(1) Délka základní doby služby v týdnu se řídí právními předpisy platnými pro zaměstnance v pracovním poměru.
(2) Služební orgán může stanovit příslušníkovi kratší dobu služby v týdnu nebo ji jinak vhodně upravit, jestliže o to příslušník požádá ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů a nebrání-li tomu důležitý zájem služby.
(1) Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje zpravidla na
pět dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud možno na sobotu a neděli. Pokud to povaha služby vyžaduje, může být služba rozvržena nerovnoměrně; průměrná týdenní doba služby nesmí přitom v určeném období, zpravidla čtyřtýdenním, přesahovat hranici stanovenou pro délku základní doby služby v týdnu.
(2) O rozvržení základní doby služby v týdnu rozhoduje příslušný služební orgán; stanoví též začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech; doba nepřetržité služby může přitom činit nejvýše 24 hodin.
(3) Ředitel stanoví podmínky, za nichž může být doba služby v týdnu rozvržena jinak, než podle předchozích odstavců.
Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje tak, aby příslušník měl mezi koncem jedné služby a počátkem následující služby nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 12 hodin a jednou v týdnu nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 36 hodin.
(1) Příslušník má nejdéle po každých pěti hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba na jídlo a oddech.
(2) Ředitel stanoví, v jakém rozsahu se přestávky na jídlo a oddech započítávají do základní doby služby.
(1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je příslušník povinen konat službu nad stanovenou základní dobu služby v týdnu.
(2) Při službě konané nad základní dobu služby v týdnu lze nepřetržitý odpočinek mezi dvěma službami zkrátit až na šest hodin; nepřetržitý odpočinek v týdnu musí vždy činit nejméně 24 hodin.
(3) Nocí se rozumí doba od 22 hodin do 6 hodin.
Příslušníkovi lze nařídit v důležitém zájmu služby služební pohotovost nebo dosažitelnost.
(1) Příslušník má nárok na dovolenou za kalendářní rok, jestliže v něm vykonával službu alespoň 60 dnů.
(2) Za kalendářní rok, v němž vznikl nebo skončil služební poměr, náleží příslušníkovi poměrná část dovolené, i když nesplnil podmínku uvedenou v odstavci 1.
(1) Základní délka dovolené činí 37 kalendářních dnů.
(2) Poměrná část dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru v kalendářním roce náleží jedna dvanáctina dovolené. Vznikne-li služební poměr nejpozději 15. den v měsíci, náleží příslušníkovi poměrná část dovolené i za tento kalendářní měsíc. Za kalendářní měsíc, v němž služební poměr skončil, náleží příslušníkovi poměrná část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci trval služební poměr nejméně 15 dnů.
(1) Nástup dovolené určuje služební orgán, a to s přihlédnutím k zájmům služby i k oprávněným požadavkům příslušníka. Den nástupu dovolené musí být příslušníkovi oznámen nejméně sedm dnů předem; tato lhůta může být zkrácena, jestliže s tím příslušník souhlasí.
(2) Dovolenou lze příslušníkovi poskytnout (určit nástup) ještě před splněním podmínky stanovené v § 62 odst. 1. Jestliže však příslušník do konce kalendářního roku tuto podmínku nesplní, je povinen vrátit plat, který mu byl vyplacen za dobu dovolené, na niž mu nevznikl nárok.
(3) Nástup dovolené je nutno určit tak, aby ji příslušník mohl vyčerpat zpravidla do konce kalendářního roku. Jestliže příslušník nemohl dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je služební orgán povinen určit nástup dovolené tak, aby ji příslušník vyčerpal nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Služební orgán je však povinen určit příslušníkovi čerpání alespoň v rozsahu 14 dnů dovolené v kalendářním roce, pokud na ně má nárok.
(4) Služební orgán nemůže určit čerpání dovolené na dobu, kdy je příslušník uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je příslušnice na mateřské dovolené. Na dobu trvání ostatních důležitých osobních překážek ve službě může služební orgán určit příslušníkovi čerpání dovolené jen na jeho žádost.
(5) Čerpá-li dovolenou příslušník s dobou služby rozvrženou nerovnoměrně, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.
(6) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může služební orgán změnit příslušníkovi původně určený nástup dovolené nebo ho odvolat z dovolené; příslušník má nárok na náhradu nákladů, které mu tím bez jeho zavinění vznikly.
(1) Dovolená se přerušuje, jestliže příslušník je v době čerpání dovolené uznán neschopným služby pro nemoc nebo úraz, ošetřuje-li nemocného člena rodiny nebo bylo-li mu uděleno nebo poskytnuto služební volno. Dovolená se přerušuje také nástupem mateřské dovolené.
(2) Připadne-li v době dovolené příslušníka svátek na den, který je jinak jeho obvyklým dnem služby, nezapočítává se do dovolené.
(1) Příslušník má za dobu dovolené nárok na plat. Na žádost příslušníka musí být plat, splatný během dovolené, vyplacen již před nástupem dovolené.
(2) Příslušníkovi náleží za nevyčerpanou dovolenou nebo za její poměrnou část náhrada ve výši platu odpovídajícího době nevyčerpané základní délky dovolené, pokud dovolenou nebo její poměrnou část nemohl vyčerpat ze závažných osobních či služebních důvodů anebo mu nebyla určena (§ 64) ani do konce příštího kalendářního roku.
Skončí-li služební poměr příslušníka po vyčerpání dovolené nebo její části, je povinen vrátit plat, vyplacený mu za dovolenou nebo její část, na niž mu nevznikl nárok, jen skončil-li služební poměr propuštěním podle § 36 odst. 1 písm. d/, e/ a f/ a odst. 2 písm. b/ nebo ztrátou hodnosti.
(1) Příslušník, který vykonává po celý kalendářní rok zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou službu, [Vyhláška č. 75/1967 Sb., ministerstev zdravotnictví a zahraničních věcí o dodatkové dovolené pracovníků, kteří vykonávají zdraví škodlivé nebo zvlášť obtížné práce, a o náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopností u některých nemocí z povolání.] má nárok též na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Vykonává-li tuto službu jen po část kalendářního roku, náleží mu poměrná část dodatkové dovolené.
(2) Za dodatkovou dovolenou nelze poskytnout náhradu podle § 66 odst. 2; tato dovolená musí být vždy vyčerpána v příslušném kalendářním roce, a to přednostně.
(1) Jestliže příslušník nemůže pro překážky z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky konat službu, má nárok na udělení služebního volna.
(2) Služební volno bez nároku na plat se poskytne příslušníkovi po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění nebo příspěvek podle zákona o rodičovském příspěvku, nejdéle však do tří let věku dítěte.
(3) Příslušníkovi může být poskytnuto, jestliže o to z vážných důvodů požádá, služební volno bez nároku na plat na nezbytně nutnou dobu.
(1) Příslušník má nárok na peněžní náležitosti a též na věcná plnění potřebná pro výkon služby.
(2) Příslušníkovi se poskytuje při vzniku služebního poměru jako věcné plnění potřebné pro výkon služby služební stejnokroj; je-li příslušník ustanoven do funkce, která je vykonávána v občanském oděvu, má nárok na příspěvek na slušné ošacení.
(3) Výše příspěvku na slušné ošacení za kalendářní rok činí polovinu hodnoty služebního stejnokroje.
(4) Příslušník má nárok na osobní ochranné prostředky, pokud to výkon jeho služby vyžaduje; pokud je povinen je používat po celou dobu výkonu služby, příspěvek na slušné ošacení mu nenáleží; pokud je povinen je používat po část doby výkonu služby, náleží mu příspěvek na slušné ošacení v poměrné části výše příspěvku stanoveného podle odstavce 3.
(5) Náležitosti platu a odměny za pracovní pohotovost upravují zvláštní předpisy [Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých dalších organizací (služební platový řád).].
Příslušníkovi náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, které mu vzniknou při plnění služebních povinností; rovněž mu náleží náhrada za používání vlastních předmětů potřebných pro výkon služby, jestliže se jich používá se souhlasem služebního orgánu.
(1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví příslušníků při výkonu služby zajišťuje služební orgán.
(2) Služební orgán je zejména povinen
a) dbát při tvorbě předpisů požadavků bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,
b) kontrolovat dodržování předpisů, rozkazů a pokynů vydaných k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,
c) zjišťovat příčiny služebních
úrazů a nemocí z povolání a
soustavně vytvářet podmínky pro předcházení
služebním úrazům a nemocem z povolání,
jakož i onemocněním vznikajícím
vlivem prostředí, v němž příslušník
vykonává službu.
Příslušník je zejména povinen
a) používat při výkonu služby předepsaných ochranných zařízení a prostředků,
b) účastnit se školení a výcviku prováděného v zájmu zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a podrobit se zkouškám z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby stanoveným zvláštním předpisem a lékařským prohlídkám,
c) včas oznámit nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví při výkonu služby.
(1) Služební orgány vytvářejí podmínky pro řádný, hospodárný a pokud možno bezpečný výkon služby.
(2) Služební orgány jsou pro příslušníky zejména povinny
a) zajišťovat poskytování zdravotní péče,
b) zřizovat, provozovat, udržovat a zlepšovat sociální zařízení,
c) pečovat o vzhled, úpravu a zlepšování pracovišť,
d) vytvářet příznivé podmínky pro závodní stravování,
e/ zajišťovat řádné ubytování.
(1) Bezpečnostní informační služba může s příslušníkem uzavřít dohodu, kterou se Bezpečností informační služba zavazuje umožnit mu zvýšení vzdělání a příslušník se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením vzdělání nebo jejich poměrnou část.
(2) Dohoda o zvýšení vzdělání musí být uzavřena písemně a musí být v ní uvedeny
a) stupeň vzdělání a forma jeho získání,
b) obor studia,
c) doba, po kterou se příslušník zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru, a
d) celková částka, kterou lze na příslušníkovi požadovat jako úhradu nákladů,
jinak je neplatná.
(3) Povinnost uhradit náklady podle odstavce 1 nevznikne, jestliže služební poměr příslušníka skončil propuštěním podle § 36 odst. 1 písm. a/ a b/ a odst. 2 písm. a/.
Služební orgány jsou povinny zajistit bezpečnou
úschovu věcí, které příslušníci
obvykle nosí do služby.
(1) Příslušníkům se poskytuje k upevnění jejich tělesné zdatnosti, tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace v délce dvou týdnů v kalendářním roce.
(2) Příslušníkům s oslabeným zdravím se poskytuje na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitace v délce dvou týdnů v kalendářním roce formou lázeňského léčení spojeného s částí dovolené.
Jestliže schopnost příslušníka k výkonu služby je ze zdravotních důvodů dlouhodobě změněna, stanoví mu příslušná lékařská komise zdravotní klasifikaci a potřebné omezení pro výkon služby.
(1) Příslušnice nesmí být ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon je pro ni fyzicky nepřiměřený, škodí jejímu organismu nebo ohrožuje její mateřské poslání.
(2) Těhotná příslušnice nesmí
být rovněž ustanovena do funkce ani zařazována
do služeb, jejichž výkon podle lékařského
posudku ohrožuje její těhotenství. To
platí obdobně o matce do konce devátého
měsíce po porodu.
Těhotná příslušnice a příslušnice pečující alespoň o jedno dítě mladší než tři roky nesmí být zařazována do nočních služeb, do služeb konaných nad základní dobu služby v týdnu, do služební pohotovosti nebo dosažitelnosti. Do služební pohotovosti a dosažitelnosti nesmí být bez svého souhlasu zařazována též příslušnice, která pečuje alespoň o jedno dítě mladší 15 let.
Vykonává-li těhotná příslušnice funkci, jejíž výkon je těhotné příslušnici zakázán nebo podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je služební orgán povinen převést ji dočasně na funkci, která je pro ni vhodná a v níž může dosahovat stejného platu jako v dosavadní funkci. To platí obdobně o matce pro dobu do konce devátého měsíce po porodu.
(1) Těhotná příslušnice a příslušnice pečující alespoň o jedno dítě mladší než jeden rok nesmí být vysílána na služební cestu.
(2) Příslušnice pečující alespoň o jedno dítě starší než jeden rok může být v době, pokud dítě nedosáhlo věku osmi let, vyslána na služební cestu mimo obvod obce služebního působiště nebo přeložena do jiného místa služebního působiště jen se svým souhlasem.
(3) Ustanovení předchozího odstavce platí i pro osamělou příslušnici pečující alespoň o jedno dítě mladší 15 let.
(1) Služební orgán je povinen při zařazování
do služby přihlížet též k
potřebám příslušnic pečujících
o děti mladší 15 let.
(2) Služební orgán určí příslušnici pečující o dítě mladší 15 let nebo těhotné příslušnici na její žádost kratší dobu služby nebo dobu služby jinak vhodně upraví, nebrání-li tomu důležitý zájem služby.
(1) Nárok příslušnic na mateřskou dovolenou a na přestávku ke kojení se řídí předpisy platnými pro zaměstnankyně v pracovním poměru. [§ 157 až 161 zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.]
(2) Požádá-li příslušnice služební orgán o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, je služební orgán povinen její žádosti vyhovět.
(1) Příslušník odpovídá Bezpečnostní informační službě za škodu, kterou ji způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
(2) Byla-li škoda způsobena také porušením
povinnosti ze strany Bezpečnostní informační
služby, odpovědnost příslušníka
se poměrně omezí.
(3) Zavinění příslušníka prokazuje služební orgán s výjimkou případů uvedených v § 87 a 89.
Na příslušníkovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu, může služební orgán požadovat, aby přispěl k úhradě škody, která byla způsobena Bezpečnostní informační službě, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud škodu nelze uhradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti, a k výši a povaze škody. Výše náhrady škody nesmí však přesáhnout částku rovnající se trojnásobku hrubého měsíčního platu příslušníka.
(1) Převzal-li příslušník na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování (hotovosti, ceniny, materiálové zásoby, zboží a jiné hodnoty), odpovídá za vzniklý schodek. V dohodě může být s příslušníkem současně ujednáno, že bude-li vykonávat službu s více příslušníky, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně.
(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
(3) Příslušník se zprostí odpovědnosti
zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li,
že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho
zavinění.
(1) Příslušník, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní odstoupit, je-li převáděn na jinou funkci nebo pokud Bezpečnostní informační služba v době do jednoho měsíce po obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v podmínkách výkonu služby, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné hmotné odpovědnosti může příslušník od dohody odstoupit, jestliže na pracoviště je ustanoven jiný příslušník nebo ustanoven jiný vedoucí pracoviště nebo jeho zástupce. Odstoupení musí být oznámeno služebnímu orgánu písemně, jinak je neplatné.
(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem skončení služebního poměru nebo dnem doručení písemného oznámení o odstoupení od této dohody služebnímu orgánu.
Příslušník odpovídá za ztrátu součástí výstroje, výzbroje, nástrojů, přístrojů a jiných předmětů, které mu byly svěřeny na písemné potvrzení. Této odpovědnosti se zprostí zcela nebo zčásti, prokáže-li, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
O náhradě škody rozhoduje služební
orgán, nedojde-li k dohodě o náhradě
škody.
Příslušník neodpovídá za škodu,
a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,
b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem,
c) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.
(1) Příslušník, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčinil uvedením v předešlý stav.
(2) Výše náhrady způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého příslušníka trojnásobek jeho hrubého měsíčního platu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena
a) na svěřených hodnotách, které je příslušník povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů,
b) v opilosti, kterou si příslušník sám přivodil, nebo v důsledku toho, že zneužil jiné návykové látky.
(3) Byla-li škoda způsobena také Bezpečnostní informační službou, je příslušník povinen nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
(4) Odpovídá-li za škodu několik příslušníků,
je každý z nich povinen hradit poměrnou část
škody podle míry svého zavinění;
způsobil-li některý z nich škodu úmyslně,
odpovídá za celou škodu.
(1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým příslušníkům určí podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých platů, přičemž plat příslušného nadřízeného a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.
(2) Podíl náhrady stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých příslušníků, s výjimkou příslušného nadřízeného a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich hrubému měsíčnímu platu. Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, jsou povinni uhradit zbytek příslušný nadřízený a jeho zástupce podle poměru svých dosažených hrubých platů.
(3) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze společně odpovědných příslušníků, hradí schodek tento příslušník podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí všichni společně odpovědní příslušníci podíly určenými podle předchozích odstavců.
Při určení výše škody na věci se vychází z její hodnoty v době poškození nebo ztráty s přihlédnutím k jejímu opotřebení.
(1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, lze určit
výši náhrady škody nižší
částkou, než je skutečná škoda,
popřípadě než je trojnásobek
hrubého měsíčního platu. Jde-li
o škodu způsobenou v opilosti nebo v důsledku
zneužití jiné návykové látky
nebo o škodu na svěřených hodnotách,
které je příslušník povinen vyúčtovat,
anebo o škodu způsobenou ztrátou svěřených
předmětů, může náhradu
škody nižší částkou určit
pouze odvolací orgán, nebo jde-li o škodu způsobenou
trestným činem, též soud.
(2) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti příslušníkem při dopravní nehodě, lze ve zvlášť odůvodněných případech od vymáhání náhrady škody zcela upustit, došlo-li k dopravní nehodě při bezpečnostní akci nebo bezprostředně po ní, při ztížených podmínkách, dále jde-li o první zavinění příslušníka nebo o nehodu způsobenou v důsledku jeho malé zkušenosti, anebo došlo-li při dopravní nehodě k vážnému poškození jeho zdraví.
(3) Při určování výše náhrady škody se přihlíží zejména k výši a povaze škody, k tomu, jak k ní došlo, a k dosavadnímu plnění služebních povinností příslušníkem.
(4) Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.
(1) Řízení o náhradě škody způsobené Bezpečnostní informační službě je povinen zahájit příslušný služební orgán, a to bez zbytečného odkladu, jakmile se o vzniku škody dozví.
(2) Výši náhrady škody určí rozhodnutím služební orgán po projednání s příslušníkem tak, aby dohoda o náhradě škody mohla být uzavřena, popřípadě rozhodnutí o náhradě škody bylo příslušníkovi oznámeno bez zbytečného odkladu. Dohoda o náhradě škody musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
(1) Byla-li příslušníkovi způsobena
při výkonu služby nebo v přímé
souvislosti s ním škoda porušením právní
povinnosti, odpovídá mu za ni Bezpečnostní
informační služba.
(2) Bezpečnostní informační služba odpovídá příslušníkovi též za škodu, kterou mu způsobila porušením právních povinností v rámci plnění služebních úkolů služebními orgány.
(1) Došlo-li při plnění výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním k poškození příslušníka na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (dále jen "služební úraz"), odpovídá za škodu tím vzniklou Bezpečnostní informační služba. Služebním úrazem není úraz, který se příslušníkovi přihodil na cestě do služby a zpět, pokud nebyl mimořádně povolán na pracoviště (nebo jiné místo) služebním orgánem.
(2) Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který příslušník utrpěl pro výkon služby.
(3) Za škodu způsobenou příslušníkovi nemocí z povolání odpovídá Bezpečnostní informační služba, konal-li v ní službu naposledy před jejím zjištěním za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených.
(4) Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do tohoto seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.
(1) Bezpečnostní informační služba se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že
a) škoda byla způsobena tím, že postižený příslušník svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
b) škodu si přivodil postižený příslušník v důsledku své opilosti nebo v důsledku zneužití jiné návykové látky a Bezpečnostní informační služba nemohla škodě zabránit,a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.
(2) Bezpečnostní informační služba se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že
a) postižený příslušník porušil svým zaviněním právní nebo ostatní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody,
b) jednou z příčin škody byla opilost postiženého příslušníka nebo zneužití jiné návykové látky postiženým příslušníkem,
c) příslušníkovi vzniká škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že ač neporušil právní nebo ostatní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit úraz nebo nemoc z povolání.
(3) Zprostí-li se Bezpečnostní informační služba odpovědnosti zčásti, určí se část škody, kterou nese příslušník, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. c/ uhradí však Bezpečnostní informační služba jednu třetinu škody.
(4) Při posuzování, zda příslušník porušil právní nebo ostatní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, není možno dovolávat se jen všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.
(5) Za lehkomyslné jednání podle odstavce
2 písm. c/ nelze považovat běžnou neopatrnost
a jednání vyplývající z rizika
služby.