 1952, pro ČSFR vstoupila
v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem
461/1991 Sb. Pro ČSFR neplatí části
IV (podpora v nezaměstnanosti) a VI (Dávky při
pracovních úrazech a nemocech z povolání).
- Úmluva o diskriminaci (zaměstnání
a povolání) (č. 111). Úmluva byla
přijata 1. června 1958, v ČSSR vstoupila
v platnost 21. ledna 1965 a byla vyhlášena pod číslem
465/1990 Sb.
- Úmluva o ochraně pracovníků před
ionizujícím zářením (č.
115). Úmluva byla přijata 22. června
1960, v ČSSR vstoupila v platnost 21. ledna 1965 a byla
vyhlášena pod číslem 465/1990 Sb.
- Úmluva o hygieně v obchodě a v kancelářích
(č. 120). Úmluva byla přijata 8. července
1964, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla
vyhlášena pod číslem 403/1991 Sb.
- Úmluva o politice zaměstnanosti (č.
122). Úmluva byla přijata 9. července
1964, pro ČSSR vstoupila v platnost 15. července
1976 a byla vyhlášena pod číslem 490/1990
Sb.
- Úmluva o minimálním věku pro
práci pod zemí v dolech (č. 123). Úmluva
byla přijata 22. června 1965, pro ČSSR vstoupila
v platnost 7. června 1969 a byla vyhlášena
pod číslem 507/1990 Sb.
- Úmluva o lékařském vyšetření
způsobilosti mladistvých k zaměstnání
pod zemí v dolech (č. 124). Úmluva byla
přijata 23. června 1965, pro ČSSR vstoupila
v platnost 23. dubna 1981 a byla vyhlášena pod číslem
25/1981 Sb.
- Úmluva o invalidních, starobních a pozůstalostních
dávkách (č. 128). Úmluva byla
přijata 29. června 1991 pro ČSFR vstoupila
v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem
416/1991 Sb.
- Úmluva o léčebné preventivní
péči a dávkách z nemoci (č.
130). Úmluva byla přijata 25. června
1969, pro ČSSR vstoupila v platnost 27. května 1972
a byla vyhlášena pod číslem 537/1990
Sb.
- Úmluva o ochraně proti ohrožení
otravou benzenem (č. 136). Úmluva byla přijata
23. června 1971, pro ČSSR vstoupila v platnost 23.
dubna 1991 a byla vyhlášena pod číslem
26/1981 Sb.
- Úmluva o předcházení a kontrole
nebezpečí z povolání způsobených
karcinogenními látkami a činiteli (č.
139). Úmluva byla přijata 24. června
1974, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla
vyhlášena pod číslem 408/1991 Sb.
- Úmluva o placeném studijním volnu (č.
140). Úmluva byla přijata 24. června
1974, pro ČSSR vstoupila v platnost 24. května 1976
a byla vyhlášena pod číslem 491/1990
Sb.
- Úmluva o poradenství pro volbu povolání
a odborné výchově pro rozvoj lidských
zdrojů (č. 142). Úmluva byla přijata
23. června 1975, pro ČSSR vstoupila v platnost 6.
března 1980 a byla vyhlášena pod číslem
141/1980 Sb.
- Úmluva o ochraně pracovníků proti
nebezpečím z povolání způsobených
znečištěním vzduchu, hlukem a vibracemi
na pracovištích (č. 148). Úmluva
byla přijata 25. června 1977, pro ČSFR vstoupila
v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem
444/1991 Sb.
- Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků
a o pracovním prostředí (č. 155).
Úmluva byla přijata 23. června 1981, v ČSSR
vstoupila v platnost 2. prosince 1989 a byla vyhlášena
pod číslem 20/1989 Sb.
- Úmluva o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání
invalidů (č. 159). Úmluva byla přijata
20. června 1983, pro ČSFR vstoupila v platnost 21.
února 1986 a byla vyhlášena pod číslem
72/1985 Sb.
- Úmluva o statistikách práce (č.
160). Úmluva byla přijata 25. června
1985, pro ČSSR vstoupila v platnost 25. února 1989
a byla vyhlášena pod číslem 144/1988
Sb.
- Úmluva o závodních zdravotních
službách (č. 161). Úmluva byla přijata
26. června 1985, pro ČSSR vstoupila v platnost 25.
února 1989 a byla vyhlášena pod číslem
145/1988 Sb.
- Úmluva o sociální péči
o námořníky na moři a v přístavech
(č. 163). Úmluva byla přijata 8. října
1987, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla
vyhlášena pod číslem 432/1991 Sb.
- Úmluva o ochraně zdraví a lékařské
péči pro námořníky (č.
164). Úmluva byla přijata 8. října
1987, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla
vyhlášena pod číslem 445/1991 Sb.
- Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví
ve stavebnictví (č. 167). Úmluva byla
přijata 20. června 1988, pro ČSFR vstoupila
v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem
433/1991 Sb.