Poslanec Martin Syka: Vážený pane předsedo,
vážené dámy, vážení
pánové. Výbor pro sociální
politiku a zdravotnictví projednal vládní
návrh zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon ČNR č. 550/1991 Sb.,
o všeobecném zdravotním pojištění,
ve znění pozdějších předpisů,
zákon 592 a zákon 551 a zákon 280, tedy ostatní
zákony pojednávající o všeobecném
zdravotním pojištění, dne 3. dubna 1996,
a přijal k němu usnesení č. 264/1996,
tedy usnesení, které, jak pan předseda pravil,
máte rozdáno všichni na svých lavicích.
Ve zmíněném usnesení doporučuje
Poslanecké sněmovně, aby vyslovila s vládním
návrhem zákona souhlas, a doporučuje, aby
Poslanecká sněmovna přijala celkem 16 pozměňovacích
návrhů.
Dovolil bych si jen upřít vaši pozornost na
dvě technické změny, které se dostaly
omylem do usnesení, a sice na str. 1 usnesení v
předposledním řádku je zkratka PZT.
Prosím vás, abyste si tuto zkratku rozepsali jako
"prostředky zdravotnické techniky." Toť
jedna technická změna, o které se domnívám,
že není třeba hlasovat.
Druhá podobná změna je na str. 2, čl.
2, čili je to třetí návrh na změnu
článku 2 v bodě 7. Nový bod 7 ve druhém
řádku tohoto bodu je: "Porušením
mlčenlivosti" - po upřesnění
naší legislativou i legislativou ministerstva zdravotnictví
se doporučuje, abychom rozšířili tato
dvě slova tak, aby zněla "porušením
povinnosti mlčenlivosti". Je to též technická
upřesňující záležitost.
Zbylé dvě změny si dovolím potom přednést
k hlasování v rozpravě.
Domnívám se, pane předsedo, že nic nebrání
tomu, abyste otevřel k tomuto bodu rozpravu. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu zpravodaji
poslanci Martinu Sykovi a otevírám rozpravu. Nejprve
její obecnou část. Konstatuji, že mám
4 přihlášky do rozpravy v pořadí
paní poslankyně Fischerová, poslanec Janeček,
poslankyně Mazalová a pan poslanec Syka. Všechny
tyto přihlášky však směřují
do rozpravy podrobné, protože avizují pozměňovací
návrhy. Soudím tedy, že do obecné rozpravy
žádná přihláška podána
není. Jestli se mýlím, ať mě
někdo z přihlášených poslanců
na tento omyl upozorní.
Není tomu tak a není nikdo, kdo by se hlásil
do obecné rozpravy z místa. Proto obecnou část
rozpravy uzavírám a otevírám rozpravu
podrobnou. Konstatuji, že nebyl zatím vznesen návrh
na vrácení návrhu zákona výboru
k novému projednání ani na zamítnutí
návrhu zákona, což se mohlo v obecné
rozpravě stát.
Nyní v rozpravě podrobné, kterou otevírám,
má jako první slovo paní poslankyně
Eva Fischerová. Připraví se pan poslanec
Josef Janeček.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený
pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové,
dovolím si k projednávané novele přednést
tři pozměňovací návrhy.
První z nich se týká článku
3, bodu 10. Navrhuji vypustit část věty za
středníkem "souhlasu všech přítomných
zástupců státu je vždy třeba
k platnosti usnesení správní rady o".
Jako druhou alternativu, pokud by tento návrh nebyl přijat,
navrhuji větu za středníkem upravit takto:
"souhlasu dvou třetin všech přítomných
zástupců" a dále původní
text.
Své dva návrhy si dovoluji zdůvodnit následovně.
Předložený návrh v novele, kterou projednáváme
jako tisk 2083, je právo veta. Může být
využito k blokaci rozhodování správní
rady, což nemohu považovat za zcela ideální.
V případě druhé alternativy, kterou
podávám, většina vyjádřená
dvěma třetinami přítomných
zástupců státu zabezpečuje demokratický
a pružný způsob rozhodování správní
rady ve vymezených věcech.
Nicméně vrátím se ještě
k výčtu věcných problémů,
kterých se právo veta má týkat. Téměř
všechny by měly být vymezeny zákonem,
podobně jako je tomu v jiných zemích. Právem
veta pro jednoho zástupce státu se sice v přechodné
době legislativní nedostatečnosti, ve které
se nacházíme, může snad něco
ovlivnit pozitivně, ale bohužel může to
mít dopady velmi negativní a právě
zde vidím obrovské riziko, pokud by právo
veta zůstalo v novele zachováno.
Jako třetí pozměňovací návrh
podávám toto. V článku 4 za odst.
5 v § 6 A doplnit nový odstavec 6 tohoto znění:
"Pohledávky zdravotnických zařízení
po jejich ověření uhradí stát".
Další odstavce přečíslovat.
Za současné ekonomické situace ve zdravotnictví
je jakékoliv jiné řešení dalším
prodlužováním nejistoty a poškozováním
zdravotnických zařízení; zařízení
státních stejně tak jako zařízení
nestátních, se všemi z toho vyplývajícími
negativními dopady na pacienta. Současná
situace je totiž důsledkem nefunkčního
systému, za který plnou odpovědnost nese
vláda. Jsem navíc přesvědčena,
že právě navrhované opatření
by mohlo tentokrát pro vládu být motivací
ke konečnému a neodkladnému vyřešení
otázky zdravotnických pojišťoven. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní
poslankyni Evě Fischerové. Udílím
slovo panu poslanci Josefu Janečkovi a připraví
se paní poslankyně Gerta Mazalová.
Poslanec Josef Janeček: Vážené
dámy a pánové, na předchozích
schůzích Parlamentu jsem navrhoval, aby bylo projednávání
zákona o síti zdravotnických zařízení
odloženo na tu schůzi, kde budou projednávány
ostatní zdravotnické zákony, protože
jsem chtěl, aby tyto představy o regulaci sítě
zdravotnických zařízení mohly být
porovnány. I když na pořadu schůze je
pouze jeden tisk, který se týká zdravotnictví,
i v tomto tisku se vlastně o regulaci sítě
zdravotnických zařízení jedná,
i když podstatně méně než např.
v zákoně o podmínkách poskytování
zdravotní péče. Je třeba uznat, že
ministerstvo zdravotnictví se skutečně danou
problematikou už začalo zabývat a začíná
si zřejmě uvědomovat určitou potřebu
kontroly sítě zdravotnických zařízení,
která mají přístup k veřejným
prostředkům. Výsledky práce jsou obsaženy
v předložených návrzích zákonů.
V článku 3 se v bodě 1 a nově navrhovaném
odstavci 4 říká "vláda posuzuje
zejména soustavu smluvních zdravotnických
zařízení pojišťovny z hlediska
dostupnosti zdravotní péče o pojištěnce".
Je to ustanovení, které je samozřejmě
filozoficky správné, neboť stát přebírá
garanci dostupnosti a tak naplňuje článek
31 Listiny.
Problém je v tom, že toto ustanovení je technicky
neproveditelné, a to proto, že zdravotnická
zařízení, která poskytují zdravotní
služby, vytvářejí přes dvacet
tisíc právních subjektů. Poskytují
služby v desítkách odborností a specializací.
Oněch dvacet tisíc zdravotnických zařízení
má různé vztahy s různými zdravotními
pojišťovnami a poskytuje zdravotnické služby
pro více než pět tisíc obcí.
Kromě toho je dostupnost ovlivňována i mimomedicínskými
aspekty, jako je úroveň dopravní obslužnosti,
hustota obyvatelstva atd. Je proto těžko realizovatelná
představa, že ministerstvo resp. vláda bude
rozhodovat o tom, zdali má či nemá být
v Luštěnicích ordinace, zda pro občany
Dolní Sloupnice je dostupná kožní ambulance
atd. Nepřijatelné to není proto, že
by o tom rozhodovala vláda, ale proto, že to z úrovně
vlády prostě kvalifikovaně rozhodnout nelze.
Kromě toho zde existuje princip smluvní volnosti,
to znamená, že síť smluvních partnerů
se může v průběhu roku měnit
a nelze to ovlivnit, protože smluvní partner nejenže
může od smlouvy odstoupit, ale může třeba
zaniknout. Proto se v návrhu zákona o síti
zdravotnických zařízení navrhovalo
posunout tento dohled na úroveň okresů.
Tentýž problém se objevuje i v novém
znění odstavce v § 20, kde se říká,
že souhlasu všech přítomných zástupců
státu (a zde je třeba zdůraznit, že
např. ve správní radě VZP je takových
zástupců státu 10) je třeba k rozhodnutí
o schválení "zásad smluvní politiky
nebo schválení typových smluv o poskytování
a úhradě zdravotní péče".
V praxi to znamená, že kterýkoliv z deseti
zástupců státu, účastnící
se jednání správní rady, může
zablokovat nejen změnu hodnoty bodu, což je základní
ekonomický nástroj k udržení bilanční
rovnováhy pojišťovny, a momentální
indispozice jediného ze zástupců státu
tak vlastně může pojišťovnu výrazně
poškodit.
Toto ustanovení pouze uznává, že zde
mohou existovat naprosto protichůdné představy
o zásadách smluvní politiky, i když
se připouští, že zde stát prostřednictvím
svých úředníků může
prezentovat deset různých názorů na
smluvní politiku, přičemž každý
z těchto názorů je vybaven právem
veta.
Naprosto jiná situace by samozřejmě existovala,
kdyby stát formuloval zásady smluvní politiky
resp. kriteria pro navazování smluv, jak to bylo
navrhováno při projednávání
zákona o síti zdravotnických zařízení.
Je zde samozřejmě jiná otázka. Ta
otázka zní: Je veto, které vznese jedna desetina
zástupců státu, skutečně názorem
státu nebo nikoliv?
Je správná konstrukce, kdy kterýkoli z úředníků
nejenže může vetovat dalších 90%
zástupců státu, ale i celou správní
radu? To totiž znamená, že každý
může mít své vlastní představy
o zásadách smluvní politiky státu.
Ale protože obdobné ustanovení je i v návrhu
zákona o zaměstnaneckých pojišťovnách,
je pravděpodobné, že stát může
prostřednictvím svých úředníků
prosazovat celé desítky představ o smluvní
politice.
Obdobně jsem přesvědčen, že koncepční
práci nelze dohnat množstvím úředníků
vybavených sebevětšími pravomocemi.
Spíše naopak. Úředníci by přece
měli jednat podle nějakých jasných
pravidel. Není možné připustit, aby
každý jednal, jak ho momentálně napadne.
Otázkou pak totiž zůstává i smysl
zástupců pojištěnců a zástupců
zaměstnavatelů pojištěnců, když
mohou být vetováni kterýmkoli zástupcem
státu.
Proto jsem v zákoně o síti zdravotnických
zařízení navrhoval, aby se o takovýchto
záležitostech, jako je optimalizace sítě
zdravotnických zařízení, rozhodovalo
nikoli na úrovni vlády, ale na úrovni okresů
na základě jasných kritérií,
která by vznikla jako kompromis mezi dostupnými
finančními prostředky a medicínským
chtěním, a kdyby tato kritéria odsouhlasil
stát. To se nestalo. Nicméně postup navržený
v návrhu zákona o síti zdravotnických
zařízení začala v určitě
modifikaci používat i Všeobecná zdravotní
pojišťovna.
V případě, že převládne
odborný názor o nezbytnosti rozšíření
nebo naopak zúžení sítě nebo
k navázání smlouvy pouze s jedním
z uchazečů, byla navržena i procedura, jak
tento proces řešit. Musím na tomto místě
konstatovat, že tato procedura skutečně nachází
řešení a je v praxi efektivní.
V odst. 6 se navrhuje, že pojistný plán má
obsahovat "způsob zajištění dostupnosti
služeb v oborech praktický lékař pro
dospělé, praktický lékař pro
děti a dorost, gynekolog, stomatolog v ústavní
péči, v ústavních oborech interna,
pediatrie, chirurgie, gynekologie, porodnictví" atd.
Což ještě více zřejmě podtrhuje
paradoxnost celé situace.
Osobně bych chápal, kdyby vláda chtěla
znát způsob zajištění léčby
zvláště drahých diagnóz, jakými
jsou např. kardiochirurgické výkony, transplantace,
léčba zhoubných onemocnění
krve atd. To jsou oblasti, které by vláda měla
kontrolovat a měly by snad i být součástí
určitých vládních programů.
Nikoliv však k zajištění péče
praktického lékaře pro dospělé,
protože obecné ukazatele nic o konkrétní
situaci nepoví. Konkrétní posouzení
je - jak jsem výše uvedl - z úrovně
vlády prakticky nemožné. Je tudíž
zřejmé - a každý, kdo se problematikou
zdravotnictví zabývá, to jistě ví
- že právě regulace sítě a struktury
zdravotnických zařízení je tím
místem, odkud se už lze dobrat řešení
zdravotnictví jako systému. Je samozřejmě
třeba pokračovat přes doporučené
léčebné postupy akreditace oněmi kontrolními
a regulačními mechanismy, o kterých hovoříme
již několik let.
Z tohoto názoru rezultuji několik pozměňujících
návrhů. V článku I - současný
text navrhuji označit jako bod 2 a přiřadit
nový text tohoto znění: V § 6 odst.
1 se připojuje nové písm. m) tohoto znění:
"m) - osoby uvedené v § 6 A písm. c),
které jsou příjemci dávek nemocenského
pojištění (odkaz na § 11 písm.
a) bod 1 zákona č. 54/1956 Sb.)".
Zdůvodnění je toto: Mezi osoby povinné
platit zdravotní pojištění spadají
nezaviněně i ty osoby, které např.
onemocní po nástupu do zaměstnání
a zaměstnavatel s nimi rozváže pracovní
poměr ve zkušební době, nebo rozváží
pracovní poměr dohodou a onemocní v době
před ukončením pracovního poměru
dříve, než se mohly objektivně přihlásit
do evidence Úřadu práce, nebo onemocní
dříve, než se mohly objektivně přihlásit
do evidence Úřadu práce, kdy by se staly
osobou, za kterou je plátcem pojištění
stát.
V článku II, kterým se novelizuje zákon
592/1992, o pojistném u Všeobecné zdravotní
pojišťovny, by se zařadil nový bod 1,
ostatní body by se přečíslovaly. Bod
1 by měl toto znění: V § 3 odst. 7 se
současný text za slovy "je u nich vyměřujícím
základem částka" nahrazuje textem "přesahující
částku, která je vyměřovacím
základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného
stát (odkaz na § 3 c)".
Obdobně navrhuji upravit i § 3 a) odst. 3, kde se
slova "77% minimální mzdy" nahrazují
slovy "částky, která je vyměřovacím
základem osoby, za kterou je plátcem pojistného
stát". Opět odkaz na § 3 c). Zdůvodnění:
Předložený návrh sleduje sladění
zcela nelogických vyměřovacích základů,
které činí v současné době
65% minimální mzdy jako platba od státu a
77% jako vyměřovací základ pro osoby,
za které je plátcem stát. Nyní se
navrhuje platba od státu z vyměřovacího
základu 80% - předpokládám, že
by tento návrh nebyl přijat - minimální
mzdy, přičemž vyměřovací
základ pro osoby, za které je plátcem stát,
je příjem přesahující 77% minimální
mzdy. Domnívám se, že je správné,
aby se vyměřovací základy doplňovaly
a nikoliv různě předbíhaly.
V praxi to tedy bude znamenat, že vyměřovací
základ pro osoby, za které je plátcem stát
a které mají vedle toho své vlastní
příjmy - typickým příkladem
jsou pracující důchodci - bude částka,
která přesahuje vyměřovací
základ, která bude po schválení tohoto
zákona tvořit 80% minimální mzdy.
Zavádí se zde tedy určitý automatismus,
který změnou vyměřovacího základu
jako platby od státu automaticky změní vyměřovací
základ i pro osoby s vlastními příjmy,
za které je zároveň plátcem stát.
Pokud by tento návrh nebyl přijat, navrhuji v §
3 odst. 7 a v § 3 A odst. 3 nahradit číslici
77 číslicí 80.
V článku 3 bod 10 navrhuji vypustit. Pokud tento
návrh by nebyl přijat, navrhuji v úvodní
větě slovo "všech" nahradit slovem
"většiny". Úvodní text by
pak zněl: "Souhlasu většiny přítomných
zástupců státu je vždy třeba
k platnosti rozhodnutí správní rady o...".
Toto ustanovení by pak mohlo být chápáno
i jako vhodný nástroj k tomu, aby se začala
formulovat zdravotní politika státu.
Čl. 4. zákon 280/1992 Sb. bod 5 - § 6 odst.
4 za větu druhou vložit text "1. Všeobecné
zdravotní pojišťovně České
republiky nebo zaměstnanecké pojišťovně,
s níž se zrušovaná zaměstnanecká
pojišťovna slučuje, může být
poskytnuta návratná finanční výpomoc
ze státního rozpočtu maximálně
do výše převzatých závazků.
Žádost o návratnou finanční výpomoc
předkládá Všeobecná zdravotní
pojišťovna České republiky nebo zaměstnanecká
pojišťovna ministerstvu zdravotnictví. O poskytnutí
návratné finanční výpomoci
a její výši rozhoduje vláda na návrh
předložený ministrem zdravotnictví po
projednání s ministrem financí. Poskytnutá
návratná finanční výpomoc se
použije především k úhradě
závazků zrušované zaměstnanecké
pojišťovny vůči zdravotnickým zařízením."
Je to návrh, který prosazovali zástupci ministerstva
financí na výboru pro sociální politiku
a zdravotnictví. Tento návrh nebyl přijat.
Myslím si, že bychom se měli nad ním
znovu zamyslet a doplnit ho skutečně o to, aby pokud
náhodou bude takováto výpomoc poskytnuta,
byla využita především k úhradě
závazků vůči zdravotnickým
zařízením, neboť ostatní subjekty,
ke kterým může mít zdravotní
pojišťovna i závazky, jsou v normálním
tržním prostředí a jejich podnikání
nese plně znaky podnikatelského rizika. Nevidím
důvody ze státní půjčky uhrazovat
i tyto položky.
K bodu 11 - opět slova "souhlasu všech přítomných
zástupců státu" se nahrazují
slovy "souhlasu většiny přítomných
zástupců státu". Tolik mé pozměňující
návrhy.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Josefu Janečkovi. Slovo má paní poslankyně
Gerta Mazalová, připraví se pan poslanec
Martin Syka se svými pozměňovacími
návrhy.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážené kolegyně a kolegové,
dovolte mi podat krátký pozměňovací
návrh.
§ 21, zákon č. 592/92 Sb. se doplňuje
o odstavec 6, který zní, cituji: "Ustanovení
předchozích odstavců se netýká
dlužného pojistného, které bylo vybráno
právním nástupcem za pojištěnce
zrušené zdravotní pojišťovny."
Konec citátu.
Krátké odůvodnění. Nyní
v období, kdy se ruší zaměstnanecké
zdravotní pojišťovny, dle § 6 zákona
č. 280/92 Sb., o resortních, oborových, podnikových
a dalších zdravotních pojišťovnách,
zůstávají pohledávky za dlužné
pojistné jako nedobytné. V saldu aktiv a pasiv,
která jsou zvažována při rušení
zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven,
je dlužné pojistné uvedeno v plné výši
100% jako aktivum, ať při likvidaci nebo slučování
zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven.
Je nutné zainteresovat právního nástupce
na využití všech možných postupů
k jejich vydobytí od dlužníků, což
vyžaduje nesporně zvýšené náklady
na složité právní postupy při
vymáhání, ať při soudních
nebo mimosoudních řízeních, nutnost
personálních operací atd. Pokud by nebyla
vhodná hmotná zainteresovanost právního
nástupce na vymáhání dluhů,
hrozilo by nebezpečí, že bude považovat
vymáhání za neefektivní a dlužníci
by zůstali nepostižitelní na úkor potřeb
našeho zdravotnictví. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní
poslankyni Gertě Mazalové. Nemám žádné
další přihlášky do podrobné
rozpravy. Hlásí se pan poslanec Martin Syka, který
je samozřejmě přihlášen.
Poslanec Martin Syka: Pane předsedo, dámy
a pánové, tak jak jsem avizoval v úvodní
řeči, dovolil bych si předložit k hlasování
velmi jednoduchý pozměňovací návrh,
a sice na str. 2 v čl. 3, kde se navrhuje doplnit nový
bod 1, předposlední slovo zní "prováděcím".
Celý text zní: "Maximální výši
těchto nákladů a maximální
výši výdajů na pořízení
hmotného a nehmotného investičního
majetku stanoví ministerstvo financí prováděcím
předpisem." Podobný text je na str. 3 usnesení
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví,
v čl. 4, nový bod 12, poslední slova jsou
též "prováděcím předpisem".
Po doporučení naší legislativy a legislativy
ministerstva zdravotnictví doporučuji změnu
tohoto slova "prováděcím" za "právním",
čili "právním předpisem".
To je jeden návrh.
Druhý návrh je ten, který v podstatě
zde už na začátku doporučil ministr
zdravotnictví ve své řeči, a sice
z usnesení vypustit čl. 1, tedy ponechat původní
znění vládního návrhu, článku
1. Kladu to tedy za ministra zdravotnictví ve 2. čtení
k vašemu uvážení a k hlasování
ve čtení třetím. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Martinu Sykovi. Ptám se, zda se ještě někdo
chce přihlásit do podrobné rozpravy. Nevidím,
že by se někdo hlásil, proto podrobnou rozpravu
uzavírám. Konstatuji, že ani v ní nezazněl
návrh na vrácení návrhu zákona
výboru k novému projednání, ani na
zamítnutí návrhu zákona. Pokud pan
ministr Stráský ani pan zpravodaj poslanec Syka
nechtějí využít svého práva
na závěrečné slovo... Pan ministr
Stráský hodlá využít tohoto práva.
Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský:
Pane předsedo, já velmi stručně
děkuji za připomínky, které jsme dostali.
Protože některé připomínky jsou
velmi technického rázu, předpokládám,
že budeme mít minimální časový
prostor je posoudit na základě textu. Jinak děkuji,
protože některé jsou určitě takové,
kterým bude možno vyhovět.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi
a končím druhé čtení návrhu
tohoto zákona. Přistoupíme k bodu 7, je to
Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní
tisk 2085. O úvodní slovo žádám
místopředsedu vlády a ministra zemědělství
pana Josefa Luxe. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády a ministr zemědělství
ČR Josef Lux: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, úvodní slovo
k tomuto zákonu už zaznělo. Děkuji především
zemědělskému výboru za velmi podrobně
projednání. Zprávu a změny, které
jsou obsaženy ve zprávě zemědělského
výboru nebo v usnesení přijímám
a prosím, aby sněmovna podpořila zákon
ve znění těchto pozměňujících
návrhů. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
vlády a ministru zemědělství Josefu
Luxovi. Konstatuji, že Poslanecká sněmovna
přikázala předložený návrh
zákona k projednání zemědělskému
výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno
jako sněmovní tisk 2085/1. Žádám
pana zpravodaje výboru poslance Pavla Peška, aby se
ujal slova a podal sněmovně zprávu o jednání
ve výboru.
Poslanec Pavel Pešek: Pane předsedo, páni
ministři, dámy a pánové, na 66. schůzi
zemědělského výboru poslanecké
sněmovny Parlamentu 3. dubna 1996 projednal zemědělský
výbor vládní návrh zákona o
rostlinolékařské péči a o změnách
některých souvisejících zákonů,
sněmovní tisk 2085. Výsledkem toho projednávání
je usnesení č. 261, které máte na
svých lavicích a které budu v obecné
rozpravě navrhovat jako komplexní pozměňovací
návrh.
Zemědělský výbor po úvodních
slovech a po zpravodajských zprávách doporučil
sněmovně vládní návrh zákona
o rostlinolékařské péči a o
změnách některých souvisejících
zákonů schválit.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu zpravodaji
zemědělského výboru poslanci Pavlu
Peškovi. K předloženému návrhu
zákona otvírám rozpravu, nejprve její
obecnou část. Nemám žádnou písemnou
přihlášku do této části
rozpravy. Táži se, zda se někdo hlásí
z místa. V případě, že ne, uzavírám
obecnou část rozpravy, konstatuji, že nebyl
přednesen ani návrh na vrácení návrhu
zákona výboru k novému projednání
ani na zamítnutí návrhu zákona, a
zahajuji podrobnou rozpravu. Ani do ní nemám žádnou
písemnou přihlášku, ale konstatuji,
že se hlásí pan zpravodaj poslanec Pavel Pešek.
Má slovo. Zvažte prosím své další
přihlášky. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Pavel Pešek: Předkládám
sněmovně jako komplexní pozměňovací
návrh usnesení zemědělského
výboru č. 261, tak jak jej máte na lavicích,
s jednou drobnou úpravou. Při přepisu vypadl
v § 31 odstavec 1. Dovolím si text přečíst:
"Právnická nebo fyzická osoba, která
je chovatelem včel (dále jen chovatel včel)
je povinna oznámit příslušnému
obecnímu úřadu údaje týkající
se stanovišť včelstev a hromadného letu
včel stanovené v prováděcím
předpise a činit další opatření
v tomto předpise stanovená."
Odstavec, který je v textu usnesení, které
máte na lavicích, se označuje jako odstavec
č. 2. To je chyba, která se stala při přepisování
společné zprávy nebo usnesení zemědělského
výboru a prosím, aby to bylo zařazeno do
komplexního návrhu tak, jak je přednesen
v usnesení č. 261.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Pavlu Peškovi. Nevidím, že by se někdo
hlásil do podrobné rozpravy. Proto ji uzavírám.
Konstatuji, že ani v ní nezazněl návrh
na vrácení návrhu zákona výboru
k novému projednání ani na zamítnutí
návrhu zákona. Táži se pana místopředsedy
vlády a ministra zemědělství Josefa
Luxe i pana zpravodaje poslance Peška, zda chtějí
využít práva k závěrečnému
slovu. Ani jeden ani druhý nemíní tohoto
práva využít. Končím druhé
čtení tohoto návrhu zákona.
Než zahájím projednávání
osmého bodu, oznámím vám, že
jsme všichni dostali vylosované a písemně
vyhotovené pořadí všech poslankyň
a poslanců, kteří se chystají vznést
dotaz, ústní interpelaci buď na předsedu
vlády Václava Klause, nebo na některého
z členů vlády. Dosud jsem nedostal žádné
upozornění, že by někdo reklamoval nebo
uplatňoval nárok na opravu chyby, ke které
by eventuálně mohlo při losování
nebo vyhotovení seznamu dojít. Pokud tedy nikdo
do 17.00 hodin neupozorní, že je nějaká
chyba v tomto seznamu, budu považovat společně
s vámi tento seznam za schválený, zkontrolovaný
a právoplatný a při pořadí
ve čtvrtek, když budeme projednávat ústní
dotazy a interpelace na předsedu vlády a členy
vlády, budeme se tímto seznamem řídit.
Na řadě je bod osmý. Jde o
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk
1981. Žádám zástupce navrhovatelů
pana poslance Josefa Janečka, aby se ujal slova a svůj
návrh sněmovně vysvětlil a odůvodnil.
Poslanec Josef Janeček: Domnívám se,
že to podstatné bylo řečeno při
prvním čtení projednávání
tohoto návrhu zákona.
Při projednávání ve výboru
došlo, myslím si, k přijetí velmi dobrých
dalších pozměňovacích návrhů.
Sám se potom přihlásím do podrobné
rozpravy ještě s určitými dalšími
úpravami.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Josefu Janečkovi.
Protože Poslanecká sněmovna přikázala
předložený návrh k přikázání
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví
a usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní
tisk 1981/2, žádám zpravodaje výboru
pro sociální politiku a zdravotnictví pana
poslance Jindřicha Němčíka, aby se
ujal slova a podal sněmovně zprávu o projednání
tohoto návrhu ve výboru.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jindřich Němčík: Vážený
pane předsedo, kolegyně a kolegové, výbor
pro sociální politiku a zdravotnictví projednal
předložený návrh poslance Janečka
a dalších na svém zasedání dne
22. února t. r.
Výsledkem tohoto projednání je usnesení,
které jsme dostali do svých lavic. Výbor
svým usnesením doporučuje Poslanecké
sněmovně, aby vyslovila souhlas s návrhem
poslanců Janečka a dalších na vydání
zákona, kterým se mění zákon
ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti,
ve znění zákonů č. 84/1993
Sb., č. 165/1993 Sb., č. 307/1993 Sb., č.
182/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 134/1995 Sb. a
č. 160/1995 Sb., se třemi připomínkami,
jak je máte uvedeny v usnesení, které jste
dostali na své lavice. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu zpravodaji
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví
poslanci Jindřichu Němčíkovi.
K předloženému návrhu zákona
otevírám rozpravu, její obecnou část.
Nikdo nepodal písemnou přihlášku do
rozpravy. Táži se, kdo se do obecné části
rozpravy hlásí ze svého místa.
Nevidím žádnou přihlášku,
proto obecnou část rozpravy uzavírám.
Zahajuji podrobnou rozpravu. Hlásí se pan poslanec
Janeček, má slovo.