Bezpečnostní informační služba se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li příslušník služební úraz při zvláštním výkonu služby (§ 7 až 14) nebo v přímé souvislosti s ním nebo při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, pokud příslušník tento stav sám úmyslně nevyvolal.
Příslušníkovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je Bezpečnostní informační služba povinna v rozsahu, ve kterém odpovídá za škodu, poskytnout
a) náhradu za ztrátu na platu,
b) náhradu za bolest a ztížení společného uplatnění,
c) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
d) náhradu věcné škody,
e) jednorázové mimořádné odškodnění.
(1) Náhrada za ztrátu na platu po dobu neschopnosti příslušníka ke službě se poskytuje v takové výši, aby spolu s platem v nemoci nebo nemocenským se rovnala jeho čistému průměrnému platu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání.
(2) Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti příslušníka ke službě nebo při uznání plné nebo částečné invalidity se poskytuje v takové výši, aby spolu s čistým platem oprávněného po úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s případným invalidním nebo částečným invalidním důchodem poskytovaným z téhož důvodu nebo s příspěvkem za službu se rovnala jeho průměrnému čistému platu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost ani ke změně výše a ke zvýšení již přiznaných důchodů podle předpisů o sociálním zabezpečení. Tato náhrada náleží oprávněnému nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.
(3) Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se poskytuje jednorázově ve výši a za podmínek stanovených právními předpisy platnými pro zaměstnance v pracovním poměru. [Vyhláška ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti, Státního úřadu sociálního zabezpečení a Ústřední rady odborů č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů.]
(4) Příslušníkovi, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu služby v leteckém provozu, při práci s výbušninami, s chemickým, radioaktivním, vysoce virulentním nebo infekčním materiálem, anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně
15 000 Kč a nejvýše 60 000 Kč. Došlo-li však k takovému úrazu za zvlášť nebezpečných podmínek, náleží příslušníkovi jednorázové mimořádné odškodnění až do výše 100 000 Kč. Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 15 000 Kč a nejvýše 60 000 Kč náleží za podmínek stanovených v první větě též oprávněnému, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku nemoci z povolání.
Jestliže příslušník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je Bezpečnostní informační služba povinna v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout
a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
d) jednorázové odškodnění pozůstalých,
e) náhradu věcné škody.
(1) Náklady spojené s léčením a náklady spojené s
pohřbem [§ 49 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.] se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštních předpisů. [Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.]
(2) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného čistého platu zemřelého. Náhrada nákladů náleží, pokud není uhrazena dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu.
(3) Jednorázové odškodnění pozůstalých náleží ve výši dvojnásobku částek stanovených právními předpisy platnými pro zaměstnance v pracovním poměru. [§ 200 odst. 1 zákoníku práce.]
(4) Náhrada věcné škody náleží dědicům příslušníka.
Bezpečnostní informační služba může výjimečně, půjde-li o případ zvláštního zřetele hodný, poskytnout manželu, dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, popřípadě rodičům zemřelého příspěvek ve výši jednorázového odškodnění pozůstalých, i když za poškození na zdraví zemřelého příslušníka neodpovídá.
(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i Bezpečnostní informační služba domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.
(2) Stanoví-li se právním předpisem, vzhledem k změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, nové podmínky, výše a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, řídí se jím i podmínky, výše a způsob náhrady za ztrátu na platu náležející příslušníkům po skončení neschopnosti ke službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání.
(1) Bezpečnostní informační služba odpovídá za škodu na věcech, které na jejích pracovištích příslušník odložil při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají.
(2) Za věci, které příslušník obvykle do služby nenosí a které nebyly služebním orgánem převzaty do zvláštní úschovy, odpovídá Bezpečnostní informační služba jen do částky 5 000 Kč. Jestliže škoda na těchto věcech byla způsobena jiným příslušníkem nebo zaměstnancem Bezpečnostní informační služby, anebo jestliže služební orgán tyto věci převzal do úschovy, hradí se škoda bez omezení.
(3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže ji příslušník neohlásil služebnímu orgánu bez zbytečného odkladu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
(1) Utrpěl-li příslušník škodu
na věci v souvislosti s výkonem služby, odpovídá
za ni Bezpečnostní informační služba.
(2) Utrpěl-li příslušník škodu na věci při odvrácení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, odpovídá za ni Bezpečnostní informační služba, jestliže tento stav příslušník sám nevyvolal a počínal si způsobem přiměřeným okolnostem. Příslušník má též nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil při odvracení škody.
(1) O náhradě škody rozhoduje služební orgán.
(2) Prokáže-li služební orgán, že škodu zavinil také poškozený příslušník, odpovědnost Bezpečnostní informační služby se poměrně omezí.
Bezpečnostní informační služba je povinna uhradit příslušníkovi skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Jde-li o jinou škodu na zdraví než z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o služebních úrazech s výjimkou ustanovení o jednorázovém mimořádném odškodnění a o jednorázovém odškodnění pozůstalých.
(1) Jestliže Bezpečnostní informační služba poškozenému příslušníkovi nahradila škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému příslušníkovi za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému příslušníkovi, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.
(2) Jde-li o náhradu škody při nemocech z povolání, má Bezpečnostní informační služba, která škodu uhradila, nárok na náhradu vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený příslušník pracoval nebo konal službu za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval nebo konal službu u těchto zaměstnavatelů za uvedených podmínek.
(1) Příslušníkovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním podle § 36 odst. 1 písm. a/ až c/ a odst. 2 písm. a/, náleží odchodné, pokud jeho služební poměr trval alespoň šest let.
(2) Základní výše odchodného činí částku posledního hrubého měsíčního platu; za každý další ukončený rok služebního poměru se odchodné zvyšuje o jednu polovinu hrubého měsíčního platu až do výše jeho devítinásobku.
(3) Příslušníkovi, jehož služební poměr skončil propuštěním podle § 36 odst. 1 písm. c/, se odchodné vypočtené podle odstavce 2 snižuje o dvě třetiny; výše tohoto odchodného však činí nejméně částku odpovídající poslednímu hrubému měsíčnímu platu.
(4) Příslušníkovi, který je po skončení služebního poměru podle tohoto zákona bezprostředně přijat do služebního poměru podle jiného zákona, odchodné nenáleží, jestliže mu tento jiný zákon nárok zachová.
(1) Příslušníkovi, jehož služební poměr skončil propuštěním podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. a/, náleží platové vyrovnání, jestliže nemá nárok na starobní, invalidní, částečný invalidní důchod nebo na důchod za výsluhu 221et podle předpisů o sociálním zabezpečení nebo na příspěvek za službu.
(2) Platové vyrovnání do výše posledního čistého měsíčního platu se poskytuje od zahájení výdělečné činnosti nebo od počátku poskytování příspěvku před nástupem do zaměstnání do uplynutí tří měsíců od skončení služebního poměru.
Příjemce platového vyrovnání je povinen plátci platového vyrovnání oznámit do osmi dnů změnu ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na platové vyrovnání a jeho výplaty. Byl-li příjemce platového vyrovnání vyzván, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro výplatu platového vyrovnání, je povinen výzvě vyhovět. Neučiní-li tak v určené době, může mu být výplata platového vyrovnání zastavena, jen jestliže byl ve výzvě upozorněn na tyto následky.
(1) Příspěvek za službu (dále
jen "příspěvek") náleží
za podmínek dále uvedených příslušníkovi,
jehož služební poměr skončil uvolněním
nebo propuštěním z některého
z důvodů uvedených v § 36 odst. 1 písm.
a/ až c/ a v odst. 2 písm. a/.
(2) Příslušníkovi, který je po skončení služebního poměru podle tohoto zákona bezprostředně přijat do služebního poměru podle jiného zákona, příspěvek nenáleží.
(3) Při opětovném přijetí příjemce příspěvku podle tohoto zákona do služebního poměru, z něhož vzniká nárok na příspěvek, zaniká dosavadní nárok na příspěvek dnem, který předchází dni opětovného přijetí do služebního poměru.
(4) Příspěvek nenáleží po dosažení věku 60 let.
(1) Příspěvek náleží, jestliže příslušník konal službu nejméně po dobu 10 let, anebo po dobu kratší a dosáhl věku 50 let.
(2) Základní výměra příspěvku činí 20% hrubého platu a zvyšuje se za každý další ukončený rok služby o l % hrubého platu.
(3) Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého měsíčního platu příslušníka před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního platu za posledních pět kalendářních roků před skončením služebního poměru.
(4) Příspěvek podle předchozích odstavců však nesmí přesáhnout nejvyšší výměru starobního důchodu.
(1) Při souběhu nároku na příspěvek
s nárokem na příspěvek za službu
podle jiných předpisů [Např. §
33 zákona č. 76/1959 Sb., o některých
služebních poměrech vojáků, ve
znění pozdějších předpisů
(úplné znění č. 361/1992 Sb.).]
náleží vyšší příspěvek.
(2) Při souběhu nároku na příspěvek a na starobní, invalidní, částečný invalidní důchod nebo důchod za výsluhu let podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží oprávněnému podle jeho volby buď příspěvek, nebo důchod.
(1) Příspěvek se zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako částečný invalidní důchod ze sociálního zabezpečení.
(2) Po dobu pobytu příjemce příspěvku v cizině, po dobu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody se příspěvek vyplácí za podmínek stanovených pro výplatu důchodu ze sociálního zabezpečení. [§ 100 a 103 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.]
Příjemce příspěvku je povinen plátci příspěvku oznámit do osmi dnů změnu ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na příspěvek a jeho výplatu, zejména přijetí do služebního poměru podle jiného zákona a nárok na výplatu důchodu uvedeného v § 118 odst. 2.
(1) Skončí-li služební poměr úmrtím příslušníka, náleží pozůstalým úmrtné.
(2) Pro účely tohoto zákona se za pozůstalé považují manžel, manželka, nezaopatřené děti [§ 49 zákona č. 100/1988 Sb.] a rodiče nebo další osoby, pokud byly na zemřelého odkázáni výživou.
(3) Výše úmrtného činí trojnásobek posledního hrubého měsíčního platu zemřelého příslušníka.
Účastníky řízení ve věcech služebního poměru jsou Bezpečnostní informační služba a příslušník nebo pozůstalý po příslušníkovi.
(1) Podání lze učinit písemně nebo ústně do protokolu u služebního orgánu, který je oprávněn ve věci rozhodnout.
(2) Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být zřejmé, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje.
(3) Na žádost účastníka řízení musí být přijetí podání potvrzeno.
(1) Rozhodnutí služebního orgánu musí
být v souladu s právními předpisy,
vycházet ze skutečného stavu věci
a obsahovat výrok, odůvodnění a poučení
o odvolání. Písemné vyhotovení
rozhodnutí musí obsahovat též datum
vydání, hodnost, jméno a příjmení
účastníka řízení, musí
být podepsáno s uvedením hodnosti, jména,
příjmení a funkce služebního
orgánu, který rozhodnutí vydal a doručeno
účastníkovi řízení.
(2) Výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, a rozhodnutí o nákladech řízení. Pokud se v rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, stanoví pro ni služební orgán lhůtu.
(3) V odůvodnění rozhodnutí služební orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na jejichž základě rozhodoval.
(4) Poučení o odvolání obsahuje údaje, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat, v jaké lhůtě a ke kterému služebnímu orgánu.
(5) Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí služební orgán i bez návrhu opraví a vyrozumí o tom účastníky řízení.
(6) Rozhodnutí služebního orgánu, které bylo doručeno a proti němuž již nelze podat odvolání, je v právní moci.
(7) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže je v právní moci nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek. Rozhodnutí vykoná služební orgán; rozhodnutí ve vztahu k účastníku řízení, který není ve služebním poměru podle tohoto zákona, vykoná soud na návrh služebního orgánu.
(1) Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu služebního orgánu.
(2) Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo služebnímu orgánu oprávněnému ve věci rozhodnout. Pokud se řízení zahajuje z podnětu služebního orgánu, je řízení zahájeno dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.
(3) O zahájení řízení uvědomí služební orgán všechny účastníky řízení.
Není-li služební orgán oprávněn o věci rozhodnout, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému služebnímu orgánu a uvědomit o tom účastníky řízení.
(1) Účastníci řízení jsou povinni postupovat tak, aby svým jednáním neztěžovali řízení a nezpůsobili jeho průtahy.
(2) Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolů o hlasování, a pořizovat si z nich výpisy.
(3) Služební orgán může povolit nahlédnout do spisů i jiným osobám, pokud prokáží odůvodněnost svého požadavku.
(4) Služební orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisů nebylo porušeno státní nebo služební tajemství.
Jestliže služební orgán nemůže
provést úkon sám nebo jestliže je to
účelné z jiných důvodů,
může o jeho provedení požádat jiný
služební orgán; dožádaný
služební orgán provede tento úkon bez
zbytečného odkladu.
(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.
(2) Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutečného stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření osob včetně účastníků řízení, odborné posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení orgánů a organizací, listiny, věci a ohledání.
(3) Účastník řízení je oprávněn navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.
(4) Služební orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.
(1) Náklady řízení, které vznikly služebnímu orgánu, včetně nákladů spojených s činností poradních komisí, hradí tento orgán. Náklady, které v řízení vznikly druhému účastníkovi řízení, nese tento účastník.
(2) Služební orgán nahradí svědkovi hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel. Nárok je třeba uplatnit do tří dnů po jeho vzniku, jinak zaniká.
(3) Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební orgán.
(4) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními předpisy. [Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.]
(1) Proti rozhodnutí služebního orgánu může účastník řízení podat odvolání do 15 dnů, a jde-li o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o zrušení služebního poměru ve zkušební době, do sedmi dnů ode dne doručení rozhodnutí. Odvolání
může příslušník podat též proti služebnímu hodnocení, potvrzení o služebním poměru a služebnímu posudku ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich obsahem seznámen. Odvolání se podává u služebního orgánu, který rozhodnutí vydal.
(2) Pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí tímto zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního orgánu, platí, že je podal včas a u příslušného služebního orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
(3) Služební orgán příslušný k rozhodnutí o odvolání (dále jen "odvolací orgán") může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů a účastník řízení o to požádá do
15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.
(4) Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o náhradě škody a proti služebnímu hodnocení, jímž byl příslušník hodnocen jako nevyhovující.
(5) Služební orgán, který napadané rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů od podání odvolání, předložit odvolání odvolacímu orgánu k rozhodnutí.
(6) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.
(1) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal; o odvolání proti rozhodnutí ředitele rozhoduje ředitel.
(2) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání, a to po předchozím projednání v poradní komisi (§ 132).
(1) Odvolací orgány zřizují k projednání odvolání poradní komise. Poradní komise se skládá z předsedy, jeho zástupce a z dalších nejméně sedmi členů. Odvolání projednává poradní komise ve tříčlenných senátech. Složení senátu určí předseda příslušné komise.
(2) Z účasti na jednání v senátu
je vyloučen člen poradní komise, u něhož
s ohledem na jeho vztah k projednávané věci
nebo k účastníku lze mít pochybnosti
o jeho nepodjatosti. O tom, zda je člen poradní
komise z jednání v senátu vyloučen,
rozhoduje její předseda.
(1) Jestliže se dodatečně zjistily mimořádně závažné okolnosti, které účastník řízení bez své viny v řízení nemohl uplatnit a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může služební orgán na jeho návrh změnit nebo zrušit své pravomocné rozhodnutí.
(2) Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstavce 1 může účastník řízení podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.
(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat v případech, kdy je pravomocné rozhodnutí oprávněn přezkoumat soud.
(1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, musí je ředitel zrušit.
(2) Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do tří let od nabytí právní moci.
(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat v případech, kdy je pravomocné rozhodnutí oprávněn přezkoumat soud.
(1) Soud nepřezkoumává rozhodnutí služebního orgánu, s výjimkou rozhodnutí o a)propuštění ze služebního poměru podle § 36 odst. 1 písm. c/ nebo d/,
b) náhradě škody, přesahuje-li požadovaná
částka 5 000 Kč.
(2) Návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle předchozího odstavce je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle § 130, a to v době 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
(3) Požádá-li příslušník, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle odstavce 1 písm. b/, o odložení výkonu rozhodnutí, služební orgán jeho žádosti vyhoví.
(4) Při přezkoumání rozhodnutí služebních orgánů soudem se postupuje podle zvláštního předpisu. [§ 247 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.]
V řízení o věcech služebního poměru se postupuje podle tohoto zákona i v případě, kdy služební poměr příslušníka skončil.
(1) Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok tomu, kdo jej uplatňuje, přiznat.
(2) Nárok na náhradu za ztrátu na platu z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví, nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých a na příspěvek za službu se nepromlčuje; nároky na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují ve lhůtách stanovených v § 139 odst. 2 a 3.
(3) Jestliže příslušník uplatní svůj nárok a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. Totéž platí i o nároku, který byl pravomocně přiznán a pro který se vede řízení o výkon rozhodnutí.
(4) Nárok uplatňuje příslušník podáním u služebního orgánu, služební orgán rozhodnutím.
(5) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě uplatněno, dochází jen v případech uvedených v § 36 odst. 3, § 52, § 107 odst. 3 a § 129 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když to není v řízení namítáno.
(1) Promlčecí lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
(2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru tři roky.
(2) Jde-li o opětující se plnění,
činí lhůta k uplatnění nároku
na jednotlivá plnění tři roky od jejich
splatnosti.
(3) Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí dva roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ve lhůtě 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
(1) Byl-li nárok přiznán pravomocným rozhodnutím, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.
(2) Byl-li nárok tím, kdo je povinen plnit, písemně uznán co do důvodu i výše, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí lhůta od uplynutí této lhůty.
(3) Nárok zajištěný omezením převodu nemovitosti se promlčuje za 10 let.
(4) Promlčecí lhůta uvedená v předchozích odstavcích platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí lhůta ode dne splatnosti nesplněné splátky.
(5) Úroky a opětující se plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za tři roky ode dne jejich splatnosti.
Ustanovení § 80, 82 a 83 se vztahují také na osamělé příslušníky trvale pečující alespoň o jedno dítě.
Na služební poměr příslušníků se použije přiměřeně těchto ustanovení zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů : § 10, § 11 odst.1, § 12, § 14 až 17, § 11Oa, § 143 odst. 6, § 147, § 157 až 161, § 241 až 244, § 245 odst. 1 až 3, § 246 až 260, § 265 až 266a, § 273 a § 274 odst. 1.
ZMOCŇOVACÍ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
(1) Vláda stanoví nařízením
a) ve kterých případech a v jakém rozsahu náleží poškozené osobě vedle nároků na náhradu škody podle pracovně právních předpisů i jednorázové mimořádné odškodnění, kdy se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovně právních předpisů pozůstalým po poškozené osobě, a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozenou osobu odkázány výživou,
b) doby, které se pro účely vzniku nároku na dovolenou posuzují jako doba služby,
c) ve kterých případech a v jakém rozsahu se poskytuje služební volno pro překážky z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky ve službě, a po jakou dobu náleží plat v trvání tohoto služebního volna,
d) podmínky nároku na náhradu cestovních,
stěhovacích a jiných výdajů,
které příslušníkovi vzniknou
při plnění služebních povinností,
e) výši jednorázového mimořádného odškodnění služebních úrazů a nemocí z povolání a případy, kdy lze jednorázové odškodnění příslušníka nebo pozůstalých nebo náhradu za bolest zvýšit.
(2) Ředitel stanoví vnitřním předpisem
a) podmínky a způsob používání specifických prostředků získávání informací, druhy a způsob vedení evidencí,
b) podrobnosti o organizaci a činnosti týkající se zálohy ředitele,
c) lázeňskou pravomoc služebních orgánů.
Je-li do služebního poměru podle tohoto zákona přijat občan, který byl příslušníkem Federálního ministerstva vnitra služebně zařazeným v Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie nebo Federální informační službě, příslušníkem Federální bezpečnostní informační služby nebo Bezpečnostní informační služby České republiky, započítává se délka služby v těchto služebních poměrech, jakož i nároky s tím související, jako kdyby tuto službu konal ve služebním poměru podle tohoto zákona.
Bezpečnostní informační služba provádí výcvik a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů služebních vozidel Bezpečnostní informační služby [Vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 55/1991 Sb., o výcviku a zdokonalování odborné způsobilosti řidičů silničních motorových vozidel.], vede jejich evidence a schvaluje technickou způsobilost služebních vozidel.
Do doby jmenování ředitele vykonává jeho povinnosti a uplatňuje jeho práva ředitel Bezpečnostní informační služby České republiky.
(1) Příslušníci Bezpečnostní informační služby České republiky se dnem účinnosti tohoto zákona považují za příslušníky přijaté do služebního poměru podle tohoto zákona (dále jen "dosavadní příslušník"), nejdéle však do 15 dní ode dne této účinnosti. Po tuto dobu je jim zachováno i poslední služební zařazení, hodnost a plat.
(2) Dosavadní příslušníci mohou nejpozději do 5 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona doručit řediteli písemné sdělení, že o přijetí do služebního poměru příslušníka nežádají (dále jen "sdělení"). Uvedenou lhůtu nelze prominout. Jejich služební poměr
skončí dnem, kdy bylo sdělení doručeno, nejpozději však posledním dnem lhůty uvedené ve větě první.
(3) U dosavadních příslušníků, kteří sdělení nedoručí nebo doručí opožděně, se má za to, že požádali o přijetí do služebního poměru příslušníka (dále jen "žadatel"). O této žádosti ředitel bezodkladně rozhodne, nejpozději však do konce lhůty stanovené v odstavci 1.
(4) Žadatelům, kteří nebudou do služebního poměru příslušníka přijati, náleží pouze finanční vyrovnání ve výši posledního hrubého měsíčního platu, splatné nejpozději do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(5) Na postup podle předchozích odstavců
se nevztahují ustanovení tohoto zákona o
řízení.
(1) Pokud se v právních předpisech mluví o Federální bezpečnostní informační službě nebo Bezpečnostní informační službě České republiky, rozumí se tím Bezpečnostní informační služba.
(2) Na Bezpečnostní informační službu přecházejí veškerá práva a povinnosti Bezpečnostní informační služby České republiky.
Zaměstnanci v pracovním poměru, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru k Bezpečnostní informační službě České republiky, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaměstnanci Bezpečnostní informační služby ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu zařazení.
Zrušuje se zákon České národní rady č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, ve znění zákona č. 316/1993 Sb.