Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ještě jednou děkuji. Tím jsme projednali bod 25.

Budeme se věnovat bodu 10, přerušenému včera, kterým je

Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2027.

(Dámy a pánové, poprosil bych, pokud chcete řešit nějaké svoje osobní otázky, abyste tak učinili mimo jednací síň, za což děkuji.)

Návrh uvede ministr vnitra pan Jan Ruml, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, návrh zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností StB jsem podrobně zdůvodnil při prvním čtení.

Nyní se tudíž omezím jenom na to, že branný a bezpečnostní výbor velice pečlivě celou materii projednal na několika zasedáních, kterých jsem se já osobně účastnil (nebo můj náměstek).

Se závěry branného a bezpečnostního výboru se ztotožňuji.

Myslím, že můžeme přistoupit k řádnému projednávání druhého čtení tak, jak vyplývá z jednacího řádu. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Poslanecká sněmovna přikázala předložený návrh k projednání brannému a bezpečnostnímu výboru.

Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako sněmovní tisky 2027/1, 2.

Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Jan Klas.

Poslanec Jan Klas: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, přistupujeme k druhému čtení vládního návrhu zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností StB, který vám byl rozdán jako sněmovní tisk č. 2027.

V prvém čtení sněmovna přikázala tento návrh zákona k projednání brannému a bezpečnostnímu výboru. Výbor se návrhem zákona zabýval celkem na dvou schůzích. První schůze výboru se konala 28. 2. t. r. Výsledkem tohoto jednání bylo usnesení č. 336, které vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 2027/1.

Z důvodu nutnosti technicko-legislativních změn v přijatém usnesení, byla svolána na 23. 4. t. r. druhá schůze branného a bezpečnostního výboru.

Na této schůzi bylo původní usnesení revokováno, a bylo přijato nové usnesení č. 336/1/1996, které vám bylo včera rozdáno do vašich lavic jako sněmovní tisk 2027/2.

Tento tisk je nutné chápat jako souhrn pozměňovacích návrhů branného a bezpečnostního výboru. Pozměňovací návrhy máte v předloženém tisku tučně vyznačeny.

Dovolte mi, abych vás blíže seznámil se 4 stěžejními pozměňovacími návrhy, které se promítají do celého předloženého zákona.

Za prvé se jedná o pozměňovací návrh v § 1, kde jsme zavedli pojmy "osobní svazek" a "svazek s osobními údaji". Tento pozměňovací návrh se odráží dále v § 2, 4, 5 a 8.

Druhý pozměňovací návrh se opět týká § 1, a sice zavedení nového odst. 2, který řeší možnost podání žádosti o zpřístupnění svazku pro pozůstalé, což se odráží v § 3 a 9.

Třetím návrhem, který se týká opět § 1 je zavedení nového odst. 3, který řeší problém vyplývající ze zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, který se týká problematiky důkazního břemene, které spočívá na navrhovatelích v soudních sporech, vedených podle výše uvedeného zákona.

Konečně čtvrtým zásadním pozměňovacím návrhem je zavedení nového § 10, který řeší povinnosti státních orgánů, právnických a fyzických osob, včetně sankcí.

Branný a bezpečnostní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona o zpřístupnění svazků vzniklých činností StB schválila, ve znění vám předloženého tisku 2027/2. Zároveň vás žádám, abyste případné pozměňovací návrhy podávali zpravodajovi písemnou formou. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: K předloženému návrhu zákona otevírám rozpravu, a to nejdříve její obecnou část. Přihlášky do obecné rozpravy nemám.

Proto obecnou rozpravu končím.

Zahajuji podrobnou rozpravu, do které se zatím přihlásili kolegové Klas a Kužílek. Prosím, aby se pan kolega Klas ujal slova.

Poslanec Jan Klas: Děkuji. Pane předsedající, mám celkem 5 pozměňovacích návrhů, které mají za cíl zpřesnit znění zákona.

První pozměňovací návrh se týká § 2, kde v § 2 a) doporučuji vypustit slova "který je ve správě ministerstva".

Krátce zdůvodním. Je to kvůli tomu, že v § 10 se operuje s pojmy jako "fyzická osoba", "právnická osoba", které také mohou mít v držení tyto materiály.

Proto doporučuji tuto změnu v § 2.

Druhý pozměňovací návrh se týká § 6, kde doporučuji upravit text následovně: § 6, ochrana osobních údajů: "Ministerstvo před zpřístupněním svazku oprávněnému žadateli znečitelní v kopii svazku datum narození a bydliště jiných osob, jakož i všechny údaje o jejich soukromém a rodinném životě, o jejich trestné činnosti, zdraví a majetkových poměrech. Pokud oprávněný žadatel je osobou oprávněnou podle § 1 odst. 2, znečitelní ministerstvo údaje o soukromém a rodinném životě u všech osob."

Krátce odůvodním. Doporučuji, abychom se mohli dočíst ve svých svazcích v případě, že existují, jaké byly naše politické názory, v jakých politických stranách jsme byli, jaké bylo naše vyznání atd.

Takže doporučuji, aby se § 6 zúžil na to, jak jsem citoval před chvilkou.

Třetí pozměňovací návrh se týká § 8, kde doporučuji za § 7 vložit nový § 8 tohoto znění: § 8, utajení svazků, odst. 1: "Svazek, o který žádá oprávněný žadatel, který je ve správě ministerstva, pozbývá utajení, pokud k jeho založení došlo před 1. lednem 1990."

Odst. 2: "Svazek, který pozbyl utajení podle odst. 1, může být rozhodnutím ministerstva vnitra znovu utajen, pokud je to v zájmu bezpečnosti státu nebo bezpečnosti osob či majetku." Následující paragrafy přečíslovat.

Krátce odůvodním tento pozměňovací návrh. Technicky je nutné, aby ministr vnitra odtajnil všechny svazky současnosti, protože všechny jsou utajené k dnešnímu dni. Zároveň odst. 2 dává možnost ministru vnitra, aby několik důležitých svazků, které souvisí přímo s bezpečností státu nebo bezpečností některých občanů této země, měl možnost utajit. Pro vaši informaci, týká se to cca 100 svazků.

Čtvrtý pozměňující návrh se týká § 10, který pojednává o povinnostech státních orgánů, právnických a fyzických osob a sankcích; doporučuji opravit text odst. 1, 2 a 6 takto: odst. 1: "Státní orgán, který má svazek v držení, je povinen vydat jeho kopii nebo opis ministerstvu do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona."

Odst. 2: "Právnická osoba, která přechovává svazek nebo jeho část, nebo jejich kopie či opisy, je povinna vydat jejich úředně ověřenou kopii ministerstvu do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona."

Odst. 6: "Fyzická osoba, která přechovává svazek nebo jeho část, nebo jejich kopie či opisy, je povinna vydat jejich úředně ověřenou kopii ministerstvu do 3 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Neučiní-li tak, dopustí se přestupku."

Současně tento paragraf doplnit o odst. 9 tohoto znění: "Náklady právnických a fyzických osob spojené s pořízením kopií, podle odst. 2 a 6 a s jejich ověřením, hradí stát."

Konečně poslední pozměňující návrh, v pořadí pátý, který se týká účinnosti zákona: "Účinnost zákona stanovit na den 1. prosince 1996 a vypustit ustanovení o pozbytí platnosti zákona dnem 31. prosince 2000."

K tomu krátké zdůvodnění. § 10 je paragrafem, kterým se zavádí sankce. Myslím, že je velmi důležité, aby tento zákon obsahoval sankce. Jistě si vzpomínáte, že v lustračním zákoně v původním znění sankce chyběly a vedlo to k velkým nejasnostem.

Co se týká účinnosti, je nutné vytvořit prostor pro ministra vnitra a pro ministerstvo vnitra, aby se vůbec celý systém mohl rozjet. Proto lhůta k 1. prosinci.

Co se týká roku 2000, který je v původním znění, doporučuji zrušení této lhůty, protože okleštění zákona na 4 roky mi nepřipadá vhodné a myslím, že by mělo být vypuštěno. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Kužílek, připraví se kolega Ortman.

Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že tento zákon, i když možná na konci volebního období již mu není věnována taková pozornost, je jedním z velmi důležitých zákonů a jestliže se celý vývoj po roce 1989 opírá o několik pilířů, např. změnu vlastnických vztahů, tak třeba i lustrační zákon byl jedním z podstatných pilířů, který možná ani nedovedeme dosud docenit.

Myslím, že tento zákon je z podobné kategorie, ale míří trochu jiným směrem než dosavadní zákony. On totiž jednoznačně míří spíš k morálnímu zdraví společnosti než k nějakým ekonomickým nebo funkčním exekutivním následkům. Proto je potřeba si ho velmi vážit. Myslím, že základní přístup k této materii má být takový, že vše, co bylo nezákonně a zločinně nashromážděno, má být zveřejněno nebo dáno k dispozici. To by měl být základní fundamentální přístup a potom teprve můžeme zjistit, že některé technické parametry, aspekty věci mohou takovýto zásadní přístup v některých místech omezit. Také je potřeba brát ohled na ochranu práv třetích osob.

Od začátku projednávání jsem v branném a bezpečnostním výboru chtěl prosadit čtyři okruhy rozšíření působnosti tohoto zákona. První okruh jsou tzv. objektové svazky, tzn., aby se zákon nevztahoval jenom na ty svazky, které StB vedla přímo k jednotlivým osobám, ale aby byly k dispozici občanům dotčených její nezákonnou činností, i svazky tzv. objektové, které se vedly třeba na určitou instituci, ve které lidé byli zaměstnáni apod.

Dalším okruhem byly svazky vzniklé z činnosti vojenské kontrarozvědky, které z tohoto návrhu zatím unikají.

Třetím okruhem bylo právo osob pozůstalých získat informace, podívat se do těchto svazků, co tam StB shromáždila o jejich předcích, o jejich zemřelých. To je záležitost z oblasti práva na ochranu zemřelých osob.

Čtvrtý okruh je právo cizinců dozvědět se také o tom, co o nich naše StB nashromáždila. Zde jsem měl vždy na mysli možná výjimečné případy, ale o to hodnější zřetele, jako např. redaktory zahraničních rozhlasů, Hlasu Ameriky, BBC, jako je třeba pan Jacques Rupnik, u kterých si myslím, že by jim mělo být umožněno, aby se také podívali, co o nich StB zjistila.

Při projednávání v bezpečnostním výboru se mi podařilo prosadit dva okruhy, tzn. objektové svazky a právo pozůstalých. Nyní chci říci, že jsem se pokoušel v mezičase zkonstruovat možnost, aby tento zákon se vztahoval i na svazky VKR, ale musím upřímně konstatovat, že tato oblast jednak ve své materiální části je tak komplikovaná, že se zcela vzpírá takovémuto uchopení a jednak z hlediska legislativního uchopení se to ukázalo být zcela nezkonstruovatelné. Proto rezignuji zatím na tuto oblast a myslím si, že teprve budoucnost bude moci přinést nějaký posun, aby i svazky vzniklé činností bývalé vojenské kontrarozvědky byly k dispozici přinejmenším v nějakém archivním režimu pro badatelské účely apod.

Naopak se ukázalo, že možnost cizinců seznámit se s tím, co o nich nashromáždila StB, zde je. Při projednávání na bezpečnostním výboru ze strany pana ministra padl jediný otazník, a sice, aby takových žádostí nebylo příliš mnoho, protože potom by je naše orgány podle tohoto zákona musely plnit a mohly by být zahlceny. Tudíž jsme se dohodli, že by bylo možné zabránit takovémuto množství jakousi finanční bariérou, tzn., že by to podléhalo určitému poplatku.

Tento návrh nyní předložím. Skládá se ze tří pasáží ve třech odlišných paragrafech. Je to návrh důkladně prokonzultovaný s legislativním odborem a neshledáváme v něm žádných problémů. Spočívá v tom, že cizinec by podával žádost u zastupitelského úřadu České republiky, kdy by tato žádost podléhala běžnému univerzálnímu správnímu poplatku ve výši 750,- Kč, a tím by byl vyřešen problém případného přetlaku takovýchto žádostí.

Podávám tedy tento pozměňovací návrh, skládající se ze tří částí.

1. V § 1 doplnit odstavec 4, který zní:

Odst. 4: Ministerstvo má povinnosti uvedené v odst. 1, písm. a) i na základě žádosti podané osobou, která není státním občanem uvedeným v odst. 1.

Druhá část. V § 3 odstavec 1, mezi první a druhou větu vložit tuto větu, včetně poznámky pod čarou:

Žádost podle § 1 odst. 4 podává žadatel, který nemá trvalý pobyt na území České republiky u českého zastupitelského úřadu příslušného podle místa jeho trvalého pobytu.

Odkaz na poznámku pod čarou, která zní:

Položka 116 sazebníku správních poplatků, který je přílohou zákona ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Třetí část mého návrhu zní - § 3 odst. 2 na konci druhé věty za textem § 1 tečku nahradit čárkou a doplnit následující text: ...,anebo uvede, že není ani nebyl státním občanem uvedeným v § 1.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a věřím, že tento návrh na umožnění stejného práva i cizincům podpoříte. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Ortman. Jiné přihlášky do rozpravy nemám.

Poslanec Jaroslav Ortman: Budu mít tři drobné úpravy, které bych pak předal panu ministrovi i zpravodaji.

První se týká § 9, kde navrhuji za větu první připojit větu druhou ve znění: Tento systém je součástí jednotného archivního fondu.

Podle zákona o archivnictví jsou archiválie, které jsou na území České republiky v evidenci a součástí tohoto fondu. Myslíme si, že tuto zásadu je třeba v navrhovaném zákoně výslovně zopakovat, i když jde o speciální zákon, protože při aplikaci speciálního zákona se musí respektovat základní principy obsažené v obecné právní úpravě.

Druhý návrh se týká toho, od nového odstavce 2, který navrhujeme, doplnit nový odstavec 2 v tomto znění: Na svazky se nevztahují předpisy o ochraně státního, hospodářského a služebního tajemství. Výjimky může vláda stanovit nařízením.

Odůvodnění. V navrženém odst. 2 se mluví o svazcích, aniž by se stanovilo, kdo a kdy je odtajnil. Také se hovoří o asi 100 svazcích, které zůstanou nadále z důvodu bezpečnosti státu utajeny. Myslíme si, že toto řešení je možné učinit právě tím, že by bylo zmocnění pro vládu pro rozhodnutí o příslušných výjimkách. Pokud by byl tento druhý návrh přijat, tak doporučuji, aby ze současného odst. 2 (následující odstavce by se přečíslovaly) vypadlo v první větě slovo "neutajené", čili v informačním systému svazků eviduje ministerstvo svazky atd. text by pokračoval.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do rozpravy se již nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Protože nezazněl žádný návrh týkající se vrácení návrhu zákona nebo zamítnutí návrhu zákona, končím druhé čtení tohoto návrhu.

Děkuji panu ministrovi, děkuji společnému zpravodaji. Tím jsme se vyrovnali s bodem 10.

Přistoupíme k projednávání bodu

Zahajuji třetí čtení tohoto návrhu. Prosím pana ministra Igora Němce, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Pozměňovací návrhy, přednesené ve druhém čtení, jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2009/2. Prosím zpravodaje hospodářského výboru pana poslance Ivana Vrzala, aby zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, kterou nyní otevírám. Jako první se do rozpravy přihlásil poslanec Viktor Dobal. Jiné přihlášky do rozpravy nemám.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se v rozpravě nejdříve vyjádřil obecně k tomuto zákonu a ke smyslu pozměňovacího návrhu, který jsem minule přednesl a za druhé, abych provedl některé drobně technické upřesňující poznámky k těmto návrhům a pak bych se rád také vyjádřil k návrhům hospodářského výboru, které máte před sebou.

Smyslem zákona o zadávání veřejných zakázek je především šetřit veřejné prostředky, zprůhlednit proces zadávání veřejných zakázek a poskytnout rovné podmínky pro všechny potenciální zájemce. Zákon má garantovat právo zájemce, který poskytne nejvhodnější nabídku, aby soutěž o provedení zakázky vyhrál. Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona, který výrazně zvyšuje limity, kde je zadavatel povinen vyhlásit veřejnou obchodní soutěž. U menších zakázek má zadavatel možnost vyzvat tři až pět uchazečů podle svého vlastního uvážení, aniž by musel svůj úmysl na vyhlášení veřejné zakázky kdekoliv zveřejňovat. Přijetím tohoto návrhu se sníží počet zveřejňovaných zakázek asi na 10% současného stavu. Zadavatel má takto možnost zadat veřejnou zakázku komu chce, aniž by se o tom někdo jiný dozvěděl. Otevírá se tak prostor pro korupci, snižuje se společenská kontrola a potírá se možnost zvýšení počtu nabídek, a tím i úspor ve veřejných výdajích.

Se zvýšením limitů lze jen souhlasit. Stejně tak je krokem správným směrem zjednodušený postup sběru nabídek pro veřejnou zakázku. Nevylučuje to však možnost lepšího informování veřejnosti. Není tudíž nutné informovat o vyhlášení soutěže jen v obchodním Věstníku. Zcela prostou a nenákladnou možností je informovat o výzvě k podání nabídek na veřejnou zakázku na úřední desce okresního úřadu příslušného místa sídla zadavatele o místu, kde má být veřejná zakázka uskutečněna.

Každý potenciální uchazeč o ni by takto mohl být na přesném místě přesně informován o možnosti získání zakázky. Navíc by byly rovné podmínky pro všechny zájemce, a to je přímo ústavní právo každého občana. Zadavatele to nikterak neomezuje v tom, aby vyzval kohokoliv chce, ale může to učinit až v momentu zveřejnění výzvy na úřední desce okresního úřadu. Do té doby by měl platit podobně jako u veřejné obchodní soutěže zákaz zveřejňování podmínek soutěže jiným způsobem nebo sdělování jejího obsahu cizím osobám.

Já bych byl rád, kdyby sněmovna zvážila, že pozměňovací návrh, který jsem přednesl a který se týká § 49 a § 50, je opravdu návrhem, který má zavřít vrátka potenciální korupci, který má vytvořit rovné podmínky pro všechny podnikatele.

Proto bych byl rád, kdybyste alespoň tento pozměňovací návrh přijali. Rád bych tedy po rozhovoru s legislativním odborem upřesnil některé drobnosti, které se právě tohoto návrhu týkají. Já jsem velmi jasně přednesl, že vkládám nový § 49, který konstruuji jednak z nových ustanovení, jednak používám ustanovení vládního návrhu, protože si myslím, že řada z nich je velmi dobrých. To za prvé.

Za druhé - nechtěl jsem do konstrukce vládního návrhu zasahovat více než bylo nutné, než bylo nutné zavést institut zveřejnění. Proto jsem možná explicitně neřekl, že je nutno vypustit také odst. 3 vládního návrhu zákona, ale plyne to z toho, co jsem přednesl, když jsem navrhoval, aby odst. 3 a 5, které já navrhuji jako nové, byly stávající odst. 4 a 6 vládního návrhu. To jen pro upřesnění.

Druhá věc, kterou chci upřesnit, se týká nově navrženého odst. 8, kde jsem chtěl velmi přesně vymezit dobu, kdy budou zveřejňovány nabídky a uvádím tam "pondělí do 14.00 hodin". Myslím, že by bylo obecněji správnější a myslím, že neměním zásadní smysl tohoto ustanovení, když navrhnu, abyste byli tak laskavi a opravili si na str. 7 odst. 8 a nahradili pondělí prvním pracovním dnem v týdnu. Tím bychom se vyhnuli tomu, když je např. pondělí velikonoční. Myslím, že to je jen obecněji řečeno totéž.

Pak bych vás chtěl upozornit, že poslední věta bodu 36 říká "ustanovení § 49 odst. 1 - 4". Já jsem jasně řekl "odstavce 1 a 4", tudíž tam nemá být pomlčka, ale spojka "a".

Poslední věc, o které se chci zmínit, je v mém návrhu bod 39. Reagoval jsem na usnesení hospodářského výboru, kde se mi nelíbí, že je v § 2 vypuštěno obecné vymezení toho, co to veřejná zakázka vlastně je. Myslím, že to je správně. Chtěl jsem jen respektovat také návrh hospodářského výboru, aby byly explicitně vyjádřeny nájmy nebytových prostor. Proto jsem to trochu nešikovně zformuloval. Když jsem pak viděl, jak by ta dikce vypadala, tak bych rád řekl, že netrvám na druhé části návrhu k bodu 39, ale trvám na tom, aby byl spíše přijat ve vládním návrhu a nikoliv v návrhu hospodářského výboru.

Nechci vás dlouho zdržovat, ale chci vás ještě upozornit na pár věcí, které jsou sporné v návrhu hospodářského výboru. Především bych rád upozornil na to, že navrhuji, aby o každém bodu a návrhu hospodářského výboru se hlasovalo a žádám vás, abyste pečlivě sledovali alespoň některé věci. Především chci upozornit na to, že jako kardinální bod se pro mně jeví bod 8. Je to značně nebezpečný návrh. Navrhuje se vypustit ustanovení, kdy si zadavatel může vyžádat od potenciálního uchazeče informace, které se týkají referencí, materiálů, které na veřejnou zakázku použijí apod.

Já asi chápu motivaci poslanců, kteří vypustili toto ustanovení. Chtěli tím možná chránit jakési know how uchazečů, ale obávám se, že si neuvědomili, že informace týkající se původu materiálu zboží používaných pro zakázku jsou často zásadní pro posouzení kvality nabídky.

Uvědomte si, jak důležitou roli toto může hrát, takováto informace, např. při rekultivačních procesech, provozování skládek apod. Proto varuji před vypuštěním tohoto bodu, tedy tohoto ustanovení, z § 2 f). Proto navrhuji sněmovně, aby v žádném případě nepřijala bod 8 tohoto zákona.

Domnívám se, a podle závěrečné řeči pana zpravodaje jsem pochopil, že vlastně některým mým návrhům nebylo porozuměno snad jen proto, že nebylo porozuměno také jaksi dikci zákona. Jestliže se dozvím, že otevírání obálek by mohlo ohrozit obchodní tajemství nebo podobné informace, doporučuji sněmovně, aby si pečlivě přečetla § 29 otevírání obálek s nabídkami. Nic takového tam samozřejmě nehrozí, ale když použijeme institut veřejnosti otevírání obálek, samozřejmě zabráníme mnoha jiným tahanicím, mnoha jiným námitkám apod. Tato věc může být věcí veřejnou, protože např. když vám přečtu odst. 3, tak jasně říká, co se smí sdělit a co se sdělit nesmí. Dokonce je tam zakázáno, že další obsah nabídky komise účastníkům nesmí sdělit - tudíž žádné ohrožení obchodního tajemství tady nemůže nastat. A myslím si, že by se věci jen zprůhlednily.

Zvažte, prosím vás, velmi pečlivě, jestli chcete, aby se věci děly podle pravidel korektně, otevřeně a všem srozumitelně, abychom vytvořili rovné podmínky pro všechny uchazeče, a nebo jestli to ponecháme v tak uzavřené věci, jak dosud by to bylo ve vládním návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy nikdo přihlášen dál není. Já ji ukončím, ale protože pan společný zpravodaj si přeje přerušit projednávání tohoto bodu pro schůzku zpravodajů, tak se jen ptám, zdali někdo proti tomuto návrhu bude protestovat. Protože - pokusím se to vysvětlit - jsou zde upřesněny některé návrhy a společný zpravodaj si potřebuje s předkladatelem ujasnit tuto záležitost. Nikdo tuto věc nezpochybňuje, proto přerušuji projednávání tohoto bodu po ukončené rozpravě s tím, že se zhruba za tři čtvrtě hodiny k tomu bodu vrátíme. Děkuji.

Přistoupíme tedy k bodu 27, kterým je

Jde o sněmovní tisk 1981, třetí čtení. Zahajuji třetí čtení tohoto návrhu. Prosím zástupce navrhovatelů pana poslance Josefa Janečka, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

Pozměňovací návrhy přednesené ve druhém čtení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1981/3.

Prosím zpravodaje výboru pro sociální politiku a zdravotnictví poslance Jindřicha Němčíka, aby rovněž zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, kterou nyní otevírám a do níž nemám žádné přihlášky.

Rozpravu končím a nyní se ptám, zdali pan poslanec Janeček si přeje závěrečné slovo. Nechce. Čili prosím pana kolegu Němčíka, aby se ujal svých zpravodajských povinností.