Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka a 182 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr dopravy V. Budinský, ministr hospodářství K. Dyba, ministr obrany V. Holáň, ministr I. Němec, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr vnitra J. Ruml, ministr zdravotnictví J. Stráský, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec.

(Schůze opět zahájena v 9.08 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milí hosté, zahajuji třetí jednací den 42. chůze Poslanecké sněmovny. Všechny vás srdečně vítám. Prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami a oznámili mi, kdo žádá o vydání náhradní karty. Mám už první odezvy, pan kolega Šoler má náhradní kartu č. 30, pan kolega Gross má náhradní kartu č. 27, pan kolega Skočovský má náhradní kartu č. 28. Sděluji, že o omluvení své neúčasti na jednání dnešního dne požádali další poslanci, a to pan kolega Gjurič na 25. 4. dopoledne pro lékařské vyšetření, pan kolega Čapek na celý den 25. 4. z vážných důvodů, pan kolega Rymeš nejenom z 25. 4., ale z celého zbytku jednání 42. schůze.

Nyní začneme projednávat 37. bod, to jsou odpovědi členů vlády na písemné interpelace poslanců.

Pan kolega Karas má náhradní kartu č. 26.

Upozorňuji, že po skončení bodu 37 dále projednáme body 25 a 10 a poté budeme pokračovat ve třetích čteních návrhu zákona.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, musím vám oznámit zhruba průběh dnešního jednání. Nemáme ještě dostatek podkladů k tomu, abychom projednávali jednotlivé body přesně podle schváleného programu. Proto mi dovolte, abych vás seznámil s tím, že bod 22 - silniční daň můžeme projednávat až zítra v 9.00 hodin, bod 23 můžeme projednávat dnes již v 9.00 hodin, bod č. 25 - zdravotní pojištění můžeme projednávat dnes v 9.00 hodin, bod č. 27 a 28 - body pana kolegy Janečka můžeme projednávat dnes v 10.00 hodin, body č. 30 a 31 můžeme projednávat až zítra v 9.00 hodin, tj. zákon o platu a zákon o investičních společnostech a fondech a stejně tak cenné papíry. Novelu pana kolegy Ježka Tomáše můžeme projednávat dnes od 9. hodiny, bod č. 35 pana kolegy Payna můžeme projednávat dnes v 16.00 hodin a bod č. 36 - vládní návrh o pobytu cizinců také dnes až po 16. hodině. Z toho je zřejmě, jaký přesný program dnešního jednání nás čeká.

Pan kolega Šuman má náhradní kartu č. 21.

Nyní budeme projednávat bod

Na pořad jednání 42. schůze Poslanecké sněmovny je předloženo 10 odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nejsou spokojeni a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny.

V prvé řadě mi dovolte, abych tlumočil omluvu předsedy vlády pana Václava Klause, který je na pracovní návštěvě východních Čech, tato návštěva byla naplánována dlouhou dobu dopředu a nemůže se tedy dopoledního jednání 42. schůze Poslanecké sněmovny zúčastnit. Písemná odpověď je k dispozici.

Dříve než začneme projednávat odpovědi na interpelace, plním svoji povinnost a seznamuji Poslaneckou sněmovnu s obsahem oznámení pana poslance Jaroslava Broulíka. Ten využívá svého práva podle ustanovení § 112 odst. 3 Jednacího řádu a upozorňuje na skutečnost, že předseda vlády České republiky pan Václav Klaus neodpověděl v zákonem stanovené lhůtě na jeho interpelaci ve věci zprávy vlády České republiky podle § 16 zákona č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání, kterou budeme také dnes projednávat.

Pro úplnost připomínám, že interpelace ze dne 14. 2. 1996 byla předána panem poslancem dne 15. 2. 1996, dne 20. 2. 1996 ji Kancelář zaslala panu premiérovi, odpověď byla datována 21. 3. 1996. Pan poslanec uvádí, že ji obdržel dne 25. 3. 1996. Kancelář Poslanecké sněmovny ji obdržela 22. 3. 1996.

A nyní přistoupíme k projednávání jednotlivých odpovědí. Jako první je právě zmíněná odpověď panu poslanci Broulíkovi. Podle jednacího řádu ji nemůžeme projednávat, pokud pan kolega není účasten ve sněmovně. Přistoupíme k další odpovědi.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka ve věci politické odpovědnosti předsedy prezidia Fondu národního majetku a ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Ing. Jiřího Skalického. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 2126. Prosím pana kolegu Vorlíčka, aby se ujal slova.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, 19. února t. r. jsem se s interpelací obrátil na předsedu vlády pana Václava Klause a upozornil ho, že Fond národního majetku v případě Poldi Kladno hrubě zanedbal své povinnosti a doložil jsem dalšími případy, že to není zdaleka poprvé. Požádal jsem proto pana předsedu vlády, aby vrcholného představitele fondu politicky odpovědného za situaci odvolal z funkce předsedy prezidia, návrhem odvolat z funkce ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci, jak si to vyžaduje zákon č. 171/1991 Sb. Předseda vlády mi odpověděl, že situace není natolik dramatická, jak popisuji ve své interpelaci, a že návrh na odvolání pana ministra Skalického podat nehodlá.

Nepotřeboval jsem výsledkům Fondu národního majetku za řízení jeho předsedy prezidia dodávat v interpelaci nějaký dramatický náboj. Už suchý výčet faktů o nedostatcích v práci fondu dodává jeho činnosti nádech tu truchlohry, onde frašky. Doložil jsem předsedovi vlády, že prokazatelně od roku 1993 předseda prezidia Fondu národního majetku odmítal upozornění na chyby fondu při uzavírání privatizačních smluv, na naivní metody prověřování solventnosti privatizujících společností i na potřebu razantnějšího postihu neplatičů. Doložil jsem panu premiérovi, jak předseda Fondu národního majetku při projednávání rozpočtu fondu se chová arogantně k opozici, přezírá kontrolní funkci parlamentu a plýtvá státními prostředky. To, že fond uzavřel s panem Stehlíkem hanebnou smlouvu - to je výraz pana Češky v tisku - a že včas v Poldi Ocel při její špatné situaci nezasáhl, ač to právně bylo po dlouhou dobu možné, to je jen poslední kapka, ve které se však pouze zrcadlí zoufalá úroveň činnosti fondu. Cožpak je myslitelné, aby podnik, ve kterém má stát významný podíl, neplatil od roku 1993 sociální pojištění, a předseda Fondu národního majetku nehnul prstem a takovou lumpárnu vlastně kryl?

Můj podnět k zásahu v Poldi Ocel před časem předseda prezidia odmítl zcela ideologicky a zdůvodnil to tím, že chce - cituji - "odstranit nekvalifikované a z nedostatku informací vycházející zásahy státu do podnikatelského prostředí". Poškozování finančních zájmů státu mu na srdci vůbec neleželo. Dnes najednou představitelé fondu zjistili, že stát zasahovat musí a tak se zpožděním a za skandálních okolností podnikají soudní opatření. Úroveň činnosti fondu a absenci právního vědomí však dokládá, že jak žalobu fondu na zrušení veřejné obchodní soutěže, respektive kupní smlouvy z 25. února 1994 o převodu části obchodního podílu kladenských hutí na Bohemia Art, tak žalobu na vydání předběžného opatření k zákazu nakládání s obchodními podíly dceřinných společností Huť Poldi - ušlechtilé oceli a Konstrukční oceli Poldi Krajský obchodní soud v Praze zamítl s tím, že fond není legitimován k podobným návrhům a jeho tvrzení jsou zcela obecná a nekonkrétní. Krátce řečeno, žaloby fondu byly právně zcela nesmyslné a byly soudem zamítnuty zcela potupně.

To jen ilustruje situaci a potvrzuje moji kritiku dlouhodobé špatné činnosti fondu. Za její úroveň a miliardové ztráty, které dokládám v interpelaci, nese politickou zodpovědnost předseda Prezidia Fondu národního majetku ing. Jiří Skalický. Ve vyspělých zemích Evropské unie, k nimž chce předseda vlády abychom se přiřadili, odstupují ministři za menší provinění. Považuji proto za nemorální, aby pan ing. Skalický nadále ve svých funkcích setrvával, a požadavek v interpelaci považuji za plně oprávněný.

Nemohu tedy souhlasit s odpovědí předsedy vlády na svoji interpelaci a navrhuji usnesení, aby také Poslanecké sněmovna Parlamentu České republiky s touto odpovědí na interpelaci nesouhlasila.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, rozpravu končím. Slyšeli jste návrh na usnesení, budeme o něm ihned hlasovat. Zahájil jsem 34. hlasování.

Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Pro hlasovalo 30, proti 31 poslanců. Návrh nebyl přijat.

Přistoupíme k další odpovědi. Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka ve věci odpovědnosti vlády České republiky Poslanecké sněmovně podle Ústavy České republiky a složení účtů z plnění vládního programového prohlášení. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 2130. Prosím pana kolegu Vorlíčka, aby se ujal slova.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, 18. března t. r. jsem se obrátil na předsedu vlády s naléhavou interpelací, aby předložil na program dubnové schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k diskusi zprávu vlády o plnění vládního programového prohlášení, na základě kterého vláda obdržela důvěru a mandát ke své činnosti. Když jsem stejný požadavek vyslovil v interpelaci po uplynutí poloviny funkčního období vlády, předseda vlády se ani nepokoušel zpochybnit, že vláda tuto povinnost má. Pouze se alibisticky vytáčel, že ze zákona jednoznačně nevyplývá, v jakých termínech a z čí iniciativy má vláda tyto zprávy předkládat.

Dnes situace dospěla tak daleko, že vládě končí funkční období, aniž má předseda vlády sebemenší chuť uzavřít její činnost před sněmovnou komplexní bilancí výsledků. Argument předsedy vlády, že se "poslancům opakovaně a průběžně dostává informací, které hovoří o naplňování programového prohlášení vlády, takže není třeba jeho kontroly", nemůže obstát.

Za prvé - věcné naplňování vládního programového prohlášení není tak idylická záležitost, jak by snad mohlo z odpovědi pana premiéra vyplývat. Neplnění některých bodů tohoto prohlášení dokonce kritizovaly některé koaliční strany. Diskuse o přijetí nápravných opatření celou sněmovnou, nikoli jen pár poslanci příslušného výboru, je proto naprosto nutná.

Za druhé - formálně právně sněmovna žádnou zprávu vlády o plnění vládního programového prohlášení neprojednávala a také pro to neexistuje žádné usnesení Poslanecké sněmovny, které výsledky této kontroly hodnotí. Žádné vyprávěnky ministrů ve výborech nemohou tento akt nahradit.

Kontrola plnění vládního programového prohlášení by měla být pro vládu běžnou procedurou, které se nebude vyhýbat, pokud chce, aby se Česká republika mohla počítat mezi státy, kde platí právo a je ctěna demokracie. Dosavadní postup pana předsedy vlády dělá z vládního prohlášení, na jehož základě vláda získala důvěru a mandát k činnosti, jen cár papíru, jehož obsah není vůbec důležitý, takže nemá smysl se k němu vracet.

Ústava tohoto státu v čl. 68 odst. 1 říká, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, a v odst. 3 téhož článku stanovuje, že vláda musí požádat tuto sněmovnu o vyslovení důvěry. Jak jinak než na základě vládního programového prohlášení může získat vláda důvěru sněmovny? Čím pak bude podle ústavy vláda odpovědna sněmovně, když ne tím, že se bude v plénu sněmovny zodpovídat z plnění svého prohlášení? Postup předsedy vlády nelze hodnotit jinak, než jako pošlapání ducha ústavy, hrubé narušení běžných zvyklostí v parlamentní demokracii a poškození pověsti České republiky ze strachu před diskusí o výsledcích vlastní práce.

S odpovědí předsedy vlády na interpelaci zásadně nesouhlasím. Nehodlá-li předseda vlády změnit v této věci svůj názor, znamená to pro mne tak závažné porušení demokratických principů povinností vlády a Ústavy České republiky, že jsem ve vážném pokušení provést "donkichotský kousek" a zkusit získat 50 poslanců pro návrh této vládě - byť na samém konci jejího mandátu - podle § 84 jednacího řádu Poslanecké sněmovny vyslovit nedůvěru.

Navrhuji usnesení, aby Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky s touto odpovědí na interpelaci nesouhlasila.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se jako první hlásí pan kolega Ortman.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, bohužel skutečnost, že nebyla předložena zpráva o plnění programového prohlášení, asi zabránila věcné diskusi o tom, co se vládě případně povedlo a co se jí nepovedlo vůbec. Pokusím se ve svém vystoupení poukázat na některá fakta, která byla uvedena v prohlášení vlády, a jejich realitu.

Prvořadým úkolem vlády je reforma státní správy - říká vláda ve svém programovém prohlášení - a její decentralizace. Vláda bude dbát, aby se v prostoru jí vymezeném více než dosud uplatnila regionální a místní samospráva. Vláda bude řešit požadavky na zvýšení samosprávného postavení jednotlivých oblastí Čech, Moravy a Slezska. Výsledek je smutný. Včera Poslanecká sněmovna zamítla návrh ústavního zákona o zřízení vyšších územních samosprávných celků. Tento ústavní požadavek je tedy nenaplněn.

Nesplněn je ale úkol vyplývající z ústavy zřídit Nejvyšší správní soud, dodnes schází ústavní orgán, který by komplexně zabezpečoval zákonnost v činnosti správních subúřadů. Existující správní soudnictví vykonávané soudy obecními je sice významné, avšak postihuje jen část administrativní činnosti státního aparátu.

Za burcující považuji, že zákonem je zcela vyloučen soudní dozor nad rozhodováním o velké privatizaci, která se provádí mimo jakoukoli kontrolu veřejnosti. Aféry dokazují, že soudní kontrola privatizačních aktů měla být samozřejmostí.

V bezprostředně následujícím období - praví se v programovém prohlášení vlády - bude dokončena restituce. Avšak ty se již vlečou šestý rok a přenesou se s největší pravděpodobností i přes volby v roce 1996. Návrh dokumentů na restituční tečku, který navrhli poslanci Levého bloku, bohužel odmítli koaliční poslanci, ale i někteří opoziční poslanci.

Stěžejním úkolem vlády - říká se v programovém prohlášení - v legislativní oblasti je pokračovat v zásadní přestavbě právního řádu. Vláda považuje za nezbytné vnést do legislativní činnosti více koncepčnosti a řádu, zvýšit věcnou i formální úroveň legislativních návrhů a zlepšit komunikaci mezi vládou a parlamentem při jejich přípravě. Posuďme sami, zda je to pravda. Vláda pokračovala v improvizovaném legislativním řešení vznikajících problémů. Od listopadu 1989 do konce roku 1992 tehdejší Česká národní rada přijala 10 ústavních zákonů, 134 zákonů a 66 novelizací zákonů a 18 zákonných opatření. V legislativní inflaci však pokračovala od vzniku samostatné České republiky i Poslanecká sněmovna. Za pouhé 3 roky - 1993, 1994 a 1995 - bylo vyprodukováno 84 nových zákonů a 458 novelizací existujících zákonů. Kromě toho bylo v posledních šesti letech ve Sbírce zákonů uveřejněno 201 vládních nařízení a 707 vyhlášek. O tom, že celý proces je bezkoncepční, svědčí např. i fakt, že 7 existujících daňových zákonů, včetně zákona o správě daní bylo celkem 46krát novelizováno. Domnívám se, že prospěch z toho mají jenom někteří daňoví poradci, kteří se orientují v těchto daňových zákonech, zatímco občan si prostě vytáčí hlavu.

Vláda nepředložila nově slibované koncipované justiční kodexy, neboť se zavázala v programovém prohlášení, že přistoupí k reformě trestního a občanskoprávního zákonodárství, které zajistí občanům efektivní ochranu jejich práv. Místo toho byl novelizován třikrát občanský zákoník, osmkrát občanský soudní řád, trestní zákon třikrát a trestní řád čtyřikrát. Zamýšlená novela leží buďto v šuplíku pana ministra spravedlnosti nebo šéfa pro legislativu pana Kalvody.

Poslední věc o které se chci zmínit, je, že když vláda navrhla zrušení prokuratury a obnovení státního zastupitelství, což byl nepochybně správný krok, byla povinna také navrhnout - a slibovala to ústy ministra spravedlnosti - obnovu finančních prokuratur, které až do roku 1951 vystupovaly jako právní zástupci státu, zemí a okresů ve fiskálních záležitostech.

To se však nestalo. Domnívám se, že z hlediska těchto faktů je správný návrh usnesení, který formuloval můj kolega Zdeněk Vorlíček.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo jiný nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho přednesl pan kolega Vorlíček. Zahájil jsem 35 hlasování.

Kdo návrh pana kolegy podporuje? Kdo je proti?

Návrh usnesení nebyl přijat. Pro hlasovalo 34, proti 37 poslanců.

Přistoupíme k další odpovědi. Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Dalibora Matulky ve věci rychlostní komunikace R 43. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 2132. Já prosím pana kolegu Matulku, aby se ujal slova.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych říci, že mě velmi mrzí, že pan premiér tady není, protože interpelace a odpovědi na interpelace jsou dost výjimečné body v tom, že je tady příležitost, kdy parlament komunikuje s členy vlády a pan premiér někde cestuje po východních Čechách. Nevím, jestli je podobná praxe v ostatních zemích obvyklá. Domnívám se, že není. Ale nebudu žádat o přeložení z tohoto důvodu, protože je tady pan ministr Stráský, který donedávna byl ministrem dopravy, takže o této věci zřejmě něco ví, a je tady pan ministr Dyba, jehož resortu se také předmět mé interpelace týká, třeba k tomu budou moci něco říci, budou-li chtít.

Možná si vzpomenete, že jsem před časem tuto záležitost otevíral v ústní interpelaci, kde jsem upozorňoval na to, že brněnským sídlištěm má být vedena čtyřproudá rychlostní komunikace. Chtěl jsem, aby bylo vypracováno variantní řešení. Uskutečnilo se jednání v Brně za účasti pracovníků ministerstva dopravy, ministerstva hospodářství, magistrátu a dalších zúčastněných stran. Jednání mě neuspokojilo, proto jsem podal písemnou interpelaci, ve které jsem pana premiéra žádal, aby vzhledem k neúspěšnému výsledku jednání vláda zadala vypracování multikriteriálního zhodnocení případných tras této komunikace.

Dostal jsem odpověď, která je podle mého názoru učebnicovou ukázkou toho, jak by odpověď na interpelaci vypadat neměla. Jednak je z textu evidentní, že přípravou odpovědi pověřil pan premiér ministerstvo dopravy, čili přesně ten orgán, vůči němuž jsem v interpelaci vyjádřil určité výhrady. Čili o objektivitě celé záležitosti je možno mít velké pochyby. Je to sice věc pana premiéra, samozřejmě nemám právo od něj žádat jiný postup, ale přesto si dovolím říci svůj názor, že takový postup je přinejmenším velmi nekorektní. Možná i tato nekorektnost způsobila, že odpověď pana premiéra je zdvořile řečeno jeho osobně dost nedůstojná.

Z odpovědi pana předsedy vlády jednoznačně vyplývá, že schválená trasa rychlostní komunikace R 43, čili trasa prostředkem 25ti tisícového sídliště, je zřejmě podle názoru vlády trasou jedině možnou a mému požadavku na multikriteriální zhodnocení možných tras tedy vláda nehodlá vyhovět. Dost se divím, proč to nehodlá udělat, ono by to zase tak velké peníze nestálo, ale budiž.

Pan premiér ve své odpovědi poukazuje mimo jiné na to, že v předchozích několika desítkách let myšlenku této trasy nikdo nezpochybnil, ba dokonce se objevila i v územním plánu. Pokud nemám tento argument chápat pouze jako nepříliš podařený vtip, musím se přinejmenším podivit, že zrovna pan premiér se chce řadit mezi ty, kteří obhajují jeden z nesmyslů minulosti. Stejně tak komicky na mě působí suverenita, se kterou pan premiér tvrdí, tady budu citovat: "To, že byl zmiňovaný projekt usnesením vlády ČR č. 631/93 zařazen do programu výstavby dálnic a rychlostních komunikací dokumentuje též jeho reálnost technickou a investiční." Konec citátu. Jinými slovy pan premiér se mi zřejmě snaží namluvit, že co je vládou schváleno, musí být prostě dokonalé, neboť to jistě od Boha pochází.

Ve své odpovědi se pan premiér dále zmiňuje o tom, že studijní ověření jiné, tzv. ostrovačické varianty trasy bylo z důvodů její nevýhodnosti v minulosti zamítnuto.

Tady musím poukázat patrně na nějaké nedorozumění, protože jeden z nás dvou má asi špatné informace. Pan premiér mluví o nějakém studijním ověření, já naopak o žádném nevím, resp. vím, že žádné neexistuje a neexistovalo a nebylo nikdy vypracováno. Proto jsem také interpeloval a o vypracování čehosi podobného jsem pana premiéra a jeho prostřednictvím vládu žádal. Jestliže však pan premiér považuje za tzv. studijní ověření stále dokolečka opakovaný názor pár brněnských úředníků, kteří bez ohledu na režim nedovedou nic solidního sami vymyslet a tak si vypůjčili starý projekt tzv. Hitlerovy dálnice pocházející z dob, kdy na její trase ještě žádné sídliště nestálo, je mi líto pana premiéra i vlády.

Na Útvaru hlavního architekta v Brně se totiž již několik desítek let postupuje podle metody pana Jiřího Sováka, který kdysi razil zásadu, že můžeš tvrdit jakoukoliv blbost, ale musíš za tím stát. Je smutné, že tak kontinuálně přebírá tuto metodu současný premiér české vlády.

Je mi jasné, že nyní ke sklonku volebního období zřejmě pana premiéra i vládu nepřesvědčím a vláda se celou záležitostí prostě už zabývat nebude, protože zřejmě nehodlá připustit, že bych mohl mít v něčem pravdu. Jednou prostě vláda o něčem rozhodla, tak je to skvělé a basta. Považoval jsem však za potřebné aspoň se proti takovému způsobu uvažování a komunikace s veřejností i s poslanci ozvat a vyjádřit s tím nesouhlas.

Navrhuji, i když předvídám výsledek, aby nesouhlasila i Poslanecká sněmovna.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a otvírám rozpravu. Jedna technická poznámka, pan kolega Brodský má náhradní kartu č. 20. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tudíž rozpravu končím. Budeme nyní hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan kolega Matulka. Jedná se o 36. hlasování na této schůzi.

Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?

Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 32, proti 37 poslanců.

Pan kolega Nečas má náhradní kartu č. 19. Přistoupíme k další odpovědi. Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci postavení politických udavačů v ústředních orgánech. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 2133. Žádám pana kolegu Šolera, aby se ujal slova.