(1) Pro nároky na
a) přídavky na děti podle předpisů o nemocenském pojištění [Zákon č.88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené,o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění zákona č.99/1972 Sb., zákona č.73/1982 Sb., zákona č.57/1984 Sb., zákona č.109/1984 Sb., zákona č.51/1987 Sb., zákona č.103/1988 Sb., zákona č.180/1990 Sb., zákona č.306/1991 Sb., zákona České národní rady č.582/1991 Sb., zákona České národní rady č.37/1993 Sb., zákona č.266/1993 Sb., zákona č.308/1993 Sb., zákona č.182/1994 Sb. a zákona č. 241/1994 Sb.
Vyhláška Ústřední rady odborů č.165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění vyhlášky č.155/1983 Sb., vyhlášky č.79/1984 Sb., vyhlášky č.135/1984 Sb., vyhlášky č.59/1987 Sb., vyhlášky č.148/1988 Sb., vyhlášky č.123/1990 Sb., vyhlášky č.263/1990 Sb., vyhlášky č.501/1990 Sb., zákona č.306/1991 Sb., zákona České národní rady č.582/1991 Sb., zákona České národní rady č.590/1992 Sb., vyhlášky č.30/1993 Sb., zákona České národní rady č.37/1993 Sb., vyhlášky č.312/1993 Sb., vyhlášky č. 196/1994 Sb. a vyhlášky č. 248/1994 Sb.
Vyhláška Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č.141/1958 Ú.l., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení odsouzených, ve znění vyhlášky č.102/1964 Sb., vyhlášky č.143/1965 Sb., vyhlášky č.95/1968 Sb., vyhlášky č.155/1983 Sb., vyhlášky č.263/1990 Sb., zákona České národní rady č.582/1991 Sb. a vyhlášky č.30/1993 Sb.] a výchovné podle zákona o nemocenské péči v ozbrojených silách [Zákon č.32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách,ve znění zákona č.58/1964 Sb., zákona č.87/1968 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č.8/1982 Sb., zákona č.109/1984 Sb., zákona č.180/1990 Sb., zákona České národní rady č.37/1993 Sb., zákona č.308/1993 Sb. a zákona č.182/1994 Sb.],
b) výchovné podle zákona o sociálním zabezpečení, [Zákon č.100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č.110/1990 Sb., zákona č.180/1990 Sb., zákona č.1/1991 Sb., zákona č.46/1991 Sb., zákona č.306/1991 Sb., zákona České národní rady č.482/1991 Sb., zákona č.578/1991 Sb. zákona České národní rady č.582/1991 Sb., zákona č.235/1992 Sb., zákona České národní rady č.589/1992 Sb., zákona České národní rady č.37/1993 Sb., zákona č.84/1993 Sb., zákona č.160/1993 Sb., zákona č.266/1993 Sb., zákona č.307/1993 Sb., zákona č.182/1994 Sb. a zákona č. 241/1994 Sb.]
c) rodičovský příspěvek podle zákona o rodičovském příspěvku, [Zákon č.382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku, ve znění zákona č.117/1992 Sb.]
d) zaopatřovací příspěvek podle zákona o sociálním zabezpeče
ní,25)
e) příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměnu pěstouna podle zákona o pěstounské péči, [Zákon č.50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění zákona č.58/1984 Sb., zákona č.118/1992 Sb. a zákona č.307/1993 Sb.]
f) podporu při narození dítěte a pohřebné podle předpisů o nemocenském pojištění,23) zákona o nemocenské péči v ozbrojených silách24) a zákona o sociálním zabezpečení,27)
které vznikly před 1.červencem 1995 a nebyly před tímto dnem přiznány nebo nebylo do tohoto dne o nich pravomocně rozhodnuto, a pro přiznání, odnětí nebo změnu výše těchto dávek za dobu před 1.červencem 1995, i když byly přiznány nebo o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, platí předpisy platné před 1.červencem 1995.
(2) Pro nároky na
a) státní vyrovnávací příspěvek podle zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění o státním vyrovnávacím příspěvku, [Zákonné opatření Předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č.206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění zákona č.245/1991 Sb., zákona č.578/1991 Sb., zákona České národní rady č.10/1993 Sb., zákona České národní rady č.37/1993 Sb., zákona č.182/1994 Sb. a zákona č.183/1994 Sb.]
b) příplatek k přídavku na děti a výchovnému na dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou, podle předpisů o nemocenském pojištění,23) zákona o nemocenské péči v ozbrojených silách 24) a zákona o sociálním zabezpečení,25)
c) příspěvek na nájemné podle zákona o příspěvku na nájemné, [Zákon č.319/1993 Sb., o příspěvku na nájemné.]
d) příspěvek na úhradu za užívání bytu podle zákona o sociálním zabezpečení,25)
které vznikly před 1.lednem 1996 a nebyly před tímto dnem přiznány nebo nebylo do tohoto dne o nich pravomocně rozhodnuto, a pro přiznání, odnětí nebo změnu výše těchto dávek za dobu před 1.lednem 1996, i když byly přiznány nebo o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, platí předpisy platné před 1.lednem 1996.
(3) Nároky na dávky uvedené v odstavcích 1 a 2 přiznají nebo o nich rozhodnou, není-li dále stanoveno jinak, státní orgán, právnická nebo fyzická osoba, které by byly příslušné k rozhodování o těchto dávkách nebo k jejich přiznání podle předpisů platných před 1.červencem 1995, jde-li o nároky uvedené v odstavci 1, a podle předpisů platných před 1.lednem 1996, jde-li o nároky uvedené v odstavci 2.
(1) Dávky uvedené v § 74 odst.1 písm.a), c) až e) se vyplatí naposledy za měsíc červen 1995. Výchovné uvedené v § 74 odst.1 písm.b) se vyplatí naposledy se splátkou důchodu splatnou v červnu 1995.
(2) Státní vyrovnávací příspěvek uvedený v § 74 odst.2 písm.a) a příspěvek na úhradu za užívání bytu uvedený v § 74 odst.2 písm.d) se vyplatí naposledy za měsíc prosinec 1995. Příplatek uvedený v § 74 odst.2 písm.b) se vyplatí naposledy za měsíc prosinec 1995, a jde-li o tento příplatek náležející k výchovnému uvedenému v § 74 odst.1 písm.b), vyplatí se naposledy se splátkou důchodu splatnou v prosinci 1995. Příspěvek na nájemné uvedený v § 74 odst.2 písm.c) se vyplatí naposledy za poslední kalendářní čtvrtletí roku 1995.
(3) Výplatu dávek podle odstavců 1 a 2 provede, není-li dále stanoveno jinak, státní orgán, právnická nebo fyzická osoba, které byly příslušné k výplatě těchto dávek ke dni zániku nároku na ně.
(1) Nárok na dávky uvedené v § 74 odst.1 zaniká nejpozději uplynutím 30.června 1995.
(2) Nárok na dávky uvedené v § 74 odst. 2 zaniká nejpozději uplynutím 31.prosince 1995.
(1) K přiznání nároků na přídavek na dítě, které vznikly podle tohoto zákona v době od 1. července 1995 do 31. prosince 1995, je příslušný státní orgán, právnická nebo fyzická osoba, které by byly příslušné k přiznání přídavků na děti a výchovného uvedeného v § 74 odst.1 písm.a) před 1.červencem 1995, jestliže na dítě, jemuž se přídavek na dítě přiznává, náležely podle předpisů platných před 1.červencem 1995 přídavky na děti nebo výchovné uvedené v § 74 odst.1 písm.a) ke dni 30. června 1995; přídavek na dítě, jsou-li splněny ostatní podmínky stanovené tímto zákonem, se přizná nejdéle na období končící 31.prosincem 1995 a vyplácí jej ten státní orgán, právnická nebo fyzická osoba, které by byly příslušné k výplatě přídavků na děti a výchovného uvedených v § 74 odst.1 písm.a) podle předpisů platných před 1.červencem 1995.
(2) O nárocích na přídavek na dítě, které vznikly podle tohoto zákona po 30. červnu 1995, rozhoduje a přídavek na dítě vyplácí okresní úřad podle tohoto zákona, pokud na dítě k tomuto dni nenáležely přídavky na děti nebo výchovné uvedené v § 74 odst. 1 písm. a) nebo na dítě k tomuto dni náleželo výchovné uvedené v § 74 odst. 1 písm. b).
(3) Pro řízení o přiznání přídavku na dítě podle odstavce 1
platí předpisy platné před 1. červencem 1995.
(4) Státní orgán, právnická nebo fyzická osoba, které poskytují přídavek na dítě podle odstavce 1, jsou povinny do 10. ledna 1996 předat doklady, na jejichž základě byl přídavek na dítě přiznán a vyplácen, okresnímu úřadu příslušnému podle místa, kde je dítě hlášeno k trvalému pobytu podle zvláštních předpisů.
(5) O nárocích na přídavek na dítě, které náležely a byly vypláceny podle odstavce 1 ke dni 31. prosince 1995, rozhodne ke dni 1. ledna 1996 příslušný okresní úřad bez žádosti.
Příplatek na dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené
(1) Příplatek na dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou [§ 74 odst.2 písm.b)], který náležel ke dni 30. června 1995 k přídavkům na děti nebo výchovnému [ § 74 odst.1 písm.a) a b)], náleží ještě za dobu od 1.července 1995 do 31.prosince 1995 dítěti, které má nárok na přídavek na dítě podle tohoto zákona, a to za podmínek a ve výši podle předpisů o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení. K přiznání příplatku podle předchozí věty je v době od 1.července 1995 do 31.prosince 1995 příslušný státní orgán, právnická nebo fyzická osoba, které jsou příslušné k přiznání přídavku na dítě podle § 77.
(2) Stane-li se v době od 1.července 1995 do 31. prosince 1995 nezaopatřené dítě dítětem těžce zdravotně postiženým vyžadujícím mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou podle předpisů o nemocenském pojištění nebo důchodovém zabezpečení, náleží mu příplatek na takové děti za podmínek a ve výši podle těchto předpisů, pokud má nárok na přídavek na dítě podle tohoto zákona. Příplatek podle předchozí věty přizná nejdéle na dobu do 31. prosince 1995 příslušný státní orgán, právnická nebo fyzická osoba, které jsou příslušné k přiznání přídavku na dítě podle § 77.
(3) Příplatek podle odstavců 1 a 2 v době od 1.července 1995 do 31.prosince 1995 vyplácí státní orgán, právnická nebo fyzická osoba, které jsou příslušné k výplatě přídavku na dítě.
(4) Pro řízení o příplatku podle odstavců 1 a 2 platí ustanovení § 77 odst. 3 obdobně.
(5) Pro výplatu příplatku na dítě těžce zdravotně postižené platí § 20 obdobně.
(1) Byly-li uplatněny nároky na dávky uvedené
a) v § 74 odst.1 písm.b) až f) po 30.červnu 1995,
b) v § 74 odst.1 písm.a) a odst.2 po 31.prosinci 1995,
je příslušný k rozhodování o nich okresní úřad.
(2) Pro řízení o dávkách podle odstavce 1 platí obdobně § 68 až 73.
(3) Dávky podle odstavce 1 vyplácí okresní úřad.
Vláda může se zřetelem na vývoj životních nákladů a úroveň mezd nařízením až o 5% zvyšovat nebo až o 5% snižovat koeficienty stanovené v tomto zákoně.
Zrušují se:
1. Zákon č.117/1966 Sb., o některých důsledcích zanedbávání péče o děti, ve znění zákona č.99/1972 Sb. a zákona č.180/1990 Sb.
2. Zákonné opatření Předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č.206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění zákona č.245/1991 Sb., zákona č.578/1991 Sb., zákona České národní rady č.10/1993 Sb., zákona České národní rady č.37/1993 Sb., zákona č.182/1994 Sb. a zákona č.183/1994 Sb.
3. Zákonné opatření Předsednictva České národní rady č.229/1990 Sb., o určení státního orgánu, který je v některých případech příslušný k výplatě státního vyrovnávacího příspěvku,
ve znění zákona České národní rady č.10/1993 Sb. a zákona
č.183/1994 Sb.
4. Zákon č.382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku, ve znění zákona č.117/1992 Sb.
5. Čl. VI zákona č.84/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, a některé navazující zákony.
6. Zákon č.197/1993 Sb., o jednorázovém přídavku na nezaopatřené děti.
7. Zákon č. 319/1993 Sb., o příspěvku na nájemné.
8. Nařízení vlády Československé socialistické republiky č.106/1979 Sb., kterým se zvyšují hranice příjmů přípustné pro poskytování některých sociálních dávek na děti.
9. Nařízení vlády č.154/1993 Sb., o zvýšení některých sociálních dávek.
10. § 2 až 4 nařízení vlády č.336/1993 Sb., kterým se zvyšují částky životního minima a některé sociální dávky.
11. Nařízení vlády č. 143/1994 Sb., o zvýšení rodičovského příspěvku a podpory při narození dítěte.
12. Vyhláška Ústřední rady odborů č.95/1968 Sb., o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění, ve znění vyhlášky č.78/1984 Sb., vyhlášky č.147/1988 Sb., vyhlášky č.263/1990 Sb., zákona České národní rady č.582/1991 Sb., vyhlášky č.30/1993 Sb. a vyhlášky č.311/1993 Sb., s výjimkou § 7a.
13. § 7a vyhlášky Ústřední rady odborů č. 95/1968 Sb., o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění, ve znění vyhlášky č.263/1990 Sb., vyhlášky č.30/1993 Sb. a vyhlášky č.311/1993 Sb.
14. § 5 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí a Ústřední rady odborů č.51/1973 Sb., o úpravě některých poměrů pěstounů vykonávajících pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních, ve znění zákona České národní rady č.582/1991 Sb.
15. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č.235/1990 Sb., kterou se provádí zákonné opatření Předsednictva Federálního shromáždění č.206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění vyhlášky č.313/1990 Sb., zákona č.245/1991 Sb., zákona č.578/1991 Sb., vyhlášky č.27/1993 Sb., zákona České národní rady č.37/1993 Sb. a zákona č.183/1994 Sb.
16. Vyhláška ministerstva financí č.73/1993 Sb., o způsobu úhrady nákladů na státní vyrovnávací příspěvek plátcům příspěvku.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1995, s výjimkou ustanovení § 21 až 24, § 28 až 30 a § 81 bodů 2, 3, 7, 13 až 15, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1996.
Důvodová zpráva
OBECNÁ ČÁST
1. Současný stav
Dosavadní soustava společenské pomoci rodinám s dětmi je tvořena prvky přímé i nepřímé finanční pomoci (dávky, slevy), službami a pomocí naturální. Touto pomocí se doplňuje nebo nahrazuje příjem rodin, popř. řeší specifické sociální situace.
Současný systém přímé finanční pomoci rodinám s dětmi se skládá v zásadě z komplexu dávek, který lze rozdělit na několik částí:
a) skupina významných dávek posilujících příjmy rodin s dětmi po celou dobu jejich péče o nezaopatřené děti (t.j. přídavky na děti, výchovné k důchodům a státní vyrovnávací příspěvek),
b) dávky poskytované ve specifických situacích (podpora při narození dítěte, rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, stipendia a státní příspěvek k novomanželským půjčkám; do této skupiny patří i pohřebné),
c) dávky poskytované v případě, kdy rodina svými příjmy klesne pod hranici životního minima (t.j. příspěvek na výživu dítěte a dávka sociální péče rodinám s nezaopatřenými dětmi a těhotným ženám); tyto dávky jsou dnes vypláceny ze systému sociální péče.
Stávající systém těchto dávek se tvořil postupně a je značně roztříštěný, a to jak pojetím jednotlivých dávek a podmínek pro jejich přiznání, tak i z hlediska jejich legislativního řešení. Většina peněžitých dávek je dosud pojata jako dávky nemocenského pojištění, které jsou stanoveny nebo limitovány absolutními částkami a pokud nejsou valorizovány, pak při změně cenových a příjmových relací dochází ke ztrátě reálné úrovně poskytovaných dávek.
Pojetí některých dávek poskytovaných ve specifických situacích bylo v zásadě převzato do nového systému. Okruh dávek je však třeba rozšířit o další dávky, které budou řešit nově vznikající specifické sociální situace.
Nejvýznamnějšími dávkami současného systému jsou přídavky na děti a výchovné k důchodům. Jejich výše byla dlouhou dobu diferencována podle počtu dětí v rodině, nezohledňovala racionální ani skutečnou úroveň nákladů na děti, ani příjmovou situaci rodin. Úroveň přídavků na děti (výchovného) se vytvořila historicky, postupným mechanickým zvyšováním částek bez jakéhokoliv vztahu k jiným ekonomickým veličinám. Úprava výše těchto dávek, provedená v roce 1993, byla již systémovou změnou; od této úpravy je výše diferencována podle věku dítěte a vyhovuje v zásadě předloženému návrhu zákona.
Rodiny s dětmi jsou a budou i nadále zabezpečovány dávkami, odvozenými od pracovního příjmu (podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství).
Významný objem finančních prostředků představují slevy na dani z příjmu fyzických osob z titulu nezaopatřenosti dítěte.
Skupinu dávek nepřímé finanční pomoci státu rodinám s dětmi tvoří dotace ze státního rozpočtu, které nejsou rodinám poskytovány přímo, ale zprostředkovaně, jako např. dotace k žákovskému jízdnému, dotace na pobyt a stravování dětí v jeslích, mateřských školách a domovech mládeže, příspěvek státu na školní stravování, na stravování v menzách, ubytování ve vysokoškolských kolejích, bezplatné poskytování školních učebnic a pomůcek apod. Tato skupina nepřímých dávek se však postupně omezuje, finanční zátěž je přenášena na rodiče nezaopatřených dětí; a tím více vystupuje do popředí potřeba zavedení nového dávkového systému, který by pružně reagoval na změny ve struktuře příjmů a výdajů obyvatelstva a na jejich celkovou sociální situaci.
V současné době je řada dávek pro rodiny vyplácena prostřednictvím zaměstnavatelů (zhruba 28 tis. plátců) plošně, bez ohledu na skutečnou příjmovou situaci rodiny. Správy sociálního zabezpečení vyplácejí cca 14% celkového finančního objemu dávek i počtu dávek, u nichž se předpokládá jejich transformace do systému státní sociální podpory. Jestliže však v novém systému bude k poskytnutí státních dávek třeba ověřit více podmínek a skutečností, stane se taková činnost nákladnou a pro zaměstnavatele složitou. Řada těchto podmínek má charakter osobních dat chráněných zákonem č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních dat v informačních systémech, a jejich znalost zaměstnavatelem by mohla nepříznivě ovlivnit pracovní kariéru zaměstnance. Zaměstnavateli nepřísluší šetřit sociální situaci zaměstnance. Požadavek na rychlé a jednotné zajištění změn (realizované pomocí jednotného software) by rovněž nebyl za těchto podmínek realizovatelný.
2. Obecné požadavky na nový systém
Role státu v sociální politice se zásadně mění. Jde o fundamentální změnu přístupu, jejímž obsahem je především odchod od státního paternalismu k participaci. Nová koncepce předpokládá, že rodiny a občané si budou zabezpečovat co nejširší okruh potřeb vlastními silami, t.j. především pracovním příjmem a z něho odvozenými dávkami. Stát svou podporou a pomocí bude zasahovat pouze tam, kde ze subjektivních nebo objektivních důvodů nestačí občan nebo rodina zabezpečit své potřeby vlastními silami na společensky přijatelné úrovni a tam, kde má stát zájem člověka a rodinu stimulovat, podpořit, popř. chránit.
Dosavadní statický systém plošného poskytování dávek bez ohledu na příjmovu situaci rodin vytváří bariéru dalšího užití a rozvoje tohoto systému. V případě, že by se dávky s ohledem na vývoj cen a mezd nevalorizovaly, ztratily by pro rodiny s podprůměrným příjmem hodnotu skutečné pomoci. V případě, že by se stávající dávky v jejich současném pojetí valorizovaly, zvýšily by se výrazně sociální výdaje státu, přitom by však pouze byla zachována reálná úroveň dávek bez možnosti posílit více příjmy jen některých skupin. V obou případech by stát vynakládal značné prostředky paradoxně na poskytování dávek i těm rodinám, které je vzhledem ke svým příjmům nepotřebují a tento aspekt bude s narůstající příjmovou diferenciací stále významnější.
Stávající systém neumožňuje přijatelným způsobem a bez rizik vytvoření sociální pasti, t.j. ztráty významných sociálních příjmů při minimálním překročení příjmové hranice, stanovit rozsah pomoci v závislosti na příjmové situaci rodin, případně zvýšit pomoc skutečně potřebným rodinám a snížit ji nebo i vyloučit rodinám ve vyšších příjmových pásmech. Proto je třeba jej zásadně změnit.
Celý sociální systém se musí vytvářet tak, aby vyhovoval podmínkám tržní ekonomiky. Životní úroveň občanů a rodin musí vycházet především z pracovních příjmů, sociální redistribuce nesmí deformovat, ale pouze účelně korigovat příjmovou diferenciaci tak, aby motivovala ke zvyšování příjmů a aby se snížila závislost občanů a rodin na sociálních příjmech. Sociální příjmy nesmí působit demotivačně a nivelizačně. Proto musí být nový systém státní sociální podpory hospodárný, účelný a adresný, t.j. musí vycházet z konkrétní sociální události a situace.
Nejvýznamnějším adresátem státní sociální podpory je rodina. Rodina je z hlediska sociální politiky základní jednotkou státu a naplňují se v ní nejzákladnější vztahy solidarity a vzájemné sociální pomoci. Pro účely zákona o státní sociální podpoře je rodina tvořena nezaopatřenými dětmi, jejich rodiči, popřípadě občany, kteří převzali nezaopatřené dítě do péče nahrazující péči rodičů.
Nezbytným předpokladem zavedení nového systému státní sociální podpory je analýza a definování sociálních situací, u nichž má stát zájem podílet se na jejich řešení formou obligatorních dávek. Náklady související se založením rodiny, narozením dítěte a péčí o toto dítě nemohou být často kryty ani úsporami ani vlastním příjmem rodičů, a to tím spíše, že příjem je omezen společensky žádoucí péčí o děti. Proto je třeba, aby stát pro rodiny s dětmi nacházející se v této fázi životního cyklu měl k dispozici nástroje pro jejich účinnou podporu. Stát musí být rovněž schopen pomáhat řešit situaci, kdy v rodině jsou dlouhodobě osoby (děti) bez vlastního příjmu. Životní úroveň rodin s dětmi, resp. osob v nich žijících, je z tohoto důvodu v průměru nižší než životní úroveň osob, které nevyživují děti. Dalšími faktory, které mají vliv na řádné fungování rodiny, jsou náklady na bydlení (a to nejen u rodin s dětmi), významné změny v systému nepřímých dotací a služba jednoho z rodičů v ozbrojených silách. Specifickými situacemi, na jejichž řešení má stát zájem formou státních dávek participovat, je náhradní rodinná péče o opuštěné děti a vypravení pohřbu.
Výše uvedené požadavky odůvodňují nutnost určité redistribuce prostředků zejména ve prospěch rodin s dětmi. Státní sociální podpora se ve stanovených případech týká i občanů, kteří nežijí v rodině a podporu státu vzhledem ke své sociální situaci potřebují (např. příspěvek na bydlení a pohřebné ).
Návrh zákona o státní sociální podpoře přináší v podstatě tři základní změny:
- sjednocuje státní sociální dávky vyjadřující podporu státu občanům a rodinám s dětmi do jednoho komplexu;
- nově definuje v tomto systému i ty dávky, které byly dosud součástí jiných systémů, např. nemocenského pojištění nebo sociální péče;
- zavádí nové dávky, reagující na dosud neřešené sociální situace;
Pokud jde o mezinárodní srovnání, pak v jednotlivých vyspělých státech jsou uplatňovány systémy podpory rodiny v širokém spektru úrovní a forem a vycházejí z různých filozofických, ekonomických a politických východisek a principů. Jednotlivé systémy státní podpory rodin v různých zemích mají často hluboké historické kořeny a vzájemně se v některých případech výrazně odlišují. To naznačuje, že volba nového systému v naší zemi musí rovněž vycházet z historických a teritoriálních souvislostí a k zahraničním zkušenostem musí přihlížet zejména v zájmu dosažení srovnatelné hodnoty podpory rodin a srovnatelných základních forem, z nichž se nový systém bude skládat. To se týká i technické a organizační stránky nového systému. V evropských státech se dlouhodobě uplatňuje zájem postupně harmonizovat cíle v oblasti podpory rodin v jednotlivých zemích, a to s ohledem na mobilitu pracovních sil a migraci.
Lze konstatovat, že systémy ve vyspělých evropských zemích rovněž akcentují posílení prvku adresnosti v sociální oblasti a usilují touto cestou o snížení podílu sociálních výdajů na hrubém domácím produktu. S ohledem na historické, politické a ekonomické aspekty v jednotlivých zemích tento krok nebyl dosud v plné míře realizován. V tomto ohledu je navržený systém státních dávek v České republice svou jednotností a parametričností originálním řešením.
Transformace systému státní sociální podpory vyžaduje změnit dosavadní značně roztříštěnou právní úpravu jednotlivých dávek tak, aby byly respektovány platné právní normy, mezinárodní dohody a konvence, k nimž Česká republika postupně přistupuje. Pro přestavbu systému je nezbytné zachování právní jistoty rodin s dětmi tak, aby byla přiměřeně garantována již nabytá práva.
V rámci legislativy Evropského společenství nejsou pro tuto oblast stanoveny závazné předpisy. Předkládaný návrh je však v souladu s dlouhodobými záměry harmonizace cílů v oblasti sociální politiky.
3. Základní principy státní sociální podpory a navrhované dávky
Prostřednictvím státní sociální podpory bude stát pomáhat občanům v případě státem uznané sociální události. Státní sociální podpora se stává výrazem sociálního přerozdělení mezi nepotřebnými a potřebnými a projevem státem organizované solidarity. Dávky vyplývající z tohoto systému pomáhají rodině krýt zejména zvýšené náklady vyvolané přítomností takových osob, které dosud nejsou výdělečně činné, a řešit různé sociální situace, na něž rodina vlastními silami a vlastními prostředky nestačí. Úroveň dávky státní sociální podpory bude závislá na celkových příjmech rodiny, ale nebude se zkoumat majetek rodiny. Dávky budou mít obligatorní charakter. Dávky státní sociální podpory jsou určeny především rodinám s dětmi, ale řeší rovněž určité sociální situace všech občanů (např. pohřebné, příspěvek na bydlení). Státní sociální podpora bude financována ze státního rozpočtu, přičemž výplatou dávky bude pověřen orgán státní správy - okresní úřad.
Situace rodin, kterým jejich příjem včetně dávek státní sociální podpory nestačí k zajištění základních životních potřeb, bude řešena v rámci sociální pomoci.
Návrh zákona o státní sociální podpoře, zahrnující systém podpory rodin s dětmi i bezdětných rodin, cíleně a diferencovaně orientuje podporu ve prospěch rodin a občanů nacházejících se v určitých, přesně definovaných sociálních situacích.
Jde jednak o univerzální dávky, které jsou vyjádřením přerozdělení od bezdětných rodin k rodinám s dětmi. Pro univerzální dávku se v zahraničí užívá též označení horizontální řešení. Výplata univerzálních dávek může být variantně ukončena při vyšší příjmové úrovni. Příjem je zkoumán za období předcházejícího roku, v němž se dávka přiznává. V navrhovaném systému státní sociální podpory představuje tento druh dávek přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, porodné a zaopatřovací příspěvek. Obdobný charakter (univerzální) má příspěvek na dopravu a pohřebné.
Tento princip je vyjádřen následujícím vzorcem pro výpočet dávky:
D = ŽMO * K1 , při příjmu do K2 násobku životního minima rodiny, kde
D = výše dávky
ŽMO = životní minimum příslušné osoby
K1 = koeficient určující výši dávky
K2 = koeficient určující hranici příjmu pro stanovení okruhu příjemců
Druhým typem jsou dávky stanovené na základě testování skutečné celkové příjmové situace rodiny. V tomto případě se jedná o přerozdělení od rodin vysokopříjmových k rodinám nízkopříjmovým. Tyto dávky bývají označované jako řešení vertikální. Jde o podporu rodiny do okamžiku, kdy dosáhne svými příjmy určité úrovně, přičemž s rostoucím příjmem se výše dávky snižuje. Příjem je zkoumán za předchozí kalendářní čtvrtletí. Ve státní sociální podpoře je tímto typem dávky sociální příplatek a příspěvek na bydlení.
Uvedený princip je vyjádřen následujícím vzorcem pro výpočet dávky:
ŽMO * P
D = ŽMO - -, kde
ŽM * K3
D = výše dávky
ŽMO = životní minimum příslušné osoby (osob) (u příspěvku nabydlení životní minimum domácnosti)
P = příjem rodiny
ŽM = životní minimum příslušné rodiny
K3 = koeficient určující výši dávky a současně hranicipříjmu pro stanovení okruhu příjemců
U sociálního příplatku se ve stanovených případech (např. zdravotní postižení dítěte) částky životního minima zvyšují prostřednictvím určených koeficientů. Tím se životní minimum dítěte (ŽMO) resp. rodiny (ŽM) zvýší (tzv. zvýšené životní minimum). Toto zvýšené životní minimum se ve vzorci používá jak pro ŽMO, tak pro ŽM.
Aby dávky státní sociální podpory nenahrazovaly dávky do životního minima a aby při výpočtu podle vzorce nedocházelo k záporným hodnotám, jsou stanoveny následující podmínky, podle kterých se skutečný příjem (P) ve vzorci nahrazuje takto:
- jestliže je skutečný příjem rodiny nižší než životní minimum rodiny (nezvýšené), dosazuje se do vzorce místo tohoto příjmu částka odpovídající životnímu minimu rodiny (nezvýšenému) t.j. dávky pro rodiny s příjmem na úrovni a pod úrovní životního minima jsou stejné,
- jestližeje skutečný příjem rodiny vyšší než životní minimum rodiny(příp. zvýšené) násobené stanoveným koeficientem, dosazuje se do vzorce místo tohoto příjmu částka odpovídající životnímu minimu rodiny (příp. zvýšenému) násobená tímto koeficientem t.j. dávky jsou nulové.
Vyvážená kombinace horizontálních a vertikálních dávek vytváří podmínky pro koncipování adresné sociální politiky.
Prakticky celá konstrukce dávek státní sociální podpory je odvozena od částek životního minima. Životní minimum, jako státem uznané minimální částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb členů rodiny a částky na domácnost, poskytuje možnost použití pro:
- stanovení hranic příjmu, do kterého bude dávka vyplácena,
- určení výše vyplácených dávek.
Kombinací těchto dvou možností vzniká základní nástroj pro stanovení dávek státní sociální podpory. Příjmová situace konkrétní domácnosti, která žádá o státní dávku, je individuálně posuzovaná ve vztahu k životnímu minimu této domácnosti. Tím je zajištěna srovnatelnost příjmové situace rodin rozdílné velikosti a struktury. Příjem domácnosti ve vztahu k životnímu minimu determinuje míru podpory státu této domácnosti - s rostoucím příjmem se rozsah a úroveň podpory snižuje. Na rozdíl od sociální pomoci se však systém státní sociální podpory zaměřuje na rodiny, které se svými příjmy nacházejí nad úrovní životního minima, avšak pod definovaným násobkem životního minima a přitom se nezkoumají majetkové poměry rodin. Na druhé straně si systém klade za cíl pouze přispět k úhradě nákladů způsobených určitými sociálními situacemi, nikoliv zabezpečit jejich plnou úhradu. Pro tento účel jsou v systému tyto sociální situace jednak definovány, jednak je navržen nástroj umožňující výpočet dávky. Výše jednotlivých dávek a funkce systému bude závislá na výši životního minima a na zvolených koeficientech. Jednotlivé koeficienty jsou používány jednak pro stanovení okruhu budoucích příjemců dávky (násobek životního minima celé rodiny určuje maximální příjem, do kterého bude dávka vyplácena) a jednak pro stanovení výše dávky (násobek životního minima jednotlivé osoby nebo životního minima na domácnost).
Vzájemná proporce výše dávek a prostředků vkládaných do těchto řešení umožňuje realizovat nejen mnoho variant, ale především jedním systémem realizovat i různá pojetí sociální politiky státu. Výsledná podoba koeficientů, na jejichž základě bude stanovena výše dávek a rozsah příjemců, by měla odrážet nejen sociálně ekonomické faktory, ale i ekonomický efekt testování, jeho administrativní náročnost a dále možnosti institucionálního systému, který bude v etapách vytvořen. Při nezměněných koeficientech se nominální hodnota dávek automaticky zvyšuje po provedené valorizaci životního minima.
Přestože systém státní sociální podpory představuje velmi variabilní systém, je volba koeficientů do jisté míry limitována a determinována.
4. Východiska a limity pro stanovení úrovně jednotlivých koeficientů
Při stanovení výše jednotlivých koeficientů je třeba respektovat zejména tyto skutečnosti:
- uplatnit princip solidarity a princip státem organizovaného přerozdělováníod bezdětných k rodinám s dětmi a od vysokopříjmových k nízkopříjmovým rodinám;
- zásadním způsobem nedeformovat příjmové rozdělení určené příjmy z ekonomické aktivity a příjmy nahrazujícími mzdu;
- období pro testování příjmů musí odpovídat charakteru dávky;
- zachovat možnost omezení okruhu příjemců příjmem u každé dávky a stanovit okruh příjemců a úroveň dávky tak, aby byla zachována smysluplnost dávky;
- vstupní nastavení koeficientů určit tak, aby zavedení nového systému bylo průchodné;
- minimální úroveň cílené dávky pro rodiny s příjmem na úrovni životního minima musí odpovídat alespoň výši dnešní plošné dávky;
- maximální úroveň dávky a okruh příjemců jsou limitovány výdaji na příslušné služby nebo okruh výrobků, přitom je dávka pouze příspěvkem státu a nikdy nepokrývá výdaje plně;
- stanovit koeficienty co nejpřesněji pro každou dávku tak, aby respektovaly různý účel těchto dávek, různý okruh příjemců, různé podmínky nároku i různou ekonomickou váhu, a aby současně při stanovení stejného koeficientu pro více dávek nevznikla sociální past (t.j při překročení příjmové hranice o 1 Kč rodina přijde současně o několik dávek);
- navázat na dosavadní systém a dosavadní reformní kroky.
Se zvyšující se příjmovou diferenciací se v následujících letech i při zachování koeficientů na stejné úrovni sníží počet příjemců státních dávek.
5. Věcné determinanty zavedení systému státní sociální podpory
Nový systém bude k zajištění vyšší adresnosti vyžadovat zkoumání řady nových podmínek, bude plně algoritmizován, jeho provozování bude podmíněno jednotným software, musí umožňovat pravidelnou kontrolu, být jednotný na celém území České republiky a všechny dávky budou transformovány na dávky státní. Z uvedených důvodů systém státní sociální podpory nebudou moci zajišťovat zaměstnavatelé. Tato situace objektivně vede k nutnosti vytvoření personálně i technicky dostatečně vybavených pracovišť na okresních úřadech, které by výplatu dávek státní sociální podpory věcně garantovaly.
Tato pracoviště je třeba vybavit jednak kvalifikovanými pracovníky, jejichž náplní bude rozhodování o výplatě státních dávek, jednak výpočetní technikou, propojenou na celém území s ostatními informačními systémy. Každé pracoviště bude muset být hardwarově i softwarově vybavené tak, aby byl nový systém kompatibilní se státním informačním systémem. Okresní úřady budou mimo jiné provádět kontrolu a poskytovat ministerstvu práce a sociálních věcí informace k zamezení duplicitního vyplácení dávek. Tím, že půjde o výplatu nárokových dávek, kde podmínky budou stanoveny zákonem a finanční prostředky budou zabezpečeny prostřednictvím státního rozpočtu, se vytváří optimální podmínky pro vysokou míru algoritmizace výpočtu dávek a pro použití výpočetní techniky při jejich výplatě. Má-li být sociální politika adresnější a tím i úspornější, vyžaduje nezbytné posílení aparátu. Tento vývoj nelze chápat jako rozšiřování administrativy, ale jde o rozšíření služeb a garancí pro obyvatelstvo. Přitom je nutné vidět, že zaměstnavatelé dnes zabezpečují uvedenou agendu bezplatně za stát v cca 28 tis. tzv. velkých organizacích (s více než 25 zaměstnanci).
Legislativně je systém státní sociální podpory řešen tak, aby umožňoval plné využití výpočetní techniky a tento základní přístup byl uplatněn jak při jeho makroekonomické tvorbě, tak při stanovení podmínek konkrétní individuální realizace. Systém bude schopen rychlé reakce na sociálně ekonomický vývoj.
6. Postup zavedení systému státní sociální podpory
Konečným cílem zavedení systému státní sociální podpory je, aby k 1.lednu 1996 byly všechny dávky náležející do systému státní sociální podpory transformovány tak, aby se mohly stát nástrojem adresné sociální politiky a byly vypláceny státními orgány - okresními úřady.
Navrhuje se realizovat postupné dílčí kroky ve třech základních rovinách:
- postupně u jednotlivých dávek změnit konstrukci podle principů nového systému; v tomto směru jde jak o omezení nároku na dávku výší příjmu, tak o převedení těchto dávek na státní dávky;
- postupně v krocích změnit plátce jednotlivých dávek, čímž dojdek vhodnémučasovému rozložení realizace celého transformačního procesu;
- postupně zavést nové dávky.
S ohledem na výše uvedené záměry se navrhuje:
- k 1.červenci 1995:
a) transformovat přídavky na děti, které jsou dávkou nemocenského zabezpečení (pojištění), výchovné k důchodům, které je dávkou důchodového zabezpečení, popř. dávkou nemocenské péče v ozbrojených službách, na dávku státní "přídavek na dítě" a podmínit jeho poskytování výší příjmu rodiny;
b) přídavek na dítě vyplácet nadále prostřednictvím dosavadních plátců (včetně příplatku k přídavkům na děti), t.j. zaměstnavatelů (pro zaměstnance) a okresních správ sociálního zabezpečení (pro osoby samostatně výdělečně činné, nezaměstnané a zaměstnance malých závodů) a pro příslušníky ozbrojených sborů ponechat vlastní systémy. Plátce dnešního výchovného k důchodům, jímž je dosud Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) a systémy ozbrojených složek, změnit a pověřit výplatou této dávky (včetně příplatku k výchovnému) okresní úřady;
c) státní vyrovnávací příspěvek dětem vyplácet nadále prostřednictvím dosavadních plátců;
d) rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, podporu při narození dítěte a příspěvek na pohřeb upravit již podle nového systému a výplatu převést na okresní úřady;
e) zavést novou státní dávku - příspěvek na dopravu a její výplatou pověřit okresní úřady.
- k 1. lednu 1996:
a) plátcem všech dávek státní sociální podpory bude okresní úřad,
b) státní vyrovnávací příspěvek bude zrušen a budou zavedené nové dávky - sociální příplatek a příspěvek na bydlení.
7. Sociálně ekonomické důsledky navrhované úpravy
1. Věcné údaje
V České republice je podle výsledků mikrocensu za rok 1992 3,8 mil. rodin, z tohoto počtu je 41.9% rodin s dětmi. Průměrná rodina s dětmi má 3,82 osob, z toho 1,68 nezaopatřených dětí. Celkový počet nezaopatřených dětí lze odhadovat podle mikrocensu na cca 2,69 mil. Vývoj struktury rodin podle počtu dětí vykazuje trvalý pokles podílu rodin s více dětmi. Rodiny se 4 a více dětmi se podílí na celkovém počtu rodin s dětmi jen 1,4% . Naopak se zvyšuje podíl rodin s jedním dítětem, kterých je v současné době zhruba 43,8%. Ve 139 tis. neúplných rodinách s dětmi žije v současné době zhruba 206 tis. dětí, což je cca 7,7% z celkového počtu nezaopatřených dětí.
Na dávky přímé finanční pomoci rodinám s dětmi bude vynaloženo v roce 1994 ze státního rozpočtu ČR téměř 24 mld Kč. Podstatnou část této finanční pomoci státu tvoří přídavky na děti a výchovné k důchodům, státní vyrovnávací příspěvek a rodičovský příspěvek. Do nového systému státní sociální podpory jsou vedle
toho zakomponovány nové dávky, přispívající k řešení sociálních situací, které jsou dosud kompenzovány poskytováním nepřímých dotací v rozsahu cca 2.5 mld Kč resortem ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstva dopravy.
2. Úroveň a struktura příjmů domácností
Podle výsledků a prognózy ministerstva práce a sociálních věcí z mikrocensu 1993 není stávající diferenciace čistých příjmů rodin (vč. příjmů sociálních) vysoká. Průměrné celkové čisté příjmy v roce 1994 do 2 násobku životního minima má 62%, od 2 do 3 násobku 27% domácností a nad 3 násobek životního minima cca 11% domácností.
Značné rozdíly v příjmovém rozdělení existují mezi jednotlivými typy domácností. Příjem do 2 násobku životního minima má prakticky každá bezdětná rodina bez ekonomicky aktivního člena (95%), dvě třetiny rodin s dětmi (63%) a zhruba čtvrtina bezdětných rodin s ekonomicky aktivním členem (28%).
Podle odhadu na rok 1994 tvořily příjmy průměrné české domácnosti ze 64,5% příjmy z ekonomické aktivity a ze 33,7% sociální příjmy. U rodin bez ekonomicky aktivních osob sociální příjmy představovaly 97%, u rodin s dětmi 15,5% (proti roku 1992 pokles o 1,6 procentního bodu).
3. Ekonomické dopady navrhované úpravy
Zavedením systému státní sociální podpory bude ve 2. pololetí 1995 v důsledku omezení okruhu příjemců přídavků na děti 1,8 násobkem životního minima, rodičovského příspěvku a porodného 2,5 násobkem životního minima, příspěvku na dopravu a pohřebného 2 násobkem životního minima dosaženo úspory cca 2,4 mld Kč v porovnání se stavem, kdy by se dávky neomezovaly příjmem. V souvislosti s převedením nepřímých dotací do státní dávky - příspěvku na dopravu bude dosaženo další úspory ve výši cca 400 mil. Kč. V důsledku zavedení státní sociální podpory od 1.7.1995 (což představuje proti současnému stavu v řadě případů zvýšení dávek) a zvýšení životního minima k 1.1.1995 bude celkový dopad proti schválenému státnímu rozpočtu představovat úsporu cca 740 mil. Kč.
Při plné účinnosti navrhovaného zákona a nastavení koeficientů na navrhované úrovni bude úspora v roce 1996 proti výdajům, které by bylo nezbytné vynaložit ve stávajícím systému, představovat 7,6 mld Kč. Nová dávka - příspěvek na bydlení, která si vyžádá nové náklady ve výši 0,9 mld Kč, tak bude plně pokryta z úspor. Celková úspora v roce 1996 bude činit 6,7 mld Kč, což představuje 21% z výdajů na dávky (t.j. z 32.4 mld Kč), které by bylo třeba vyplatit, kdyby systém státní sociální podpory nebyl zaveden. Náklady na dávky státní sociální podpory budou v roce 1996 činit cca 25.7 mld Kč a jejich podíl na hrubém domácím produktu bude v roce 1996 představovat cca 2,1% (viz příloha 2).
S rostoucí příjmovou diferenciací v následujících letech ztratí nárok na dávky státní sociální podpory více příjemců s nadprůměrnými příjmy. Během následujících 5 let by úhrnná úspora mohla činit cca 25 mld Kč až 40 mld Kč v závislosti na stanovené výši koeficientů.
Nároky na státní rozpočet pro zajištění jednorázových startovacích nákladů na pořízení informačních technologií budou činit cca 700 mil. Kč. V případě potřeby lze tyto platby rozložit na roky 1995 a 1996. Další náklady na informační technologie ve výši 140 mil. Kč budou zajištěny ze schválených prostředků z fondu PHARE a bude využita výpočetní technika ministerstva práce a sociálních věcí v hodnotě 31,5 mil.Kč, využívaná v současné době pro výplatu příspěvku na nájemné. Pro rok 1996 a další roky je nezbytné počítat s náklady na provoz, údržbu a rozvoj informačních technologií ve výši cca 15% vstupních jednorázových nákladů.
V roce 1995 se zvýší počet pracovníků okresních úřadů celkem o 2 905 pracovníků, z toho k 1. březnu o 900 pracovníků, k 1. červenci o dalších 1 100 pracovníků a k 1. říjnu o dalších 905 pracovníků. Na mzdové náklady a věcné výdaje vč. tisku formulářů na žádosti o dávky bude v roce 1995 vynaloženo cca 570 mil. Kč a od roku 1996 cca 1,1 mld Kč ročně.
Limit počtu pracovníků ministerstva práce a sociálních věcí se v roce 1995 zvýší o 80 pracovníků především na detašovaných pracovištích na celkový počet 577 pracovníků. Limit objemu mzdových prostředků pro regulaci počtu pracovníků ministerstva práce a sociálních věcí se zvýší o 6,6 mil. Kč.
Provozní náklady systému budou představovat
cca 3,5% z celkového objemu vyplacených dávek
státní sociální podpory.