Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda vlády ČR Václav Klaus: To je také docela dobré si vysvětlit, protože já vím o vaší připomínce k dodržování zákona o malém a středním podnikání a tak se vám musím přiznat, že jsem očekával, že se mě budete ptát teď na to a že mě budete interpelovat právě kvůli tomu. Ale myslím, že to není čistá interpelace, to je jistá polemika, a jestli chcete, tak já vám na ni odpovím teď a odpovím vám, ano, že došlo k určité chybě.

V zákoně se říká, že vláda má poslat Poslanecké sněmovně zprávu o tom a tom ohledně malého a středního podnikání jednou za rok. Musím se přiznat, že vláda tuto problematiku projednala každý rok, v některých letech, jestli se nemýlím dokonce dvakrát, a pak došlo k tomu, že ministr hospodářství odeslal svým dopisem tuto zprávu hospodářskému výboru tohoto Parlamentu. Skutečně jsem teď ochoten připustit bez jakéhokoliv mučení, že v zákoně je napsáno "vláda Parlamentu" a skutečnost se stala, že "ministr hospodářství předsedovi hospodářského výboru Parlamentu". Myslím s:, že to je technická, administrativní chyba a je naprosto jasné, že vaše interpelace mě přiměla k tomu, abych se na tuto věc podíval a abych dal jasný pokyn, aby se to už nikdy neopakovalo. Ale zase, dal bych to do kategorie problémů spíše detailních, protože zprávy měl hospodářský výbor Parlamentu, nebylo to žádné zatajování, ale byla to chyba. Ano.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Jako další byl vylosován pan poslanec Josef Hurta, kterého prosím, aby se ujal slova. Bude interpelovat ve věci vstupu zahraničního kapitálu do České republiky. Připraví se pan poslanec Václav Exner.

Poslanec Josef Hurta: Vážený pane předsedo vlády, vláda schválila prodej mladoboleslavské Škodovky. Telekomunikací, Čokoládoven, rafinerií a dalších firem zahraničním firmám a konsorciím. Pak přijede pan Duncman a společně s Harvardskými fondy získá na 50% akcií SEPAPu, Sklounionu, kontrolní balík Biocelu, zítra může přijet třeba "pan Skrblík" a koupí si další kontrolní balíky.

V podstatě nemám nic proti přílivu zahraničního kapitálu do České republiky, pokud bude obdobně vstupovat český kapitál do ekonomiky jiných zemí. Podle mého názoru by měly naše firmy působit v zahraničí ve stejném rozsahu, v jakém působí zahraniční kapitál v České republice. To by mělo i nesporné efekty v měnové oblasti. Pokud jde o tok jednosměrný, stáváme se moderní kolonií, dostáváme se do hospodářské závislosti. Zahraniční firmy u nás budou prosazovat své zájmy bez ohledu na naše národní ekonomické zájmy. Zatím to vypadá tak, že mnohé z nich si vyspělé technologie ponechávají doma a u nás využívají komparativních výhod, zejména nízké mzdy a kvalifikované pracovníky.

Prodeje probíhají v období, kdy vláda nemá zpracovánu koncepci budoucího hospodářského rozvoje, nemá rozmyšleno, kde je nutné výsadní postavení státu v míře nezbytné pro veřejné zájmy a kontrolu zahraničního kapitálu. Podíl a roli zahraničního kapitálu se snaží kontrolovat každý stát.

Vážený pane předsedo vlády, zajímalo by mne proto, zdali je vám známo, jaký podíl kapitálu v České republice zůstal v českých rukou a jaké má stát páky k tomu, aby zahraniční kapitál přispíval k hospodářskému rozvoji, aby fungoval v zájmu republiky, nejen ve svém zájmu, popřípadě v cizích zájmech.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hurtovi. Předseda vlády má slovo.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Jsem velmi rád. že jednou mohu s panem poslancem Levého bloku souhlasit a poděkovat mu za dobrý nápad. Mě se to skutečně zdá bezvadný nápad, aby český kapitál investoval v zahraničí. Já, pane poslanče, dám pokyn českému kapitálu, aby investoval v zahraničí a myslím, že to bude okamžitě splněno. (Smích v sále.) To je docela šťastná myšlenka a je možná škoda, že padá až ke konci našeho volebního období. Kdybychom tenhle námět dostali dřív, tak možná. že jsme to mohli zařídit o kousek dříve

Co se týče zahraničního kapitálu, myslím si, že jeho podíl v české ekonomice není nadměrný, že je adekvátní naší ekonomické situaci. Opakovaně jako vláda říkáme, že u nás neinvestuje kapitál státní té či oné země. Investuje u nás kapitál individuální a já myslím, že je to zcela normální. Podíl nevidím jako znepokojující. Nezapomínejme, že zahraniční kapitál zde normálně platí daně, že tento kapitál je tady podřízen všem zákonům, které vy schvalujete, že tento kapitál zaměstnává naše zaměstnance a přispívá k dnešní míře zaměstnanosti, která u nás je apod.

Co se týče zákonných omezení nebo zákonných bariér, myslím, že se vše pohybuje ve standardních zákonech a ptáte-li se na to, jaká metoda kontroly existuje, tak např. vy jste schvalovali devizový zákon a víte co je povoleno a co není povoleno, jaká forma kontroly tady je. Proto já toto nepovažuji za nijak nebezpečný jev.

Úplně na závěr bych řekl, že český kapitál investuje do ciziny a myslím, že je zcela logické, že tento proces byl zahájen a sem také přesvědčen, že bude pokračovat.

Jako vláda se opravdu nedomníváme, že bychom ohledně vstupu zahraničního kapitálu měli udělat nějaký zásadní rezolutní regulační krok. Nedomníváme se prostě, že je to potřebné a já myslím, že je to tak správné.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi, pan poslanec Hurta s doplňujícím dotazem.

Poslanec Josef Hurta: Pane premiére, já se domnívám, že do určitých podniků vstupuje i státní kapitál, třeba do rafinérií, ale to tady není podstatné. Chtěl bych se ještě zeptat, jestli mi můžete sdělit, proč Česká republika daleko dříve aktivně nečelila agresivnímu vstupu zahraničního spekulativního kapitálu. Tento kapitál zdražoval úvěry pro český podnikatelský sektor.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan premiér Václav Klaus odpoví.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, teď nevím, jestli si máme vzít tabuli a vykládat ekonomické zákonitosti. Kauzalita, neboli pořadí věcí, o kterých jste se zmiňoval, je přesně opačná. Nikoli, že vstup zahraničního kapitálu, kterému říkáte spekulativní (dá se mu myslím méně nadneseně říkat krátkodobý kapitál) zdražoval úvěry, ale tento krátkodobý kapitál sem vstupoval přesně opačně, protože byly domácí úrokové míry vysoké, tak on měl motivaci sem vstoupit. Tím tady bylo kapitálu více, tím bylo peněz v ekonomice více, tím to způsobovalo snižování úrokových sazeb, nikoliv jejich zvyšování.Tato věc je zcela zřetelná.

Jestliže někdo analyzuje poslední dva týdny vývoje od zavedení širšího fluktuačního pásma české koruny, tak by si povšiml, že toho opravdu krátkodechého spekulativního kapitálu, který jako motýlek přiletí a odplyne při prvním nebezpečí, při prvním neklidu na finančních nebo kapitálových trzích, je u nás strašně málo. Nejvyšší hodnota zahraničního kapitálu zde byla řekněme koncem prosince loňského roku. Po těchto opatřeních mírně klesla, ale zase se už dostala víceméně na úroveň konce roku 1995. Kapitálu přelétavého a svým způsobem riskantního máme u nás myslím velmi málo. Stabilita v tomto ohledu je mimořádná. Myslím si, že kdekdo z nás mohl očekávat, že se může stát, že kapitálu odplyne více než odplynulo. Představy, že tohoto nebezpečného kapitálu bude mnoho, se podle mého názoru nenaplnily. Data to ukazují.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má s další interpelací, tentokrát ve věci kontroly privatizace, pan poslanec Václav Exner. Připraví se pan poslanec Oldřich Vrcha.

Poslanec Václav Exner: Pane premiére, lituji, že při předchozí interpelaci jste neodpověděl na základní otázku, kolik asi zahraničního kapitálu u nás bylo z hlediska poměru.

My prostě nejsme spokojeni s některými výsledky celkových procesů a s tím, jaký to má dopad na pozici naší země a na naše obyvatelstvo. Z tohoto oboru je i moje otázka. Týká se problému kontroly privatizačního procesu. Postupně byla odmítnuta nebo zrušena významnější účast jak Nejvyššího kontrolního úřadu, tak soudů na tomto procesu. Nikdy se nerealizovaly ani návrhy na parlamentní kontrolu privatizačního procesu.Vnitřní kontrola úřadu se ukazuje jako nedostatečná.

Domníváte se i nyní, že tento vládou prosazovaný postup je správný?

Jak hodnotíte nedostatky, kterých se v nejednom případě dopustil Fond národního majetku a chce na to vláda nějak nově reagovat?

Fond národního majetku při projednávání rozpočtových účetních závěrek vykazoval nejrůznější nedostatky v hospodaření, nad kterými se často v průvodním materiálu pozastavovala i vláda. V současné době jeho dluh představuje pětinu celkového státního dluhu a pohledávky po lhůtě splatnosti se postupně vyšplhaly na 8 miliard Kč. I když byly v poslední době podle údajů pana ministra Skalického poněkud sníženy, představují stále vážný problém.

Z hlediska účastníků kupónové privatizace obrovská část z nich byla přivedena do situace, kterou například naše strana předpokládala, to znamená, že nemají reálný přínos z kupónové privatizace. (Předsedající upozorňuje na čas.) Pokládáte tuto situaci za neschopnost tohoto ohromného počtu lidí nebo spíše za jejich oklamání?

Dovolte mi ještě poslední otázku. Cítí se vláda odpovědna -

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Promiňte, pane kolego, váš čas uplynul, budeme muset někde ten limit začít respektovat. Slovo má pan premiér Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Jestli chcete, pane poslanče, i ve vazbě na minulou otázku já jsem schopen orientační číslo dát, ale musím se přiznat, že to dělám s určitými rozpaky, protože definičně je to obrovský problém. Velmi sporné je vzít si, co vlastní zahraniční kapitál, vlastní-li sto procent nějakého podniku nebo 49%, vlastní-li 20%. To je metodologicky docela čisté. Já vám ale řeknu dvě čísla. Abych to nekomplikoval, čísla nebudu říkat v dolarech, ale budu je říkat v korunách a řeknu dva typy investic.

Přímé zahraniční investice v České republice od zahájení privatizačního procesu do dneška dosáhly řádové 150 mld. Kč.

Čisté porfoliové investice, to znamená nákupy akcií (ale v tom jsou mimochodem i státní dluhopisy, a to by se z toho zase klidně dalo odečíst - proto říkám, že jsou to velmi hrubé cifry) dosáhly řádově 70 mld. Kč.

Dohromady je to něco přes 200 mld. Kapitál této země jakkoli definovaný a jestli do toho přidáme to či ono, se pohybuje v tisících miliard, mnoha tisících miliard. Takže ta částka je řekl bych relativně velmi mírná a velmi příznivá. Tolik k těm kvantitativním číslům. A opakuji jejich metodologickou obtížnost, přesně počítat něco proti něčemu a co z nich odečíst apod.

Co se týče kontroly privatizace, zdá se mi nadsazená kritika, která je prováděna. Nezdá se nám, že by privatizace měla být politizována, nezdá se nám, že by na ni měly být uplatněny standardní metody typu soudního protestu proti privatizaci. Nedovedu si to představit. Je to marné a falešné volání. Jestli se dnes rozhoduje o druhém operátoru naší telefonní soustavy, a ani nevím, jestli už bylo rozhodnuto nebo nebylo, ale jestli se dnes rozhoduje a účastní se toho nevím kolik, asi 6, konkurentů, tak při myšlence, představě, že by si někdo smysluplně představil, že konkurent, který bude na druhém, třetím, čtvrtém, pátém, šestém místě má právo se obrátit na soud a začít zpochybňovat rozhodnutí toho či onoho státního orgánu, tak prohlašuji, že by žádná privatizace v této zemi nemohla vůbec ani být zahájena a považuji to za falešné volání. Prostě to nejde nechat tímto způsobem soud rozhodovat o této věci. Nemohu si pomoci, jsem plně přesvědčen, že to je marná věc a falešné volání.

O tom, jestli je veškerá privatizační aktivita Fondu národního majetku ideální, jestli každý ten či onen rozhodnutý privatizační projekt dopadl ideálně nebo neideálně, jak vidíte na panu Stehlíkovi a Poldi Kladno atd., tak samozřejmě, že ne. Ani to tak nemůže být. Ale nedomnívám se, že je to pod úroveň chyb standardního jakéhokoli masového společenského procesu.

Nevěřím a není pravda, že účastníci kupónové privatizace nemají efekt z kupónové privatizace. To prostě není pravda. Já myslím, že každý dobře ví, že to není pravda. Někdo si ty akcie ponechal, někdo si je neponechal a prodal je. Když je prodal, měl z toho efekt a myslím, pane poslanče, že znáte ty efekty stejně dobře, jako je znám já. Kdo si akcie ponechal, má z nich ten či onen přímý efekt v dividendách apod., má z nich ten efekt, že v budoucnu jejich hodnota buď stoupne nebo zůstane stejná, nebo klesne. Prostě není pravda, že držitelé akcií z kupónové privatizace nemají tyto efekty. Dopisy, které dnes a denně dostávám, mě o tom přesvědčují. Lidé mi píší: rozhodl jsem se prodat třetinu akcií, které mám, za tyto peníze jsem si koupil tu a tu věc, na kterou jsem se nikdy předtím nezmohl. Standardní dopis a myslím, že vy znáte stejné věci kolem sebe, znáte je dobře jako já.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec Exner.

Poslanec Václav Exner: Pane premiére, říkáte mi v zásadě, že je to v pořádku. Dovolte mi citát: "Bezpochyby se ukázalo, že rozhodnutí o privatizaci Poldi ocel Kladno nebylo v pořádku. V pořádku nebylo toto rozhodnutí ani tak jako celek, ale spíše jeho vnitřní střeva. Tam byla udělána spousta pro mě neomluvitelných chyb, o tom prostě sporu není. Vláda ani její předseda netuší nic o detailech tisíců smluv s jednotlivými privatizátory."

Jsou to vaše slova z rozhovoru pro Lidové noviny. Pokládáte tuto záležitost za správnou? Ze vláda o tomto neví a že si není jista, že takovéto chyby nevznikaly? My můžeme každý ze svého okresu a prakticky z každého okresu jmenovat podniky, které podobným procesem byly zničeny se všemi důsledky, které z toho plynou pro celé okolí.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan premiér Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, nevím, jestli můžete jmenovat desítky podniků, které jsou tímto procesem zničeny. Já je neznám, jmenujte je, prosím vás. Jsem ochoten si o tom povídat. Ani ta nešťastná Poldi Kladno nebyla naštěstí zničena. Čili nehrajme tuto kartu. Není to prostě pravda. Tato slova jsem skutečně napsal a já za těmito slovy stojím. Říkám, že rámcovou smlouvu, rámcový koncept privatizace schválila vláda, ale že vláda v žádném případě nemůže dohlédnout na jednotlivé formulace desítek stránek leckdy dlouhé smlouvy mezi Fondem národního majetku a tím či oním nabyvatelem. Takže o tom byla tato slova, že detailní desítky stránek a podmínky a subpodmínky jsem já jako předseda vlády neviděl, ani v případě privatizace Poldi Kladno, ale neviděl jsem ještě ani jednou jedinkrát ve svém životě o žádném privatizovaném podniku. A také to není úkol vlády a není to úkol předsedy vlády.

Takže ten citát, který jste četl, mířil k této věci a zpětně mohu říci, kdybych já byl úředníkem fondu, tak bych některá tato slova a některé tyto podmínky nepřijal, nenapsal bych je a dělal bych to jinak. Takto to bylo napsáno. Ale nechci se pouštět do laciných příměrů. Je evidentní, že každý individuální privatizovaný podnik a privatizační projekt je jednotlivost a je třeba ji vidět v rámci celku, který je naprosto nesporný.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. K mikrofonu přistoupí pan poslanec Oldřich Vrcha s interpelací ve věci zvýšení důchodů. Připraví se pan poslanec Jan Bláha.

Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane premiére, dle vašeho prohlášení hodlá vaše vláda zvýšit důchody právě měsíc před parlamentními volbami. Avšak nikde neuvádíte, o kolik se zvýší životní náklady nejen důchodců, ale i ostatních občanů naší země v případě, že vaše vláda bude nadále vládnout. (Pobavení v sále.)

Je to váš předvolební manévr, přesně takový, jako byl před parlamentními volbami v roce 1990 a dále v roce 1992.

Nikdy jste nedodržel své slovo, ba ani v programovém prohlášení nynější vlády. Nyní každý váš volič si může po čtyřech letech vaší vlády zrekapitulovat o kolik byly zvýšeny důchody a platy občanů, ale také o kolik se zvýšily životní náklady občanů naší země. Leckterý cikán by vám mohl závidět vaši "brilantní" pravdomluvnost.

Předseda Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa pan dr. Miroslav Sládek vás velmi dobře odhalil již před parlamentními volbami v roce 1992. (Veselost v sále.) Již tehdy řekl, že přijde březen a duben 1996 před parlamentními volbami a budete opět nabízet zvýšení důchodů, jen proto, abyste pro ODS opět získal voliče. Ptám se, není to váš předvolební trik? Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji pěkně panu poslanci Vrchovi. Předseda vlády ČR.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, nezklamal jste mne, skutečně. (Veselost.) Je to uspokojivé. Skoro bych já vás interpeloval, kdybych mohl (Veselost.), že si nevybavuji, že by republikánská strana slibovala voličům, jaká bude inflace, kdyby náhodou vyhrála volby. Nevybavuji si, že byste někdy něco takového někdy slibovali.

Za prvé musím zásadně odmítnout, že jsme nějaký takový manévr udělali v minulých volbách. Naopak. Musím zodpovědně říci, že před volbami 1990 - já jako ministr financí jsme v polovině nebo v závěru května vědomě před volbami oznámili, že k 9. červenci dojde k likvidaci tzv. záporné daně z obratu, neboli dotací k cenám potravin, jestli si vzpomínáte, které zvýšily od 9. července ceny potravin. Vědomě jsme to udělali před volbami. Vědomě jsme to oznamovali v závěrečných dnech května, 10 -14 dní před volbami. A říkali jsme - nemáme sebemenší důvod, abychom to zakrývali a udělali to druhý den po volbách. Trvám na tom a považuji to za naprosto zásadní. Nevybavuji si, že by v roce 1992 došlo k nějakému cenovému či důchodovému pohybu, který by mohl tak či onak souviset s volbami.

Co se týká roku 1996, již jsem zde minule vysvětloval, jak jsme obtížně ve druhé polovině roku 1995 - při o kousek až překvapivém utlumení inflace - odhadovali, kdy dojde k posunu životních nákladů o 5%, po kterých - jak víte - nám ukládá zákon, abychom provedli valorizaci důchodů podle nového důchodového zákona. Velmi obtížně jsme to odhadovali. Odhadovali jsme to na přelomu léta a podzimu roku 1995. V té době jsme dva měsíce po sobě měli nulovou inflaci, absolutně nulovou. Nezdálo se nám přesnější, než odhadnout, že ta pětiprocentní hranice bude dosažena někdy v dubnu 1996. A proto jsme zvolili 1. duben 1996 jako den valorizace důchodů. Nemělo to sebemenší souvislost s volbami. A kdyby to bylo později, tato pětiprocentní hranice, já vás ubezpečuji, že bychom to udělali později. V lednu se nám bohužel inflace zvýšila o kousek více než jsme předpokládali, naštěstí se v únoru zase navrátila na svůj původní trend. Takže zvýšení důchodů, které nastane k 1. dubnu 1996 a které bude v průměru o - nemýlím-li se - 488 Kč způsobí, že průměrný starobní důchod v dubnu 1996 bude 115,1% důchodu z dubna 1992. Mluvím o reálném, nikoli nominálním vyjádření.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Pan kolega Vrcha se přece jenom hlásí s doplňující otázkou.

Poslanec Oldřich Vrcha: Já bych řekl jen maličko. Pane premiére, snad každý z občanů této země si udělá úsudek sám. A pokud nevíte, program naší SPR-RSC od roku 1990 se nezměnil. (Veselost.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Těžká reakce. (Veselost.) Jako další vystoupí poslanec Jan Bláha s interpelací, která nebyla specifikována. Připraví se opět pan poslanec Oldřich Vrcha.

Poslanec Jan Bláha: Pane předsedající, pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, obracím se na pana premiéra s celkem jednoduchou otázkou, proč neexistuje surovinová politika vlády. Mohl bych v tuto chvíli skončit a čekat na vaši odpověď. Nečekám pane premiére však ve vaší odpovědi oznámení, že ministr hospodářství má své teze. že Ministerstvo životního prostředí má své analýzy. Vím, že žádná surovinová politika není obsahem vládního prohlášení.Vím však také, že i na vás, pane premiére, se obracejí obce, jejich volená samospráva, které poukazují doslova na nepřípustné chování a přehlížení obcí úředníky státní správy Ministerstva hospodářství i laxní přístup úředníků Ministerstva životního prostředí. Není to důsledkem právě chybějící surovinové politiky státu a z ní zdůrazňuji - odvíjející se legislativy? Nebo se máme domnívat, že není zpracována z naprosto jiných, prozaických důvodů? Např. že by muselo naše horninové prostředí, jeho ochrana a zdroje surovin z titulu komplexní surovinové politiky procházet důrazněji řízením zákona 244/1992, o posuzování vlivu na životní prostředí? Anebo - další otázka, poslední: dala vláda příslib některé zahraniční společnosti nejenom na průzkum zlata, ale následně i na jeho těžbu?

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bláhovi. Pan premiér Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já znám názory sociální demokracie na nejrůznější pokusy znovu zavést centrální plánování, tentokráte pod jinou hlavičkou a pod jinými názvy. Jednou pod názvem průmyslové politiky, podruhé proexportní, potřetí surovinové, atd. Čili nejsem překvapen touto otázkou. Ano, nemáme dokument, který by na několika stech stránkách pod názvem surovinová politika předem na následující pětiletku nebo dlouhodoběji, na delší dobu přesně říkal, že na tom a tom místě se bude těžit to, na tom a tom místě se bude těžit ono. Takový dokument nemáme a já si myslím, že by bylo velmi chybné, kdybychom o takový dokument vůbec usilovali a pokoušeli se ho vytvořit.

Surovinová politika je schována a formulována v desítkách a desítkách legislativních aktů. Myslím, že všichni dobře víte, že tato surovinová politika tam je. Považuji za velmi nezodpovědné, aby se rozehrávala teď taková jednoduchá karta, která se mi zdá nesmírně zdramatizovaná a nesmírně nezodpovědná, např. v souvislosti s průzkumem zlata a potenciální těžby zlata v naší zemi.

Myslím si, že průzkum surovinové základny je věcí standardní, dělanou na celém světě a nevidím důvod, proč bychom takový průzkum neměli provádět. O tom, že je nekonečný rozdíl mezi průzkumem a těžbou myslím vědí všichni. Do omrzení to každému opakujeme. Do omrzení opakujeme, že nikdo nedal dosud ani slůvko souhlasu s těžbou zlata. Ze se jedná výlučně a výlučně o průzkum zlata. Ale přesto toto buď není slyšet, nebo to nechce být slyšeno. Takže já opakuji, že ke každé věci, ke každé těžbě toho či onoho, té či oné suroviny vždy, beze zbytku, bez jediné výjimky se vyjadřuje Ministerstvo životního prostředí a jeho orgány. Není pravda, že by tomu tak nebylo. Dobře víte, že není vždy souhlas mezi zájemci o těžbu, postojem vlády, postojem Ministerstva životního prostředí.

A to je ta surovinová politika v praxi tak, jak je dnes a denně prováděna. A o tom, že v každé společnosti na světě bude vždy věčně spor o to, jestli se má ještě v tomto lomu vytěžit o kousek víc kamene, jestli se má v té a v té šachtě vytěžit ještě o kousek více uhlí, prostě tento spor tady bude vždycky. Vždycky budou obyvatelé obce nedaleko, kteří budou říkat ne, vždycky budou jiní, kteří budou říkat ano. To je standardní realita. Žádný sebegeniálnější zákon, žádná sebegeniálnější surovinová politika jako dokument nám od toho prostě nemůže nikdy pomoci. Je to permanentní lidské rozhodování a myslím, že se u nás provádí racionálním způsobem.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. S doplňujícím dotazem se hlásí pan poslanec Bláha.

Poslanec Jan Bláha: Pane premiére, právě jste mi potvrdil obavu, jestli ty účely nejsou úplně jiné. Ptal jsem se vás například, jestli vláda nedala příslib. Podle novin, podle včerejší jednadvacítky, podle vyjádření prezidenta kanadské společnosti takovýto příslib právě od vlády obdržela. Pane premiére, mě překvapuje, že neznáte, jak se chovají vaši páni ministři, pan ministr Benda i pan ministr Dyba. Prostě jenom to, co jste řekl, nemáte pravdu.

A ještě ke standardu. I v zemích Evropské unie jistá politika v tomto smyslu existuje, protože také jde o to, jakým způsobem těžit, jakým ne, jestli jde o drancování surovin. Například u nás jen pro vaši informaci, když už se udělají nesmyslná nabídková řízení a v nich se udělá průzkum, tak podle naší dosavadní platné legislativy v podstatě dnes takovýto geologický průzkum se následně stává vlastníkem ložiska pro případnou eventuální těžbu. A z toho také vychází prezident této společnosti a přesně tak se choval naposledy včera v jednadvacítce.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan premiér s reakcí.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Nemohu hájit, jak se choval ten či onen člověk v jednadvacítce, jak odpovídal na dotazy, ale vy jste sám řekl "při eventuální těžbě". Opakuji, že nikdy žádná debata o faktické těžbě, které bych byl přítomen, nebo doufám, že kdokoliv jiný z vlády, že taková debata prostě nebyla a úvaha o tom, jestli těžit nebo netěžit tu či onu surovinu je potřeba dělat na konkrétních číslech, na konkrétní analýze a případně ji povolit nebo nepovolit. Nikdy nic takového nebylo v této věci prováděno.

Takže nepřijměme zájem té či oné průmyslové lobby prosazovaný přes sdělovací prostředky jako předjímání rozhodnutí vlády a státu. Nebylo toto rozhodnutí prováděno a já mohu též zavrtět hlavou nad tím, co ten či onen průmyslník s těmi či oněmi ambicemi říká do sdělovacích prostředků.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. To byla ze zákona poslední interpelace, kterou bylo možno podat. Vzhledem k tomu, že časový limit 16.50 je již za námi, dovolím si vyhlásit sedmiminutovou přestávku s tím, že budeme pokračovat v interpelacích na členy vlády.

Jako první bude interpelovat pan poslanec Oldřich Vrcha pana ministra Jindřicha Vodičku. Děkuji v tomto okamžiku panu premiérovi.

(Schůze přerušena v 16.55 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 17.00 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně a kolegové, je 17.00 hodin, pokračujeme bodem našeho programu, kterým jsou Ústní interpelace na členy vlády České republiky.

Jako další dostane slovo, jak už jsem avizoval, poté, co se uklidníte a zaujmete svá místa, včetně členů vlády, děkuji vám za to předem, pan poslanec Oldřich Vrcha, který se chystá interpelovat pana ministra Jindřicha Vodičku ve věci sociálního zabezpečení občanů České republiky.

Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane ministře, za dobu řízení vašeho ministerstva dochází k sociálním nejistotám, jak poctivě pracujících občanů, tak i důchodců. U pracujících není v některých případech jejich zaměstnavateli dodržován zákoník práce, zejména při rozvazování pracovního poměru, čímž dochází k soudním sporům. Takto rozvázané pracovní poměry jsou rozsudky soudu měněny a uznávány za neplatné. Takový občan se dostává do situace zaměstnanosti. Zaměstnavatel jej však nepřijme, resp. nezadá práci a tím také nevyplácí mzdu. V takovém případě Úřad sociálního zabezpečení zastaví sociální podporu v nezaměstnanosti, samozřejmě oprávněně.

Jak si mají v takových případech občané počínat, prosím, zveřejněte, aby nemuseli soudně vymáhat ušlou mzdu od zaměstnavatele, neboť další soudní proces může trvat i několik let a bez finančních prostředků pro občana. Takovéto šetření není na místě. Jestli vy prosazujete vstup naší republiky do Evropské unie, pak tedy na úrovni, a to se vším všudy, tedy nejen za světové ceny spotřebního zboží a životních nákladů, ale také ve stejném poměru odměnu za práci našich občanů, výši důchodu a tím také sociální podpory v nezaměstnanosti. Vyčíslete, prosím, pane ministře, kolik je v České republice nezaměstnaných, kteří jsou mimo evidenci, tzn. již neberou žádnou podporu v nezaměstnanosti. Jakým způsobem tyto evidujete a zda je vůbec evidujete. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji, pan ministr Vodička se ujme slova. Dámy a pánové, prosím ještě jednou o klid.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, na poslední otázku pana poslance Vrchy, abych vyčíslil, kolik je nezaměstnaných v České republice mimo registry úřadů práce odpovím, že ten rozdíl je prakticky nulový, je statisticky zanedbatelný.

Od roku 1994 se provádí v České republice ještě tzv. výběrové šetření pracovních sil, provádí jej Český statistický úřad na vzorku zhruba 15000 respondentů, provádí se pravidelně každé čtvrtletí. Je to průzkum, dotazníková akce nebo průzkum veřejného mínění, kde lidé odpovídají na otázku, zda jsou nezaměstnaní či nikoliv. Takto zjištěná čísla, takto zjištěná míra nezaměstnanosti v České republice se od míry registrované nezaměstnanosti, kterou vedou úřady práce, liší o méně než 1%, tzn., že pokud v měsíci únoru např. byla míra nezaměstnanosti evidovaná úřady práce v České republice 3,1%, kdyby v tomto okamžiku Český statistický úřad zjišťoval svou metodou míru nezaměstnanosti, dospěl by možná k procentu 3,3, 3,5. Čili rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti zjištěnou statisticky a mírou nezaměstnanosti zjišťovanou úřady práce je minimální a jednoznačně svědčí o tom, že drtivá většina lidí, kteří přijdou o zaměstnání v daném měsíci, se s důvěrou obrací na úřady práce, které si za svou více než pětiletou existenci vydobyly dobré postavení, dobrou pověst u občanů, kteří přijdou o zaměstnání a ocitnou se ve svízelné životní situaci.

Jinou metodu, jak zjistit počet nezaměstnaných v České republice, neznáme a neznají ji nikde na světě. To znamená, že počet nezaměstnaných osob v České republice se velice blíží tomu počtu osob, které vykazují jako nezaměstnané úřady práce.

Pane poslanče, vy jste si víceméně na tu první část své interpelace odpověděl sám. Pokud při rozvazování pracovního poměru dojde k porušení zákoníku práce, pak je možné se samozřejmě obrátit na soud, bránit se soudní cestou a vy jste řekl, že tak mnozí občané činí, pokud skutečně dojde k porušení zákoníku práce ze strany zaměstnavatele a že se svého práva domohou.

Ve společnosti, která je založena na soukromém vlastnictví, která je založena na tom, že většina zaměstnavatelů je dnes soukromými subjekty, je toto jediná cesta, jak se domoci svých práv. Stát nemá právo vstupovat do podniků a něco jim nařizovat, i když samozřejmě úřady práce jako orgán státní správy kontrolují dodržování pracovně právních vztahů s dodržováním zákoníku práce, patří to do kontrolovatelných položek a samozřejmě, když úřad práce zjistí porušení zákoníku práce, může vyměřit pokutu ve výši 250 000 Kč, při opakování této závady až do výše 1 milionu Kč a úřady práce neváhají s vyměřováním pokut tam, kde dochází k porušování pracovně právních vztahů. Pokud nevyplatí zaměstnavatel svým zaměstnancům mzdu, je to opět soudní cestou, kterou je možno se domáhat vyplacení této mzdy. Jiná cesta není možná, ale stát je zde připraven lidem, kteří jsou bez příjmu, poskytnout pomoc i finanční pomoc tak, aby v tomto přechodném období, např. soudního sporu, byla zajištěna rodina člověka, který se soudí.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Přeje si pan poslanec doplňující dotaz? Není tomu tak. Slovo má tedy pan poslanec Jiří Šoler, který bude interpelovat pana ministra Jana Rumla ve věci nerovnosti občanů. Bude lepší, když ten složitý název, který mám ve zkratkách, přečte sám. Prosím, pane poslanče.