Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládaná Koncepce a program prevence kriminality (dále jen "Program") prošel jak vnitřním, tak i vnějším připomínkovým řízením.

1. VNITŘNÍ PŘIPOMÍNKOVÉ ŘÍZENÍ

V rámci připomínkového řízení uvnitř resortu Ministerstva vnitra ČR a Policie ČR byly zapracovány podněty a připomínky prezentované úsekem I. náměstka MV ČR, zaměřené na zjednodušení organizační struktury systému prevence kriminality. Není navrhováno zřízení vládního orgánu pro prevenci kriminality, nýbrž pouze Výkonného výboru pro prevenci kriminality (dále jen "Výkonného výboru") na úrovni Ministerstva vnitra ČR jako meziresortního, koordinačního a metodického orgánu s příslušnými kompetencemi potřebnými pro realizaci systému prevence kriminality v České republice. V osobě ministra vnitra, jako předsedy tohoto Výkonného výboru, jsou v případě potřeby dostatečně garantovány záruky pro přímý kontakt s vládou ČR a i možnosti mezinárodní spolupráce v této oblasti. Nebylo reflektováno na připomínku zřízení stálého sekretariátu Výkonného výboru, neboť úkoly, které by plnil, mohou být v případě získání potřebných kompetencí, zajištěny v rámci činnosti oddělení prevence MV ČR.

Připomínkové řízení pracovníků úseku náměstka MV ČR pro policejní a státní správu, personalistiku a vzdělávání představovalo několik pracovních jednání na jejichž základě lze konstatovat, že došlo k dohodě o potřebě vypracovat funkční systém prevence kriminality v České republice, který tvoří obsah předkládaného Programu.

Vedení Policejního prezídia ČR nevyjádřilo k návrhu Programu žádné věcné připomínky.

Odbor obecné kriminality Ústředny kriminální policie ČR upřesnil ve svých připomínkách některé údaje k analýze kriminality, které byly zapracovány a doporučil k účasti ve Výkonném výboru i Nejvyšší soud ČR. Tato připomínka se vztahuje spíše k činnosti Výkonného výboru, neboť jak je v Programu uvedeno, v návaznosti na řešení konkrétních problémů se zcela jednoznačně předpokládá široká účast nejrůznějších subjektů spolupracujících na realizaci systému prevence kriminality. V komplexu je předkládaný materiál hodnocen jako funkční, přičemž urychlené přijetí Programu a jeho důsledná realizace se jeví jako společensky velmi žádoucí.

Pracovníci odboru hospodářské kriminality Ústředny kriminální policie ČR zřejmě nepochopili zcela jasně smysl předkládaného materiálu, neboť již v úvodu svých připomínek uvádějí: "Program se příliš podobá tzv. "Souborům opatření k omezování kriminality", zpracovávaným pro jednotlivé druhy kriminality vždy na pětileté období v době před rokem 1989." K tomu lze snad jen říci, že v období totality nikdy neexistoval takto široce pojatý systém prevence kriminality. Formálně a individuálně uplatňované preventivní aktivity nikdy nepřesahovaly hranice působnosti resortu Ministerstva vnitra. Připomínky prezentované uvedeným odborem ukazují spíše na problémy s nimiž se policisté na úseku hospodářské kriminality každodenně potýkají a opět potvrzují nutnost jejich meziresortního řešení.

Zástupci krajských správ Policie ČR, kteří se aktivně podíleli na přípravě předkládaného materiálu, prezentovali v rámci připomínkového řízení pozitivní stanoviska a neměli zásadních připomínek.

2. VNĚJŠÍ PŘIPOMÍNKOVÉ ŘÍZENÍ

Konstruktivní připomínky zástupců participujících resortů byly průběžně zapracovávány již na základě uskutečňovaných meziresortních pracovních schůzek a jednání. Z vnějšího připomínkového řízení k předloženému Programu vyplynula následující stanoviska a připomínky:

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

"... předložený návrh je v plném souladu s koncepcí sociální prevence, kterou zpracovává náš resort, takže k němu nemáme žádné podstatné připomínky."

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR

"K návrhu Programu prevence kriminality nemám připomínky."

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Připomínka k Návrhu usnesení vlády, týkající se zřízení meziresortního orgánu byla zapracována.

"K důvodové zprávě předkládaného materiálu nejsou po věcné ani formální stránce připomínky."

"Analýza kriminality je zpracována dostatečně podrobně a graficky i tabulkově přehledně."

Připomínka týkající se zřizování regionálních a místních rad byla zapracována.

Připomínky k hlavním úkolům v oblasti prevence kriminality byly zapracovány.

Na požadavek vypracovat pasáž předpokládaných nákladů na realizaci Programu nebylo reagováno, neboť jak je uvedeno v předkládaném materiálu, realizace funkčního preventivního systému neklade v současné době žádné požadavky na státní rozpočet. Je zaměřena především na koordinaci a zefektivnění meziresortních činností.

Generální prokuratura ČR

Konstruktivní připomínky předkládané Institutem pro kriminologii a sociální prevenci byly zapracovávány průběžně.

"Ostatní zainteresované odbory Generální prokuratury ČR nemají k tomuto materiálu připomínky."

Ministerstvo obrany ČR

"Návrh Programu prevence kriminality je možné brát jako solidní základ pro další navazující aktivity zainteresovaných resortů, orgánů a institucí."

Připomínku, že analýza kriminality by zasloužila hlubší rozbor příčin a podmínek jednotlivých druhů kriminality včetně sociálního složení a podmínek jednotlivých druhů kriminality včetně sociálního složení a motivace pachatelů, lze hodnotit jako velmi konstruktivní. Současný informační systém resortu Ministerstva vnitra a Policie ČR však k tomuto nevytváří potřebné předpoklady. Navrhovaný systém prevence kriminality s řešením této problematiky počítá (viz "5. Hlavní úkoly v oblasti prevence kriminality, bod 5.3").

S úkoly vyplývajícími pro resort obrany je vyjádřen souhlas.

Ministerstvo zdravotnictví ČR

"... k uvedenému materiálu nemám zásadní připomínky ani námitky. Požadavky za můj resort uplatňované při přípravě materiálu jsou zapracovány."

Kancelář prezidenta republiky

"... materiál poskytuje základní informace o stavu kriminality a především o různých typech prevence a jejich možnostech. Zřízení Výkonného výboru je potřeba pokládat za první a zásadní krok k vybudování systému prevence na meziresortní úrovni."

"Materiál MV předpokládá vytvoření velmi otevřeného systému, který bude na základě výzkumu nových trendů ve vývoji kriminality a na základě místních poměrů pružně reagovat na konkrétní ohrožení kriminalitou pomocí nabídky nejrůznějších programů."

"... materiál nabízí způsob, jak učinit první krok k systematickému dlouhodobému zacházení s kriminalitou. Bez vybudování systému se jednotlivá opatření budou míjet účinkem, protože nebudou na sebe navazovat a v některých případech budou působit protisměrně."

Pozn.: Ministerstvu financí ČR nebyl předkládaný materiál zaslán k připomínkovému řízení, neboť v současné době realizace Programu nevyžaduje finanční krytí ze státního rozpočtu.

Ministerstvo práce a sociálních věci ČR

Čj. 21-12652/93

Obsah:

I. Záznam ze schůze vlády

II. Předkládací zpráva

III. Důvodová zpráva

IV. Tabulky

Předkládá:

Ing. Jindřich Vodička

ministr práce a sociálních věcí

bod 9. Návrh programu sociální prevence

čj. 546/93

Vláda vzala na vědomí program sociální prevence předložený ministrem práce a sociálních věcí a to, že ministr práce a sociálních věcí bude ve spolupráci s ostatními členy vlády a vedoucími ostatních ústředních orgánů státní správy postupovat v souladu s ním a že případné finanční požadavky na státní rozpočet, vyplývající z programu, budou uplatňovány standardním způsobem.

Předkládaný návrh programu sociální prevence je významnou událostí při realizaci sociální reformy. Jedná se o první ucelený pohled na tuto problematiku, která byla v uplynulém období tabuizována, sociální práce byla suplována administrativním manipulováním s člověkem.

Od poloviny 80. let se sociální prevence postupně stává v členských státech Rady Evropy uznávaným instrumentem kontroly nad sociálně patologických chováním a nad kriminalitou. Ve své samotné podstatě je orientována na omezování, blokaci resp. neutralizaci faktorů, vedoucích k sociálně patologickému chován. Vychází se přitom z toho, že je daleko výhodnější a efektivnější věnovat pozornost příčinám nežádoucích stavů, než následně řešit jejich důsledky. Podle řady zahraničních pramenů je prevence cca 10 % levnější než následná represe.

Těžiště v rámci celého programu sociální prevence je potřebné spatřovat v oblasti sociální práce s mládeží, do této oblasti jsou proto soustředěny rozhodující věcné náměty a finanční požadavky pro nejbližší období. Bez jejich zabezpečení nelze naplnit základní cíl programu, t.j. předcházet, resp. tlumit a dostávat sociálně patologické jevy pod kontrolu a tím vytvářet příznivé podmínky pro vznik a fungování optimálních vztahů jak mezi jednotlivými lidmi navzájem, tak i mezi člověkem a společností. Úkoly, obsažené v návrhu usnesení vlády, představují rozhodující priority v rámci celého programu sociální prevence v současném období. Předpokládá se, že v následujícím období budou jednotlivé úkosy průběžně vyhodnocovány a na základě soustavné analýzy sociálně patologického chování budou kontinuálně přijímána příslušná opatření.

Materiál byl v připomínkovém řízení projednán se všemi ústředními orgány státní správy, Českomoravskou komorou odborových svazů a zaměstnavatelskými svazy, k připomínkám byl zaslán všem referátům sociálních věcí okresních úřadů a magistrátních měst. Z výsledků připomínkového řízení vyplynula nutnost přijatí navrhovaného programu sociální prevence. Na poradě k vypořádání výsledků připomínkového řízení, která se uskutečnila na MPSV dne 9. 6. t.r., byly vyjasněny některé nejasnosti, připomínky zásadního charakteru byly do materiálu zapracovány, tzn. že návrh programu sociální prevence je předkládán na jednání vlády

1. Sociální prevence jako součást sociální politiky

Součástí celkových společenských a ekonomických změn je i reforma sociální. Nová společenská situace vyžaduje, aby se zásadně změnila povaha působení sociální politiky, resp., aby po 40 letech dostala sociální politika opět svůj pravý význam a nebyla jen podřízenou (submisívní) součástí politiky a ekonomiky.

V tamto pojetí se i sociální prevence a sociální práce stává inherentní součástí sociální politiky, která vytváří pružný rámec (formuluje základní postuláty) pro celou sociální oblast včetně legislativy.

Povaha sociální politiky a rozsah sociálních redistribuci jsou také otázkou sociální prevence. Jde o systémy sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci, tedy systémy, které jsou běžné ve všech rozvinutých demokratických zemích s tržní ekonomikou.

Koncipováním systémů pojištění se vytváří podmínky pro to, aby občan byl zabezpečen pro široké spektrum sociálních situací, zejména v pohledu vývojovém. Rovněž systém státní sociální podpory orientovaný zejména na pomoc rodinám s dětmi, představuje významný stabilizující faktor. Jde v zásadě a aktivitu která má povahu makroekonomické sociální prevence.

Třetí oblast - sociální pomoc - je přímo nástrojem sociální prevence, zde o zajištění nezbytně nutné sociální pomoci občanům, kteří z vážných důvodů nejsou schopni zabezpečit své základní životní a sociální potřeby vlastním přičiněním.

Preventivní aspekty sociální politiky nelze spatřovat jen z pohledu okamžité potřeby, ale také z hlediska perspektivy dlouhodobé. Jde o to snažit se, aby ve společnosti nevznikly významnější zárodky budoucí sociálně ekonomické nestability, aby se nevytvářely nové sociálně handicapované skupiny. V tomto směru musí sociální politika věnovat pozornost zejména mladé generaci. Rodina je institucí, která zprostředkovává dějinnou kontinuitu, předává sociální tradice v podobě vzorců chování, formuje názory, postoje a hodnotové orientace. Stále se potvrzuje a ověřuje, že funkční rodina je stabilizujícím prvkem příznivého vývoje dítěte.

Sociální prevence, má-li být účinná, musí být komplexní. Proto se musí stát záležitostí všech relevantních, resortů a jejich činností.

Z pohledu sociální prevence plní sociální politika významnou stabilizační roli a představuje významný fenomén společenské a ekonomické transformace a jednu z jejích významných podmínek.

2. Prevence sociálně patologických jevů

2.1. Zaměření a poslání sociální prevence

Cílem programu sociální prevence je vyjádřit postoj státu k sociálně patologickým jevům, jejichž výskyt a šíření společnost ohrožuje. Tyto jevy, jako např. zločinnost, alkoholismus, toxikomanie, prostituce, rasismus a řada dalších, provázejí, lidskou společnost bez ohledu na formu vlády, způsob života a stanovená pravidla chování. Nemají ale neměnný obsah, průběh a intenzitu. K jejich vzestupu dochází vidy v souvislosti s hlubokými změnami ve společnosti.

Stát musí dát jednoznačně najevo, že určité jevy považuje za škodlivé a musí vyjádřit odhodlání proti ním účinně zasahovat. Úkolem sociální prevence v této souvislosti je zejména vytvářeni příznivých podmínek pro vznik a fungování optimálních vztahů pak mezi jednotlivými lidmi navzájem, tak mezi člověkem a společností. Dalším úkolem je chránit občany a společnost před sociální patologií; to jest "nemocem společnosti" předcházet, resp. tlumit a dostávat je pod sociální kontrolu.

Orientace na sociální prevenci vychází z následujících relevantních předpokladů:

- humanitárních: prevence chrání zejména děti a mládež před kriminální infekcí, brání je před případnou stigmatizací; světové humanitární organizace věnují stále větší pozornost takto ohrožené mládeži i dalším skupinám obyvatelstva,

- sociologických: nositelé sociálně patologického chování jsou "ohniskem společenské nákazy", přenášejí negativní vzorce chování na své okolí - rodinu, děti, party atd.,

- finančních: sociální prevence je levnější než represe. ve vyspělých demokratických státech se odhaduje, že náklady na prevenci jsou asi desetinou nákladů na represi,

- organizačních: příznivý dopad na zatíženost represivního aparátu (policie, soudů a prokuratury).

Stát vykonává sociálně preventivní činnost přímo svými orgány v součinnosti s orgány samosprávy, přičemž zároveň vytváří a garantuje příznivé podmínky pro preventivní aktivity nestátních subjektů. Aktivity státu, směřující k tlumení těchto jevů, nebývají zpravidla přijímány občany s náležitým porozuměním. Ze všech aktivit, které stát může použít k omezování sociálně patologických jevů, je občan srozuměn většinou jen s důraznou represí.

Pro posttotalitní společnost je příznačné, že určitá část obyvatelstva se neumí orientovat v nových společenskoekonomických podmínkách a v důsledku této skutečnosti na jevy, jimž nerozumí, popř. jimž odmítá porozumět, reaguje neadekvátně, často na úkor jiných občanů. Při tvorbě koncepce sociální prevence lze vyjít z teze, že vzorce chování obvyklé u okrajových skupin obyvatelstva se povážlivě rozšiřují do dalších skupin obyvatelstva původně vůči těmto jevům imunních. To znamená, že část společnosti buď přímo praktikuje nebo alespoň omezuje chování a hodnoty, které jsou ve zdravé společnosti vyhrazené pouze malému procentu občanů.

Jednotlivé sociálně patologické jevy spolu navzájem úzce souvisejí, navzájem se prolínají i podmiňují (agresivita, prostituce, toxikomanie atd.). Nejmarkantnějším jevem, který současnou společnost nejvíc tíží, je nepochybně kriminalita a jevy s ní bezprostředně související. Právě kriminalita ovšem patří k oněm tradičním sociálně patologickým jevům, které provázejí lidskou společnost celá staletí a proti nimž stojí odborný profesionální aparát. Vzhledem k tomu, že k otázce prevence kriminality je předkládán podle usnesení vlády č. 22/1993 ministrem vnitra samostatný materiál, nevěnuje se zde této problematice záměrně větší pozornost. Tento materiál je v souladu s naší koncepcí.

Jiné jevy, jejichž další šíření je pro společnost rovněž nesmírně nebezpečné, však buď zatím nejsou jako nežádoucí pociťovány nebo je proti nim společnost, jak ukazují i zahraniční zkušenosti, téměř bezbranná (např. xenofobie, týrání a zneužívání dětí, rasová nenávist, dětská prostituce aj.).

Z hlediska sociální prevence je nutno zvlášť upozornit na mimořádně vysoký stupeň ohrožení mladých lidí, a zejména dětí, drogovou závislostí. Na razantní nástup narkomafie nejsou připraveny nejen její budoucí oběti, ale bohužel ani ti, jejichž přímou povinností je chránit své, resp. svěřené děti, tedy rodiče a učitelé. Je nutné vycházet z předpokladu, že v tomto případě se téměř stírají rozdíly mezi jednotlivými skupinami mládeže. Nikdo si nemůže být jist, že právě jeho dítě při setkání s drogou odolá, každému dítěti naopak hrozí, že se s drogou v té či oné podobě, třeba i nevědomky, setká. K tomuto tématu byl zpracován samostatný materiál podle usnesení vlády č. 22/93, jeho garantem je ministr vnitra.

Nebezpečí drogové závislosti jako jednotu z nejzávažnějších, sociálně patologických jevů musí být soustavné vpisována zvýšená pozornost při přípravě všech programů a opatření pro děti a mládež. Důraz musí být položen na přípravu programů pro jejich výchovu, náplň volného času, na příprav programů, jejichž cílem je objasňování jejich postavení ve společnosti a na pěstování jejich odolnosti vůči sociálně patologickým vlivům.