Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající,
pane ministře, vážená sněmovno,
chtěl bych se v obecné rozpravě vyjádřit
v podstatě ke třem tiskům - tisku 2080, 2091
a 2005 - protože spolu úzce souvisejí, což
jsou tisky, které se týkají investičních
společností a fondů, cenných papírů
a novelizace obchodního zákoníku.
Trh cenných papírů v České
republice doprovází řada problémů.
Jeho působení stále neodpovídá
potřebám české ekonomiky. Hledají
se cesty k dosažení potřebné nápravy.
Základní příčinu dnešního
stavu je třeba hledat především ve formě
kupónové privatizace. Ta uvedla na trh rozhodující
množství cenných papírů a s nimi
i nové jevy, které ve standartních ekonomikách
nepůsobí. Tyto nestandartní prvky zatím
výrazně ovlivňují působení
českého trhu cenných papírů.
Úkolem trhu cenných papírů je soustřeďovat,
alokovat a realokovat finanční prostředky
pomocí cenných papírů nebo jejich
derivátů. Trh cenných papírů
modifikuje kupónová privatizace tím způsobem,
že mu přisoudila další úkol, který
neodpovídá standartním ekonomikám.
Nestandartní úkol trhu cenných papírů
v České republice vyplývá ze zájmu,
který vedl české obyvatelstvo ke vstupu do
kupónové privatizace, a to získat podíl
na privatizovaném státním majetku. Dokazuje
to např. fakt, že o oživení zájmu
o kupónovou privatizaci se zapříčinily
Harvardské fondy příslibem desetinásobku.
Většina investičních fondů, které
uspěly, postupovala obdobně. Trh cenných
papírů, má-li toto očekávání
DIKů a fondů splnit, musí zajistit realizaci
tohoto záměru často i na úkor svých
ostatních úkolů. Hned od předání
akcií DIKům a investičním fondům
enormě vzrostla nabídka na prodej získaných
akcií. Při malém objemu obchodu bylo nutno
uskutečňovat velké množství operací.
Pro toto počáteční období je
typický velký počet transakcí malého
objemu akcií. Snaha nových akcionářů
co nejrychleji získat hotové peníze způsobuje,
že realizace jejich zájmu odčerpává
z kapitálového trhu pro účely spotřeby
peníze, které by bylo potřebné vkládat
do rozvoje.
Kupónová privatizace způsobila, že se
na trhu cenných papírů podílí
prakticky veškeré obyvatelstvo starší
18 let. Jde o takový počet účastníků
trhu cenných papírů, který nemá
ve světě obdoby. Ve standardních tržních
ekonomikách závisí podíl obyvatelstva
na roli, kterou trh cenných papírů v ekonomice
daného státu plní. Ve státech, kde
rozhodující roli na kapitálovém trhu
hrají banky, je podíl obyvatelstva na trhu cenných
papírů nízký a nedosahuje ani 10%.
Tam, kde se trh cenných papírů výrazně
podílí na centralizaci a alokaci kapitálu,
je tento podíl vyšší, nepřesahuje
však 30% obyvatelstva. Počet účastníků
trhu cenných papírů v České
republice není normální. Je proto zákonité,
že se postupně jejich počet snižuje.
Velký počet nových akcionářů
prodal své akcie po prvém kole a podobný
proces probíhá i po druhém kole kupónové
privatizace. Čísla o tom, kolik akcionářů
prodalo své akcie, neodráží skutečný
zájem o prodej získaných akcií. Někteří
akcionáři by rádi své akcie prodali,
jsou však neprodejné. Své akcie zatím
neprodala také ta část akcionářů,
která očekává výhodnější
ceny. Mají stále na paměti ceny cenných
papírů z doby prvých čtyř měsíců
roku 1994 a nechtějí své akcie prodat za
ceny nižší, které od té doby existují.
Jen malá část akcionářů
zamýšlí uchovat své akcie delší
dobu. Chtějí si v nich uchovat majetek. Mnozí
z nich budou po čase nemile překvapeni procesy,
které se souhrnně nazývají 3. vlna
kupónové privatizace. Snaha velkého počtu
fyzických osob rychle prodat své akcie nutně
vedla k poklesu cen většiny akcií pod jejich
nominální hodnotu. Na nízké ceně
akcií mají zájem také ti účastníci
trhu cenných papírů, kteří
akcie kupují. Nakupují proto opatrně, vědomě
využívají všech možností k
tlaku na snížení ceny. Tlak na nízké
ceny podporovaly i mnohé investiční fondy
a společnosti, které prostřednictvím
svých zástupců v orgánech společnosti
prosazovaly výplatu nízkých dividend. Tím
chtěly podpořit zájem o prodej cenných
papírů za nízkou cenu i u společností
s dobrými hospodářskými výsledky.
Na druhé straně když investiční
fondy a společnosti obchodují s velkými počty
akcií, ceny burzy nebo RMS ve většině
případů nedodržují. Tyto přímé
obchody se uzavírají při cenách podstatně
vyšších, někdy i při násobcích
tržních cen. Tyto vyšší ceny zpravidla
odrážejí skutečnou cenu prodávaných
akcií. Žádný kupující
však nepředpokládá, že by tyto
ceny zaplatil za všechny akcie dané společnosti.
Snaží se pouze o získání rozhodujícího
vlivu v dané společnosti.
Tyto procesy ukazují, že tržní ceny v
současnosti jsou cenami trhu pro fyzické osoby.
Proto jejich vypovídací schopnost je sporná.
Stejnou úroveň má potom i ocenění
portfolia účastníků kapitálového
trhu.
Nízké ceny akcií motivovaly mnoho účastníků
trhu cenných papírů k zájmu ovládnout
s vynaložením malých finančních
prostředků vybrané společnosti. Takto
jednají jak investiční fondy a společnosti,
tak různí podnikatelé a často i managementy
společností. Tyto snahy se daří především
u malých akciových společností se
základním jměním do 100 až 200
milionů Kč. Ve standardních tržních
ekonomikách se na trhu cenných papírů
intenzivně obchoduje pouze s akciemi malého počtu
společností. Není to většinou
ani 1% všech akciových společností.
V České republice vlivem kupónové
privatizace však na trh cenných papírů
vstoupily všechny společnosti, které byly prodány
v kupónové privatizaci. Přitom většina
z nich není k tomu vhodná, a to z několika
příčin.
1. Řada zprivatizovaných společností
byla akcionářům předána v takovém
stavu, že za normálních podmínek měly
dávno zbankrotovat. Fond národního majetku
se sice chlubil, že v době, kdy zprivatizované
společnosti byly v jeho správě, zbankrotovala
před první vlnou kupónové privatizace
pouze jedna společnost. Jenže Fond národního
majetku do toho nepočítá ty společnosti,
které byly při předávání
vlastníkům k bankrotům zralé. Když
se investiční fondy obrátily na Fond národního
majetku se stížnostmi, byly odmítnuty poukazem
na to, že je to vina představenstev. Ovšem tato
představenstva jmenoval Fond národního majetku
a Fond národního majetku jejich činnost také
kontroloval. Měl proto nést za ně plnou odpovědnost.
Druhou příčinou, a to daleko vážnější,
je fakt, že mnohé společnosti byly pro obchodování
na trhu cenných papírů příliš
malé z hlediska objemu základního jmění.
V těchto společnostech lze snadno získat
rozhodující podíl a ovládnout je.
Rozhodující vlastníci pak tyto společnosti
spravují jako rodinné společnosti. To se
mimo jiné odráží v tom, že rozhodující
vlastníci nemají zájem vyplácet dividendy.
Akcie těchto společností se proto rychle
stanou pro drobné akcionáře neprodejné.
Pokud je vlastník s velkým podílem chce prodat,
prodává je zájemci, který je bude
obhospodařovat stejným způsobem. O akcie
drobných držitelů nebude mít nikdo zájem,
protože je nepotřebuje. Snadné ovládnutí
malých společností se odráží
v tom, že někteří vlastníci nemají
po jejich ovládnutí zájem pokračovat
v dalším podnikání. Chtějí
pouze výhodně prodat jejich majetek. Jde zpravidla
o prodej budov. Tuto transakci uskutečňují
v rozsahu s právními předpisy na úkor
drobných vlastníků vzešlých z
kupónově privatizace.
Kupónová privatizace ovlivnila i činnost
investičních fondů a společností.
Tlak na rychlý prodej získaných akcií
se projevuje i u akcií těchto společností.
I v budoucnu musí investiční fondy počítat
s tím, že někteří akcionáři
budou chtít jejich akcie prodat. Podíl akcionářů
toužících po prodeji však bude závislý
především na úspěšné
činnosti příslušného fondu. V
současnosti však jsou investiční fondy
ohroženy existujícími cenami na trzích
cenných papírů v České republice.
Tržní ceny akcií jsou podhodnoceny. Tím
je podhodnoceno i ohodnocení jejich portfolia. Akcie fondů
pod vlivem vysoké nabídky prodávají
ještě pod touto podhodnocenou cenou.
Souhrn těchto faktorů vede k tomu, že lze investiční
fondy snadno ovládnout. Na rozdíl od běžných
akciových společností nepotřebuje
potencionální zájemce o majoritu větší
podíl než 5 - 10% akcií. Shrneme-li tyto faktory,
stačí k ovládnutí investičního
fondu, který má základní jmění
500 mil. Kč a tržní hodnotu portfolia 400 mil
Kč, vynaložit 4 - 8 mil. Kč. To je vysoce výnosná
investice, proto se nelze divit snahám, které se
v současnosti v této oblasti projevují. Majorizace
fondu nemusí být sama o sobě negativním
jevem. Záleží však na tom, co se tím
sleduje. Ten, kdo takto ovládne investiční
fond, může prakticky získat velký majetek
na úkor velkého počtu jednotlivých
drobných akcionářů.
Kupónová privatizace dále způsobila,
že v České republice existuje neúměrně
vysoký počet investičních fondů
a společností. Pokud by vznikaly standardním
způsobem, nemohl jejich počet dosáhnout počtu
několika set společností. K redukci jejich
počtu musí zákonitě dojít.
Mělo by to být však takovým způsobem,
aby byly chráněny zájmy drobných akcionářů.
To však při nynějším vykupování
není zajištěno.
Cesty k řešení současných problémů
trhu cenných papírů se mohou lišit.
Závisí především na tom, jaký
cíl se hledaným řešením sleduje.
Můžeme vycházet z hlediska, že každý
akcionář je sám zodpovědný
za svou činnost. Kupónová privatizace měla
pouze za cíl zajistit získání prvotních
vlastníků. Toho dosáhla a není proto
co řešit. Trh si sám pomůže, což
také činí. Tento názor má podle
mě však tyto slabiny:
1. V zákonech nebyly přijaty ani základní
prvky ochrany drobných akcionářů,
které se v posledních letech v tržních
ekonomikách vyvinuly. Jde především
o povinnost nabídnout odkup všem ostatním majitelům
akcií po získání majoritního
podílu. Tato ochrana není všelékem,
dá se také obejít, především
však mohla předejít celé řadě
problémů.
2. Kupónová privatizace neproběhla s takovým
informačním servisem, aby bylo možno říci,
že akcionáři, kteří o hodnotu
svých akcií přijdou, si to sami zavinili.
Údaje byly nekompletní, některé byly
dokonce chybné. Existoval i takový případ,
že v materiálech Centra kuponové privatizace
bylo opomenuto u ztráty několika desítek
milionů Kč záporné znaménko.
Takže akcionáři, kteří do této
společnosti investovali své body, byli oklamáni,
protože v současné době je společnost
v bankrotu. Stejně dopadlo mnoho akcionářů,
kteří nedostali informaci o vývoji hospodaření
společnosti v průběhu dlouhé doby
trvání první vlny kupónové
privatizace. V řadě společností došlo
v roce 1992 k výrazné změně v jejich
hospodaření.
3. Formou kuponové privatizace byla do procesu kolektivního
investování vtažena i ta část
obyvatelstva, která k tomu nemá předpoklady.
Z těchto důvodů by měl stát
nést po určitou dobu odpovědnost za vyřešení
celého procesu, a to do té doby, než trh cenných
papírů v České republice dosáhne
standardní úrovně. Pokud stát uzná
svou odpovědnost za výsledky kuponové privatizace,
je třeba přijmout opatření k ochraně
akcionářů z kuponové privatizace.
Řešení problému trhu cenných
papírů vyžaduje v České republice
respektovat specifika, která přinesla zvolená
forma kuponové privatizace. Rovněž dále
je třeba promyslet řadu opatření dlouhodobějšího
charakteru, která by odstranila zbytečné
omezení subjektu trhu cenných papírů.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Svatomíru Recmanovi, byl jediným,
kdo se přihlásil do obecné rozpravy. Tuto
končím a konstatuji, že zahajuji rozpravu podrobnou.
Do podrobné rozpravy jsou přihlášeni
následující poslanci v pořadí:
Ledvinka, Recman, Tomáš Ježek.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
pane místopředsedo vlády, pane ministře,
dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl
pět pozměňovacích návrhů.
Prvním je bod 21 ve znění tisku 2080, respektive
bod 37 návrhu ve znění 2080/1 a zní:
21 nebo 39 - já úmyslně uvádím
obě dvě čísla, děkuji za pochopení
- text je: odst. 1 § 24 se vypouští.
Druhý pozměňovací návrh - k
návrhu ve znění tisku 2080 bod 22 a k návrhu
ve znění 2080/1 bod 39: 22, respektive 39, text
zní: odst. 3 § 24 se vypouští.
Třetí pozměňovací návrh
- bod 24 návrhu ve znění tisku 2080, respektive
bod 40 ve znění návrhu 2080/1, text zní:
odst. 5 § 24 se vypouští.
Dovolte mi, abych přednesl zdůvodnění
k těmto prvním třem pozměňovacím
návrhům. Investiční a podílové
fondy jsou oproti klasickým akciovým společnostem
daňově zvýhodněny. Výnosy z
obchodu s cennými papíry daní místo
39 pouze 25%. Tomuto zvýhodnění korespondují
povinnosti a omezení stanovená zákonem č.
248/1992 Sb., a jejich dodržování je zákonem
podrobeno kontrole a případnému sankcionování
orgánem státního dozoru. Zákon ve
stávajícím znění však
obsahuje omezení, jehož dopad lze v našich podmínkách
hodnotit spíše negativně. Jedná se o
tzv. horní limity objemu cenných papírů
jednoho emitenta, který může investiční
či podílový fond držet. Tato hodnota
nesmí tvořit více než 10% majetku fondu,
respektive 20% hodnoty cenných papírů vydaných
stejných emitentem. Tyto limity, původně
směřující k omezení a rozložení
rizik, jsou však v ekonomickém prostředí
tvořeném akciovými společnostmi zcela
či z převažující části
zprivatizovanými metodou tzv. kuponové privatizace
těžko odstranitelnou překážkou
k jejich aktivnímu řízení. Tyto společnosti
jsou pak ve většině případů
vydány napospas svému managementu bez toho, aby
bylo dosaženo hlavního cíle jejich privatizace,
kterým bylo nalezení významného vlastníka,
schopného provést jejich intenzivní restrukturalizaci.
Stávající limity pak brání
i následně poprivatizační koncentraci
vlastnictví a fondy se je snaží obcházet
prostřednictvím sporných akcionářských
dohod, kdy tyto dohody se dle souběžně projednávané
novely obchodního zákoníku prohlašují
dokonce za neplatné, či dokonce prostřednictvím
přeměny v klasickou akciovou společnost.
Tato přeměna, která fondu umožní
vyklouznout ze sevření daného zákonnými
limity, se přitom negativně může dotknout
právě jeho akcionáře. Ostatním
vlastníkům o akcie konkrétní společnosti
nemohou v důsledku platných limitů investiční
a podílové fondy v žádném případě
konkurovat.
Vzhledem k výše uvedenému se proto navrhuje
vypuštění odst. 1, dle kterého nesmí
hodnota veřejně obchodovatelných cenných
papírů stejného emitenta tvořit více
než 10% majetku podílových fondů či
investičních fondů, odst. 3, dle kterého
nemůže být v majetku podílového
fondu či investičního fondu více než
20% celkové jmenovité hodnoty cenných papírů
vydaných stejným emitentem, a odst. 5 § 24,
dle kterého musí investiční společnost
zabezpečit, aby v majetku ve všech investičních
fondech a podílových fondech, které zřídila
a spravuje, nebylo více než 20% akcií stejného
emitenta a majetek těchto fondů byl tvořen
nejvýše 20% stejného emitenta.
K dostatečnému rozložení rizika by měly
podle mého názoru postačovat zbývající
odst. § 24 zákona, které by společně
s dalšími instituty ochrany podílníků
a akcionářů, jak jsou navrhovány -
a zdá se mi velice správně - zakotvenými
již tedy v návrhu zákona, měly představovat
dostatečný protipól daňovému
zvýhodnění investičních a podílových
fondů.
Nyní mi dovolte, abych přednesl čtvrtý
pozměňovací návrh. Jedná se
o změnu bodu 36 návrhu ve znění tisku
2080, respektive bodu 53 ve znění tisku 2080/1 a
zní:
v § 29 odst. 1 písm. c) se za slova "dozorčí
rady nebo" doplňují slova "zaměstnance
nebo". Odůvodnění: ustanovení
§ 29 stanoví neslučitelnost některých
činností a funkcí z hlediska zákona
č. 248/1992 Sb. Během řádného
vnějšího připomínkového
řízení bylo mimo jiné do tohoto ustanovení
doplněno, že členem orgánu investiční
společnosti nebo fondu - nebo jejich jednatelem, prokuristou
či zaměstnancem nemůže být zaměstnanec
obchodníka s cennými papíry či zaměstnanec
jiné investiční společnosti či
investičního nebo podílového fondu.
Připomínka, aby neslučitelnost shora citovaných
funkcí platila i pro zaměstnance banky, která
pro investiční fond či investiční
společnost vykonává funkci depozitáře,
nebyla předkladatelem návrhu zákona zohledněna.
Této připomínce nebylo vyhověno s
tím, že předkladatel s ní sice věcně
souhlasí, ale prozatím nikdo jiný než
banky nedisponují zatím pracovníky na dostatečné
odborné úrovni a mohlo by tak dojít k narušení
činnosti investičních fondů a investičních
společností.
Domnívám se, že nenavrhuje tato argumentace
vyloučit zaměstnance všech bank, nýbrž
pouze té banky, která pro konkrétní
fond či investiční společnost vykonává
funkci depozitáře. Z praxe je přitom dostatečně
prokázáno, že nikoliv prostřednictvím
členů svých orgánů, nýbrž
právě prostřednictvím svých
zaměstnanců vykonává banka depozitář,
svůj negativní vliv na fungování investiční
společnosti či investičního fondu.
Navrženým doplněním bodu 36 vládního
návrhu zákona se proto neslučitelnost některých
funkcí a činností rozšiřuje i
na zaměstnance banky, která pro konkrétní
investiční fond či investiční
společnost vykonává funkci depozitáře.
Poslední pátý pozměňovací
návrh je návrhem na změnu bodu 48 ve znění
tisku 2080, respektive bodu 65 ve znění tisku 2080/1
a zní: v § 31 odst. 1 se za písm. e) doplňuje
písm. f) ve znění: rozhodnout o pozastavení
obchodování akcií investičního
fondu nebo podílových listin na veřejném
trhu, včetně pozastavení fondu ve středisku
cenných papírů do okamžiku nápravy
vážných nedostatků v činnosti
investičního fondu nebo investiční
společnosti.
Odůvodnění: v případě,
kdy subjekt kolektivního investování vážně
porušil své povinnosti a v důsledku toho by
na základě informací dostupných investorské
veřejnosti mohlo dojít k prudké změně
v poměru nabídky vůči poptávce,
a tím k nekontrolovatelnému vývoji resp.
pádu ceny akcie investičního fondu nebo podílového
listu na veřejném trhu cenných papírů,
musí ministerstvo jako regulátor kolektivního
investování mít pravomoc učinit opatření
nutné k zabránění zhroucení
veřejného trhu s příslušným
cenným papírem.
Dovolte mi poznámku. Za veřejný trh je prozatím
nutné samozřejmě považovat i středisko
cenných papírů. Proto to navrhuji.
Pozastavení obchodování a převodu
příslušných akcií investičního
fondu nebo podílových listů ve výše
uvedené situaci zabrání určitým
spekulačním procesům vyvolaným zejména
existující obrovskou informační asymetrií
a pomůže i ke zvýšení tlaku investorů
na nápravu činnosti subjektu kolektivního
investování. Proto navrhuji výše uvedené
rozšíření pravomoci ministerstva i na
pozastavení obchodování akcií investičního
fondu nebo podílových listů na veřejném
trhu včetně převodu na středisko cenných
papírů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu místopředsedovi Karlu Ledvinkovi a prosím,
aby se slova ujal pan poslanec Recman a připravil se pan
poslanec Tomáš Ježek.
Poslanec Svatomír Recman: Pane ministře,
vážená sněmovno, tentokrát budu
podstatně stručnější. Mám
dva pozměňovací návrhy.
První pozměňovací návrh se
týká tisku 2080, článek II, odst.
1, je to na str. 32. Zde se uvádí, že ministerstvo
upraví vyhláškou podrobná pravidla.
Je zde termín, že vyhláška by měla
být do 6ti měsíců od účinnosti
tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že zákon byl
předložen do parlamentu v lednu a byl podepsán
v lednu, předpokládá se účinnost
vyhlášky v červenci. Předpokládám,
že v pracovní verzi je tato vyhláška hotová.
Abychom zabezpečili vydání ve stejném
termínu, tzn. v červenci, doporučuji zkrátit
dobu ze 6ti měsíců na 3 měsíce.
Můj pozměňovací návrh je slova
"šest měsíců" nahradit slovy
"tři měsíce".
Druhý pozměňovací návrh se
týká tisku 2080/1, což je usnesení č.
604 z 28. 3. 1996 rozpočtového výboru. Tam
doporučuji vypustit bod 1), a tím bychom se vrátili
k původní dikci vládního návrhu
zákona.
Na závěr mi dovolte jeden dotaz na ministra financí.
V zákoně je otázka státního
dozoru, je tam zmocnění na ministerstvo financí.
Chtěl bych se ho zeptat, kolik odborníků
pracuje na úseku státního dozoru a z hlediska
organizačního začlenění jestli
se počítá s vyčleněním
této skupiny lidí z ministerstva financí,
popřípadě jestli budou pracovat jen na úrovni
ministerstva financí nebo na úrovni finačních
ředitelství, popř. finančních
správ.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Svatomíru Recmanovi a prosím, aby
se jako poslední z přihlášených
ujal slova pan poslanec Tomáš Ježek.
Poslanec Tomáš Ježek: Děkuji, pane
místopředsedo. Dovolte mi, abych přednesl
své pozměňovací návrhy.
Pozměňovací návrh č. 1 se týká
bodu 6, § 5 a), odst. 2, kde se za slovo "růst"
vkládají slova "nebo výnos". Jde
o opravu chyby.
Druhý pozměňovací návrh se
týká nového bodu 14, § 8, odst. 4, kde
se za slovy "fondu (§ 15)" doplní čárka
a slova "v případě investičního
fondu nebo uzavřeného podílového fondu
též prospekt. Poznámka 4". Poznámka
zní: "§ 74 zákona č. 591/1992 Sb.".
Opět se jedná o opravu chyby.
Třetí pozměňovací návrh
se týká nového bodu 14, § 8, odst. 9
zní: "(9) volbu nebo jmenování nových
členů v orgánech uvedených v odstavci
3 písm. d) musí investiční společnost
nebo investiční fond písemně oznámit
do 10ti dnů ministerstvu spolu s podklady prokazujícími
splnění podmínek podle odst. 3 písm.
d) a § 29. Volba nebo jmenování musí
být schváleny ministerstvem a pokud ministerstvo
písemně sdělí do 20ti dnů od
obdržení písemného oznámení
investiční společnosti nebo investičnímu
fondu, že s volbou nebo jmenováním nesouhlasí,
pozbývá volba nebo jmenování účinnost.
Ministerstvo posuzuje při schvalování pouze
hlediska uvedená v odst. 3, písm. d) a v §
29."
V odůvodnění k tomuto pozměňovacímu
návrhu uvádím, že je tam klíčové
slovo "písemně" oznámit, aby nedocházelo
k oznámení telefonem nebo jinak, aby o tom byly
záznamy.
Pozměňovací návrh č. 4 se týká
nového bodu 21. V § 12, odst. 1 se slovo "prodává"
nahrazuje slovem "vydává" a slova "zahájení
prodeje" se nahrazují slovy "emise, poznámka
4 b)" a v § 12 odst. 3 se slovo "prodejem"
nahrazuje slovem "vydávání". poznámka
zní: "4 b) § 5 odst. 1 zák. č.
591/1992 Sb.".
Pozměňovací návrh č. 5 se týká
nového bodu 22. V § 12, odst. 2 v prvním řádku
místo slova "prodává" má
být správně "vydává".
Šestý pozměňovací návrh
se týká nového bodu 33. V § 16 se doplňuje
odst. 5. který zní: "(5) před udělením
povolení podle § 8. odst. 1 a § 9, odst. 1 nesmí
emitent prospekt zveřejnit." Jde opět o opravu
chyby.
Sedmý pozměňovací návrh se
týká § 25, odst. 4, který zní:
"(4) investiční společnost předkládá
zprávy o hospodaření podle odstavců
2 a 3 a účetní závěrky se zprávami
auditora podle odst. 1 v jednom vyhotovení ministerstvu,
středisku cenných papírů a svému
depozitáři. Zároveň zprávy
a účetní závěrky se zprávami
auditora musí být k dispozici veřejnosti
v sídle investiční společnosti nebo
na jiném veřejně přístupném
místě, uvedeném ve statutu podílového
fondu a ve středisku cenných papírů.
Tam je důležité jako odůvodnění
uvést, že nestačí výrok auditora,
ale i zprávy auditora tam musejí být.
Pozměňovací návrh č. 8 se týká
bodu 34, kde místo slova "propagací" má
být slovo "propagaci".
Pozměňovací návrh č. 9 se týká
§ 31, kde v odst. 3, písm. a) je třeba doplnit
za slovo "ukládaných" předložku
"na".
Opět chyba.
Desátý pozměňovací návrh
- v § 8 odst. 4 se vypouštějí slova "nebo
listiny prokazující založení společnosti
s ručením omezeným". Důvod je
prostý, celá novela nepřipouští
nadále formu společností s ručením
omezeným, přechází se výlučně
na formu akciových společností.
Poslední, 11. pozměňovací návrh
se týká čl. II, kde se navrhuje doplnit nový
odstavec 8, který zní: "Odst. 8 - Ustanovení
§ 35 i) s výjimkou druhé věty odst.
1 se vztahují i na investiční fondy, které
na základě rozhodnutí valné hromady
změnily předmět své činnosti,
ale ke dni účinnosti tohoto zákona nebyla
tato změna zapsána do obchodního rejstříku."
Odůvodnění - tento nový odstavec 8
právě reaguje na probíhající
transformace fondů na jiné podnikatelské
typy.
Děkuji, pane místopředsedo. Tím jsem
vyčerpal své pozměňovací návrhy.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
poslanci panu Tomáši Ježkovi. Další
přihlášky nemám, takže podrobnou
rozpravu končím a končím také
druhé čtení tohoto návrhu zákona.
Dalším bodem, kterému se budeme věnovat,
je
Jedná se opět o druhé čtení.
Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 2091. Opět žádám místopředsedu
vlády a ministra financí pana Ivana Kočárníka,
aby se ujal úvodního slova.
Místopředseda vlády a ministr financí
ČR Ivan Kočárník: Pane předsedo,
pane předsedající, paní poslankyně,
páni poslanci, rovněž bych se omezil v rámci
úvodního slova ke druhému čtení
novely zákona o cenných papírech na krátkou
poznámku, protože jsem podrobně odůvodňoval
celou tuto novelu při prvním čtení.
Především bych chtěl rovněž
vyjádřit dík rozpočtovému výboru
za podrobné projednávání této
novely a za prodiskutování všech sporných
ustanovení, která byla z nejrůznějších
míst nejrůznějšími lobistickými
skupinami navrhována.
Považuji za velmi dobré, že byla vypuštěna
z novely tohoto zákona ta ustanovení, která
jsou nově zahrnuta do novely obchodního zákoníku,
kam správně patří. V novele zákona
o cenných papírech byla nadbytečná.
Naopak vládní návrh byl po jednání
v rozpočtovém výboru rozšířen
o podrobnější úpravu evidenční
povinnosti emitentů a o jednoznačnější
vymezení podmínek, za kterých bude docházet
k vedení evidence zaknihovaných cenných papírů
jinými subjekty, tedy o problematiku, jejíž
zakotvení v zákoně bylo řadou subjektů
kapitálového trhu požadováno.
Doporučuji vám, vážené paní
poslankyně, vážení páni poslanci,
abyste návrh novely zákona o cenných papírech
propustili v rámci druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Poslanecká
sněmovna přikázala předložený
návrh k projednání rozpočtovému
výboru a ústavně právnímu výboru.
Usnesení výborů byla rozdána jako
sněmovní tisky 2091/1, 2 a 3. Nyní prosím,
aby se slova postupně ujali zpravodajové výborů
- páni poslanci Richard Mandelík a Jiří
Vyvadil. Jako první se ujme slova pan kolega Mandelík.
Poslanec Richard Mandelík: Vážený
pane předsedající, vážený
pane ministře, dámy a pánové, tento
návrh zákona projednal rozpočtový
výbor s usnesením, které máte k dispozici.
U ústavně právního výboru mi
nezbývá než opakovat totéž, co
jsem říkal při stejné příležitosti,
když jsme projednávali tisk 2005. Ústavně
právní výbor projednal tento návrh
zákona se závěrem, že pro nedostatek
času se mu nebude podrobněji věnovat. Po
obsáhlé rozpravě, která byla velmi
podnětná, konstatoval, že opět důvěřuje
usnesení rozpočtového výboru.
Tento návrh zákona má úzkou vazbu
na novelu obchodního zákoníku, rovněž
úzkou vazbu na předchozí projednávaný
tisk. Mně nezbývá nic jiného, než
vám doporučit, abyste jej schválili ve znění,
které doporučuje rozpočtový výbor.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Pan kolega Vyvadil souhlasí s tím, jak ho zastoupil
pan zpravodaj Mandelík.
K předloženému návrhu zákona
otevírám rozpravu. Nejdříve její
obecnou část. Do rozpravy se zatím nikdo
nehlásil. Není tomu jinak ani nyní, proto
končím obecnou rozpravu a zahajuji podrobnou rozpravu,
do které také nemám žádné
přihlášky. Ptám se, kdo se chce přihlásit.
Prosím, aby se ujal slova pan kolega Mandelík.