Ministr spravedlnosti ČR
Jiří Novák: Pane
místopředsedo, pane předsedo, dámy
a pánové, hlavním cílem této
úmluvy je mezinárodní spolupráce při
odhalování a při boji proti fenoménu,
který je lidově zván praní špinavých
peněz. Smyslem úmluvy je rovněž doplnit
již existující smluvní nástroje,
které jsou vypracovány v rámci Rady Evropy,
a to zejména Evropskou úmluvu o právní
pomoci ve věcech trestních a Evropskou úmluvu
o předávání trestního řízení,
k níž přistoupila i Česká republika.
Úmluva obsahuje systém
pravidel, která umožní širokou mezinárodní
spolupráci s cílem zbavit pachatele trestných
činů nástrojů a výnosů
z jejich nezákonné činnosti. Více
jsem toho již řekl při své úvodní
řeči při prvém čtení.
Myslím, že to pro uvedení této smlouvy
stačí.
Navrhuji jménem vlády
České republiky, aby Poslanecká sněmovna
vyslovila s tímto návrhem úmluvy souhlas.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Předložený vládní návrh
jsme v prvém čtení přikázali
brannému a bezpečnostnímu výboru,
který jej projednal a přijal usnesení, které
jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2030/1.
Žádám proto
nyní pověřeného zpravodaje tohoto
výboru pana poslance Václava Klučku, aby
předložené usnesení uvedl.
Poslanec Václav Klučka:
Pane předsedající,
pane předsedo, branný a bezpečnostní
výbor projednal návrh k vyslovení souhlasu
s Úmluvou o praní, vyhledávání,
zadržování a konfiskaci výnosů
ze zločinu, smlouvy sjednané ve Štrasburku
dne 8. 11. 1990, tisk 2030 a dne 21. února pod usnesením
č. 332 doporučil Poslanecké sněmovně
vyslovit s návrhem této úmluvy souhlas.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
K uvedenému vládnímu návrhu otevírám
rozpravu. Písemné přihlášky nemám,
nikdo se nehlásí ani z pléna, proto rozpravu
končím.
Přikročíme
k hlasování, před tím vás však
odhlásím. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali
a tím zjistíme, zdali sněmovna je připravena
ještě něco projednávat.
Vzhledem k tomu, že masmédia
využila této příležitosti, využiji
této příležitosti také a žádám
poslance, aby se dostavili do sněmovny, abychom mohli hlasovat.
Budeme hlasovat o usnesení Poslanecké
sněmovny, které je součástí
předloženého vládního návrhu.
Zahájil jsem 129. hlasování.
Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh byl přijat
- pro hlasovalo 66 poslanců, nikdo nebyl proti.
Dalším bodem je
Prosím ministra spravedlnosti
pana Jiřího Nováka, aby z pověření
vlády uvedl ve druhém čtení předložený
vládní návrh.
Ministr spravedlnosti ČR
Jiří Novák: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, dámy a pánové, i ohledně
této úmluvy bylo jednáno v rámci prvého
čtení. Mohu odkázat i zde na své úvodní
slovo. Tento dodatkový protokol navazuje na více
nežli 16leté působení této smlouvy
a ukázalo se, že je třeba ji v některých
směrech doplnit a zajistit účinnější
postih pachatelů trestných činů.
Navrhuji proto Poslanecké
sněmovně, aby vyslovila souhlas s návrhem
této úmluvy.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Předložený
vládní návrh jsme v prvém čtení
přikázali ústavně právnímu
výboru, který jej projednal a přijal usnesení,
které jsme obdrželi jako sněmovní tisk
2031/1. Žádám proto nyní pověřenou
zpravodajku paní poslankyni Milenu Kolářovou,
aby předložené usnesení uvedla.
Poslankyně Milena Kolářová:
Pane předsedo,
pane předsedající, pane ministře,
dámy a pánové, dovolte, abych vás
seznámila s usnesením ústavně právního
výboru.
Ústavně právní
výbor doporučuje Poslanecké sněmovně
Parlamentu, aby vládní návrh, kterým
se předkládá Poslanecké sněmovně
Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
Dodatkový protokol k Evropské úmluvě
o vzájemné pomoci ve věcech trestních,
sjednaný ve Štrasburku dne 20. dubna 1959,
schválila.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: K
uvedenému vládnímu návrhu otevírám
rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, rozpravu
končím. Přikročíme k hlasování.
Budeme hlasovat o návrhu
usnesení Poslanecké sněmovny, které
je součástí předloženého
vládního návrhu. Zahájil jsem 130.
hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh byl přijat
- pro hlasovalo 67 poslanců, nikdo nebyl proti.
Dalším bodem je
Prosím ministra spravedlnosti
pana Jiřího Nováka, aby z pověření
vlády uvedl ve druhém čtení předložený
vládní návrh.
Ministr spravedlnosti ČR
Jiří Novák: Vážený
pane předsedající, pane předsedo,
dámy a pánové, i u této úmluvy
vycházející ze zkušeností získaných
během 15 let jejího fungování sjednaly
členské státy Rady Evropy dodatkové
protokoly.
Cílem jejich sjednání
bylo především usnadnit provádění
úmluvy v některých směrech, promítnout
do ní některé změny v oblasti kriminality
a zajistit vyšší účinnost postihu
pachatelů trestných činů. I zde odkazuji
na své úvodní slovo, které jsem pronesl
v rámci prvého čtení, a doporučuji
Poslanecké sněmovně, aby i s tímto
návrhem vyslovila svůj souhlas.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Předložený
vládní návrh jsme v prvém čtení
přikázali brannému a bezpečnostnímu
výboru, který jej projednal a přijal usnesení,
které jsme obdrželi jako sněmovní tisk
2033/1. Žádám proto nyní pověřenou
zpravodajku tohoto výboru paní poslankyni Miladu
Kadlecovou, aby předložené usnesení
uvedla.
Poslankyně Milada Kadlecová:
Pane předsedající,
pane předsedo, dámy a pánové, branný
a bezpečnostní výbor projednal vládní
návrh, kterým se předkládá
k vyslovení souhlasu Parlamentu ČR Dodatkový
protokol sjednaný 15. října 1975 ve Štrasburku
a Druhý dodatkový protokol sjednaný 17.března
1978 ve Štrasburku k Evropské úmluvě
o vydávání.
Po odůvodnění
ministra spravedlnosti pana dr. Jiřího Nováka
a po mé zpravodajské zprávě branný
a bezpečnostní výbor doporučuje Poslanecké
sněmovně Parlamentu ČR vyslovit souhlas s
dodatkovým protokolem k Evropské úmluvě
o vydávání sjednané 13. prosince 1957
v Paříži a Druhým dodatkovým
protokolem k Evropské úmluvě o vydávání
sjednané 13. prosince 1957 v Paříži.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: K uvedenému vládnímu
návrhu otevírám
rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže
ji končím. Přikročíme k hlasování.
Budeme hlasovat o návrhu usnesení PS, které
je součástí předloženého
vládního návrhu.
Jedná se o 131. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo
je proti? Návrh byl přijat.
Pro hlasovalo 74, nikdo nebyl proti.
Děkuji panu ministru Novákovi.
Dalším bodem je
Prosím ministra zahraničních
věcí pana Josefa Zielence, aby z pověření
vlády uvedl ve druhém čtení předložený
vládní návrh.
Ministr zahraničních
věcí ČR Josef Zieleniec: Pane
předsedo, pane předsedající, dámy
a pánové, předkládám materiál
týkající se ukončení subscese
České republiky do smluv uzavřených
mezi bývalým Československem a Maďarskem.
Výsledkem subscesních jednání s maďarskou
stranou byl podpis protokolu, který se uskutečnil
v rámci mé oficiální návštěvy
v Maďarsku v roce 1995. Česká republika se
přijetím deklarace České národní
rady v prosinci 1992 přihlásila ke všem mezinárodně
právním závazkům po bývalé
Československé federaci. Zásady postupu při
jednání o subscesi České republiky
do mezinárodních smluv sjednaných československou
federací byly stanoveny příslušným
usnesením vlády České republiky.
Na tomto základě
bylo jednáno o subscesi a intertarizaci smluvní
základny rovněž s Maďarskou republikou.
To znamená, že česká strana vycházela
při jednáních z principu automatické
subscese České republiky do závazků
a práv bývalé federace.
Jak jsem již uvedl v prvním
čtení, maďarská strana naopak od počátku
jednání prosazovala vlastní přístup
opírající se o tzv.teorii čistého
stolu.
Uvedená principiální
různost stanovisek ovlivnila i délku a komplikovanost
jednání, které vyústilo v přijetí
kompromisního textu protokolu. Dikce tohoto protokolu umožňuje
české straně podržet si vlastní
právní pozici automatického subscesora a
nezpochybňuje tak jí prosazovanou teorii právní
kontinuity.
V rámci jednání
o revizi smluvní základny byly smlouvy rozděleny
do dvou kategorií v závislosti na tom, zda má
být platnost smlouvy ukončena, nebo potvrzena.
Předpokládaný
smluvní dokument o subscesi a revizi smluvní základny
s Maďarskou republikou je v souladu s českými
zahraničními politickými zájmy a českým
právním řádem, s obecně uznávanými
zásadami mezinárodního práva a se
závazky převzatými v rámci jiných
platných smluv.
V souladu s dosavadní smluvní
praxí v této oblasti byla pro protokol zvolena forma
mezivládní smlouvy s tím, že vnitrostátně
spadá do kategorie smlouvy prezidentské a vyžaduje
souhlas Parlamentu České republiky a ratifikaci
prezidentem České republiky.
Výměna ratifikačních
listin se nepředpokládá. Po ratifikaci protokolu
bude druhé smluvní straně v souladu s jeho
článkem 4 oznámeno splnění
vnitrostátních předpokladů pro jeho
vstup v platnost. Jsem přesvědčen, že
přijetí předkládaného protokolu
Poslaneckou sněmovnou bude znamenat významný
krok ve vzájemných vztazích mezi Českou
republikou a Maďarskou republikou.
Pane předsedající,
dámy a pánové, dovoluji si doporučit,
abyste v zájmu České republiky vyslovili
souhlas s ratifikací tohoto dokumentu. Děkuji za
pozornost.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Předložený
vládní návrh jsme v prvním čtení
přikázali zahraničnímu výboru,
který jej projednal a přijal usnesení, které
jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1996/1. Žádám
proto nyní pověřeného zpravodaje tohoto
výboru pana poslance Jiřího Payna, aby předložené
usnesení uvedl.
Poslanec Jiří
Payne: Pane předsedající,
vážená sněmovno, vzhledem k tomu, že
se jedná o druhé čtení, seznámím
pouze s výsledkem projednávání, které
je kladné. Zahraniční výbor doporučuje
Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním
návrhem. Důvody byly uvedeny už při
prvním čtení, proč je v zájmu
České republiky, aby se vztahy s Maďarskem
dostaly na regulérní
právní základnu. Doporučuji k vašemu
kladnému vyjádření tento předložený
vládní návrh.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
K uvedenému vládnímu návrhu otevírám
rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu
končím. Budeme hlasovat o návrhu usnesení
Poslanecké sněmovny, které je součástí
předloženého vládního návrhu.
Jedná se o 132. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo
je proti? Návrh byl přijat.
Pro hlasovalo 73, proti 1 poslanec. Dalším bodem je
Prosím pana ministra zahraničních
věcí Josefa Zielence, aby z pověření
vlády uvedl ve druhém čtení předložený
vládní návrh.
Ministr zahraničních
věcí ČR Josef Zieleniec: Pane
předsedo, pane předsedající, dámy
a pánové, zákaz mučení je prostředkem
ochrany jednoho z nejzákladnějších lidských
práv - práva na lidskou důstojnost a úctu
k člověku. Je upraven celou řadou mezinárodních
smluv o lidských právech a je vždy doprovázen
snahou o vytvoření
mechanismu bránícího jeho používání.
Úmluva samotná vytváří
za tímto účelem výbor s pravomocemi
a sledování plnění závazků
z ní plynoucích a přijímání
doporučení v případech porušení
tohoto zákazu.
Československo se stalo
smluvní stranou úmluvy v roce 1988. Tehdejší
vláda však nepřijala závazek podřídit
se příslušnosti výboru. Jako hlavní
argument uváděla, podobně jako ostatní
země tzv. socialistického bloku, nebezpečí
zneužití pravomoci výboru k zasahování
do vnitřních záležitostí země.
Jedním ze závazků
pro smluvní strany úmluvy je i předložení
úvodní zprávy a následné předkládání
periodických zpráv o plnění závazků
z úmluvy plynoucích. Při obhajobě
úvodní zprávy v listopadu 1994 doporučil
výbor příslušným orgánům
České republiky odvolat výhradu
učiněnou na základě čl. 28
úmluvy v roce 1988.
Vstřícnost k mezinárodní
kontrole nejen demonstruje vůli státu plnit přijaté
mezinárodní závazky, ale je i rozhodujícím
prostředkem ke sjednání nápravy tam,
kde došlo k pochybení.
Vážené paní
poslankyně, páni poslanci, chtěl bych upozornit
na skutečnost, že Česká republika dne
7. září 1995 ratifikovala evropskou úmluvu
pro předcházení mučení a protokoly
1 a 2 k ní. Tato úmluva obsahuje kontrolní
mechanismus ukládající státu rozsáhlejší
povinnosti než je
tomu u úmluvy OSN. Ani okamžikem odvolání
výhrady a učinění prohlášení
ve smyslu uznání příslušnosti
výboru se tato situace nezmění.
Procedura kontroly upravená
články úmluvy se uplatňuje pouze vůči
smluvním stranám, které výslovně
uznaly pravomoc výboru smluvního orgánu kontroly.
Uznání výše zmíněného
mechanismu kontroly ze strany České republiky odvoláním
výhrady a učiněním prohlášení
si nevyžádá změny v českém
právním řádu. S výše uvedeným
krokem vyslovila vláda souhlas v listopadu 1995.
Vzhledem k tomu. že úmluva
má charakter mezinárodní smlouvy o lidských
právech, je třeba, aby v souladu s článkem
49 Ústavy České republiky byl návrh
na odvolání výhrady a učinění
prohlášení přijat kvalifikovanou většinou
Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky. Dále
pak vzhledem k tomu, že činění a odvolávání
výhrad a prohlášení k mezinárodním
smlouvám je součástí sjednávání
těchto smluv, bude prohlášení na základě
čl. 63 odst. 1 b) Ústavy České republiky
předloženo prezidentu republiky k ratifikaci.
Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
dovoluji si vám doporučit, abyste v zájmu
České republiky vyslovili souhlas s ratifikací
tohoto dokumentu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Předložený
vládní návrh jsme v prvém čtení
přikázali výboru petičnímu,
pro lidská práva a národnosti, který
jej projednal a přijal usnesení, které jsme
obdrželi jako sněmovní tisk 2016/1. Žádám
proto nyní pověřeného zpravodaje tohoto
výboru pana poslance Jaroslava Ortmana, aby předložené
usnesení uvedl.
Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
vážený pane ministře, Organizace spojených
národů vytvořila mechanismus, jehož
prostřednictvím kontroluje, zda a jak členské
státy dodržují a plné své závazky
v oblasti lidských práv a základních
svobod. Jedním z kontrolních orgánů
je právě výbor proti mučení,
do jehož kompetence náleží zejména
přijímat stížnosti jednotlivců,
že se stali obětí mučení nebo
jiného nelidského či ponižujícího
zacházení nebo trestání a činit
důvěrné dotazy na smluvní státy
a vysílat mise odborníků na jejich území
k provedení důvěrného šetření.
Jak zde již bylo řečeno
panem ministrem Zielencem, Česká republika je sice
smluvní stranou úmluvy proti mučení
a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu
zacházení nebo trestání, která
je uveřejněna pod číslem 143/1968
Sb., avšak dosud právně neuznala příslušnost
výboru proti mučení. Na základě
doporučení komise OSN pro lidská práva
z 8. března 1995 proto vláda ČR také
předložila Poslanecké sněmovně
návrh, aby tato vyslovila souhlas
s odvoláním výhrady proti příslušnosti
výboru proti mučení podle čl. 28 odst.
2 citované úmluvy.
Pan ministr se tady dotkl právě
otázky, která se vztahuje k evropské úmluvě
o zabránění mučení a nelidskému
či ponižujícímu zacházení
a tím mně ulehčil úlohu vyjádřit
se i k této otázce.
Dovolil bych si vás seznámit
s usnesením výboru petičního, pro
lidská práva a národnosti, které přijal
pod č. 29 na své 66. schůzi konané
dne 22. února 1996. Výbor petiční,
pro lidská práva a národnosti po úvodním
výkladu zástupce ministerstva zahraničních
věcí dr. Vošalíka a zpravodajské
zprávě poslance Jaroslava Ortmana a po následující
rozpravě. doporučuje Poslanecké sněmovně,
aby přijala toto usnesení.
Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky souhlasí s prohlášením,
jímž se odvolává výhrada podle
čl. 28 a uznává příslušnost
výboru proti mučení přijímat
podání podle čl. 21 a 22 úmluvy proti
mučení a jinému krutému nelidskému
či ponižujícímu zacházení
nebo trestání. Současně výbor
petiční, pro lidská práva a národnosti
mé zmocnil, abych se stanoviskem výboru seznámil
schůzi Poslanecké sněmovny. Chci jenom konstatovat
dvě věci: že usnesení výboru
petičního, pro lidská práva a národnosti
bylo jednomyslné, to znamená, všichni byli
pro, a za druhé, že skutečně na tuto
smlouvu se vztahuje ústavní
režim podle čl. 10 a dále podle čl.
39 odst. 4 Ústavy, a proto ke schválení odvolání
výhrady souhlasu je zapotřebí třípětinové
většiny všech poslanců, tedy čísla
120 pro, což v současné době, jako zpravodaj
upozorňuji, nenaplňuje
z hlediska přítomnosti Poslanecká sněmovna.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Děkuji
a otevírám rozpravu, na jejímž zahájení
chci upozornit všechny poslance, kteří jsou
v kuloárech, kancelářích nebo jinde,
aby se dostavili k hlasování, které vyžaduje
kvalifikovanou většinu.
Do rozpravy se nikdo nehlásí,
takže rozpravu končím. Na vaši žádost
vás odhlásím a prosím, abyste se znovu
přihlásili.
Dámy a pánové,
dovolte mi, abych vám navrhl, abychom přerušili
projednávání tohoto bodu, abych požádal
předsedy poslaneckých klubů, aby, pokud mají
jejich kluby zájem, zajistili účast poslanců.
Do té doby navrhuji, abychom projednali zbývající
tři body, které máme projednat do polední
přestávky a pokusili se k tomuto bodu se vrátit,
jakmile budeme schopni zajistit ústavní
většinu.
Je k tomuto návrhu nějaká
výhrada? Není-li tomu tak, přerušili
jsme projednávání tohoto bodu. Nyní
se budeme věnovat bodu 41, kterým je
Prosím opět ministra
zahraničních věcí pana Josefa Zielence,
aby z pověření vlády uvedl ve druhém
čtení předložený vládní
návrh.
Ministr zahraničních
věcí ČR Josef Zieleniec: Pane
předsedo, pane předsedající, dámy
a pánové, dovoluji si předložit Poslanecké
sněmovně Parlamentu České republiky
Úmluvu Organizace spojených národů
o mořském právu, která byla sjednána
v prosinci 1982 v Montego Bay na Jamajce na třetí
konferenci OSN o mořském právu.
Záhy po svém sjednání se úmluva
projevila jako neakceptovatelná pro rozvinuté země,
což platilo bez rozdílu pro západní
Evropu stejně jako pro tzv. socialistický blok včetně
tehdejšího Československa. Důvodem byla
ustanovení částí 11 Úmluvy.
Tato ustanovení
dovedla zásadu, podle které volné moře
i jeho podzemí jsou společným dědictvím
lidstva, až do zcela absurdních rozměrů,
jež by vedly k rozsáhlému globálnímu
přerozdělování zdrojů vytěžených
z mořského dna ve prospěch rozvojových
a v neprospěch rozvinutých
států, a to v příkrém rozporu
se zdravými tržními principy.
Během 80. a počátkem
90. let úmluvu ratifikovaly stále další
rozvojové státy, takže hrozilo nebezpečí,
že po uložení 60. ratifikační listiny
vstoupí úmluva v platnost 16. listopadu 1994, a
to bez ohledu na stanovisko rozvinutých zemí. Tím
by došlo ke globálnímu roztříštění
mořského práva, jehož důsledkem
by byl prudký nárůst mezinárodních
sporů. Proto byla pod záštitou generálního
tajemníka OSN sjednána a rezolucí Valného
shromáždění OSN v červenci
1994 přijata dohoda o provádění částí
11 Úmluvy OSN o mořském právu. Tato
dohoda, která podstatně liberalizuje ustanovení
částí 11 Úmluvy, je mnoha státy
předběžně prováděna, a
to počínaje 16. listopadem 1994, tedy dnem, kdy
vstoupila v platnost Úmluva.
Rovněž Česká
republika, která Dohodu s výhradou ratifikace podepsala
právě 16. listopadu 1994, ji začala předběžně
provádět. S tímto postupem vyslovila souhlas
jak vláda, tak i prezident republiky.
Dohoda byla Parlamentu předložena
současně s Úmluvou. Ačkoliv jsou z
technických důvodů projednávány
sněmovnou odděleně, tvoří Úmluva
a Dohoda fakticky jediný celek.
Úmluva stanoví právní
režim a pravidla pro vymezení vnitřních
vod, pobřežního moře, výlučné
ekonomické zóny, kontinentálního šelfu,
volného moře a tzv. oblastí, kterými
se rozumí mořské dno, které není
pod jurisdikcí žádného státu.
Jako zcela nový orgán
mezinárodního soudnictví Úmluva ustavuje
Mezinárodní tribunál pro mořské
právo. Volba soudců tribunálu proběhne
na Valném shromáždění OSN již
1. srpna 1996 a jeho sídlem se stane Hamburk.
Význam Úmluvy pro
Českou republiku spočívá především
v ustanoveních, která se týkají volného
přístupu k moři. Nelze přehlédnout
ani význam Úmluvy pro Českou námořní
plavbu. Právní režim moře, který
Úmluva a Dohoda společně vytvářejí
obecně i v jednotlivých aspektech odpovídá
zájmům České republiky.
Ke dni 1. prosince 1995 vyjádřilo
definitivní souhlas, byť vázanou úmluvou,
82 států a Dohodou 42 států. Dalších
82 států Dohodu předběžně
provádí. Úmluva spolu s Dohodou je nejen
v souladu s obecnými zásadami mezinárodního
práva, ale sama tyto zásady vytváří
a dotváří.
Úmluva spolu s Dohodou
představují rozumný kompromis mezi rozvinutými
a rozvojovými státy. Při podpoře,
které se nyní těší ze strany
celého mezinárodního společenství
včetně velmocí lze předpokládat,
že se zařadí mezi první desítku
mezinárodních smluv, na kterých stojí
současné mezinárodní právo.
Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
dovoluji si vám doporučit, abyste vyslovili souhlas
s ratifikací předloženého dokumentu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Předložený
vládní návrh jsme v prvém čtení
přikázali zahraničnímu výboru,
který jej projednal a přijal usnesení, které
jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2099/1.
Žádám tedy
proto pověřeného zpravodaje tohoto výboru
pana poslance Jiřího Payna, aby předložené
usnesení uvedl.
Poslanec Jiří
Payne: Pane předsedající,
vážená sněmovno, s obsahem mezinárodní
Úmluvy o mořském právu jste byli seznámeni.
Zdůraznil bych jenom několik málo aspektů.
Tato Úmluva se vztahuje
také na ochranu životního prostředí,
právě v prostředí moří
a oceánů. Týká se i ochrany některých
živočišných druhů a pro nás
je ovšem nejvýznamnější, že
umožňuje abychom využívali svých
práv při těžbě některých
hornin z mořského dna. Je to program, na kterém
se Česká republika mezinárodně podílí.
Věřím, že se tento program ještě
rozšíří, protože jsou to většinou
rudy a horniny, které se na našem území
většinou nevyskytují.
Poslední perličku,
kterou předkládám vaší pozornosti,
jsou články 101 a následující,
které upravují právní postavení
pirátství (pokud byste o to někdo měl
zájem).
Zahraniční výbor
projednal předložený vládní návrh
a doporučuje sněmovně, aby s Úmluvou
OSN o mořském právu vyjádřila
souhlas.
Místopředseda
PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
K uvedenému vládnímu návrhu otevírám
rozpravu. Nikdo se do rozpravy nehlásí. Rozpravu
končím. Přikročíme k hlasování.
Budeme hlasovat o návrhu usnesení Poslanecké
sněmovny, které je součástí
předloženého vládního návrhu.
Zahájil jsem 133. hlasování.
Kdo je pro? Kdo je proti?
Návrh byl přijat.
Pro hlasovalo 90 poslanců, nikdo nebyl proti.
Dalším bodem je bod 42. Je jím
Prosím ministra zahraničí
pana Josefa Zielence, aby z pověření vlády
uvedl v druhém čtení předložený
vládní návrh.