Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Měnová politika byla zaměřena na stabilizaci vnitřní a vnější kupní síly čs. měny

SBČS se v roce 1992 orientovala především na udržení relativně stabilní vnitřní kupní síly čs. měny. V podmínkách roku 1992 to znamenalo zajistit, aby inflace nepřesáhla 12% růst proti konci roku 1991. Stabilizace vnitřní kupní síly čs. měny byla rovněž jednou z podmínek udržení stabilní úrovně devizového kursu čs. měny.

SBČS se dále ve své činnosti zaměřila na budování finančních trhů, tj. zavedení a zajištění funkčnosti běžných měnových instrumentů, jako nezbytné podmínky pro zajištění větších možností centrální banky při operativním ovlivňování měnového vývoje. Tento záměr sledoval rovněž postupný přechod od přímých forem řízení měnového vývoje k nepřímým formám.

Základní cíle SBČS byly plněny

Vývoj inflace a stabilita devizového kursu v podstatě již od druhé poloviny roku 1991 svědčí o tom, že se SBČS dařilo v daných složitých ekonomických podmínkách transformace svůj základní měnový cíl zajišťovat. To také umožnilo SBČS postupné uvolňování měnové politiky a pro rok 1992 v podstatě upuštění od jejího restriktivního charakteru. Přestože došlo v závěru roku 1992 k určitému "ztlumení" pozitivních měnových tendencí vlivem poměrně silných expektací na budoucí měnový vývoj po rozděleni ČSFR a zavedení nové daňové soustavy (rychlejší růst inflace a pokles devizových rezerv v závěru roku), celkově měnový vývoj v roce 1992 probíhal zhruba v rámci základních předpokladů založených v měnovém programu na tento rok. Inflace nepřesáhla předpokládané tempo růstu (11,5% od počátku roku), peněžní zásoba se rovněž s výjimkou dvou měsíců v roce vyvíjela podle záměrů SBČS. Pouze reálný produkt nedosáhl plně předpokládaného tempa růstu (+ 2,8% proti očekávanému nárůstu + 6% /4.Q 1992/4.Q 1991/). Mimoto SBČS podle dílčích indikací předpokládá, že nedošlo proti původním předpokladům k zásadní změně v obratovosti peněz.

Byla provedena opatření v systému a objemu měnových nástrojů v zájmu zajištění předpokládaného měnového vývoje

Při regulaci měnového vývoje v roce 1992 musela SBČS reagovat v zájmu zajištění programovaného vývoje peněžní zásoby zejména na rychlejší růst zahraničních aktiv proti očekávání (s výjimkou závěru roku) a existenci nepřiměřeně vysokých volných zdrojů velkých bank při rozvíjejícím se mezibankovním peněžním trhu. SBČS regulovala tento vývoj pomocí postupného snižování objemu refinančních úvěrů doprovázeného změnou formy RÚ (přechod na aukční formy refinancování), emisí poukázek SBČS ve 3. čtvrtletí a v závěru roku 1992 zvýšením sazeb povinných minimálních rezerv.

Povinné minimální rezervy (PMR) byly zvýšeny s platností od 1. 11. 1992 o 1 % (u netermínovaných vkladů z 8% na 9% a u termínovaných vkladů z 2% na 3%). Mimoto byl uplatněn od prosince m.r. nový způsob propočtu PMR a sankcionování v případě nedodržení stanovené výše PMR.

Byly provedeny tři úpravy diskontu

Úpravy diskontu měly v roce 1992 s ohledem na jeho nízký podíl v refinancování spíše charakter "signálu" SBČS ve vztahu k obchodním bankám. K úpravě diskontní sazby přistoupila SBČS v roce 1992 celkem třikrát. První dvě úpravy vedly k jejímu snížení. V dubnu se diskont snížil z 9,5% na 9% a v srpnu dále o 1% na 8%. Záměrem těchto úprav bylo rozšířit okruh soukromých podnikatelů při čerpání úvěrů a tak přispět k rozvoji začínajících firem. V závěru roku SBČS přistoupila opět ke zvýše diskontu na 9,5%. Tato úprava byla reakcí na rostoucí trend tržních úrokových sazeb, skutečný měnový vývoj v závěru roku a očekávaný vývoj v roce 1993.

Byl realizován přechod na nepřímé řízení měnového vývoje

Z pohledu způsobu řízení měnového vývoje byl rok 1992 skutečným přechodem na nepřímé formy řízení. Poté, co byly v dubnu zrušeny úrokové stropy a v říjnu úvěrové stropy pro velké obchodní banky, SBČS regulovala od 4. čtvrtletí měnový vývoj již operativně nepřímou formou na základě analýzy měnové báze SBČS a nepřímých nástrojů řízení.

Byly provedeny další změny ve způsobu stanovení kursu čs. měny

V devizové oblasti byl v roce 1992 nadále rozhodujícím nástrojem stabilní kurs čs. koruny. Vývoj platební bilance (včetně mimořádného vývoje v závěru roku) nevyvolával potřebu základní změny výše devizového kursu k volně směnitelným měnám. Pouze byly v roce 1992 provedeny dvě metodické změny ve způsobu jeho propočtu, které však neměly zásadní vliv na jeho výši. Jednak byla provedena úprava struktury měnového koše ve prospěch USD při přechodu na zúčtování ve volně směnitelných měnách se zeměmi bývalé RVHP. Mimoto od konce září 1992 SBČS zavedla tzv. fixing kursu čs. koruny, který byl spojen s dalším zreálněním propočtu výše kursu (zohlednění více faktorů vedle pohybu VSM - vnitřní poptávka po devizách, záměry měnové politiky atp.). Navíc příznivý vývoj platební bilance v roce 1991 umožnil pro rok 1992 zvýšit limity nákupu deviz pro obyvatelstvo na 7 500 Kčs a postupně odbourávat administrativní nástroje v této oblasti (dovozní přirážka na spotřební zboží byla snížena pro rok 1992 o 5% na 10%).

SBČS přijala nová pravidla pro obezřetné podnikání bank

V zájmu zajištění stabilního rozvoje bankovního systému jako celku přijala SBČS v roce 1992 nová pravidla pro obezřetné podnikání bank (pravidla kapitálové přiměřenosti, likvidity a úvěrové angažovanosti obchodních bank) a pravidel omezujících rizika bank z provádění devizových operací (Omezení a podmínky pro nezajištěné devizové pozice bank). Obchodní banky již běžně podle těchto pravidel předkládají SBČS podklady pro posouzení dodržování těchto pravidel a provádění analýz bankovního systému z pohledu bankovního dohledu.

Peněžní zásoba se zvýšila o 20,3%

Vývoj peněžní zásoby - jako základního měnového "mezicíle" SBČS probíhal v roce 1992 v zásadě v rámci měnového programu stanoveného pro rok 1992. K vybočení vývoje z koridoru daného měnovým programem (+ - 2% od měnového programu) došlo pouze v měsících červenci a srpnu, v září se vývoj peněžní zásoby opět dostal do souladu s předpokládaným vývojem. Celkový nárůst peněžní zásoby v průběhu roku 1992 o 141,7 mld Kčs (+ 20,3%) vyústil v její koncový stav k 31. 12. 1992 ve výši 839,9 mld Kčs.

Růst peněžní zásoby byl výsledkem vnitřních i vnějších zdrojů růstu

Celkový přírůstek peněžní zásoby v roce 1992 byl kumulovaným výsledkem vnitřních i vnějších zdrojů růstu. Relativně nejrychleji rostly v roce 1992 vnější zdroje růstu. Přes pokles zahraničních aktiv v závěru roku pod vlivem očekávání rozděleni ČSFR a zavedení nové daňové soustavy se jejich podíl na růstu peněžní zásoby proti roku 1991 podstatně zvýšil. Přesto ale nadále (s výjimkou 1. čtvrtletí) v absolutním vyjádření dominovaly domácí zdroje růstu formou emise domácích úvěrů.

M2 roste rychleji než M1

Z pohledu struktury peněžní zásoby pokračovala i v roce 1992 tendence rychlejšího růstu měnového agregátu M2 proti M1. [M2 = M1 + termínované a úsporné vklady + vklady v zahraniční měně; M1 = oběživo + depozita na požádání] Zatímco M2 proti konci roku 1991 vzrostlo o 20,3%, M se zvýšilo o 15,7%. Tento vývoj byl především důsledkem rychlejšího růstu termínovaných vkladů a vkladů v zahraniční měně. Tyto vklady se podílely na celkovém přírůstku peněžní zásoby 58,6%.

Příčinu tohoto vývoje je nutno hledat především v chováni sektorů, které jsou rozhodujícím držiteli peněžních aktiv. Je nesporné, že zesilujícím faktorem dlouhodoběji se projevujících uvedených tendencí bylo v roce 1992 očekávání již zmíněných změn od počátku roku 1993.

U obyvatelstva nejrychleji rostly devizové vklady

Obyvatelstvo i v roce 1992 drželo převážnou část svých peněžních aktiv v Kčs (88,9%) s převahou terminovaných depozit. Přitom ale v tomto roce dále pokračoval trend posilováni vkladů v zahraniční měně. Byl to výsledek nejen zvýšených příjmů z turistiky a za práci v zahraničí, ale do jisté míry i expektací možných měnových důsledků rozdělení ČSFR a zavedení nové daňové soustavy, kdy obyvatelstvo část svých korunových vkladů převádělo do deviz. Zatímco tedy v tomto sektoru korunové vklady za rok 1992 vzrostly o 11,1% (z toho terminované o 14,5% a depozita na požádání o 3,5%), nárůst devizových vkladů dosáhl 99,6%. Tak se posílil podíl zahraničních vkladů v celkových peněžních aktivech obyvatelstva o 4,7 procentních bodů proti konci roku 1991 v neprospěch jejích korunových složek.

Uvedená očekávání ovlivnila v roce 1992 nesporně celkový sklon obyvatelstva k úsporám. Zvýšená nákupní aktivita zejména ve druhé polovině roku spolu s dalšími faktory (zvýšení nájemného aj.) vedla v celkovém výsledku k poklesu celkové míry úspor až na úroveň 5,8% ke konci roku 1992 (tento údaj včetně údajů uvedených v grafu je očištěn o jednorázové připsání depozitních úroků Spořitelnou v závěru roku 1992).

U podniků pokračoval trend posilování termínových vkladů

V podnikovém sektoru pokračoval při celkově vyšším tempu růstu peněžní zásoby proti ostatním sektorům (+ 5 procentních bodů v neprospěch ostatních sektorů v celkové struktuře peněžní zásoby) trend posilování terminovaných vkladů. Přesto ale nadále v peněžních aktivech podnikového sektoru převažují prostředky transakční povahy ve formě depozit na požádání (73,8% z peněžních aktiv podnikového sektoru). Mírný pokles vkladů v zahraniční měně odráží nárůst dovozů koncem roku 1992. Devizové vklady v podnikovém sektoru však nejsou s ohledem na omezené možnosti vedení devizových účtů při systému vnitřní směnitelnosti z analytického hlediska významné.

Uvedené trendy byly nejvíce ovlivněny soukromým sektorem, ve kterém je vykazován trvalý nárůst vkladů na rozdíl od státního a družstevního sektoru.

Domácí úvěry vzrostly za rok 1992 o 16,0% (120,7 mld Kčs)

Vývoj celkové emise úvěrů bankovního systému do ekonomiky v roce 1992 je výsledkem vývoje vahově rozhodující položky (její podíl přesahuje 95%) - úvěrů podnikové sféře a obyvatelstvu, které za rok 1992 vzrostly o 18,3%. Čistý úvěr vládě včetně přijatých zahraničních půjček vzrostl oproti konci roku 1991 o 80,2%, což reprezentuje nárůst o 29,5 mld Kčs. Fond národního majetku ke konci roku 1992 vykazuje aktivní zůstatek 23,8 mld Kčs, přičemž k ultimu roku 1991 vykázal pasivní zůstatek (tj. čistý úvěr FNM) ve výši 13,7 mld Kčs

V posledním čtvrtletí nejrychlejší růst u čistého úvěru vládě

Uvnitř roku bylo pro úvěry podnikům a obyvatelstvu charakteristické v období prvních tří čtvrtletí zrychlující se tempo čtvrtletních přírůstků; po kulminaci ve třetím čtvrtletí přírůstek za poslední čtvrtletí je na úrovni přírůstku ve druhém čtvrtletí. U čistého úvěru vládě po výrazném poklesu v prvním čtvrtletí 1992 trvá až do konce roku tendence k růstu zvláště výrazná v posledním čtvrtletí.

Úvěry soukromému sektoru se stále výrazněji podílejí na celkových úvěrech podnikům a obyvatelstvu

Z hlediska sektorové struktury úvěrů stav úvěrů soukromému sektoru nabývá stále větší váhu; jejich podíl na celkových úvěrech dosáhl na konci roku 1992 25,9% (v prosinci 1991 to bylo 9,2%).

Rychlý růst úvěrů na privatizaci

Úvěry na privatizaci vzrostly za rok 1992 o 114,6% (o 21,2 mld Kčs):

Posun v časové struktuře úvěrů na privatizaci

Těžiště privatizačních procesů se přenáší z oblasti malé do oblasti velké privatizace. To se odráží i v časové struktuře úvěrů na privatizaci, kde roste podíl dlouhodobých úvěrů, i když většina úvěrů na privatizaci má nadále střednědobý charakter:

V roce 1992 rostly nejrychleji střednědobé úvěry

V úvěrech podnikové sféře a obyvatelstvu po celý rok rostly nejrychleji střednědobé úvěry (o 59,3%); krátkodobé úvěry vzrostly za rok 1992 o 10,1% a dlouhodobé o 3,4%. Uvedený vývoj se promítl v změnách časové struktury úvěrů:

Změny stavu úvěrů podle jednotlivých odvětvích svědčí o nastartování strukturálních změn

Zahájení a průběh strukturálních změn naznačují i změny stavu úvěrů za rok 1992 z hlediska jednotlivých odvětví. Stav úvěrů v zpracovatelském průmyslu vzrostl o 3,2%; v rámci zpracovatelského průmyslu růst 11,0% zaznamenal potravinářský průmysl, 35,5% textilní, oděvní a kožařský průmysl, 9,8% elektrotechnický a elektronický průmysl; naproti tomu pokles byl zaznamenán u chemického a farmaceutického průmyslu (o 4,9 %) a rovněž u hutnictví a strojírenství (o 0,5%, avšak jde o vahově nejvýznamnější položku). Růst úvěrů o 18,2% byl vykázán v obchodu, odbytu, pohostinství a ubytování, 16,8% ve výstavbě a stavebnictví, naopak pokles o 2,1% zaznamenalo zemědělství, myslivost a rybolov, o 7,6% dobývání nerostných surovin, o 3,4% výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody a pokles o 19,6% stav úvěrů v oblasti dopravy, skladování, ČR a spojů.

Odvětvová alokace úvěrů dle stavu k 31.12.1992

Z celkového stavu úvěrů připadá největší podíl na úvěry zpracovatelskému průmyslu (31,0%) a v něm na úvěry hutnictví a strojírenství (podíl z úvěrů ve zpracovatelském průmyslu 43,9%, z celkových úvěrů 13,6%) a v potravinářském průmyslu (podíl z úvěrů ve zpracovatelském průmyslu 13,5 %, z celkových úvěrů 4,2%). Na celkových úvěrech se podílí zemědělství, myslivost a rybolov 5,9%, dobývání nerostných surovin 2,7%, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody 4,0%, výstavba a stavebnictví 2,8%, obchod, odbyt, pohostinství a ubytování 18,6%. Vývoj stavu úvěrů v roce 1992 (komentovaný výše) samozřejmě ovlivnil odpovídajícím způsobem změny podílů jednotlivých odvětví na celkových úvěrech (např. podíl úvěrů strojírenství a hutnictví poklesl z 15,9% na začátku roku na 13,6% na konci roku).

Úvěry obyvatelstvu rostly zejména ve třetím a čtvrtém čtvrtletí

Za rok 1992 vzrostly úvěry obyvatelstvu o 19,9% (o 11,0 mld. Kčs). Na uvedeném přírůstku se v rozsahu 84,4% podílely spořitelny (v ČR a SR) a 15,6% ostatní peněžní ústavy. Přírůstek nejvíce ovlivnily půjčky poskytované od druhého pololetí Českou spořitelnou, a. s., držitelům investičních kuponů, kteří je investovali prostřednictvím IPF spořitelny. V uplynulém roce byl u spořitelen největší zájem o půjčky osobni (ovlivněno zájmem DIKů), na bytovou výstavbu a mladým manželům, což bylo dáno jejich zvýhodněním. Z celkového stavu úvěrů obyvatelstvu připadá 75,4% na dlouhodobé půjčky.

Čistá dlužnická pozice státu u bankovní soustavu se koncem roku 1992 téměř zdvojnásobila proti konci roku 1991

Čistá dlužnická pozice státu u bankovní soustavy se v průběhu roku 1992 ve srovnání s předcházejícím rokem výrazně zvyšovala a k 31. 12. 1992 dosáhla výše 98,8 mld. Kčs (bez přijatých zahraničních půjček). Meziroční přírůstek dosáhl ke konci m.r. výše 47,0 mld. Kčs, tj. zvýšení o 90,7 %, z toho přírůstek federace činil 32,1 mld. Kčs, přírůstek v ČR 4,0 mld. Kčs a v SR 10,9 mld. Kčs.

Podíl čisté zadluženosti státu u bankovního systému (bez zahraničních půjček) na hrubém domácím produktu v b.c., se podle odhadu SBČS zvýšil ze 41,8 % v roce 1991 na 66,3 % v roce 1992.

Hlavní příčiny meziročního růstu čisté zadluženosti státu jsou:

Hlavní příčinou růstu zadluženosti je deficit v běžném rozpočtovém hospodaření, financování mimorozpočtových výdajů KBV a pokles státních finančních aktiv

- deficit všech státních rozpočtů za rok 1992 ve výši 16,6 mld. Kčs;

- prodej státních obligací v celkové výši 14,7 mld Kčs určené na financování mimorozpočtových výdajů KBV (12,9 mld Kčs), vodního díla Gabčíkovo a části rozpočtového schodku Slovenské republiky z roku 1991;

- snížení státních finančních aktiv federace o 19,3 mld. Kčs zejména z titulu jejich použití na řešení likvidity ČSOB, na realizaci záruk za poskytované bankovní úvěry na úhradu čs. vícenákladů na VIA;

- uvedené vlivy byly zčásti kompenzovány zlepšením pozice místních rozpočtů, státních fondů a státních finančních aktiv republik (celkem 3,6 mld Kčs).

Nově vzniklý státní dluh u bankovního systému byl financován převážně formou státních cenných papírů, z toho rozpočtové schodky státními pokladničními poukázkami, ostatní přírůstky státními obligacemi.

V roce 1992 bylo realizováno jednotlivými ministerstvy financí celkem 42 emisí státních pokladničních poukázek s rozsahem od 1 - 11 mld Kčs a s dobou splatnosti 5 - 91 dnů. Způsob prodeje se uskutečňoval převážně formou americké aukce za účasti bank.

Nové čerpání zahraničních půjček v roce 1992 činilo 17,5 mld. Kčs

Zahraniční půjčky státu od zahraničních institucí (SAL, EHS, G 24) byly přijaty na posílení devizových rezerv a v rámci vnitřní směnitelnosti byly odprodány SBČS na základě dohod uzavřených s bývalým FMF. Korunová protihodnota součástí státních finančních aktiv a k 31. 12. 1992 činí 32,5 mld. Kčs s meziročním přírůstkem 17,5 mld. Kčs. Bude použita na postupné splátky do zahraničí podle příslušných mezistátních dohod.

Platební bilance v konvertibilních měnách

Vývoj platební bilance v konvertibilních měnách byl v roce 1992 nerovnoměrný

Vývoj platební bilance v konvertibilních měnách probíhal v roce 1992 ve dvou základních etapách. Zatímco v průběhu 1. pololetí byl její vývoj příznivý, ve 2. pololetí se pod vlivem expektací rozdělení ČSFR trend jejího vývoje zhoršil.

V 1. pololetí se udržovalo aktivum obchodní bilance, rostl přebytek příjmů nad výdaji v oblasti služeb a tím i aktivní saldo běžného účtu platební bilance. Při současné vyrovnanosti kapitálových toků v konvertibilních měnách se tak postupně zvyšovaly devizové rezervy SBČS (+ 801 mil. USD za období leden - červen 1992).

Zvrat ve vývoji běžného účtu ve 2. pololetí

Změna trendu vývoje platební bilance ve 2. pololetí byla především důsledkem postupně zesilujícího očekávání rozdělení ČSFR po červnových volbách. To se odrazilo v chování jak domácích, tak zahraničních subjektů. Expektace domácích subjektů na budoucí měnový vývoj (diskuse o rozsahu devalvace slovenské měny, délce trvání měnové unie, růstu inflace při zavedení daně z přidané hodnoty) se projevily v růstu dovozů zejména v závěru roku a přesunu části rezerv z centrální banky do obchodních bagy. Ze strany zahraničních partnerů se na druhé straně projevila větší obezřetnost při zajišťování návratnosti prostředků z jejich vývozu do ČSFR, a to zejména ve vztahu k novým firmám (požadavky na okamžité placení dodávek, předčasné splátky). Mimo to se ve 4. čtvrtletí snížil i příliv přímých investic do ekonomiky. Tyto procesy způsobily ve 4. čtvrtletí pokles devizových rezerv jak centrální banky, tak celého bankovního systému.

Pasívní saldo obchodní bilance, které vzniklo v červenci, se následně ve 3. a 4. čtvrtletí postupně zvyšovalo. Tento nárůst se ještě ve 3. čtvrtletí dařilo kompenzovat zvyšováním přebytku služeb (především příjmy z turistiky), takže aktivní saldo běžného účtu ještě neklesalo. Výrazný nárůst dovozů (zejména v listopadu a prosinci) již však nebylo možné dále tímto způsobem kompenzovat, a tak se přebytek běžného účtu začal postupně snižovat. Jenom za listopad a prosinec se pasívum obchodní bilance zvýšilo o 1016 mil. USD.

Vlivem vzniklého pasíva obchodní bilance se aktivum běžného účtu platební bilance snížilo za 2. pololetí o 16,3 mld Kčs na 6,4 mld Kčs (226 mil. USD).

Značné zvýšení aktiva bilance služeb proti roku 1991

Hlavním zdrojem celkového přebytku příjmů nad výdaji běžného účtu byla v roce 1992 bilance služeb. Její aktivní saldo se za rok 1992 zvýšilo o 91 (+ 825 mil. USD) na celkovou částku 46,7 mld Kčs (1652 mil. USD). Nejvíce se na příjmech této bilance podílely příjmy z dopravy (z tranzitu) a turistiky. V dopravě dosáhl přebytek příjmů nad výdaji v roce 1992 27,8 mld Kčs (984 mil USD) a v turistice 18,7 mld Kčs (660 mil. USD).

Kapitálové toky byly v roce 1992 téměř vyrovnány

Souhrnný výsledek kapitálového účtu - čistý příliv kapitálu ve výši 1,1 mld Kčs (41 mil. USD) - byl především výsledkem přílivu přímých zahraničních investic a čerpání půjček od mezinárodních finančních institucí, který byl téměř vyrovnán odlivem krátkodobého kapitálu.

Tempo přílivu přímých zahraničních investic se v roce 1992 zvýšilo

Příliv přímých zahraničních investic se v roce 1992 zvýšil v porovnání s rokem 1991 o 80 % a dosáhl celkové částky 1,1 mld USD. Nejsilnější přírůstek byl zaznamenán ve 3. čtvrtletí (0,5 mld USD), poté se příliv kapitálu pod vlivem očekávání rozdělení ČSFR podstatně snížil. Zdrojem přílivu kapitálu byly převážně příjmy z prodeje čs. majetku spravovaného Fondem národního majetku v rámci privatizace čs. hospodářství. Přitom rozhodující část přímých zahraničních investic v peněžní formě se realizovala v České republice (90 %).

Půjčky od mezinárodních finančních institucí byly v roce 1992 čerpány v celkové částce 897 mil. USD (MMF 284 mil. USD, Světová banka vč. Eximbanky 331 mil. USD, Evropské společenství 232 mil. USD a skupina zemí G-24 50 mil. USD).

Čerpání úvěrových zdrojů od mezinárodních institucí se ve 4. Q snížilo

Tyto půjčky byly čerpány zejména v 1. pololetí t. r., ve 3. čtvrtletí se jejich rozsah dále podstatněji nezvyšoval (+ 68 mil. USD), neboť skutečný stav a vývoj devizových rezerv to nevyžadoval. Z těchto důvodů nebyla čerpána sjednaná 3. a 4. tranše Stand-by II. od MMF ve výši 200 mil. SDR. Ve 4. čtvrtletí byla pouze čerpána půjčka SAL od Světové banky ve výši 138 mil. USD.

Koncem roku se zvýšil tlak na devizové rezervy

Celkově se uvedené vlivy "očekávání" odrazily v poklesu devizových rezerv SBČS od 1. pololetí do konce roku o 920,8 mil. USD a způsobily i celkový pokles devizových rezerv SBČS za celý rok o 120,1 mil. USD na 1231,4 mil. USD. Tato výše rezerv postačovala na krytí 1,2 měsíčního dovozu v konvertibilních měnách, což bylo těsně nad požadovanou úrovní limitu jednoměsíčního dovozu jako jednoho z kritérií měnové unie před rozdělením devizových rezerv mezi ČR a SR (k 30. 9. 1992 2,2 měsíce).

Devizová pozice bankovní soustavy se zlepšila

Přesto, že se celkové devizové rezervy bankovního systému v 4. čtvrtletí rovněž výrazně snížily (- 1 082,6 mil. USD), byl celkově v roce 1992 zaznamenán jejich růst o 1 080,1 mil USD, nebol zde došlo, mimo deponování zahraničního kapitálu k přímým investicím, také k již zmíněnému podstatnému přesunu devizových rezerv z SBČS do obchodních bank. Současně se snížilo dlužnické saldo devizové pozice bankovního systému o 900 mil. USD na 1 626 mil. USD a změnila se i struktura tohoto salda ve prospěch obchodních bank.

Růst hrubé zadluženosti státu v konvertibilních měnách se zastavil

Hrubá zadluženost státu se po zvýšení v 1. pololetí 1992 o 0,4 mld USD na 9,8 mld USD udržovala až do září na přibližně stejné úrovni. V říjnu došlo k jejímu snížení na 9,4 mld. USD a na této úrovni se držela až do listopadu. V prosinci se zvýšila pouze o 0,1 mld. USD na 9,5 mld. USD s ohledem na nižší čerpání půjček z oficiálních zdrojů, promptních plateb za nové dovozy a realizaci předčasných splátek některých dluhů.

Všechny závazky vyplývající z dluhové služby byly v roce 1992 splaceny

Vedle pravidelných splátek byla předčasně splacena část zadluženosti z emise obligací prostřednictvím japonské společnosti Nomura, německé banky Commerzbank AG Frankfurt a Nippon Credit Bank Tokyo (v ekvivalentu 109 mil. USD). Rozsah předčasných splátek v souvislosti s dělením státu byl mnohem menší, než se původně předpokládalo.

Dluhová služba (splátky jistiny a úroků) ze středně a dlouhodobých úvěrů v roce 1992 představovala 11,7 % z ročního vývozu zboží a služeb v konvertibilních měnách. V roce 1991 činil tento podíl 11,2 %.

Věřitelské saldo devizové pozice státu se začalo v září snižovat

U devizové pozice státu pokračoval v roce 1992 příznivý trend posilování věřitelského salda až do měsíce září, kdy se začalo toto saldo naopak postupně snižovat a v prosinci přešlo do pasíva 0,4 mld USD (k 31. 12. 1992). Přitom ale časová struktura devizové pozice státu byla relativně příznivá. V závazcích převažují závazky dlouhodobé (80 %) a v pohledávkách krátkodobé pohledávky (61 %; jejich podíl se v roce 1992 zvýšil o 4 procentní body).

Platební bilance v nekonvertibilních měnách

Aktivum devizové pozice bankovní soustavy v nekonvertibilních měnách se nepodařilo snížit

V souvislosti s přechodem na volnoměnové zúčtování se zeměmi bývalé RVHP obraty platební bilance realizované v nekonvertibilních měnách v roce 1992 výrazně poklesly. Stejně tak ve vztahu k ostatním zemím s clearingovým zúčtováním (Indie, Írán, Afganistán) dochází k omezování tohoto způsobu zúčtování, nebol ve všech uvedených případech se projevují problémy při vyrovnávání vzájemných sald zúčtování.

Celkové věřitelské saldo bankovní devizové pozice v nekonvertibilních měnách se v roce 1992 podstatněji nezměnilo. Z celkové částky tohoto salda (76,9 mld Kčs) připadá na Svaz nezávislých států (SNS) - 71,8 mld Kčs (jde především o tzv. likvidační účty). Návratnost aktiv evidovaných na likvidačních účtech včetně pohledávek z vládních úvěrů a z technického úvěru z tzv. indikativních spisků je nadále problematická a je předmětem jednání s dlužnickou stranou.

Ve vztahu k Indii skončilo clearingové zúčtování za rok 1992 aktivním saldem (2,3 mld Kčs) a pro příští rok se počítá s jeho využitím pouze pro kontrakty směřující k odčerpání aktivního salda. Jinak již bude prováděno zúčtování pouze v konvertibilních měnách.

Vůči Afganistánu je s ohledem na nestabilní politickou situaci již cca 60 % obchodů účtováno v konvertibilních měnách. Aktivní saldo clearingového účtu dosáhlo koncem roku 1992 15 mil. Kčs (cca 5 mil. cl. USD). Rovněž likvidace aktivního salda clearingového zúčtování vůči Íránu (4,0 mld Kčs) je prozatím nedořešena.

Záměry rozpočtové politiky pro rok 1992 byly zapracovány do objemu a struktury rozpočtu

Základní záměry rozpočtové politiky pro rok 1992 usilovaly v souladu s celkovou hospodářskou politikou především o zajištění minimalizace poklesu ekonomického růstu prostřednictvím vyrovnaných rozpočtů,omezování inflačních tendencí pomalejší dynamikou rozpočtových výdajů proti HDP a pokračování v transformačním působeni snížením angažovanosti státu v ekonomice.Tyto uvedené přístupy se projevily především v objemu a struktuře rozpočtových příjmů a výdajů.

Návrh vyrovnaného státního rozpočtu nepočítal se zásadnějšími systémovými změnami ovlivňujícími rozpočtové příjmy,naopak bylo uvažováno s tlakem na rozpočtové výdaje v důsledku napětí,vyvolaného nižší úrovní ekonomické aktivity z pokračující transformace ekonomiky.

Rozpočtovou vyrovnanost podporovala řada konkrétních opatření

.K zajištění rozpočtové vyrovnanosti byla přijata řada opatření (např. zrušení státního vyrovnávacího příspěvku pro ekonomicky činné osoby od 1.1.1992,zrušení souběhu výplaty důchodů a mezd,příspěvků v nezaměstnanosti a odstupného,odloženi splátky půjček federálního rozpočtu od SBČS, financování některých investičních potřeb z mimorozpočtových zdrojů atd.), především však regulace čerpání některých rozpočtových výdajů. Mimoto vstupoval rozpočet do roku 1992, s povinností uhradit schodek za rok 1991 (celkově 18,6 mld Kčs-z toho ČR 14,7 mld Kčs).

Úpravou struktury rozpočtových položek bylo dosaženo zreálnění rozpočtu

S ohledem na nereálnost vývoje některých příjmových položek v k rozpočtech republik byla provedena (po schválení v zákonodárných sborech) od října 1992 úprava struktury rozpočtů ČR a SR, která byla z hlediska dopadu na výsledek rozpočtového hospodaření neutrální.

Realizaci záměrů rozpočtové politiky komplikoval rozpad federace

Realizace záměrů finanční a rozpočtové politiky byla v roce 1992 mimořádně náročná, neboť bylo třeba citlivě reagovat na protichůdné tendence v ekonomice, t.j. na jedné straně brzdit pokles ekonomického růstu a na straně druhé bránit inflačnímu vývoji. Celá situace byla umocněna zvyšujícím se politickým tlakem na rozdělení federálního státu, projevující se v oslabování a omezování pravomocí a vlivu federálních orgánů. Hodnocení míry rozpočtové restrikce v transformující se ekonomice dosaženým rozpočtovým schodkem nebo přebytkem nejednoznačné. Např. proti omezeni dotací podnikovému sektoru stojí potřeba vynakládání prostředků státu na restrukturalizaci ekonomiky(konverze zbrojní výroby, energetika), na ochranu životního prostředí apod. Obdobně nelze dramaticky omezit transfery obyvatelstvu, nebo proti ekonomicky neúměrnému sociálnímu systému stojí nově vznikající výdaje státu související s transformací ekonomiky (např. tvorba nových pracovních příležitostí, příspěvky v nezaměstnanosti, dávky sociální potřebnosti apod.).

Výsledky rozpočtové politiky lze hodnotit pozitivně

Přes všechny uvedené těžkosti,lze hodnotit výsledky rozpočtové politiky realizované v kontextu s opatřeními měnové a hospodářské politiky, při uvážení relativně příznivých výsledků ekonomické reformy, jako úspěšné.