Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Obsah:

I. Usnesení vlády

II. Koncepce a program prevence kriminality

III. Program sociální prevence

Materiál se předkládá v souladu s bodem II. 2. usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 13. 10. 1993 č. 227

Vláda

I. bere na vědomí Koncepci a program prevence kriminality a Program sociální prevence obsažené v části III a IV předloženého materiálu (dále jen "Koncepce" a "Program");

II. ukládá

1. předsedovi vlády předložit Koncepci a Program předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu české republiky k projednání orgány Parlamentu České republiky,

2. ministrům vnitra a práce a sociálních věcí, aby Koncepci a Program odůvodnili v orgánech Parlamentu České republiky.

Provedou:

předseda vlády,

ministři vnitra,

práce a sociálních věcí

Ministerstva vnitra České republiky

Čj.: PP-49/93

Obsah:

I. Usnesení vlády

II. Důvodová zpráva

III. Koncepce a program prevence kriminality

IV. Přílohy

Předkládá:

Jan RUML

ministr vnitra

České republiky

Vláda

I. bere s připomínkami na vědomí koncepci a program prevence kriminality;

II. ukládá

1. ministru vnitra zřídit do 31. prosince 1993 Republikový výbor pro prevenci kriminality a pravidelně informovat vládu o jeho činnosti,

2. ministrům vnitra, práce asociálních věci, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví, spravedlnosti, obrany a generálnímu prokurátorovi jmenovat zástupce do Republikového výboru pro prevenci kriminality podle bodu II/1 tohoto usnesení.

Provedou:

ministři vnitra, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, zdravotnictví, spravedlnosti, obrany,

generální prokurátor

Dne 20.ledna 1993 uložila vláda ČR svým usnesením č.22 ministrovi vnitra ve spolupráci s ministry obrany, spravedlnosti, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy a generálním prokurátorem předložit do 30.6.1993 návrh programů sociální prevence a prevence kriminality.

Současně byl týž den usnesením vlády ČR č.31 pověřen ministr práce a sociálních věcí vypracovat do 30.6.1993 program sociální prevence a program péče o osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody.

V posledních letech dochází na území ČR k nárůstu trestné činnosti (viz Příloha č. 1). Silně vzrůstající trend je zaznamenáván především u majetkové kriminality (krádeže prosté, krádeže vloupáním, podvody zpronevěry apod.).

Zcela specifické postavení v oblasti obecné kriminality zaujímá násilná trestná činnost. Jde o trestné činy proti životu a zdraví, útoky na státní orgán a veřejné činitele, loupeže, únosy a některé další trestné činy namířené převážně proti svobodě člověka. Přestože je z hlediska kvantifikace deliktů u násilné kriminality zaznamenáván vzhledem k celkovému nárůstu trestné činnosti relativně stabilizovaný stav, jde o jeden z nejzávažnějších druhů delikvence, který velmi silné ovlivňuje veřejné mínění ve smyslu stále imperativněji vyslovovaných požadavků občanů na radikální změnu v oblasti kriminality.

Ve vztahu k výši způsobených škod se stává v poslední době závažným společenským problémem hospodářská kriminalita se stále novými formami. negativních jevů. Jde o velmi závažnou trestnou činnost hrubě narušující národní hospodářství, která vykazuje vysoký stupeň společenské nebezpečnosti.

Nárůst organizovaného zločinu, terorismus, drogová kriminalita, nekontrolovaná migrace, nesnášenlivost a násilí, vycházející z rasových tendencí, tvoří v současnosti určitou specifickou oblast kriminality, která nabývá zcela nových farem a u níž lze predikovat dynamický rozvoj. Analýza těchto jevů včetně příčin jejich vzniku a vývoje tvoří základní předpoklad pro hledání a realizaci účinných preventivních opatření.

Z hlediska prevence kriminality je velmi důležité upozornit i na skutečnost, že neustále zvyšující se podíl na trestné činnosti je zaznamenáván u osob dosud netrestaných.

Významnost tohoto zjištění, zejména v korelaci s nárůstem trestných činů spáchaných mládeží, posouvá problematiku prevence kriminality až za hranice působnosti resortu ministerstva vnitra a jasně podtrhuje nutnost meziresortního řešení tohoto závažného společenského jevu. V této souvislosti je důležité upozornit i na problém resocializace pachatelů především ve vztahu k recidivě trestné činnosti, na význam postpenitenciární péče i na nutnost modifikace přístupů k obětem trestných činů.

Lze konstatovat, že stav kriminality, dynamika jejího vývoje a možnosti její prevence jsou ve značné míře závislé na úrovni právního a morálního vědomí občanů. Proto při koncipování a realizaci systému prevence kriminality je zcela prioritní orientace na osobnost člověka, chápanou jako složitý systém, který je v neustálé interakci se společenským prostředím. Pouze v těchto intencích představuje prevence kriminality významnou metodu zabezpečování lidských práv a svobod.

Stav prevence kriminality v naší republice v současnosti nevytváří předpoklady pro efektivní realizaci konkrétních preventivních programů.

Nejrůznější preventivní opatření jsou uplatňována bud izolovaně v úzkých mantinelech činnosti jednotlivých resortů, nebo nahodile v intencích snah nejrůznějších mimoinstitucionálních organizací, církví, hnuti, spolků apod., a to s velmi různorodou odbornou úrovní. Tato skutečnost velmi často negativně ovlivňuje efektivnost dosud uplatňovaných preventivních aktivit, nebol nevytváří předpoklady pro systémové řešení problémů a současně nevytváří ani podmínky pro systematické a účelné vynakládání prostředků na prevenci kriminality. Vypracovávat další vzájemně nepropojené a na sebe nenavazující programy s omezenou působností, bez vymezení zásad spolupráce a koordinace činností participujících resortů, včetně odpovědnosti za plnění konkrétních úkolů, které v oblasti prevence kriminality velice často přesahují kompetence jednotlivých ministerstev, není za dané situace efektivní.

Proto potřeba koncepčního a systémového řešení prevence kriminality je více než opodstatněná.

Předkládaná Koncepce a program prevence kriminality vymezuje cíl, nejzákladnější metodologická východiska a strukturální a organizační předpoklady pro meziresortní spolupráci. Současně definuje i prioritní úkoly, a to nejen vzhledem k aktuálnímu stavu a předpokládanému vývoji zločinnosti, ale i k reálné úrovni občanské odpovědnosti, sociální vyzrálosti a kriminální narušenosti zcela konkrétních skupin populace. Součástí předkládaného materiálu je i časový harmonogram realizace systému prevence kriminality v České republice, rozpracovaný do konce roku 1995.

Takto pojatý systém prevence vytváří potřebné podmínky pro vypracovávání funkčních a účinných preventivních projektů a programů skutečně respektujících nejen specifika každého regionu či lokality, ale i základní metodologické principy vycházející z široké teoretické základny zejména těch vědních oborů, které se orientují na osobnost člověka v interakci se sociálním prostředím.

Požadavek na postupně, systematické a odborně erudované řešení prevence kriminality představuje netradiční, avšak pro nejbližší budoucnost zcela zásadní formu ochrany občanů před důsledky trestné činnosti. Proto prevence kriminality zaujímá již dnes významné místo v procesu demokratizace naší společnosti.

OBSAH:

1. Základní východiska realizace prevence kriminality v České republice.

2. Cíl systému prevence kriminality.

3. Oblasti a kategorie prevence kriminality.

4. Základní strukturální a organizační požadavky na systém prevence kriminality ve vztahu k současné společenské realitě.

5. Hlavní úkoly v oblasti prevence kriminality.

6. Program na období 1993 - 1995.

1. ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA REALIZACE PREVENCE KRIMINALITY V ČR

1.1. Systém prevence kriminality musí být funkční a organickou součástí naplňování demokratické koncepce budování státu,

1.2. Právní stát je hlavním ručitelem práva svobod občanů, zejména jejich ochrany před kriminalitou.

1.3. Koncepce prevence kriminality spoluvytváří filozoficko-politický, právní a metodologický základ tvorby a realizace bezpečnostní politiky.

1.4. Úspěšnost bezpečnostní politiky vlády České republiky závisí nejen na efektivnosti činnosti resortu MV ČR a výkonných složek Policie ČR, ale i na kvalitě spolupráce s prokuraturou, justicí, vězeňstvím a dalšími státními i nestátními institucemi při snaze o komplexní řešení všech problémů souvisejících s kriminalitou.

1.5. Koncepce prevence kriminality respektuje princip racionalizace bezpečnostních struktur ve smyslu preference decentralizace v horizontální i vertikální rovině, což nepopírá nutnost centralizovaných postupů v oblasti organizovaného zločinu, terorismu, drog apod.

1.6. Realizace systému prevence kriminality předpokládá zejména specifikaci místa a postavení policejních orgánů v prevenci trestné činnosti, vytváření potřebného prostoru pro efektivní modifikaci metod bezpečnostní činnosti v intencích zákona, vymezení kompetencí a zajištění širokého a účinného interresortního komplexu nejrůznějších opatření zaměřených na prevenci kriminality.

1.7. Objektem preventivního působeni je občan v interakci se sociálním prostředím.

2. CÍL SYSTÉMU PREVENCE KRIMINALITY

Cílem systémového pojetí prevence kriminality je vytvářeni základních předpokladů pro tvorbu a efektivní využíváni účinných mechanismů zaměřených na systematické odstraňování příčin kriminality a vytváření příznivých podmínek pro nekriminální chování. prostřednictvím demokratizace společnosti a tím i humanizace a kultivace společenských poměrů a mezilidských vztahů.

3. OBLASTI A KATEGORIE PREVENCE KRIMINALITY

Účinná regulace kriminality formou realizace preventivních opatření předpokládá vymezení tří základních oblastí preventivního působení (viz Příloha č. 2):

a) Prevence primární

Je zaměřena na celou populaci, zejména na tu její část, která není kriminálně riziková ani narušená, na sociální prostředí v nejširším slova smyslu, na příčiny a podmínky kriminality včetně možnosti obrany občanů a ochrany majetkových hodnot.

b) Prevence sekundární

Představuje modifikované preventivní aktivity zaměřené na kriminálně rizikové jedince a skupiny, u kterých je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli trestné činnosti, na rizikové faktory sociálního prostředí ve vztahu k jejich osobností, na příčiny a podmínky vzniku kriminogenních situací. Současně je v této oblasti věnována pozorností občanům a skupinám, u nichž je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou obětmi trestné činnosti, a sociálně patologickým jevům ohrožujícím jejich bezpečnost.

c) Prevence terciární

Zahrnuje aktivity a opatření zaměřené na kriminálně narušené jedince nebo skupiny osob včetně recidivistů, na jejich sociální prostředí, příčiny a podmínky vzniku recidivy trestné činnosti.

Protože objektem preventivního působení je vždy v konečné fázi konkrétní občan v interakci s konkrétním sociálním prostředím, řešící konkrétní životní situace, je nutné dále vymezit tři základní kategorie prevence kriminality (viz Příloha č. 2):

a) individuální

b) sociální

c) situační

4. ZÁKLADNÍ STRUKTURÁLNÍ A ORGANIZAČNÍ POŽADAVKY NA SYSTÉM PREVENCE KRIMINALITY VE VZTAHU K SOUČASNĚ SPOLEČENSKÉ REALITĚ

4.1. Garantem prevence kriminality v České republice je ministerstvo vnitra.

4.2. Realizace prevence kriminality vyžaduje strukturální členění ve třech základních rovinách:

a/ celostátní

b/ regionální (vyšší územní samosprávný celek)

c/ místní (obec, městská čtvrť, ulice apod.)

4.3. Základním předpokladem funkčnosti systému prevence kriminality je úzká a vzájemná součinnost státních orgánů, orgánů veřejné správy a územní samosprávy, nejrůznějších občanských iniciativ a hnutí, církví masmédií apod..

4.4. Úroveň požadované součinnosti je závislá na efektivní koordinaci preventivních činností a na vytvoření funkčního informačního systému.

4.5. Potřeba součinnosti subjektů preventivního působení a koordinace preventivních činností vyžaduje vytvoření určité institucionální základny ve formě existence meziresortního, koordinačního a metodického orgánu pro prevenci kriminality.

4.6. Na celostátní úrovni jde o zřízení Republikového výboru pro prevenci kriminality (viz Příloha č. 3), jehož stálým členy jsou jmenovaní zástupci ministerstva vnitra, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstva zdravotnictví, ministerstva spravedlnosti, ministerstva obrany a generální prokuratury.

4.7. Na regionální a místní úrovni je doporučováno zřizovat regionální a místními rady pro prevenci kriminality.

5. HLAVNÍ ÚKOLY V OBLASTI PREVENCE KRIMINALITY

5.1. Aktivizovat účast veřejnosti na prevenci kriminality formou koordinace preventivních aktivit vyvíjených policií

a aktivit všech institucí, církví, spolků, občanských hnutí a iniciativ, nadací apod., které se na všech úrovních zabývají prevencí kriminality.

5.2. Koordinovat preventivní činnost resortu MV ČR a výkonných složek Policie ČR s činností prokuratury, soudů a vězeňství za účelem zvyšování ochrany společnosti před kriminalitou.

5.3. Vytvářet účinné mechanismy včasné identifikace problémů, spojených s odhalováním příčin nárůstu jednotlivých druhů kriminality a sledovat aktuální stav, strukturu a dynamiku jejího vývoje.

5.4. Iniciovat a podporovat realizaci cílených kriminologických analýz a výzkumů a na jejich základě vytvářet a uskutečňovat modifikované preventivní a výzkumné programy.

5.5. Koordinovat preventivní aktivity s cílem eliminovat majetkovou kriminalitu, projevy všech druhů násilí, trestnou činnost ve spojení s drogami, příčiny a podmínky růstu hospodářské kriminality a další protispolečenské jevy.

5.6. Koordinovat činnost všech subjektů podílejících se na procesu socializace, výchovy, sociálního učení a sociální adaptace zejména mladé generace a vytvářet podmínky pro posilování morálního a právního vědomí občanů odmítajícího protizákonné jednání.

5.7. Zdokonalovat školský a vzdělávací systém především ve vztahu k potřebám efektivní diferenciace respektující osobnostní zvláštnosti jedinců s důrazem na rizikové symptomy kriminálního jednání.

5.8. Vytvářet systém účinných opatření zaměřených na regulaci výskytu sociálně patologických jevů, které vytvářejí příznivé podmínky pro vznik kriminality.

5.9. Iniciovat a podporovat činnost poradenských služeb zejména v oblasti pedagogicko-psychologické, zaměstnávání, výchovy k rodičovství, alkoholové a nealkoholové závislosti, sexuální výchovy, účinné ochrany před kriminalitou apod.

5.10. Vytvářet příznivé podmínky pro účinnou resocializaci odsouzených osob nacházejících se v ústavech výkonu trestu odnětí svobody.

5.11. Vypracovávat a realizovat programy účinné situační prevence zaměřené na snižování možností páchat trestnou činnost a na zvyšování pravděpodobnosti vypátrání pachatele.

5.12. Systematicky a cíleně zapojovat hromadné sdělovací prostředky do preventivních aktivit, a to ve všech oblastech prevence kriminality.

5.13. Navazovat a prohlubovat mezinárodní spolupráci v oblasti prevence kriminality:

6. PROGRAM NA OBDOBÍ 1993 - 1995

6. 1. Hlavní cíle programu na období 1993 - 1995 jsou:

6.1.1. Vytvořit institucionální a organizační základnu pro realizaci systému prevence kriminality.

6.1.2. Systematicky získávat validní poznatky o stavu, struktuře a předpokládaném vývoji kriminality, o jejich příčinách i důsledcích.

6.1.3. Vytvořit účinné mechanismy a komplexy opatření zaměřených na předcházení páchání trestné činnosti.

6.1.4. Vytvořit a realizovat systém prevence kriminality v České republice.

6. 2. Časový harmonogram

6.2.1. Zřídit Republikový výbor pro prevenci kriminality

termín: do 31.12.1993

odpovídá: ministr vnitra ČR

6.2.2. Vypracovat Koncepci a program prevence kriminality v působnosti MV ČR a Policie ČR.

termín: do 31.5.1994

odpovídá: ministr vnitra ČR

6.2.3. Předložit vládě ČR zprávu o stavu prevence kriminality

termín: do 30.6.1994

odpovídá: předseda Republikového výboru

6.2.4. Vypracovat resortní koncepce a programy prevence kriminality v intencích hlavních úkolů.

termín: do 31.10.1994

odpovídá: ministr práce a sociálních věcí,

ministr školství, mládeže a tělovýchovy,

ministr zdravotnictví,

ministr spravedlnosti,

ministr obrany,

ministr vnitra

generální prokurátor

6.2.5. Vypracovávat a realizovat na bázi meziresortní spolupráce projekty a programy prevence kriminality respektující specifika konkrétních regionů a lokalit.

termín: trvale

odpovídá: předseda Republikového výboru

6.2.6. Vyhodnocovat účinnost uplatňovaných preventivních programů s cílem zvyšování jejich efektivnosti.

termín: trvale

odpovídá: předseda Republikového výboru

6.2.7. Vytvořit funkční systém prevence kriminality v ČR.

termín: do 31.12.1995

odpovídá: ministr vnitra ČR

6.2.8. Navázat mezinárodní spolupráci se státy, kde garantem prevence kriminality je ministerstvo vnitra nebo policie v souladu s Mezinárodním stanoviskem pro prevenci trestné činnosti.

termín: do 31.12.1995

odpovídá: předseda Republikového výboru

6.2.9. Předložit vládě ČR zprávu o stavu a efektivnosti systému prevence kriminality v České republice.

termín: 31.1.1995

31.1.1996

31.1.1997

odpovídá: předseda Republikového výboru

Předkládaná Koncepce a program prevence kriminality neklade v současné době žádné mimořádné požadavky na státní rozpočet. Zřízení Republikového výboru pro prevenci kriminality v gesci ministerstva vnitra ČR a ve spolupráci s participujícími resorty představuje opatření zjevné organizačního charakteru, stejně jako případné zřizování Rad pro prevenci kriminality na regionálních a místních úrovních. Zaměření na zkvalitněni koordinace a zefektivnění resortních i meziresortních preventivních činností představuje proces výrazně kvalitativních změn a opatření. Nejde tedy o kvantifikaci a navyšování prostředků.