Místopředseda vlády a ministr zemědělství
Josef Lux zaslal odpověď na interpelaci poslance Jaroslava
Vlčka dopisem ze dne 30. ledna 1995.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, v platném znění, předkládám
Poslanecké sněmovně odpověď místopředsedy
vlády a ministra zemědělství Josefa
Luxe na interpelaci poslance Jaroslava Vlčka. Odpověď
je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha
MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY
A MINISTR ZEMĚDĚLSTVÍ ČR
Ing. Josef Lux
Vážený pane poslanče,
v odpověď na Vaši interpelaci, kterou jsem obdržel
jako přílohu dopisu pana předsedy Poslanecké
sněmovny ze dne 12. ledna t.r., uvádím následující:
Z právního hlediska lze konstatovat, že podle
zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody
a krajiny, kterým se "Správě národního
parku" svěřuje nejen odborná činnost,
výkon práva hospodaření v lesích,
ale i výkon státní správy, je z hlediska
lesního Hospodářství území
NP Šumava zcela v gesci resortu MŽP. Vaše interpelace
na mne není tedy přesně adresována.
Z hlediska odborného však považuji za účelné
uvést následující.
Vyhlášení Národního parku Šumava
v současné velké rozloze (685,2 km2) a jeho
zonace neodpovídá jak mezinárodně
uznávané definici NP, tak ani definici zák.
č. 114/1992 Sb., ve kterém se v § 15 odst.
1 uvádí, že: "Národní parky
jsou rozsáhlá území, jedinečná
v národním či mezinárodním
měřítku, jejich značnou část
zaujímají přirozené nebo lidskou činností
málo ovlivněné ekosystémy...".
Uvedeným nesouladem byla založena řada problémů,
které NP Šumava od jeho vzniku provází.
Převážnou část NP Šumava
- více než 3/4 - tvoří lesy. V naprosté
většině (přes 90%) jde o lesy uměle
založené a po několik staletí člověkem
vychovávané. Většinou se jedná
o smrkové monokultury různé provenience.
Původní lesy se zachovaly jen v nepatrných
zbytcích nebo na extrémních stanovištích.
Mluvit v tomto případě o tzv. "samořídících
funkcích" je proto do jisté míry iluzorní.
Prosazování této teorie dokonce vedlo k vypuknutí
kůrovcové kalamity ohrožující
nejcennější části I. zóny
Šumavského národního parku (Mokrůvka,
Prášilské jezero, Trojmezná).
Za této situace nezbývá jiné řešení
než aktivně pomoci napadeným lesům a
napadené stromy vytěžit a sanovat. Jinak by
byly ohroženy lesy v celé oblasti a tím i sama
podstata národního parku.
Těžby, které jsou v NP prováděny,
jsou tedy v převážné většině
těžby asanační.
Z odborného lesnického hlediska je nutno tyto zásahy
hodnotit jako nezbytné. Jejich množství přitom
odpovídá vážnosti rozšíření
lýkožrouta smrkového.
Z tohoto pohledu je možné považovat opatření,
přijatá novým vedením Správy
NP, jako oprávněná a odůvodněná.
Jejich cílem je bezesporu zastavit zhoršující
se zdravotní stav lesů na Šumavě, na
který Vaše interpelace upozorňuje.
Pokud jde o odpovědi na Vaše otázky 2,3,4,
pak tyto jsou zcela v kompetenci MŽP.
Věřím, vážený pane poslanče,
že uvedené stanovisko přijmete nejen jako doplnění
odpovědi pana ministra životního prostředí,
ale i jako výraz společné odpovědnosti
obou ministerstev za stav lesů.
S pozdravem
Josef Lux
Vážený pan
RNDr. Jaroslav Vlček
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR
Praha
Na vědomí: Phdr. Milan UHDE,