Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
(1) Státní sociální podporou se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin, pokud jejich příjem nepřesáhne stanovenou výši. Státní sociální podpora se poskytuje i při dalších stanovených sociálních situacích, a to zpravidla v závislosti na stanovené výši příjmu.
(2) Náklady na státní sociální podporu hradí stát.
Dávky státní sociální podpory jsou:
a) přídavek na dítě,
b) sociální příplatek,
c) rodičovský příspěvek,
d) příspěvek na bydlení,
e) zaopatřovací příspěvek,
f) dávky pěstounské péče,
g) příspěvek na dopravu,
h) porodné,
i) pohřebné.
Dávky státní sociální podpory náleží při splnění dále stanovených podmínek pouze fyzické osobě (dále jen "osoba"), jestliže osoba a osoby společně s ní posuzované jsou na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu podle zvláštních předpisů [§ 4 zákona č.135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.
§ 7 a § 19 odst.3 zákona č.123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.]. Za trvalý pobyt se podle tohoto zákona považuje též dlouhodobý pobyt udělovaný cizincům podle zvláštního zákona. [§ 6 zákona č. 123/1992 Sb.]
Příjem rozhodný pro přiznání dávky se stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období (dále jen "rozhodný příjem").
(1) Za příjem se pro účely stanovení rozhodného příjmu považují, není-li dále stanoveno jinak,
a) příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zvláštního zákona [§ 3 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č.323/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb.], po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, této daně a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů,
b) příjmy ze zahraničí, které nejsou v České republice předmětem daně, pokud by podléhaly dani z příjmů fyzických osob, kdyby byly vyplaceny v České republice, a to v částce, v jaké byly vyplaceny,
c) peněžité dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového zabezpečení, včetně takových dávek vyplacených ze zahraničí,
d) hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, [§ 12 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.]
e) výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce.
(2) U osob samostatně výdělečně činných v případech, kdy je rozhodným obdobím kalendářní čtvrtletí, se příjmem ze samostatné výdělečné činnosti za kalendářní měsíc rozumí součin částky měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti [§ 14 zákona České národní rady č.589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č.160/1993 Sb., zákona č.307/1993 Sb. a zákona č.241/1994 Sb.] a koeficientu 2,25. Za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která se pro účely důchodového zabezpečení [§ 2 odst.3 a 4 zákona č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č.37/1993 Sb. a zákona č.307/1993 Sb.] považuje za osobu samostatně výdělečně činnou nebo za spolupracující osobu osoby samostatně výdělečně činné.
(3) Za příjem pro nárok na přídavek na dítě se považují též rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek.
(4) Za příjem pro nárok na sociální příplatek a na příspěvek na bydlení se považují též přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek.
(5) Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen ze zahraničí, přepočte se na českou měnu podle příslušného kursu platného pro nákup valut, který je uveden v kursovním lístku České národní banky platném k prvnímu dni rozhodného období, za které se zjišťuje rozhodný příjem. Pro přepočet měn, které nejsou uvedeny v kursovním lístku České národní banky, se použije kursu amerického dolaru (USD) k této měně vyhlášeného ústřední nebo jí na roveň postavenou bankou státu s touto měnou.
(1) Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, je, není-li dále stanoveno jinak,
a) u přídavku na dítě, rodičovského příspěvku, zaopatřovacího příspěvku, dávek pěstounské péče, příspěvku na dopravu, porodného a pohřebného, na něž vznikl nárok v období od 1.července do 30.června následujícího kalendářního roku, kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek tohoto období,
b) u sociálního příplatku a příspěvku na bydlení období kalendářního čtvrtletí předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, v němž vznikl nárok na tyto dávky.
(2) U přídavku na dítě, rodičovského příspěvku, zaopatřovacího příspěvku a příspěvku na dopravu v případě, kdy nárok na tyto dávky vzniká ode dne podání žádosti, je rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, období kalendářního čtvrtletí předcházejícího kalendářnímu čtvrtletí, v němž vznikl nárok na tyto dávky.
(1) Za rodinu se pro účely tohoto zákona považuje oprávněná osoba a společně s ní posuzované osoby, a není-li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba.
(2) Společně posuzovanými osobami jsou, není-li dále stanoveno jinak,
a) nezaopatřené děti (§ 11),
b) rodiče nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a); za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh (družka) rodiče nebo uvedené osoby,
c) manželé nebo druh a družka, nevztahují-li se na ně písmena a) a b),
d) nezaopatřené děti nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a),
pokud spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. [§ 115 občanského zákoníku.]
(3) Jde-li o sociální příplatek, nepřihlíží se při stanovení rozhodného příjmu rodiny k nezaopatřenému dítěti svěřenému do pěstounské péče nebo k dítěti svěřenému do péče uvedené v § 41 odst.3 a k nezaopatřenému dítěti, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež. Za plné přímé zaopatření se považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a ošacení.
(4) Jde-li o příspěvek na bydlení, považují se za rodinu všechny osoby užívající byt, které jsou v témže bytě hlášeny k trvalému pobytu1); podmínka, aby spolu trvale žily a společně uhrazovaly náklady na své potřeby, se však nevyžaduje.
(5) K druhovi (družce) se jako ke společně posuzované osobě přihlíží, jen žije-li s oprávněnou osobou (odstavec 1) nebo s osobou uvedenou v odstavci 2 alespoň tři měsíce.
(6) Společně posuzovanými osobami podle odstavců 2 a 4 jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání (§ 12), zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu.
(7) Koná-li muž vojenskou základní nebo náhradní službu v Armádě České republiky nebo civilní službu, přihlíží se k němu po dobu této služby podle odstavců 1 a 2 jen pro nárok na příspěvek na bydlení, dávky pěstounské péče, porodné nebo pohřebné. Předchozí věta platí obdobně pro ženu, která koná vojenskou základní službu v Armádě České republiky.
(8) Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se nepovažuje za osobu společně posuzovanou po uplynutí prvního kalendářního měsíce trvání vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody. Navazuje-li doba vazby na dobu výkonu trestu odnětí svobody, tyto doby se pro stanovení kalendářního měsíce podle předchozí věty sčítají.
(1) Pro nárok na dávky nebo jejich výši se částkou
a) životního minima,
b) potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (dále jen "částka na osobní potřeby"),
c) potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost (dále jen "částka nákladů na domácnost")
rozumí taková částka stanovená zákonem o životním minimu [Zákon č.463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění zákona ČNRč.10/1993 Sb., zákona č.84/1993 Sb. a zákona č. .../1995 Sb.]. Závisí-li stanovení částky podle věty první na počtu osob, berou se v úvahu osoby společně posuzované uvedené v § 7.
(2) Věk dítěte rozhodný podle zákona o životním minimu pro stanovení částek podle odstavce 1 je věk, kterého dítě dosáhne v kalendářním měsíci, za který dávka náleží.
(1) Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok.
(2) Jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí stupeň zdravotního postižení
a) od 20% do 49%, považuje se nezaopatřené dítě za dlouhodobě nemocné,
b) od 50% do 79%, považuje se osoba za dlouhodobě zdravotně postiženou,
c) od 80% do 100%, považuje se osoba za dlouhodobě těžce zdravotně postiženou.
(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou klasifikaci zdravotního postižení podle stupňů (odstavec 2) a způsob jejich posuzování.
(4) Posuzování zdravotního stavu pro účely tohoto zákona podle odstavců 1 a 2 upravuje zvláštní zákon [Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č.590/1992 Sb., zákona České národní rady č.37/1993 Sb., zákona č.160/1993 Sb., zákona č.307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb. a zákona č. .../1995 Sb.].
Výdělečnou činností se rozumí činnost vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na nemocenském pojištění, a jde-li o osoby samostatně výdělečně činné (§ 5 odst.2 věta druhá), účast na důchodovém zabezpečení. Za výdělečnou činnost se považuje též činnost vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmu.
(1) Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26.roku věku, jestliže
a) se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 12 až 15), nebo
b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo
c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
(2) Po skončení povinné školní docházky se do 18.roku věku považuje za nezaopatřené dítě také dítě, které je vedeno v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, s výjimkou případu, kdy mu hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nenáleží z důvodů uvedených v § 14 odst.1 písm.d) až f) zákona č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č.578/1991 Sb.
(3) Za nezaopatřené dítě nelze však považovat dítě,
a) které uzavřelo sňatek, pokud není jeho manželem také nezaopatřené dítě,
b) jehož příjem z výdělečné činnosti (§ 10) přesáhne v kalendářním měsíci součin minimální mzdy pro zaměstnance v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni tohoto měsíce, a koeficientu 1,00, nebo
c) které je poživatelem invalidního důchodu z důchodového zabezpečení.
Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání
Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje
a) studium na středních a vysokých školách v České republice [Zákon č.29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol(školský zákon), ve znění zákona č.188/1988 Sb. a zákonač.171/1990 Sb., zákona č.522/1990 Sb., zákona č.134/1993 Sb.,zákona č.190/1993 Sb., zákona č.331/1993 Sb., nálezu Ústavníhosoudu České republiky č.49/1994 Sb a zákona č.256/1994 Sb.
Zákon č.172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění zákonač.216/1993 Sb., zákona č.46/1994 Sb. a zákona č.192/1994 Sb.],
s výjimkou studia při zaměstnání a kombinovaného studia, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno alespoň
v rozsahu uvedeném v § 10 nebo pobírá-li hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,a studia po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby nebo za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil,
b) příprava pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností a ve speciálních školách.
Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání
(1) Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na střední škole podle § 12 písm.a) začíná nejdříve od počátku školního roku prvního ročníku školy. Jestliže žák začal plnit studijní povinnosti před tímto dnem, začíná jeho soustavná příprava na budoucí povolání dnem, kdy začal tyto povinnosti plnit.
(2) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také
a) doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu,
b) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia, pokud dítě nezačalo vykonávat výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 10 ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, nestalo-li se studentem vysoké školy.
(1) Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole podle § 12 písm.a) začíná nejdříve dnem, kdy se dítě stává studentem vysoké školy, a končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium.
(2) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také
a) doba od skončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu,
b) kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo vysokoškolské studium, pokud dítě nezačalo vykonávat výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 10 ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí může stanovit vyhláškou, které další studium, popřípadě výuka, se pro účely státní sociální podpory považuje z důvodu svého rozsahu a úrovně za studium na středních nebo vysokých školách.
(1) Za povinnou školní docházku [§ 34 zákona č.29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č.171/1990 Sb. ] se pro účely tohoto zákona považuje též docházka do desátého ročníku speciální základní školy, zvláštní školy nebo pomocné školy.
(2) Za povinnou školní docházku se považuje též období školních prázdnin navazujících na ukončení období školního
vyučování školního roku, v němž dítě dovrší poslední rok povinné
školní docházky, pokud v této době nezačalo vykonávat výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 10 ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.
Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,80.
Nárok na přídavek na dítě má ode dne podání žádosti též nezaopatřené dítě, které nesplňuje podmínky nároku na přídavek na dítě podle § 17, jestliže
a) rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60, a
b) přídavek na dítě na toto dítě nenáležel nejméně po dobu kalendářního čtvrtletí po zániku nároku na přídavek na dítě
nebo po zamítnutí žádosti o přídavek na dítě.
Výše přídavku na dítě činí za kalendářní měsíc součin částky na osobní potřeby dítěte a koeficientu 0,33.
(1) Přídavek na dítě náležející zletilému nezaopatřenému dítěti se vyplácí tomuto dítěti.
(2) Přídavek na dítě náležející nezletilému nezaopatřenému dítěti se vyplácí osobě, která má dítě v přímém zaopatření. Je-li tato podmínka splněna u několika osob, vyplácí se přídavek na dítě osobě určené na základě dohody těchto osob. Nedohodnou-li se tyto osoby, určí okresní úřad a v Praze Magistrát hlavního města Prahy (dále jen "okresní úřad"), který o přídavku na dítě rozhoduje, které z těchto osob se bude přídavek na dítě vyplácet.
(3) Je-li nezletilé nezaopatřené dítě v plném přímém zaopatření (§ 7 odst.3 věta druhá) ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, popřípadě z důvodu plnění povinné školní docházky nebo přípravy na budoucí povolání, vyplácí se přídavek na dítě, není-li stanoveno jinak, tomuto ústavu (zařízení). Je-li nezletilé nezaopatřené dítě v plném přímém zaopatření (§ 7 odst. 3 věta druhá) ústavu (zařízení) sociální péče [§ 61 a násl. vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č.182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č.482/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., vyhlášky č. 28/1993 Sb. a vyhlášky č.137/1994 Sb.] pro péči o děti nebo mládež, vyplácí se přídavek na dítě tomuto ústavu (zařízení). Pokud doba pobytu nezaopatřeného dítěte v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, v němž je dítě v plném přímém zaopatření, byla v době školních prázdnin přerušena po celý kalendářní měsíc, platí pro výplatu přídavku na dítě v době takového přerušení odstavec 2.
(1) Nárok na sociální příplatek má osoba pečující alespoň o jedno nezaopatřené dítě, s výjimkou dítěte svěřeného do pěstounské péče nebo nezaopatřeného dítěte, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny stanovené též s přihlédnutím k § 23 odst.1 a 2 a koeficientu 1,60.
(2) Splňuje-li podmínky nároku na sociální příplatek více osob, náleží sociální příplatek jen jednou , a to osobě určené na základě dohody těchto osob. Nedohodnou-li se tyto osoby, určí okresní úřad, který o příplatku rozhoduje, které z těchto osob se sociální příplatek přizná.
(1) Výše sociálního příplatku činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou na osobní potřeby nezaopatřeného dítěte nebo součtem částek na osobní potřeby nezaopatřených dětí, je-li takových dětí v rodině více, a částkou určenou jako podíl, v jehož čitateli je součin částky na osobní potřeby uvedeného dítěte nebo uvedených dětí a rozhodného příjmu rodiny a ve jmenovateli součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60.
(2) Pokud rozhodný příjem rodiny, z něhož se vychází při stanovení podílu podle odstavce 1, nedosahuje částky životního minima rodiny, započítává se pro stanovení výše sociálního příplatku jako rozhodný příjem rodiny částka odpovídající životnímu minimu této rodiny. Při stanovení životního minima podle předchozí věty se ke zvýšení částek podle § 23 odst.1 a 2 nepřihlíží.
(3) Pokud rozhodný příjem rodiny, z něhož se vychází při stanovení podílu podle odstavce 1, převyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60 , započítává se pro stanovení výše sociálního příplatku jako rozhodný příjem rodiny součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60.
(1) Při stanovení výše sociálního příplatku se částka na osobní potřeby nezaopatřeného dítěte uvedená v § 22 odst.1 a 3 násobí, jde-li o
a) dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, koeficientem 2,70,
b) dítě dlouhodobě zdravotně postižené, koeficientem 2,40,
c) dítě dlouhodobě nemocné, koeficientem 1,20,
d) děti, které se narodily současně, a to v době do tří let jejich věku, koeficientem 1,10,
e) dítě, které se soustavně připravuje na budoucí povolání na vysoké škole mimo místo svého trvalého pobytu a nejde o případ uvedený v písmenu f), koeficentem 1,40,
f) dítě, které se soustavně připravuje na budoucí povolání na vysoké škole v místě, které je od místa trvalého pobytu dítěte vzdáleno více než 60 km a nemá nárok na příspěvek na dopravu podle § 43 odst.1 písm.b), koeficientem 1,90,
g) dítě, které se soustavně připravuje na budoucí povolání na střední škole [§ 12 písm. a)] mimo místo trvalého pobytu nebo se připravuje pro pracovní uplatnění způsobem uvedeným v § 12 písm. b) mimo místo trvalého pobytu dítěte, koeficientem 1,20.
(2) Při stanovení výše sociálního příplatku se součet částek na osobní potřeby rozhodný pro stanovení životního minima rodiny uvedený v § 22 odst.1 a 3 násobí, jestliže
a) oba rodiče jsou dlouhodobě těžce zdravotně postižení, koeficientem 1,40,
b) osamělý rodič je dlouhodobě těžce zdravotně postižený, koeficientem 1,40,
c) jeden z rodičů je dlouhodobě těžce zdravotně postižený, koeficientem 1,10,
d) jde o osamělého rodiče a nejde o případ uvedený v písmenu b), koeficientem 1,05.
(3) Jestliže nezaopatřené dítě je poživatelem částečného invalidního důchodu z důchodového zabezpečení, nepoužije se pro stanovení výše sociálního příplatku ustanovení odstavce 1 písm.a) až c).
(4) Je-li současně splněno více podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2, stanoví se výše sociálního příplatku s přihlédnutím ke každé podmínce samostatně a vypočte se rozdíl mezi takto stanoveným sociálním příplatkem a sociálním příplatkem stanoveným bez přihlédnutí ke zvýšení podle odstavců 1 a 2. Výše sociálního příplatku pak činí součet rozdílů podle předchozí věty a sociálního příplatku, jehož výše byla stanovena bez přihlédnutí ke zvýšení podle odstavců 1 a 2.
(5) Za osamělého rodiče se považuje rodič, který je svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s druhem; to platí obdobně pro osobu uvedenou v § 7 odst.2 písm.b). Ustanovení § 7 odst. 5 zde platí obdobně.
(1) Sociální příplatek se vyplácí zálohově.
(2) Po uplynutí období od 1.dubna kalendářního roku do 31.března následujícího kalendářního roku (dále jen "určené období") se zúčtuje sociální příplatek vyplacený za určené období s částkou odpovídající sociálnímu příplatku (dále jen "srovnávací částka") vypočtenému na základě skutečně dosaženého příjmu rodiny v kalendářním roce, do něhož spadá počátek určeného období (dále jen "skutečný příjem"). Pro účely zúčtování se stanoví rozdíl mezi součtem sociálních příplatků vyplacených za jednotlivé kalendářní měsíce v určeném období, za které se zúčtování provádí, a součtem srovnávacích částek připadajících v určeném období na kalendářní měsíce, za které sociální příplatek náležel. Je-li částka vyplacená na sociálním příplatku nižší než součet srovnávacích částek, vyplatí se rozdíl mezi oběma částkami oprávněné osobě. Je-li srovnávací částka nižší než částka sociálního příplatku, který byl v určeném období vyplacen, je oprávněná osoba povinna rozdíl mezi těmito částkami jako přeplatek vrátit.
(3) Pro výpočet srovnávací částky se skutečný příjem rozvrhne na kalendářní čtvrtletí kalendářního roku v poměru, v jakém byl v jednotlivých kalendářních čtvrtletích započten rozhodný příjem pro nárok na sociální příplatek. Jestliže v některém z kalendářních čtvrtletí kalendářního roku nebyl rozhodný příjem stanoven proto, že sociální příplatek nebyl přiznán, rozvrhne se skutečný příjem na každé kalendářní čtvrtletí kalendářního roku jednou čtvrtinou; byl-li však alespoň ve dvou kalendářních čtvrtletích rozhodný příjem stanoven, upraví se poměr částek připadajících na tato čtvrtletí v poměru, v jakém byly rozhodné příjmy v takových čtvrtletích započítávány.
(4) Srovnávací částka se vypočítá s přihlédnutím ke stejným podmínkám, za jakých byl vypočten sociální příplatek, který se se srovnávací částkou zúčtovává.
(5) Do skutečného příjmu se započítávají příjmy uvedené v § 5 s tím, že u osob samostatně výdělečně činných se nepoužije § 5 odst.2.
(6) Zúčtování sociálního příplatku za určené období se provede nejpozději do 31.srpna kalendářního roku, do něhož spadá konec určeného období.
(7) Osoba, která v určeném období pobírala sociální příplatek, je povinna do 10. července kalendářního roku, do něhož spadá konec určeného období, předložit okresnímu úřadu, který sociální příplatek vyplácel, potvrzení o příjmech uvedených v § 5.
(8) Sociální příplatek se nezúčtovává, jestliže nárok na něj zanikl proto, že oprávněná osoba v určeném období přestala pečovat o dítě (děti), nebo proto, že dítě přestalo být v určeném období nezaopatřeným dítětem, anebo proto, že oprávněná osoba, která pobírala sociální příplatek, zemřela.
(1) Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě
a) do tří let věku, nebo
b) do sedmi let věku, jde-li o dítě, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené,
jestliže rozhodný příjem rodiny nepřevyšuje částku součinu životního minima rodiny a koeficientu 2,50.
(2) Nárok na rodičovský příspěvek má ode dne podání žádosti též rodič, který nesplňuje podmínky nároku na rodičovský příspěvek podle odstavce 1, jestliže
a) osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě uvedené v odstavci 1 písm.a) a b),
b) rozhodný příjem rodiny nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60 a
c) rodičovský příspěvek nenáležel nejméně po dobu kalendářního čtvrtletí po zániku nároku na rodičovský příspěvek nebo po zamítnutí žádosti o rodičovský příspěvek.
(3) Na rodičovský příspěvek má rodič nárok, není-li dále stanoveno jinak, jen jestliže v době péče o dítě nemá v kalendářním měsíci nárok na příjem z výdělečné činnosti (§ 10), ani nepobírá peněžité dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující příjem z této výdělečné činnosti, hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání4) nebo příspěvky náležející občanům se změněnou pracovní schopností v době jejich pracovní rehabilitace [§ 120 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č.309/1993 Sb.].
(4) Rodičovský příspěvek náleží i při příjmu z výdělečné činnosti v případě, že se jedná o příjem ze závislé činnosti [§ 6 zákona České národní rady č.586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č.157/1993 Sb., zákona č.323/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb.] sjednané nejvýše na dobu dvou hodin denně, nebo v případě, že příjem ze závislé činnosti po odpočtu daně z příjmu fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění nepřesahuje částku na osobní potřeby u tohoto rodiče. Rodičovský příspěvek náleží i při nároku na nemocenské a podporu při ošetřování člena rodiny z této činnosti, pokud dávka byla alespoň částečně vypočtena z příjmu uvedeného v předchozí větě.
(5) Je-li dítě ze zdravotních důvodů v ústavním ošetřování déle než tři kalendářní měsíce, rodičovský příspěvek nenáleží od čtvrtého kalendářního měsíce trvání této skutečnosti.
(6) Při péči o totéž dítě náleží rodičovský příspěvek jen jednou, a to rodiči určenému na základě dohody rodičů, a je-li v rodině více dětí zakládajících nárok na rodičovský příspěvek, náleží při péči o tyto děti rodičovský příspěvek jen jednomu z rodičů, a to rodiči určenému na základě dohody rodičů. Nedohodnou-li se rodiče, určí okresní úřad, který o rodičovském příspěvku rozhoduje, kterému z rodičů se rodičovský příspěvek přizná.
(1) Rodičem se pro účely rodičovského příspěvku rozumí též osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě osvojené, dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě, jehož rodič zemřel, a dítě manžela.
(2) Podmínka osobní celodenní péče o dítě se považuje za splněnou, pokud dítě není umístěno v jeslích, mateřské škole nebo jiném obdobném zařízení pro děti předškolního věku, a jde-li o případy uvedené v § 25 odst.4, pokud rodič v době, kdy je výdělečně činný, zajistil péči o dítě jinou zletilou osobou; tato podmínka se považuje za splněnou též, je-li rodičem žák nebo student soustavně se připravující na budoucí povolání (§ 12 až 15), s výjimkou studentů vojenských vysokých škol a studentů škol v zahraničí, pokud nejsou po dobu studia výdělečně činni (§ 10). Za umístění dítěte v jeslích, mateřské škole nebo jiném obdobném zařízení pro děti předškolního věku se nepovažuje pravidelná návštěva léčebně rehabilitačního zařízení, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené ani pravidelná návštěva jeslí, mateřské školy nebo jiného obdobného zařízení pro děti předškolního věku, pokud nepřevyšuje čtyři hodiny denně.
(1) Výše rodičovského příspěvku činí za kalendářní měsíc součin částky na osobní potřeby rodiče, který má na rodičovský příspěvek nárok, a koeficientu 1,10.
(2) Jestliže rodič v době, kdy pečuje o dítě uvedené v § 25 odst.1, pobírá peněžité dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující příjem z výdělečné činnosti, hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání4) nebo příspěvky náležející občanům se změněnou pracovní schopností v době jejich pracovní rehabilitace13), jejichž výše je nižší než činí výše rodičovského příspěvku, poskytuje se rodičovský příspěvek ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a uvedenými dávkami (příspěvky).
(1) Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu (obytné místnosti), který je v bytě hlášen k trvalému pobytu(§ 3), jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje částku součinu životního minima rodiny a koeficientu 1,30.
(2) Jde-li o byt (obytnou místnost), který je užíván na základě nájemní smlouvy, vzniká nárok na příspěvek na bydlení podle odstavce 1, jen jestliže je v rozhodném období řádně uhrazeno nájemné a služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu; službami poskytovanými v souvislosti s užíváním bytu se rozumí služby uvedené v předpisech o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu. [§ 11 odst.1 vyhlášky ministerstva financí č.176/1993 Sb., onájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu.] Jde-li o vlastníka bytu, za něhož se považuje i vlastník nemovitosti, ve které je byt, který vlastník užívá, vzniká nárok na příspěvek na bydlení podle odstavce 1, jen jestliže je za nejbližší předchozí zdaňovací období zaplacena daň z nemovitosti. [Zákon České národní rady č.338/1992 Sb., o dani z nemovitostí,ve znění zákona č.315/1993 Sb. a zákona č. 242/1994 Sb.]
(3) Splňuje-li podmínky nároku na příspěvek na bydlení více osob, náleží příspěvek na bydlení jen jednou, a to osobě určené na základě dohody těchto osob. Nedohodnou-li se tyto osoby, určí okresní úřad, který o příspěvku rozhoduje, které z těchto osob se příspěvek na bydlení přizná.
(1) Výše příspěvku na bydlení činí za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou nákladů na domácnost rodiny a podílem , v jehož čitateli je součin částky nákladů na domácnost rodiny a rozhodného příjmu rodiny a ve jmenovateli součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,30.
(2) Pokud rozhodný příjem rodiny, z něhož se vychází při stanovení podílu podle odstavce 1, nedosahuje částky životního minima rodiny, započítává se pro stanovení výše příspěvku na bydlení jako rozhodný příjem rodiny částka odpovídající životnímu minimu této rodiny.
(3) Pokud rozhodný příjem rodiny, z něhož se vychází při stanovení podílu podle odstavce 1, převyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,30 , započítává se pro stanovení výše příspěvku na bydlení jako rozhodný příjem rodiny součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,30.
(1) Příspěvek na bydlení se vyplácí zálohově.
(2) Po uplynutí období od 1. dubna kalendářního roku do 31. března následujícího kalendářního roku, ve kterém byl příspěvek na bydlení poskytován, se příspěvek na bydlení zúčtuje. Ustanovení § 24 odst.2 až 8 platí pro zúčtování obdobně.
(1) Nárok na zaopatřovací příspěvek má, koná-li muž vojenskou základní (náhradní) službu nebo vojenské cvičení v Armádě České republiky nebo civilní službu (dále jen "služba" a "voják") a voják nemá po dobu služby nárok na náhradu mzdy, platu nebo jiného příjmu podle zvláštních předpisů,
a) nezaopatřené dítě vojáka; za dítě vojáka se považuje dítě vlastní (osvojené) a dítě převzaté vojákem do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu,
b) manželka vojáka, která pečuje o dítě ve věku do tří let, popřípadě o dítě ve věku do sedmi let, jde-li o dítě dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené, nebo která je invalidní anebo z jiného vážného důvodu není výdělečně činná; za vážný důvod, pro který manželka vojáka nemůže být výdělečně činná, se považuje zejména soustavná příprava na budoucí povolání a péče o dítě předškolního věku starší tří let, pokud ji nelze zajistit jinak,
c) osoba, které soud přiznal vůči vojákovi výživné nebo příspěvek na výživu nebo která uzavřela s vojákem dohodu o placení výživného nebo příspěvku na výživu, pokud voják pro výkon uvedené služby nemůže plnit svou vyživovací povinnost.
(2) Zaopatřovací příspěvek podle odstavce 1 náleží, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje částku součinu životního minima rodiny a koeficientu 2,50.
(3) Nárok na zaopatřovací příspěvek má ode dne podání žádosti též osoba uvedená v odstavci 1, pokud nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2, jestliže
a) rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,60, a
b) zaopatřovací příspěvek nenáležel nejméně po dobu kalendářního čtvrtletí po zániku nároku na zaopatřovací příspěvek nebo po zamítnutí žádosti o zaopatřovací příspěvek.
(4) Pro nárok na zaopatřovací příspěvek platí ustanovení předchozích odstavců obdobně, koná-li žena vojenskou základní službu v Armádě České republiky.
(1) Výše zaopatřovacího příspěvku náležejícího osobám uvedeným v § 31 odst.1 písm.a) a b) činí za kalendářní měsíc součin částky na osobní potřeby oprávněné osoby a koeficientu 0,67.
(2) Výše zaopatřovacího příspěvku náležejícího osobě uvedené v § 31 odst.1 písm.c) činí za kalendářní měsíc částku výživného nebo příspěvku na výživu, na kterou má tato osoba vůči vojákovi nárok, nejvýše však součin částky na osobní potřeby oprávněné osoby a koeficientu 0,67.
Pro výplatu zaopatřovacího příspěvku
podle § 31 odst.1 písm.a) platí § 20 obdobně.