Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
(1) Zřizuje se Bezpečnostní informační služba jako zpravodajská služba České republiky.
(2) Postavení, působnost, kontrolu Bezpečnostní informační služby a její spolupráci s ostatními zpravodajskými službami České republiky upravuje zvláštní zákon [Zákon č. .../1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky ].
(1) Úkoly Bezpečnostní informační služby plní příslušníci Bezpečnostní informační služby (dále jen "příslušníci"), kteří jsou k ní ve služebním poměru.
(2) Příslušníci jsou povinni při plnění úkolů dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní, jakož i toho, aby osobám v souvislosti s jejich činností nevznikla škoda nebo jiná nepřiměřená újma.
Příslušníci podléhají též ustanovením trestního zákona o trestných činech vojenských.
Příslušníci prokazují svou příslušnost k Bezpečnostní informační službě služebním průkazem s evidenčním číslem a ústním prohlášením: "Bezpečnostní informační služba".
Příslušníci jsou oprávněni držet a nosit služební střelnou zbraň.
Specifickými prostředky získávání informací se pro účely tohoto zákona rozumějí zpravodajské prostředky a využívání služeb osob jednajících ve prospěch Bezpečnostní informační služby.
(1) Bezpečnostní informační služba je oprávněna v oboru své působnosti používat zpravodajské prostředky, kterými jsou
a) zpravodajská technika,
b) krycí prostředky,
c) sledování.
(2) Bezpečnostní informační služba je povinna zabezpečit ochranu zpravodajských prostředků před vyzrazením, zneužitím, poškozením, zničením, ztrátou a odcizením.
Zpravodajskou technikou se pro účely tohoto zákona rozumějí technické prostředky a zařízení, zejména elektronické, fototechnické, chemické, fyzikálně-chemické, radiotechnické, optické, mechanické, anebo jejich soubory, používané utajovaným způsobem při
a) vyhledávání, otevírání a zkoumání dopravovaných zásileka jejich vyhodnocování,
b) odposlouchávání, popřípadě zaznamenávání telekomunikačního, radiokomunikačního a jiného obdobného provozu,
c) pořizování obrazových, zvukových nebo jiných záznamů v případě, že jejich pořizováním nebo použitím je zasahováno do základních práv a svobod občanů,
d) vyhledávání použití technických prostředků, které by mohly znemožnit nebo znesnadnit plnění úkolů v rámci působnosti Bezpečnostní informační služby, pokud jím je zasahováno do základních práv a svobod občanů,
e) identifikaci osob nebo předmětů, popřípadě
při zjišťování jejich pohybu za
použití zabezpečovací a nástrahové
techniky, pokud jím je zasahováno do základních
práv a svobod občanů.
(1) Bezpečnostní informační služba může zpravodajskou
techniku použít jen po předchozím písemném povolení předsedy senátu vrchního soudu příslušného podle sídla Bezpečnostní informační služby (dále jen "soudce") a za předpokladu, že by odhalování nebo dokumentování činností, pro něž má být použita, bylo jiným způsobem neúčinné nebo podstatně ztížené nebo v daném případě nemožné.
(2) Použití zpravodajské techniky nesmí překročit rozsah povolení soudce podle odstavce 1 a nesmí zasahovat do práv a svobod občanů nad nezbytně nutnou míru.
(3) Bezpečnostní informační služba může technicky zabezpečit použití zpravodajské techniky i pro potřeby jiných oprávněných orgánů, pokud o to požádají a předloží příslušné povolení k použití zpravodajské techniky vydané podle zvláštního zákona [§ 36 zákona č.283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č.17/1994 Sb.).
§ 13 a násl. zákona č.67/1992 Sb., o Vojenském obranném zpravodajství.].
(4) Bezpečnostní informační služba je oprávněna žádat technické zabezpečení použití zpravodajské techniky pro vlastní potřebu i od jiných, k této činnosti oprávněných orgánů. V tomto případě je povinna doložit, že použití zpravodajské techniky bylo
podle tohoto zákona povoleno [§ 37 odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb.].
(1) Povolení k použití zpravodajské techniky vydává soudce na základě písemné žádosti, která obsahuje
a) druh zpravodajské techniky, která má být použita, dobu trvání jejího použití, základní identifikační údaje o objektu zájmu, vůči kterému má být zpravodajská technika použita, číslo telefonní nebo jiné obdobné stanice, pokud z ní má býtprováděn odposlech, popřípadě záznam, a je-li známo, i místo použití zpravodajské techniky; má-li být zpravodajská technika použita vůči ústavnímu činiteli nebo jejím použitím má být zasahováno do práva nedotknutelnosti obydlí, musí být tato informace součástí žádosti,
b) důvody pro použití zpravodajské techniky, včetně odůvodnění podmínek pro její použití stanovených v § 9 odst. 1, c/ informaci o jakékoliv předchozí žádosti o použití zpravodajské techniky vůči objektu zájmu uvedenému v písmenu a/, včetně informace, jak bylo o této žádosti rozhodnuto.
(2) Soudce o žádosti o povolení zpravodajské techniky rozhodne bezodkladně.
(3) Rozhodnutí o povolení k použití zpravodajské techniky obsahuje druh zpravodajské techniky, která může být použita, dobu trvání jejího použití, základní identifikační údaje o objektu zájmu, vůči kterému má být zpravodajská technika použita, číslo telefonní nebo jiné obdobné stanice, pokud z ní má být prováděn odposlech, popřípadě záznam, a je-li známo, i místo použití zpravodajské techniky a odůvodnění.
(4) Použití zpravodajské techniky lze povolit jen na nezbytně nutnou dobu, nejdéle však na dobu šesti měsíců.
(5) Rozhodne-li soudce o povolení zpravodajské techniky
kladně, vydá současně výpis
z tohoto rozhodnutí, který obsahuje nejnutnější
identifikační údaje, nikoliv však odůvodnění.
(6) Zamítne-li soudce žádost o povolení k použití zpravodajské techniky, obsahuje rozhodnutí odůvodnění.
(7) Proti rozhodnutí o povolení nebo zamítnutí žádosti o povolení k použití zpravodajské techniky není přípustný opravný prostředek.
(1) Soudce je oprávněn požadovat od Bezpečnostní informační služby informace k posouzení, zda důvody pro používání zpravodajské techniky trvají.
(2) Zjistí-li soudce, že důvody používání zpravodajské techniky pominuly, povolení k jejímu použití odejme.
Bezpečnostní informační služba bezodkladně písemně informuje soudce o ukončení používání zpravodajské techniky.
(1) Krycí prostředky slouží k utajení skutečné totožnosti příslušníka nebo jeho příslušnosti k Bezpečnostní informační službě nebo k utajení skutečných zájmů či objektů Bezpečnostní informační služby, je-li toto utajení nutné pro plnění úkolů Bezpečnostní informační služby.
(2) Krycím prostředkem nesmí být průkaz
prezidenta republiky, poslance nebo senátora Parlamentu,
člena vlády, člena Nejvyššího
kontrolního úřadu anebo guvernéra
České národní banky a služební
průkaz státního zástupce, soudce nebo
diplomatický pas.
(3) Krycí prostředky vydává, zřizuje nebo k jejich zřízení dává podnět Bezpečnostní informační služba na základě rozhodnutí ředitele.
(4) Bezpečnostní informační služba vede evidenci vydaných a zřízených krycích prostředků.
O použití sledování a jeho dokumentaci rozhoduje ředitel nebo jím určený vedoucí organizačního útvaru.
(1) Bezpečnostní informační služba je oprávněna při plnění svých úkolů využívat služeb poskytovaných osobami jednajícími v její prospěch.
(2) Osobou jednající ve prospěch Bezpečnostní informační služby se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba starší 18 let, která dobrovolně a utajeným způsobem poskytuje služby Bezpečnostní informační službě při plnění jejích úkolů.
(3) Bezpečnostní informační služba
je povinna ochraňovat osobu jednající ve
prospěch Bezpečnostní informační
služby před vyzrazením a způsobením
újmy na cti, životě, zdraví nebo majetku,
která by jí mohla vzniknout pro poskytování
těchto služeb nebo v souvislosti s ním.
(1) Bezpečnostní informační služba je oprávněna ukládat, uchovávat a využívat údaje o fyzických a právnických osobách, jestliže je to nutné k plnění úkolů v její působnosti.
(2) Bezpečnostní informační služba je povinna zabezpečit ochranu údajů obsažených v evidencích před vyzrazením, zneužitím, poškozením, ztrátou a odcizením.
(3) Bezpečnostní informační služba skutečnost o vedení evidence o fyzických a právnických osobách ani její obsah těmto osobám nesděluje.
(4) Bezpečnostní informační služba může informace a informační systémy sdružovat a získávat informace pod krytím jiným účelem nebo jinou činností.
(5) Bezpečnostní informační služba zřizuje a spravuje archiv zvláštního významu [§ 24 zákona ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví.] k trvalému zachování informací.
(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc Bezpečnostní informační službě nebo příslušníkovi s jejich vědomím (dále jen "poškozená osoba"). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobila-li si tuto škodu poškozená osoba úmyslně.
(2) Došlo-li u poškozené osoby k újmě
na zdraví nebo k smrti, určí se rozsah a
výše náhrady škody podle předpisů
o odškodňování pracovních úrazů
a nemocí z povolání zaměstnanců.
(3) Stát odpovídá i za škodu na věcech, která poškozené osobě vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to dobře možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozené osobě může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.
(4) Stát odpovídá i za škodu, kterou poškozená osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou Bezpečnostní informační službě nebo příslušníkovi.
(5) Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu Bezpečnostní informační služba.
Právní úkony ve věcech služebního poměru činí jménem Bezpečnostní informační služby ředitel a v rozsahu jím stanoveném též vedoucí organizačních útvarů Bezpečnostní informační služby (dále jen "služební orgán").
(1) Do služebního poměru může být po přijímacím řízení přijat občan České republiky starší 21 let, který o přijetí písemně požádá (dále jen "uchazeč") a
a) nebyl v posledních deseti letech pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,
b) je fyzicky a duševně způsobilý pro výkon služby,
c) splňuje kvalifikační předpoklady pro výkon funkce, do které má být ustanoven, - 10
d) vykonal základní nebo náhradní vojenskou službu, pokud podléhá branné povinnosti.
(2) O výsledku přijímacího řízení musí být uchazeč písemně vyrozuměn do 90 dnů od podání žádosti o přijetí do služebního poměru.
(1) Služební poměr se zakládá dnem uvedeným v rozhodnutí služebního orgánu o přijetí uchazeče do služebního poměru.
(2) Rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru musí obsahovat údaj o dni vzniku služebního poměru, jinak je neplatné. Dále musí obsahovat ustanovení do funkce, jmenování do hodnosti, ustanovení o zkušební době podle § 22 a místo služebního působiště.
(3) Služební poměr nevznikne, pokud uchazeč nenastoupí službu v den určený v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž mu v tom bránila překážka ve službě (§ 69), nebo do týdne neuvědomí o této překážce služební orgán, který vydal rozhodnutí o přijetí do služebního poměru.
(4) Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru musí být vydáno písemně a doručeno uchazeči, jinak je neplatné.
(1) Příslušník skládá při nástupu do služby služební přísahu.
"Slavnostně slibuji, že budu věrný České republice. Budu čestným, statečným, ukázněným a nestranným příslušníkem Bezpečnostní informační služby. Služební povinnosti budu plnit podle svých nejlepších schopností a ve své činnosti se budu řídit Ústavou a zákony a budu chránit ústavní zřízení České republiky, jakož i práva občanů. K tomu jsem připraven vynaložit všechny síly a schopnosti a nasadit i svůj život. Tak přísahám!".
(3) Odmítne-li příslušník složit služební přísahu, skončí jeho služební poměr dnem, kdy k odmítnutí došlo.
(1) Při přijetí do služebního poměru se stanoví zkušební doba, a to nejdéle na 12 měsíců.
(2) Stanovenou zkušební dobu lze se souhlasem příslušníka zkrátit, dosahuje-li příslušník v průběhu zkušební doby velmi dobrých výsledků ve výkonu služby.
(3) Doba, po kterou byl příslušník uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, se započítává do zkušební doby v rozsahu nejvýše deseti dnů.
Stanoví se tyto hodnosti příslušníků:
a) praporčické:
rotný, strážmistr, nadstrážmistr, praporčík,
b) důstojnické:
poručík, kapitán, major, podplukovník, plukovník,
c) generálské:
generálmajor, generálporučík.
Při přijetí do služebního poměru je příslušník jmenován do hodnosti rotného. Ukončil-li studium na střední škole maturitní zkouškou [§ 25 zákona č.29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.], je jmenován do hodnosti strážmistra. Ukončil-li vysokoškolské studium nebo alespoň ucelenou část vysokoškolského studia [§ 19 a 21 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů.], je jmenován nejméně do hodnosti poručíka.
(1) Příslušník má nárok na povýšení do vyšší hodnosti, splňuje-li současně tyto podmínky:
a) je ustanoven ve funkci, pro kterou je stanovena vyšší hodnost, než kterou skutečně má, a dosahuje dobrých výsledků ve výkonu služby,
b) od jeho posledního povýšení nebo jmenování do hodnosti uplynula stanovená doba výsluhy let v hodnosti,
c) splňuje kvalifikační předpoklad vzdělání stanovený pro vykonávanou funkci.
(2) Příslušník v praporčické hodnosti má nárok na
a) povýšení do vyšší praporčické hodnosti, dosáhl-li úplného středního vzdělání,
b) jmenování do hodnosti poručíka, ukončil-li vysokoškolské studium nebo alespoň jeho ucelenou část 6/.
(1) Příslušníky jmenuje a povyšuje do praporčických a důstojnických hodností ředitel a jím určené služební orgány.
(2) Ředitele jmenuje nebo povyšuje do důstojnických hodností vláda.
(1) Příslušníkovi lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou skutečně má, na dobu, po kterou to vyžaduje funkce nebo služební úkoly, jimiž byl pověřen.
(2) Příslušníkovi, jemuž byla propůjčena vyšší hodnost, náleží práva a povinnosti spojené s touto hodností.
(3) Hodnost propůjčuje ředitel.
(1) Služební hodnocení je jedním z podkladů pro rozhodování ve věcech služebního poměru příslušníka.
(2) Služební hodnocení spočívá v posouzení způsobilosti příslušníka pro výkon funkce, zejména odborné, a způsobu plnění služebních povinností.
(1) Služební orgány ustanovují příslušníky do volných funkcí podle dosaženého vzdělání, závěru služebního hodnocení, zdravotního stavu a potřeb Bezpečnostní informační služby.
(2) Ustanovení příslušníka do volné funkce může být spojeno s podmínkou výběrového řízení.
(3) Vyžaduje-li to důležitý zájem
služby, může být příslušník
dočasně pověřen výkonem funkce,
nejdéle však na dobu tří měsíců
v kalendářním roce.
(1) Jestliže příslušník nemůže nadále vykonávat dosavadní funkci, protože
a) v důsledku organizačních změn došlo k jejímu zrušení,
b) podle posudku lékařské komise dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro její výkon,
c) podle závěru služebního hodnocení není způsobilý ji vykonávat, nebo
d) vykonává trest zákazu činnosti,
převede se na jinou funkci v místě téhož služebního působiště, a není-li to možné, přeloží se na jinou funkci v jiném místě služebního působiště.
(2) Příslušník může být převeden na stejnou nebo jinou funkci alespoň stejné úrovně v témže místě služebního působiště nebo přeložen na stejnou nebo jinou funkci alespoň stejné úrovně v jiném místě služebního působiště, je-li to v důležitém zájmu služby.
(3) Příslušník může být převeden na jinou funkci v témže místě služebního působiště nebo přeložen do jiného místa služebního působiště na vlastní žádost po předchozí dohodě s nadřízeným služebním orgánem.
(4) Ustanovení o převedení na jinou funkci a přeložení se nevztahují na příslušníky zařazené do záloh ředitele (§ 32).
(1) Příslušník může být
vyslán na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však
na dobu pěti měsíců během kalendářního
roku, na služební cestu.
(2) Příslušník může být pověřen na dobu nezbytně nutnou zastupováním jiného příslušníka ve funkci vyšší úrovně. O pověření zastupováním rozhodne příslušný služební orgán písemnou formou [§ 6 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.].
K zajištění úkolů v oboru působnosti Bezpečnostní informační služby mohou být příslušníci zařazeni do zálohy ředitele.
(1) Stane-li se příslušník podezřelým, že se dopustil hrubého porušení služební kázně nebo trestného činu a další ponechání ve výkonu služby by v obou případech ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh objasňování jeho činu, bude rozhodnutím služebního orgánu dočasně zproštěn výkonu služby.
(2) Příslušníka lze zprostit výkonu služby jen na dobu nezbytně nutnou k objasňování jeho činů, nejdéle však na dobu šesti měsíců, jde-li o podezření z trestného činu, a při hrubém porušení kázně maximálně na dobu 30 dnů ode dne, kdy se služební orgán o tomto porušení dozví. V případě, že je proti příslušníkovi vedeno trestní řízení, zprostí se výkonu služby do pravomocného skončení trestního řízení nebo do podmíněného zastavení trestního stíhání [§ 307 a 308 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.].
(3) Příslušníkovi, který byl zproštěn výkonu služby, náleží ode dne zproštění 50% platu, nejméně však ve výši minimální mzdy stanovené zvláštními předpisy. [Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě, ve znění nařízení vlády České republiky č. 615/1992 Sb.] Tato část platu se zvyšuje o 10% platu za každou vyživovanou osobu, nejvíce však do výše 80%
platu.
(4) Pominou-li důvody pro zproštění výkonu služby, služební orgán rozhodnutí o zproštění výkonu služby zruší; příslušníkovi se doplatí rozdíl, o který byl jeho plat zkrácen; to neplatí, bylo-li jednání, pro které byl zproštěn výkonu služby, úmyslným trestným činem, za který byl pravomocně odsouzen, nebo byl-li pro jednání, pro něž byl zproštěn výkonu služby, propuštěn ze služebního poměru. V případě důvodu pro zproštění výkonu služby, spočívajícím v podmíněném zastavení trestního stíhání, se tento rozdíl doplatí pouze, bylo-li vydáno pravomocné rozhodnutí o tom, že se příslušník osvědčil.
Služební poměr příslušníka končí
a) uvolněním,
b) propuštěním,
c) ztrátou hodnosti,
d) zrušením ve zkušební době,
e) úmrtím.
(1) Příslušník musí být uvolněn ze služebního poměru, jestliže o to požádá. Žádost musí být písemná a doručena příslušnému služebnímu orgánu, jinak je neplatná.
2) Služební poměr podle odstavce 1 skončí uplynutím čtyř měsíců, pokud se služební orgán a příslušník nedohodnou jinak; tato doba počíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení žádosti o uvolnění služebnímu orgánu a končí uplynutím posledního dne čtvrtého kalendářního měsíce.
(1) Příslušník bude propuštěn ze služebního poměru, jestliže
a) pro něj v důsledku organizačních změn, schválených vládou, není jiné zařazení,
b) podle posudku lékařské komise dlouhodobě pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost vykonávat dosavadní funkci a nelze ho přemístit nebo přeložit na jinou funkci,
c) byl při služebním hodnocení hodnocen jako nezpůsobilý vykonávat jakoukoli funkci,
d) porušil služební přísahu nebo služební povinnosti zvlášť hrubým způsobem,
e) porušil povinnost stanovenou zvláštním omezením (§ 45) nebo pozbyl státního občanství České republiky,
f) byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
(2) Příslušník může být ze služebního poměru propuštěn, jestliže
a) splňuje podmínky nároku na starobní důchod,
b) byl pravomocně odsouzen pro trestný čin.
(3) O propuštění z důvodů uvedených
v odstavci 1 písm. c/, d/, f/ a odstavci 2 písm.
b/ musí být rozhodnuto do dvou měsíců
ode dne, kdy se služební orgán o důvodu
propuštění dozvěděl, nejpozději
však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl;
v těchto dobách musí být rozhodnutí
příslušníkovi též doručeno.
Jde-li o propuštění z důvodu uvedeného
v odstavci 1 písm. c/, nezapočítává
se do doby dvou měsíců doba, po kterou je
příslušník uznán dočasně
neschopným služby pro nemoc nebo úraz.
(4) O propuštění z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. e/ musí být rozhodnuto neprodleně poté, kdy se služební orgán o důvodu propuštění dozvěděl.
(1) Rozhodnutí o propuštění musí být vyhotoveno písemně a musí v něm být uveden důvod propuštění a skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, a musí být příslušníkovi doručeno, jinak je neplatné.
(2) Při propuštění skončí služební poměr uplynutím dvou měsíců, pokud se služební orgán a příslušník nedohodnou jinak; tato doba počíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení rozhodnutí o propuštění a končí uplynutím posledního dne příštího kalendářního měsíce. Jde-li o propuštění z důvodů uvedených v § 36 odst. 1 písm. d/ e/ a f/, anebo o propuštění z důvodu uvedeného v § 36 odst. 2 písm. b/, skončí služební poměr dnem doručení rozhodnutí o propuštění.
(1) Příslušník nesmí být propuštěn ze služebního poměru v ochranné době, to je v době
a) kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz, pokud si tuto neschopnost úmyslně nevyvolal nebo nezpůsobil v opilosti nebo zneužitím jiné návykové látky,
b) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení lázeňského léčení poskytovaného v době dočasné neschopnosti k výkonu služby až do jejího skončení; při onemocnění tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje o šest měsíců po propuštění z ústavního ošetřování, nebo
c) kdy je příslušnice těhotná
nebo kdy příslušnice nebo osamělý
příslušník trvale pečuje alespoň
o jedno dítě mladší než tři
roky.
(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů uvedených v § 36 odst. 1 písm. d/, e/ a f/ a odst. 2 písm. b/.
(3) Bylo-li rozhodnutí o propuštění doručeno příslušníkovi před počátkem ochranné doby a služební poměr by měl skončit v této době, ochranná doba se do dvouměsíční doby uvedené v § 36 odst. 3 nezapočítává, ledaže příslušník písemně prohlásí, že na prodloužení služebního poměru netrvá.
Byl-li příslušníkovi soudem uložen trest ztráty hodnosti, skončí služební poměr dnem, kdy rozsudek nabyl právní moci.
Ve zkušební době může služební orgán nebo příslušník zrušit služební poměr i bez uvedení důvodu. Služební poměr skončí uplynutím tří kalendářních dnů následujících po dni doručení rozhodnutí služebního orgánu nebo po písemném oznámení příslušníka, vždy však nejpozději uplynutím zkušební doby.
Je-li rozhodnutí o skončení služebního
poměru zrušeno, služební poměr
nadále trvá bez přerušení se
všemi právy a povinnostmi. Oznámí-li
příslušník nejpozději před
doručením rozhodnutí o zrušení,
že netrvá na dalším výkonu služby,
platí, pokud se příslušník a
služební orgán nedohodnou jinak, že služební
poměr skončí uvolněním po uplynutí
doby čtyř měsíců; tato doba
počíná prvním dnem kalendářního
měsíce následujícího po dni
doručení oznámení příslušníka
služebnímu orgánu a skončí uplynutím
posledního dne čtvrtého kalendářního
měsíce.
(1) Nejpozději v den skončení služebního poměru je služební orgán povinen příslušníkovi vydat posudek o jeho služební činnosti. Posudek o služební činnosti nesmí obsahovat údaje, na které se vztahuje ustanovení předpisu o státním, hospodářském nebo služebním tajemství. [Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění pozdějších předpisů.]
(2) Podává-li služební orgán jinému orgánu nebo organizaci posudek o služební činnosti příslušníka, musí příslušníka s jeho obsahem seznámit a na požádání mu vydat jeho opis. Jiné informace o příslušníkovi je služební orgán oprávněn podávat pouze s jeho souhlasem.
(3) Při skončení služebního poměru je služební orgán povinen vydat příslušníkovi, popřípadě zaměstnavateli na jeho žádost potvrzení o služebním poměru a uvést v něm zejména dobu jeho trvání, skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku na dovolenou, závazky příslušníka vůči Bezpečnostní informační službě a zda, v jaké výši, v jakém pořadí a v čí prospěch jsou prováděny z platu příslušníka srážky, a skutečnosti rozhodné pro hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání poskytované podle zvláštních předpisů. [Zákon ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.]
Služební kázeň je důsledné plnění povinností stanovených zákony, dalšími právními předpisy, rozkazy a pokyny nadřízených.
(1) Příslušník je povinen
a) plnit důsledně a přesně úkoly uložené mu zákony a dalšími právními předpisy, jakož i úkoly uložené mu rozkazy a pokyny nadřízených,
b) vykonávat řádně službu,
c) oznámit svému nadřízenému závady a nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby,
d) zachovávat mlčenlivost o věcech, s nimiž se seznámil při výkonu služby nebo v souvislosti s výkonem služby.
(2) Domnívá-li se příslušník, že rozkaz jeho nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit; trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je příslušník povinen jej splnit. Tuto skutečnost může příslušník oznámit řediteli.
(3) Příslušník je povinen odepřít
splnění rozkazu nadřízeného,
jestliže by jeho splněním spáchal trestný
čin; tuto skutečnost ohlásí písemně
bez zbytečného odkladu vyššímu
nadřízenému. V případě,
že se odepření týká rozkazu ředitele,
příslušník oznámí tuto
skutečnost Nejvyššímu státnímu
zastupitelství.
(1) Příslušníci nesmějí být členy politických stran nebo politických hnutí a odborových organizací.
(2) Příslušníci nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost a nesmějí rovněž sami podnikatelskou nebo živnostenskou činnost vykonávat. Toto omezení se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární, uměleckou, na správu vlastního majetku a na činnosti, které příslušník vykonává v souladu s úkoly a ve prospěch Bezpečnostní informační služby.
Nadřízený je povinen
a) organizovat, řídit a kontrolovat výkon služby,
b) zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vycvičeni, vyškoleni a vybaveni,
c) oceňovat záslužné činy a příkladné plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností.
Nadřízený v rozsahu své pravomoci
uděluje kázeňské odměny a ukládá
kázeňské tresty.
(1) Kázeňskými odměnami jsou
a) peněžitý nebo věcný dar,
b) mimořádné jmenování do důstojnické hodnosti,
c) mimořádné povýšení do vyšší hodnosti.
(2) Odměnu podle odstavce 1 písm. b/ lze udělit jen příslušníkovi vykonávajícímu funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost.
(3) Kázeňská odměna musí být úměrná záslužnému činu nebo příkladnému plnění služebních povinností.
(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení základních povinností příslušníka, pokud nejde o trestný čin.
(2) Jako kázeňský přestupek se vyřizuje též jednání příslušníka, které má znaky přestupku, pokud tak stanoví zvláštní předpis. [§ 10 odst. 1 písm. a/ zákona ČNR č. 200/1990 Sb.,o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.]
(1) Kázeňskými tresty jsou
a) písemná důtka,
b) snížení platu až o 15% na dobu nejdéle tří měsíců a při opětovném kázeňském přestupku, jehož se příslušník dopustil v době před zahlazením kázeňského trestu, na dobu nejdéle šesti měsíců,
c) snížení hodnosti o jeden stupeň až na dobu jednoho roku,
d) zákaz činnosti,
e/ propadnutí věci.
(2) Kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeň nelze uložit příslušníkovi v hodnosti rotného, poručíka nebo generálmajora Bezpečnostní informační služby.
(3) Kázeňský trest zákazu činnosti a propadnutí věci lze uložit jen za jednání mající znaky přestupku a za podmínek stanovených zvláštními předpisy. [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb.] Tyto kázeňské tresty je možno uložit samostatně nebo společně, a to i s kázeňským trestem snížení platu nebo snížení hodnosti o jeden stupeň.
(4) Kázeňským trestem zákazu činnosti nelze příslušníkovi uložit zákaz výkonu funkce.
(5) Kázeňský trest zákazu činnosti se vykonává i tehdy, jestliže příslušníkovi, kterému byl tento kázeňský trest uložen, skončil služební poměr. O upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu zákazu činnosti rozhoduje služební orgán, který trest uložil, nejdříve však po uplynutí poloviny uloženého trestu.
(6) Doba, na kterou byl příslušníkovi uložen kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeň, se nezapočítává do doby výsluhy let v hodnosti.
(1) Před uložením kázeňského trestu musí být úplně a přesně zjištěn skutkový stav. Příslušný služební orgán musí vyslechnout též toho, kdo podal podnět. Příslušníkovi musí být dána před uložením kázeňského trestu možnost se k podnětu vyjádřit, hájit se a navrhnout důkazy.13
(2) Postačí-li k nápravě příslušníka a k obnovení služební kázně vytknutí méně závažného jednání, které má znaky kázeňského přestupku nebo přestupku, kázeňský trest se neuloží.
(3) Za jednání mající znaky přestupku ublížení na cti a přestupků ublížení na zdraví z nedbalosti, úmyslného narušení občanského soužití nebo proti majetku spáchaného mezi blízkými osobami, může být uložen kázeňský trest jen tehdy, podala-li podnět postižená osoba nebo její zákonný zástupce, anebo opatrovník; jde-li o přestupek ublížení na cti, může být kázeňský trest uložen teprve po neúspěšném pokusu o smír příslušníka a ublíženého na cti.
(4) Při rozhodování o uložení kázeňského trestu se přihlíží k povaze protiprávního jednání, k jeho okolnostem, k následkům, k míře zavinění a k dosavadnímu plnění služebních povinností.
(1) Za kázeňský přestupek lze kázeňský trest uložit nejdříve následující den po jeho spá chání, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dozvěděl nejbližší nadřízený příslušníka. Je-li jednání příslušníka, v němž lze spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta 30 dnů pro uložení kázeňského trestu dnem, kdy se kterýkoli z nadřízených příslušníka dověděl o výsledku tohoto šetření. Kázeňský trest lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne spáchání kázeňského přestupku.
(2) Za jednání mající znaky přestupku lze uložit kázeňský trest do jednoho roku ode dne jeho spáchání.
(1) Kázeňský trest nelze uložit, byl-li příslušník za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem; byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.
(2) Kázeňský trest nelze uložit, popřípadě vykonat, byl-li kázeňský trest prominut nebo vztahuje-li se na přestupek amnestie.
(3) Kázeňské tresty promíjí ředitel.
(1) Nedopustil-li se příslušník během jednoho roku od pravomocného uložení kázeňského trestu dalšího kázeňského přestupku nebo jednání majícího znaky přestupku, je kázeňský trest zahlazen a příslušník se posuzuje, jako by mu kázeňský trest nebyl uložen. Jestliže kázeňský trest zákazu činnosti neskončil v této době, zahlazuje se jeho vykonáním.
(2) Nadřízený může i před uplynutím doby uvedené v předchozím odstavci rozhodnout o zahlazení vykonaného kázeňského trestu, jestliže příslušník výkonem služby a chováním prokázal, že si toho zasluhuje; byl-li však uložen kázeňský trest zákazu činnosti, může tak učinit nejdříve po uplynutí poloviny výkonu tohoto trestu.
Při projednávání jednání příslušníka, které má znaky přestupku, se postupuje podle zvláštního předpisu,13jde-li o
a) rozhodování, zda jednání příslušníka má všechny znaky přestupku potřebné k určení viny,
b) rozhodování o propadnutí věci, zákazu činnosti a upuštění od výkonu jeho zbytku,
c) posuzování, zda byla zmeškána lhůta k podání podnětu,
d) určování osoby blízké,