Deklarace VS OSN nejsou pro členské státy
závazné, mají pouze deklarační
charakter: lze jich použít pouze při morální
argumentaci. Jedná se o tyto deklarace:
- Všeobecná deklarace lidských práv.
Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 10. prosince 1948.
- Deklarace práv dítěte. Deklaraci
vyhlásilo VS OSN dne 20. listopadu 1959.
- Deklarace poskytnutí nezávislosti koloniálním
zemím a národům. Deklaraci vyhlásilo
VS OSN dne 14. prosince 1960.
- Deklarace Spojených národů o odstranění
všech forem rasové diskriminace. Deklaraci vyhlásilo
VS OSN dne 20. listopadu 1963.
- Deklarace o výchově mládeže v duchu
ideálů míru, vzájemné úcty
a porozumění mezi národy. Deklaraci vyhlásilo
VS OSN dne 7. prosince 1965.
- Deklarace zásad mezinárodní kulturní
spolupráce. Deklaraci vyhlásilo VS OSN den 4.
listopadu 1966.
- Deklarace o odstranění diskriminace žen.
Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 7. listopadu 1967,
- Deklarace o územním azylu. Deklarace byla
vyhlášena VS OSN dne 14. prosince 1967.
- Deklarace o pokroku a rozvoji v sociální oblasti.
Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 11. prosince 1969.
- Deklarace práv duševně postižených
osob. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 16. listopadu
1974.
- Všeobecná deklarace o vykořenění
hladu a podvýživy. Deklaraci vyhlásilo
VS OSN dne 16. listopadu 1974.
- Deklarace ochrany žen a dětí v případech
nouze a ozbrojených konfliktech. Deklaraci vyhlásilo
VS OSN dne 14. prosince 1974.
- Deklarace o používání pokroku vědy
a techniky v zájmu míru a ve prospěch lidstva.
Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 10. listopadu 1975.
- Deklarace o ochraně všech osob před mučením
a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu
zacházení nebo trestání. Deklaraci
vyhlásilo VS OSN dne 9. prosince 1975.
- Deklarace práv osob se sníženou pracovní
schopností. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 9.
prosince 1975.
- Deklarace základních principů příspěvků
masových sdělovacích prostředků
k posílení míru a mezinárodního
porozumění, podpoře lidských práv
a zabránění rasismu, apartheidu a podněcování
k válce. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 28.
listopadu 1978.
- Deklarace o odstranění všech forem nesnášenlivosti
a diskriminace založených na náboženství
či víře. Deklaraci vyhlásilo VS
OSN dne 25. listopadu 1981.
- Deklarace o právu národů na mír.
Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 12. listopadu 1984.
- Deklarace základních principů spravedlnosti
pro oběti zločinů a zneužití
síly. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 29. listopadu
1985.
- Deklarace lidských práv osob, které
mají státní příslušnost
jiné země než té, ve které žijí.
Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 13. prosince 1985.
- Deklarace sociálních a právních
principů ve vztahu k ochraně a prospěch dětí
se speciálním odkazem na národní a
mezinárodní pěstounskou péči
a adopci. Deklaraci vyhlásilo VS OSN dne 3. prosince
1986.
- Deklarace o právu na rozvoj. Deklaraci vyhlásilo
VS OSN dne 4. prosince 1986.
Základní závazné mezinárodní
dokumenty v oblasti lidských práv přijalo
Valné shromáždění OSN. Dále
je uveden přehled těchto smluv ratifikovaných
a vyhlášených v České republice
nebo přejatých z jurisdikce Československa
doplněný případnými komentáři
o jejich naplňování.
Pakt schválilo VS OSN dne 16. prosince 1966, v ČSSR
platí od 23. března 1976, byl vyhlášen
pod číslem 120/1976 Sb.
Článek 1.
(1) Všechny národy mají právo na sebeurčení.
Na základě tohoto práva svobodně určují
svůj politický statut a svobodně uskutečňují
svůj hospodářský, sociální
a kulturní vývoj.
(2) Všechny národy mohou pro své vlastní
cíle svobodně disponovat svým přírodním
bohatstvím a zdroji bez újmy na jakýchkoliv
závazcích vyplývajících z mezinárodní
hospodářské spolupráce, založené
na vzájemné spolupráci a mezinárodním
právu. V žádném případě
nesmí být národ zbaven svých vlastních
prostředků k životní existenci.
Tento článek, uřčený zejména
pro rozvojové země, jednoznačně umožňuje
zavedení ochranných opatření proti
vývozu surovin a poškozování životního
prostředí, má prioritu i proti úmluvám
GATT. Požadavek je v souladu s článkem (7)
Ústavy. Bohužel naše politika jeho možností
příliš nevyužívá.
Článek 2.
(2) Státy, smluvní strany tohoto Paktu, se zavazují,
že zaručí, že práva formulovaná
v tomto Paktu budou se uskutečňovat bez jakéhokoliv
rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví,
jazyka, náboženství, politického nebo
jiného smýšlení, národnostního
nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo
jiného postavení.
Překrásná deklarace! V jakém kontrastu
s tisíci lidmi, kteří poznali v nedávné
minulosti politickou perzekuci jenom proto, že se odmítli
poklonit zločinecké politice Václava Havla
a jeho kumpánů z Charty 77, že si dovolili
bránit pomníky obětí nacismu, že
si dovolili protestovat proti loupeži století zvané
privatizace, že si dovolili protestovat proti státnímu
bankrotu v oblasti sociálního zabezpečení
a zdravotnictví. V jakém kontrastu s deklaracemi
některých mých kolegů poslanců
a představitelů současného fašismu,
kteří pokládají za největší
neštěstí této země obrození
slovanských národů, které zabránilo
genocidě podle nich méněcenné slovanské
rasy! V jakém kontrastu s politikou vlády umožnit
vzdělání či zajisti důstojnou
lékařskou péči pouze pro příslušníky
majetných sociálních vrstev! Jaký
kontrast s názorem nedávno hlásaným
v našem výboru, že nejlepším řešením
vážného onemocnění sociálně
slabých jej jejich smrt! Prostí občané
této země se v důsledku současné
politiky stávají občany druhé kategorie,
pouhými rukojmími zajišťujícími
sladký život mocenské smetánky.
Článek 6.
(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají
právo na práci, které zahrnuje právo
každého na příležitost vydělávat
si na živobytí svojí prací, kterou si
svobodně vybere nebo přijme, a učiní
příslušné kroky k ochraně tohoto
práva.
(2) Opatření, jež mají být učiněna
státy, smluvními stranami Paktu, k dosažení
plného uskutečnění tohoto práva,
budou zahrnovat programy technického a odborného
zaškolení a výcviku, plány a prostředky
k dosažení stálého hospodářského,
sociálního a kulturního rozvoje a plné
a produktivní zaměstnanosti za podmínek,
zajišťujících jednotlivci základní
politické a hospodářské svobody.
Tento odstavec a celá část III Paktu pojednává
o sociálních záležitostech a pracovně
právních vztazích, tj. oblasti, kterých
se týkají též Úmluvy Mezinárodní
organizace práce a Evropská sociální
charta a kterou současná vládní garnitura
velkoryse přehlíží nebo ostentativně
ignoruje. Zatímco svět směřuje k zajištění
základních práv a lidské důstojnosti
i těch postižených a sociálně
slabších tím, že jim zaručí
určitá základní sociální
práva, činí z nich naše společnost
ubohé žebráčky, kteří
budou prosit u forten různých "humanitárních"
nadací a výborů dobré vůle
či budou prosit u státostranických kádrováků,
aby odvolala svou novodobou klatbu a přestala činit
nátlak na potenciální zaměstnavatele
na jeho propuštění či nepřijetí.
Je nutno zajistit, aby se profesní politická
diskriminace nevyplácela ani mistrovi v továrně,
ani třeba předsedovi Akademie věd.
Stojí za to uvést, že na rozdíl od
ideologického přístupu komunistického
režimu je přístup OSN zcela pragmatický
a na rozdíl od občanských a politických
práv nepožaduje zajištění například
práva na práci pro každého jedince,
ale udává pouze obecný směr politiky
států v této oblasti.
Domnívám se, že právě v sociální
oblasti je nutno v souladu s preambulí Všeobecné
deklarace lidských práv respektovat, "že
je nutné, aby lidská práva byla chráněna
zákonem, nemá-li člověk být
donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo,
k odboji proti tyranii a útlaku". Pokud ovšem
nechceme, aby se naše země zmítala od extrémně
pravých k extrémně levých režimů
stejně, jako např. v Latinské Americe.
Článek 7. Státy, smluvní strany
Paktu, uznávají právo každého
člověka na spravedlivé a uspokojivé
pracovní podmínky, které zajišťují
zejména:
a) odměnu, která poskytuje jako minimum všem
pracovníkům:
(i) spravedlivou mzdu a stejnou odměnu za práci
stejné hodnoty bez jakéhokoliv rozlišování,
přičemž ženám jsou zaručeny
pracovní podmínky ne horší, než
jaké mají muži, se stejnou odměnou za
stejnou práci:
(ii) slušný život pro ně a jejich rodiny,
v souladu s ustanoveními tohoto paktu:
b) bezpečné a zdravotně nezávadné
pracovní podmínky
c) stejnou příležitost pro všechny dosáhnout
v zaměstnání povýšení
na odpovídající vyšší stupeň,
přičemž nebudou uplatňována jiná
kritéria než délka zaměstnání
a schopností:
d) odpočinek, zotavení a rozumné vymezení
pracovních hodin a pravidelná placená dovolená,
jakož i odměna ve dnech veřejných svátků.
Od režimu, který formálně hlásal
princip sociální rovnosti ale v praxi ho popíral,
přecházíme k systému, kde současní
zbohatlíci (vzhledem k předchozí nivelizaci
tam vlastně patří celá vrstva bohatých)
přímo demonstrují svou výjimečnost.
Odtud není daleko k dalšímu převratu,
kterého se iniciativně chopí nějaký
nový Gottwald.
Právo na uspokojivé pracovní podmínky
a podobné předpisy nabývají na důležitosti
zejména v době, kdy roli zaměstnavatelů
hrají do mnohem větší míry soukromé
aktivity, kde státní kontrola je obtížnější
než u státních podniků.
Bohužel současný režim uplatňuje
stejně jako režim minulý princip politické
diskriminace odpůrců režimu v zaměstnání,
odpůrci jsou propouštěni, nemají šanci
na postup, jejich potenciální zaměstnavatelé
jsou zastrašováni. Situace je tak daleko, že
představitelé podniků i státních
institucí si často netroufnou přijmout poslance
opozičních stran, aby se v očích vládnoucí
elity náhodou nezkompromitovali. Proto vzhledem k tradiční
servilitě staronové vrstvy vedoucích podniků
nevyžaduje politická diskriminace lidí v zaměstnání
ani zvláštní formu donucení, stačí
zavedená metoda přátelských rad, ústních
a telefonních náznaků apod. V extrémním
případě ovšem může podnikatel
zaměstnávající nežádoucí
osobu na základě podobných metod přijít
nejen o státní zakázky, ale i zakázky
servilních soukromých firem, servis servilních
obchodních organizací apod. Tradici šedesátileté
totality jsou velmi těžko zničitelné.
Článek 8.
(1) Státy, smluvní strany Paktu se zavazují
zajistit:
a) právo každého na zakládání
odborových organizací a právo přistupovat
do odborových organizací podle vlastního
výběru, podléhající pouze stanovám
příslušné odborové organizace,
k uplatňování a ochraně svých
hospodářských a sociálních
zájmů. Výkon tohoto práva nesmí
být omezen žádnými omezeními
kromě těch, která jsou stanovena zákonem
a která jsou nezbytná v demokratické společnosti,
v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejného
pořádku, nebo k ochraně práv a svobod
druhých:
b) právo odborových organizací na zakládání
národních federací nebo konfederací
a jejich práv vytvářet mezinárodní
odborové organizace nebo se k nim připojit:
c) právo odborových organizací na svobodnou
činnost, nepodléhající žádným
omezením kromě těch, která jsou stanovena
zákonem a která jsou nezbytná v demokratické
společnosti v zájmu národní bezpečnosti
nebo veřejného pořádku nebo k ochraně
práv a svobod druhých:
d) právo na stávku za předpokladu, že
je vykonáváno v souladu se zákony příslušné
země.
(2) Tento článek nebrání uložit
zákonná omezení výkonu těchto
práv pro příslušníky ozbrojených
sil nebo policie nebo správních orgánů
státu.
(3) Nic v tomto článku neopravňuje smluvní
strany Úmluvy Mezinárodní organizace práce
z roku 1948 o svobodě sdružování a ochraně
práva organizovat se, aby přijaly zákonodárná
opatření, jež prejudikovala záruky stanovené
v této Úmluvě, nebo aplikovaly právo
takovým způsobem, jenž by tyto záruky
prejudikoval.
Na rozdíl od demokratických zemí aplikujeme
automaticky na odbory základní metodiku současného
českého fašismu, tj. uplatnění
nálepky komunistů a estébáků.
V demokratických zemích jsou právě
odbory mluvčím zaměstnanecké vrstvy
a jednou ze záruk sociálního smíru.
Navíc nelze obecnou problematiku odborů redukovat
na jejich současné reprezentanty, naopak teprve
respektování odborů jako reprezentantů
vrstvy zaměstnanců může vést
ke vzniku potřebných odborových struktur.
Článek 9. Státy, smluvní strany
Paktu, uznávají právo každého
na sociální zabezpečení, zahrnujíc
v to právo na sociální pojištění.
Zatímco všichni občané této
země se v minulosti podíleli na vytváření
současného národního a státního
majetku, včetně prostředků určených
pro sociální zabezpečení, staví
se současná vládnoucí elita do úlohy
vrchnosti, která milostivě přidělí
tyto prostředky pouze svým oblíbencům
a lokajům. Současný pokus o rozbití
tradic sociálního státu, které u nás
trvají přinejmenším od roku 1918, nás
vracejí nejméně o století zpět.
Článek 10. Státy, smluvní strany
Paktu, uznávají, že:
(1) Nejširší možná ochrana a pomoc
by měla být poskytnuta rodině, která
je přirozenou a základní jednotkou společnosti,
zvláště k jejímu založení
a po dobu, kdy odpovídá za péči a
výchovu nezletilých dětí. Sňatek
musí být uzavřen na základě
svobodného souhlasu snoubenců.
(2) Zvláštní ochrana by měla být
poskytována matkám v průběhu přiměřeného
období před a po narození dítěte.
Během tohoto období by pracujícím
matkám měla být poskytnuta placená
dovolená nebo dovolená s odpovídajícími
požitky ze sociálního zabezpečení.
(3) Zvláštní opatření by měla
být činěna pro ochranu a pomoc všem
dětem a mládeži bez jakékoli diskriminace
na základě rodinného původu nebo jiných
podmínek. Děti a mládež by měly
být ochraňovány před hospodářským
a sociálním vykořisťováním.
Jejich zaměstnávání prací,
která by škodila jejich morálce nebo zdraví
nebo byla nebezpečná jejich životu, nebo by
mohla brzdit jejich normální vývoj, by měla
být trestná podle zákona. Státy by
měly také stanovit věkovou hranici, pod kterou
by dětská námezdní práce měla
být zakázána a trestána podle zákona.
Na rozdíl od světového vývoje je
u nás postavení sociálně slabších
rodin stále obtížnější,
pracovně právní postavení těhotných
žen a matek se zhoršilo: z toho vyplývá
minimální porodnost přinášející
další demografické problémy.
V sociálně slabých rodinách se
stává běžným využívat
práce dětí pro domácí podnikatelskou
či zemědělskou činnost. Zvláštní
pozornost si zaslouží postavení dětí
zejména v rómských rodinách, které
jsou posílány krást nebo jsou využívány
k prostituci.
Článek 11.
(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají
právo každého jednotlivce na přiměřenou
životní úroveň pro něj a jeho
rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výživu,
šatstvo, byt a na neustálé zlepšování
životních podmínek. Smluvní státy
podniknou odpovídající kroky, aby zajistily
uskutečnění tohoto práva, uznávajíce
pro dosažení tohoto cíle zásadní
důležitost mezinárodní spolupráce,
založené na svobodném souhlasu.
(2) Státy, smluvní strany Paktu, uznávajíce základní právo každého na osvobození od hladu, učiní jek
jednotlivě, tak i na základě mezinárodní
součinnosti taková opatření, zahrnujíc
v to zvláštní programy, jichž je zapotřebí:
a) ke zlepšení způsobů výroby,
uchovávání a distribuce potravin plným
využitím technického a vědeckého
poznání, šířením znalostí
o zásadách výživy a rozvíjením
nebo reformováním zemědělských
systémů takovým způsobem, aby dosáhlo
nejúčinnějšího rozvoje a využití
přírodních zdrojů:
b) k zajištění spravedlivé distribuce
světových zásob potravin v poměru
k potřebě, s přihlédnutím k
problémům jak zemí dovážejících
potraviny, tak zemí, které potraviny vyvážejí.
Zatímco systém sociálního zabezpečení,
vlastní výroba levných potravin a státní
dotace na základní potraviny umožnily v minulosti
slušnou životní úroveň i sociálně
slabším občanům, jsou tito lidé
dnes často odkázáni na milodary ze stolů
bohatých. Destrukce zemědělství způsobila
naší závislost na dovozu i základních
potravin.
Možnost bydlení je pro mnohá mladá
manželství a mladé lidi vůbec základním
limitujícím faktorem osobního rozvoje. Zatímco
minulý režim měl přece několik
mechanismů výstavby a pořízení
bytů, dnes se bytová výstavba téměř
zastavila a opatření bytu je finančně
přístupné pouze pro potomky bohatých
rodin. Vzhledem k nedávné nivelizaci buď kriminálních
živlů nebo těch, kteří využívají
legalizovaných forem kriminality, zejména formou
privatizace celospolečenského vlastnictví.
Kdo nekrade, ten nebydlí!
Zvláště obtížné je postavení
rodin politicky perzekuovaných lidí, kteří
mají velmi omezenou možnost získat adekvátní
zaměstnání. Zatímco političtí
vězni nejsou pravidlem, je sociální postavení
občanů, kteří dávají
otevřeně najevo svůj nesouhlas se současným
politických systémem i postavení jejich rodin
často velmi nesnadné.
Článek 12.
(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají
právo každého na dosažení nejvýše
dosažitelné úrovně fyzického
a duševního zdraví.
(2) Státy, smluvní strany Paktu, učiní
opatření k dosažení plného uskutečnění
tohoto práva, která budou zahrnovat:
a) opatření ke snížení počtu
potratů a kojenecké úmrtnosti a opatření
ke zdravému vývoji dítěte:
b) zlepšení všech stránek vnějších
životních podmínek a průmyslové
hygieny:
c) prevenci, léčení a kontrolu epidemických,
místních nemocí, chorob z povolání
a jiných nemocí:
d) vytvoření podmínek, které by zajistily
všem lékařskou pomoc a péči v
případě nemoci.
Současná destrukce systému zdravotnictví
a faktické upuštění od státní
garance za zdravotnictví a bezplatnou lékařskou
péči je podvodem prostých občanů,
kteří po celý život přispívali
na jeho výstavbu. Jedná se o státní
bankrot srovnatelný s měnovou reformou v roce 1953.
Pokud se týče potratů, je naše statistika,
ať už díky lékařským problémům
(asi polovinu těhotenství je rizikových)
či společenských (mnoho potratů řeší
fakticky sociální problémy mladých
lidí), skutečně žalostná. Zdravotní
stav dětí, zřejmě díky stále
horšímu životnímu prostředí,
má též klesající tendenci.
Článek 13.
(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají
právo každého na vzdělání.
Souhlasí, že vzdělání bude směřovat
k plnému rozvoji lidské osobnosti a smyslu pro její
důstojnost a posílení úcty k lidským
právům a základním svobodám.
Souhlasí, že vzdělání má
umožnit všem osobám účinnou účast
ve svobodné společnosti, napomáhat k vzájemnému
porozumění, snášenlivosti a přátelství
mezi všemi národy a všemi rasovými, etnickými
a náboženskými skupinami, jakož i k rozvoji
činnosti Organizace spojených národů
pro zachování míru.
(2) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají,
že se zřetelem na dosažení plného
uskutečnění tohoto práva:
a) základní vzdělání bude povinné
a svobodně přístupné pro všechny:
b) středoškolské vzdělání
ve svých různých formách, zahrnujíc
v to technické a odborné středoškolské
vzdělání, bude všeobecně umožněno
a zpřístupněno pro všechny všemi
vhodnými prostředky a zejména postupným
zaváděním bezplatného vzdělání:
c) vyšší vzdělání bude rovněž
zpřístupněno pro všechny, a to podle
schopností všemi vhodnými prostředky
a zejména postupným zaváděním
bezplatného vzdělání:
d) elementární vzdělání osob,
které nezískaly nebo nedokončily základní
vzdělání, bude pokud možno povzbuzováno
nebo zintenzívněno:
e) bude na všech stupních aktivně usilováno
o rozvoj školského systému, bude zaveden přiměřený
systém stipendií a soustavně budou zlepšovány
materiální podmínky vyučujících.
(3) Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují
respektovat svobodu rodičů, případně
poručníků, zvolit pro jejich děti
jiné školy než ty, které byly zřízeny
veřejnými orgány, které odpovídají
takové minimální úrovni vzdělání,
jaká je stanovena nebo schválena státem,
a zajišťovat náboženskou a morální
výchovu jejich dětí ve shodě s jejich
vlastním přesvědčením.
(4) Žádná z částí tohoto
článku nemá být vykládána
jako vměšování do svobody jednotlivců
a organizací zřizovat a řídit výchovné
instituce, vždy však za podmínek zachování
zásad stanovených v odst. 1 tohoto článku
a požadavků, že vzdělání
poskytované v takových institucích má
odpovídat minimální úrovni stanovené
státem.
Současný proces rušení bezplatného
vzdělání na vysokých školách
je v přímém rozporu s koncepcí OSN
postupného zavádění bezplatného
vysokoškolského vzdělání. Od
systému umožňujícímu vzdělání
i pro sociálně slabší studenty, kteří
mají potřebné schopnosti, přecházíme
na systém vzdělání pouze pro bohaté.
Bohužel i materiální podmínky vyučujících,
stejně jako materiální podmínky těch
kteří se ještě nenaučili krást,
má stále klesající tendenci. Nejen
díky nízkým příjmům
rostoucím pomaleji než ceny, ale zejména odbouráním
státní intervence a státní garance
v sociální oblasti, zdravotnictví apod.
Pamatuji se, že když jsem nastoupil do školy,
byla každá učebna ozdobena obrazem prezidenta
republiky Klementa Gottwalda. jako dítě jsem to
snášel dobře, zvláště když
mi tenkrát tuto osobnost tak optimisticky vykresloval současný
předseda naší sněmovny: později
se můj vztah k této osobnosti poněkud vyhrotil.
Proto ve mne nevzbuzuje nejlepší pocity, když
dnes vidím v učebnách viset obraz dnešního
prezidenta: dnes na mne oslavné básně pana
předsedy Sněmovny, tentokrát na Václava
Havla, již nějak nepůsobí, mám
naopak občas chuť označkovat takové
obrazy rudou barvou symbolicky prolité krve. Pravda, mládí
hříchu nečiní a ti dnešní
školáci se s tím též v dospělosti
snad nějak vyrovnají. Přesto by moje přesvědčení
uvítalo, kdyby existovaly též školy bez
takové ozdoby. Ovšem dětí nemaje nemám
ani nároku činiti si takové požadavky.
Článek 15.
(1) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají
právo každého:
a) účastnit se kulturního života:
b) užívat plodů vědeckého pokroku
a jeho využití:
c) požívat ochrany morálních a materiálních
zájmů, které vyplývají z jeho
vědecké, literární nebo umělecké
tvorby.
(2) Opatření, která mají být
učiněna státy, smluvními stranami
Paktu, k dosažení plného uskutečnění
tohoto práva, budou zahrnovat i ta, jež jsou nutná
pro zachování, rozvoj a šíření
vědy a kultury.
(3) Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují
respektovat svobodu, nezbytnou pro vědecký výzkum
a tvůrčí činnost.
(4) Státy, smluvní strany Paktu, uznávají
prospěch, plynoucí z povzbuzování
a rozvoje mezinárodních styků a spolupráce
ve vědecké a kulturní oblasti.
Místo vědeckotechnického pokroku prožíváme
renesanci pavědců, šamanů a léčitelů.
Svoboda umělecké tvorby a vědeckého
zkoumání platí opět pouze potud, pokud
"umělec" pěje oslavné ódy
na prominenty současného režimu. Vysoké
školy, akademie věd a podobné instituce opět
více oceňuji oslavné ódy na současný
režim než seriózní a nestranný
vědecký a umělecký přístup.
Pakt schválilo VS OSN dne 16. prosince 1966, v ČSSR
vstoupil Pakt v platnost 23. března 1976 a byl vyhlášen
pod číslem 120/1976 Sb.
Článek 1. Je identický se stejným
článkem předchozího paktu.
Článek 7. Nikdo nesmí být mučen
nebo podrobován krutému, nelidskému nebo
ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Zvláště nebude nikdo bez svého svobodného
souhlasu podrobován lékařským nebo
vědeckým pokusům.
Tento článek byl opět porušen v případě
Bartončík, viz kapitola 1.2.1.
(1) Nikdo nesmí být držen v otroctví:
všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.
(2) Nikdo nesmí být držen v nevolnictví.
(3) a) Na nikom se nesmí vyžadovat, aby vykonával
nucenou nebo povinnou práci:
.....
Potom je nepochopitelné, že je u nás s takovou
slávou promítán Spielbergův film "Schindlerův
seznam", který dělá hrdinu z nacistického
zločince který vydělává na
otrocké práci vězňů. Nechápu,
jak takový film mohl vzniknout v USA 120 let po smrti Abrahama
Lincolna. A proč je u nás stavěn pomník
Oskaru Schindlerovi, tomuto modernímu otrokáři
a nacistickému zločinci? Že by opět
syndrom rasové nadřazenosti potomka proroka Abrahama?
Článek 14.
(1) Všechny osoby jsou si před soudem rovny. Každý
má úplně stejné právo, aby
byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým
a nestranným soudem, který rozhoduje buď o
jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoliv trestním
obvinění vzneseném proti němu. Tisk
a veřejnost mohou být vyloučeny z celého
řízení nebo z jeho části a
důvodů morálky, veřejného pořádku
nebo národní bezpečnosti v demokratické
společnosti nebo tehdy, když si toho vyžaduje
soukromý zájem stran, nebo mohou být
vyloučeny v rozsahu, který je podle přísného
mínění soudu nutný při zvláštních
okolnostech, kdy by zveřejnění prejudikovalo
zájmy spravedlnosti: avšak každý rozsudek
vynesený v trestní nebo občanskoprávní
věci bude zveřejněn s výjimkou případů,
kdy zájem mladistvých osob vyžaduje jiný
postup nebo kdy se řízení týká
manželských sporů nebo opatrovnictví
dětí.
(6) Jestliže bylo někomu dokázáno spáchání
trestného činu a jestliže byl tento důkaz
později vyvrácen nebo byl zproštěn obžaloby
na základě toho, že nějaká nová
skutečnost přesvědčivě ukazuje,
že výrokem soudu byl porušen zákon, poskytne
se tomu, kdo byl potrestán na základě takového
důkazu, náhrada podle zákona, pokud se nedokáže,
že včasné uvedení ve známost
dříve neznámé skutečnosti nejde
zcela nebo částečně na vrub této
osoby.
(7) Trestní stíhání nelze zahájit
proti tomu, proti němuž dřívější
stíhání pro týž čin skončilo
pravomocným rozhodnutím soudu, jímž
byl obžalovaný uznán vinným nebo jímž
byl obžaloby zproštěn.
Jak je podrobně doloženo jinde, tyto principy nejsou
důsledně uplatňovány u politických
procesů.
Článek 19.
(1) Každý má právo zastávat svůj
názor bez překážky.
(2) Každý má právo na svobodu projevu:
toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat
a rozšiřovat informace a myšlenky všeho
druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně
nebo tiskem, prostřednictvím umění
nebo jakýmikoliv jinými prostředky podle
vlastní volby.
(3) Užívání práv uvedených
v odstavci 2 tohoto článku s sebou nese zvláštní
povinnosti a odpovědnost. Může proto podléhat
určitým omezením, avšak tato omezení
budou pouze taková, jaká stanoví zákon
a jež jsou nutná:
a) k respektování práv nebo pověsti
jiných:
b) k ochraně národní bezpečnosti nebo
veřejného pořádku nebo veřejného
zdraví nebo morálky.
Tyto principy byly porušeny např. v případech
Matoušek a Tomáš.
Článek 20.
(1) Jakákoliv válečná propaganda je
zakázána zákonem.
(2) Jakákoliv národní, rasová nebo
náboženská nenávist, jež představuje
podněcování k diskriminaci, nepřátelství
nebo násilí, musí být zakázána
zákonem.
Bohužel pod heslem boje proti národní, rasové
či náboženské nenávisti je zabraňováno
volnému šíření informací:
pod heslem národní snášenlivosti jsou
ochraňovány i nacistické provokace. Blíže
viz kapitola 5.5.12.
Článek 28.
(1) Zřizuje se Výbor pro lidská práva
(dále v Paktu nazvaný Výbor). Skládá
se z osmnácti členů a vykonává
funkce stanovené níže.
Snad alespoň tato instituce pomůže bránit
lidská práva i v naší společnosti.
Bohužel podobné mezinárodní instituce
působí pomalu a velmi rozvážně.