5.2. OBSAHOVÁ ČINNOST RADY
5.2.1. Mechanismus projednávání žádostí
o licence
5.2.1.1. Základní vymezení
Mechanismus licenčního procesu je dán především
zákonem č. 468/91 Sb. Ustanovení § 10
vymezuje podmínky pro udělení licence a základní
kritéria pro posuzování žádostí.
Parametry žádostí o licenci definuje §
11.
K posílení záruk objektivity veškeré
činnosti Rady a všech jejích členů
a především k eliminaci různých
vlivů, tlaků či dokonce zainteresovanosti
členů Rady na výsledcích rozhodování
slouží Kodex chování člena Rady.
Tento materiál, který přijala Rada jako jeden
z prvních svých dokumentů již v červnu
1992, vymezuje způsob kontaktu jednotlivých členů
Rady s žadateli, zakotvuje nutnost evidovat různé
typy jednání a kontaktů a referovat o nich
Radě. Při dodržování všech
ustanovení Kodexu, a toto dodržování
je členy Rady velmi pozorně kontrolováno,
by měla být bezpředmětná různá
podezření, obvinění a také
spekulace o motivech přijatých rozhodnutí.
Před zahájením posuzovacího a rozhodovacího
mechanismu je především nutné ověřit,
zda je vůbec možné určitou licenci přidělit.
Nejde-li o televizní vysílání kabelovými
rozvody nebo vysílání rozhlasu po drátě,
je třeba, aby Rada měla k dispozici vhodný
zkoordinovaný kmitočet. Zákon ukládá
Radě vyřizovat žádosti do 90 dnů.
V této lhůtě však ve velké většině
případů žádosti vyřídit
nelze právě pro neexistenci vhodného kmitočtu.
Není-li vhodný kmitočet k dispozici v této
stanovené lhůtě, měla by Rada každou
žádost zamítnout. Úmyslem Rady však
bylo usnadnit žadatelům jejich situaci a nenutit je
k opakovanému podávání žádosti.
Proto Rada u takových žádostí běh
lhůty pro vyřízení přerušuje
s poukazem na nutnost řešení koordinace kmitočtů
dle § 29 a § 40 správního řádu.
5.2.1.2. Chronologie
Zpočátku používala Rada následující
postup: Po obdržení skupiny kmitočtů
z federálního ministerstva spojů vyhlásila
pro jednotlivé kmitočty veřejná slyšení.
Na ně pozvala ty žadatele, z jejichž žádostí
vyplývalo, že by je bylo možno uspokojit právě
s použitím příslušného kmitočtu.
Vyhlášení veřejného slyšení
bylo široce publikováno. Vzápětí
po veřejném slyšení hodlala Rada jednomu
ze slyšených žadatelů přidělit
licenci. Stalo se však několikrát, že
bezprostředně před veřejným
slyšením podal žádost nový uchazeč.
V legislativě neexistuje opora, pro kterou by bylo možno
takového uchazeče vyloučit, ale zároveň
není fyzicky možné doplňovat složení
žadatelů na veřejném slyšení.
Rada tedy licenci udělovala pouze v případě,
kdy se ke dni veřejného slyšení nepřihlásil
žádný žadatel, který nebyl přihlášen
v době vyhlášení veřejného
slyšení a jehož žádost by odpovídala
zamýšlenému typu licence. Přihlásil-li
se ke dni veřejného slyšení nový
žadatel (či žadatelé), bylo na veřejném
slyšení oznámeno, že se jedná pouze
o první kolo, a že licence bude přidělena
po kole druhém, na které budou pozváni noví
žadatelé. Jelikož tento systém připouštěl
různé spekulace a komplikoval Radě možnost
srovnání žadatelů různých
kol, byl v říjnu 1992 zaveden systém tzv.
licenčního řízení.
5.2.1.3. Licenční řízení
Z nadále jsou přijímány a registrovány
žádosti o licence všech typů. Ty mají
však především smysl jako výchozí
materiál pro analýzu struktury žádostí
a žadatelů. Tato analýza je jedním z
nejdůležitějších zdrojů
informací pro stanovení zásad licenční
politiky. Běh lhůty těchto žádostí
bývá zpravidla přerušován dle
příslušného ustanovení správního
řádu. Projednávány jsou však
pouze žádosti podané na základě
vyhlášení tzv. licenčního řízení.
Je-li k dispozici ověřený zkoordinovaný
kmitočet a dojde-li Rada k závěru, že
je vhodné přidělit tomu odpovídající
licenci, je vyhlášeno licenční řízní.
(V případě jiného než terestriálního
typu vysílání je rozhodující
především rozhodnutí Rady o úmyslu
přidělit příslušnou licenci.)
O vyhlášení licenčního řízení
je informována veřejnost i všichni žadatelé,
jejichž registrovaná žádost odpovídá
parametrům zamýšlené licence. Při
tomto vyhlášení jsou sděleny základní
technické parametry (lokalita, kategorie rozsahu vysílání),
termín uzávěrky, popř. základní
kritéria pro posuzování nebo dodatečné
podmínky, které má žádost splňovat.
Po vypršení uzávěrky následuje
posouzení, zda žádosti splňují
příslušné parametry, a je vydán
konečný seznam regulérních žadatelů.
Následně je stanoven termín veřejného
slyšení. (Jde-li o zvlášť vysoký
počet žadatelů, je veřejné slyšení
rozloženo do několika obvykle po sobě následujících
dnů.) Do termínu veřejného slyšení
zve v některých případech Rada jednotlivé
žadatele k individuální konzultaci, při
které je možno vyjasnit některé údaje
v žádosti, popř. sdělit Radě
informace, jejichž obsah má být chráněn,
a není proto vhodné je prezentovat v rámci
veřejného slyšení.
5.2.1.4. Veřejné slyšení
Veřejné slyšení je definováno
jako součást zasedání Rady za přístupu
veřejnosti. Slouží především
k tomu, aby zainteresovaná veřejnost mohla porovnat
úroveň jednotlivých projektů a tím
i kontrolovat objektivnost rozhodnutí Rady. V rámci
veřejného slyšení může žadatel
podrobně prezentovat svůj záměr a
uvést všechny argumenty, které podle něj
hovoří v jeho prospěch. Členové
Rady mohou klást žadateli doplňující
dotazy. Konkurenční žadatelé, veřejnost
a novináři do jednání zasahovat nemohou.
Byla by tím ohrožena rovnost podmínek. Pořadí
žadatelů bývá bud'losováno, nebo
dáno nějakým objektivním kritériem
(např. abecedním pořadím), nikdy nebývá
stanoveno podle subjektivního přání
Rady. Žadatelé bývají upozorněni
na to, že nemohou reagovat na vystoupení svých
předchůdců nebo se vůči nim
nějak vymezovat. Aby se předešlo formálnosti
veřejných slyšení nebo dokonce inscenacím,
jsou žadatelé upozorněni na to, že jejich
vystoupení je protokolováno a jakákoli jejich
proklamace, týkající se především
programu vysílání, může být
vzata jako závazek a objevit se jako některá
z podmínek, které budou součástí
licence.
5.2.1.5. Přidělování licencí
Bezprostředně po veřejném slyšení
Rada na neveřejné části svého
zasedání rozhoduje o udělení licence.
Dle ustanovení čl. 11 Jednacího řádu
je před rozhodováním každý člen
Rady povinen seznámit se se všemi příslušnými
materiály. Tím se rozumí především
obsah žádostí všech žadatelů
včetně příloh. Hlasování
předchází vždy rozprava, při
které jednotliví členové Rady mohou
podávat návrhy a argumentovat ve prospěch
či neprospěch jednotlivých žadatelů.
Každý člen Rady je před hlasováním
povinen sdělit, zda má osobní vazby k některému
z žadatelů. V takovém případě
je povinen zdržet se hlasování v kole, ve kterém
se o tomto žadateli hlasuje. Po ukončení rozpravy
Rada hlasuje dle hlasovacího řádu, jehož
ustanovení umožňují několikakolové
hlasování, aby Rada snáze dospěla
k rozhodnutí nadpoloviční většinou
všech hlasů. Nezíská-li žádný
žadatel po vyčerpání všech potenciálních
kol hlasovacího řádu nadpoloviční
většinu, je sděleno, že licence udělena
nebyla a licenční řízení je
vyhlášeno znovu. K tomu došlo pouze ve dvou případech.
O přidělení licence informuje Rada veřejnost,
neúspěšné žadatele, orgány
spojů (dříve federální ministerstvo
spojů, dnes ministerstvo hospodářství
ČR, v budoucnu Český telekomunikační
úřad), Asociaci provozovatelů rozhlasového
vysílání, Unii žadatelů a provozovatelů
rozhlasového a televizního vysílání,
Správu radiokomunikací, Syndikát novinářů
a ochranné autorské organizace. Úspěšný
žadatel obdrží správní rozhodnutí
o udělení licence, později licenci včetně
příslušných podmínek. Přijme-li
žadatel licenci včetně podmínek bez
výhrad, nabývá rozhodnutí o udělení
licence právní moci.
5.2.2. Zahraniční aktivity
Zahraniční aktivity Rady byly motivovány
zejména snahou o získání zkušeností
vyspělých demokracií v konstruování
harmonického duálního modelu rozhlasového
a televizního vysílání a snahou o
začlenění ČR do evropského
audiovizuálního prostoru. Rada ihned po svém
ustavení informovala o své existenci velvyslanectví
států s nejrozvinutějším pluralitním
systémem vysílání a požádala
je o zprostředkování informací ohledně
podmínek pro vysílání v těchto
státech a o navázání kontaktů
s obdobnými institucemi.
Výsledkem této aktivity bylo zejména navázání
cenných vztahů s FCC (Federal Communications Commission
- USA), ITC (Independent Television Commission) a Radio Authority
(obě Spojené království). CSA (Conseil
Superieure Audiovisuel - Francie), Media Authority (Nizozemí),
Landeszentrale für Neue Medien (Bavorsko) a Landesanstalt
für Rundfunk (Porýní - Vestfálsko).
To umožnilo Radě vytvořit si databázi
základních norem regulujících vysílání
ve vyspělých demokratických státech.
Ve své dosavadní licenční politice
tak mohla Rada vycházet z takto získaných
zkušeností zejména evropských demokracií.
V rámci kontaktů s partnerskými nezávislými
institucemi by 1 uspořádán seminář
Zemského úřadu pro rozhlas a televizi v Porýní
- Vestfálsku (říjen 1992) v hotelu Atrium,
věnovaný problematice lokálních rozhlasových
stanic. Zástupci Rady prezentovali výsledky demonopolizace
médií v ČR na mnichovských Medien
Tagen (říjen 1992) a během Univerzity komunikací,
konané v Praze v listopadu 1992 z iniciativy univerzity
v Carcan Maubuison, CSA a Eutelsatu.
Radě vyšly vstříc zejména britská
ITC, francouzská CSA, nizozemská Media Authority
a německá Landeszentrale uspořádání
semináře pod záštitou Rady Evropy a
vysláním svých expertů, kteří
se svými radami podíleli na přípravě
licenčního řízení ve věci
žádostí o přidělení licence
k provozování celoplošného televizního
vysílání a při stanovení nezbytných
licenčních podmínek k dosažení
kvalitního programového standardu stanice (prosinec
1992). Rada navázala kontakty i s dalšími zahraničními
institucemi, které si předsevzaly pomáhat
rozvoji plurality médií v posttotalitních
státech na neprofitní bázi (International
Media Fund - USA, British Know-How Fund, Trans-Atlantic Dialogue
on European Broadcasting - USA, Evropský institut pro masmédia
při univerzitě v Manchesteru atd.).
V Praze byl v květnu 1992 uspořádán
expertní seminář Evropského institutu
pro masmédia a British Know-How Fund vyslal v průběhu
veřejných slyšení žadatelů
o licenci k celoplošnému televiznímu vysílání
své experty k posouzení obchodních plánů
žadatelů. Britský velvyslanec věnoval
Radě ze svého fondu, vědom s i nedostatečného
materiálního zabezpečení činností
Rady, fax.
Rozvíjí se také spolupráce s Řídícím
výborem pro masmédia Rady Evropy (CDMM) v rámci
začleňování mediální
sféry ČR do evropského audiovizuálního
dění. Rada se zúčastnila 1. prosince
1992 zasedání institucí pro rozhlasové
a televizní vysílání pořádaného
CDMM u příležitosti vstupu Evropské
úmluvy o televizi přesahující hranice
v platnost. Rada upozornila ministerstvo zahraničních
věcí na nezbytnost podpisu této úmluvy,
která řeší v evropském kontextu
regulaci programových televizních služeb, zejména
co se týče slušnosti vysílaných
pořadů, zákazu reklam na tabákové
výrobky a alkoholické nápoje, ochrany výchovy
dětí a mladistvých, zajištění
práva na odpověď a zamezení nadměrné
komercionalizace vysílání. Souhlas s podpisem
úmluvy vyslovily vlády ČSFR a ČR svými
usneseními již v dubnu 1992. Ministerstvo zahraničních
vztahů ČR se k podpisu úmluvy dosud nedostalo.
Rada tuto situaci řeší s hledem na předpokládané
budoucí závazky ČR převzetím
ustanovení úmluvy do podmínek udělených
licencí a anticipováním úmluvou kodifikovaných
pravidel ve své činnosti.
Rada se dále podílí na vytváření
databáze MEDIALEX, kterou, připravuje Rada Evropy
v souvislosti s ustanoveními úmluvy a s platnými
pravidly pro vysílání v jednotlivých
členských státech. Rada se také zapojila
do aktivit pracovních skupin CDMM namířených
proti audiovizuálnímu pirátství a
škodlivé monopolizaci v masmédiích.
Výsledky práce těchto skupin Rada promítá
do své licenční politiky.
Rada Evropy vyslala do bývalé ČSFR v souvislosti
s deetatizací a demonopolizací vysílání
již tří expertní mise, poslední
na pomoc Radě při udílení licence
k celoplošnému televiznímu vysílání.
Rada se obrátila se žádostí o zprostředkování
know-how v oblasti rozvíjení kabelového vysílání
na nizozemské ministerstvo kultury. Ve dnech 4. a 5. března
proběhne v sídle Rady seminář k těmto
otázkám za účasti expertů vyslaných
nizozemskou vládou.
5.2.3. Kontrola použití dotací
Při projednávání zákona o rozpočtu
ČR na rok 1992 schválila ČNR 21. prosince
1991 pozměňovací návrh, dle kterého
bylo rozšířeno určení kapitol
věnovaných původně pouze ve prospěch
financování potřeb Československého
rozhlasu a Československé televize na území
České republiky. Dle pozměněného
textu bylo možné použít prostředky
z této kapitoly nejen pro státní provozovatele
vysílání, ale i pro držitele nově
přidělených licencí, a to za předpokladu,
že jejich činnost má prvky společenské
prospěšnosti.
Ministerstvo financí napomohlo realizaci tohoto záměru
zákonodárce tím, že ze zmíněných
kapitol vyčlenilo po 50 miliónech Kčs s tím,
že tyto částky budou použity ve prospěch
rozvoje nestátního veřejného rozhlasového
a televizního vysílání. Výbor
pro vědu, vzdělání a kulturu rozhodl,
že rozdělením této částky
bude pověřena zvláštní komise
při ministerstvu kultury ČR.
V říjnu roku 1991, kdy tato komise prostředky
rozdělovala, neexistoval žádný nestátní
provozovatel televizního vysílání.
Proto bylo 50 mil. Kčs převedeno zpět do
rozpočtu Československé televize a použito
na nákup programů vyrobených nezávislými
producentskými organizacemi. Držitelé licencí
k rozhlasovému vysílání přidělených
meziresortními komisemi však v té době
již existovali, a tak bylo možné dotaci přidělit
přímo jim.
O dotaci se ucházeli na základě předložených
projektů, kterými prokazovali, že jejich vysílání
má také prvky společenské prospěšnosti.
Komise rozhodla, že 8 miliónů Kčs rozdělí
mezi pražské provozovatele rozhlasového vysílání
(průměr na jednoho přibližně
700.000 Kčs) a zbylých 42 miliónů
mezi provozovatele mimopražské (průměr
na jednoho přibližně 1.900.000 Kčs).
O převzetí dotace byla sepsána smlouva s
ministerstvem kultury o způsobu použití dotace
s termínem čerpání do 31. prosince
1991. Provozovatelům na čerpání zbylo
pouhých několik dnů, dotace byly použity
zpravidla na nákup zařízení.
Lze říci, že dotace významně
napomohly v začátcích konstituování
privátního rozhlasového vysílání
a umožnily perspektivnější přístup
provozovatelů při tvorbě programových
koncepcí bez nutnosti absolutní závislosti
na aktuální komerční úspěšnosti.
Kontrolou využití této dotace zejména
ve smyslu plnění příslušné
smlouvy se již ministerstvo kultury nezabývalo. Dokumentace
o rozdělení dotací byla součástí
agendy, kterou Rada od ministerstva kultury převzala na
začátku svého působení.
Přestože Rada nebyla ohledně zmíněných
smluv o využití dotací' smluvní stranou,
považovala za nutné vykonat prověrku účelnosti
využití dotací. V zájmu toho se v září
roku 1992 obrátila na ministerstvo státní
kontroly ČR, které Radě v této věc
poskytlo od bornou pomoc. Byla provedena kontrola účetnictví
několika provozovatelů, z nichž u tří
došlo k prověrce přímo v jejich sídlech,
a to zástupci Rady i ministerstva kontroly. Nebyly shledány
žádné případy porušení
smluv, což však bylo způsobeno především
tím, že smlouvy umožňovaly velmi široké
použití dotací, a to i způsobem, o kterém
lze mít pochybnosti, zda jím byl naplněn
záměr zákonodárce i komise.
Jistá kolize s dikcí smlouvy byla shledána
u držitele licence Hallo World!, s. r. o., kde účastí
lucemburské společnosti CLT byl, porušen záměr
podporovat čistě domácí provozovatele.
Společnost Hallo World! (provozující dnes
stanici s názvem City) se na základě upozornění
Rady zavázala dotaci vrátit. Dalším
případem byl provozovatelé jimž byly
pro porušení zákona z rozhodnut í Rady
licence odebrány ještě před zahájením
vysílání. Rada upozornila ministerstvo kultury
ČR, aby na těchto dřívějších
držitelích licencí dotaci vymáhalo.
5.2.4. Problematika licencí meziresortních
komisí
Meziresortní komise pro výběr uchazečů
o nestátní rozhlasové vysílání
měly za úkol řešit odstranění
státního monopolu v oblasti rozhlasového
vysílání. Nemohly se při tom opřít
o žádné legislativní zázemí.
Meziresortní komise při vládě ČSFR
(do února roku 1991) a meziresortní komise při
MK ČR (do listopadu 1991) posuzovaly žádosti
několika desítek uchazečů.
Meziresortní komise neměly vypracovánu žádnou
koncepci licenční politiky, ani systém hospodárného
nakládání s kmitočty. Kmitočty
tehdy přidělené neumožňují
všem provozovatelům srovnatelné podmínky
a ztěžují systematické využití
kmitočtů zbývajících.
Kritéria pro posuzování těchto žádostí
byla ve srovnání s dnešním stavem velmi
nejasná. Vybraní uchazeči obdrželi tzv.
"licenci ke zkušebnímu vysílání".
Původní platnost těchto licencí byla
plánovaná do konce roku 1992. Zákonem č.
468/91 Sb. bylo stanoveno, že na tyto licence se hledí
jako na licence podle již zákonem kodifikovaných
pravidel a že jejich platnost se prodlužuje do konce
roku 1995. Tato ustanovení přinášejí
značné komplikace. Především
již samotným držitelům, neboť po
formální stránce jsou licence velmi nevěrohodné
především pro potenciální finanční
partnery. Rada nyní postupně tyto licence vyměňuje
za takové, které odpovídají novým
normám.
Úvodní kolonka formuláře tehdejší
licence je nadepsána "Rozhlasová stanice".
Má se jednat pravděpodobně o název
stanice, který však podle běžných
pravidel není závazný a lze jej v případě
potřeby měnit. Další kolonka zní
"Majitelé". Není vůbec jasné,
zda jde o majitele studiového a vysílacího
zařízení nebo o definování
žadatele jako právnické. nebo fyzické
osoby. Následují rubriky "Podíl domácího
a zahraničního kapitálu", což jsou
také proměnné parametry, které přímo
nesouvisejí s licencí. Další kolonka
se nazývá "Osoba zodpovědná za
obsah programu". Zde figuruje většinou programový
ředitel stanice, který může být
kdykoli vyměněn. Dle platných zákonů
však za obsah programů odpovídá provozovatel.
U kolonek "Adresa, telefon a fax", není zřejmé
ke komu se vztahují. Kolonka "pokrývané
území" je téměř ve všech
případech definována naprosto laicky bez
ohledu na jednotlivé kategorie vysílání.
Kolonka "Kmitočtový příslib"
evokuje známý devizový příslib
nikoli pouze foneticky. V praxi to znamenalo, že žadatelé
si museli předjednat technické parametry u orgánů
spojů. Následují kolonky "Provozovatel
vysílače", "Doba vysílání"
a "Charakteristika programu". Ta poslední bývala
vyplňována velmi deklarativně a zpravidla
neodpovídá skutečně provozovanému
vysílání. Následují rubriky
"Podíl hudby a mluveného slova", "Podíl
odvozených nepůvodních pořadů"
a "Rozhlasová stanice, z jejíhož vysílání
jsou pořady přejímány". Jeden
z mála kompatibilních termínů se objevuje
na závěr formuláře, totiž "Držitel
licence". Zde však bývá zpravidla podepsán
ten, kdo fyzicky licenci přebíral, zatímco
pro platnou terminologii je termín "držitel licence"
definicí subjektu provozovatele.
Nelze vyloučit, že platnost některých
těchto licencí nebude při respektování
současné legislativy možné akceptovat
i při nejlepší vůli Rady. Ve většině
případů bude třeba ve spolupráci
s držiteli licencí upravit některé parametry
a údaje.
5.3. FORMÁLNÍ ČINNOST RADY
5.3.1. Účast členů Rady na jednáních
Zasedání Rady je základní formou činnosti.
Pouze na zasedáních Rady může Rada přijímat
rozhodnutí a plnit základní funkce. Zasedání
Rady se řídí Jednacím řádem
Rady. Od vzniku Rady do konce roku 1992 se uskutečnilo
39 zasedání Rady. Celkový počet jednacích
dnů byl za toto období 46.
Jednotliví členové Rady vykazovali tuto účast
na jednáních: p. Brož přítomen
37x, což činí účast 80,4% omluvenou
neúčast měl 9x, neomluvenou 0x, předčasný
odchod 0x, p. Hanuš 45x, 97,8%, 1x, 0x, 0x, p. Jakobec 37x,
80,4%, 9x, 0x, 0x, p. Josefík 41x, 89,1 procenta, 5x, 0x,
0x, p. Korte 44x, 95,6%, 2x, 0x, 0x, p. Koubek 45x, 97,8%, 1x,
0x, 1x, p. Lindaur 26x, 56,5%, 7x, 12x, 2x, p. Pýcha 44X,
95,6%, 2x, 0x, 0x, p.Vaněček 28x, 60,8%, 5x, 12x,
3x.
Aktivita členů Rady se pochopitelně neomezuje
pouze na zasedání. Členové Rady absolvují
množství kontaktů s veřejností,
institucemi, žadateli o licence, provozovateli vysílání,
studují odborné materiály a předložené
žádosti atd. V době, kdy se teprve konstituoval
Úřad Rady, vyřizovali někteří
členové Rady i velké množství
běžné agendy. Této činnosti se
v posledním roce věnovali především
pp. Jakobec, Korte, Pýcha, přičemž dva
posledně jmenovaní vykonávali svou funkci
bez jakéhokoli jiného zaměstnání.
Pp. Lindaur a Vaněček se mimo zasedání
činnosti Rady nezúčastňovali.
5.3.2. Komise a jejich činnost
K praktickému řešení úkolů,
v době kdy se Rada ještě nemohla opřít
o činnost Úřadu, především
z důvodu rozpočtových` potíží,
ustavila na svém 14. zasedání dne 30. června
1992 čtyři pracovní komise. Komise suplovaly
do vytvoření příslušných
odborů Úřadu Rady jejich činnost.
Kmitočtová komise připravovala ve spolupráci
s federálním ministerstvem spojů frekvenční
dispozice pro licenční řízení.
Složení komise: p. Pýcha (vedoucí),
p. Hanuš, p. Jakobec.
Komise pro udělení licence k televiznímu
vysílání na třetím celoplošném
okruhu měla za úkol přípravu licenčního
procesu včetně kritérií hodnocení
projektu a přípravy podmínek licence. Složen
komise: p. Jakobec (vedoucí), p. Korte, p. Koubek.
Komise pro přípravu vymezení institutu veřejného
slyšení se zabývala formálními
náležitostmi i organizačními problémy
ohledně veřejných slyšení. Složení
komise: p. Jakobec (vedoucí), p. Josefík, p. Lindaur,
p. Vaněček.
Komise pro televizní kabelové rozvody měla
především po teoretické stránce
připravit licenční řízení
tohoto typu a stanovit koncepci rozvoje kabelového vysílání.
Složení komise: p. Vaněček (vedoucí),
p. Koubek, p. Lindaur.
5.3.3. Veřejná slyšní a udělené
licence
První licencí udělenou Radou byla dočasná
licence provozování televizního vysílání
v rámci Mezinárodního filmového festivalu
v Karlových Varech.
Veřejná slyšení byla vyhlášena
na základě přídělu skupiny
kmitočtů od federálního ministerstva
spojů v srpnu 1992. Uskutečnila se u všech
žadatelů, jejichž žádosti odpovídaly
těm typům licencí, které bylo možno
přidělit na základě takto získaných
kmitočtů.
10. 9. 1992 se uskutečnilo veřejné
slyšení žadatelů o licencí k regionálnímu
vysílání v pásmu AM (střední
vlny) pro region Praha - střední Čechy. Z
původně pozvaných žadatelů odstoupil
i všichni kromě Rozhlasové stanice R.I.O.,
as., jejichž zástupci předložili svůj
projekt. Jelikož ke dni veřejného slyšen
í registrovala Rada další nové žádosti,
licence udělena nebyla a bylo vyhlášeno 2.
kolo veřejného slyšení.
17. 9. 1992 se konala dvě veřejná
slyšení: v rámci jednoho s prezentovali žadatelé
o lokální vysílání v pásmu
FM pro lokali tu Plzeň, druhého slyšení
se účastnili žadatelé o udělení
licence k provozování lokálního rozhlasového
vysílání v pásmu FM pro lokalitu Liberec.
Na veřejném slyšení žadatelů
o vysílání v Plzni se představily
společnosti Bonton-Plzeň a Radio West, které
deklarovalo úzkou spolupráci se společností
Evropa 2, stávajícím držitelem licence
k provozování lokálního rozhlasového
vysílání v pásmu FM v lokalitě
Praha. Do dne konání tohoto veřejného
slyšení o licenci k vysílání
v lokalitě Plzeň nikdo nový nepožádal,
takže Rada mohla poprvé hlasovat o přidělení
klasického typu licence. Hlasováním rozhodla
Rada o přidělení licence společnosti
Radio West-Plzeň s platností do konce roku 1995.
Veřejného slyšení žadatelů
o vysílání v lokalitě Liberec se zúčastnily
společnosti Rigo, Euro K a Euro 1. Ke dni veřejného
slyšení byly podány nové žádosti,
o přidělení licence se tedy nehlasovalo a
bylo vyhlášeno druhé kolo.
24. 9. 1992 se uskutečnilo veřejné
slyšení žadatelů o licenci k lokálnímu
rozhlasovému vysílání v pásmu
FM pro lokalitu Ostrava. Na slyšení se prezentovaly
společnosti Terra, Šok a Sprint. Projekt společnosti
Level se vztahoval k vysílání regionálnímu,
a proto byla tato z řízení ve věci
udělení licence k lokálnímu vysílání
vyřazena. I zde však bylo vyhlášeno druhé
kolo.
1. 10. 1992 se konala veřejná slyšení
žadatelů o licence k provozování lokálního
rozhlasového vysílání v pásmu
FM pro lokality České Budějovice, Trutnov,
Pardubice a Hradec Králové.
O licenci k vysílání v Českých
Budějovicích se ucházela společnost
HaGa. I zde se ke dni veřejného slyšení
přihlásil další žadatel a bylo
vyhlášeno druhé kolo.
O licenci k vysílání v Trutnově se
ucházela společnost ASPO. I zde se ke dni veřejného
slyšení přihlásil další
žadatel a bylo vyhlášeno druhé kolo.
O licenci k vysílání v Pardubicích
se ucházela společnost Panag. Žádost
tohoto uchazeče byla shledána nekompletní,
Rada projekt nepřijala a vyhlásila pro tuto lokalitu
licenční řízení s termínem
uzávěrky 5. listopadu 1992.
V rámci veřejného slyšení žadatelů
o licenci k vysílání v lokalitě Hradec
Králové se představily společnosti
Topic a Labe. Licenci Rada přidělila společnosti
Labe s platností na 6 let.
8. 10. 1992 proběhlo druhé kolo veřejného
slyšení žadatelů o přidělení
licence k provozování regionálního
rozhlasového vysílání pro region Praha
- střední Čechy. Své projekty na něm
předložily společnosti Radio Country a Cobra.
Rada rozhodovala mezi těmito žadateli a společností
R.I.O. z prvního kola. Ani po třech kolech hlasování
nezískal žádný žadatel nadpoloviční
většinu hlasů. Na základě toho
bylo vyhlášeno licenční řízení
s termínem uzávěrky 9. listopadu 1992.
Druhé kolo veřejného slyšení
proběhlo týž den také ohledně
lokality Liberec. Projekt společnosti Triangl se však
vztahoval k regionální licenci a tato společnost
byla z rozhodování vyloučena. Dalším
uchazečem bylo Radio Jablonec. Rada rozhodovala mezi žadateli
z prvního kola a touto společností. Licence
byla přidělena společnosti Euro K s platností
na 6 let.
15. 10. 1992 se uskutečnilo druhé kolo veřejného
slyšení žadatelů o licenci k vysílání
v lokalitě Ostrava. Představily se společnosti
Contact, Direct a NTC. Hlasování o přidělení
licence bylo odloženo na 27. 10. 1992, kdy bylo ze šesti
žadatelů vybráno Radio Sprint. Licenci obdrželo
s platností na 6 let.
Týž den proběhlo první veřejné
slyšení žadatele o vysílání
rozhlasem po drátě. O licenci k provozování
tohoto vysílání v lokalitě Jindřichův
Hradec se úspěšně ucházela společnost
Vajgar. Licenci obdržela s platností na 6 let.
Ve stejném termínu se na veřejném
slyšení představil první žadatel
o vysílání teletextu. Společnost Image
se ucházela o vysílání teletextu na
třetím televizním okruhu. Hlasování
o této licenci bylo z důvodu nutnosti zjištění
dalších odborných informaci odloženo na
12. listopadu 1992. Rada rozhodla o vyhovění žádost
i s tím, že licence se vztahuje na 4 řádky
v obou půlsnímcích s platností na
6 let.
22. 10. 1992 se konala druhá kola veřejných
slyšení žadateli o licence k vysílání
v lokalitách Trutnov a České Budějovice.
K žadateli ASPO z prvního kola přibylo Radio
Černá Hora. Rad rozhodla o přiděleni
licence k provozování lokálního vysílán
1 v lokalitě Trutnov Radiu Černá Hora s platností
na 6 let.
Ve druhém kole veřejného slyšení
pro lokalitu České Budějovice se představilo
Radio Guide, avšak ani tento žadatel, ani HaGa z prvního
kola nezískali nadpoloviční počet
hlasů všech členů Rady. Pro udělení
licence k vysílání v této lokalitě
bylo vyhlášena licenční řízení
s uzávěrkou dne 23. listopadu 1992.
26. 11. 1992 se konalo veřejné`slyšení
žadatelů o licenci k provozování regionální
televizního vysílání (24. kanál)
pro region Praha - střední Čechy. Veřejné
slyšení bylo uspořádáno na základě
licenčního řízení s uzávěrkou
7. listopadu 1992. O licenci se ucházely společnosti
R.C. Bunkr TV, Agentura T.R.S. (TV Prima), National TV, Kascom
a FTV Premiéra. Licence byla udělena společnosti
FTV Premiéra s platností na 12 let.
3. 12. 1992 proběhlo nové veřejné
slyšení (již na základě dříve
vyhlášeného licenčního řízení
s uzávěrkou 9. listopadu), na které byly
pozváni žadatelé o licenci k provozování
regionálního rozhlasového vysílání
pro region Praha - střední Čechy. Představily
se na něm společnosti Radio Country, r.s. R.I.O.,
Cobra, a VIA. Po třech kolech hlasování byla
licence přidělena Radiu Country s platností
na 3 roky.
10. 12. 1992 se uskutečnilo veřejné
slyšení žadatelů o lokál ní
rozhlasové vysílání v lokalitě
Pardubice, tentokrát již na základě
licenčního řízení s uzávěrkou
5. listopadu 1992. O licenci žádaly společnosti
Topic, Panag, Regent, Profil 2 a Radio DC. Licenci obdrželo
Radio Panag s platností na 6 let.
Na základě licenčního řízení
s uzávěrkou 15. listopadu 199 2 se ve dnech 19.
- 21. a 26. - 28. 1. 1993 uskutečnila veřejná
slyšení žadatelů o licenci k vysílání
televizními kabelovými rozvody, Veřejných
slyšení se zúčastnily společnosti:
19. 1. - Codis Praha, Meseta Praha, Konsat Praha, CDTV Praha Trans
Tv Praha, CSKM Praha, ELSO Praha,
20. 1. - Dattel Praha, Kabel Invest Praha, Happy I Tv Praha, Hermans
Communication Consorcium Praha, A.T.S. Praha, Rika Production
Praha,
21. 1. - TVS Příbram, TV Intes Pardubice, Tv Plus
Plzeň, Pils Kabel Plzeň, Sat centrum Kralupy nad
Vltavou, K+K Cable Milevsko,
26. 1. - Entertainment Cable Tv Plzeň, Kabelová
televize Kadaň, HB TV Havlíčkův Brod,
NTS Litoměřice, TVT Tábor,
27. 1. - Kabel Plus Ostrava, Kabelová televize Ostrava,
Kabelová televize Havířov, Elektronika TVS
Olomouc, Micos Prostějov,
28. 1. - Kabel Net Holding Praha, Kabel Net Tábor, Eurokabel
Bratislava, Global Cable Systems Ltd., RT Plus Praha.
Rozhodnutí o udělení licencí k provozování
vysílání televizními kabelovými
rozvody bylo odloženo z důvodu nutnosti vyjasnění
mnoha technických parametrů budoucích licencí,
mj. po dodání stanoviska ministerstva hospodářství.
Ve dnech 25. - 30. 1. 1993 se konala veřejná slyšení
žadatelů o celoplošné televizní
vysílání na základě licenčního
řízení s uzávěrkou dne 20.
ledna 1993. Na veřejných slyšeních se
prezentovali žadatelé:
25. 1. - Bohemia studio, Art Production K., Bonton TV, CET 21, CS 1,
26. 1. - Eurocordia, Euro Trading, Evropa 2, FTV Premiéra,
27. 1. - Gennex, Channel 3 TV, JUDr. M. Vacek, NTS - TV 1,
28. 1. - NTV, ČOV, Classic, Asociace PCC, STVR,
29. 1. - Svaz průmyslu ČR, Freedom TV, TENA, Trans Media Corporation, M. Vadas,
30. 1. - Sun Group, CLT Czech, KF.
Licence byla přidělena 30. ledna 1993 společnosti
CET 21 s platností na 12 let.
Ve dnech 22. - 24. 2. 1993 se uskutečnila veřejná
slyšení žadatelů o provozování
celoplošného rozhlasového vysílání
v pásmu FM (VKV II) na základě licenčního
řízení, vyhlášeného s
uzávěrkou 25. ledna 1993 pro dvě volné
sady kmitočtů. O licence se ucházeli tito
žadatelé:
22. 2. - Agentura T.R.S., Ascon, Bonton, Cobra, Czech Australian
Broadcasting, RG Evropa 1, Radio Mama,
23. 2. - Jan Einhorn, Hallo,World!, Kaskol, Radio Collegium, Radio
CS 1,
24. 2. - Radio Kiss, Radio Vox, rs. R.I.O., Společnost
pro rozvoj nezávislého rozhlasového vysílání,
Petr Ševčík, JUDr. Milan Vacek, Euro 1.
Licence byla přidělena rozhodnutím Rady dne
24. února 1993 společnosti Kaskol, s.r.o., s projektem
stanice Alfa a společnosti RG Evropa 1 s projektem stanice
Frekvence 1, v obou případech s platností
na 6 let.
5.3.4. Neuzavřená licenční řízení
Kromě již uvedeného případu vysílání
prostřednictvím televizních kabelových
rozvodů byla vyhlášena ještě následující
licenční řízení k udělení
licence k lokálnímu rozhlasovému vysílání
v pásmu FM pro lokality: České Budějovice
s uzávěrkou 23. listopadu, Kladno s uzávěrkou
14. listopadu 1992, Praha s uzávěrkou 13. listopadu
1992. K těmto licenčním řízením
ještě nebyla vyhlášena veřejná
slyšení vždy ze specifických důvodů.
Licenční řízení pro vysílání
v Českých Budějovicích s uzávěrkou
23. listopadu 1992 bylo z původně plánovaného
prosincového termínu odloženo pro vytížení
Rady jinými úkoly. Během tohoto odkladu bylo
zjištěno, že žádost stávajícího
držitele licence k provozování lokálního
vysílání v Českých Budějovicích,
společnosti 21st Century Enterprises, o změnu dosavadního
nevhodného kmitočtu, pravděpodobně
nebude možné uspokojit jiným kmitočtem,
než tím, kterého se týkalo zmíněné
licenční řízení. Bude-li tento
problém uspokojivě vyřešen, bude vyhlášeno
veřejné slyšení. V opačném
případě bude licenční řízení
zrušeno.
Licenční řízení pro udělení
licence pro vysílání v lokalit Kladno s uzávěrkou
14. listopadu 1992, nebylo vyhlášeno na základ
kmitočtu přiděleného federálním
ministerstvem spojů, ale na základě kmitočtu
uvolněného odebráním licence společnosti
Superradio. Také v tomto případě došlo
k posouvání původně plánovaného
termínu veřejného slyšení. Během
takto vzniklé lhůty získala Rada poznatky
o tom, že kmitočet původně přidělený
pro lokální FM vysílání v lokalitě
Kladno pravděpodobně velmi sníží
svou kvalitu po zahájen vysílání budoucím
držitelem licence k celoplošnému rozhlasovém
vysílání. I v tamto případě
bude veřejné slyšení vyhlášeno
až po vyřešení kmitočtových
dispozic. V případě negativního výsledku
bude také toto licenční řízení
zrušeno.
Licenční řízení vyhlášené
pro lokalitu Praha s uzávěrkou 13. listopadu 1992
bylo rovněž výsledkem odebrání
licence (fyzické osobě Marcelu Brožíkovi).
Tento bývalý držitel napadl rozhodnutí
Rady o odebrání licence u soudu. Z uvedeného
důvodu Rada dosud nepřistoupila k vyhlášení
veřejného slyšení a licenční
řízen í ohledné zmíněného
kmitočtu zastavila do doby nalezení kmitočtu
náhradního, popř. do doby ukončení
soudního řízení.
5.3.5. Odebrané licence
Rada projednávala možnost odebrání licencí
pouze jednou. Dne 8. října byly na zasedání
Rady předloženy tři návrhy na odebrán
i licence. V případech Superradia a Radia Interprag
(p. Brožík) byl o důvodem návrhu porušení
zákona 468/91 Sb., § 15, odst. 2, písm b-ba),
jelikož nezahájily vysílání v
předepsané lhůtě do 180 dni ode dne
přidělení přenosové cesty.
V obou případech Rada rozhodl a o odebrání
licence.
Třetím případem bylo Radio Bohemia
(vysílající pod názvem Kiss), kde
se objevily pochybnosti o tom, zda nedošlo k převodu
licence na jinou osobu a kde došlo ke změně
názvu bez oznámení Radě. Tento případ
Rada řešila výzvou k nápravě
a licenci neodebrala.
6.1. ASOCIACE PROVOZOVATELŮ ROZHLASOVÉHO VYSÍLÁNÍ
Tato zájmová organizace sdružuje velkou většinu
držitel licencí k provozování rozhlasového
vysílání. Pro provozovatele je vhodným
fórem ke vzájemné spolupráci i k prezentaci
a prosazování společných zájmů.
Rada je s "Asociací v běžném pracovním
styku informuje ji o svých základních rozhodnutích
a projednává jej i podněty. Na podzim roku
1992 se zástupci Rady zúčastnili dvou kongresů
Asociace.
Vzájemná informovanost a koordinace činnosti
je pro klima v oblasti rozhlasového vysílání
velmi pozitivním faktorem, Rada si však uvědomuje,
že Asociace (což je plně legitimní) akcentuje
především své specifické potřeby.
Projevuje se to například v nepřehlédnutelném
tlaku Asociace, aby Rada korigovala tempo přidělování
nových licencí a tím nezvyšovala náročnost
konkurenčního prostředí a nesnižovala
kmitočtové dispozice, které by v některých
případech Asociace raději použila k
optimalizaci technických parametrů některých
již vysílajících provozovatelů.
Rada soudí, že při řešení
této problematiky je však třeba vycházet
z obecnějších kritérií.
6.2. UNIE ŽADATELŮ A PROVOZOVATELI RTV VYSÍLÁNÍ
V Unii jsou organizováni jak někteří
žadatelé o licence k provozování různých
typů vysílání, tak velká část
již stávajících držitelů
licencí, především těch, kteří
počítají s rozšířením
své činnosti. I Unie je Radě partnerem při
řešení mnoha odborných problémů
a je s Radou ve vzájemném informačním
kontaktu.
Obecně lze říci, že zájmy Unie
na rychlém rozvoji privátního sektoru rozhlasového
a televizního vysílání a na další
demonopolizaci této oblasti jsou podobné základním
koncepčním východiskům licenční
politiky Rady.
Koordinace činnosti Rady a Unie se projevila například
při pokusu o konstituování takového
režimu provozování kanálů dočasně
svěřených České televizi, který
by umožňoval větší zapojení
nezávislých producentských společností.
Nedostatečnou se dosud zdá výměna
poznatků (mezi Radou a Unií), které by mohly
sloužit ke zdokonalení hospodaření s
kmitočty pro rozhlasové a televizní vysílání.
6.3. OCHRANNÉ AUTORSKÉ ORGANIZACE
Vzájemná informovanost mezi Radou na straně
jedné a Intergramem a Ochranným svazem autorů
na straně druhé je velmi užitečná.
Rada ochranné organizace průběžně
informuje o nově udělených (popřípadě
odebraných) licencích a o výsledcích
svých kontrolních akcí. Důsledně
vyžaduje u všech žadatelů splnění
všech povinností vyplývajících
ze zákonných práv autorů.
Ochranné autorské organizace naopak informují
Radu o tom, jak jednotliví provozovatelé plní
své závazky vůči autorům, aby
Rada mohla kontrolovat dodržování povinností
provozovatelů vysílání dle zákona
č. 468/91 Sb., § 5, písm. f). Tyto informace
slouží Radě v případech, kdy
již vysílající provozovatelé
žádají o další licenci. Umožňuje
to vyvinout na případné dlužníky
poplatků účinnější tlak,
než jakým disponují autorské organizace.
7.1. MONITOROVÁNÍ
Zákon č. 468/91 Sb. a zákon č.103/92
Sb. ukládají Radě sled o vat, zda vysílání
všech provozovatelů neporušuje platné
zákony nebo podmínky licencí. Tento požadavek
lze realizovat pouze poslechem a sledováním rozhlasových
a televizních stanic a analýzou ji jich programů.
Analýza vysílání může
být také velmi významným podnětem
při tvorbě koncepce licenční politiky
a někdy i při konkrétních licenčních
řízeních. Pro tuto činnost neměla
Rada až do konce roku 1992 ani minimální technické
vybavení. I za současné doby je kapacita
monitorovacího pracoviště velmi omezená.
Kapacita rozhlasového a televizního vysílání
všech provozovatelů na území ČR
činí odhadem cca 1 000 hodin denně. Aby byli
provozovatelé pod stálým tlakem kontroly,
bylo by nutné monitorovat a analyzovat alespoň pět
procent tohoto množství a k tomu provádět
namátkové rozbory nahrávek archivovaných
(dle zákona 468/91 Sb.) samotnými provozovateli.
Monitorovací odbor má dosud pouze dva pracovníky
s minimálním technickým vybavením.
Přesto se již může prezentovat některými
výsledky. Z jeho podnětu zaslala Rada České
televize upozornění na nedodržování
povinností stanovených zákonem pro vysílání
reklam a sponzorovaných programů. Upozornění
se týkalo zejména receptářů
p. Podlahy, které propagují tak zvané dobré
nápady formou přímé propagace výrobců
a jejich výrobků s uváděním
jejich adres a jejich obchodních značek. Tento způsob
propagace není v souladu s zákonem č. 468/91
Sb. § 6, odst. 1, písm. d) a byl Radou kvalifikován
jako skrytá reklama. Dále byla Česká
televize upozorněna na porušování zákona
č. 468/91 Sb., § 8, písm. a), které
ukládá označit zřetelně každý
sponzorovaný pořad. Porušení se týkalo
sponzorování tzv. časomíry před
zpravodajskou relací Investiční bankou.
Rada dále upozornila Českou televizi na povinnosti
provozovatele ze zákona nezařazovat do vysílání
reklamy, které podporují chování ohrožující
morálka, a nezařazovat do vysílání
pořady, které by mohly ohrozit psychický
nebo morální vývoj dětí a mladistvých.
Toto upozornění se týkalo zobrazování
nahoty v reklamních spotech a nevhodným umisťováním
reklamních spotů využívajících
ženské nahoty, popřípadě propagujících
ženské hygienické potřeby v těsné
blízkosti pořadů určených dětem.
Rada zaslala také několik upozornění
držitelům licencí k provozování
rozhlasového vysílání a upozornila
Českou televizi i na které držitele licencí,
že v dalších případech porušování
zákona uloží pokuty dle zákona č.
468/91 Sb., § 20, a k odstranění závad
uložila lhůty.
K zajištění kontroly dodržování
zákonů provozovateli ze zákona i držiteli
licencí vypracoval odbor monitoringu a programově
analýzy Úřadu Rady systém standardního
přístupu k analýze vysílání
formou pravidelných kontrolních akcí, popř.
reagováním na podnět a stížnosti.
Významnou aktivitou v oblasti monitoringu byla rozsáhlá
monitorovací akce, při které byla provedena
kontrola a analýz a vysílání 11 držitelů
licencí k provozování lokálního
rozhlasového vysílání: Šlo o
ty držitele licencí, kteří požádali
Radu o přidělení licence k celoplošnému
rozhlasovému vysílání. Dispozice těchto
žadatelů tak mohly být prověřeny
nejen teoreticky, ale mohly být vzaty v úvahu i
jejich konkrétní výsledky, a to nejen po
stránce dodržováni příslušných
norem, ale i úrovně a charakteru vysílání.
Rozbor se týkal 24 hodinové nahrávky všech
dotyčných provozovatelů ze stejného
dne a dvouhodinových namátkových dokumentovaných
poslechů podvečerního programu.
7.2. ÚČAST V PŘIPOMÍNKOVÉM
LEGISLATIVNÍM PROCESU
Jak bylo již výše uvedeno (viz 4.2.2.), orgány
státní správy dle názoru Rady neplnily
ustanovení § 9 zákona č. 103/92 Sb.
Ač za dobu existence Rady došlo k několika
legislativním iniciativám. Rada nebyla nikdy vyzvána,
aby předložila své stanovisko, a to i v případech,
šlo-li o aktivity Rady se přímo dotýkající.
Např. ze záznamu ze zasedání vlády
ČR ze dne 7. října 1992 vyplývá,
že ministr hospodářství byl pověřen
vypracováním novely zákona č. 103/92
Sb., tedy zákona jímž je Rada zřízena.
Ani v tomto případě nebyla Rada požádána
o stanovisko, a to navzdory tomu, že nabídla svou
součinnost. Na tuto svou iniciativu nedostala odpověď,
ostatně podobně jako na velkou většinu
svých dotazů, podnětů a iniciativ.
Existují pouze tři případy za dobu
existence Rady, kdy orgány státní správy
požádaly Radu o stanovisko. Ministerstvo financí
ČR požádalo Radu v listopadu 1992 o vyjádření
k žádosti Českého rozhlasu o dotaci
ze státního rozpočtu na rok 1993 ve výši
798 miliónů Kčs. Žádost Českého
rozhlasu byla zdůvodněna delimitací stanice
Československo, dostavbou rozhlasového střediska
na Pankráci a delimitací vysílání
do zahraničí. Stanovisko Rady bylo ve všech
položkách negativní. Delimitace stanice Československo
dle názoru Rady nevyvolává rozpočtové
nároky, protože počet vyhrazených kanálů
pro vysílání Českého rozhlasu
zůstane nezměněn. Dostavbu rozhlasového
střediska ze státního rozpočtu ČR
navrhla Rada ukončit a objekt privatizovat. Vysílání
do zahraničí navrhla Rada provozovat formou státní
zakázky, která by byla svěřena vítězi
výběrového řízení, a
nikoli automaticky veřejnému provozovateli.
Druhým případem byl návrh zákona,
jímž se zřizuje Český telekomunikační
úřad, k němuž si stanovisko Rady vyžádalo
v lednu 1993 ministerstvo hospodářství. Stanovisko
Rady je popsáno výše (viz 4.2.1.).
V únoru 1993 požádalo ministerstvo kultury
Radu o stanovisko k návrhu zákona o audiovizi. Rada
sdělila, že dle jejího názoru není
třeba příliš striktně vymezovat
režim činnosti pro producenty a distributory kinematografických
děl a pro provozovatele kin.