Dávkami pěstounské péče podle tohoto zákona jsou:
a) příspěvek na úhradu potřeb dítěte,
b) odměna pěstouna,
c) příspěvek při převzetí dítěte,
d) příspěvek na zakoupení motorového vozidla.
(1) Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má nezaopatřené nezletilé dítě svěřené do pěstounské péče.
(2) Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte náležejícího podle odstavce 1 činí za kalendářní měsíc součin částky na osobní potřeby dítěte a koeficientu 1,00.
(3) Při stanovení výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle odstavce 2 se částka na osobní potřeby nezaopatřeného dítěte násobí, jde-li o dítě
a) dlouhodobě nemocné, koeficientem 1,10,
b) dlouhodobě zdravotně postižené, koeficientem 1,60,
c) dlouhodobě těžce zdravotně postižené, koeficientem 1,80,
d) soustavně se připravující na budoucí povolání na střední škole [§ 12 písm. a)] mimo místo trvalého pobytu nebo se připravuje pro pracovní uplatnění způsobem uvedeným v § 12 písm. b) mimo místo trvalého pobytu, koeficientem 1,15,
e) soustavně se připravující na budoucí povolání na vysoké škole mimo místo trvalého pobytu a nejde o případ uvedený v písmenu f), koeficientem 1,25,
f) soustavně se připravující na budoucí povolání na vysoké škole v místě, které je od místa jeho trvalého pobytu vzdáleno více než 60 km a dítě nemá nárok podle § 43 odst.1 písm.b) na příspěvek na dopravu, koeficientem 1,60.
(4) Je-li u dítěte současně splněno více podmínek uvedených v odstavci 3, stanoví se výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte s přihlédnutím ke každé podmínce samostatně a vypočte se rozdíl mezi takto stanoveným příspěvkem a příspěvkem podle odstavce 2. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte pak činí součet rozdílů podle předchozí věty a příspěvku na úhradu potřeb dítěte stanoveného podle odstavce 2.
(5) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte náležející podle odstavce 1 se vyplácí pěstounovi.
Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte, který náležel podle § 35 odst.1 ke dni dosažení zletilosti dítěte, se zachovává i po dosažení zletilosti dítěte, nejdéle však do 26.roku jeho věku, pokud se dítě soustavně připravuje na budoucí povolání a trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby7) s osobou, která byla do dosažení zletilosti jeho pěstounem. Příspěvek náležející dítěti podle předchozí věty se vyplácí tomuto dítěti.
Jestliže dítě požívá důchod z důchodového zabezpečení nebo má nárok na výživné vůči svému pěstounovi, náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jen je-li vyšší, a to ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a částkou důchodu nebo výživného; nebylo-li výživné stanoveno soudem, určí rozsah vyživovací povinnosti pěstouna pro potřeby stanovení výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte soud na návrh okresního úřadu příslušného k rozhodnutí o příspěvku.
(1) Nárok na odměnu za výkon pěstounské péče má pěstoun, kterému bylo svěřeno dítě do pěstounské péče, a to až do zletilosti dítěte, a poté po dobu, po kterou má dítě svěřené do pěstounské péče nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte.
(2) Výše odměny pěstouna činí za kalendářní měsíc za každé dítě svěřené do pěstounské péče součin částky na osobní potřeby pěstouna a koeficientu 0,50.
(3) Odměna pěstouna nenáleží, je-li pěstounem prarodič dítěte; je-li do pěstounské péče svěřeno dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené nebo v jiných zřetelehodných případech, může být odměna pěstouna přiznána i tomuto prarodiči.
(1) Nárok na příspěvek při převzetí dítěte má pěstoun, který převzal dítě do pěstounské péče.
(2) Výše příspěvku při převzetí dítěte činí součin částky na osobní potřeby dítěte a koeficientu 4,00.
(3) Příspěvek při převzetí dítěte se vyplatí jednorázově.
(1) Nárok na příspěvek na zakoupení motorového vozidla má pěstoun, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti, pokud zakoupil osobní motorové vozidlo nebo zajistil nezbytnou celkovou opravu osobního motorového vozidla a toto vozidlo nepoužívá pro výdělečnou činnost.
(2) Výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla činí 70% pořizovací ceny osobního motorového vozidla nebo prokázaných výdajů na opravy, nejvýše však 100 000 Kč. Součet těchto příspěvků poskytnutých pěstounovi v období posledních deseti kalendářních let přede dnem podání žádosti nesmí přesáhnout 200 000 Kč.
(3) Příspěvek na zakoupení motorového vozidla může být poskytnut v bezhotovostní formě i před zakoupením osobního motorového vozidla. Použití příspěvku na zakoupení motorového vozidla je pěstoun povinen prokázat; pokud tohoto příspěvku nepoužil k zakoupení osobního motorového vozidla, je povinen příspěvek vrátit.
(4) Pokud pěstoun do pěti let ode dne, kdy mu byl příspěvek poskytnut, osobní motorové vozidlo, na jehož zakoupení nebo opravu byl příspěvek poskytnut, prodal, daroval, počal je používat pro výdělečnou činnost nebo přestal vykonávat pěstounskou péči, je povinen vrátit poměrnou část příspěvku na zakoupení motorového vozidla odpovídající době z období pěti let, kdy uvedené podmínky nesplňoval.
(1) Při společné pěstounské péči manželů náleží dávky pěstounské péče jen jednomu z manželů. Ustanovení § 21 odst.2 platí obdobně.
(2) Jestliže opatrovník ustanovený soudem podle § 78 odst.1 zákona o rodině o dítě osobně pečuje, náleží opatrovníkovi a dítěti dávky podle § 35 až 40.
(3) Bylo-li před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče dítě rozhodnutím příslušného orgánu dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, [§ 15 odst.4 zákona č.50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění zákona č.118/1992 Sb.] náleží ode dne uvedeného rozhodnutí po dobu trvání takové péče dávky podle § 35 až 38.
(1) Nárok na příspěvek na dopravu má nezaopatřené dítě, které mimo místo obce, kde je hlášeno k trvalému pobytu,
a) plní povinnou školní docházku, nebo
b) se soustavně připravuje na budoucí povolání na střední nebo vysoké škole (§ 12) a rozhodný příjem rodiny nepřevyšuje částku součinu životního minima rodiny a koeficientu 2,00.
(2) Nárok na příspěvek na dopravu má ode dne podání žádosti též nezaopatřené dítě uvedené v odstavci 1 písm.b), které nesplňuje podmínky nároku na příspěvek na dopravu podle odstavce 1, jestliže
a) rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60, a
b) příspěvek na dopravu nenáležel nejméně po dobu kalendářního čtvrtletí po zániku nároku na příspěvek na dopravu nebo po zamítnutí žádosti o příspěvek na dopravu.
(3) Příspěvek na dopravu nenáleží v měsících červenci a srpnu.
Výše a výplata příspěvku na dopravu
(1) Dojíždí-li dítě do místa sídla školy denně, činí výše příspěvku na dopravu za kalendářní měsíc z částky stanovené podle § 44
a) 30%, jde-li o dítě, které plní povinnou školní docházku, nebo
b) 50%, jde-li o dítě, které se připravuje na budoucí povolání na střední nebo vysoké škole[§ 12 písm. a)] nebo se připravuje pro pracovní uplatnění způsobem uvedeným v § 12 písm. b).
(2) Nedojíždí-li dítě do místa sídla školy denně, činí výše příspěvku na dopravu na kalendářní měsíc z částky stanovené podle § 44
a) 6%, jde-li o dítě, které plní povinnou školní docházku,
b) 10%, jde-li o dítě, které se připravuje na budoucí povolání na střední škole [§ 12 písm.a)] nebo se připravuje pro pracovní uplatnění způsobem uvedeným v § 12 písm. b), nebo
c) 5%, jde-li o dítě, které se připravuje na budoucí povolání na vysoké škole [§ 12 písm. a)].
(3) Dojíždí-li dítě uvedené v odstavci 1 písm.a) do místa sídla školy vzdáleného od místa trvalého bydliště dítěte více než 30 km, náleží dítěti příspěvek na dopravu odpovídající vzdálenosti 30 km a dojíždí-li dítě uvedené v odstavci 1 písm.b) do místa sídla školy vzdáleného od místa trvalého bydliště dítěte více než 60 km, náleží mu příspěvek na dopravu odpovídající vzdálenosti 60 km.
(4) Tarifní vzdálenost dojíždění se určí podle platných jízdních řádů nejpoužívanějších autobusových spojů příslušné autobusové linky nebo, pokud existuje jen železniční spojení, podle platných jízdních řádů této dopravy.
(5) Pro výplatu příspěvku na dopravu platí § 20 obdobně.
Ministerstvo financí v dohodě s Ministerstvem dopravy a Ministerstvem práce a sociálních věcí stanoví opatřením vyhlášeným ve Sbírce zákonů [§ 4 zákona č.545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky.] vždy k 1.září a k 1.únoru částku odpovídající čtyřicetinásobku jednosměrného plného jízdného v pravidelné autobusové dopravě na tarifní vzdálenost vyplývající z platných jízdních řádů.
(1) Nárok na porodné má žena, která porodila dítě, jestliže rozhodný příjem rodiny nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,50.
(2) Nárok na porodné má za podmínek uvedených v odstavci 1 rovněž otec dítěte, jestliže žena, která dítě porodila, zemřela a porodné nebylo vyplaceno jí ani jiné osobě.
(3) Nárok na porodné vzniká dnem porodu.
(1) Nárok na porodné má rovněž osoba, která převzala dítě do jednoho roku jeho věku do trvalé péče nahrazující péči rodičů, pokud rozhodný příjem rodiny ke dni převzetí dítěte do péče nepřevyšuje částku součinu životního minima rodiny a koeficientu 2,50.
(2) Nárok na porodné podle odstavce 1 náleží i v případě, že před převzetím dítěte do trvalé péče nahrazující péči rodičů vznikl nárok na porodné matce nebo otci dítěte podle § 45.
(3) Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě osvojené a dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
(4) V případě svěření dítěte do trvalé péče nahrazující péči rodičů manželům náleží porodné jen jednomu z manželů určenému na základě dohody manželů. Nedohodnou-li se manželé, určí orgán, který o porodném rozhoduje, kterému z manželů se porodné přizná.
(1) Výše porodného činí,
a) narodilo-li se jedno dítě, součin částky na osobní potřeby tohoto dítěte a koeficientu 4,00,
b) narodily-li se zároveň dvě děti, součin úhrnu částek na osobní potřeby těchto dětí a koeficientu 5,00, nebo
c) narodily-li se zároveň tři nebo více dětí, součin úhrnu částek na osobní potřeby těchto dětí a koeficientu 9,00.
(2) Porodné se vyplatí jednorázově.
Nárok na pohřebné má osoba, která vypravila pohřeb, jestliže rozhodný příjem rodiny této osoby nepřevyšuje součin životního minima rodiny a koeficientu 2,00. Nárok na pohřebné vzniká dnem vypravení pohřbu.
(1) Výše pohřebného činí 3000 Kč.
(2) Pohřebné se vyplatí jednorázově.
(1) Nárok na dávku vzniká dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem.
(2) Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a na její výplatu a podáním žádosti o přiznání dávky.
Podmínkou nároku na dávku je písemný souhlas oprávněné osoby a společně s ní posuzovaných osob (§ 7) s tím, aby státní orgány a další právnické osoby a fyzické osoby sdělily okresnímu úřadu, který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí, výši příjmu těchto osob, skutečnosti prokazující nezaopatřenost dítěte, nepříznivý zdravotní stav, pokud je dávka nebo její výše podmíněna nezaopatřeností dítěte a nepříznivým zdravotním stavem, a údaje o přihlášení se k trvalému pobytu.
(1) Dávky se přiznávají na období
a) od 1. července roku, který následuje po kalendářním roce, za který se zjišťuje rozhodný příjem, do 30.června následujícího kalendářního roku, jde-li o přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, příspěvek na dopravu nebo dávky uvedené v § 34 písm.a) a b) a byly-li splněny podmínky nároku na dávky k prvnímu dni tohoto období; příspěvek na dopravu se však přiznává až od 1. září, nebo
b) kalendářního čtvrtletí následujícího po kalendářním čtvrtletí, za něž se zjišťuje rozhodný příjem, jde-li o sociální příplatek, příspěvek na bydlení, nebo jde-li o případy uvedené v § 6 odst.2, a byly-li splněny podmínky nároku na dávky k prvnímu dni tohoto období.
(2) Splnily-li se podmínky nároku na dávky po prvním dni období uvedeného v odstavci 1, dávky se přiznávají na období od tohoto dne do konce období uvedeného v odstavci 1.
(3) Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na dávky jen po část období uvedených v odstavcích 1 a 2, náleží dávky v takovém období po dobu, kdy oprávněná osoba podmínky nároku splňovala, nestanoví-li se dále jinak.
(4) Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na dávky uvedené v § 2 písm. a), b), d) a g) a v § 34 písm.a) a b) jen po část kalendářního měsíce, náleží tyto dávky po celý kalendářní měsíc. Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na rodičovský příspěvek jen po část kalendářního měsíce, náleží za každý kalendářní den, kdy byly podmínky splněny, jedna třicetina částky rodičovského příspěvku náležející za kalendářní měsíc. Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na zaopatřovací příspěvek v kalendářním měsíci méně než 23 kalendářních dnů, náleží za každý kalendářní den, kdy byly podmínky splněny, jedna třicetina částky zaopatřovacího příspěvku náležejícího za kalendářní měsíc; splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na zaopatřovací příspěvek po dobu přesahující v kalendářním měsíci 22 dnů, náleží zaopatřovací příspěvek po celý kalendářní měsíc.
Změní-li se v období, na něž byla dávka přiznána, okruh společně posuzovaných osob nebo jiné skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku nebo její výši, posoudí se nově nárok na dávku a její výši ke dni, ke kterému k takové změně došlo. Pro změnu dávky a její výplatu platí § 54 obdobně.
(1) Zjistí-li se, že
a) dávka byla přiznána nebo je vyplácena v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byla neprávem odepřena, anebo byla přiznána od pozdějšího data, než od jakého náleží, dávka se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na dávku,
b) dávka byla přiznána nebo je vyplácena ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byla přiznána nebo se vyplácí neprávem, dávka se sníží nebo odejme, anebo se její výplata zastaví,a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena,
c) se změnily skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo pro nárok na dávku nebo na její výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene a) nebo b).
(2) Dojde-li ke změně částky nebo částek uvedených v § 8, upraví se výše dávky ode dne této změny.
(3) Dojde-li v souvislosti se zúčtováním dávky podle § 24 a § 30 k přeplatku na dávce, může okresní úřad rozhodující o dávce zúčtovat částky přeplatku s vyplácenou dávkou nebo dávkou v budoucnu nově přiznanou, a to i v případě, že jde o jinou dávku podle tohoto zákona, než na jaké vznikl přeplatek; přitom platí obdobně předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkami ze mzdy.
(1) Nárok na dávku nezaniká uplynutím času, není-li tímto zákonem stanoveno jinak.
(2) Nárok na výplatu dávky nebo její části zaniká, není-li tímto zákonem stanoveno jinak, uplynutím tří let ode dne, za který dávka nebo její část náleží. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o dávku a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník stanoven.
(3) Nárok na dávku zaniká, nebyl-li uplatněn do jednoho roku
a) ode dne převzetí dítěte z ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, jde-li o příspěvek při převzetí dítěte podle § 39,
b) ode dne zakoupení motorového vozidla nebo zaplacení opravy motorového vozidla, jde-li o příspěvek na zakoupení motorového vozidla podle § 40,
c) ode dne narození dítěte, jde-li o porodné podle § 45,
d) ode dne převzetí dítěte do péče, jde-li o porodné podle § 46,
e) ode dne vypravení pohřbu, jde-li o pohřebné podle § 48.
Ustanovení odstavce 2 věty druhé zde platí obdobně.
(4) Je-li oprávněná osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, zaniká jí nárok na dávku ode dne následujícího po uplynutí prvního kalendářního měsíce vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody. Navazuje-li doba vazby na dobu výkonu trestu odnětí svobody, obě doby se pro stanovení kalendářního měsíce podle předchozí věty sčítají.
Nárok na dávky nelze postoupit ani dát do zástavy.
(1) Zemřela-li oprávněná osoba po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněné osoby stejným dílem osoby, k nimž bylo přihlíženo při stanovení rozhodného příjmu podle § 7.
(2) Byla-li dávka přiznána před smrtí oprávněné osoby, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby, stejným dílem osobám uvedeným v odstavci 1.
(3) Nároky na dávky podle tohoto zákona nejsou předmětem dědictví.
(1) Dávky uvedené v § 2 písm.a) až e) a g) a v § 34 písm.a) a b) se vyplácejí měsíčně, a to po uplynutí kalendářního měsíce, za který náležely, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto měsíci. Nedosahuje-li dávka částky 100 Kč měsíčně, vyplácí se po uplynutí kalendářního čtvrtletí, za které dávka náležela, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto kalendářním čtvrtletí. Okresní úřad se může dohodnout s příjemcem dávky, že bude dávku, která nedosahuje částky 100 Kč měsíčně, vyplácet za delší období než je uvedeno v předchozí větě; sjednané delší období nesmí přesáhnout dobu jednoho roku a dávka se v takovém případě vyplatí nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto období.
(2) Dávky uvedené v § 2 písm.h) a i) a v § 34 písm.c) a d) se vyplácejí nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nabylo právní moci rozhodnutí o přiznání takové dávky.
(3) Doplatek podle § 24 odst.2 věty druhé se vyplatí nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po dni, ke kterému se provádí zúčtování. Předchozí věta platí obdobně pro zúčtování příspěvku na bydlení podle § 30.
(4) Výše dávky se zaokrouhuje na celé koruny nahoru.
(1) Dávky vyplácí okresní úřad, který je příslušný k rozhodování o dávkách.
(2) Dávka se poukazuje na účet příjemce u banky v České republice nebo se vyplácí v hotovosti. Oprávněná osoba je povinna v žádosti uvést, kterým z uvedených způsobů jí má být dávka vyplácena. Požádá-li příjemce dávky o změnu způsobu výplaty dávky, je okresní úřad povinen provést změnu způsobu výplaty dávky od kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla žádost o změnu výplaty doručena.
(1) Příjemcem dávky, není-li stanoveno jinak, je oprávněná osoba nebo zvláštní příjemce.
(2) Okresní úřad ustanoví zvláštního příjemce v případech, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozeny zájmy osob, které je příjemce dávky povinen vyživovat, anebo nemůže-li oprávněná osoba výplatu přijímat. Souhlas oprávněné osoby s ustanovením zvláštního příjemce se vyžaduje jen v případě, že oprávněná osoba nemůže výplatu přijímat.
(3) Zákonný zástupce a zvláštní příjemce jsou povinni dávku použít ve prospěch oprávněné osoby. Zvláštní příjemce ustanovený oprávněné osobě, která nemůže výplatu přijímat, používá dávku podle pokynů oprávněné osoby.
(4) Okresní úřad může ustanovit zvláštním příjemcem jen fyzickou nebo právnickou osobu, která s ustanovením souhlasí.
Dávky se do ciziny nevyplácejí.
(1) Příjemce dávky je povinen písemně ohlásit příslušnému okresnímu úřadu do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu.
(2) Byl-li příjemce dávky vyzván příslušným okresním úřadem, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, je povinen této výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení výzvy, neurčil-li okresní úřad delší lhůtu; neučiní-li tak v určené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže příjemce byl ve výzvě na tento následek upozorněn.
(3) Je-li dávka nebo její výše podmíněna nepříznivým zdravotním stavem oprávněné osoby nebo společně posuzované osoby, jsou oprávněná osoba nebo tato společně posuzovaná osoba povinny podrobit se vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření, jsou-li příslušným okresním úřadem k tomu vyzvány, a to ve lhůtě stanovené tímto orgánem. Výplata dávky může být zastavena, jestliže se osoba, jejíž zdravotní stav je třeba zjistit, nepodrobí vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření a příjemce dávky byl ve výzvě na tento následek upozorněn.
(1) Příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo zavinil, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit. Nárok na vrácení dávky poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím tří let ode dne, za který byla dávka vyplacena.
(2) O povinnosti vrátit dávku nebo její část podle odstavce 1 rozhoduje okresní úřad, který dávku přiznává. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky; přitom platí obdobně předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.
(1) Státní orgány, další právnické osoby a fyzické osoby jsou povinny , je-li splněna podmínka uvedená v § 51, na výzvu příslušného okresního úřadu, který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí, nebo na požádání žadatele o dávku sdělit bezplatně údaje rozhodné podle tohoto zákona pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu; jde-li však o údaje týkající se zdravotního stavu vyžádané okresním úřadem nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí a nejde o případy uvedené v § 9, platí o úhradě zdravotnických výkonů ve zdravotnickém zařízení zvláštní předpisy [§ 2 odst. 4 zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona č.161/1993 Sb.].
(2) Ministerstvo práce a sociálních věcí vede v rozsahu potřebném k zamezení a odstranění přeplatků na dávkách státní sociální podpory evidenci potřebných údajů o těchto dávkách; tyto údaje sdělují okresní úřady Ministerstvu práce a sociálních věcí způsobem a v termínech tímto ministerstvem stanovených. O zjiště
ných skutečnostech vedoucích k zamezení a odstranění přeplatků na dávkách státní sociální podpory informuje Ministerstvo práce a sociálních věcí příslušné okresní úřady.
(1) Zaměstnanci Ministerstva práce a sociálních věcí a okresního úřadu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při provádění státní sociální podpory nebo v přímé souvislosti s ním, pokud se dále nestanoví jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovněprávního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zaměstnanci uvedených orgánů zproštěni pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu.
(2) Údaje týkající se jiných státních orgánů, fyzických nebo právnických osob, které se orgány uvedené v odstavci 1 dozvědí,
sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak zvláštní zákon [Například § 128 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 519/1991 Sb., a § 8 trestního řádu, ve znění zákona č.178/1990 Sb., zákona č.558/1991 Sb. a zákona č.292/1993 Sb.] nebo tento zákon; jinak mohou tyto údaje sdělit jiným subjektům jen se souhlasem jiného státního orgánu, fyzické nebo právnické osoby.
(3) Okresní úřady jsou povinny
a) Ministerstvu práce a sociálních věcí poskytovat informace v případech vyřizování stížností a zobecněné informace a souhrnné údaje, s výjimkou jmenných údajů, které okresní úřad získá při své činnosti; tím není dotčena povinnost podle
§ 64 odst. 2,
b) na žádost poskytovat orgánům oprávněným podle zvláštního zákona ke kontrole činnosti orgánů provádějících státní sociální podporu informace potřebné k provádění této kontroly.
(4) Zobecněné informace a souhrnné údaje, které Ministerstvo práce a sociálních věcí a okresní úřad získají při své činnosti, mohou být bez uvedení konkrétních jmenných údajů využívány zaměstnanci těchto orgánů při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.
(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí a okresní úřad, který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí, mají právo přezkoumat správnost a úplnost podkladů předložených právnickými a fyzickými osobami uvedenými v § 64 v řízení o dávce státní sociální podpory. Právo přezkoumat správnost a úplnost podkladů podle věty první se nevztahuje na podklady předložené jinými státními orgány.
(2) Zaměstnanci státních orgánů uvedených v odstavci 1 větě první pověření provedením kontroly mají oprávnění kontrolovat
u právnických nebo fyzických osob plnění povinností uložených v § 64; za tím účelem jsou právnické nebo fyzické osoby uvedené v § 64, s výjimkou bank povinny umožnit nahlížet do potřebných dokladů a poskytovat uvedeným zaměstnancům potřebnou součinnost.
(3) Zaměstnancům právnických nebo fyzických osob uvedených v § 64, kteří nesplní nebo poruší povinnosti uložené v odstavci 2, může zaměstnanec státního orgánu uvedeného v odstavci 1 pověřený provedením kontroly uložit pořádkovou pokutu až do výše 2.000 Kč, a to i opětovně. Pořádkovou pokutu lze uložit ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy k nesplnění povinnosti došlo.
(4) Za porušení povinností uvedených v § 64 jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí a příslušný okresní úřad oprávněni uložit právnické nebo fyzické osobě uvedené v § 64 pokutu až do výše 250.000 Kč a při opětovném porušení povinností, za jejichž nesplnění nebo porušení již byla pokuta uložena, pokutu až do částky 500.000 Kč.
(5) Pokutu podle odstavce 4 lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo příslušný okresní úřad dozvěděly o porušení povinnosti, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k jejich porušení došlo.
(6) Pokuty uložené podle tohoto zákona vybírá a vymáhá orgán, který pokutu uložil. Pokuty uložené podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu.
(1) O dávkách rozhodují, není-li tímto zákonem stanoveno jinak, okresní úřady.
(2) Místní příslušnost okresního úřadu se řídí místem, kde je oprávněná osoba hlášena k trvalému pobytu podle zvláštních předpisů (§ 3).
(1) Řízení o přiznání dávky se zahajuje na základě písemné žádosti oprávněné osoby podané příslušnému okresnímu úřadu na tiskopisu předepsaném Ministerstvem práce a sociálních věcí.
(2) Řízení o změně výše již přiznané dávky nebo o jejím odnětí nebo o zastavení její výplaty se zahajuje na návrh oprávněné osoby nebo z podnětu okresního úřadu.
(1) Žádost o dávku musí obsahovat
a) jméno, příjmení, místo trvalého pobytu, k němuž jsou hlášeny oprávněná osoba a osoby s ní společně posuzované podle § 7, a rodná čísla těchto osob,
b) souhlas oprávněné osoby a společně s ní posuzovaných osob podle § 51,
c) určení, jakým způsobem má být dávka vyplacena (§ 59 odst.2),
d) potvrzení o výši příjmu oprávněné osoby a společně s ní posuzovaných osob v rozhodném období (§ 5 a 6) v případech, kdy je přiznání dávky nebo její výše podmíněna příjmem,
e) posudek o zdravotním stavu, je-li nárok na dávku nebo její výši podmíněn zdravotním stavem,
f) potvrzení o výdělečné činnosti a výši příjmu z výdělečné činnosti za kalendářní měsíce, je-li dávka nebo její výše závislá na výdělečné činnosti nebo na příjmu z ní plynoucím (§ 11 odst.3 písm.b) a § 25 odst.4),
g) skutečnosti prokazující nezaopatřenost dítěte, je-li to pro nárok na dávku nebo její výši potřebné,
h) potvrzení o místě studia a vzdálenosti místa sídla školy a místa trvalého pobytu oprávněné osoby, jde-li o nárok na sociální příplatek, příspěvek na dopravu nebo příspěvek na úhradu potřeb dítěte,
i) potvrzení pronajímatele bytu (obytné místnosti) o řádné úhradě nájemného a služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu a u vlastníka bytu potvrzení příslušného orgánu o zaplacení daně z nemovitosti (§ 28), jde-li o žádost o příspěvek na bydlení,
j) potvrzení o době trvání služby, jde-li o nárok na zaopatřovací příspěvek,
k) rozhodnutí o svěření dítěte do pěstounské péče, jde-li o nároky na dávky uvedené v § 34,
1) dohodu oprávněných osob, přichází-li v úvahu vznik nároku na dávku nebo na její výplatu u více osob, popřípadě údaj o tom, že se tyto osoby nedohodly.
(2) Lze-li skutečnosti uvedené v odstavci 1 ověřit z rozhodnutí příslušných orgánů [Například § 8 odst.1 zákona České národní rady č.582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č.590/1992 Sb., § 12 odst.2 písm.b) zákona České národní rady č.9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění zákona zákona č.272/1992 Sb.] nebo z jiných dokladů,
nevyžaduje se přiložení potvrzení.
Rozhodnutí o dávkách se vydává písemně.
(1) O odvolání proti rozhodnutí okresního úřadu o dávce rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí.
(2) Odvolání, které směřuje proti výši dávky nebo proti určení, komu se bude dávka vyplácet, nemá odkladný účinek.
Okresní úřad a Ministerstvo práce a sociálních věcí nemají nárok na náhradu nákladů vzniklých v řízení o dávkách.
V řízení podle tohoto zákona se postupuje
podle obecných předpisů o správním
řízení [Zákon č.71/1967
Sb., o správním řízení (správní
řád).], pokud se v tomto zákoně
nestanoví jinak.