Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

(1) Trestní příkaz obsahuje

a) označení soudu, který trestní příkaz vydal,

b) den a místo vydání trestního příkazu,

c) označení obviněného (§ 120 odst. 2),

d) výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),

e) výrok o náhradě škody (§ 228 a 229 odst. 1,2), jestliže byl nárok na její náhradu řádně uplatněn (§ 43 odst. 2), f) poučení o právu podat odpor.

(2) Trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou (§ 63 odst. 1,2). Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu.

(1) Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do 8 dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61.

(2) Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.

(3) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § 163a, může poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání zastaví.

(4) Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím vrací do přípravného řízení.".

192. V § 321 odst. 1 větě prvé se slova "nápravně výchovnému ústavu" nahrazují slovy "ústavu pro výkon trestu odnětí svobody".

193. § 324 se vypouští.

194. V § 331 odst. 1 větě prvé se slova "nápravně výchovného ústavu" nahrazují slovy "ústavu pro výkon trestu odnětí svobody".

195. V § 331 odst. 2 větě druhé se slova "nápravně výchovného ústavu" nahrazují slovy "ústavu pro výkon trestu odnětí svobody"

196. V § 331 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

"(3) Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel ústavu pro výkon trestu odnětí svobody, v němž odsouzený vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o tom, že odsouzený se podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního zástupce též předseda senátu.".

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

197. V § 333 odst. 2 se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojují se slova: "to neplatí, postupuje-li soud podle § 331 odst. 3.".

198. § 333 odst. 3 zní:

"(3) Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti výroku o stanovení délky zkušební doby. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 a 332 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.".

199. V § 334 odst. 3 větě prvé se slova "nápravně výchovný ústav" nahrazují slovy "ústav pro výkon trestu odnětí svobody".

200. § 358 se vypouští.

201. § 360 včetně nadpisu zní:

Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.".

202. V § 361 odst. 1 větě prvé se slovo "vyhledávací" nahrazuje slovem "policejní".

203. § 364 zní:

(1) O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.

(2) O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne soud, který rozhodoval ve věci v prvním stupni.

(3) Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.".

204. V § 366 odst. 2 se vypouštějí slova "generální prokurátor nebo".

205. § 367 včetně nadpisu zní:

V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby

a) se trestní stíhání nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo,

b) výkon trestu byl odložen nebo přerušen,

a to až do doby, kdy bude žádost o milost vyřízena.".

206. V § 380 odst. 1 se slova "předloží věc" nahrazují slovy "po právní moci rozhodnutí věc předloží".

207. V § 380 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

"(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.".

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

208. § 391a zní:

Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací řád pro okresní a krajské soudy.

209. § 391b zní:

Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti vyhláškou upravilo postup příslušných orgánů při zabezpečování a správě zajištěného majetku.".

Zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 17/1993 Sb. se mění takto:

§ 12 odst. 3 písm. a) zní:

"a) ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech,".

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách se mění takto:

§ 38 odst. 3 písm. b) zní:

"b) orgánu činného v trestním řízení za podmínek, které stanoví zvláštní zákon;9)".

1. V ustanoveních trestního řádu nedotčených změnami a doplňky uvedenými v článku I tohoto zákona se slova "prokurátor" nahrazují slovy "státní zástupce", slova "Generální prokuratura" se nahrazují slovy "Nejvyšší státní zastupitelství" a slova "generální prokurátor" se nahrazují slovy "nejvyšší státní zástupce".

2. K řízení, které ke dni účinnosti tohoto zákona konal vyhledávací orgán, je příslušný vyšetřovatel; nemusí opakovat úkony vyhledávacího orgánu, pokud byly provedeny způsobem stanoveným dosavadními předpisy.

3. Pokud zákon v ustanoveních o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízení hovoří o státním zástupci nebo vyšetřovateli a o rozhodnutí státního zástupce nebo vyšetřovatele, rozumí se tím i prokurátor nebo vyhledávací orgán a rozhodnutí prokurátora nebo vyhledávacího orgánu podle dosavadních předpisů.

4. Rozhodnutím okresního nebo krajského soudu podle § 266a se rozumí též rozhodnutí vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu podle dosavadních předpisů.

5. Stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem, o níž ke dni účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto, se považuje za stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti.

6. Ministr spravedlnosti může do tří let od účinnosti tohoto zákona pověřit státní zastupitelství vyřizováním podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.

7. Okresní nebo krajský soud, který převzal neskončenou věc vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu, může pokračovat v odročeném hlavním líčení, pokud se nezměnilo sestavení senátu, nebo není dán jiný důvod, pro který je jinak třeba hlavní líčení opakovat znovu (§ 219 odst. 2).".

8. V trestních věcech krajského soudu jako soudu prvního stupně se v hlavním líčení započatém před účinností tohoto zákona pokračuje v pětičlenném senátu složeném podle dosavadních předpisů; to neplatí, jestliže se za účinnosti tohoto zákona hlavní líčení provádí znovu.

9. Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo postup státního zastupitelství při vyřizování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.

10. Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou stanovilo, ve kterých případech přísluší odměna za vyhovění dožádání orgánů činných v trestním řízení a určilo její výši.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.

Obecná část

Předkládaný návrh novelizace trestního řádu vychází z požadavku, aby před předpokládaným přijetím rekodifikace trestního práva procesního byly provedeny nezbytné změny stávajícího trestního řádu. Jejich cílem je odstranit vytýkané nedostatky právní úpravy a při respektování principu zákonnosti a zachování práv stran trestního řízení vyplývajících i z mezinárodních dokumentů dosáhnout výraznějšího zjednodušení, účelného odformalizování a zrychlení trestního řízení.

I když návrh v potřebném rozsahu zjednodušuje stávající právní úpravu a zbavuje ji často nedůvodného formalismu, nemůže dosáhnout shora uvedeného cíle jen tímto způsobem. Nutně musí do určité a současně únosné míry zasáhnout i do celkové koncepce trestního řízení, která - byť již částečně dotčena mnoha předchozími novelizacemi, byla v zásadě formulována před více jak 30. lety. Předkládaný návrh se snaží potlačit v minulosti evidentně přeceněný význam přípravného řízení a posílit zásadu, že těžištěm dokazování je až řízení před soudem, které se musí omezit na objasnění těch skutečností, které mohou mít význam pro rozhodnutí učiněné v souladu se zákonem. Navrhuje se zrušit institut vyhledávání jako jednu z dosavadních forem přípravného řízení a zavést jednotné přípravné řízení formou vyšetřování, řízené vyšetřovatelem. Tím se dosáhne odstranění formálního rozlišení orgánů přípravného řízení, které nemohlo dostatečně přihlížet ke skutkové a právní náročnosti jednotlivých objasňovaných věcí a umožní se v resortu ministerstva vnitra daleko účinnějším způsobem organizovat postup vyšetřovatelů a jejich spolupráci s ostatními složkami policie, zejména s kriminální policií. Rozsah skutečností, které je třeba v přípravném řízení objasnit, se omezuje na základní skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o vině. Zároveň se výrazněji snižuje administrativní náročnost tohoto stadia, jako nezbytný předpoklad pro zaměření činnosti orgánů činných v přípravném řízení na pátrání v terénu. Současně se odstraňuje možnost vést trestní stíhání tzv. ve věci jako jedné z možností, jak dosáhnout faktického vyloučení naprosté většiny práv obviněného a jeho obhájce v přípravném řízení.

Požadavek zjednodušení trestního řízení byl promítnut i do stadia řízení před soudem nejen dílčími změnami, ale i zavedením nových institutů podmíněného zastavení trestního stíhání (tento institut lze aplikovat též v přípravném řízení), a trestního příkazu, které by měly výrazněji odlehčit soudu, aniž by se rezignovalo na výskyt kriminality, a umožnit tak, aby soud v hlavním líčení projednával především věci, které si takové pozornosti skutečné zaslouží.

Návrh přihlíží i k potřebě poskytnout větší ochranu svědkům vystaveným pro jejich výpověď nebo jen odhodlání svědčit verbálním i násilným útokům. V souladu s převažující tendencí i v evropských právních řádech se posiluje kontradiktornost řízení v procesu dokazování a více se přihlíží k zásadě rovnosti stran soudního procesu. Návrh rovněž posiluje ingerenci soudu do přípravného řízení, pokud se rozhoduje o závažných zásazích do práv fyzických osob.

V neposlední řadě se do návrhu promítá ústavou předpokládané zrušení vojenského soudnictví.

Součástí návrhu zákona jsou i návrhy dílčích novelizací zákona č. 21/1992 Sb., o bankách a zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Do těchto návrhů se promítají změny zamýšlené trestním řádem tak, aby uvedené zákony vzájemně nebyly v rozporu.

Realizace návrhu si nevyžádá dodatečných finančních prostředků ani není spojena s potřebou dalších pracovních sil.

Zvláštní část

K bodu 1 (§ 2 odst. 5)

Zásada zjišťování objektivní pravdy, která je kategorií filosofickou, vedla při aplikaci v právní oblasti k nutností, aby orgány činné v trestním řízení prováděly obsáhlé dokazování ke každé i v podstatě zcela bezvýznamné okolnosti činu. Proto se nahrazuje povinností zjistit stav věci podstatný a významný pro právní posouzení a tento stav dokázat tak, aby učiněná zjištění nevyvolávala důvodné, tedy rozumné pochybnosti.

K bodům 2 a 3 (§ 2 odst.7, 10)

Zákon mezi základní zásady trestního řízení zařazuje v § 2 odst. 7 a 10 i spolupráci orgánů činných v trestním řízení se zájmovými sdruženími občanů. Tato zásada je pak konkretizována v jednotlivých ustanoveních zákona a tím je limitován rozsah uvedené spolupráce. Je proto nadbytečné a rozporné tvrzení, které nad rámec uvedených ustanovení míru spolupráce předepisuje jako povinnost orgánů činných v trestním řízení.

K bodu 4 (§ 2 odst. 14)

Ústava, ani jiný právní předpis nestanoví, jaký je v České republice úřední jazyk. Tato skutečnost vyvolává zbytečné obtíže, neboť v praxi se vyskytují případy, kdy orgány činné v trestním řízení vedou řízení nebo vyhotovují svá rozhodnutí ve slovenském nebo polském jazyce a osoby oprávněné podat proti těmto rozhodnutím opravné prostředky se domáhají překladu. Proto (aniž by se tím řešila otázka úředního jazyka) se stanoví povinnost orgánů činných v trestním řízení vést řízení a vyhotovovat rozhodnutí v českém jazyce.

K bodům 5 a 6 (§ 8 odst. 1)

Do uvedeného ustanovení se jednak promítá terminologie užívaná pro označení některých subjektů právních vztahů, jednak se výslovně stanoví, že povinnost těchto subjektů vyhovovat dožádáním majícím zpravidla povahu jednoduchého sdělení (nikoliv tedy např. znaleckého posudku) nemá povahu úplatné služby, pokud nárok na odměnu nevyplývá ze zvláštního předpisu. Jednání o odměně za zcela jednoduché úkony by zbytečně zatěžovalo obě strany a výše této odměny by většinou nepřesáhla náklady, které by bylo třeba vynaložit v souvislosti s účetní evidencí odměny a její platby.

K bodu 7 (§ 8 odst. 2)

Navrhovaná změna jednak souvisí se zrušením vyhledávacích orgánů a kategorie vyhledávání, jednak spočívá v rozšíření práva vyžadovat údaje z daňového řízení a bankovní informace v rámci celého přípravného řízení, tedy i před zahájením trestního stíhání. Reaguje se tak na nelogický stav, že podle dosavadní právní úpravy musel vyšetřovatel namísto prověřování oznámení podle § 158 tr. řádu zahájit trestní stíhání, aby mohl vyžádat údaje sloužící jako podklad pro zvážení, zda k zahájení trestního stíhání došlo důvodně. Přitom při prověřování, zda byl spáchán trestný čin, se vyšetřovatel v některých případech bez těchto informací neobejde (typicky u trestného činu podle § 148 tr. zákona, ale i dalších trestných činů souvisejících s podnikatelskou činností nebo s tzv. praním špinavých peněz). Právo státního zástupce vyžadovat tyto údaje je podmíněno souhlasem soudce, aby nedocházelo k nedůvodnému vyžadování těchto údajů v přípravném řízení a zejména před zahájením trestního stíhání. Uvedená změna je v souladu s novelou zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (zák. č. 157/1993 Sb.). Naopak ji bude třeba promítnout do novelizace zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.

K bodu 8 (§ 10 odst. 2)

Podle stávající právní úpravy v případě pochybností o tom, zda určitá osoba je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, vydává závazné stanovisko ministr spravedlnosti. Tento stav plně nevyhovuje ústavnímu vyjádření vztahu moci výkonné a soudní, a proto se rozhodování těchto otázek přenáší na nejvyšší soud. Tím bude i nadále zachováno operativní rychlé rozhodování a zajištěna vázanost všech orgánů trestního řízení, včetně celé soustavy soudů, takovým rozhodnutím.

K bodu 9 (11 odst. 2)

V případě, kdy v řízení o některém z trestných činů uvedených v § 163a vezme poškozený souhlas s trestním stíháním zpět, nemá obviněný možnost (pokud se cítí nevinný) dosáhnout pokračování v trestním řízení a vydání zprošťujícího rozsudku. Navrhovaná změna v tomto směru zakládá stejný režim, jaký platí v případě, kdy trestní stíhání je zastaveno z důvodu abolice.

K bodu 10 (§ 12 odst. 1)

Navrhovaná úprava vyplývá ze zrušení institutu vyhledávacích orgánů.

K bodu 11 (§ 12 odst. 2)

Předpokládá se, že stejné postavení, jaké má v přípravném řízení Policie České republiky, budou mít v řízení o trestných činech určitých pachatelů i pověřené orgány vojenské policie a Vězeňské služby České republiky, neboť v těchto případech mají možnost orgány policie účinně zastoupit.

K bodům 12 až 14 (§ 12 odst. 3 až 5)

V souladu s ústavou se předpokládá k datu účinnosti tohoto zákona zánik vojenských soudů a jejich začlenění do obecné soustavy soudů.

K bodu 15 (§ 12 odst. 10)

Vzhledem k tomu, že se nepředpokládá zahajování trestního stíhání ve věci, je třeba nově vymezit pojem přípravného řízení. Zvolená formulace vychází z koncepce promítnuté do § 160.

K bodu 16 (§ 12 odst. 11)

Otázka ukončení skutku v případě, že obviněný v jednání, pro které je stíhán pokračuje i po zahájení trestního stíhání, dosud v zákoně není upravena, přestože má zejména z hlediska posuzování recidivy nebo vztahu souhrnnosti značný význam. Proto se v tomto směru vymezení pojmu zakotvuje přímo v zákoně.

K bodům 17 až 19 (§ 13 až 15 a § 20 odst. 3)

Navrhované změny souvisí se zrušením vojenské justice.

K bodu 20 (§ 26)

Stávající příslušnost soudů k provádění úkonů v přípravném řízení, která se odvíjí od prokuratury, se navrhuje omezit a tuto agendu soustředit výhradně u okresních soudů. Tím dojde jednak ke zjednodušení organizačních opatření souvisejících se zajišťováním dosažitelnosti soudců, jednak ke zrychlení řízení, neboť soudem druhého stupně bude vždy příslušný krajský soud, nikoliv až Vrchní soud v Praze.

Doplnění § 26 o odstavec 2 sleduje zamezení případů, že státní zástupce by podal stejný návrh u několika okresních soudů.

K bodu 21 (§ 30 odst. 1)

Formulace podmínek, za nichž lze mít pochybnosti o nepodjatosti, vychází z koncepce, že nestranný postup je třeba zajistit tam, kde přichází v úvahu rozhodování v trestním řízení. Z tohoto důvodu se z výčtu osob, u nichž se podle zvláštního postupu zkoumají námitky podjatosti, vypouští zapisovatel. Vypuštění vyhledávacího orgánu vyplývá ze zrušení tohoto institutu.

K bodu 22 (§ 30 odst. 2)

Navrhovaná změna je důsledkem zrušení kategorie vyhledávacích orgánů.

K bodu 23 (§ 31)

Cílem nové úpravy postupu při rozhodování o námitkách podjatosti je dosáhnout zrychlení tohoto řízení a vyloučit hromadně se vyskytující případy účelového uplatňování námitek podjatosti zejména ze strany obviněných ve snaze zmařit nebo výrazně prodloužit trestní řízení. Navrhovaná úprava na jedné straně zachovává právo stran námitky podjatosti uplatnit a dosáhnout, aby o nich bylo rozhodnuto v dvoustupňovém řízení, jednak umožňuje, aby vznesení námitky automaticky neznamenalo zmaření nařízeného úkonu (typicky hlavního líčení).

K bodu 24 (§ 32)

Navrhovaná změna vychází z koncepce jednotného přípravného řízení, t.j. ze zrušení vyhledávání.

K bodu 25 (§ 33 odst. 1)

Do výčtu práv obviněného v trestním řízení se z důvodů přehlednosti zařazuje odkaz na právo za podmínek dále uvedených žádat o ustanovení obhájce.

K bodu 26 (§ 33 odst. 2)

Stávající zakotvení práva na obhajobu prostřednictvím obhájce v případech, kdy obviněný nemá dostatečných prostředků na zaplacení odměny, je v podstatě jen teoretickou konstrukcí. Proto se zpřesňuje postup, jakým toto právo zajistit.

K bodům 27 a 28 (§ 36a)

Podmínky nutné obhajoby v řízení proti mladistvému se upravují tak, aby nedocházelo k mechanickému ustanovení obhájce dospělému odsouzenému jen proto, že se činu, pro který se řízení vede, měl dopustit v době, kdy mu ještě nebylo 18 let.

K bodu 29 (§ 38)

Nově formulované ustanovení souvisí se změnou navrhovanou v § 33 odst. 2 o způsobu zajištění práva na obhájce v případě, kdy obviněný nemá dostatečných prostředků na úhradu obhajoby.

K bodu 30 (§ 40)

Dosavadní rozhodování o zproštění obhájce obhajoby vázané výlučně na návrh se ukázalo nepraktické v situaci, kdy obhájce objektivně nemohl nadále obhajobu vykonávat, avšak o zproštění nepožádal. Proto se umožňuje, aby soud v takových případech rozhodl i bez návrhu.

K bodu 31 (§ 41 odst. 2)

Změna souvisí s návrhem na zrušení institutu vyhledávání (§ 160 a násl.)

K bodu 32 (§ 45 odst. 2)

V případě, kdy jsou splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle § 45 odst. 2, měl by orgán činný v trestním řízení mít povinnost opatrovníka ustanovit vždy a nemělo by se ponechávat na jeho úvaze, zda tak učiní.

K bodům 33 a 34 (§ 53 odst. 1, 3)

Uvedená ustanovení se upravují tak, aby korespondovala jednotnému způsobu přípravného řízení, t.j. vyšetřování, a dále zrušení vojenského soudnictví.

K bodu 35 (§ 55 odst. 1)

Řada obviněných se na adrese jejich jinak trvalého, případně přechodného bydliště nezdržuje a vznikají značné obtíže s doručováním písemností. Proto se jako náležitost protokolu o výslechu obviněného zdůrazňuje uvedení adresy, na níž má být doručováno.

K bodu 36 (§ 55 odst. 2)

Zejména v souvislosti s objasňováním organizované kriminality se vyskytují případy, kdy osoby vypovídající jako svědci se stávají terčem nátlaku nebo násilných útoků, jejichž cílem je svědka zastrašit a ovlivnit tak jeho odhodlání vypovídat. K ochraně svědků v těchto případech se umožňuje utajení jejich osobních údajů.

K bodu 37 (§ 59 odst. 1)

Výčet technických prostředků, jejichž prostřednictvím lze učinit podání, se doplňuje o telefax, který je běžně využíván.

K bodu 38 (§ 60 odst. 4)

Změna v tomto ustanovení souvisí se zrušením institutu vyhledávání.

K bodu 39 (§ 62 odst. 1)

Navrhované doplnění souvisí se změnou uvedenou v § 55 odst. 1.

K bodu 40 (§ 62 odst. 2)

Uvedené ustanovení umožňuje o doručení písemnosti v případě potřeby požádat policejní orgán. Tento způsob je nepraktický zejména tehdy, když je třeba doručit do místa, kde nemá policejní orgán své sídlo. V těchto případech bude praktičtější (a také lacinější), když doručení provede orgán obce.

K bodu 41 (§ 62 odst. 4)

Vzhledem k tomu, ustanovení odstavců 1 a 2 nezakládá obligatorní doručování prostřednictvím pošty, není důvodu v případě neúspěšného pokusu o doručení jiným subjektem než poštou ukládat nedoručenou zásilku výhradně na poště.

K bodu 42 (§ 63 odst. 1)

Změna v tomto ustanovení souvisí se zrušením institutu vyhledávání.

K bodu 43 (§ 63 odst. 2, 3)

Úprava postupu při doručování do vlastních rukou se sjednocuje s postupem, který platí v občanskoprávním řízení a je zakotven v občanském soudním řádu.

K bodům 44 až 48 (§ 64 až 66 odst. 1)

Uvedená ustanovení se upravují tak, aby odpovídala situaci, že vyhledávání jako forma přípravného řízení odpadne a úkony vyhledávacích orgánů zpravidla přejdou na policejní orgány. V § 66 odst. 1 se dále zvyšuje horní hranice pořádkové pokuty tak, aby byla shodná s hranicí platnou v občanském soudním řízení.

K bodu 49 (§ 66 odst. 3)

Specielní úprava, kdy namísto uložení pořádkové pokuty dochází k předání věci ke kárnému řízení, se ponechává u státního zástupce, kde má vzhledem k jeho služebnímu vztahu při výkonu funkce své opodstatnění.

K bodu 50 (§ 68)

Navrhovaná změna odráží skutečnost, že v přípravném řízení se nadále obviněnému bude obvinění sdělovat, nikoliv vznášet.

K bodu 51 (§ 69 odst. 5)

Navrhovaná změna je pouze formulační povahy a jejím smyslem je uvedení tohoto ustanovení do souladu s § 76 odst. 6 upravujícím obdobnou situaci.

K bodu 52 (§ 71)

Praxe dokazuje, že stávající lhůty, na něž je trvání vazby v přípravném řízení a v řízení před soudem omezeno, jsou především ve složitějších věcech nepřiměřeně krátké a v řadě takových věcí je třeba opakovaně i cestou nejvyššího soudu lhůtu trvání vazby prodlužovat. Tento postup zejména ve skupinových věcech vede k tomu, že výraznou část lhůty, na níž je trvání vazby omezeno, neprobíhá vlastní trestní stíhání, ale řízení o prodloužení vazby jednotlivým obviněným. Tím je do značné míry popřen smysl, který limitování lhůty trvání vazby má. Z těchto důvodů se nově stanoví úprava trvání vazby tak, aby se jednak omezilo a zjednodušilo rozhodování o jejím prodlužování, jednak umožnilo daleko větší část doby, v níž je obviněný ve vazbě, provádět úkony trestního stíhání. Zároveň se stanoví pevná a nepřekročitelná doba trvání vazby v závislosti na tom, pro jaký trestný čin je obviněný stíhán.