5.5.3. Opční protokol k mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech

Protokol schválilo VS OSN dne 16. prosince 1966, v ČSSR vstoupil Protokol v platnost 12. června 1991 a byl vyhlášen pod číslem 169/1991 Sb.

Článek 1. Stát, smluvní strana Paktu, který se stane smluvní stranou tohoto protokolu, uznává příslušnost Výboru dostávat a posuzovat oznámení od jednotlivců, podléhajících jeho jurisdikci, kteří si stěžují, že se stali oběťmi porušení některého z práv stanovených v Paktu. Výbor nepřijme oznámení, jestliže se týká státu, smluvní strany Paktu, který není smluvní stranou tohoto protokolu.

Článek 2. Jednotlivci, s výhradou ustanovení článku 1, kteří si stěžují, že některé z jejich práv, uvedených v Paktu, bylo porušeno a kteří vyčerpali všechny dostupné vnitrostátní opravné prostředky, mohou předložit Výboru k posouzení písemnou stížnost.

Článek 3. Výbor považuje oznámení, učiněné na základě tohoto protokolu, za nepřijatelné, jestliže je anonymní, považuje-li je za zneužití práva nebo je-li oznámení neslučitelné s ustanoveními Paktu.

Alespoň nějaký nástroj pro oběti zločinů současného režimu.

5.5.4. Úmluva o právech dítěte

Úmluvu schválilo VS OSN dne 20. listopadu 1989, v ČSSR vstoupila v platnost 6. února 1991 a byla vyhlášena pod číslem 104/1991 Sb.

Článek 7.

(1) Každé dítě se ihned po narození zapisuje do matriky a má od narození právo na jména, právo nabýt státní příslušnost, a je-li to možné, právo znát své rodiče a být v jejich péči.

(2) Smluvní strany budou zabezpečovat uplatnění těchto práv v souladu se svým vnitrostátním právem a v souladu se svými závazky podle příslušných mezinárodních dokumentů v této oblasti, zejména pak v případech, kdy dítě jinak nemělo státní příslušnost.

Je s těmito zásadami v souladu osud tzv. dětí silnice E55? Chápu, že se jedná o citlivý problém, jehož řešení není jednoduché, ale zaslouží si určitě zvýšenou pozornost.

Článek 19.

(1) Smluvní strany učiní všechna potřebná zákonodárná, administrativní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před fyzickým a psychickým násilím, bezprávím nebo týráním, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo využíváním, včetně sexuálního zneužívání během doby, kdy jsou v péči rodičů, zákonných zástupců nebo jiných osob majících dítě v péči.

(2) Takováto ochranná opatření budou, kde to odpovídá povaze věci, zahrnovat účinné postupy k tvorbě sociálních programů k poskytnutí potřebné podpory dítěte a těm, kteří mají dítě v péči, jakož i jiným formám předcházení a zajišťování, oznamování, vyšetřování, a řešení důsledků případů špatného zacházení s dětmi, popsaného výše, včetně případného uplatnění soudních prostředků.

18. prosince 1992 jsem podával interpelaci ve věci týrání mentálně postiženého 16-letého chovance Ústavu sociální péče v Lochovicích Víta Kopeckého dne 5. června 1991, který byl ředitelem PaeDr. Milanem Juříčkem (nar. 3. listopadu 1945 v Opavě) přivázán ke stromu a tam ponechán pod dozorem nekvalifikované osoby, jeho syna, po několik hodin. Na interpelaci jsem dostal zcela nevyhovující odpověď, pan ministr ing. Jindřich vodička se právům mentálně postižených dětí prostě odmítl věnovat, Sněmovna tuto jeho odpověď bez problémů schválila. Překrásný obraz skutečné humanity našeho nového státu!

Celou záležitost jsem předal Centru lidských práv OSN v Ženevě, kromě toho je mi známo, že případ vyšetřovala policie, s berounským vyšetřovatelem jsem osobně jednal. Přesto ředitel ústavu dr. Juříček byl ještě nedávno ve funkci, protože se iniciativně zbavil jednoho z bývalých místních republikánů. Že by v rámci represivní akce BIS? Spolupracovník této represivní složky zřejmě může páchat beztrestně i takové zločiny, jako je týrání mentálně postižených dětí, stejně jako dříve spolupracovníci Gestapa a StB.

Článek 23.

(1) Smluvní strany uznávají, že mentálně nebo fyzicky postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporují soběstačnost a umožňují aktivní účast dítěte ve společnosti.

I tohoto článku se dotýká případ zmíněný u článku 19.

Článek 33. Smluvní strany přijmou všechna potřebná opatření zákonodárných, administrativních, sociálních a kulturních k ochraně dětí před nedovoleným užíváním narkotických drog a psychotropních látek definovaných příslušnými mezinárodními smlouvami a k zabránění použití dětí při nedovolené výrobě a obchodování s takovými látkami.

Kromě krásných deklarací se pro ochranu dětí před vlivem drog neděje prakticky nic. Kdo bude tento feťácký dorost živit v dospělosti, když naše společnost je i tak v populační krizi a má zásadní problémy uživit i své důchodce?

Článek 34. Smluvní strany budou chránit dítě před všemi formami sexuálního využívání a sexuálního zneužívání. Za tím účelem státy zejména povedou potřebná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k odstranění:

a) podněcování nebo nucení dětí k jakýmkoliv nezákonným sexuálním aktivitám:

b) využívání dětí k prostituci nebo k nezákonným sexuálním praktikám:

c) využívání dětí k pornografickým představením a k výrobě pornografických materiálů.

Jak je při současném výbuchu sexuality ve sdělovacích prostředcích zabráněno podněcování dětí k nežádoucím sexuálním aktivitám? Jak je bráněno (např. na E55) zneužívání dětí (tj. do 18 let) k prostituci?

5.5.5. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen

Úmluvu schválilo VS OSN dne 18. prosince 1979, v ČSSR vstoupila v platnost 18. března 1982 a byla vyhlášena pod číslem 62/1987 Sb.

Článek 6. Státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření , včetně opatření legislativních, k potlačování všech vorem obchodu se ženami a vykořisťování prostituce žen.

Jaká jsou účinná opatření v této oblasti? Zatím je systém pasáků a jiné formy kuplířství tiše tolerováno. Kdy budou přijaty odpovídající legislativní normy? Nebo snad dodržování tohoto závazku není žádoucí?

5.5.6. Úmluva o státním občanství vdaných žen

Úmluvu schválilo VS OSN dne 29. ledna 1957, v ČSSR vstoupila v platnost 4. července 1962 a byla vyhlášena pod číslem 72/1962 Sb.

Jedna z mála úmluv, kde si nejsem vědom jejího porušování.

5.5.7. Úmluva o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a registraci manželství

Úmluvu schválilo VS OSN dne 7. listopadu 1962, v ČSSR vstoupila v platnost 3. června 1965 a byla vyhlášena pod číslem 124/1968 Sb.

Další úmluva, kde si nejsem vědom jejího porušování.

5.5.8. Úmluva o politických právech žen

Úmluvu schválilo VS OSN dne 20. prosince 1952, v ČSSR vstoupila v platnost 5. července 1955 a byla vyhlášena pod číslem 46/1955 Sb.

Další úmluva, kde si nejsem vědom jejího porušování, i když mezinárodní instituce konstatují nízké zastoupení žen v politických funkcích. Ale Úmluva snad požaduje rovnost v přístupu k těmto funkcím, ne procentuální zastoupení.

5.5.9. Úmluva o otroctví

Úmluvu schválilo VS OSN dne 25. září 1926, v ČSSR vstoupila v platnost 10. října 1930 a byla vyhlášena pod číslem 165/1930 Sb. Dodatková úmluva z 7. září 1956 byla ratifikována 13. října 1958 ale nebyla vyhlášena.

Viz Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, článek 8 v kapitole 5.5.2.

5.5.10. Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia

Úmluvu schválilo VS OSN dne 9. prosince 1948, v ČSSR vstoupila v platnost 12. ledna 1951 a byla vyhlášena pod číslem 32/1955 Sb.

Článek II. V této úmluvě se genocidiem rozumí kterékoliv z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

.....

c) úmyslné uvedení kterékoliv skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení:

d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí:

.....

Je otázkou, zda současná forma vlády není formou genocidia českého národa. Zejména vzhledem ke stimulující propopulační politice. Současná porodnost je nejnižší od doby, kdy je statisticky sledována. Že by tichá likvidace nižší slovanské rasy?

Za zmínku také stojí glorifikace hrdinů násilné rekatolizace českého národa v 17. století, která byla zjevným genocidiem protestantské náboženské skupiny. Je to tak dávno, že nějaké volání k zodpovědnosti či hledání viníků nemá smysl (i když se u mne hlásil potomek rodu Smiřických o restituce), ale glorifikace pachatelů zločinů proti lidskosti asi není tou pravou cestou. Napřed Pinochet, potom Schindler, Sarkander, kdo asi přijde po nich?

5.5.11. Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti

Úmluvu schválilo VS OSN dne 26. listopadu 1968, v ČSSR vstoupila v platnost 11. listopadu 1970 a byla vyhlášena pod číslem 53/1974 Sb.

Článek I. Promlčení se nebude vztahovat na následující zločiny, bez ohledu na dobu jejich spáchání:

a) válečné zločiny, jak jsou definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského dvora z 8. srpna 1945 a potvrzený rezolucemi Valného shromáždění Organizace spojených národů 3(I) z 13. února 1946 a 95(I) z 11. prosince 1946, zvláště "vážná porušení" vyjmenovaná v ženevských úmluvách z 12. srpna 1949 o ochraně obětí války.

b) zločiny proti lidskosti, ať byly spáchány v době války nebo míru, jak jsou definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského dvora z 8. srpna 1945 a potvrzený rezolucemi valného shromáždění Organizace spojených národů 3(I) z 13. února 1946 a 95(I) z 11. prosince 1946, vyhnání obyvatelstva z půdy, kterou má v držbě, způsobené ozbrojeným útokem nebo okupací, nelidské činy, které jsou důsledkem politiky apartheidu, a zločin genocidia, jak je definován v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948, a to i v případě, že tyto činy nejsou porušením vnitřního práva země, v níž byly spáchány.

Článek II. Jestliže dojde ke spáchání kteréhokoliv zločiny, daného v článku I, vztahují se ustanovení této Úmluvy na představitele státní moci a soukromé osoby, kteří se jako přímí pachatelé nebo účastníci podílejí na spáchání kteréhokoliv z těchto zločinů nebo přímo podněcují jiné k jejich spáchání, nebo se k jejich spáchání spolčují, a to bez ohledu na stupeň dovršení, a na představitele státní moci, kteří jejich páchání tolerují.

Článek IV. Státy, které jsou stranami této úmluvy, se zavazují přijmout v souladu se svým ústavním zřízením všechny legislativní nebo jiná opatření nutná k zajištění toho, aby se promlčení stanovené zákonem nebo jinak nevztahovalo na stíhání a trestání zločinů uvedených v článcích I a II této Úmluvy, a aby takové promlčení tam, kde existuje, bylo zrušeno.

S touto úmluvou je v příkrém rozporu článek 65 odstavec 3 Ústavy ČR.

5.5.12. Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace

Úmluvu schválilo VS OSN dne 21. prosince 1965, v ČSSR vstoupila v platnost 4. ledna 1969 a byla vyhlášena pod číslem 95/1974 Sb.

Článek 1.

(1) Výraz "rasová diskriminace" v této Úmluvě znamená jakékoliv rozlišování, vylučování, omezování nebo zvýhodňování založené na rase, barvě pleti, rodovém nebo národnostním nebo etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je znemožnění nebo omezení uznání, užívání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti politické, hospodářské, sociální, kulturní nebo v kterékoliv jiné oblasti veřejného života.

Článek 4. Smluvní státy odsuzují veškerou propagandu a všechny organizace, které jsou založeny na myšlenkách nebo teoriích o nadřazenosti jedné rasy nebo skupiny osob jedné barvy pleti nebo etnického původu, které se pokoušení ospravedlňovat nebo povzbuzovat jakoukoliv formu rasové nenávisti a diskriminace, a zavazují se, že přijmou bezodkladná a pozitivní opatření k vymýcení jakéhokoliv podněcování k rasové diskriminaci nebo činů rasové diskriminace, a k tomuto cíli, s náležitým zřetelem na zásady zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv a na práva výslovně uvedená v článku 5 této Úmluvy, se zavazují zejména:

a) prohlásit za činy trestné podle zákona: jakékoliv rozšiřování idejí založených na rasové nadřazenosti nebo nenávisti, jakékoliv podněcování k rasové diskriminaci, jakéž i veškeré násilné činy nebo podněcování k takovým činům proti kterékoliv rase nebo kterékoliv skupině osob jiné barvy pleti nebo etnického původu, jakož i poskytování jakékoli podpory rasistické činnosti včetně jejího financování:

b) prohlásit za nezákonné organizace a rovněž i organizovanou a jakoukoliv jinou propagandistickou činnost podporující a povzbuzující rasovou diskriminaci a prohlásit účast v takových organizacích nebo na takové činnosti za trestnou podle zákona:

c) nedovolit celostátním ani místním veřejným orgánům nebo institucím podporovat nebo podněcovat rasovou diskriminaci.

Článek 5. V souladu se základními povinnostmi vyhlášenými v článku 2 této Úmluvy se smluvní státy zavazují, že zakáží a odstraní rasovou diskriminaci ve všech jejích formách a že zaručí právo každého na rovnost před zákonem bez rozlišování podle rasy, barvy pleti, národnostního nebo etnického původu, zvláště při užívání těchto práv:

a) práva na rovné zacházení před soudy a před všemi ostatními orgány, které vykonávají soudnictví,

b) práva na osobní bezpečnost a ochranu státem proti násilí a újmě na zdraví, ať jsou způsobeny vládními úředníky nebo kteroukoliv osobu, skupinou nebo institucí,

c) politických práv, zejména práva zúčastnit se voleb - volit a být volen - na základě všeobecného a rovného volebního práva, práva účasti ve vládě, jakož i účastnit se správy veřejných záležitostí na všech stupních, a práva vstupu za rovných podmínek do veřejných služeb,

d) dalších občanských práv, zejména:

I) práva svobodného pohybu a výběru bydliště uvnitř hranic státu,

II) práva opustit kteroukoliv zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země,

III) práva na státní občanství,

IV) práva uzavřít sňatek a zvolit si manžela,

V) právo každého vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými,

VI) práva nabývat dědictví,

VII) práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženství,

VIII) práva na svobodu přesvědčení a projevu,

IX) práva na svobodu shromažďování a sdružování,

e) hospodářských, sociálních a kulturních práv, zejména:

I) práva na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, ochranu proti nezaměstnanosti, na stejný plat, za stejnou práci a na spravedlivou a uspokojivou odměnu za práci,

II) práva zakládat odborové organizace a stát se jejím členem,

III) práva na bydlení,

IV) práva na ochranu zdraví, léčebnou péči, sociální zabezpečení a sociální služby,

V) práva na vzdělání a školení,

VI) práva na rovnou účast v kulturních dění,

f) práva přístupu na všechny místa a na používání všech služeb určených pro veřejnost, jako jsou dopravní prostředky, hotely, restaurace, kavárny, divadla, parky.

Na jedné straně jsou jakákoliv veřejná prohlášení k sionismu a židovské otázce automaticky prohlašovány za rasismus, viz kapitola 2.2 , a to bez ohledu na to, zda skutečně chtějí omezovat něčí občanská práva. Na druhé straně projevy, které prosazují jejich přednostní přístup k některým právům jsou velmi ceněny. Například nedávno jsem na půdě Parlamentu slyšel výrok o obcích (autor měl zřejmě na mysli židovské obce), jejichž právo na restituce je více morální než u jiných. Zde je zřejmá snaha o zvýhodnění určité rasové, národnostní či etické skupiny při přístupu k občanským právům, tedy o zřejmé naplnění článků 1 a 4 této Úmluvy, nehledě na reminiscence na Orwellovu "Farmu zvířat".

Nelze samozřejmě tolerovat projevy diskriminace či naopak rasové nadřazenosti založené na skutečném rasovém původu, anatomických rysech, barvě pleti apod., jako to činily například nacistické norimberské zákony. Ať už jsou založeny na hypotetické arijské rase (podobný pojem snad měl oprávnění někdy ve druhém tisíciletí př. n. l. v Indii, ale v dnešní Evropě je zcela umělou a účelovou konstrukcí) nebo na rodu a potomcích proroka Abrahama (Genesis 11 - 25).

Někdy je ovšem situace složitá. Nelze snad pokládat za rasisty příslušníky Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů, když ve své Knize Mormon dokazují, že původní obyvatelé Ameriky jsou potomci Abrahamovi. Prvek výlučnosti tohoto rodu v ní lze najít, na druhé straně chybí motiv diskriminace jiných lidí. Navíc nejde o občanská práva, ale o možnost spasení. Kromě toho tato církev přijímá i členy jiného původu.

Mnohá náboženství přejala ideu "synů Abrahamových", ale jsou tolerantní i k lidem jiného původu, např. křesťanství či islám. Samotné židovské náboženství sice bere tuto ideu doslovně a princip rodové pospolitosti je jeho základním principem, ale pokud nepopírá stejná občanská práva lidem jiné víry a původu, lze takové tradice tolerovat. Pokud se ovšem některé židovské komunity snaží přenášet podobné principy i do občanského života, potom je pochopitelná obrana ostatních občanů před těmito projevy hegemonie. Obrana ne před všemi příslušníky rodu či rasy, ale před hegemonismem těchto specifických komunit: onen rodový či rasový prvek sem přinesly ony hegemonistické snahy.

Obecně pokud někdo kritizuje některé typické projevy příslušníků určité rodové, etnické či rasové skupiny aniž je automaticky přenáší na všechny její příslušníky a aniž se snaží omezit jejich lidská práva, nelze ho obecně označit za rasistu. Samozřejmě podobné projevy mohou snadno sklouznout k ryzímu rasismu a takové projevy je nutno v souhlase s probíranou Úmluvou potlačit.

5.5.13. Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu

Úmluvu schválilo VS OSN dne 30. listopadu 1973, v ČSSR vstoupila v platnost 18. července 1976 a byla vyhlášena pod číslem 116/1976 Sb.

Další úmluva, kde si nejsem vědom jejího porušování.

5.5.14. Mezinárodní úmluva proti apartheidu ve sportu

Úmluvu schválilo VS OSN dne 10. prosince 1985, v ČSSR vstoupila v platnost 3. dubna 1988 a byla vyhlášena pod číslem 84/1988 Sb.

Další úmluva, kde si nejsem vědom jejího porušování.

5.5.15. Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání

Úmluvu schválilo VS OSN dne 10. prosince 1984, v ČSSR vstoupila v platnost 6. srpna 1984 a byla vyhlášena pod číslem 143/1988 Sb.

Článek 1.

(1) Pro účely této Úmluvy výraz "mučení" znamená jakékoliv jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí, nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoliv důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoliv druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem.Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi vyvolány náhodou.

Článek 2.

(2) Žádné výjimečné okolnosti, ať jsou jakéhokoliv druhu, buď válečný stav nebo hrozba války, vnitropolitická nestabilita nebo jakákoliv mimořádná situace, nemohou sloužit k ospravedlnění mučení.

(3) Nařízení nadřízeného činitele nebo orgánu státní moci nemůže sloužit k ospravedlnění mučení.

Článek 4.

(1) Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, zajistí, aby všechny akty mučení byly trestnými činy podle jeho trestního zákona. Totéž platí pro pokus mučení a pro jednání kterékoliv osoby, které představuje spolupachatelství nebo účastenství na mučení.

Všechny uvedené články lze aplikovat na případ Bartončík, uvedený v kapitole 1.2.1.

Článek 5.

(1) Každý stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, přijme taková opatření, jež mohou být nutná k založení jeho soudní pravomoci nad trestnými činy uvedenými v článku 4, v následujících případech:

a) jsou-li trestné činy spáchány na území pod jeho jurisdikcí nebo na palubě lodi nebo letadla registrovaného v tomto státě:

b) je-li domnělý pachatel státním příslušníkem tohoto státu:

c) je-li oběť státním příslušníkem tohoto státu a tento stát to považuje za vhodné.

S tímto i minulým článkem úmluvy je v příkrém rozporu článek 65 odstavec 3 Ústavy ČR.

5.6. Závazky k Mezinárodní organizace práce

Mezinárodní organizace práce (MOP) vznikla v roce 1919 za účasti Československa jako součást Společnosti národů a v roce 1946 stala první mezinárodní odbornou organizací OSN. Přijaté a ratifikované úmluvy jsou orientovány na pracovně právní vztahy a zásady odborové svobody. Ústava MOP byla publikována jako součást Versailleských dohod pod číslem 217/1921 Sb., její změny pod číslem 98/1947 Sb.

Shromáždění MOP se schází každý rok a zpravidla přijímá nějaká doporučení nebo dohody. Podle článku 19 odst. 5 Ústavy Mezinárodní organizace práce (článek 405 Versailleských dohod) "každý člen se zavazuje předložiti do roka od konce zasedání Shromáždění (anebo bylo-li následkem mimořádných okolností nemožno učiniti tak během roku, ihned, jakmile to bude možno, ale nikdy později než osmnáct měsíců po konci zasedání Shromáždění) doporučení nebo návrh úmluvy činiteli nebo činitelům, do jejichž příslušnosti věc patří, aby byla uzákoněna aneb jinak uvedena v platnost."

Jsem poslancem parlamentu již přes dva roky, ale žádná taková smlouva nám předložena nebyla. Proč?

Protože podrobný rozbor všech úmluv by si vyžádal zvláštní rozsáhlou studii, uvedu zde pouze jejich výčet a údaje o platnosti.

- Úmluva o odškodňování pracovních úrazů v zemědělství (č. 12). Úmluva byla přijata 12. listopadu 1921, v ČSR vstoupila v platnost 12. června 1950 a byla vyhlášena pod číslem 437/1990 Sb.

- Úmluva o odškodnění pracovních úrazů (č. 17). Úmluvu byla přijata 12. listopadu 1921, pro ČSR vstoupila v platnost 12. června 1950 a byla vyhlášena pod číslem 437/1990 Sb.

- Úmluva o zavedení metod stanovení minimálních mezd (č. 26). Úmluvu byla schválena 16. června 1928, pro ČSR vstoupila v platnost 12. června 1951 a byla vyhlášena pod číslem 439/1990 Sb.

- Úmluva o nucené nebo povinné práci (č. 29). Úmluva byla přijata 28. června 1930, v ČSSR vstoupila v platnost 30. října 1958 a byla vyhlášena pod číslem 506/1990 Sb.

-Úmluva o placených zprostředkovatelnách práce (č. 34). Úmluva byla přijata 29. června 1933, pro ČSR vstoupila v platnost 12. června 1951 a byla vyhlášena pod číslem 440/1990 Sb.

- Úmluva o povinném invalidním pojištění zaměstnanců v průmyslových a obchodních podnicích a ve svobodných povoláních, jakož i domáckých dělníků a osob zaměstnaných v domácnosti (č. 37). Úmluva byla přijata 29. června 1933, pro ČSR vstoupila v platnost 1. července 1950 a byla vyhlášena pod číslem 469/1990.

- Úmluva o povinném invalidním pojištění zaměstnanců v zemědělských podnicích (č. 38). Úmluva byla přijata 29. června 1933, pro ČSR vstoupila v platnost 1. července 1950 a byla vyhlášena pod číslem 469/1990.

- Úmluva o povinném pojištění pro případ smrti zaměstnanců v průmyslových a obchodních podnicích a ve svobodných povoláních, jakož i dělníků a osob zaměstnaných v domácnosti (č. 39). Úmluva byla přijata 29. června 1933, pro ČSR vstoupila v platnost 1. července 1950 a byla vyhlášena pod číslem 469/1990.

- Úmluva o povinném pojištění pro případ smrti zaměstnanců v zemědělských podnicích (č. 40). Úmluva byla přijata 29. června 1933, pro ČSR vstoupila v platnost 1. července 1950 a byla vyhlášena pod číslem 469/1990.

- Úmluva o odškodnění nemocí z povolání (revidovaná) (č. 42). Úmluva byla přijata 21. června 1934, pro ČSR vstoupila v platnost 1. července 1950 a byla vyhlášena pod číslem 438/1990 Sb.

- Úmluva o zaměstnávání žen podzemními pracemi v podzemí a dolech všech druhů (č. 45). Úmluva byla přijata 21. června 1935, pro ČSR vstoupila v platnost 12. června 1951 a byla vyhlášena pod číslem 441/1990 Sb.

- Úmluva o každoroční placené dovolené (č. 52). Úmluva byla přijata 9. června 1946, pro ČSR vstoupila v platnost 12. června 1951 a byla vyhlášena pod číslem 442/1990 Sb.

-Úmluva o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání v průmyslu (č. 77). Úmluva byla přijata 9. října 1946, v ČSSR vstoupila v platnost 23. dubna 1981 a byla vyhlášena pod číslem 23/1981 Sb.

- Úmluva o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání neprůmyslovými pracemi (č. 78). Úmluva byla přijata 9. října 1946, v ČSSR vstoupila v platnost 23. dubna 1981 a byla vyhlášena pod číslem 24/1981 Sb.

- Úmluva o svobodě sdružování a ochraně práva se odborově organizovat (č. 87). Úmluva byla přijata 9. července 1948, v ČSSR vstoupila v platnost 21. ledna 1965 a byla vyhlášena pod číslem 489/1990 Sb.

- Úmluva o organizaci služeb pro zprostředkování práce (č. 88). Úmluva byla přijata 17. července 1948, v ČSSR vstoupila v platnost 12. června 1951 a byla vyhlášena pod číslem 17/1991 Sb.

- Úmluva o noční práci žen zaměstnaných v průmyslu (č. 89). Úmluva byla přijata v roce 1919, revidovaná v roce 1934 a 9. července 1948. Smlouva byla původně vyhlášena pod číslem 81/1922 Sb., poslední verze vstoupila v platnost 12. června 1951 a byla vyhlášena pod číslem 17/1991 Sb.

- Úmluva o noční práci mladistvých a zaměstnaných v průmyslu (revidovaná) (č. 90). Úmluva byla přijata 10. července 1948, v ČSR vstoupila v platnost 12. června 1951 a byla vyhlášena pod číslem 460/1990 Sb.

- Úmluva o ochraně mzdy (č. 95). Úmluva byla přijata 1. července 1949, v ČSSR vstoupila v platnost 21. ledna 1965 a byla vyhlášena pod číslem 470/1990 Sb.

- Úmluva o provádění zásad práva se organizovat a kolektivně vyjednávat (č. 98). Úmluva byla přijata 1. července 1949, v ČSSR vstoupila v platnost 21. ledna 1965 a byla vyhlášena pod číslem 470/1990 Sb.

- Úmluva o metodách stanovení minimálních mezd v zemědělství (č. 99). Úmluva byla přijata 1. července 1949, v ČSSR vstoupila v platnost 21. ledna 1965 a byla vyhlášena pod číslem 470/1990 Sb.

- Úmluva o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty (č. 100). Úmluva byla přijata 29. června 1951, v ČSSR vstoupila v platnost 30. října 1958 a byla vyhlášena pod číslem 450/1990 Sb.

- Úmluva o minimální normě sociálního zabezpečení (č. 102). Úmluva byla přijata 28. června 1952, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem 461/1991 Sb. Pro ČSFR neplatí části IV (podpora v nezaměstnanosti) a VI (Dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání).

- Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání) (č. 111). Úmluva byla přijata 1. června 1958, v ČSSR vstoupila v platnost 21. ledna 1965 a byla vyhlášena pod číslem 465/1990 Sb.

- Úmluva o ochraně pracovníků před ionizujícím zářením (č. 115). Úmluva byla přijata 22. června 1960, v ČSSR vstoupila v platnost 21. ledna 1965 a byla vyhlášena pod číslem 465/1990 Sb.

- Úmluva o hygieně v obchodě a v kancelářích (č. 120). Úmluva byla přijata 8. července 1964, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem 403/1991 Sb.

- Úmluva o politice zaměstnanosti (č. 122). Úmluva byla přijata 9. července 1964, pro ČSSR vstoupila v platnost 15. července 1976 a byla vyhlášena pod číslem 490/1990 Sb.

- Úmluva o minimálním věku pro práci pod zemí v dolech (č. 123). Úmluva byla přijata 22. června 1965, pro ČSSR vstoupila v platnost 7. června 1969 a byla vyhlášena pod číslem 507/1990 Sb.

- Úmluva o lékařském vyšetření způsobilosti mladistvých k zaměstnání pod zemí v dolech (č. 124). Úmluva byla přijata 23. června 1965, pro ČSSR vstoupila v platnost 23. dubna 1981 a byla vyhlášena pod číslem 25/1981 Sb.

- Úmluva o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách (č. 128). Úmluva byla přijata 29. června 1991 pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem 416/1991 Sb.

- Úmluva o léčebné preventivní péči a dávkách z nemoci (č. 130). Úmluva byla přijata 25. června 1969, pro ČSSR vstoupila v platnost 27. května 1972 a byla vyhlášena pod číslem 537/1990 Sb.

- Úmluva o ochraně proti ohrožení otravou benzenem (č. 136). Úmluva byla přijata 23. června 1971, pro ČSSR vstoupila v platnost 23. dubna 1991 a byla vyhlášena pod číslem 26/1981 Sb.

- Úmluva o předcházení a kontrole nebezpečí z povolání způsobených karcinogenními látkami a činiteli (č. 139). Úmluva byla přijata 24. června 1974, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem 408/1991 Sb.

- Úmluva o placeném studijním volnu (č. 140). Úmluva byla přijata 24. června 1974, pro ČSSR vstoupila v platnost 24. května 1976 a byla vyhlášena pod číslem 491/1990 Sb.

- Úmluva o poradenství pro volbu povolání a odborné výchově pro rozvoj lidských zdrojů (č. 142). Úmluva byla přijata 23. června 1975, pro ČSSR vstoupila v platnost 6. března 1980 a byla vyhlášena pod číslem 141/1980 Sb.

- Úmluva o ochraně pracovníků proti nebezpečím z povolání způsobených znečištěním vzduchu, hlukem a vibracemi na pracovištích (č. 148). Úmluva byla přijata 25. června 1977, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem 444/1991 Sb.

- Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 155). Úmluva byla přijata 23. června 1981, v ČSSR vstoupila v platnost 2. prosince 1989 a byla vyhlášena pod číslem 20/1989 Sb.

- Úmluva o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů (č. 159). Úmluva byla přijata 20. června 1983, pro ČSFR vstoupila v platnost 21. února 1986 a byla vyhlášena pod číslem 72/1985 Sb.

- Úmluva o statistikách práce (č. 160). Úmluva byla přijata 25. června 1985, pro ČSSR vstoupila v platnost 25. února 1989 a byla vyhlášena pod číslem 144/1988 Sb.

- Úmluva o závodních zdravotních službách (č. 161). Úmluva byla přijata 26. června 1985, pro ČSSR vstoupila v platnost 25. února 1989 a byla vyhlášena pod číslem 145/1988 Sb.

- Úmluva o sociální péči o námořníky na moři a v přístavech (č. 163). Úmluva byla přijata 8. října 1987, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem 432/1991 Sb.

- Úmluva o ochraně zdraví a lékařské péči pro námořníky (č. 164). Úmluva byla přijata 8. října 1987, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem 445/1991 Sb.

- Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví (č. 167). Úmluva byla přijata 20. června 1988, pro ČSFR vstoupila v platnost 11. ledna 1991 a byla vyhlášena pod číslem 433/1991 Sb.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP